Old MacDonald á la Mississippi

Autor
Štítky

Občas na FB koluje citát: "If you ate today, thank a farmer; if you ate at your table, thank a trucker; if you ate at peace, thank a soldier." (Pokud jsi dnes měl co jíst, poděkuj farmáři; pokud jsi měl co jíst u svého stolu, poděkuj kamioňákovi; pokud jsi jedl v míru, poděkuj vojákovi.) Už tenhle prostý citát osvětluje jeden z rozdílů mezi Čechy a Američany (tedy aspoň staršími ročníky). V Česku si tak trochu pěstujeme pohrdlivý postoj k těmto profesím. Třeba jen označení zemědělské školy "hnojárna", o vtipech na policisty a vojáky se asi zmiňovat netřeba. Tady vnímám odlišný postoj. Spousta lidí, když potká vojáka nebo policistu v uniformě, třeba v restauraci nebo samoobsluze, řekne: "Thanks for your service." (Díky za vaši službu.) Totéž platí i pro veterány, kteří často nosí kšiltovku s výšivkou příslušnosti k té či oné divizi. (Můžeme diskutovat o tom, zda je to zasloužené či nikoliv - viz "Ťokův průsmyk", Forrest Gump, stažení z Afghánistánu), ale tenhle jev se tu vyskytuje - ať se vám to líbí nebo ne. A postoj k farmářům tu je také jiný. Být farmářem je zde vnímáno jako důstojné povolání, jako něco, co si zaslouží úctu. Začíná to už u rodičů - v jejich hlase slyšíte hrdost, že jejich potomek se věnuje farmaření. A začíná to už odmala. Rodiče vychovávají děti tím, že je zapojí do péče o domácí zvířata. Děti za ně nesou odpovědnost a zisk z toho zvířete pak je jejich. Další způsob, jak se děti zapojují do práce v zemědělství, především pak v živočišné výrobě je skrz více než 100 let starý program/organizaci pro mládež - 4H (čti fór ejč) - zkratka pro "Head, Hands, Heart a Health" (Hlava, Ruce, Srdce, Zdraví), jejímž cílem je výchova dětí a mládeže k zemědělství. Jednou z viditelných aktivit je například účast dětí na zemědělských veletrzích, kde malí prckové předvádějí krávy, koně, kozy - zkrátka zvířata, o která se doma starají, i když v mnoha případech asi s pomocí dospělých. Vzhledem k tomu, že já jsem do farmaření spadla bez předchozí přípravy, vidím to jako dobrý krok v životě mladých - jednak tím získávají zkušenosti do budoucna a jednak si cvičí vytrvalost (ono je rozdíl se postarat o zvíře čas od času a starat se o ně sedm dní v týdnu, svátek nesvátek). Je možné, že tyto znalosti a dovednosti budou v blízké době důležitější než schopnost řešit kvadratické rovnice.

Starej Donald z anglické písničky pro děti choval spoustu zvířat - slepice, prase, krávu, kachny, husy, krůty... Však o tom zpíval i Miro Žbirka. (https://www.youtube.com/watch?v=gXjxrS-tAdM) Když jsme se sem přestěhovali natrvalo, rozhodli jsme se jít v MacDonaldových stopách a pořídili jsme si slepice. Legrační je, že v češtině chováme slepice, v angličtině keep/raise chickens (kuřata). První kroky připomínaly Pata a Mata. Bill na internetu objednal kurník "Made in China" a začali jsme se poohlížet, kde že by se nějaké slepice daly sehnat. Prvním pokusem byl obchod Tractor Supply. Tehdy nejbližší pobočka byla nějakých 70 km u dálnice do Jacksonu. Bill požádal svého syna, aby se tam cestou z práce zastavil a tucet kuřat koupil. Frank skutečně přivezl 12 kuřátek - "Dostal jsem je se slevou - už jich moc neměli, tak jsem vám vybral ty, co vypadaly životaschopně." Z kuřátek se "vyklubaly" bantam chickens (miniaturní slepice) - směs kohoutků a slepiček. Jejich vajíčka jsou tak poloviční velikosti než normální a slepičky mají sklony ke kvokavosti, ale práce je s nimi stejně. Většiny z nich jsme se postupně zbavili, ale jednu, pojmenovanou "Fluff" (Nadýchaná) jsme si ze sentimentu nechali. Slouží jako živý inkubátor. Dalším příspěvkem k chovu slepic byl dar od Billova kamaráda. Pět kusů, nicméně, z nich se "vyklubali" samí kohouti. Co s nimi. Nejdřív jsme se pokusili jich zbavit na burze drůbeže. Nikdo je nechtěl (no, bodejť jo) a tak jsme se domů vrátili nejen s našimi kohouty, ale navíc s 5 leghornkami a 3 perliččími kuřaty. A co kohouti? Ti nakonec skončili v polévce našich sousedů. Postupně jsme nakoupili spoustu slepic různých plemen - neuměli jsme se rozhodnout a tak jsme nakupovali tu jedno plemeno, tam druhé - leghornky, rodajlendky, australorpky, wyandotky, orpingtonky, sexlinky, welsummerky a plymutky. Časem jsme došli k závěru, že chovat více plemen je jako sedět na dvou židlích a tak po zvažování všech pro a proti jsme se rozhodli pro plymutky. Mají klidnou povahu, jejich vajíčka mají pevnou, hnědou skořápku, žloutky jsou tmavší než od leghornek (byť ty snášejí vajíček víc), mají dobré procento úspěšnosti při inkubaci a dají se chovat i na maso - což je, pokud si vychováváte vlastní kuřata z inkubátoru, dost podstatné - vylíhlí kohoutci se dají dobře vykmit.

Ty perličky, co jsme si tenkrát přivezli z burzy postupně vyrostly a začaly připomínat kropenaté cyklistické přilby pobíhající po dvoře sem a tam a mimo jiné začaly snášet vajíčka. Narozdíl od slepic však perličky hnízdní instinkt nemají, takže sběr vajíček připomínal sběr hub - nikdy jste nevěděli, kde je najdete. Jejich vejce jsou menší než slepičí, tvarem připomínají pěstní klín, jejich skořápka je podstatně tvrdší a žloutek je hustší než slepičí, což by bylo OK, kdyby se ale také nezačaly  projevovat jejich dva nešvary. Prvním byla jejich hlasitost. Rády se posadily na hřeben garáže a začaly pokřikovat - jeden zvuk stále dokola, třeba hodinu. Druhým nešvarem bylo, že měly tendenci terorizovat slepice, což se negativně projevovalo na snůšce. Proto druhým rokem skončily jako hlavní chod na den Díkuvzdání. Jo, to měly za to, že nedržely zobák.

Dalším naším pokusem v oblasti drůbeže byli bažanti. Dostali jsme dvě bažantí slepice od paní, co se rozváděla a potřebovala se zbavit své drůbeže. Sehnali jsme jim bažantího kohouta. Byl to frajer, jen oči přecházely. Bažantice snášely vajíčka, ale k sezení na vejcích se neměly. Nakonec to za ně odseděla Fluff. Pak ale mojí nešikovností bažantí kohout uletěl a dál se nám už s bažanty nedařilo, proto jsme zbylé bažantí slepice poslali o dům dál. Asi o rok později jsme se vedle slepic začali chovat křepelky, když jsme od kamaráda koupili prvních 6 kusů - 3 slípky a 3 kohoutky. Byla jsem vůči tomu projektu dost skeptická, ale ukázalo se, že je to životaschopné. Z původních 6 křepelek se nám hejno rozrostlo a slouží převážně jako zdroj masa. Křepelky se nejčastěji připravují smažené s "UHO" omáčkou a buttermilk biscuits. Od jara do léta vychováváme křepelky v inkubátorech abychom je během pozdního léta a podzimu porazili; minulý týden jsme jsme uzavřeli sezónu a zůstalo nám posledních 30 kusů na chov pro příští sezónu. Křepelčí vajíčka mají velikost tak větší třešně. Jejich skořápka je křehká, ale pod ní je tuhá blána, takže vajíčka nelze rozklepnout, jak jsme tomu zvyklí u slepičích. Horní vápenatá vrstva se rozdrobí jak sváteční bábovka, ale blána pod ní zůstane netknutá. Proto se špička musí odříznout nožem nebo si musíte pořídit speciální nůžky na křepelčí vajíčka. Zato, když je uvaříte natvrdo (2,5 minuty), skořápku stáhnete bez nejmenších problémů. Pokud by někdo zvažoval chov křepelek v rámci samozásobování, můžu křepelky s čistým svědomím doporučit. Na péči jsou nenáročné a tiché. Jen na stravu jsou náročnější - vyžadují vyšší obsah bílkovin než slepice. A nejde je chovat v uzavřeném prostoru - smrdí (asi jako všechna drůbež). Jejich trus je vynikající hnojivo. Když jsem jej začala rozhazovat kolem ovocných stromků, nestačila jsem zírat, jak ty během krátké doby poskočily v růstu a nasadily plody. A tráva, na kterou jsem trus aplikovala krásně zezelenala a oproti mým předpokladům se nespálila. 

 

Bill měl jedno přání. Znovu mít krávu. Byly doby, kdy jich měl asi 60. Teď už takové ambice neměl - jedna by mu stačila. Zkontaktoval svého starého kamaráda a od něj jsme koupili naši krávu. Jerseyku. To bylo slávy, když jsme přinesli první nadojené mléko. Když jsem to přelila do skleněné nádoby, bylo vidět, že dobrou polovinu mléka představuje smetana. A tady jsme narazili na problém. Péči o krávu a pastvinu jsme měli vyřešenou, ale co jsme nedomysleli a nedoplánovali byl odbyt mléka a mléčných výrobků. Kráva nebyla žádná rekordmanka, ale stejně 8 litrů mléka dvakrát denně tu bylo. Pasterizaci jsme zvládli, máslo a tvaroh jsme se naučili dělat, ale dopravit to legálně na farmářský trh už bylo nad naše finanční možnosti, protože jediný povolený způsob přepravy je chladírenským vozem, a na to už jsme neměli. Docela jsem cítila úlevu, když jsme nechali krávu "vyschnout" a inseminovat. Moc jsme se těšili na tele. Bohužel, v jednu chvíli jsme převezli krávu na jinou pastvinu a nesedlo jí to, nadmula se a ani veterinář ji nezachránil. Bylo to, jako kdybychom přišli o člena rodiny a další krávu jsme si už nepořídili. Kdybychom ale pořizovali, asi bychom tentokrát šli a koupili ji na aukci v městečku. Aukce probíhají každou středu. I samotná návštěva aukce je zážitek - když postupně předvádějí jednotlivé kusy a vyvolávač brebentí tak rychle, že nestačíte ani sledovat.

 

Místo krávy nám do klína spadly včely. To bylo tak. Zdálo se nám, že přestože naše ovocné stromy hezky kvetou, úroda není nic moc. Došli jsme k závěru, že to bude nedostatečným opylováním. Přes internet jsme zkontaktovali včelaře, který byl ochotný nám včely za úplatu na pozemek usadit. Z včelaře se vyklubala včelařka - původem Filipínka. Přivezla úl a začala jej usazovat. Já, celá nadšená jsem z dáli fotila. Bohužel, jedna včelka se mi zapletla do vlasů a zavolala si kámošky na pomoc. V běhu do sprchy jsem bezesporu zlomila světový rekord na sto metrů. I za tak krátkou dobu si mě holky stihly hezky podat. Několik dní jsem vypadala jako Číňan. Milá včelařka se později ještě jednou objevila zkontrolovat včely a pak najednou bylo naprosté ticho. Nebrala telefony, ... nic. Co teď s včelami? Chodila jsem kolem úlu snad třičtvrtě roku, než jsme se příští jaro rozhoupali a přihlásili do jednodenního kurzu. A abychom neměli včel málo, tam jsme ještě vyhráli oddělek. Z pána, co oddělek do slosování věnoval, se stal náš přítel na telefonu, který ochotně radil, když jsme narazili na problém. Samozřejmě jsme si pořídili literaturu, ale nejvíc jsem se naučila od dvou českých včelařů, co dávají videa na youtube (Bioúly a Včelařství u Raula). Anglická videa, na která jsem narazila byla jen jednorázová - třeba rozšiřování úlu, ale ta česká byla systematická, ukazující činnost včelaře během celého roku.

Posledním domácím zvířetem, které tu s námi žije je kočka. Jednoho dne přišla, rozhlédla se a řekla: "Líbí se mi tu. Jestli budete hodní, můžete tu bydlet se mnou." Dostala jméno Yellow (Žlutá). Zatímco česky na kočku voláme, nebo spíš šeptáme "čičí", anglicky voláme hodně vysokým hlasem a rychlou kadencí "kiddykiddykiddýýý". Nejlegračnější je, pokud tak volá mužský rumcajsovitého typu.

Teď, jak se blíží konec roku nám práce s drůbeží i s včelami ubylo a začínáme plánovat, co budeme dělat příští jaro, ale při všem tom plánování mě napadá citát: "Chceš-li Boha pobavit, vykládej mu o svých plánech." 

Na prvním snímku vidíte vítěze předvádění krav v kategorii dětí - viz. 4H aktivita. Na druhém snímku můžete porovnat kravín v Tennessee a v Čechách. Ten v Tennessee patří Billovu kamarádovi, co nám prodal naši krávu. Ten český je družstevní, velice moderní, se spoustou automatizace. Vedle zemědělské výroby mají i síť vlastních řeznictví a jejich nejnovější krok je vybudování vlastní minimlékárny se speciálním mlékem A2 http://mlspardubickehokraje.cz/web/2021/11/12/zd-sloupnice-zacala-vyrabet-mlecne-vyrobky/?fbclid=IwAR38OUIPxTMSMkjXDTXE5tunV2d5DIs7Cj8lJ6CB-aDEVwhGKts1yjb5Nsg . Další snímek jasně ukazuje tu uřvanou perličku a na posledním snímku je kompilace fotek z aukce dobytka ze včerejška. I tam jsem zahlédla starého pána, jak ukazuje aukci vnukům (cca 5 a 6 let). A ještě přikládám youtube nahrávku, jak zní vyvolávání při aukci. Byť toto není ze zdejší aukce, ten zvuk je téměř identický. Nechápu, jak někdo může takové zvuky vůbec vyloudit. https://www.youtube.com/results?search_query=cattle+auctioneer+rap

aukce

porovnání

perlička

aukce

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.8 (110 hlasů)

Komentáře

Před čtrnácti dny do lidí stříleli ostrejma, teď hlídají v ulicích vojáci se samopalama.
A pak ty lidi budou zkoušet přesvědčit, ať se od nich nechají naočkovat...

Průměrný počet slepic: 3.8 (9 hlasů)

In reply to by pithart (neověřeno)

Trvalý odkaz

cvičení...

Průměrný počet slepic: 3.2 (9 hlasů)

In reply to by Pochybující (neověřeno)

Trvalý odkaz

Už čtrnáctidenní.
Začalo v Rotterdamu.
Pokračovalo v Haagu, Bredě, Amsterodamu, Alkmaaru a jinde.
Střílelo se při něm ostrejma, stříkaly vodní děla, policajti mlátili a zatýkali lidi.
https://www.bbc.com/news/world-europe-59355950

https://www.youtube.com/watch?v=j6m0X8FcKf0

Průměrný počet slepic: 3.7 (9 hlasů)

In reply to by pithart (neověřeno)

Trvalý odkaz

tak se laskavě podívejte, co se na začátku píše, abyste nebyl za blbce...

"militaire oefening" znamená vojenské cvičení.

Průměrný počet slepic: 3 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Paní Petro,
moc děkuji Vaše články, takto pěkně podané informace z první ruky jsem nikdy a nikde neviděl. Měl bych spoustu detailních dotazů, ale omezím se jeden. Vyplácí se vám vaše zemědělské aktivity? Pustili jste se do řady věcí, což znamenalo potřebu investic, ale neumím ani odhadnout, zda se vrátí aspoň ty. Původně jsem se chtěl zeptat speciálně na kravičku, ale dívám se, že u vás skot asi není drahý - u nás by to bylo násobně až o řád horší, nehledě na další nezbytné náklady.
https://www.cattle.com/markets/states/Mississippi-cattle-prices.aspx

Průměrný počet slepic: 4.6 (14 hlasů)

Asi žádný podnik není z krátkodobého hlediska ziskový. U krávy to byla určitě ztráta. Pokud by se nám bylo podařilo vychovat pár telat, asi bychom se dostali do černých čísel. Slepice zpočátku také ziskové nebyly, teď bych to viděla mírně nad nulou. Napsala jsem o našich začátcích, abych osvětlila, že to nejde účinně rozjet v řádu týdnů. Že to trvá. A že s problémy vršícími se na obzoru je nejvyšší čas začít budovat nějaké samozásobitelské aktivity, protože slepici nevychováte do dospělosti za týden, ovocný strom nebude plodit za rok. Nehledě na to, že spousta lidí již ztratila znalosti chovu domácích zvířat a pěstování zeleniny a ovoce.

Průměrný počet slepic: 4.1 (9 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Děkuji moc :-).

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Včera jsem byl nucen se zúčastnit rozsvěcení vánočního stromu, "bo punč, cype".
U nás pochopitelně ani ťuk, takže do "češynije" (Cieszyn).
Počet lidí nic moc, pokud odpočteme lidičky z Čechistánu. Těch tam byla minimálně třetina.
Na rynku hrála reprodukovaná hudba, v pět večer, kdy se měl stromek rozsvěcet, přišlo pár exotů a začali do mikrofonů žvanit o tom, jak je vše príma, a že za to může současné vedení města. Prostě variace na téma "pan Vajíčko" (reklamy v telce za socíku).
Asi tak patnáct minut po sedmnácté hodině to rozsvítili, masa mamlasů si to natočila na patlafóny a sdílela to, nebo něco takového. Prostě kdybych v dané chvíli vykradl banku, nikdo by si toho nevšiml, bo "stromek a telefon, cype".
Byl tam milion stánků, které byly seřazeny do obdélníku, a nikdo v nich nic nekupoval. Výjimkou byly dva stánky se svařákem, punčem, nebo které hovno to bylo. Báby to lily do samovarů z igelitových pytlů a nic už do toho nepřidávaly. Fronty před těmito stánky byly asi tak 30 metrů dlouhé a lidi v nich nadávali, že je to na dlouho, že tekutina je málo teplá, málo sladká a málo "fšecko, uplně ganc, cype".
Cena tekutiny byla vskutku "lidová" (15 Zl.), delší fronta byla u stánku, kde stála bezalkoholová tekutina jen 8 Zl. Chuťově mi to vzdáleně připomínalo ostružinový čaj, který mi vařívala babi, když jsem byl nemocný.
S respirátory nebo rouškami pod bradou chodili jen "uvědomělí" Češi, jinak nikdo. Já jsem měl roušku v levé kapse.
Hospody, cukrárny, obchody otevřené, i když v nich moc lidí nebylo. Spíš skoro vůbec.
Hranice bez hlídačů, nikde nikdo.

Dnes jsem zavítal jako nosič do nedalekého suproše a Jahoda zapředla hovor s jednou rodinkou, která vylezla z auta se slovenskou RZ. Vyptávala se jich úplně blbě, jak se dostat na Slovač. Paní jí vysvětlila, že pokud chce beztrestně do království princezny Zuzoslavy, musí přes "utajený" hraniční přechod na silnici třetí třídy, protože na něm nikdo neotravuje. Asi proto, že na něm byly kdysi jen Unimo buňky, které se po vstupu do EU odvezly. Na ofiko přechodu, kde jsou zděné budovy, poliši otravují a buzerují, páč se mají kde ohřívat. Jinak paní říkala, že k nám přijeli právě proto, že u nich je buzerace i na ulicích a všude je všecko zavřené, tudíž Jahoda by neměla vymýšlet hovna a mazat domů smažit nedělní řízky.

Průměrný počet slepic: 4.3 (12 hlasů)

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

všechno zrušili rozsvícení stromu se nekoná ani adventní neděle s koncerty

Průměrný počet slepic: 3.7 (10 hlasů)

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

Omlouvám se za OT.
Snažím se už dlouho přijít na to, čeho se tento zasratý režim snaží dosáhnout - tou postupnou, nenápadnou, ale faktickou likvidací Vánoc.
V malých městech a na vesnicích je to tradice už spoustu let, že se rozsvítí obecní vánoční strom, sejdou se u toho lidi, pokecají, dají si klobásku, popijou svařáku či punče podle toho, co je kde tradiční. Jo, ty tradice, to je zajímavé pozastavení.
Přitom - o nějakém "srocení" lidí, z hlediska hygienického, nemůže být ani řeči.
Stejné "srocení" totiž nastává i jinde - například u front pokladen v hytlermarketech - a tam to pozoruhodně nikomu nevadí.
Je pátek, pět hodin odpoledne, v hypáči jsou otevřené jen 2 pokladny a u nich dvacetimetrové šňůry lidí. Sám tam celou dobu téhle "pandémie" chodím bez jakéhokoli slintáku.
Za ty necelé 2 roky, jsem měl pouze dva nevelké konflikty s aktivisty, které bylo možno celkem pohodlně a nenásilně vyargumentovat.
V obou jmenovaných případech, to byli vždy mnohem mladší spoluobčané, nejméně o jednu generaci mladší - nikdy s tzv. sekuriťáky, či ochrankou. Ti jsou si vědomi svých kompetencí a nepřekračují je. Nikde a nikdy.
Až na ty dvě výjimky se mi nikdy a nikde, v žádném obchodě, ba ani v lékárnách nestalo, že by mě kdokoli z nakupujících, byť jen slušně upozornil, že nemám nic na hubě. 99,9% lidí sice mělo náhubky, ale stejně všelijak na prasáka, buď pod nosem, nebo až na bradě.
Symbol příslušnosti - či poslušnosti ?? Ten kus poslintaného hadru na bradě, je symbol příslušnosti ke stádu?
To mě vede k zamyšlení, jestli si dobrou polovinu tohoto teroru, dusné atmosféry nedůvěry, udávání a práskání, neděláme náhodou my sami.

Průměrný počet slepic: 2.7 (20 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

proste blb !

Průměrný počet slepic: 2.8 (13 hlasů)

In reply to by hulvath (neověřeno)

Trvalý odkaz

takže je tam stále plno lidí.
Vlezla jsem do pekárny Ječmínek, stoupla si do fronty a najednou jsem si uvědomila, že nemám respirátor, tak jsem se omluvila a napravila jsem to. Dala jsem si kafe s koláčem a sedla jsem si.
Mladý muž ve frontě za mnou mi začal nahlas vysvětlovat, že podle vyhlášky té a té není povinné mít v obchodě roušku atd. Sám ji neměl, rozrušeně si koupil něco a ještě, když odcházel, remcal...
Prodavačka si povzdechla: "Jo, a my tu jsme od osmi do osmi a lidem nestojíme za to, aby k nám byli trochu ohleduplní"...

Průměrný počet slepic: 4.1 (13 hlasů)

Ja cekal ze se tam naka baba bude svlekat.

Průměrný počet slepic: 1.7 (16 hlasů)
Trvalý odkaz

Teď jsem si krapet zaštípal, čímž ze sebe vybil tu největší agresi, takže snad konečně mohu napsat názor na diskusi dnes zde, aniž by to se mnou moc vibrovalo.

Myslím, že se vám před časem ozvala paní Petra s článkem. Vy jste ho sem prdnul, ono se to ujalo, tak je to každotýdenní kolorit.
Od pondělí do soboty se zde hádáme kvůli politice a kovidu a ze soboty na neděli přijde článek, jak se žije obyčejným lidem někde jinde.

Dosud fajn.

Paní Petra je češka, která se vdala do Ameriky. Není to reportérka, která nám předá info o tom, jak tam ti domorodci žijí, je to žena, která tam i bydlí, takže nám zprostředkuje i pocity, které tam pochytila.
A kromě toho, jak nám zde sdělila její pokusy o chov ptactva, tak jednou větičkou zavadila o téma, že amíci jsou patrioti a váží si svojí armády.

Pár místních debilů (Občan, Targus), patrně nepochopilo, že dnešní článek je hlavně o chovu drůbeže v Missisispy, tak dokázalo na základě této jediné větičky vytáhnout Vietnam, Afghánistán a nakonec došlo i na 2. světovou.

Vážený Občane a Targusi. Napište si svůj článek o zločinech imperialistické a zlotřilé americké armády, pocukrujte to CIA, ale nekurvěte tady článek o chovu drůbeže v Mississipi.

Vím, Vidláku, že s Targusem si tykáte, znáte se osobně, tak spíš budete na jeho straně, ale to je mě jedno. Až mě zde vy naserete, zjebu vás taky.

Průměrný počet slepic: 2.4 (23 hlasů)

Berrnarde... tady na Kydech se diskutuje o všem možném a je zcela běžné, že v diskusi se probírá i něco úplně jiného než v článku. Zažívám to tu několikrát týdně.  Dovoluji si předpokládat, že to paní Petře nevadí. Jak člověk jednou vyjde s myšlenkou na veřejnost, už není jejím pánem. Paní Petra si tu "vychovává" čtenáře stejně jako to dělám já. Reaguje na ně, odpovídá jim, přizpůsobuje jim další články... já myslím že jednou dojde i na ten americký vztah k jejich vojákům. Svým způsobem má paní Petra autorský vrchol teprve před sebou. Je tolik otázek, na které ještě neodpověděla, takže může psát a psát ještě několik let. 

Takže nemám nic proti tomu, když upozorníte Targuse i Občana na to, že článek je o něčem jiném a že chcete diskusi "nakolejit" zpátky k drůbeži, ale nemám také nic proti tomu, když tu někdo jiný rozebírá vztah k armádě. 

Navíc Targus i Občan Vás možná vyslyší a nějaký článek o imperialistické armádě napíší. 

Průměrný počet slepic: 4.4 (16 hlasů)

Dovoluji si decentně upozornit, že jakýkoliv článek o imperialistické armádě, může psát toliko člověk, který v ní buď sloužil, nebo s ní měl nějakou interakci v tzv. boji.
Nebo alespoň to musí být profesionální voják, který pokupě s vojáky jiných "západních" armád sloužil někde v nějakém Prdelistánu a takzvaně tam umravňoval místní balvany.
Například, aby nemlátili svoje ženský, používali prcgumy, či aby nevyráběli podomácku, z ledku a šroubů M20 nálože, kterým potom obrňáky okupantů - umravňovačů neodolávají a ti tam hrdinně hynou.
Všechno ostatní, budou potom jenom pusté kecy, z větší části přejaté a tedy předžvýkané z internetů.

Průměrný počet slepic: 3.7 (10 hlasů)

Prostě si tak rozjedeme diskusi a z druhé strany se ozve:

Copak Zlatovláska, ale Jmelí, všimli jste si, kolik se letos urodilo jmelí?
Strašně, v korunách stromů to vypadá, jako nějaká orlí hnízda.
A víte, že jmelí je cizopasník?
Ale jděte.

Až vyrobím ten článek o psech, tak si budeme zde psát o křečcích (nebo spíš o morčatech, ty chová doma Občan)

Průměrný počet slepic: 1.5 (8 hlasů)

Vidlák psal, že si tady vlastně můžu psát, co chci.
Tak jó. Ale budu krutej, nekorektní a zlej.

Celý život jsem choval psy a kočky. Měl jsem i tři zverimexy, takže vím, že z chovaných, teplokrevných zvířat doma jsou nejblbější hlodavci.
Ale bacha! I tam jsou velké rozdíly.
Např. takový potkan, to je dost chytré zvířátko. Ale pak to jde dost dolů.
Z mé 18. leté zkušenosti vím, že morče a křeček bojují o palmu nejblbějšího chovaného savce.

Jestli se nepletu, Občan chová morčata, že?

(takhle by asi ta debatka měla vypadat, Vidláku? Tak fajn, to mi půjde)

Průměrný počet slepic: 2.6 (10 hlasů)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

články paní Petry jsou vždycky zajímavé a moc dobře se čtou.

Ale příspěvky Targuse a Občana jsou pro mě také (skoro ;)) vždy zajímavé a to bez ohledu na téma článku a také se čtou dobře.

I Vaše příspěvky jsou občas zajímavé jako třeba tento, že podkan je chytrý a morče a křeček jsou blbí. Vaše příspěvky se už tak dobře nečtou, protože jste často agresivní.

Nechte každého čtenáře diskuzí, ať si vybere, co chce číst.

Průměrný počet slepic: 4.4 (13 hlasů)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

Berrnarde, i u Vás, stejně jako u ostatních diskutujících tak nějak očekávám, že nejenomže vědí co říkají, ale také vědí, kdy mají mlčet. A pokud se to někdy trochu zvrtne, bo všichni jsme lidi, tak pak vychladneme a zase to nakolejíme...  Prostě Berrnard tu bude muset snést Občana, Občan se bude muset smířit s tím, že Berrnard o sobě hlásí že je žid,  všichni se musejí smířit s tím, že je Targus urazí a Holub poguánuje. Tak nějak se musíme vyrovnat s tím, že Chlor tu sedí celý den od rána do večera, já například se musím smířit s tím, že dodnes nechápu o co jde Sasinovi, vy všichni se musíte vyrovnat s tím, že bývám jízlivý, řežu do otevřených ran a každý den tvrdím něco jiného a  k dovršení všeho se pak vytahuju, že jsem to říkal (a mně se to vždycky vyplní, protože tu zpravidla proberu všechny varianty). A také tak nějak musíme přežít přiděleného rozesírače štěkajícího zpoza plotu. 

Tohle je totiž normální svět... a já chci doufat, že my všichni tu jsme ještě tak nějak normální lidi a až jednou bude zapotřebí, abychom se doopravdy semkli a doopravdy za něco bojovali, tak budeme všichni chápat, že jsme každý trochu jiný, nebudeme své spolubojovníky zbytečně dráždit a zmenšovat si okruh soudruhů v tom pravém slova smyslu. Že budeme schopní vycházet vstříc našim drobným odchylkám, nebudeme si zbytečně házet klacky pod nohy a díky dlouhým rokům stráveným zde na Kydech se budeme znát jak svoje boty a nebudeme si dělat ani naschvály, ani hloupá úsloví. Tedy kromě Scallopa... ten podle mě už nemá šanci. 

My všichni jsme se celý život živili nějakou formou poctivé práce, která skutečně něco vytvářela - ať už to bylo rukama nebo hlavou. Všichni něco umíme, rozumíme svým oborům, všichni jsme se tady sešli, protože se tu nahlas říká to, co jsme tušili i před Kydy. Že se svět v Brusel obrací.  A nic víc nemáme. Nemáme žádnou korouhev pod kterou bychom se mohli semknout, nemáme žádného vůdce ani demokratickou radu moudrých,  nemáme ani žádnou jednotící ideu. Jen vědomí, že kolem nás to lidi vidí podobně jako my. Takže by bylo dobré si to nekazit rozpitváváním, zda je tu někdo dostatečně pravověrný. 

 

Průměrný počet slepic: 4.6 (18 hlasů)

"povaha hostinského". Umíte vyjít (téměř) s každým. To je dneska vzácnost. Kdyby nebyla tak všeobecně blbá doba, měl jste si otevřít hospodu.
Já bych si taky mohl otevřít hospodu, rád vařím. Ale chodili by mně tam lidi.

Průměrný počet slepic: 4.4 (16 hlasů)

Nemusím hned s někým souhlasit, ale to neznamená, že je to můj nepřítel.
Příklad: moje manželka je ultras fanynka děčínského basketu, ale mě tento sport nějak nebaví, ale jednou jsem se nechal přemluvit a šel s nimi. S ženou a dcerou. Tam jsem pochopil, jak mi předtím dcera říkala, že se tam občas za mamimku stydí.
Když moje žena začala hulákat na rozhodčího: "tohle, že byl faul? si rozsviť, ty slepej debile!".
Taky jsem moc s jejím projevem nesouhlasil, ale to neznamená, že bych jí přestal mít rád.

A příklad odsud:
Možno kdykoli dohledat na vašem webu z historie.

Občan, člověk, který mě zde dokázal kolikrát neskutečně nasrat.
Svým propalestinským, protiizraelským, protiamerickým postojem. Když tady někdo napíše, že 3x3 je 9, tak on to profičí gůglem a běda, kdyby tam zjistil něco jiného, hned vám to dá sežrat.
Ale minulé léto jsme zjistili, že on se svojí ženou strávili po svatbě jistý čas zde u nás v Českém Švýcarsku. Tak jsem ho sem pozval. Ale už bylo po sezóně.
Svou nabídku jsem letos v létě zopakoval a on odepsal, že by to viděl tak na konec září, možná v říjnu. Mám kámoše, který je rozvedený, jezdí na lodi a má barák už na území národního parku. Ten mi řekl, že mi klidně, až bude na lodi, klíče od baráku půjčí. Protože mi důvěřuje. Já sice s Občanem ve většině věcí názorově nesouhlasím, ale za tu dobu, co tu jsem, cítím, že to není křivák. Stačilo, aby se ozval a já bych ho zde ubytoval a ukázal mu místa, kam běžný turista po těch značkách nikdy nezabloudí. Mohl mít bydlení s výhledem na labské pískovce a rozhlednu na Labské Stráni.
I když mě svými názory dost často sere, tak jsem mu něco slíbil a splnil bych to. Protože chlap, který něco řekne a pak to neudělá, už nemá právo si říkat chlap.
Ale pak jsme si na konci léta párkrát názorově vjeli do vlasů a Občan se mi neozval. Já ho přemlouvat nebudu, ale klíče pro něj a jeho ženu byly k dispozici.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

Na tento svůj post budu chtít od Občana odpověď.
On napsal, že by měl zájem sem přijet, já musel kontaktovat kámoše a Občan se mi pak už neozval.

Když mi neodpoví dnes, neva, asi už šel chrnět.
Když mi neodpoví zítra, neva, oni dnes někteří učitelé mají tu distanční výuku, tak třeba i celé pondělí prochrápe.
Připomenu mu to pozítří.
Nebo popozítří.

Ale na můj výš napsaný post mi Občan prostě odpoví.

Průměrný počet slepic: 2.3 (3 hlasů)

Dávám tomu tu tak celkem hoďku denně. Žádné texty si nepřipravuju...leda když tak zkopíruju.
Hopsnu sem když si potřebuju trošku odpočinout od práce na PC (je pravda že na něm teď vysedávám dost, potřebuju pokrýt výpadky příjmů a ztráty....ale to je čistě má věc...po tom ani tobě nic není).

Poctivou prací se rozumí i to vraždění kvůli blahobytu papalášů, však o tom Petra píše...jak si jich lid USA váží. A v kapitalismu se práce hodnotí výší odměny za ni , ne ?
NEOdá :-D)) že těch příležitostí bude k tomu málo, čím dál méně...navíc na Ukrajině dost mrzne, hodně toho padne za otop a kořalku.

Máme ale hodně energie na žvanění. Které je v závěru většinou o ničem, z hlediska nějakého výsledku (některé věci ale jsou dobré a dají se použít i prakticky , například recepty nebo různé návody, v individualní rovině - například při keťasení). A občas je tu veselo, to je asi nejdůležitější výsledek - i práce ELFmannů, a pomocných blbečků Elf -mannů, byť naprosto nezamýšlený.
Já su smířený s tím, že to tak bude furt, ta naše degenerace je totiž mnohem hlubší, než si myslíme.

Průměrný počet slepic: 3 (3 hlasů)

Je pěkné, že na mne intenzivně myslíte. Ale nevěřím, že byste vůči mě přestal dělat naschvály typu sto IP adres - tohle jste opakoval i v době, kdy jste věděl, že je to křivárna.

Kydaři budou za Putina proti západu jistě bojovat sjednoceně a statečně - ale jen za klávesnicí počítače. V reálném světě a pod svým jménem tvrdě požadují pohodlí západu a odmítají vlasteneckou chudobu východu. Putinovské srdíčko kombinované se západním mozkem je to, co charakterizuje váš kmen. A jelikož mají kydy tento zásádní rozpor přímo v základech hnojníku, nikdo to dál než ke kecům nedotáhnete ... svému státu nebudete věřit, i když mu vládne vámi zvolený prezident i premiér.

Vlastně na hnojník platí ještě jedna společná charakteristika - je to skupina lidí, kteří jsou vcelku bohatí a mají se dobře. Proto tady není slyšet hlas lidí, které ničí exekuce nebo krach BE nebo jiné problémy, které se pak do mainstreamu dostávají se zpožděním. Těmito lidmi Vy sám pohrdáte - nemají grunt a nemají čas mudrovat na internetu o tom, že v Putin vede Rusko ke světlým zítřkům (fakta sice říkají opak, ale srdíčko je hlasitější).

PS Tímhle jsem všechny hodil do jednoho pytle, což jistě není přesné, právě pan bernard se odlišuje tím, že se nebere moc vážně. S ním bych si u piva rozuměl.

Průměrný počet slepic: 1 (4 hlasů)

Já se též považuji za kydaře, i když Putina rád nemám a už vůbec ne tu vychlastanou trosku, co dneska ukazujou v tom akvárku na hradě, tak laskavě nezvšeobecňujte.

Průměrný počet slepic: 1.6 (5 hlasů)

Dost se Vám uleví a nebudete si muset vylévat frustraci veřejně.

Zbytek nekomentuji, bo se mi nechce bejt vošklivej.

Průměrný počet slepic: 3.9 (11 hlasů)

https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/26525-wellbeing-ve-skole-i…

je to částečně o americkém dobytku, /tedy k věci/ a částečně o školství /pro Občana/, částečně o masných výrobcích (jelita) a částečně o nás (intelektuální elity).

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

s okem kuřím nemusíte na pedikůru. Jeden babský, koupat v teplé prosolené vodě/tak půlhodina - než vychladne/, postupně jede jako po másle do pryč

Zatím bez slepic

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

4. Slaná voda a med
Další z možností, kterou naše babičky na bolestivá kuří oka znaly, je namočit nohy do teplé slané vody a následně, po osušení, je potřít medem. Za nějakou dobu by měla nastat úleva a kuří oko by se mělo samo vyloupnout.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

4. Slaná voda a med
Další z možností, kterou naše babičky na bolestivá kuří oka znaly, je namočit nohy do teplé slané vody a následně, po osušení, je potřít medem. Za nějakou dobu by měla nastat úleva a kuří oko by se mělo samo vyloupnout.

Zatím bez slepic

extra rozvíjel své cinty o US army. Akorát jsem reagoval na jiné repliky.
To se nesmí?
Anebo to nesmějí jenom někteří?

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

Pane Bernarrde, nejhorší ze všeho by bylo, kdyby tu na Kydech bylo absolutní ticho. Některé lidi zkrátka hospodaření nezajímá, tak se přesunou do oblastí, které jim jsou bližší, nebo téma je palčivější. Ale jsem ráda, že vás chov domácích zvířat zajímá. A ráda čtu vaše komentáře o lese.

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

To mi takhle ve čtvrtek ukazoval hajný nový porost, co mám zkácet. Práce hezká, stromy cca 90 let a na rovince, se divím, že to nezkosili harvestorama.
A jedeme tam jeho Toyotou Hillux, zahneme ze státní asfaltky na asfaltku lesní, z ní odbočíme na lesní cestu a pak z ní mezi stromy a tam mu toto auto, oblíbené islámskými teroristy, začne hrabat.
Tak prý tady radši končíme a museli jsme těch 300 metrů dojít pěšky.
Che! Měkkejš!
Zítra ráno tam jedu. Nakulím tam 4x4, redukci a když se tam zahrabu, tak mi loni dal Ježíšek pod stromeček (von to teda, mezi námi, nebyl Ježíšek, ale moje zrzavá vlasatá manželka) naviják, tak se z toho průseru vytáhnu.

A pak budu tam. Vytáhnu si veškerý vercajk, nikde nikdo, vše pod sněhem, teplota kousek pod nulou a přede mnou dost těžká dřina.
A takhle to mám rád. Možná akorát srnky na mě budou čumět.

Mimochodem, ty srny jsou rok od roku oprsklejší. Minulý týden, měl jsem zrovna pauzu a vidím, jak tam 3 kusy na mě cca 100 metrů čučej. Si říkám, nastartuji motorovku a zdrhnou. Nastartoval jsem motorovku a čučely dál.
Si říkám, pokácím tenhle stoletý strom a až spadne, to je nějaká mrda, zdrhnou. Pokácím stoletý strom a ony čučej furt.
Profi motorová pila je prostě netankuje. Ale když půjdu do lesa s kulovnicí, tak tam neuvidím ani kopýtko. Ty bestie si to nějak řeknou a jsou uplně někde jinde, než já.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

Udělal jste mi radost.
Napíši zde post o tom, že se v lese v rozbředlém terénu blbě jezdí a že zvířata jsou oprsklá a vyfasuji jednu slepici.
Jednoslepičáři, neuvažoval jste někdy o tom, že když mě nemáte rád, nelíbí se vám moje názory, tak se jako rovnej chlap postavit a říct mi to do ksichtu?
Vám se víc líbí si takhle anonymně číhat za bukem, pak flusnout a zase se schovat?
Víte, tento přístup vám moc nezávidím, je mi vás líto, to musí bejt pakec, bejt takhle zbabělej.

Průměrný počet slepic: 2 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

paní Petra: "Spousta lidí, když potká vojáka nebo policistu v uniformě, třeba v restauraci nebo samoobsluze, řekne: "Thanks for your service." (Díky za vaši službu.)"

My jsme národ cyniků a skeptiků, s tím si na nás nepřijdete. :-)

Průměrný počet slepic: 3.4 (8 hlasů)

Minulý týden, jda přes autobusové nádraží, šel jsem okolo asi osmi našich profi vojáků.
Vypracovaní mladí muži, světlezelené barety, důkladný bágl u nohy a čekajíc asi na nějaký další spoj, nebo na odvoz. Nakonec pro ně přijela dvě velká SUVčka s (asi) brněnskými SPZ, naházeli bágly do kufrů a odfrčeli neznámo kam.
Líbili se mi - tím, jak byli všichni tak nějak nažehlení, do lesku vypucované kanady kupodivu přesně toho vzoru, ve kterém jsem sloužil i já, perfektně vypasované, maskáčové uniformy - no prostě, žádní hastroši v nepadnoucích šedesátkách, jako kdysi my.

Ani ve snu, nebo v opilosti či dobré náladě by mě nenapadlo, zastavit se a říct jim "kluci, líbíte se mi a děkuju Vám za to, co děláte" nebo tak něco.
Kór, když by ta druhá věc, kterou bych vyřknul, nebyla pravda a ve skutečnosti jsem zásadně proti tomu, co tihle vojáci jinde, nežli doma musejí dělat. Připomínám, že to ale byla jejich volba, býti profesionálními vojáky a jejich volba, na rozkaz někoho jiného střílet do cizích lidí, v jiných zemích.
Totiž - narozdíl od těchto mladých vypucovaných chlapců, jsem sám zažil okupaci této země cizími vojsky "na plné kule", se vším všudy, vč. prostřelené hnáty a tak vím, že okupovat cizí zemi, dělat tam lidem peklo a utrpení, je největší špinavost, jakou může voják provést - kór za peníze.

Tady to za ČSLA nikdy nebylo, v současnosti není a dlouho ještě nebude zvykem. Už proto, že máme povědomí nejen o tom, že by mohli občas někde doma pomoct, ale že se zrovna tihle namakaní kluci propůjčují k něčemu, co rozhodně neschvalujeme. Ano, mám na mysli rozjebávání zemí a režimů, po kterých je nám, Čechům naprosté hovno, nemáme tam žádný zájmy něco rozjebávat - zkrátka, nemáme tam co dělat.
A je úplně jedno, kde to bude - jestli v nějaké muslimské zemi, v jejíž řeči neumíme říct ani "dobrý den", anebo jestli budou "hrdinně bránit" například Ukrajinu před zlým Putinem.
Tahle armáda má sloužit přednostně ve své zemi, ostatně za to celou armádní mašinérii platíme.
Za desítky miliard pro ně nakupujeme vrtulníky, letadla, obrněnce, cizí radary (když umíme skvělé vlastní) a další techniku, kterou vůbec doma nepotřebujeme - protože my sami, se přece s nikým nechystáme válčit.
Takže jo - pohled na ty mladý vojáky byl pěkný, byli upravení a jako správní vojáci všichni kouřili, ale to je tak všecko.

Průměrný počet slepic: 3.6 (18 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

na svých hnátech armádní obuv vzor 60.
To za prvé.
Za druhé jste si mohl u staršiny roty - později pak u výkonného praporčíka - říci o jiné součásti uniformy, která by vám seděla lépe, případně jako má maličkost, jste si mohl své svršky upravit dle své figury, ovšem za tu cenu, kterou platí i dnešní vojáci. A to takovou, že si musejí prát oděvy sami.
Někdo prostě chodil jako hastroš, protože mu to nevadilo, jiný chodil jako ze škatulky, protože nebyl prase od narození.

Průměrný počet slepic: 3.8 (6 hlasů)

to je zajímavé,kolik kluků začalo kouřit právě na vojně

Průměrný počet slepic: 2.3 (3 hlasů)

nepotkal ani jednoho, který by OPRAVDU začal.

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)

Za sebe můžu říct, že spousta kluků si to pochopitelně donesla z civilu a ten zbytek začal na vojně.
Mnohé dny a mnohé činnosti byly fakt dlouhé a otravné. Nevzpomínám si, že by na naší malé rotě i v mé ČTZ, byl někdo nekuřák.
Ožírali se jen někteří jedinci, ale kouřili bez výjimky všichni.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tam ti chlapci, když čekali na záchranu, čudili a zapalovali jednu od druhé.
Viděl jste film?
V rámci boje proti škodlivosti kouření, v něm žádnou cigaretu neuvidíte. Je to sice krapet ohýbání historie, ale co.
Teď jsem někde četl, že v norské popelce se budou líbat dvě buzny.
Patrně se v té kinematografii ještě dočkáme mnoha dalších překvápek.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Viděl jsem je asi ze tří metrů, ale ty kanady vypadaly naprosto stejně, jako vz.60, poznal jsem je i podle způsobu zavazování a také proto, že mám jedny doma. Koupené v devadesátkách za pusu ve výprodeji, beru si je buď do těžkého terénu, nebo na motorku. Bo ta sviňa umí studená kopnout tak, že bez pevnější boty s festovní gumovou podrážkou (třeba v botaskách) umí způsobit i výron v kotníku (je to HSQ WR-250E ve fabrice, tj. 33kW). Letos jsem se ani nesvezl.. Jaksi nebyla ani chuť, ani nálada, hépat s endurem po kotárech, s klukama o generaci mladšími, jako jindy.
Tudíž nemohu ani potvrdit, či vyvrátit, zda šlo jen o podobný model. Co se úpravy šedesátek týče - za mé vojenské služby to sice šlo také, upravit si kalhoty, ale blůzu už těžko a navíc - prvním rokem, to by nám takto upravené výstrojní díly, mazáci prostě zkonfiskovali.
Pár vojáků takto upravené uniformy měli, někdy i vycházkové vz.63, ale neviděli to rádi ani nižší důstojníci, typicky velitel roty.
Jistěže pak nešlo dát upravený "model" ke společnému čištění - a prát vlastnoručně nebylo kde, ani v čem.
Podmínky za mé vojenské služby a v daných kasárnách tohle prostě neumožňovaly. Teplá voda tekla pouze 1x týdně a stačila taktak na osprchování mužstva. Poslední, samozřejmě nejmladší kusy, ty šly už do téměř studené, což v lednu-únoru a v kamenné budově moc velká sranda není - a to jsme nebyly žádné slečinky. Ranní holení ve studené, jak jinak..

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

To jsem první dva roky na vojně nezažil...
Pardon, nepravda. Viděl jsem ji živou v kuchyni, jako služba, když jsem myl hrnce...

Na úpravu blůzy to už chce trochu znalostí a hlavně trpělivosti.
Přešívání vycházkových hadrů bylo opravdu riskantní. Řešil jsem to až jako řidič autobusu v posledním půlroce služby, do té doby jsem se k vycházkovému obleku prakticky nedostal. Vycházka byla naprostou iluzí, první dovča po 1 roce, 1 měsíci a 1 dnu. Zbyvá přísaha a přesun z PŠ k bojovému útvaru.
Na druhou stranu musím přiznat, že vycházku jsem dostal přesně na míru.

Ad praní - řešil jsem to tak, že do kbelíku na vytírání podlahy jsem pleskl troch mazláku, špinavé svršky, které jsem nechtěl měnit a zalil to vodou. Zbytek se odehrál na kamnech, topili jsme uhlím a dřevem.
Problém byl v létě, když byla kamna na jizbách zaplombovaná, ale měli jsme kamínka v autech.

Průměrný počet slepic: 3 (3 hlasů)

něco vyprat a třeba ve studené,ale kde to pak sušit? Tohle je problém v kasárnách na ubytovnách internátech kolejích i v některých bytech bez balkónu nebo větratelné koupelny.A sušičky dřív nebyly vůbec

Průměrný počet slepic: 3.3 (4 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

vyždímalo, pak se to sjelo žehličkou (tu jsme měli jednu pro cca 65 lidu) a přes noc jste to nechala vyvěšené na pelesti patrové postele. V miniaturní jizbě nás chrápalo deset kusů, takže se nadýchalo a naprdělo. Ráno jste hupsla do lehce navlhlých hadrů, ale to nebyl problém, bylo mi 22 let!!!

Průměrný počet slepic: 2.5 (2 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

1. Boty
Pro mne byly nejlepší boty na vojně holínky (půllitry). Ta pohoda při čištění, pohoda při nošení. Na stavbě mohlo být bláta do půl lejtek a pořád to šlo. Kanady jsem taky vyfasoval, ale měl jsem je na nohou snad jen jednou.
2. Slepice
Velvyslanec Kmoníček je velký fanda do chovu slepic. Byl prý na nějaké celoUSA přehlídce a tam z toho byli neskutečně stiffe, protože to byla první "mezinárodní" návštěva této akce.
3. Přebytečné mléko
V Polabí měli zpravidla nejen krávu na dojení, ale taky prase v chlívku. Případné přebytky mléka končily u vepříka v korytě.
4. Zlatý venkov
Můj pokročilý věk 80+ mi dovoluje trávit polovinu roku na chalupě. Roubenka v předhůří Jizerek a u ní 1.200 m2 zahrady. Bohužel 530 m n.m. ale klimatická změna často dovolí i úrodu choulostivější zeleniny. Jinak všechno striktně bio, když jsem si před časem koupil holandskou mrkev v Kaufu, tak jsem měl dojem, že je z polystyrénu. Všechno zreju ručně, zelené hnojení (hrách)vždycky, posekaná tráva na kompost, hnojivá zálivka ze slepičinců od souseda, samozřejmě řádně rozředěná. Pokusně jsem zasadil topinambury z krámu. Protože ale moje konzervativní žena je odmítla zařadit do jídelníčku, dal jsem je druhému sousedovi. Je to výborná strava pro králíky, jak nadzemní, tak podzemní část.
5. Cieszyn + jmelí
Cholernie sie do tego miasta zakochałem. Nejvíc se mi líbilo, když u vystaveného salámu bylo napsáno, že je to kwalita jak za Gierka. Kavárna Avion po cestě. Ale nikde jsem neviděl tolik jmelí na stromech jako v tom kraji (byl jsem u přítele, když už opadalo listí a zpočátku jsem se divil, jak to, že ty stromy jsou pořád zelené.
6. On to stejně asi nikdo nebude číst, bo juz poniedziałek.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

Pozdravujte Jizerky. A paní vysvětlete, že topinambury jsou dobré i jako prevence před cukrovkou.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)