Paralela s Kchárlem...

V době stěhování národů, tedy v 6.-8. století se usídlilo v neobydlených prostorách na území dnešního východního Německa velké množství slovanských kmenů. Obodrité,Veleti, Pomořané, Sorbové, Havolané, Ukrani a Lužičtí Srbové, obývali dnešní Sasko, Braniborsko, Meklenbursko, Pomořansko i části Berlína a jeho okolí. Ránové osídlili ostrov Rujána. 

Německá knížata, církev i Svatá říše římská vojensky dobývaly slovanská území, přiváděly německé kolonisty, kteří zakládali německá města. Mnoho Slovanů postupně přijalo němčinu,smísilo se s německým obyvatelstvem a ztratilo vlastní identitu. Jiné kmeny byly vojensky poraženy a jejich elity byly zničeny nebo vysídleny. Pouze v Lužici se zachovaly zbytky původního slovanského osídlení - Lužičtí Srbové. Jejich centrem je Budyšín, kde existuje Lužickosrbské gymnázium a divadlo. Srbštinu aktivně používá cca 25 tisíc lidí. 

Nejzápadnějšími Slovany, kteří si dosud uchovali svůj stát, jsme my Češi. Už tisíc let se náš stát tvrdě střetává se silnějším a početnějším německým sousedem. Svoji existenci jsme si dosud uhájili jen díky tomu, že naši vládci vždy museli obratně manévrovat. Pokud by ustoupili příliš, německé impérium by český stát zničilo. Ale pokud by jsme na německé impérium nebrali ohled vůbec, znamenalo by to válku s mnohem silnějším sousedem. Nezbývalo než vést chytrou, pragmatickou politiku. 

Už jednou jsme měli namále, když naši stavové neuváženě zvolili za svého krále Habsburka. Když časem pochopili svůj omyl a chtěli se ho zbavit, prohráli. Z části byli popraveni a zbytek musel opustit zemi. I českému národu hrozilo poněmčení a asimilace, ale prokázali jsme schopnost přežít. V 18. století jsme obnovili svůj jazyk na moderních principech, v 19. století jsme prokázali své hospodářské schopnosti a ve 20. jsme obnovili i svoji státnost. Ano podařilo se to díky naší chytré politice a díky oslabení německých sousedů po prohrané válce. Ale střety s německým živlem pokračovaly. Tentokrát s německou menšinou, Sudetskými Němci obývající pohraničí Českých zemí. Tato menšina aktivně vystoupila proti vznikající Československé republice a chtěla odtrhnout její pohraniční území a vytvořit tzv. Deutschösterreich („Německé Rakousko“). Ale hranice Československa již byly uznány vítěznými mocnostmi, proto Československá vláda odmítla rozdělení historických zemí Koruny české a pohraničí obsadila armádou. 

Je třeba zmínit důležitý fakt, že již v roce 1904 byla v Sudetech založena Německá dělnická strana Deutsche Arbeiterpartei (DAP). Byla to nacionalistická, protičeská, antisemitická a pangermánská strana. Jednalo se o první zárodek pozdějšího nacismu. Strana s obdobným programem byla v Německu založena až v roce 1919 v Mnichově, Hitler nebyl zakládajícím členem DAP, vstoupil až později a měl číslo legitimace 555. V roce 1920 byla strana přejmenována na NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei). To dokazuje, že Sudetští Němci nepodlehli nacizmu importovanému z Německa, jak se někdy tvrdí, ale naopak ho sami pomáhali vytvořit. 

Sudetská DAP byla v roce 1919 přejmenována na DNSAP (Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei), jejím základem byl německý nacionalismus, antisemitismus a myšlenka sjednocení všech Němců. Silně odmítala československý stát a versailleský poválečný systém. Měla vlastní tisk, mládežnické organizace a polovojenské složky. Po Hitlerově nástupu k moci roku 1933 se její vazby na německou NSDAP výrazně prohloubily. Československé úřady začaly DNSAP vnímat jako bezpečnostní hrozbu a jako organizaci napojenou na nacistické Německo. V říjnu 1933 byla tato strana zakázána pro svoji protiústavní činnost, extremistickou propagandu a pro vazby na Hitlerovské Německo. Strana svojí činností ohrožovala územní celistvosti republiky. Část jejího vedení uprchlo do Německa, někteří její členové byli souzeni. Po zákazu DNSAP vznikla Sudetoněmecká domácí fronta pod vedením Konrada Henleina. Ta postupně převzala velkou část bývalých členů DNSAP a stále těsněji spolupracovala s Hitlerem. V roce 1935 se přejmenovala na Sudetendeutsche Partei (SdP) a kolem roku 1938 hrála klíčovou roli při rozbití Československa.

Po roce 1933 Henlein vytvořil široké sudetoněmecké hnutí, využíval hospodářskou krizi v pohraničí a pocit nespokojenosti části Němců k vytvoření nacionalismu a propagandy. SdP postupně ovládla většinu německého politického života v pohraničí. Ve volbách 1935 se SdP stala nejsilnější stranou v Československu. Navenek Henlein často tvrdil, že chce pouze autonomii a rovnoprávnost Němců. Ve skutečnosti ale byl v kontaktu s Hitlerem, dostával pokyny z Berlína a měl republiku destabilizovat. Hitlerova strategie byla klást požadavky, které Praha nemůže dlouhodobě splnit.

V dubnu 1938 SdP předložila Karlovarské požadavky, které obsahovaly rozsáhlou autonomii Sudet,vlastní německou samosprávu, prakticky vytvoření státu ve státě. Československá vláda byla ochotna k velkým ústupkům, ale Berlín nechtěl dohodu, jeho cílem bylo vyvolat krizi.

V létě 1938 byly úmyslně vyvolávány nepokoje. SdP organizovala demonstrace, střety s úřady, propagandu a sabotáže. Vznikaly polovojenské oddíly Freikorps, které podnikaly útoky přes hranice, organizovaly teroristické akce a přepadaly československé instituce. Hitler využil situace jako záminku, tvrdil, že musí „chránit sudetské Němce“ a hrozil válkou. Británie a Francie nakonec bez Československé účasti podepsaly 30. září 1938 Mnichovskou dohodu, která nařídila ČSR odstoupení pohraničí Německu.

Republika byla vojensky i politicky zničena. V březnu 1939 Hitler obsadil zbytek českých zemí,vznikl Protektorát Čechy a Morava, Slovensko bylo odtrženo jako formálně samostatný stát pod německým vlivem.

Podle Miloše Zemana byli Sudetští Němci plnoprávnými občany Československa, podle tehdy platných zákonů se dopustili velezrady, za kterou v té době byl trest smrti, byli však pouze odsunuti. 

Ještě se musím zmínit o jednom Sudetském Němci, který řádil v protektorátu Čechy a Morava, tedy v době, kdy ostatní sudetští Němci již byli součástí 3. Říše. Jde o Karla Hermana Franka. Po vzniku Československa patřil k radikálním německým nacionalistům. Byl silně protičeský, pangermánský a později otevřeně nacistický. Ve 30. letech se stal jedním z nejradikálnějších vůdců SdP, byl blízkým spolupracovníkem Konrada Henleina a důležitou spojkou mezi sudetoněmeckým hnutím a Berlínem.

Po Mnichovu 1938 vstoupil přímo do NSDAP a SS a rychle získal důvěru Himmlera. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 Hitler potřeboval lidi znalé českého prostředí, ale zároveň fanaticky loajální nacismu. Frank byl ideální, znal české poměry, uměl česky, měl kontakty v Sudetech a byl extrémně tvrdý. Proto byl jmenován státním sekretářem Protektorátu. To byla fakticky jedna z nejmocnějších funkcí, dohlížel na protektorátní správu, na policii a represivní aparát. Jeho moc dále rostla. Úzce spolupracoval s Heydrichem a podporoval nejtvrdší represivní politiku. Po atentátu na Heydricha v roce 1942 patřil k hlavním organizátorům teroru.

Právě on veřejně oznamoval odvetná opatření, podílel se na rozhodování o exemplárním trestu a koordinoval represivní akce. Na jeho kontě leží 160 tisíc popravených Čechů včetně těch, co zahynuli v koncentračních táborech a také vypálení Lidic a Ležáků.

V česko-německé deklaraci, uzavřené na konci devadesátých let, bylo dohodnuto, že se nebudou otevírat otázky minulosti. Sjezd Sudetských Němců v Brně není nic jiného než otevírání těchto otázek. Je to provokace a na podporování této akce není nic demokratického ani evropského. Česko-německým vztahům prospěje, pokud tento sjezd budeme kritizovat, když se pokusíme zabránit jeho konání a když odsoudíme české kolaboranty které se na této akci aktivně podílejí.

U Sudeťáků více -méně považujeme jejich chování za přirozené, o to zrůdnější je chování "našich" Sudeťáků, tím vlastizrádcem na Hradě počnouct.

Žel Bohu není v Brně fabrika na drony...

Tyhle dva pojmy netreba plest, a nasledujici tabulka dobre ilustruje jejich odlisnost. Prumer je  zde horsi trojka, zato median  mezi ctyrkou a petkou tedy dostatecna az nedostatecna.    Ze Vy byste dali cistou petku? Ja taky. Bohuzel je tady mezi nami ve state (presneji receno  mezi registrovanymi  ctenari Novinek)  tech 38 % debilu. Pripadne je tedy oznacme nejak smirliveji :))

že nemám nic společného s Brnem.

Ale rád bych tu líheň všelijakých proněmeckych  zkurvysynů a zkurvydcerek v rámci protestů navštívil.

A nechal bych se i skoro s nadšením nechat zmlátit od tamních ,,státních chráníčů a pomahačů" i zmlátit nebo zatknout!

Bohužel nemůžu.

škoda, že mohu jen jeden den, tak si tu neděli nenechám ujít. A musím to poslat i známým do Prahy.

Kdo neznáte a nesledujete - ve čtvrtek, v TV 1, v pořadu Máte slovo, bude debatováno právě o sjezdu SL v Brně.  Doufám, že to vedení TV nakonec nezatrhne. Také se to už kdysi stalo.

Vzpomínám na tu volbu prezidenta. Hlavním koněm byl (nějaký) Fišer, sice nějakou dobu předseda úřednické vlády, ale do té doby zcela neznámý úředník - a jako politik už vůbec ne.  Když se začaly sbírat podpisy, za týden měl 150 000 podpisů. Okamuru komise vyškrtla, prý podváděl.  Pak Fišera pustili do felevize.  Sotva promluvil, bylo jasné, že kampaň prohrál. Něco tak nemastného, neslaného jsem si u kandidáta na prezidenta vůbec nedokázal představit. Fišer zmizel v propadlišti dějin a v čele peletonu se během týdne objevil kníže, do té doby se potácející kdesi na chvostu kandidátů. No a jak to bylo dál popsal Vidlák.

Ovšem kníže měl potenciál.  Moje sestra  - "jaký je ten Schwarzenberg decentní člověk, Ten Zemen je takovej buran".   Zeman totiž pár km od naší vesnice měl to svoje  "letní sídlo".  A při jiných volbách jsem si přečetl  (od kohosi),  že se ptal kamarádky, vzdělané, s přehledem, ovládající 4 jazyky, koho bude volit. Prý TOP 09. Proboha proč? Zná jejich program? Ne, nezná, ale ten Schwarzenberg je takový krásný chlap.  .............   Takže, komentoval, když taková vzdělaná žena volí stranu jen podle vzhledu předsedy, bez ohledu na program, jak asi volí většina prostého lidu?  A jak asi?  Moje kamarádka si po volbách stěžovala na vládní politiku. A já jí na to - koho jsi volila?  "No, TOP 09."   A já: "No tak se nediv. Kalousek přece jasně říkal, co budou dělat, když se dostanou do vlády. "  "No, já myslela, že to dělat nebudou ."

A tak jsem tu náladu sledoval i před posledníma volbama:  Babiš je zloděj a podvodník,  Okamura  je přivandrovalec a darebák,  Stačilo - to jsou ti komunisté, kteří všechny okradli a vraždili nevinné lidi. 

Tož tak!

a sporů dalo Tomáši Harabišovi uhájit svou oblast před brňákem B. Polívkou.

Je to dlouhé a proto a na pokračování:

Friedrich Wilhelm Foerster

K SOUČASNÉ SVĚTOVÉ SITUACI

(Překlad úplného znění článku Friedricha Wilhelma Foerstera, jenž vyšel pod názvem Zur gegen­wärtigen Weltlage v 22. - 23. čísle švýcarského časopisu ENTSCHEIDUNG na str. 129 - 130 v září roku 1938. Část tohoto článku, obsahující  autorův dopis vůdci sudetských Němců  Konradu Henleinovi, uveřejnil Ferdi­nand Peroutka pod názvem Proroctví v týdeníku DNEŠEK, roč. I, číslo 12, Praha 13.6. 1946 na str. 180. Xerokopii originálu článku na požádání poskytl Schweizerisches Sozialarchiv, Sta­delhoferstrasse 12, 8001 Zürich.)

 Nejen u osobních osudů je prospěšné a nutné tázat se po hlubším smyslu a posledních příčinách událostí a vyvodit z toho velké poučení. Takový způsob uvažování je přinejmenším právě tak důležitý v případě nesmírných světodějných událostí, do nichž jsme dnes zapleteni a z nichž se dostaneme jen tehdy, když pochopíme, co se v nich chystá a kde je třeba hledat příčiny celého svízelného problému současného lidstva.

 Československá otázka není z tohoto hlediska jen nějakým libovolným evropským konfliktem, v němž se nepřátelsky střetává celá řada široce rozvětvených zájmů; nikoli, tato otázka se mohla dostat do ohniska světové politiky jen proto, že se v ní svými posledními a nejstrašnějšími dů-sledky vyjevuje více jak tisíc let světových dějin a evropský chaos několika staletí.

 Které dějiny a jaký chaos? To se nejlépe vysvětlí jednoduchým obrazem. Za stěhování národů se vylila mohutná germánská vlna přes celou Evropu až do Afriky. Za touto vlnou následovala slovanská vlna. Pak se germánská vlna zase převalila nazpátky na východ a germánská a slovanská vlna se srazily do sebe navzájem a s pěněním a klokotem se propláchly a vzájemně prostoupily v zóně své srážky takovým způsobem, že tam bylo zcela nemožné vést nějakou zřetelnou národní hranici. V Československu snad neexistuje například vůbec rodina, která nebyla v průběhu dějin vícekrát germanizována a počešťována.

 Středověk tuto etnickou skutečnost respektoval tím, že nejen Německo samé, nýbrž celou do-tyčnou středoevropskou a východoevropskou zónu organizoval a spojoval federalisticky, takže český kmen dvakrát dodal německého císaře. Zavedení čistě národnostně státního principu do řešení německého jakož i východoevropského problému odporovalo všem etnickým realitám této evropské zóny a muselo vytvořit celou řadu výbušných ohnisek požárů, z nichž nevyhnutelně vznikla první světová válka a druhá bude asi brzy následovat, poněvadž jsme příčiny výbuchu ani jasně nerozpoznali, ani jsme je nedokázali uvážlivě odstranit.

 Čechům se jistě právem vytýkala chyba v jednání s jejich německými menšinami. Ale nesmí se zapomínat na to, že federalismus si lze dovolit jen tehdy, když je - jako tomu bylo ve středověku - univerzální. Povolit německému obyvatelstvu v pohraničí vzhledem k sousedství centralizovaného německého autoritativního státu autonomii bylo nepochybně přílišným požadavkem, který především přesahoval lidsky možné po válce, kterou Bethmann-Hollweg označil za rozhodující boj Germánstva proti Slovanstvu. Teprve bude-li Německo samo opět federalisticky uvolněno tak, že jihoněmecký svět bude s to se mírově nově spojit s Podunajím, pak teprve bude moci být rozřešen obrovský problém státního soužití různých národností v celé středoevropské a východo-evropské zóně. Všechna předchozí řešení jsou jen provizorními nouzovými řešeními.

 O s u d o v á   h o d i n a  s u d e t s k ý c h  N ě m c ů .

 Sudetoněmeckému vůdci jsem napsal následující:  „Stojíte nyní před rozhodnutím světodějného dosahu. Dnes jde o to zachránit Německo a pravé Němectvo ve světě před smrtelnou katastrofou, a Vy víte, že by vás to všechny mohlo stát život a uvrhnout německou věc do prokletí a zničení, zvolíte-li teď nesprávnou cestu. Budete tedy snad ochoten vyslechnout bez předsudků Němce, který v této věci smýšlí docela jinak nežli vy všichni a jenž je přesto pevně přesvědčen, že   o n   a nikoli Hitler, jenž není vůdce, ale svůdce všech Němců, zastupuje  p r a v o u   n ě m e c k o u     t r a d i c i,  která spočívá na více než tisíci letech německých dějin a byla neustále znovu stvrzo-vána všemi velkými vůdci našeho národa.

 Chtěl bych Vám v tomto smyslu především dát v úvahu totéž, co jsem řekl dvěma vašim poslancům, kteří mě v listopadu 1918 vyhledali v Bernu a obrátili se na mě s prosbou, abych se v Paříži přimluvil za začlenění vaší země do německé říše.  Řekl jsem těmto pánům tehdy přibližně následující : „Vždyť jste více než 800 let žili v úzkém společenství se slovanským světem, dávali jste mu neustále německou krev a do svých žil jste přijímali krev slovanskou. Celé vaše dějiny jsou dějinami německo-slovanskými, všechny své talenty jste rozvinuli ve styku se světem východním; jste tam jako spojovací článek zcela nepostradatelní. Německá univerzita uprostřed českého národa je toho symbolem a má velkou budoucnost. Proč chcete utonout v germánském moři? Ztratíte své místo ve slovanském světě, aniž za to v germánském světě dostanete místo odpovídající vašemu svérázu a vašim dějinám. Naopak, setkáte se při uplatňování svého svérázu s překážkami desetkrát většími, než tomu bylo v rámci dosavadních poměrů. Bez jediného díku budete odsunuti stranou a nebudete ničím jiným než bezmocnou kolonií německého velkopro-vozu...“  Jak bylo řečeno, musím Vám to dnes jen opakovat a přitom ještě poukázat na prazvláštní dík a odstrkování, jichž se dnes dostalo vašim rakouským stoupencům stejného smýšlení. Dnes však jde o něco ještě mnohem většího než tehdy. Jestliže odmítnete to, co vám může český stát přiznat tváří v tvář německým hrozbám jako maximum samo a rozhodnete-li se pro to, že svůj požadavek autonomie takříkajíc odstoupíte třetí říši a necháte-li se zneužít pro bezbřehou světovou politiku pangermanismu, pak se vaše země nestane ničím než bojištěm nové světové války - to je smrtelně jisté. A právě tak smrtelně jisté je, že oběť, kterou tím vaše země přinese expanzi třetí říše, nebude ku prospěchu ani sudetským Němcům, ani celému německému národu, naopak - třetí říše bude poražena a rozbita a vaše vlastní země, pokud se spojí s poblouzněním třetí říše, bude také zapletena do celého jejího prokletí a bude vtažena do veškerého jejího vyvržení a zpustošení, jež pak padnou na všechno, co nese německé jméno. Můžete o tom vážně po-chybovat? Máte přece dnes jistě nějaké tušení o nevyčerpatelných mocenských prostředcích britské světové říše. I Hitler to tuší a obává se nové války se dvěma frontami a se zámořím; ztratil však dávno vládu nad silami, které rozpoutal; nemůže už vývoj zastavit. Vy jediný to můžete učinit, jestliže mu v poslední chvíli odepřete poslušnost a přijmete návrhy Čechů. Nemusíte se obávat Hitlerovy pomsty - ví, že násilný akt z jeho strany proti vůli sudetoněmeckého národa by přivedl na stranu česko-slovensko-sudetoněmeckého státu i Německu nejpřátelštěji nakloněné Angličany. Půjdete-li dnes v dohodě se svými přáteli k vašemu ministerskému předsedovi Hodžovi a položíte-li mu otázku : „Jaké ústupky jste nám ochoten ještě učinit, jestliže veřejně prohlásíme, že jsme se nyní rozhodli i proti vůli Berlína stát se v rámci učiněných ústupků loajálními občany tohoto státu a spojit se pevně s jeho osudem místo s osudem třetí říše“ - pak jistě dospě-jete k nějaké dohodě, neboť i Hodža se bude moci vůči takovým rozhodnutím vzdát mnoha pochybností, jichž se nemohl zříci vůči sudetskému Němectvu s Hitlerem spojenému a jeho záměrům zotročenému.

 Takové rozhodnutí, které by bylo též dobře zaslouženou odpovědí na zacházení pruských zemských správců s vašimi rakouskými stejně smýšlejícími stoupenci, by uchránilo vaši zemi před totálním zpustošením a německý národ sám před smrtelným střetem s ostatním světem a přimělo by jej v jeho nejvlastnějším zájmu k naprosto nové orientaci celé jeho evropské politiky.

 Nemusím Vám líčit, jaké požehnané důsledky by to mělo i pro Váš vlastní národ, kdyby byla takto odstraněna noční můra nové totální války z evropského hospodářství a kdyby Vaše prů-myslové obyvatelstvo mohlo hrát svou přírodou mu danou roli v rámci nového mírového rozvoje Podunají.  Může se ovšem stát, že třetí říše se potom pokusí na jiném místě o průlom, který se už ve střední Evropě nezdaří - ale pak nebude alespoň Vaše země zavlečena do dopuštění, která by musela v důsledku takového šíleného činu následovat.  Možná, že je už příliš pozdě a ani Vy už nemůžete zpátky. Pak je tento dopis psán zbytečně, snad však vzbudí u Vás a u Vašich přátel pochybnosti, které vám samým už napadly o správnosti vašeho připojení k podniku tak katastrofálnímu.  Jsem velmi zevrubně informován o úloze, jakou vám přidělili vládcové třetí říše: Máte spolu s teroristy SA rozpoutat občanskou válku, aby pak Německo mohlo zasáhnout. Nejsem s to Vás dostatečně naléhavě varovat před tím, abyste se nechali zatáhnout do tohoto zoufalého podniku, neboť všechno dopadne úplně jinak, než si zaslepenci myslí; svět se už od nich nenechá podvádět - uvidíte to a jednoho dne si vzpomenete na mou dnešní radu.“