Pier Paolo Pasolini: Poesie / Básně

Autor
Štítky

Přeložili: Alice Flemrová a Tomáš Matras)

Filmový režisér Pasolini byl také plodným básníkem, esejistou a spisovatelem. Jeho literární dílo má tisíce stran. Česky z něho byla vydána jen malá část. Výběr z jeho básní, který vyšel nedávno, poskytuje čtenáři dobrý přehled o hlavních tématech, kterými se Pasolini - básník zaobíral. Shrnuje to nejzajímavější, co nám zanechal. Podobná kniha jeho básní u nás dosud nebyla. 

Jazyky a nářečí

Jazyky a nářečí vznikají a zanikají. Tak jako "lengua gauchesca" v Argentině. Předávala se z otců na syny až do doby, kdy gaučové přestali existovat. "Nadie habla ya esa lengua." - Tímto jazykem už nikdo nemluví. Říká úvodní slovo. Toto nářečí přesto dál existuje ve slavné poémě Josého Hernándeze: Martín Fierro. Jazyk je totiž nejen prostředek komunikace, ale i nástroj k vytváření umění.

Cesária Évora, která nedávno zemřela, pocházela z Ostrovů Zeleného mysu (Cabo Verde). Své písně zpívala v portugalštině, ve španělštině a také ve svém rodném jazyce "criollo caboverdiano". Ostrovy Zeleného mysu je zvláštní místo. Soustřeďovali se tu otroci z Afriky než byli převáženi přes oceán ... Její píseň "Tiempo y silencio" - Čas a ticho je stejně závažná a nadčasová jako Romeo a Julie: "Morir en tus brazos" - Zemřít v tvém náručí. Co jiného?

Furlanské verše

Pasoliniho básně ve furlanském nářečí (oblast na severovýchodě Itálie - např. město Udine) patří do stejné kategorie jako předcházející dva příklady. Už první kratinká báseň je krásná:

"Fontana di aga dal me país. ...

Fontana di rustic amòur."

(Pramen vody v mojí dědině. ...

Pramen venkovské lásky.)

Ten, kdo si v dětství hrál u lesní studánky, dobře ví, že stačí chvilka, a voda je zase čistá. Dobře rozumí i ten, kdo se osobně setkal s jednoduchými, chudými lidmi. Čistota je to, co spojuje ty dva verše.

Pasoliniho básně z mládí jsou smutné. Smrt je častým hercem na jevišti. Třeba zde (str. 25):

"Sot di un tèj clìpit di vert

i colarài tal neri

da la me muàrt ch'a dispièrt

i tèjs e il soreli."

(Pod lípou vlahé zeleně

padnu do černoty

své smrti, která vymaže

slunce i ty lípy.)

Na této ukázce také vidíme, jak se překladatelé snaží zachovat rým (i rytmus) původní básně: vert/dispièrt - zeleně/vymaže a neri/soreli - černoty/lípy. U těchto tak krátkých veršů je to až eskamotérský kousek. V tiráži knihy je sice uvedeno, že jde o překlad, ale je to spíše přebásnění originálu.

A ještě jedna ze sbírky "Nejlepší mládí" (str. 32):

"Jo i soi lontàn, recuardi li so ranis,

la luna, il trist tintinulà dai gris."

(Já jsem daleko, všechno se mi vrací [ve vzpomínkách],

žáby, měsíc, cvrčků smutné cvrkání.)

Pasolini je už v tom "velkém světě", ale vrací se do kraje svého dětství. Tak, jako třeba Bontempelli (a Hana Hegerová): "Ma jeunesse fout l'camp" - Mé mládí, to byla vesnice.

Význam jazyka / nářečí

Recenze Pasoliniho první (furlanské) sbírky básní "dalle Poesie a Casarsa" vyšla v Luganu (Švýcarsko). "Byla to největší literární radost mého života.", říká Pasolini (str. 85). Ve fašistické Itálii (1942) byla ale sbírka přijata chladně. Není na tom nic překvapivého. Centrální moc, která se neopírá o lid, nemá nějaké extrabuřty ráda. Ostatně ani v "demokratické" Francii se okcitánštině moc nedařilo.

Nářečí uchovává kulturní jedinečnost kraje. Zánikem nářečí postupně zaniká i osobitá kultura kraje. Není to banalita. Ještě horší je to v případě jazyků. Národ, který nemá svůj stát, může být vystaven tlaku a svůj jazyk ztratit. Ztrátou jazyka končí i kultura tohoto národa i národ sám.

Takhle v tichosti byli zlikvidováni naši sousedé, Lužičtí Srbové. Nedávno! Asi před dvaceti lety. Po více než stoletém umírání je čekala smrt v podobě uzavření posledního gymnasia s lužicko-srbským vyučovacím jazykem. Dlouhodobý tlak Němců přinesl ovoce.

Ještě hůř se to vyvíjelo se Slováky: Za zhruba 50 let trvání Rakouska-Uherska jim Maďaři stačili zlikvidovat (maďarizovat) všechna gymnasia, všechny měšťanky a nakonec se pustili i do základních škol! Když vzniklo Československo, začali se slovenské školy obnovovat. Nikoho ani nenapadlo vnucovat Slovákům do škol češtinu.

Pasoliniho verše ve furlanském nářečí nejsou jen nějakým jeho móresem. Dobře si uvědomoval, jak je to důležité. Odtud vycházel i jeho zájem o furlanštinu jako jazyk - významně se podílel na její kodifikaci.

Pasoliniho básně v italštině

V padesátých letech začíná Pasolini psát verše v italštině. V knize začínají na stránce 34. Jsou to spíše filozofická a intelektuální díla. Pasolini dobře zná zevnitř italskou měšťáckou společnost. Je mu odporná (str. 36):

"Milioni di piccoli borghesi come milioni di porci ..."

Miliony maloměšťáčků jako miliony prasat ...

 

U nás v Čechách byli také měšťáci. Za Rakouska-Uherska, za první republiky. U nás ale vyvstával do popředí faktor národní: nejprve to byla snaha o obnovu české společnosti, pak snaha o vybudování státu. V Itálii (ale i ve Francii a ve Španělsku) tomu tak nebylo. Tam nebyla ta sounáležitost elit s lidem jako u nás. Tam elity otevřeně na lid kašlaly.

 

Do těchto básní (v italštině) patří i báseň "Il poeta delle ceneri" - Básník popela. Začíná na straně 76 a končí na straně 153. Je to vlastní životopis Pasoliniho. Psal ho, když mu bylo asi 45 let. To už má člověk docela odstup.

Na stránce 88/89 třeba píše o tom, jak odešel s matkou do Říma: "Utekl jsem se svou matkou a kufrem a trochou radostí, / které se ukázaly falešné, / vlakem, co se vlekl jako dobytčák, / přes furlanskou nížinu pokrytou lehkou a tvrdou / vrstvou sněhu. / Jeli jsme směrem na Řím. / Zanechali jsme tedy mého otce / vedle kamínek pro chudé, / v jeho starém vojenském zimníku ..."

Na straně 137 říká slova, která by se dala tesat: "Víra, víra přímého vztahu s Bohem / je ještě ve světě, který předcházel tomu měšťáckému."  U nás si to uvědomil už Karel IV., když měšťané začali bohatnout. A tak pozval z Vídně kazatele Konráda Waldhausera, aby je trochu poděsil.

Pasolini nebyl běžný muž

Ve sbírce (třeba na str. 167) jsou i některé verše, které otevřeně hovoří o pocitech mužů, kteří nejsou orientováni na ženy. Podobné verše psal Allen Ginsberg, který navštívil Prahu v roce 1965. (A byl vyhoštěn.) Nečetl jsem je. Četl jsem ale povídky W. S. Burroughse: "Hubitel!" na stejné téma. Běžný muž takové věci odkládá.

Jde nepochybně o autenické pocity. Jinak by je tito lidé nepsali. A určitě ne Pasolini - ten usilovný hledač pravdy. Umělec musí mít možnost se vyjádřit. Nemůžeme ho omezovat. V našem vesmíru však neexistuje nic tak cizího a vzdáleného.

Těžko říci, jak se tento Pasoliniho rys projevuje obecně v jeho tvorbě. Oproti většině básníků v ní totiž chybí Žena: její krása, její úsměv, její něha, její tělo ... Místo Ženy zaujímají Zoufalství a Beznaděj (str. 38):

"O immoto Dio che odio

fa che emani ancora

vita dalla mia vita

non m'importa più il modo."

(Ach, nehybný, nenáviděný Bože,

učiň, ať ještě vychází

život z mého života,

už je mi jedno jak.)

Třešničkou na dortu ...

Třešničkou na dortu v krásném Matrasově povídání na ČRo Vltava ze dne 23. 2. 2019 (od 37. minuty) byl naléhavý hlas Pasoliniho deklamujícího svou báseň "Io sono una forza del Passato" - Já jsem síla Minulosti.

Jak říká Matras v Předmluvě (str. 17), Pasoliniho básně nejsou zvlášť složité, ale jejich autor je někdy trochu "poťouchlý". "Forza" je samozřejmě "síla", ale v Novém kapesním slovníku z roku 1932 je uveden i výraz "stráž". Pak by tedy název básně mohl znít: "Já jsem stráž té Minulé doby".

A Pasolini tou stráží opravdu je. Uchovává odkaz té doby. Stráží to, co z ní zbývá. Pro nás. Na nás je, abychom činili totéž: Abychom strážili to, co ještě zbývá z té normální doby. Aby bylo kam se vrátit. Alice Flemrová a Tomáš Matras stráží odkaz Pasoliniho. Dělají to dobře.

Nuže, naslouchejme tedy Pasolinimu a opakujme si s ním: "Io sono la forza del Passato. Solo nella tradizione è il mio amore ...".

--------------------

Autor:  Pier Paolo Pasolini

Název:  Poesie / Básně (dvojjazyčná publikace)

Přeložili:  Alice Flemrová, Tomáš Matras

Vydalo:  Nakladatelství H&H s.r.o., www.nakladatelstvihh.cz , 2019

Objednávky:  objednavky@nakladatelstvihh.cz (250 Kč), viz též www.heureka.cz

ISBN:  978-80-7319-137-5

--------------------

Pier Paolo Pasolini (1922 – 1975):  Filmový režisér (např. Evangelium svatého Matouše), ale také básník, esejista a zarytý hledač pravdy.

Alice Flemrová:  Překladatelka z italštiny - hlavně próza a divadelní hry. Vícekrát oceněna. Působí na Filozofické fakultě UK.

Tomáš Matras (1976):  Nezávislý publicista, zabývající se hlavně italskou a latinskoamerickou literaturou. Asi nejlepší současný znalec života a díla Pasoliniho u nás.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 3.3 (29 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

MUDr. Ivan David
3 hod

A opět Turecko… aneb každý dělá jen to, co je mu dovoleno

V úterý došlo mezi mnoha tureckými akcemi – narušování vzdušného prostoru Řecka, pašování zbraní do Libye, bombardováním pozic PKK v Iráku a Syrské arabské armády východně od Idlíbu také ke smrtícímu útoku dronem na vesnici nedaleko města Kobání, města, které se za cenu obrovských ztrát v roce 2015 ubránilo dobytí ISIS.

Cílem dronového útoku byl mimo jiné i dům, ve kterém se zdržovaly tři aktivistky za práva žen, členky tzv. Kongra Star/Women’s Conference, organizace, která se snaží o rovnoprávné postavení žen především na Středním východě. Mezi těmito ženami jsou i bojovnice se zbraní v ruce, proslulé právě v boji o Kobání (na obrázku).

Kromě toho, že Erdogan považuje za legitimní útočit na Kurdy kdekoli, zvláštní pozornost věnuje ženám. Vzpomeňme na Hevrín Chalaf, kurdskou političku, zvěrsky ubitou protureckými džihádisty loni v říjnu v době útoku na severní Sýrii. Turci bezostyšně bombardují území, kde se má podle dohod s USA i Ruskem udržovat příměří, za které Kurdové zaplatili ztrátou území mezi městy Serékaniyé a Giré Spí!

Kobání se ubránilo ISIS, aby bylo napadeno členem NATO. Stejně jako Jezídi a Kurdové v Iráku.
Mlčení, které panuje kolem tureckých útoků na civilní obyvatelstvo kdekoli znamená, že svět jej nevnímá. A platí přísloví – kdo mlčí, souhlasí.

All lives matter! (česky: "všechny životy se počítají"). Nejen ty, které nám denně připomíná mainstream, abychom neviděli nic jiného. Mlčí EU, mlčí OSN, o NATO nemluvě. Co všechno si může „mazánek NATO“ Turecko dovolit, než mnoha politikům dojde, že by také mohli přijít o křesla, protože v Novoosmanské říši by se s nimi nepočítali.

Včera byl v Haagu prokurátorem zvláštního tribunálu pro válečné zločiny v Kosovu v nepřítomnosti obžalován Hashim Thaci. Kosovský prezident a bývalý velitel Kosovské osvobozenecké armády UCK, kdysi označované za teroristickou organizaci, byl obžalován z válečných zločinů a nejméně stovky vražd. Doufejme, že to nebude trvat 20 let, než vznikne zvláštní tribunál pro Turecko a z válečných zločinů se bude zodpovídat Recep Tayyip Erdogan.

Syrská demokratická rada/The Syrian Democratic Council (MSD) vydala ke včerejšímu smrtícímu útoku ozbrojeného dronu turecké armády na vesnici Hallinj východně od Kobání prohlášení. Další prohlášení, o kterém se nikde nedozvíte. Proto jeho znění předkládám alespoň sem.

Plné znění prohlášení:

"My v Syrské demokratické radě vyjadřujeme soustrast rodinám obětí a přejeme uzdravení zraněným. Odsuzujeme tento brutální čin, který odhaluje mentalitu zločinu a šikany v Erdoganově Turecku. Potvrzujeme, že tento zločin je jen článkem v řetězci zločinů prováděných fašistickým režimem v Ankaře, od kurdského regionu v Iráku po sever a východ Sýrie, od Sýrie po Libyi, Jemen a další místa, na která se Ankara chystá; tj. zahájit svůj temný politický projekt s názvem „Nová Osmánie“. Nemluvě o tom, že těmito zločiny chce Erdoganův režim projít tunelem problémů a krizí, které zažívá na svém vlastním území. Tento zločin je porušením mezinárodního práva a dohod, které Ankara uzavřela s Washingtonem a Moskvou během turecké okupace Ras al-Ain (Serêkaniyê) a Tal Abyad (Girê Spî) na konci října loňského roku.

Znovu vyzýváme naše syrské obyvatelstvo, jejich národní síly od al-Džazíry po Houran a Quneitru, aby stáli proti Turecku a ukončili okupaci syrských zemí. Rovněž žádáme Organizaci spojených národů a Radu bezpečnosti, zejména Spojené státy americké a Ruskou federaci, Arabskou ligu, organizace pro lidská práva a občanskou společnost, aby zastavily mašinérii ničení praktikovanou tureckými okupačními silami a jejich žoldáky v okupovaných syrských regionech, z nichž první je Afrín, který trpí pod okupačními a žoldáckými skupinami společně, a postavit tyto žoldáky a jejich vojenské skupiny před soud, protože mezinárodní ticho týkající se tureckých zločinů v Sýrii a v obecném regionu je motivuje ke spáchání dalších zločinů. “

Průměrný počet slepic: 4.6 (14 hlasů)
Trvalý odkaz

Nějak se mi ty překlady nezdají.

Už to dvouverší.

Pramen je v italštině fonta a fontana znamená kašna či fontána. - Já vím, má to být nářečí, ale když se říká fontána v tolika jazycích tomu samému...

Venkov je italsky campagna, rustic je venkovský tak leda když se mluví o nábytku a ve skutečnosti to odkazuje na hrubší styl zpracování.

Do druhého verše by to sedělo i významově.

Nemůžu si pomoct, když si to čtu, v tý Lingua friulana to zní úplně jinak než českej překlad. Proč je país přeloženo jako dědina? Vesnice, tak to můžete říct i o tom, co mají jihoameričtí indiáni v pralese - ale řekli byste o tom, že je to "dědina"? Dědina okamžitě evokuje český venkov, možná obecněji slovanský. Je v tom to slovo dědictví.

Chtěl jsem vidět, jak to tam vypadá, když už máme street view. Je to v rovině, teče tam říčka, na jednom z náměstí mají něco, co vypadá, jako by to byla vypnutá fontána. Teď je to už městečko. Baráky jsou moderní, nudné, bez duše. Když se "zajde" do vedlejších uliček, tak se tam najde něco sešlého, z čeho se dá usoudit, jak to tam tehdy mohlo vypadat. Taky jsou k nalezení domy z cihel a kamene, které vypadají, že imitují římský styl.

Lesy po okolí nejsou. Jsou tam vinice a pole, ale ve skutečnosti i za hranicemi městečka zástavba stále pokračuje.

Kolik byla populace v Pasoliniho době jsem nenašel, ale stoupla z asi 3 000 v roce 1971 na 8 440 v roce 2011.

Prvních 10 národností cizinců v roce 2015:

Ghana, 220
Romania, 150
Albania, 84
India, 58
Moldavia, 48
Bangladesh, 36
Marocco, 36
Repubblica di Macedonia, 35
Ucraina, 34
Nigeria, 33

Tu máš čerte kropáč na venkovskou romantiku.

Co se Pasoliniho díla týče, silně doporučuji shlédnout napřed Salo aneb 120 dnů Sodomy. To pro tu správnou perspektivu. Pak dejte vědět, při čem jste to nevydrželi a vypli to.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

https://www.tuttitalia.it/friuli-venezia-giulia/31-casarsa-della-delizi…
Celkem 8375 obyvatel města Casarsa della Delizia, z toho 938 cizinců.
Je tam i věková struktura.

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

In reply to by :-( (neověřeno)

Trvalý odkaz

co je na tom listě výhrůžného, vážně ne.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Známý a lehce provokativní americko izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom popisuje v knize "Všechny jejich lži", jak se v šedesátých letech odehrávaly pouliční bouře v Detroitu. Černoši zapalovali a drancovali město, což způsobilo "bilý útěk".

Tenenbom píše: "Historici se neshodli, co se tady v té době stalo, někteří termín ´bílý útěk´ odmítají. Jak ty nepokoje začaly? Martin Luther King měl ten svůj slavnýprojev právě tady. Dříve než v D.C. Nejprve si o vyzkoušel v Detroitu. Po projevu ´Mám sen´, který sledovalo dvěstě tisíc lidí, to šlo ráz na ráz. Ulice Detroitu hořely, ´kavkazoidní´ obyvatelé opustili své domy a z Detroitu prchli. Takže tu máme jiný příběh: ne ten o trpících černých, který slýcháme obvykle, nýbrž o bouřících se černých a trpících bílých.“

http://zvedavec.org/komentare/2020/06/8351-svet-neni-jen-cernobily.htm

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Jen názory, nic víc. Napiš nějaký svoje potřeby, to je jinší matroš a šlo by to aji dokázat, žes to napsal sám. Heh

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

„Mám za sebou dlouhý život, a když jsem lehával o samotě v chlévě, zbývalo mi hodně času k přemýšlení. Myslím, že mohu klidně prohlásit, že rozumím podstatě života na této zemi stejně dobře jako kterékoliv jiné zvíře.

V čem je podstata života? Jen se podívejte. Naše životy jsou bídné, upracované, krátké. Narodíme se, dostaneme nažrat jen tolik, abychom nechcípli, ti, kteří mohou, musí pracovat až do vyčerpání, a jakmile nám dojdou síly a už nejsme užiteční, je náš život krutě ukončen. Žádné zvíře nezná štěstí a odpočinek. Žádné zvíře není svobodné. Zvířecí život je bída a otroctví. Taková je pravda.

Ale je takový řád přírody? Je snad půda tak chudá, že nezaručí slušný život těm, kdo ji obývají? Ne, tisíckrát ne! Půda je úrodná, podnebí je dobré. A všichni by mohli žít pohodlně a důstojně, jak se nám ani nezdá. Proč tedy žijeme v tak bídných podmínkách? Protože skoro všechen výtěžek naší práce nám kradou lidé! A tady je odpověď na všechny naše problémy. Ta odpověď spočívá v jediném slovu – Člověk. Člověk je náš opravdový nepřítel. Odstraňme Člověka a hlavní příčina hladu a přepracování zmizí!

Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž něco vytváří. Nedává mléko, nesnáší vejce, neutáhne pluh a neumí utíkat tak rychle, aby chytil zajíce! Přesto je pánem všech zvířat. Nutí je pracovat a vrací jim jen tolik, aby je udržel při životě, a zbytek si nechává. Naše práce obdělává půdu, náš trus ji hnojí, přesto nikdo z vás nemá víc než svoji kůži. Vy krávy, které sedíte přede mnou, kolik tisíc litrů mléka jste daly za minulý rok. A co se s tím mlékem, kterým jste měly vykrmit svá pěkná telata, co se s ním stalo? Do poslední kapky steklo do hrdla nepřátel! A vy slepice, kolik vajec jste loni snesly a z kolika se mohla vylíhnout kuřátka? Většinu jich odnesli na trh, aby si Jones a jeho lidi vydělali. A ty, Lupino, kde máš ta čtyři hříbátka, co se ti narodila? Byla oporou a potěšením tvého stáří? Kdepak! Jakmile jim byl rok, všechna prodali a už je neuvidíš! Čtyřikrát jsi porodila, dřeš se na polích, ale dali ti za to někdy něco víc než trochu jídla a stáj?

Ale ani tyto ubohé životy nám není souzeno prožít až do konce. Žádné zvíře nakonec neunikne krutému noži. Selátka, co tu sedíte přede mnou, vás vykrmují na maso a do roka budete všechna kvičet na řeznickém špalku. Tahle hrůza čeká na každého – na krávy, prasata, slepice, ovce, na všechny. Ve chvíli, kdy ti ochabnou svaly, zavolá Jones rasa, který ti podřízne krk a tvým masem nakrmí lovecké psy. A když zestárnou psi a ztratí zuby, Jones jim uváže kolem krku cihlu a utopí je v nejbližším rybníku.

Copak není úplně jasné, že toto zlo našeho života pochází z tyranie lidských bytostí? Produkty naší práce nám budou patřit pouze tehdy, zbavíme-li se Člověka! Mohli bychom získat svobodu a bohatství téměř ze dne na den! Co tedy musíme udělat? Ve dne v noci, tělem i duší pracovat na svržení lidské rasy.

Nezapomeňte, že ve své odhodlanosti nesmíte ochabnout. Nic vás nesmí zarazit. Neposlouchejte nikdy ty, kteří vám budou tvrdit, že člověk a zvíře mají společné zájmy, že prospěch jednoho je prospěchem druhého. To vše jsou lži! Člověk neuznává zájmy jiného tvora než sebe. Všichni lidé jsou nepřátelé!

Řeknu už jenom pár slov. Chtěl jsem ještě zopakovat, že naší povinností je uvědomovat si nepřátelství vůči Člověku a všemu, co činí. A pamatujte si, že ani v boji proti Člověku se mu nesmíme začít podobat. Dokonce zvítězíme-li nad Člověkem, nesmíme napodobovat jeho zvyky. Všechny lidské zvyky jsou špatné.

A nyní vám povím, jaký jsem měl včera sen. Těžko jej popsat. Byl to sen o zemi, jak bude vypadat, až zmizí Člověk.“

Již brzy den ten přijít musí,

kdy zhyne celý lidský rod,

přes žírné lány vlasti naší

se potom dáme na pochod.

Zelenější budou pastviny,

čistší ve všech řekách voda,

až zas svěží vítr zavane

v den, kdy nastane svoboda.

https://sites.google.com/site/novamisantropovacitarna/orwell-farma-zvir…

Průměrný počet slepic: 3 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

An amazing web journal section. I am thankful for your blog segment. I have discovered many procedures in the wake of visiting your post. Sexy <a href="http://www.burdubaiescorts.com/"&gt; Dubai Escorts Service </a>

Zatím bez slepic

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.