Pokračování v pokecu o službě v ČSLA v „osmdesátkách“

Autor

Do slovanských kasáren v Plzni jsem přijel odpoledne a na ubikaci mne čekalo jedno překvapení za druhým.  Z pohledu mladého vojáka jsem se zděsil, že budu i další půlrok služebně nejmladším, protože tato jednotka se doplňovala téměř výhradně přivelením půlročáků z jiných útvarů.

Dále byl poněkud problém s mou vycepovaností ze školy. První dva dny jsem nemohl pochopit, že si vojáci prvního ročníku dovolí usednout či dokonce lehnout na postel před večerkou. A jelikož mne nikdo nebuzeroval s úklidem rajónů mimo dobu k tomu určenou, prostál jsem předpisově oblečen a obut všechen volný čas u své postele. Rovněž jsem nechápal, že se po kasárnách vojáci nepřemísťují pouze v pochodovém tvaru pořadovým krokem, případně poklusem. Také jsem nerozuměl, skutečnosti, že nikdo po nikom neustále neřve. 

Naopak v jídelně se na mne chodili dívat i vojáci z jiných útvarů jako na exotické zvíře, neboť nedokázali pochopit, že za pět až sedm minut po odfasování stravy stojím v pozoru před jídelnou a čekám na ostatní, přičemž dojídám zbytky odebrané stravy. Železná košile půlročního drilu totiž velela zastrčit maso a suchou část přílohy do kapes, mokrou část přílohy ve dvou minutách zbagrovat a nakonec vypít, pokud možno bleskově, polévku z misky. Trvalo mi týden, než jsem se odvážil sníst „v klidu“ celý oběd u stolu.

Další šok utrpěli moji spolubydlící třetí den po mém příjezdu. Byla sobota – parkohospodářský den, neboli úklid všeho a všude. Dostal jsem za úkol uklidit naši světnici, kde se kromě pěti patrových lůžek a desíti skříněk vešla už jenom kamna.

Ve třináct hodin přišli spolubydlící vojáci z autoparku a divili se, že ještě nemám převlečených všech deset postelí a spacáků, protože před dveřmi našeho pokoje chyběla kupa špinavého ložního prádla. Po vstupu do místnosti se podivili podruhé, neboť jsem od čtvrt na devět stihl vydrátkovat, natřít hydrovoskem a na závěr napastovat parketovou podlahu, jakož i dvakrát vybílit stěny a strop, nemluvě o umytém okně. A kupa špinavého povlečení už byla pochopitelně dávno odevzdána ve výstrojním skladu. Služebně nejstarší svobodník si mne posadil na postel a klidně mi vysvětlil, abych už nikdy nic takového nedělal, neb Plzeň není Hlohovec. Rovněž mi zkontroloval skříňku a vyplísnil mne za perfektní uložení oblečení, kteréžto bylo složeno a vyztuženo papundekly a dřevěnými lištami do tzv. komínků.

 Nicméně ani drezúra z Pé eŠky mne neochránila před dalšími životními facičkami. Týden po příjezdu už jsem dostal podmínečně týden basy za to, že jsem jel po kasárnách autem bez velitele vozu. Četař absolvent, který měl onoho velitele dělat, zavelel, abych auto přivezl z autoparku před ubikaci sám a v polovině trasy už na mne čekal soudruh podpraporčík z Tankové a automobilní inspekce. Tehdy jsem začal tušit, že zde panují poněkud jiné pořádky, než by oficiálně měly. 

Taktika nižších důstojníků přidělených k velitelské rotě štábu divize, byla jednoduchá. Čím více vojáků s podmínečným trestem vězení, tím menší pravděpodobnost, že by si někdo dovolil jakkoli porušovat Zákl. ř. 1-4, což bylo označení vojenského řádu, kterým se řídil náš život. Postačila jedna výtka (například za ustrojenost, špinavé boty nebo špatný úklid) a vojcl šel do báně. Následně po odpykání několikadenního trestu byl nucen páchat „hrdinské činy“, aby tyto odsezené dny nemusel nadsluhovat a trest vězení mu byl vymazán, což se stávalo až v den vydání rozkazu k odchodu do civilu.

Zda byl takový postup vojáků z povolání pro chod jednotky přínosem, to si nedovolím posuzovat. Je ovšem skutečností, že vojáci nemohli nastoupit trest, pokud byli vedeni ve stavu nemocných, tudíž jejich dalším logickým krokem bylo sebepoškozování, aby po třicet dnů od vydání rozkazu k nástupu do posádkové věznice nebyli schopni nastoupit. Proto byly celkem běžné úrazy popálením, opařením, poleptáním, pohmožděniny, zlomeniny, řezné rány a podobné události, a to vždy v den předcházející nástupu do věznice. 

O přístupu vojáků k plnění výcvikových úkolů v této atmosféře strachu si pak zřejmě každý dokáže udělat úsudek bez dalších rozvleklých popisů.

Dále je pak nutno zmínit, že potlačením tzv. mazáctví výše popsaným způsobem došlo ke snížení respektu služebně mladších vojáků vůči starším, potažmo k poddůstojníkům a dozorčím vůbec, což mělo rovněž neblahé důsledky.

Extrémní případ - když jsem jako voják druhého ročníku vykonával službu dozorčího autoparku v zimě, bylo nutné povolat pohotovostní družstvo k odklizení sněhu. Vzdálil jsem se tedy na rotu a vyslal družstvo určené denním rozkazem velitele roty k odklízení sněhu. Když jsem se za dvě hodiny vrátil, abych vystřídal svého pomocníka, zjistil jsem, že se takřka všichni služebně mladší vojáci opili a namísto odklízení sněhu se věnují trénování smyků s pohotovostním vozidlem P-V3S, zatímco starší vojáci se odebrali do tepla rotního baráku. Nechal jsem dva nejméně opilé vojáky spolu s pomocníkem shrnovat sníh a ostatní jsem poslal na ubikaci. Tam jsem zvolil namísto předpisového informování operačního důstojníka mazácké řešení. Zalil jsem cca 60 metrů dlouhou chodbu vodou a rozlil na ni pětilitrovou pikslu jaru s tím, že po vykartáčování a vytření provedu kontrolu čistoty bílým prostěradlem. Po půlhodině mi volal do autoparku dozorčí roty, že vojáci vodu pouze vytlačili do umývárny, dlažbu nevydrhli a pokračují v konzumaci alkoholu na pokoji. Když jsem se vrátil na barák, došlo při kontrole pokojů k napadení mé osoby i dozorčího roty opilými vojáky, z nichž jeden na mne zaútočil sekyrou. Následně došlo k hromadné rvačce s vyvrácenými postelemi a skříňkami, s rozbitým oknem a vyraženými dveřmi. 

Ráno v šest se mi přišli zástupci opilců omluvit do autoparku se žádostí, abych tento incident neuvedl v ranním hlášení. To jsem jim slíbil, nicméně naše vztahy už byly narušeny a do konce mé vojenské služby se nenormalizovaly.     

Co se týká šikany od služebně starších vojáků, v podstatě se omezovala na občasný záskok na čištění rajónů a obstarání chleba a čaje z kuchyně, což nebyl problém, protože každý den šel z naší jednotky někdo do služby v kuchyni. Potíže nastaly, když si někteří prominentní mazáci, kteří nespadali do honičky za podmíněným trestem, začali vynucovat krádeže masa. Za krádež tohoto druhu byl týden vězení a nikdo z mladých vojáků neměl odvahu říct, že k tomu byl nucen. Já jsem na služby do kuchyně nechodil, nicméně jednou se stalo, že tři vojáci se vrátili z vycházky a požadovali ode mne, abych jim udělal jídlo s tím, že to nebudou obligátní hnusné topinky smažené na pokrmovém tuku zn. Sana. Jelikož byli dosti agresivní, převlékl jsem se z pyžama do služebního stejnokroje vz. 63 a odešel jsem z baráku, abych vybudil zdání, že jdu shánět někam jídlo. Poté jsem přes plot vlezl do autoparku a na noc jsem si ustlal v přiděleném autě. Jelikož v něm byl i peřový spacák důstojníka, který se mnou jezdil při vyhlášeném poplachu, nebyl problém se dobře vyspat. Mazáci mne pochopitelně po dvou hodinách začali hledat. Když jsem nebyl na rotě ani ráno, nastala krize a šikanující trojice se pohádala s dozorčím roty a porvala mezi sebou. Přišel jsem až po snídani na ranní na rozvod do zaměstnání a tvářil se, že je vše v pořádku. Na dotaz jednoho z mazáků, kde jsem strávil noc, jsem reagoval slovy, že jsem celou dobu přemýšlel, kterému veliteli je mám naprášit. Tím skončily mazácké pokusy o můj výcvik na obstarávání stravy. 

Jelikož jsem nehodlal ani umývat jiná auta, než to svoje, ani chodit přes plot s várnicí pro pivo do nejbližší hospody, stal jsem se cílem fyzického napadení a několika pokusů o šikanu „podle vojenských řádů“ ze strany poddůstojníků. Situace vyvrcholila rvačkou na rozcvičce s velícím mazákem – četařem a nedobrovolnou společnou koupelí s mazákem - svobodníkem v cvičném ženijním příkopu, resp. několika drobnými potyčkami s vojáky druhého ročníku. Po zjištění, že se nebojím jít i do opakovaného fyzického střetu, šikanovací elán mazáků zvolna vyšuměl. Někteří z nich naopak ocenili, že jsem jim dobrovolně pomáhal v rámci denního zaměstnání s opravami a údržbou aut, i když jsem nemusel.

Postupem doby se situace na rotě pozvolna zostřovala. Důstojníci vydali rozkaz zamykání šatních skříněk a prováděli v nich kontroly tím způsobem, že z nich vyhazovali šatstvo a hledali jídlo, které následně zabavovali, při čemž vyhrožovali posádkovou věznicí. Situace vygradovala, když jsem po příjezdu z tzv. opušťáku rozšířil šeptandu, že jsem přivezl balík s domácími klobásami a do své skřínky jsem nainstaloval tuhé výkaly, kterými si následně potřísnil velitel roty ruku při hledání těchto uzenin.

Dále je nutno zmínit existenci vojáků, kteří absolvovali při vysoké škole dvouletý vojenský kurz, jež nahrazoval poddůstojnickou školu a rok klasické prezenční služby. Tito „absové“, neboli „špagáti“ měli v budově roty svůj pokoj a byli drženi od mužstva poněkud stranou. U nás se dělili na polopaka, neboli skoro normální lidi, se kterými se dalo jakýmsi způsobem komunikovat, a na vypatlance. Vypatlanci byli dva, velmi záhy byli povýšeni na podporučíky a byli velmi nebezpeční, protože neustále donášeli, neboli bonzovali. Vyvrcholením jejich činnosti bylo, když vpustili oknem ve svém pokoji délesloužícího vojáka - rotmistra na barák v době, kdy jsme sledovali program německé televize „Formel eins“, což byla jakási hitparáda pop-music. „Soudruh z povolání“ našel před telkou pochopitelně celou rotu, až na všechny špagáty, kteří se jindy chodili dívat taky, a na pomocníka dozorčího roty, který hlídal u okénka v hajzlu, jestli se neblíží nějaký důstojník ke dveřím našeho baráku, aby včas vyhlásil poplach.

Je nutno dodat, že televize byla plombována, aby nebylo možno ladit zahraniční kanály, nicméně jeden voják, v civilu televizní opravář, telku přizpůsobil na připojení externího kanálového voliče, za což mu soudruzi následně vyhrožovali prokurátorem.

Po této zdařilé akci byli vojáci z povolání již zcela bez zábran a opravdu si dělali, co je napadlo. Vyvrcholení nastalo, když se jeden svobodník nechal zfackovat nadporučíkem při kontrole skřínky, v níž byl nepovoleně držen proviant, čemuž předcházela nehoda v autoparku, kdy tentýž důstojník značně poničil motorku, na jejíž řízení neměl oprávnění, jakož ani nebyl podepsán příkaz k jízdě s tímto vozidlem. 

Když se nám podařilo naprášit fackovací storku na štábu divize, vypuklo vyšetřování důstojníků a odvetné hromadné zavírání vojáků ZPS do posádkového vězení. Špagáti dostali povolení se zamykat na pokoji, protože dostali dvakrát deku a několikrát jim byl vytopen pokoj. Následně ještě dostali pár facek, když požadovali, aby jim mladí vojáci odstranili z pokoje vodu a uhelný prach. Dále kontroly zjistily, že ze zaplombovaných přívěsů v autoparku se záhadně ztratil takřka veškerý zásobní materiál, určený k potřebám při poplachových výjezdech, zejména pak masové konzervy. Bylo zjištěno velké manko v zásobách benzínu i nafty. 

Když nastal den odchodu do civilu, bylo mi řečeno, že budu nadsluhovat i všechny dny strávené v posádkové věznici. Důvod byl prozaický, soudruzi „zapomněli“ poslat někoho na řidičský kurz, takže na autobus neměl nikdo řidičák. Na to jsem písemně zažádal o předvedení k náčelníkovi štábu a revizi všech dokladů, protože jsem byl ze všech trestů propuštěn předčasně, což znamenalo jejich zahlazení, resp. nezapsání do ZOT (záznam odměn a trestů). Tyto záznamy se neshodovaly s denními rozkazy a mým ZOT. Z toho důvodu se velitel roty vzdálil na nemocenskou. Oficiálním důvodem bylo zranění ruky a hlavy, kterýžto utrpěl při návratu z odvozu vojáků propuštěných do civilu. Jako velitel vozu seděl v autobuse na předním sedadle, a když se na chvíli pustil madla, zrovna jsem náhodou musel zatočit volantem a šlápnout na brzdu, takže soudruh spadl po hlavě na schody. Stane se. Když jsem dojel k baráku, opatrně jsem překročil soudruha na schodech a šel se zneschopnit, načež jsem zavolal na Tankovou a automobilovou inspekci, že autobus bude pravděpodobně odvážet do autoparku nějaká osoba bez platného řidičského oprávnění.  

Soudruzi velitelé šuměli.     

Následně nás nadsluhující chtěli soudruzi zapojit do zácviku příchozích půlročáků z jiných útvarů, nicméně když kdokoli, včetně důstojníků, otevřel dveře místnosti, v níž jsme byli ubytování (byla to učebna), byl okamžitě zasypán sprškou kanad. Rovněž k ostatním důstojníkům z jiných jednotek jsme se chovali poněkud agresívně, takže velitelství bylo zahrnuto stížnostmi na naše chování. Jakmile důstojníci zjistili, že na prvním nácviku poplachu s nově příchozími vojáky nevyjelo ani jedno auto z důvodu záhadně vybitých akumulátorů, přišli nám vyhrožovat prokurátorem. Na to se všichni nadsluhovači odešli nechat zneschopnit k lékaři.

Když jsem se po pěti kalendářních dnech nedočkal raportu u náčelníka štábu, zavolal jsem mu telefonem, kdy dojde k mému předvedení. On o ničem nevěděl a po několika dotazech stanovil naše setkání na následující den. Odpoledne ovšem vyšel v denním rozkaze rozkaz zastupujícího velitele čety k našemu propuštění do civilu. Následujícího rána jsem si před seřazenými důstojníky odchrchlal, odplivnul a opustil v civilním oděvu trolejbusem Slovany. Loučení to bylo smutné, protože většina kamarádů už byla doma. A zůstala neuvěřitelná pachuť, která přetrvává dodnes.  

_______________________________________

K několika tvrzením z předešlé diskuze. 

V 80. letech žila ČSLA  z jakési podstaty. Na nic nebyly peníze, omezoval se výcvik jízdy a střelby, jakož i jiných bojových činností napříč útvary a zbraněmi. Z toho důvodu vznikala časová okna, kdy bylo nutno vojákům zadávat náhradní a často nesmyslná zaměstnání. Vojáci z povolání měli ze všeho nejvíce dbát na eliminaci úrazů a úmrtí vojáků ZS z důvodu velmi špatné pověsti ČSLA v obecném povědomí civilistů. I přesto došlo během mé služby k několika těžkým zraněním a úmrtím, mimo jiné i v důsledku zanedbání bezpečnostních předpisů, týkajících se kontroly zbraní a munice, a v neposlední řadě i dopravních nehod. Nemá smysl je zde vypisovat a rozebírat příčiny. 

Otázkou zůstává, jestli neměla být daleko dříve provedena redukce stavu vojska prostým zkrácením základní služby minimálně u některých zbraní, když na pořádný výcvik nebyly peníze a vlastně ani kádrové obsazení potřebných velitelských pozic.

Co se týká výhrad k vojákům maďarské národnosti, je nutné při posuzování vzít v úvahu naprostou nekompatibilitu maďarštiny s oficiálními jazyky ČSSR s dovětkem pro neznalé, že vzdělávání těchto vojáků probíhalo v maďarštině a slovenštinu měli ve škole pouze jako doplňkový předmět. Navíc skladba obyvatelstva na Slovensku byla taková, že v mnohých městech a vesnicích nebyli nuceni obyvatelé slovenštinu vůbec používat. Z toho pak plynuly značné problémy při komunikaci mezi vojáky, zejména v emočně vypjatých okamžicích. Taktéž z toho vyplývala silná soudržnost těchto vojáků vůči ostatním neformálním skupinám v kolektivech. 

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.1 (62 hlasů)

Komentáře

Já mám tedy raději tu o šípkové Růžence, ale každému to jeho, že.

Průměrný počet slepic: 2.3 (21 hlas)

ale pouze k posouzení. Přesně jak píšete, každý nechť si udělá názor, případně prozkoumá detaily. Dokonce si ani nic konkrétního o článku nemyslím a neříkám tak ani tak. Skutečnost se stejně dříve či později vyjeví sama. Dnes už hodnotím informace okolo kovidu spíše dosavadní zkušeností, pocitem a instinktem, porovnáváním zdrojů. A stavím se k nim v následném konání s použitím principu předběžné opatrnosti.

Poučné je, jak mluví všichni "televizní kubkové" a jak drasticky jiné je porovnání jejich projevů v obsahu i formě například s tímto:
https://www.youtube.com/watch?v=YO4P7qGgLrM
https://www.youtube.com/watch?v=CkX5N7lRkIE

Ještě jeden text dnes stojí za přečtení:
http://www.nespokojeny.cz/skutecne-pocty-nezadoucich-nasledku-a-umrti-p…

Průměrný počet slepic: 4.2 (20 hlasů)
Trvalý odkaz

ČSLA byla součástí československé společnosti a tak se ani ona nemohla v 80.letech vyhnout určité formě dekadence. Nejsem sociolog, abych ten stav nějak analyzoval, ale na jednu z příčin bych si dovolil poukázat, a tou byl zoufalý stav velitelského sboru, zejména na nižších funkcích (na vyšších nejspíš také, ale to se jen domnívám).
Po roce 1968 ztratila ČSLA na popularitě, kterou do jisté míry do té doby měla. Aby byla personálně doplněna po čistkách začátkem 70.let, vznikly tzv. roční (RDŠ)a dvouleté (DDŠ) důstojnické školy. Pokud si správně vzpomínám (nejsem si jist), k přijetí na roční byla potřebná maturita, ke dvouleté pak ani to ne. Podle mých zkušeností do nich nastupovali jedinci, kteří by těžko nacházeli uplatnění v civilních povoláních a hledali zaměstnání "hodně peněz za málo muziky". Toto moje tvrzení nemusí platit absolutně, vychází jen z poznatků v mojí "sociální bublině" (například z naší maturitní třídy /38 kusů/ tam nenastoupil ani jeden, z širšího okolí pak několik pitomců). V tomto duchu mě informoval i můj otec - voják z povolání ve vyšší štábní funkci.

V režimu "pokračování" doplním vlastní poznatky. Kterak jsem se nesetkal se šikanou (viz předcházející díl) za časů základní vojenské služby, minula mě i při vojenských cvičeních, neb jsem se na nich dopracoval důstojnické hodnosti jako meteorolog u letectva (5.letecký stíhací pluk). Myslím, že právě u letectva se nejvíce dbalo na odbornost a méně na "zelené zásady", a tudíž se na ně moje teze o dekadenci vztahuje méně, než na ostatní složky ČSLA.

Končit, pohov, rozchod!

Průměrný počet slepic: 4.4 (15 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Díky "bratrským" výměnám Česko - Slovensko, kvůli zvýšení nasranosti vojclů, to leckde nevypadalo. Pokud byl Čech na Slovači a naopak, tak z opušťáku i dovolené toho moc nezbylo a tam, kde jsem byl se ani moc nedávaly. Moje únikovka byla spartakiáda(byl jsem sice doma v Praze, ale domů jsem se nepodíval a ASUT, jelikož jsem byl hudebně samovzdělán a přirozeně hudebně obdařen. Uniklo mě místo štábního písaře, jelikož jsem psal pomalu na psacím stroji. Mohl jsem mít taky klid, v tom zparchantělým útvaru. Targus má pravdu s PŠkou a vy s odborností jednotky. Bývalý švagr a kamarád byl u rakeťáků v Martině a divil se tomu, co jsem vyprávěl. Druhý kamarád se dostal na Brdy na stanici, kde byli čtyři. Lišky tam dávaly dobrou noc a o každé kontrole předem věděli. Nějaká strážní služba muničáku a podobné vymoženosti jim nehrozily. Například. Skončil jsem o půl roku dřív než on a byl jsem tam za ním.
Jo, je dobré na to vzpomínat v legraci, ale někdy to byl pěknej "voser". Bylo lepší skončit např. u průzkumáků, ptz tam byl výcvik a ne vojenská pakárna a buzerace toho kanonfutru, na kterém hovno záleželo díky životnostím tabulkám. Například.
Navíc stříbrský útvar byl míchanice tzv. bígošů a pytlíkářů. Obě skupiny se opravdu bratrsky milovaly a když mohly, daly si po hubě, třeba na vycházce. Až poslední půlrok nás převeleli do Plzně ke stejné odbornosti.
Vyšší důstojníky jsem poznal dva, co měli přirozený respekt. Jinak to byli prostě lampasáci. Ten náš nás nazval při odchodu do civilu kurvami. Jednak za to, že tam musel zůstat a pak za to, že jsme se mu pomstili za ty dva roky největším rozruchem na útvaru v předvečer odchodu do civilu.
Jako záložka jsem byl na dvou cvičeních. Na to poslední mě vyhrožovali, že pokud se budu chtít ulejt, tak že mě zavřou. Po týdnu, kdy v kasárnách nevěděli, co s námi, smíchali záklaďáky se záložkama a ptz lampasák hned honil normy, jeden záklaďák to odnesl už při nácviku při odjezdu z palpostu, dostal 200 kg lafetou přes žebra a letěl dva metry. Byl jsem patrně u největší houfnice z VS, 155 mm. Baterii vybrali např. palpost tak, že jedna houfnice přišla do siláže a nešlo s ní pak hnout, ptz se zabořila do půl kol. Když jí pak dvě tatry tahaly ven, jedné prasklo lano a naštěstí to nikdo neodnesl. Jenže při přesunu kolonu předjížděl frája s naloženým trambusem a jelikož se nevešel, utrhla se s ním krajnice a v kabině si přerazil žebra. Jelikož ho do nemocnice transportovalo vojenské auto, nejbližší nemocnice ho odmítla jako vojcla a odkázala do vojenské, která byla o poznání dál. Byl jsem rád, že to bylo jenom čtrnáct dní a že jsem se vrátil bez úhony....asi tak.

Průměrný počet slepic: 4.5 (10 hlasů)

In reply to by robertík 007 (neověřeno)

Trvalý odkaz

Celá ta blbárna skončila na Brdech nočními ostrými střelbami. No, aspoň zážitek. Škoda, že to nešlo nafotit. A nakonec jsem skončil tam, kde jsem začal, jako podavač nábojů - s frčkou. Ta patrně zaručovala, že tu kurevsky těžkou svini tomu nabíječi dokážu předat 😁

Průměrný počet slepic: 5 (10 hlasů)

In reply to by robertík 007 (neověřeno)

Trvalý odkaz

jedno, kde jsem sloužil.
Opušťák z PŠ nehrozil, i když nám jej slibovali za střelby. Měly být co tři týdny, finální počet se zastavil na čtyřech za půl roku. Asi peníze.
Nastřílel jsem pokaždé, dokonce jsem ušetřenými náboji shazoval panáčky ostatním a nic. Takže jsem přidělenou munici na posledních střelbách vystřílel jednou dávkou do náspu.Pak jsem se zaculil na soudruha velitele roty a sdělil jsem mu, že jsem zapomněl pustit prst ze spouště. Tak nahlas řvát jsem ho ještě neslyšel.
NA útvaru KVOP (krátkodobé volno k opuštění posádky) nehrozilo, tam se zmohli max na nic neznamenající pochvalu. Za zimní divizní cvičení jsme dostali knížku s okřídleným souvětím - "KVOP je druhé nejvyšší vyznamenání vojáka hned po mimořádném povýšení. Sned mi nechcete tvrdit, že byste měl být mimořádně povýšen".
Opušťáky jsem dostával, až když jsem začal jako druhoročák jezdit s autobusem, ovšem od náčelníka posádkové hudby, nikoli od svého roťáka. Když se mě před koncem vojny zeptal, jestli zase nechci jet domů, sdělil jsem mu, že jsem nebyl ani na jednom, protože BoPo (bojová pohotovost). Takže mi je po domluvě proměnil ve svém rozkaze na šest dní dovolené navíc. Byl to moc fajn chlap, rád se mnou kecal o muzice a ostatním vojzpovol říkal "gumy".

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)

vyznamenání vojáka hned po mimořádném povýšení.....

Bylo treti.
Jeste tam byla moznost odmeny v podobe zhotoveni fotografie odmeneneho pred rozvinutou bojovou zastavou.

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)

vojenské pravdy absolvoval vojenskou školu v Sovětském svazu.
Snad nechcete tvrdit, že jste mladší, chytřejší a krásnější, než soudruh se sovětskou vojenskou VŠ!!!

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

Pravidlo c. 1 - Soudruh se sovětskou vojenskou VS ma vzdy pravdu.
Pravidlo c. 2 - Pokud soudruh se sovětskou vojenskou VS nema pravdu, plati pravidlo c. 1.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

jsem tentokrat ja ....

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

V ČSLA existoval Kázeňský řád Zákl-1-3, později Zákl-Ř-3), který řešil odměny a tresty vojáků. Obsahoval jak soupis odměn a trest pro jednotlivé kategorie vojáků (mužstvo, poddůstojníci, praporčíci a důstojníci, generálové), tak i pravomoci velitelů při jejich udělování. Kdysi jsem to znal zpaměti.
KVOP byla forma odměny, tedy zásadně nenároková záležitost. Samozřejmě bylo možné slíbit udělení KVOP za splnění nějakého úkolu, ale viz výše. Uděloval je velitel s pravomocemi velitele praporu a vyššími.
KVOP mohlo mít délku do dvou dnů (v praxi téměř vždy). Přitom oficiálně nezáleželo na tom, kam voják hodlal jet; v praxi se to bralo v úvahu a voják dostal i čas na cestu jinak by se třeba z Chebu nestačil v rodném Humenném ani otočit. U dovolené (10 dnů za rok v kuse, výjimečně - třeba u ženatých vojáků - ji bylo možno rozdělit) byl nárok na dny na cestu podle vzdálenosti, maximálně tři dny.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

nemáte úplně pravdu. V případě KVOP voják musel nahlásit, kde se bude zdržovat, a podle toho důstojníci rozhodovali o počtu hodin na cestu.
Tedy aspoň po nás to chtěli vědět, kam jedeme.
Co se týká dovolené, tam platilo totéž s dodatkem, že jsme se teoreticky měli přihlašovat buď na OVS nebo na VB.
Já osobně jsem při první dovolence neměl čas a při druhé jsem se vždy po cestě tak opil, že jsem tam za celých 16 dnů nikdy nedošel.
Stane se...

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

Ano, máte pravdu. Místo pobytu se muselo nahlásit a bylo také uvedeno v článku rozkazu, kterým se udělovala dovolená. Po příjezdu a před odjezdem se musel voják ohlásit u místního dozorčího posádky nebo útvaru, plnil jeho funkci. Pokud nebyl, pak u místního oddělení VB nebo na MNV ("Teď nemám čas, ale přijdeš zítra do hospody, ne? Tak si vezmi s sebou vycházkovou knížku a já přinesu razítko; jo bouchni Ti hned ten odjezd. A nezapomeň, že ráno je akce Z, dostavujeme samoobsluhu, občerstvení zajištěno!" děl předseda MNV a myslím i vesnické organizace KSČ, náměstek pro kádrové věci středně velkého podniku, v okresním městě. Strašná doba, že? Ta nesvoboda a věčné sledování byly děsivé.
Teď si ale bliká v hlavě světýlko, myslím, že u opušťáků se člověk doma nahlašovat nemusel, vzhledem k jeho krátkému trvání by to nemělo smysl.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

- pravdu díš.
Stejně je s podivem, jak si třicet let starý záležitosti ještě dovedeš vybavit.
Mimochodem, je zde vůbec někdo, kdo bydlel na vesnici a šel si potvrdit pobyt dovolenky na ouřad v mundůru?

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Letectvo bylo a je elita u všech armád. Důvod je banální, všechno tam musí fungovat jak má. Kdo ovládne vzduch, vyhraje válku, tedy kromě partyzánské, že :-). No dále, letadlo při poruše neodstavíte na krajnici.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

RDŠ/DDŠ - bylo to téměř tak, jak jste na psal. Podmínkou pro přijetí na RDŠ byla maturita a během onoho ročního studia se probíraly pouze vojenské disciplíny (a samozřejmě společenskovědní, to dá rozum :-)). Do DDŠ nastupovali vyučenci a končili maturitou. Absolventi RDŠ i DDŠ byli vyřazeni v hodnosti podporučíka. Co se týče jejich všeobecné kvality, bylo to různé. Vím o několika, kteří později vystudovali vysokou školu a dosáhli vědecké hodnosti, pracovali ve vývoji, nebo v civilu šéfovali u firem. Podotýkám, že vše v oboru strojírenství, elektroniky a telekomunikací. Jo - jeden jezdil s kamiónem, vždycky po tom toužil.
Mimochodem, stejný systém vzdělávání byl i v civilu, moji dva spolužáci se vyučili soustružníky v ČKD Blansko a pak si během dvou let dodělali průmyslovku, přičemž dostali odklad nástupu na vojnu.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Tolik vysmívané uhelné prázdniny nebudou, protože jsou již historií.

EU ale pilně pracuje na novém termínu, Překážka v práci na straně EU, z důvodu …….

Nevím, jestli francouzské reaktory jsou již opraveny, ale ty německé Gundremmingen, Grohnde a Brokdorf končí s německou důkladností již 31.prosince 2021.

https://energozrouti.cz/z/konec-doby-atomove-nemecko-odpocitava-hodiny-…

A možná i pár uhelných .
https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/nemecko-v-zime-zavira-jaderne-…

Pro jistotu ještě přidáme reverzní chod Jamalu, abychom uhradili „ušlé“ tranzitní poplatky.

https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/plynovod-jamal-stale-pracuje-v-…

Sicher, je sicher.

Jestli se chcete pobavit, tak si přečtěte

„Pro Rusko je Green Deal hrozba, protože podstatná část příjmu ruského státu pochází z exportu fosilních paliv do Evropy.
VÁCLAV BARTUŠKA, VLÁDNÍ ZMOCNĚNEC PRO ENERGETICKOU BEZPEČNOST

U ruského plynu nerozhoduje obchodní zájem, nýbrž politický zájem Kremlu.
VÁCLAV BARTUŠKA, VLÁDNÍ ZMOCNĚNEC PRO ENERGETICKOU BEZPEČNOST

Politická zkušenost říká, že se na Rusy spoléhat nedá. Ekonomická zkušenost ale říká, že vždycky splnili své obchodní závazky.
VÁCLAV BARTUŠKA, VLÁDNÍ ZMOCNĚNEC PRO ENERGETICKOU BEZPEČNOST

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-anal…

Pan Bartuška je dobrý spisovatel, kam se na něj hrabe Dikobraz, nebo Rudé Právo.

Průměrný počet slepic: 4.8 (23 hlasů)

Napsal uživatel Josef původní (neověřeno) dne St, 29. 12. 2021, 03:4

Čerpání plynu v opačném směru se nazývá zpětný chod.

Německo tedy dodávalo plyn do Polska, místo aby ho dostávalo přes Polsko.

Pokud přes Bělorusko přichází příliš málo plynu, je to proto, že Evropané objednávají příliš málo plynu a nyní Německo, které už má příliš málo plynu na zimu, prodává svůj plyn Polsku.

Tento uměle vytvořený nedostatek plynu vede k vysokým směnným cenám a tím k vysokým cenám elektřiny.

„Existuje spojení, které spojuje polský potrubní systém s ukrajinským.

Kapacita se pohybuje kolem tří milionů metrů krychlových za den.
To je přesně množství, které se vrací z Německa do Polska.
Mám všechny důvody věřit, že tento plyn jde na Ukrajinu.

A spotřebitelé v Evropě a Německu by měli vědět, co se skutečně děje, a možná se obrátit na určité úřady a požádat o vysvětlení,“ vyzval Vladimir Putin.

https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/putin-evropsti-spotrebitele-by…

Průměrný počet slepic: 4.7 (18 hlasů)

In reply to by Josef původní (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tady na dezinformacnimch kydech to vsichni vedi, kam s nejvyssi pravdepodobnosti putuje plyn z Nemecka. Polsko cilova stanice asi nebude.
Proste Obama pred lety "zainvestoval" nejmene 5 miliard usd do "demokracie" na Ukrajine, a ted je rada na EU. Par miliard ecek za plyn na Ukrajinu se v EU rozpusti jako nic. A kdyby neco, tak nase Narodni banka zase bude "zachranovat" ekonomiku bilionovymi vyprodeji koruny, a nakupy cehokoli zahranicniho o co momentalne zajem moc neni, ale je treba podporit cenu.
Taky tu asi vetsina lidi vi, ze to asi nebude Rusak, ktery obratil tok Jamalu.
Ale ty spravne a vzdycky pravdive informacni zdroje jeste dneska ukazuji prstem na Rusko a Putina a tlaci ruske zavreni kohoutku a cenove manipulace, Vsechno odtatni je ruska dezinformace. Jojo, vidlak ma prvdu v tm, ze se situace priostruje, protoze takhle tupa propaganda byla jeste pred par lety nemyslitelna. Ale kdyz to uz takhle leta funguje v Americe, tak proc ne v EU.
a Bartuska? To je prece Vondruv kamos, vsak ho tam taky pred lety usadil. A Babis, i kdyz dobre vedel, kdo Bartuska je a hlavne co tam dela, tak ho nejenom ze nevyhodil, ale ani slovickem ho neumravnil.

Průměrný počet slepic: 4.4 (15 hlasů)

k poslední větě dotaz... myslíte že by mohl?????

Průměrný počet slepic: 3.3 (8 hlasů)

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nechci byt jizlivy, ale na tohle si odpovezte sama. Doufam, ze vite, kdo byl predseda vlady = nejomocnejsi osoba v Cechach, a kdo byl jeden z mnoha statnich uredniku.

Vim, vim existuji indicie o jeho napojeni na jistou ambasadu (tu Ruskou ne) a pak nejake ty takne sluzby, ale to je ted vedlejsi.
Protoze kdyby podle tech indici se nemohl premier ani uprdnout, tak proc si tady hrajeme na nejake volby a podobne saskarny?
A Zeme jako Rusko nazyvame "aurtoritarskymi" a Cinu "totalitni".
Kdyz se zjevne domnivate, ze premier nedokaze ani odvolat statniho urednika, ktery zemi dlouhodobe skodil a skodi dal.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

In reply to by Josef původní (neověřeno)

Trvalý odkaz

Napsal uživatel Josef původní (neověřeno) dne St, 29. 12. 2021, 03:54

https://www.csfd.cz/film/7045-jeste-vetsi-blbec-nez-jsme-doufali/prehle…

Dokud se nezbavíme závislosti na fosilních palivech, bude tu riziko energetické chudoby, soudí Peksa
28. prosinec 2021

https://plus.rozhlas.cz/dokud-se-nezbavime-zavislosti-na-fosilnich-pali…

Průměrný počet slepic: 4.3 (9 hlasů)

In reply to by Josef původní (neověřeno)

Trvalý odkaz

to je prece "standardni" Peksa...
pokud se zbavime toho, co je levne a je toho dostatek, tak nas to privede k blahobytu.
je to opravdu od piratu nejake prekvapeni?

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

Nesahejte mi na Dikobraz!

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

...vzdělání a odbornosti jednotlivých ministrů. Nepochybuji o tom, že míříme zpátky do socíku. Akorát, že to tam potáhnou ještě větší hovada a cílem není komunismus, ale něco daleko horšího. Hádejte, co?

Průměrný počet slepic: 4.9 (10 hlasů)

In reply to by robertík 007 (neověřeno)

Trvalý odkaz

tesite se, jak bude CT nahatet dnesni ministry a dozadovat se odpovedi v Anglictine?

Průměrný počet slepic: 4.2 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

v letech 82/83. Špagáti byli na důstojnických funkcích v hodnostech čet. abs., a jediný furťák byl DN - důstojník navedení, který nesměl vylézt ven z VS (velitelského stanoviště pod úrovní terénu). Pohotovost brigády byla stálá, vyčleňovány byly jen útvary (prapory) při údržbě (měsíčkách). Prostory účinné působnosti sousedních útvarů se překrývaly, aby to bylo možné. Řeč byla kódovaná. Např. “masiv záda” = letadlo proniklo nad útvarem a letí na Brno.
Vidle do toho házela MLP - marxleninská příprava špagátů 2x měsíčně v Brně na štábu brigády. To museli všichni gumáci do práce na místa špagátů a čekat do 4, než se vrátíme. Setkání na štábu se ale nekonalo, už z nádraží se šlo do Kata a ostatních hospod a návraty se rovnaly mimořádným událostem. Potrestat nás nemohli, bo by nevylezli z ďury. Vycházky stejně žádné nebyly, ani opušťáky, jenom marxák. 22 marxáků, z toho jenom ten první v listpadu fakt byl, ty ostatní bylo 21 průserů. Záklaďáci nám záviděli. Vztahy byly korektní, šikana žádná - nebyli lidi.

Průměrný počet slepic: 4 (13 hlasů)

Navádění raket na cíl metodou polovičního nadběhu, selsyny, gyroskopy, příprava na rakety s pevným palivem… výuka o nepřátelských zbraních a jejich možnostech (F-16 lítá ještě dnes, zavádění Tornád). Jednu dobu mě hodili na štáb kreslit mapy účinných působností na nízkoletící cíle - Tomahawky. Proti vrtulníkům letícím nad řekou a náhle vystoupajícím k odpálení řs jsme neměli šanci. Byla to jen hra na vojáky.

Průměrný počet slepic: 3.6 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

Na ničení vrtulníků byly přeci naše BVP (dost úspěšné)!

Průměrný počet slepic: 2.8 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Přesuny po Brně od nádraží do hospod nebo na špílas byly dobrodružstvím. Dohodli jsme se, že zdravit budeme až plukovníky, bo podplukasů bylo moc, víc, než vojáků. Šel podplukas naproti, já ruku v kapse. On už zdravil a já vytáhl kapesník. Pojeb byl z toho na ulici jen 2x. Pošťáci a poručíci měli smůlu už dopředu. Plukovníků bylo málo a generál nechodil pěšky. Ten přijel až na útvar jenom jednou, to jsme před ním utekli do paú (protiatomový úkryt) a vylezli až večer. Vojna byla kravina, zbytečnost, trapárna, ostuda.

Průměrný počet slepic: 3.9 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

bylo také dobrou kratochvílí. Nebylo to z důvodu hospody (stačil marxák), ale z důvodu krásného prostředí. Blízko byl Ketkovický hrad, bory na skalinách, dole Oslava a Senohradský mlýn, potok Chvojnice s trampskou osadou a totemy - to jsem pak už nikdy v životě neviděl. Únik z útvaru trval max. hodinu. Šel jsem sám nebo s Milanem Kaškou, to byl sládek v pivovaru - v průběhu vojny mu umřel táta a bylo mu všecko jedno. Křemenáče rostly v céčku u raket, za těmi jsem nemusel. Ale dubáky byly za plotem…
Jednou mě udělali velitelem skupiny, která šla civilní Pochod Náměšť - Čučice. Oslava byla silně rozvodněná a jeden východňár mi skočil do vln z mostu. Chuj s nim. Ale vynořil se a přišel zpátky - prý to dělají jako zábavu v Latorici. Psal jsem i bonzblok, abych měl v důchodu počtení. Někdo to ale bonznul, tak jsem ho musel zakopat, jak ho hledali. Pak jsem ho posla domů, mám ho do května.

Průměrný počet slepic: 3.7 (10 hlasů)

mám dobře schovaný a nikdy ho nečtu, zatím (důchod až za 2 dny). Jeho první stránka a náhodně vybrané 4 dny, koncem dubna:
http://imgway.cz/s/8RY6
http://imgway.cz/s/8RY7

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

bývají převážně lidi s velkou mírou empatie. Sobcům, psychopatům a salámistům se průser vyhne. Průsery otlučený člověk se ale musí umět naučit průserům vyhýbat. Empatii si nechat jen pro nejbližší nebo ji projevit tajně. Někdo má radost ze života, jiný z neštěstí druhých.

Průměrný počet slepic: 4.4 (19 hlasů)

10 cereálních slepic 👍

Průměrný počet slepic: 3.7 (9 hlasů)

Dost často se člověk s vysokou mírou empatie stane po tolika karambolech cynikem.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

Targusovo vyprávění mi připomnělo můj výlet na vojně z posádky do Bratislavy na vyšetření očí. Jel jsem na vyšetření ještě s jedním kolegou Slovákem, který to v Blavě znal. Pro mě to byla normální cesta, ráno vlakem do Blavy, pak najít nemocnici, počkat na vyšetření a kolegu, pak chvilí couračka po Bratislavě, pivko na nádraží a cesta vlakem zpět na útvar.
Když jsme se vrátili, tak kolega našimi neuvěřitelnými zážitky z cesty do Blavy bavil celou světnici. Každý to holt máme jinak s interpretací.
Na vojně jsem byl prakticky ve stejném období jako Targus, u školního leteckého pluku, ale jako špagy.

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)

Tam jsem byl jen na příjmači v Malinovského kasárnách, pak Piešťany - vrtulníková letka.

Průměrný počet slepic: 3.6 (7 hlasů)

jsem chodil za "odmenu" na smeny CH, coz byl kryci pojem pro provadeni pomocnych praci v kuchyni pro pozemni personal.
Jednou me omylem dali na smenu L, coz byla kuchyn pro piloty, uplne jiny svet, ...

Průměrný počet slepic: 4 (7 hlasů)

In reply to by Homer (neověřeno)

Trvalý odkaz

... byl skutečně jiný svět. V Dukle nás krmili opravdu báječně, tak jsem se v životě jindy neměl a už se mít nebudu.
Ovšem "L" norma (pro létající personál) byla ještě o stupeň výše.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Armáda umožnila vyniknout jedincům určitého typu a tak je taky přitahovala. Dostali moc a funkci a pak se z nich stal důstojnický sbor. Nicméně z hlediska psychologického to jejich konání mělo jistou logiku:

- vojáci se měli bát důstojníků více než nepřítele (už od dob Fridricha II.) - moc se jim to nepovedlo, tak jen došlo k nenávisti.
- trestání - nemohli potrestat celou skupinu vojáků, tak potrestali ty čelné členy (2-3) tak tvrdě, jak jen bylo možné, aby ostatní zastrašili
- služba ve vzdálených útvarech byla záměrná - mělo jít o takovou vzdálenost, aby se voják nedostal na vycházce domů (nesvádělo jej to k útěku z posádky), ale současně se mohl dostat domů na opušťák (ne vždy se to povedlo) - tím se opušťák stal nejpreferovanější formou odměny

Když zde hovoříme o historkách z vojny, dám také jednu do placu. Coby absolvent jsem mohl po obědě usnout v kanceláři před malým BoRo, a využíval jsem toho. Problém byl, že mě neměl kdo vzbudit, na rozdíl od ostatních. Jednou se mně stalo, že jsem zaspal, a vynořil se na nástup ze dveří. Zahlásil jsem se, a znechucený nadporučík mě poslal se zařadit. Všichni ostatní se hlasitě smáli, už jak jsem se vynořil ze dveří. Důvod jsem se dozvěděl po BoRo. Druhý absolvent totiž také usnul (v jiné kanceláři) a zaspal na BoRo, jen o pár minut méně. Tak na něj nadporučík chvíli řval před ostatními, co si dovoluje, a tak. Když se dosyta vyřval, nechal jej se zařadit. A tehdy jsem se ze dveří vynořil já. Druhou dávku stejného řvaní už nadporučík nezvládl.

Průměrný počet slepic: 3.9 (14 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Gerd : "Voják se má bát víc svého kaprála než nepřítele " - nikoli důstojníka, ten s obyčejnými lidským dobytkem za Fridricha II vůbec nejednal. Veškeré povely šly přes poddůstojníky.
Někteří mí spolužáci sloužili v našem rodném městě, s přímým dohledem ze cvičáku na rodný panelák. Zařídit se to dalo.
Vaši teorii o historické evoluci vzniku důstojnického stavu raději ponechám bez komentáře.

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Možná jsem to tady už někdy psal, ale k dnešnímu článku se to hodí.

To jsem takhle jednou vyfasoval sedm ostrých. Pochopitelně nespravedlivě.
Jelikož jsme byli malé kasino, tak jsme basu neměli a jezdilo se na brigádu do Řečkovic do Brna.
Tak jsem tam ráno dorazil na bránu a maník sloužící u vchodu se celkem divil, ale pak zvedl telefon a za chvíli přišel další záklaďák a co prý chci.
Já na to, že osobně nic nechci, ale u nás chtěj aby mě tady u nich na týden zavřeli.Jseš si jistej? Tady v tom papíru se to píše. Taky vypadal trochu udivenej. Tak pojď.
Dorazili jsme k veliteli basy a on koukal taky udiveně na ten papír, na mě, na papír a to už jsem byl poněkud nervózní. Říkal jsem si, co to tady mají za ansámbl? Maj tady posádkovou věznici, já se přijedu nechat zavřít a oni jsou z toho vydření.

Načež tento kapitán na mě začal řvát, co prý tam u nás máme za kretény, jelikož všem útvarům dal jasně vědět, že tento týden se bude celá basa malovat, tak mu nemaj nikoho posílat a prý ať už ho neseru a vypadnu. Normálně mě vyrazil. Tak jsem se pokusil předpisově odhlásit, ale když jsem začal: soudruhu kapitáne... ozvalo se hromové - Výýýpááádnííí!!!

Tak jsem se ocitl v devět ráno před kasárnami s papírem, že mě nechtěj.
Byl bych pěknej vůl, kdybych se hned vracel do kasáren, jelikož jsem věděl, že tam mě nikdo teď hledat nebude, jelikož jsem v Brně v base.
V base mě taky nikdo hledat nebude, jelikož mě právě z ní vyhodili.
Tak jsem vydržel do deseti, vyhledal restauraci IV. cenové skupiny a strávil tam příjemný den, jelikož jsem se v ní skamarádil s brněnskými popeláři, kteří vzpomínali na vojnu a celou mou útratu zaplatili.

A vzhledem k tomu, že tehdá, když v rozkazu vyšel takovýto kázeňský trest, tak jste ho museli nastoupit do třiceti dnů, což už se pak nějak nestihlo, díky tomu, že jsme točili služby ob den a nenasluhovalo se to, ce jste dostal, ale to co jste odseděl, tak jsem tu sedmičku ani na konci vojny nemusel nasluhovat.
Takže opět pravda a láska zvítězila, jelikož já za tento nespravedlivý trest jsem si akorát udělal krásný výlet do Brna, kde jsem poznal nové přátele.

Průměrný počet slepic: 3.8 (10 hlasů)

Já takových historek taky znám dost. Ale jen z druhé ruky - mám totiž "modrou". V hospodě je to nejčastější téma.

Důstojník, co byl na vojenské katedře na vš jednou vykládal, jak se tam dostal: Jednou na cvičení byl u kulometu (asi) a čekal. Najednou mu volali: "Pozor! Letí Agrolet!" A on, jak byl zblblý těmi politickými školeními, místo "Agrolet" slyšel "agresor" a napral to do práškovacího Čmeláka. Čmelák spadl a shořel. "Pilot ležel tři dny v olejové vaně. Chodil jsem ho navštěvovat." No, nekup to!

Průměrný počet slepic: 3.7 (9 hlasů)

In reply to by yoker (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ode mě pět slepic.
Já teda, i když jsem byl u rakeťáků, nikdy čmeláka nesestřelil. Já jenom seřval dva podporučíky a veliteli se to nelíbilo.
Každopádně, váš střelec měl recht: "muž s brašnou nesmí projít".

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

varšavskosmluvní PVO proti vrtulníkům z Vól Strýtu.

V roce 86 provedli kapitalističtí soudruzi husarský kousek.
Imperialistický vrtulník přeletěl nepozorován a nesestřelen hranici u Rozvadova a ihned se usalašil asi 5 metrů nad zájezdovým autobusem, který směřoval od imperialistické hranice do Práglu. Nad ním absolvoval cestu až do Plzně. Nad městem pak volně poletoval necelou hodinu, a když už si všechno aa všechny vyfotil, pověsil se nad jiný imperialistický autobus, který je opačným směrem, tedy z Práglu na Waidhaus. Poté se před čárou ztratil v husté změti drátů a lesního porostu, potažmo kapitalistických oblaků.
Tenkrát se mi to nechtělo věřit, že soudruzi zez Plzně něco tak drzého těm kapitalistickým zmetkům povolili.
Příhoda je pravá a nevymyšlená, páč armádní soudruzi o tom debatovali v autobuse, který uháněl směr Bermudy - totiž Stříbro - Tachov - Vysočany.
Vzpomínám si, že něco podobného provedli imperialističtí pohůnci ještě dříve,když přiletěli na Lipno, kde sebrali nějaké soudruhy civily a potupně je odvlekli do země úpadku a ekonomického marasmu, totiž do tehdejší NSR.

Průměrný počet slepic: 3.7 (10 hlasů)

Barry Meeker se jmenoval pilot vrtulníku, co vezl z Lipna občany NDR. Nějak mi to jméno uvízlo v paměti.
K té vojně; já tam byl dva roky v asi nejhorším období začátku normalizace. U útvaru,kam se opravdu neposílala elita. Dost starších absolventů kriminálu,co nestačili absolvovat ZVS dříve, Maďaři ap.
A přesto jsem šikanu nezažil ani nezaznamenal - mimo rajóny v prvním roce (pokud se to jako šikana dá brát).
Žádné deky a jiné hovadiny,o kterých tady čtu.
Možná štěstí, že lidé, které jsem tam potkal, už život dostatečně profackoval dříve, takže si nepotřebovali honit ego.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

PVO se dělila na pvos (státu) a pvopv (pozemního vojska). Stejné dělení mělo i letectvo. Komplexy Volchov, Dvina a Něva byly PVOS. Vrtulníky byly ničeny prostředky pvopv.
Obojí bylo ptzd, zru. Přísně tajné zvl. důležitosti, zvl. režim utajení.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

omluvte mou troufalost, že si dovoluji něco napsat na vaše povídání o radostech voj. služby, neboť jsem nebyl na vojně.
Chci jenom potvrdit lety imperialistických vrtulníků na Lipnem, byl jsem tam koncem června na dovolené (Pihlov). Ten vrtulník létal do blízkého kempu, kde byli vzorně seřazeni dederoni, vedle svých bakelitových autíček, když se chystali bez povolení úřadů podívat se, jak pracující třída na západě třepe okovy kapitalizmu. Vrtulník se vždy objevil z jedné zátoky, která už byla pro nás nepřátelským územím a letěl cca 5 metrů na hladinou přehrady, kde nebyly namířeny paprsky našich bdělých radaristů.
Pozn.: když se vedou řeči okolo vojny u piva tak musím (chca - nechca) držet mojí nevymáchanou hubu.

Průměrný počet slepic: 4.2 (6 hlasů)