Politika není fotbal

Autor
Štítky

Vůbec jsem si nemyslel, že budu psát častěji a dokonce na něco reagovat. Jednak jsem zvyklý neodpovídat nejsa tázán, jednak si myslím, že nejsem povolán ovlivňovat názory jiných, stejně svéprávných jako já. Nicméně musím něco vysvětlit, abych nebyl pokládán za někoho, kým nejsem.

Vidlák ve svém úvodu naznačil cosi o politickém přesvědčení, Jaroslav potom v komentáři vyslovil názor, že mám T. Okamuru v krvi. Tak tedy aby bylo jasno, mým politickým přesvědčením je to, že chci, aby se lidem v této zemi (a vlastně všude) žilo co nejlépe (po všech stránkách!), což mohu (snad ještě) ovlivnit svým hlasováním a je mi jedno, čím přičiněním toho lze dosáhnout. Tak jsem vybral podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Nyní k tématu. Nepovažuji za nic špatného, fandí-li někdo svému fotbalovému klubu. Je to vyjádření jakési sounáležitosti, víry otců apod. Dokonce ani fanatičtí „rowdies“ nejsou úplnou katastrofou. Jistě, výtržnosti nejsou nic pěkného a je to špatný příklad zejména pro mládež. Ale i při střetu natvrdo nastane v podstatě jenom to, že si dají navzájem přes hubu, ovšem zaslouženě, protože s tím do toho šli a k nevinným obětem může dojít jen vzácně a náhodou. Na druhou stranu to může mít i nějaký klad. Pokud to vidí mládež naživo, ovšem z bezpečné vzdálenosti, je to dobrá zkušenost v tom smyslu, že vidí, s jakými individui může v životě přijít do styku. Je to mnohem lepší, než o tom denně vyprávět. Myslím, že J.Á. Komenský by se mnou souhlasil.

Potom jsou tu hráči. Chci-li hrát dobrý fotbal,  musím ho hrát s dobrými hráči bez ohledu na to, zda jsou mi sympatičtí nebo ne. Nebo naopak hraji pro žízeň a v tom případě je pro mne důležitější parta a pohoda. To je každého volba, řečeno módním žargonem otázka priorit. Tak či tak tím nikoho neohrožuji.

Posledním aktivním činitelem ve fotbalu jsou rozhodčí. Ti by měli být nestranní, objektivní a dbát na dodržování pravidel a tím zajistit ideální podmínky pro co nejlepší hru. Opakuji hru.

Teď k politice. Střet fanatických účastníků politického boje zhusta končí střetem (válkou), kdy jsou nevinné oběti většinou daleko početnější než ztráty na stranách aktérů, o šedých eminencích v pozadí nemluvě. Z toho mi vyplývá jediný závěr, a sice ten, že v politice by neměl být volič v pozici fanouška, nýbrž rozhodčího. Jedině tak může vybírat zodpovědně. Tak to činím.

A k vaší poslední větě Tome se jako Vidlák hlásím rovněž. Volič nemá být fanoušek, ale rozhodčí. Plyne z toho docela dost závažných závěrů, ale k tomu se vrátíme, až budeme mít blíže k volbám.

Hodnocení
Zatím bez slepic