Poločas (bez)naděje

Autor
Štítky

Krátký válečný úvodník: 

Na druhé ukrajinské dějství je všechno nachystané. Teď už jen počkat na závěrečný olympijský ceremoniál (to bude dneska) a může se začít.

Jsem si ale celkem jistý, že Putin první nezaútočí. Vlastně si připravil všechny podmínky pro to, aby nevypadal jako agresor. Odsunul z Donbasu ženské a děcka, takže si může dovolit nechat Ukrajinu útočit dostatečně dlouho, aby bylo všem jasné o co jde, bo média už nemají tu moc jako kdysi. Stačí naplnit sociální sítě obrázky vítězných jednotek Azov v Doněcku. 

A pak přijde ruský obchvatný protiútok, který vše vyřídí. 

Řeknu to asi takhle - když si tohle dovede uvědomit lokální provinční Vidlák, měli by si to uvědomit i ukrajinští generálové. A samozřejmě si to uvědomuje i Putin. Takže čekám nějaké překvapení. Fašistický převrat v Kyjevě, povstání ve Lvově, nějakou vnitroukrajinskou řežbu... nebo něco, co by mě ani nenapadlo. Putin nemá žádný důvod dělat něco jiného než co dělá. Stačí mu čekat a nepolevit v ostražitosti. 

Všechno ostatní Ukrajině udělají její demokratičtí bratři. Zbaví ji peněz, zničí dopravu i turistický ruch, odvolají lidi a umožní jim jen jedno - obětovat se. 

 

 A teď už Targus a jeho text: 

 

„Už je tady zas,“ pomstychtivě pronesl poručík Látal do pootevřených dveří pracovny svého šéfa. „To jsem teď vážně zvědav…“

„Kdo jako…,“ optal se velitel Šimurda, řečený Šimi, v nepřítomnosti pak občas i Šiml.

„Pan potížista“, houkl už od svého stolu z vedlejší kanceláře Látal. „Ten, co nám tu minule krmil uši vrahem cestovatelem!“ 

„Ou, majgáád,“ protáhl Šimi. „Vezměte ho někdo za…, eh, to ne, je tu někdo použitelný, kdo by to s ním vydržel…?“

„Jen my dva, náčelníku,“ pronesl Látal s půlkou rohlíku nacpanou v ústech.

„Vezmeš si ho, prosím tě…?“ neskrýval zoufalství Šimi.

„Ty vole, zase já,“ dlouze zabučel do kelímku s vlašským salátem Látal.

***

„Tak pane Slováčku, co nám přinášíte tentokrát?“ uvítal Látal strojeným úsměvem pomenšího chlápka v džínách a v manšestrovém saku, který se rozplácl na židli u jeho psacího stolu.

Pan Slováček vytáhl z tmavě zeleného kabátce obří kapesník, jímž si pečlivě obetřel orosenou pleš. 

„Tedy, pane poručíku, já jsem z toho úplně špatný. To je prostě hrůza! Takový masakr za jediný týden!“

„Můžete to nějak specifikovat? Nějak netuším, co máte na mysli,“ podrbal se Látal ve vlasech.

„No přece ty mrtvoly! Vy ZASE nic nevíte?“ zatvářil se zoufale pan Slováček a sepnul ruce před Látalem, jako při modlitbě. „Vy tady fakt nic nevíte o smrti toho Bíny? Vždyť je toho plné město!“

„Eh, Bíny, říkáte? A co se mělo podle vás stát?“

„No přece v sobotu! Tedy předminulou sobotu! Ne tuhle. Vlastimil Bína…! Nic? Vždyť to musíte mít v hlášení, nebo ve svodce, či co to tu pořád spisujete!“ zoufal si pan Slováček.

„Obávám se, že jsem nic nezaznamenal.“

Pan Slováček teatrálně převrátil oči ke stropu. „Minulou sobotu odvezli Vlastíka Bínu do špitálu. Víte, který to byl, ne? Takový ten vlasatý bezďák s kšiltovkou, co vysedával na lavičce před bankou. Na náměstí! Určitě jste ho znal aspoň od vidění! No a ten Bína teda o předminulé sobotě odpoledne zkolaboval. Na té svojí lavičce! Sám jsem volal záchranku, aby se o něj postarali, když jsem si všiml, že leží už půl hodiny bez hnutí pod lavičkou! A ze záchranky zavolali vás, takže policejní auto tam bylo taky!“ 

„Policejní auto u spadlého bezďáka? To mi opravdu uniklo, pokračujte,“ prohlásil Látal a nahlas vycucl zbytek vlašáku z mezizubních prostor.

„No! Tak ten Vlastík Bína umřel v úterý ve špitále. Dalo mi to sice práci, než jsem přišel na to, proč umřel, ale dobrá věc se podařila.“

„Tak to si nejsem moc jistý, jestli děláte dobře, že prolamujete lékař…“

„Jenže ve středu umřel jeho starší brácha!“ vítězně vykřikl pan Slováček. Takový ten rezavý. Určitě ho znáte, ve škole se mu říkalo Plameňák! „Normálně šel ze šichty…, a kolo vedl vedle sebe…, a praštil sebou a bylo po něm!“ 

„Tak to se občas stává, že někdo…“

„Pche, že prý někdo! Víte vůbec, co jste teď řekl? Chlap zdravý jako ryba, na kole běžně jezdil sto kilometrů za nedělní dopoledne a najednou sebou plácne jen tak, jako pytel hov.. ééé, totiž pytel brambor a je hned po něm? Přijela k němu rychlá a vůbec nic!!! To není normální, to je podezřelé! A já se ptám – jak dopadla pitva? Kdo měl zájem se Vaška, tedy Vlastíkova bráchy, zbavit? To smrdí na sto honů! A to jsem ještě zdaleka neskončil!“

„Jo? A co máte ještě?“ předstíral zájem Látal.

„Hned v pátek zemřel třetí! Josef Potocký, jejich bratranec! Tři chlapi během týdne!“ triumfoval pan Slováček. „A víte jak? Sebevražda nebo nešťastná náhoda. Prej! Podle vašich kolegů! To jsou policajti, jak z bobů gajdy!“ 

„Z bobů co?“

„No gajdy! Dudy! Takové ty dvě píšťaly, co se do nich fouká měchem udělaným z kozí kůže! A strašně to mečí, když to hraje.“

„Počkejte, jak sebevražda nebo nešťastná náhoda! Buď jedno, nebo druhé. A kde se mělo stát? O tom nevím vůbec nic!“

„V Praze! Jožin tam odešel dělat na stavbu metra a domů se už nevrátil. Je pravda, že se tady rozvedl, ona ta jeho bejvalka, byla čistě mezi námi taky podařená, ale to je jedno. Prostě Josef to má za sebou taky. Chápete to, že by někdo přišel ze šichty domů, zamkl za sebou, zahodil klíč, nenapsal žádný dopis na rozloučenou a skočil z okna? To prostě neexistuje!“ 

„Tak to mluvíte o cizím zavinění. Naši kolegové prostě zřejmě neprokázali cizí zavinění, takže násilná smrt se pak kvalifikuje jako …“

„Prdlačku! Nikdo nic pořádně nevyšetřil! Žádná expertíza zámku na vstupních dveřích se nekonala, nekoná a konat nebude! Co je tohle za binec, v tom vašem Práglu, to je vrchol!“

„Pane Slováčku. Praha není náš rajón. A už jsme vám to tu párkrát říkali, my nemůžeme zasahovat do vyšetřování jiných oddělení. Pokud máte nějaké poznatky, můžeme to sepsat a poslat do Prahy, pokud víte, které oddělení to prošetřuje,“ snažil se zůstat přívětivým Látal. Máte nějaké podezření, proč by někdo mohl usilovat o život toho pána, ehm, jak se jme…“

„Potockého. Josefa Potockého. Byl to bratranec těch dvou tady. Jistěže mám. Měl určitě čachry s tím Vaškem Bínou. S tím, co umřel na srdce. Prý! Na srdce, Pche!… Jejich mámy byly sestry. Ale jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet. Nakonec se obě uchlastaly. To už tak bývá, že na důchodě se lidi chytí chlastu. A ten Vlastík, ten bezďák, ten byl po ní! Po mámě! Manželka mu utekla i s dětmi. Co s takovým povalečem, že jo. Pětadvacet roků nedělal! Jenže když se zdálo, že je konec a on prochlastá i mámin byt, začal úřadovat Vašek – ten rezavý - s Josefem! S tím bratrancem! Najednou odněkud vzali spoustu peněz, zaplatili dluhy, kvartýr zrekonstruovali a bylo to. A ten Vlastík, ten si prý chodil k bráchovi pro apanáž!“

„Když dostával peníze od bráchy, tak proč…“ 

„No to je ono! Proč!!! Kdo měl zájem? Co se stalo, že Josef skočil ze sedmého patra a Vašek se svalil na cestě z práce? Já vám říkám, tam v tom budou lítat těžké prachy! Nějaká mafie!“

„ Pane Slováčku, a jakou máte představu, že bychom měli my něco dělat? Vždyť přece mít peníze, to není nic trestného!“

„Prošetřit ty tři vraždy! Já vám říkám, že tam něco smrdí! Možná mladej Bína, syn Vaška, nebo něco. Ale na sto procent se tam něco semlelo!“

Látal si v duchu poručil – dýchej do břicha! Zhluboka se nadechl, napočítal do deseti a pak vydechl: „Tak to sepíšem, pane Slováčku.“

***

„Četls tu zprávu?“ zeptal se Látal ze svého obvyklého místa mezi dveřmi šéfa Šimurdy, řečeného Šimi a občas v nepřítomnosti i Šiml.

„Eh, četl, ale nedoplněnou verzi. Chceš to uzavřít, že jo…“

„Co jiného? Prošetřil jsem Bínu, toho bezďáka. Rozvrat iontového a vodního hospodářství, těžká podvýživa, játra i ledviny v prdeli. Prostě klasický bezďák, který přežívá na pivu a rohlících. Peníze prý dostával. Měl u sebe těžce zánovní ruksak a v něm necelých pět tisíc,“ řekl Látal.

„Fíha, to je na bezďáka docela balík. Za to se mohl stravovat královsky,“ povzdechl Šimi.  

„Jo, jenže to víš, pomoc přišla pozdě. K penězům se dostal, ale už nezměnil své návyky. Prý ho sponzoroval ten jeho brácha. Koupil mu pořádnou bundu, spacák, docela se o něj staral…, teda v rámci možností… Mimochodem Plameňák, tedy Václav zemřel na prasklou aortu. Měl na ní aneurysma, to je latinsky výduť, „ zamachroval Látal. „Byl bez šance, i kdyby u něj stálo celé ÁRO.“

„Hmm, to jsou věci…, co ten byt po mámě?“

„Tak máma se prý opravdu uchlastala. Ptal jsem se sousedů. Bezďák Vlastík na ni bral ošetřovné, ona měla regulérní důchod a spolu chlastali o závod. A ten zrzavý brácha, Vašek Bína, prý opravdu tři roky po smrti mámy poplatil za bráchu všechny dluhy, v tom Slováček nelhal. Ovšem z bytu ho vykopl, to je jasné. Byt zrekonstruoval a nechal ho přepsat na svého syna, ten tu ale momentálně není, prý je někde na práci v Německu. Táta Václav i máma Tereza, rozená Sikorová, dělali celý život na dráze, nepili, nekouřili, nikdy neměli auto, Vašek jezdil do práce na kole. On měl takové to kolo, jak se jim kdysi říkalo panelákový horák. Součástky z Číny, montáž někde v bývalém kravíně. Terénní pláště, dvě přehazovačky, kvalita zoufalá. Tereza nemá ani kolo, chodí výhradně pěšky. Mladý je taky Václav a je vyučený elektrikář, takže nějaký balík peněz na zaplacení dluhů příbuzného a rekonstrukci bytu je docela uvěřitelná storka, bych řekl.“

„Hmm…, a bratranec, který vyskočil z okna?“ zeptal se Šimi.

„Tak to je zajímavá věc, člověče. Pražáci docela hodili zadkem, takže ho mám po kupě taky. Pepa měl před důchodem…,“

 „Pepa?“ přerušil Látala Šimi. „Ty ses s ním znal?“

„S ním přímo ne, ale s jeho mladším bráchou Džonem jsem chodil do třídy na základce. On je křtěný Jan, ale Džon jsme mu říkali snad od školky. Džony mi potvrdil, že Pepa dost těžce rozdýchával nadcházející důchod. Chyběly mu čtyři měsíce.“

„Čtyři měsíce do důchodu,“ povzdechl Šimi, „co by za to druzí dali…“

„No, tak ten Josef,“ pokračoval Látal. „V práci se chystal vyfičet do důchodu, problémy na pracovišti žádné, ženské žádné, poměry uspořádané, osobní život nula nic. Nechlastal, nefetoval, nikam nejezdil. Co se týká samotné sebevraždy, byt byl zamčený, klíč v zámku ovšem nebyl. Stopy po násilí, nula nic, trajektorie pádu v celku sedí, i když to není úplně tip ťop, domovní prohlídka nenašla nic podezřelého. Dopis se nenašel, spíš to vypadá na nešťastnou náhodu. Pražáci ještě čekají na ofiko protokoly, pak to zavřou.“

„Klíč v zámku ovšem nebyl. Hmm…,“ pronesl Šimi. „A hotovost? Našli nějakou hotovost? Neptal ses?“

„Ale jo, ptal, pár stovek v peněžence, funkční platební karta, na účtu necelý trojnásobek jeho výplat. Docela málo na to, že žil sám a zjevně neutrácel. Taky jsem prověřil nemovitosti, na svoje jméno neměl nic. A jestli přes někoho nastrčeného, to teda zatím nezkoušel zjišťovat nikdo.“

„Co nějaká šmelina, čachry s materiálem? Metrostav měl problém s materiálem na stavbách několikrát. Teda spíš je má nonstop. Anebo ten Václav, když dělal na dráze? Nemohl se tam k něčemu dostat?“

„Hele, Šimi, tohle byly dvě obyčejné lopaty, žádní supr borci, co se nezakecají,“ upřesňoval Látal. Jeden dělal koloťuka na ajznbóně, druhý vyučený zedník, který to se svou poctivostí dotáhl na políra. Mafiání vypadají jinak.

„Takže zcela bez naděje něco vyšťourat. Ech, dobrá, hoď to do archívu,“ povzdechl Šimurda, řečený Šimi a občas v nepřítomnosti i Šiml.

***

Na hlavní nádraží přijel rychlík z Norimberka. Mezi posledními vystoupil mladý muž. Na temeni hlavy měl zrzavou čupřinu, boky a týl hlavy měl pokryté týdenním strništěm. Podchodem pomalu došel do odbavovací haly. Chvíli se zkoumavě rozhlížel kolem sebe, pak se zvolna přiblížil k úschovným skříňkám, prošel pomalu kolem celé řady a pokračoval v chůzi na záchod. Po deseti minutách se vrátil, zvolna obešel halu a nenápadně si prohlížel všechny přítomné. Pak na čtvrté skříňce zleva v prostřední řadě nastavil číselný kód, otevřel dvířka a vytáhl ven těžkou cestovní tašku. Pověsil si její popruh na rameno a volným krokem odešel zpátky do podchodu vedoucího k nástupištím. Přitom se musel prodírat davem cestujících, kteří přijeli v rychlíku z Košic a nyní spěchali směrem k východu. Na schodech vedoucích z podchodu na nástupiště však už byl sám. Ohlédl se za sebe, opatrně za chůze pootevřel zip na tašce a roztáhl chlopně. Pak tašku zapnul a mírně se pousmál. 

Na nástupišti se opíral o zábradlí schodiště plešatý pán v zeleném manšestrovém saku a zdánlivě zaujatě sledoval projíždějící lokomotivu…   

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.3 (67 hlasů)

Komentáře

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

Kdykoli!!!

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Když je dnes ten literární den, tak bych měl jednu fiktivní novinovou zprávu ... berte to jako prvotinu...
---------------
Zpráva z tisku.
---------------
Jak jsme již dříve naše čtenáře informovali, tak dnešní zasedání dolní komory bylo věnováno výhradně podpoře demokratických procesů u našich přátel na Ukrajině. Pro toho, kdo nemohl sledovat on-line vysílání z této sváteční události, přinášíme krátkou reportáž nejdůležitějšího.
Jako první musíme vyzdvihnout přístup předsedkyně - dostavila se na své místo v perfektně sladěných střevících, šatech a kabelce ... sladěných samozřejmě v národních barvách těžce zkoušené Ukrajiny. Tímto všem pochybovačům ukázala zcela jednoznačně, na čí straně její srdce a myšlenky stojí. Mírná nejistota zavládla při komentování potisku její roušky - na pravé straně symbol EU signalizoval (jak se shodli naší političtí analytici) akceptaci nezcizitelných EU hodnot, komentář a hlubší rozbor si zasloužil potisk na levé straně roušky - zde byla umělecky vyvedena vlajka Ukrajiny, ovšem s barvami obráceně. Po dvouhodinové diskuzi pozvaných expertů tato odborná skupina došla k závěru, že se bude jednat o nadčasové gesto - však posuďte sami ... umístění na levé straně (na straně, kde je srdce) je symbolem osobní účasti, národní barvy Ukrajiny v opačném pořadí (ve svislém směru) pak naprosto jemně a decentně signalizují, že předsedkyně si uvědomuje fakt, že Ukrajina je celá "vzhůru nohama" díky očekávanému útoků krvežíznivého ruského agresora.
A nyní k samotnému průběhu jednání dolní komory, která byla - jak již bývá od voleb zvykem - narušena naprosto skandálním chováním extrémistů z řad poslanců SPD.
Na úvod předsedkyně navrhla zahájit schůzi gestem podporujícím národního hrdinu Ukrajiny - a to zdviženou pravicí. Návrh se v řadách koaličních poslanců setkal s bouřlivým přijetím, o čemž svědčilo spontánní vstávání a nácvik zdvižení pravice tak, aby po výzvě každý poslanec vztyčil pravici správně a bez zbytečného zdržení.
Představitel opozičních poslanců za hnutí ANO si vyžádal krátkou 15 minutovou poradu klubu a po telefonátu do Německa (k tamnímu regulátorovi pro chemický průmysl, výrobu a potravinářství) souhlasili poslanci se zdvižením paže, ovšem nikoliv se zdvižením pravice, ale levice.
Jak jsme již v úvodu avizovali, tak o nechutný skandál a naprosto nedůstojné chování se postarali opoziční poslanci za extrémistické hnutí SPD a to tím, že naprosto nesmyslně a lživě poznamenali, že se jedná o nacistický pozdrav, který je neakceptovatelný a místo velebení novodobých nacistů by se poslanci měli věnovat zdražování energií, zejména za situace, kdy ČR má přebytky levné el. energie, ale nesmyslně je přeprodává na zahraniční burzu a následně zpět násobně dráž kupuje ... Než stačil předseda těchto extrémistů pokračovat ve vytváření proruského narativu, byl na pokyn předsedající schůze (na základě zatím připravovaného paragrafu) vyveden ochrannou službou ven ze sněmovny.
Předsedající tak byla nucena operativně předřadit, před výše pozdravné popsané gesto našim ukrajinským přátelům, mimořádný bod, týkající se extrémistického chování fašistické SPD. Za podporu nacistických gest a myšlení byli tito proruští poslanci za SPD jednomyslně zbavení mandátu a předání příslušným státním složkám k došetření jejich protidemokratického chování a jednání.
Po této nechutné záležitosti mohla schůze pokračovat. Tady je nutno vyzdvihnout, že na pokyn předsedající se všichni - jako jeden muž a žena - postavili a ukázkově zdviženou pravicí vzdali úctu národnímu hrdinovi Ukrajiny ...
Pokračují další zprávy ... Putin a jeho diktátorský režim, poté co byl vyloučen ze systému SWIFT, agresivně odmítl dodávat plyn ropu a ostatní uhlovodíky, kdy svůj čin proti míru a životním potřebám nezúčastněných důchodců, žen a rodin s malými dětmi zdůvodnil nepravdivým a lživým tvrzením, že odběratelé v EU nemají mechanismus, jak za odebrané energie zaplatit. Jak se říká - v těžké chvíli poznáš skutečného přítele a tady je nutno vyzdvihnout, že USA promptně zasáhly v prospěch všeho strádajícího evropského lidu, kdy jen díky nouzovému (mimo struktury SWIFT) finančnímu kanálu USA - RF donutili tohoto východního agresora k prodeji dostatečného množství potřebných energonosičů a se zaslouženou zprostředkující přirážkou neprodleně začaly celý objem distribuovat v EU.
Další zpráva ....

Průměrný počet slepic: 4.6 (14 hlasů)

In reply to by D. Dvořák (neověřeno)

Trvalý odkaz

jste skvělý a naléhavě vtipný.
Ale : nedívám se na zprávy, žena na mě volala že v tv Prima hlásili něco v tomto smyslu : "..."až 15 let vězení za ....na facebooku..".
Vykašlete se na informování a vychovávání stáda, ono se v případě vaší potřeby na vás taky vykašle.

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)

Dovedete si představit zdůvodnění rozsudku...:
......
Obžalovaný se odsuzuje za projevení podpory Ukrajině a dehonestaci SPD, kterýžto skutků se dopustil tím, že .... :-)

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)

In reply to by D. Dvořák (neověřeno)

Trvalý odkaz

Na internet a jeho "paměť" jednou dojedeme všichni. Úplně všichni. Je to neuchopitelná směs dat, která je možno interpretovat přesně podle potřeby v dané době, zasadit do kontextu.
V roce 1968, ale hlavně těsně po něm, při normalizaci existovat internet, tak by tahle země dneska vypadala úplně jinak. Ještě, že bylo všecko na papírech, které se podle potřeby "daly zmizet", ale možnost vytvoření nových a účelových byla značně ztížená.
Dneska i průměrný ajťák zfejkuje sérii e-mailů tak, že obstojí jako důkaz u soudu.
Jeden z mých učitelů techniky, který umíral v době, kdy se internet v ČR začal šířit i mimo akademickou půdu, si plně uvědomoval všechny výhody, ale i nebezpečí, které internet skýtal. Dosah toho jeho varování a doporučení ohledně zálohování, jsem plně docenil až mnohem později.. Už v roce 1995 dokázali nějací Rusové, nebo snad Bulhaři napsat a mailem skrytě doručit skript, který mi doslova zničil HD, než jsem se dostal k zásuvce, k UPSce a vyrval to celé ze sítě.

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

Za 5, když víc nelze!

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

Smutný na tom je akorát to, že jeden neví, jestli to jako popis reality stihnou už v tomhle nebo až příštím volebním období.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Targusi skvělý článek. Asi by jste z fleku mohl psát scénáře na detektivky. Konečně by mělo smysl se na něco dívat.
Situace na Donbase, jak kdyby vypadla z vašeho pera. Všechny možné konce otevřeny.

Průměrný počet slepic: 3 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Hele

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

povídka velmi dobrá, dík!
(Předchozí povídky se mi líbily ještě o chloupek víc, ale to je otázka vkusu, možná i jen momentálního naladění).
S tím, že příběhy s tajemstvím či příběhy s otevřeným koncem někoho dráždí nic nenaděláme.

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)

Az ho jednou chytim, tak...tak...Ho pustim :D

Průměrný počet slepic: 3.8 (5 hlasů)

Mně taky sere. Kdysi jsem docela slušně psal (některé své starší věci si přečtu i dnes, aniž bych se styděl).
No a dneska mám dojem, že bych delší povídku targusovské úrovně smolil a seškrtával nejmíň týden, možná dva.

Naproti tomu třeba takový Chlor dokáže kolikrát zavalit docela inteligentní myšlenku takovým slovním salátem, že to pak vypadá jako totální kravina. Což mi zvedá sebevědomí. (Pravda, v případě jeho častého slovního průjmu to většinou raději vůbec nečtu, aby mi sebevědomí neodřelo strop).

Průměrný počet slepic: 3.8 (5 hlasů)

sice sjel za jeden večer, ale chystal jsem se na ni půl roku. Pokud jste zkoušel psát, tak asi víte, o čem je řeč.

Takže jeden večer klofání, druhý den dopoledne finále v podobě posledního odstavce a pak tři dny neustálého čtení a opravování vět, výměny slov či slovních spojení, blablabla...

Ale byly příběhy, které jsem psal tempem půl normostrany denně asi tak jedenkrát týdně. Co jsem nenechal odležet a následně jsem to nepřepsal, to dopadlo fiaskem.

Z toho vyplývá, že vaše plácání natérovanými křídly mi přijde minimálně daleko efektivnější...

Průměrný počet slepic: 3 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

USA vzkazují občanům v Rusku, aby si připravili "evakuační plány
Velvyslanectví varovalo Američany před možnými "útoky" v Moskvě a Petrohradě a doporučilo jim, aby se připravili na odjezd bez pomoci

Diplomatická mise USA v Rusku v neděli varovala před možnými "útoky" na hotely, stanice metra a další cíle ve velkých ruských městech. USA tato tvrzení připsaly blíže nespecifikovaným "mediálním zdrojům" a varovaly občany USA, aby si připravili "evakuační plány", ruské ministerstvo zahraničí však varování Washingtonu zpochybnilo.
"Podle mediálních zdrojů byly zaznamenány hrozby útoků na nákupní centra, železniční stanice a stanice metra a další veřejná shromaždiště ve velkých městských oblastech, včetně Moskvy a Petrohradu," uvádí se ve zprávě americké mise v Rusku. Kromě údajné hrozby varování upozorňovalo Američany na "zvýšené napětí podél ruských hranic s Ukrajinou".

https://www.rt.com/russia/550061-us-embassy-russia-evacuation-attacks/

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

Chtějí pro začátek současně vyvolat chaos a občanské války v Rusku, na Ukrajině i v Evropě.Pokud možno ještě větší, než se rozjíždí u nich doma v USA. Takže zůstanou first. Pokud vůbec někdo zůstane.

Průměrný počet slepic: 4.2 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Pořád nejrozvinutější demokracie na celičkej zeměguli vyhrožují, že v rámci nějakých sankcí odpojí ruské banky od platebního systému SWIFT. To by se střelili do vlastního kolena. Tak přejdeme na platby napřímo v jiných měnách, nežli jsou $, nebo až budete chtít něco plynu (ropy) tak přivezte nějakou tu cihličku zlata v odpovídající váze, pak dodáme požadované zboží.

Jen si vzpomeňte, kdo dělal obchody mimo $. Plukovník by mohl vyprávět, nebo i Írán, proto je na černé listině.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

n

Zatím bez slepic