kdo jí kroupy, není hloupý. Tady nelze říci ne, když je to tak výživné. Jenže, díky tomuto tématu dostal jsem se do matu. Začínám mít strach, že nemám dobrý tah.

... po kroupových hodech přeje dědek z Práglu. Ty kroupy, podle Vidlákova receptu určitě vyzkouším. Ještě dodávám, že maminka zdůrazňovala, že s kroupami je dobré vařit bobkový list, který trošku pomůže s nadýmáním. ale to je jen drobnost.

Nicméně si dovolím odbočit od tématu k otázce, která se sice na takovou krásnou neděli sice příliš nehodí a kterou většinové obyvatelstvo možná míjí bez větší pozornosti. Při tom se hodně vážně týká občanů mezi 18 - 60 lety věku. On vám to NGŠ gen. Řehka na začátku přiloženého videa dost jasně vysvětlí.

Já jsem na několika místech, v různých diskusích na tyto otázky upozorňoval mnohem stručněji a možná stejně zaníceně jako mí o něco mladší kolegové v.v. Několik generací, zejména mladých mužů to neřeší, max. jako počítačové hry na sítích, ale ta problematika, kterou nemá řešit do důsledku jen gen. Řehka, je opravdu především věcí politiků, které si část občanů prosadila do vedení země a dnes už možná menší část těchto voličů začíná chápat, ale moc je v rukou právě těch zvolených, kteří se nechávají vodit už ne jen jako marionety, ale jako loutky nasazené přímo na ukazováček. Ty nemohou uhnout ani o píď.

Pokuste se poslechnout si toto nezvykle krátké video z dílny Petra Bureše, pokuste se pouvažovat. Víc vás při neděli unavovat nebudu.

(593) Jaroslav Štefec a Ivan Kratochvíl - Na rovinu: Co nám říká velitel české armády Karel Řehka? - YouTube

Delegaci prezidentů afrických zemí, kteří nejprve jednali se Zelenským, ukázal Putin Smlouvu o neutralitě a bezpečnostních garancích pro Ukrajinu.
Po jejím podpisu prý Rusové stáhli vojska od Kijeva, načež Ukrajina od smlouvy odstoupila :-)

Путин показал делегатам из Африки парафированный в 2022 году стамбульский договор с Киевом

Дети, территории и зерно. О чем договорились Путин и лидеры Африки - РИА Новости, 17.06.2023 (ria.ru)

Druhý týden ukrajinské protiofenzívy skončil neúspěchem

Scott Ritter, 17. června 2023

-------
Scott Ritter je bývalý zpravodajský důstojník americké námořní pěchoty. Působil v SSSR jako inspektor při plnění smlouvy INF, ve štábu generála Schwarzkopfa během války v Perském zálivu a jako hlavní zbrojní inspektor OSN v Iráku. V současné době píše o otázkách týkajících se mezinárodní bezpečnosti, vojenských záležitostí, Ruska a Blízkého východu, jakož i kontroly zbrojení a nešíření zbraní.
-------
Končí druhý týden dlouho očekávané a velmi propagované ukrajinské protiofenzívy, z níž lze vyvodit některé základní závěry, přestože boje neustávají a ještě nějakou dobu budou zuřit.

V první řadě je třeba říci, že protiofenzíva selhala. Přestože v ukrajinské armádě stále zůstává značná bojová síla, včetně více než 75 % z 60tisícové armádní kontingentu vycvičeného a vybaveného NATO, který Ukrajina shromáždila v uplynulých osmi měsících, odhalily se zásadně chybné předpoklady o kvalitě sil, na něž Ukrajina a její spojenci v NATO kladli své společné naděje na vítězství nad Ruskem. Stručně řečeno, Ukrajina nemá vojenskou kapacitu k překonání ruské obrany.

Nejvíce elitních ukrajinských útočných brigád, vybavených nejmodernější západní vojenskou technikou, nedokázalo postoupit z toho, co ruská obranná doktrína nazývá "nárazníkové" linie obrany, která je určena k usměrnění a narušení útočící síly před dosažením "hlavní" obranné linie.


Ukrajinské ztráty byly mimořádně velké, přičemž Rusko dosáhlo poměru zabití 10:1, pokud jde o živou sílu, což je z ukrajinského pohledu neudržitelné. Důvody ukrajinského neúspěchu jsou zásadní povahy, což znamená, že je nelze za současného stavu věcí překonat, a proto má ukrajinská armáda nulovou šanci na úspěch, ať už bude na následné útoky tlačit sebevíc.


V první řadě je to kvalita ruské obrany, zejména pokud jde o síť překážek (minová pole, překážky a zákopy), která je v kombinaci s houževnatostí ruských obránců a drtivou převahou, jíž Rusko disponuje z hlediska palebné podpory (dělostřelecké i letecké), důvodem, proč Ukrajinci nejsou schopni postoupit za "nárazníkovou" linii ruské obrany. Ukrajinské vybavení a taktika nestačí na to, aby se jim podařilo smysluplně prolomit ruské překážky, což odsuzuje útočící síly k tomu, aby byly po částech ničeny ruským dělostřelectvem a leteckými údery, jakož i místními protiútoky ruských speciálních sil.

Kromě špatné taktiky a nedostatků ve vybavení (ano, tanky Leopard a bojová vozidla Bradley nebyly tak zázračnými zbraněmi, jak je Ukrajina a její západní příznivci vyzdvihovali) Ukrajinci doplácejí na působivé ruské potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, které probíhá již mnoho týdnů. Rusko nejenže neutralizovalo schopnost Ukrajiny bránit strategické cíle daleko za frontovou linií, ale také promítnout jakoukoli smysluplnou schopnost protivzdušné obrany do vlastní zóny konfliktu. To v kombinaci s absencí jakéhokoli životaschopného letectva ponechává útočící ukrajinské pozemní síly vystavené plné váze ruské vzdušné síly.

Ruské letouny jsou schopny dopravit přesně naváděnou munici se smrtícím účinkem do shromaždišť, která Ukrajina využívá ke soustředění svých útočících sil před jejich nasazením na bojišti. Odhaduje se, že 25-30 % ukrajinských obětí je způsobeno těmito údery. Ruské vrtulníky mohou používat své protitankové řízené střely (ATGM) se smrtícím účinkem na ukrajinské síly operující v zóně dotyku a ruská bezpilotní munice (tj. "kamikadze drony") si rovněž vybírá těžkou daň ukrajinských sil. Pokud Ukrajina nedokáže na bojišti obnovit alespoň zdání protivzdušné obrany, a to jak v týlových oblastech, tak i na frontě, a nasadit vlastní letectvo schopné zpochybnit ruskou vzdušnou převahu nad bojištěm, pak žádná odvaha a taktické inovace ze strany ukrajinských pozemních sil nezmění smrtící válečný poměr, který v současné době panuje.

Jednou z mnoha tragédií probíhajícího ukrajinsko-ruského konfliktu je skutečnost, že většina toho, co Ukrajina na bojišti dělá, není diktována vojenskou nutností, ale spíše politickým nátlakem. Příkladem je nedávno skončená několikaměsíční bitva o Artemovsk (Bachmut), kde ukrajinský prezident Zelenskyj trval na nasazení živé síly a techniky do bitvy o město, které podle většiny vojenských expertů mělo minimální vojenskou strategickou hodnotu. Geografické podmínky však neurčovaly rozsah a měřítko bitvy, ale šlo spíše vytvoření obrazu o ukrajinské obranné houževnatosti, v důsledku čehož přišlo o život 60-75 000 ukrajinských vojáků, což byly zcela zbytečné ztráty.

Podobně se po ukrajinské armádě žádá, aby podnikla něco, co se rovná sebevražednému útoku proti dobře připravené ruské obraně za podmínek, které, jak bylo podrobně popsáno dříve, mohou vést pouze k rozhodující ukrajinské porážce. Tentokrát jsou viníkem spojenci Ukrajiny v NATO, kteří v předvečer svého každoročního summitu zoufale hledají jakýkoli náznak toho, že mnohamiliardové investice, které společně vložili do ukrajinské armády, mohou přinést alespoň minimální dividendy. Z tohoto důvodu bude NATO i nadále tlačit na Ukrajinu, aby utrpěla další porážku, a vyvíjet na Rusy ofenzivní tlak, přestože případné zisky, pokud jich vůbec lze dosáhnout, by byly pyrrhovy povahy a dlouhodobě neudržitelné.

Skutečnost je taková, že až se NATO 11. července sejde ve Vilniusu, budou Rusové v pokročilém stádiu ničení třetí ukrajinské armády vybudované NATO. První byla sestavena během krizového období, které poskytovala diplomatická "přetvářka" Minských dohod, tedy v letech 2015-2022. Tato síla, čítající přibližně 260 000 mužů, byla do června 2022 z velké části zničena. Druhá armáda, složená z přibližně 80 000 nově vycvičených a vybavených ukrajinských vojáků podporovaných tisíci zahraničních žoldnéřů, přímý výsledek vojenské pomoci v hodnotě desítek miliard dolarů poskytnuté NATO, byla schopna zahájit úspěšný ukrajinský protiútok na podzim roku 2022, než byla zdecimována v následné poziční válce (včetně Bachmutského masakru).

Šedesátitisícové ukrajinské protiútočné síly o síle 12 brigád, které v současné době operují proti Rusům, opět díky desítkám miliard dolarů vojenského vybavení (včetně moderních západních tanků, dělostřelectva a bojových vozidel pěchoty), budou v době konání summitu NATO s největší pravděpodobností zničeny nebo jim bude hrozit bezprostřední zničení. Hlavní otázka, před kterou NATO stojí, zní: Má politické, ekonomické a vojenské kapacity na to, aby vybudovalo čtvrtou ukrajinskou armádu a po jejím zániku pátou, šestou a další?

NATO je politicky odhodláno vést zástupný konflikt s Ruskem "do posledního Ukrajince". Tato tragická skutečnost znamená, že bez ohledu na realitu na bojišti, která na Ukrajině existuje, bude NATO i nadále tlačit Ukrajinu k obětování živé síly v neplodném boji proti Rusku, a to z toho prostého důvodu, že NATO není ochotno dobrovolně ztratit politickou tvář doma i v zahraničí.

Tato politická vůle však automaticky neznamená, že NATO bude schopno tento cíl udržet ekonomicky nebo vojensky.

Nedávná prohlášení amerického generála Marka Mileyho, předsedy sboru náčelníků štábů, sice naznačují, že ve výcvikovém projektu USA/NATO jsou desítky tisíc ukrajinských vojáků a že USA/NATO shromažďuje vybavení dostatečné k vybavení těchto vojáků, ti však budou připraveni k boji až za několik měsíců - dlouho poté, co třetí ukrajinská armáda potká na bitevním poli svůj konec.

Miley hovořil o nových systémech protivzdušné obrany pro Ukrajinu a další představitelé NATO hovoří o možnosti poskytnout Ukrajině (staré) letouny F-16. Nové systémy  však samy o sobě nemohou změnit vojenskou realitu, kterou Ukrajině vnutilo Rusko svým strategickým vítězstvím, kdy zničelo její protivzdušnou obranu. Ukrajina bude jednoduše pokračovat v prohraném boji proti ruské vzdušné síle. Totéž platí o všech stíhačkách F-16, které by mohly být Ukrajině poskytnuty - příliš málo, příliš pozdě a v každém případě neschopné dosáhnout významného výsledku na bojišti.

NATO bude ve Vilniusu konfrontováno s realitou své bezmocnosti jako vojenské aliance, pokud jde o boj proti Rusku na Ukrajině. Každý alespoň trochu kompetentní vojenský analytik ví, že za současného stavu věcí Ukrajina nad Ruskem prostě nemůže zvítězit. Iluze NATO o "zamrzlém konfliktu", které se zdají být hnacím motorem jejich šílené touhy vyzbrojovat Ukrajinu do nekonečna a dále, jsou navíc založeny na zásadně chybném hodnocení ruské ekonomické způsobilosti a kapacity, ruské vojenské zdatnosti a vůle ruského lidu v tomto konfliktu obstát.


Zde je hlavní příčina strategického selhání NATO na Ukrajině - naprosté nepochopení reality dnešního Ruska. Rusko bude schopno z hlediska vojenských technologií předstihnout NATO, dokud státy NATO plně nepřejdou na válečnou ekonomiku, ale k tomu státy NATO nemají ani politickou vůli, ani ekonomické prostředky.

Ruská armáda do značné míry překonala nedostatky, které ji trápily v počátečních fázích speciální vojenské operace, a ruské ozbrojené síly shromážděné v zóně speciální vojenské operace jsou vysoce kvalifikované, dobře vybavené a řádně vycvičené pro úkoly, které jim byly přiděleny. Ruský národ se navíc v drtivé většině shromáždil kolem vedení ruského prezidenta Vladimira Putina a sjednotil se v přesvědčení, že zástupná válka, kterou NATO vede proti Rusku na Ukrajině, má existenční charakter a jako taková nesmí být Ruskem prohrána.

NATO nezmění svůj kurz v bezprostředním období po summitu ve Vilniusu - je zde prostě příliš mnoho politické aktivity na to, aby došlo k nějaké významné změně současné trajektorie na Ukrajině. Ale ani NATO nevytvoří na Ukrajině vítězný vzorec. NATO bude spíše pokračovat ve snaze o něco víc než o variaci stávajícího tématu - vyzbrojit Ukrajinu tak, aby mohla bojovat tak dlouho, dokud bude schopna tento boj udržet.

Tento krátkozraký postoj povede k nevyhnutelnému vojenskému kolapsu Ukrajiny, pravděpodobně někdy na přelomu léta a podzimu tohoto roku. Až k tomu dojde, bude se NATO snažit vytvořit nějaký mechanismus na záchranu své oslabené geopolitické pozice vůči Rusku. Jak bude vypadat, není v tuto chvíli známo. Jedno je však jisté - tím, že NATO dnes odmítá uvažovat o ukončení ukrajinského konfliktu, nebude mít Ukrajina zítra žádnou budoucnost. Důsledkem politické pýchy NATO bude pád a zničení ukrajinského národa, jeho armády a jeho obyvatel.


 

abys věděla jedna vlašťovička nedělá. Jednou, dvakrát dám si zahrát, tebe nechám trucovat.... (lidová píseň: Jednou, dvakrát).

Copak všechno v sobě skrývá, ta ukrajinská ofenziva? Naše vládní  trouby už více než rok k protiútoku na Rusko troubí. Vládní trubky sice troubí, ale jinak jsou na houby.

Švýcaři mají právo se 4x ročně účastnit federálního hlasování, zpravidla se současně rozhoduje také o kantonálních a obecních záležitostech, přičemž na těchto dvou nižších úrovních se může dle potřeby hlasovat i v jiném termínu. Na osobní účast u urny je vyhrazeno vždy nedělní dopoledne, většina však využívá možnosti poslat obálku poštou nebo ji vhodit do schránky obce.

Dnešního hlasování se zúčastnilo na federální úrovni 42% oprávněných hlasujících, žijících jak ve Švýcarsku tak v zahraničí. Při citlivých tématech přesáhne účast i 60%. Tři federální témata zastupovala tři různé typy předloh:

1. mezinárodní smlouva - o minimálním 15% zdanění koncernů ve státech OECD ... obligatorní referendum, pro přijetí musí souhlasit nejen většina hlasujících, ale i většina kantonů
2. federální zákon nebo jeho revize - prodloužení upraveného zákona o Covid-21 ... fakultativní referendum vyvolané 50 tisíci podpisy, stačí většina hlasujících
3. lidová iniciativa a příslušný přímý nebo nepřímý protinávrh vlády a parlamentu - zákon o ochraně klimatu jako nepřímý protinávrh ke stažené Ledovcové iniciativě

Byly přijaty všechny předlohy - Přehledné výsledky včetně jednotlivých kantonů fokusovaných v mapě.

Území Švýcarska s necelými 9 milióny obyvatel je historicky rozděleno na 26 kantonů, většinou značně menších než české kraje, přičemž každý z nich funguje jako samostatný stát s vlastní vládou, parlamentem, zákony, policií, školstvním, zdravotnictvím atd. Občané si tak mohou regionálně nastavovat dle vlastní nátury pravidla soužití, která jsou průběžně vylepšována dle návrhů politických stran zastoupených v jednokomorovém parlamentu nebo přímo občany.

Na kantonální úrovni se dnes hlasovalo o 25 tématech ve 12 kantonech. Spektrum předloh bylo velmi široké, zde můžete najít přehled s výsledky. Prodloužení rodičovké dovolené ze 14 na 24 týdnů bylo schváleno 58% v kantonu Genf (Ženeva), zatímco obdobný návrh byl podpořen jen 33.5% hlasujících v kantonu Bern, kde 69% podpořilo uvolnění dluhové brzdy. V kantonu Aargau bylo těsně zamítnuto zřízení ombudsmana, v kantonu Waadt přijalo 63% iniciativu na ochranu klimatu a biodiversity, v italském kantonu Tessin schválili prodloužení otevírací doby v obchodech, ... ,  v Ženevě jako v prvním kantonu bylo 68% hlasujícími zakotveno do kantonální ústavy Právo na přiměřenou výživu a ochranu před hladem.

O zajímavých tématech se hlasovalo také na komunální úrovni, např. ve městech Curych a Winterthur se schválilo zavedení minimální mzdy (23.90 a 23 Fr/hod), ve městě Biel byly odhlasovány dvojjazyčné reklamy (fr, de), atd.