Chci svým dnešním příspěvkem zareagovat na včerejší Čmoudův článek o špinavé revoluci a nastínit Vidlákův pohled na tuto problematiku. Koneckonců máme třicetileté výročí od sametovky, což je po třicte let pro leckterého politika, aktivistu či pražáka stále zdrojem obživy i myšlenkové legitimity.
Mně tenkrát bylo osm let... Všechno jsem měl zprostředkované přes rodiče a jediné, čeho jsem si tehdy všimnul bezprostředně bylo, že ze dne na den byla naše soudružka učitelka paní učitelka. Ale jinak to byla úplně stejná kráva jako předtím. Jak nás předtím trestala za neznalost Leninova boje za proletáře, tak nás trestala potom, že jsme n to nedosatečně rychle zapomněli. A také dala pokoj mým rodičům a přestala mě nutit, abych vstoupil do pionýra.
Takže...
Všeobecně se v tom osmdesátém devátém ten vládnoucí režim zajídal. Myslím, že problém nebyl ani tak v nedodstatku spotřebního zboží, to je jen dnešní evergreen, ale zkrátka a dobře na všech úrovních už těm komunistickým kecům nikdo nevěřil. Ani komunisti ne. Bylo samozřejmě pár uvědomělých úderníků, ale nebylo jich víc než je dneska bojovníků za demokracii, Havla a EU. Na všech úrovních, od vlády nahoře, přes okresní tajemníky až k řadovým členům a domovním důvěrníkům, všichni kázali vodu a pili víno, každý si chtěl na mršině ještě něco urvat a hlavně... z Gorbiho nešel žádný strach ani respekt a tak se naši papaláši neměli o co opřít.
Možná to dobově nikdo tak nepojmenoval, ale když si čtete tehdejší paměti zpětně, neubráníte se dojmu, že se každý prostě jen po svém snažil udělat pro sebe. Základ našeho divokého kapitalismu byl položen už několik let před plyšákem. Úvahy o tom, jak se protlouci, ty spřádal leckdo ať byl straník nebo nebyl.
Někteří dokonce měli nastudováno i v zahraničí... Že Andreji i Klausi? Některé dirigoval vrchní STBák Lorenc v Prognosťáku, jiní vekslovali a další prostě jen plnili prasátko i sklepy. Početná skupina s kontakty na zahraničí v čele s Venoušem se už pomaloučku polehoučku dávala do holportu s budoucími novými protektory, nechávala si od nich posílat marky, dolary i marllbora.
V té době to ještě v podstatě nebylo ani spiknutí STBáků či bývalých komunistických papalášů, ani spiknutí zahraničního disentu. Prostě už několik let všichni viděli, cos e děje a někdo vědomně a někdo nevědomky činil postupně opatření. Jen někteří to odhadli líp než jiní.
Pak, když se to stalo, prostě jen došlo naplnění to, co už se dlouho chystalo. Přišla maturita.
A tak jedni rozbili prasátka a začali podnikat, živnostničit, jiní použili staré kontakty a začali privatizovat a krást, jiní se pomocí zahraničních peněz nechali zvolit, úspěšní byli Lorencovi hoši s Prognosťáku, kteří do toho těm zahraničním docela úspěšně dodnes házejí vidle. Ukázalo se, že nejlépe byli připraveni ti, co věděli, jak to chodí na Západě a hned za nimi byli dobře připraveni ti, kteří odnikud nic dobrého nečekali a zcela cynicky využili období kdy nic nebylo zakázáno.
Těch neúspěšných bylo samozřejmě víc. Někteří přišli jen o peníze, jiní i o zdraví, tu a tam někdo ztratil i život a všichni dohromady přišli o iluze. Zkrátka a dobře, ti co si mysleli, že nás má někdo tam v těch zavedených demokraciích doopravdy rád, jak to tvrdila ta Svobodná Evropa, ti zpravidla dopadli nejhůř.
Ti, co se nechali zvolit za pomoci amerického a německého zahraničí, ti si sepsali svoji smlouvu s ďáblem a teď zjišťují, že z ní nemohou ven. I jim jejich kamarádi tam venku tvrdili, jak se blíží jejich dějinná chvíle, jak tu budou vládnout, jak zavedou svoje pořádky a ještě tomu budou moci říkat demokracie a jen trošku za tuto podporu zaplatí nepatrnými smlouvami, které nic neznamenají. A oni podepisovali a podepisovali každým dalším podpisem i výrokem jim ubývalo voličů ve prospěch jincýb skupin, až už se teď musejí uchylovat k mediální masáži a ovlivňování justice a zbyl jim jen stále pochybnější étos listopadu 89.
Ti z Prognosťáku zase kecali o tom, co se naučili na Harvardu, jak funguje kapitalismus a dostali se do stejného klinče. Jejich autoritu jim postupně zničili tuneláři, krize a i když hoši své průsery hasili, bylo to za cenu dnešních odlivů dividend a rozprodaného zlatého pokladu. Tihle se neohánějí ani tak plyšákem, ale těmi "zlatými časy" těsně potom. Nutno podotknout, že na to slyší o dost více lidí než na sametovku.
Dneska jsme na tom dost podobně jako tenkrát v časech Perestrojky. Kážou nám vodu, pijí víno, propaganda je stále očividnější a ti co nejvíc mluví o morálce v ní sami nevěří a dvojí metr ve všem je tak zřetelný, že už i Česká televize to vzdala a snaží se to nějak zachránit pořady o fake news. Všechno se pomalu rozpadá, například německá armáda nemá náhradní díly pro bojovou techniku, já mám na silech se sháněním dílů i pracovníků stále větší problémy, balkanizace dopravy, silnic i státní správy nabírá na obrátkách. Vláda, to už je jen jedna hádka za druhou, čím víc keců o dobru, tím více cynického smíchu z publika.
Diskuse na Kydech je přímo zahlcena tím, jak se všichni snažíme nějak udělat pro sebe, nějak se připravit na to co přijde. Až se to stane, bude to další maturita a těžko říct, jaká strategie bude úspěšná. Jedna věc ale bude jiná... dneska už nikdo nevěří a neočekává, že by to s nám někdo myslel dobře. V roce 89 nikdo doma nehromadil zbraně a nečekal konflikt...
Žádné spiknutí k tomu nepotřebujeme. Nepochybuji o tom, že někteří vidí budoucnost v Rusku nebo v Číně, další doufají že USA budouo na věčné časy, Německé želízko je také ještě v ohni. Já řeším všechno zabíjačkami, tedy dělám si kontakty na různé lidi, že by se to mohlo hodit. Určitě tu bude i nějaký fírer co si piluje projevy a čeká na svojí příležitost. Stejně tak nějakcí klerici pošilhávají po polských vzorech, další mají doma hroudu zlata nebo věří ve svojí halu se soustruhy a fotovoltaikou. Jiní se opájejí vizemi světa, kde se nelétá, neyvrábí, ale je čistý vzduch a bude se to dělat metodou Pol Pota, když to jinak nepůjde. Na západ od nás si leckdo chystá chalífát.
Zkrátka až to přijde, ukáže se, kdo viděl nejdál dopředu...
- Log in to post comments
Komentáře
Poučení nikdy nebude.
Pane Weissbach.
Jak i píšete,mládež starším lidem,zkušenostem nevěří,chtějí mít vše a co nejdřív.
Pak to důležité,něco se naplánuje tam někde v London City,New Yorku,ale ti jejich poskoci,slouhové,chtějí na tom trhnout také,tak v důsledku je to mnohem horší.
Neučesaný má taky smlouvu,
teď chce (i po mě) 45 000 000 Kč.
Tak si čtu po dlouhé době
Dnes jsem na čas ukončil válení na nemocniční posteli a tak se po měsíci teprve orientuji.
Pravda je, že socík našem provedení stál na kraji propasti.
Kde stojí současný kapitalismus?
V nemocnici jsem byl před 47 roky, letos jsem se tam na měsíc vrátil.
Nic!, absolutně nic se nezměnilo, pořád tam mají postele, co likvidují záda, používají se zdr pomůcky s prošlou dobou použitelnosti, pořád jsou sestry v jednom kalupu, přetížené. Měl jsem kavalec u dveří, tak jsem mohl sledovat co km nakmitají za šichtu. Pořád se léčí ve stejném baráku, který se stavěl pro jeptindy.
Doktoři využívají stejně staré léčebné postupy.
Pořád se odehrává stejné představení, kdy jakmile Andrejko vyrazí do krajského města na prohlídku nejmodernějšího oddělení, to v podřízené nemocnici se následující den objeví náměstek hejtmana a žvaní bláboly o "modernizaci".
Nějak mu ušlo, že když se namaluje stará bába, pořád je jen zmalovaná stará maškara ( dámy prominou)
Tak se naskýtá otázka, kde je ten posun k lepšímu?
ještě k STB
Koncem 80 let jsme měli v práci asi necelé 2 roky nového kolegu, vrstevníka cca 40 let, Měl odpovědnou "politickou" práci, byl to šéf rozmnožovny a ta se přece na noc pečetila!! Když končil, tak odcházel na místo vedoucího osobního odboru na nějakém PZO, tedy podniku zahraničního odchodu. Koncem listopadu 1989 jsme se náhodně potkali, no v hospodě. Tak jak se vede šéf kádrováku ? No dovol, já jsem už před týdnem spisy kádrové evidence nechal rozdat. Koukal jsem jako jelen. Po pár pivech vyšlo najevo, ře v rozmnožovně dělal jen do té doby, než mu táta vyžehlil jeho prů..švihy a on postoupil. No a tatínek byl pěkná šajba u STB. On věděl kudy vede cesta
Jak to bylo 17.11.1989
Pokud jde o 17. listopad 1989 stačí si přečíst Analýzu 17.listopadu a změn ve východní Evropě v roce 1989 od politického vězně Miroslava Dolejšího. Zjistíte kdo se angažoval a co dělá dnes. Komu to nejvíc prospělo, se dá zjistit z jejich ČT a jejich televize Seznam z programů koho vychvalují a podporují.
Faus a Mefistoteles
„FAUST
Nu dobrá, a kdos ty?
MEFISTOFELES
Té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo,
vždy dobro vykoná.
FAUST
To je mi hádanka. Co říc mi má?
MEFISTOFELES
Jsem duch, jenž stále popírá!
A právem; neb co vzniká, vše,
by zahynulo, hodno je;
proto by bylo líp, nic kdyby nevznikalo.
A ve všem tom, co u vás kdy se zvalo
hříchem či zkázou, zkrátka zlem,
tam já v svém pravém živlu jsem.“
Johann Wolfgang von Goethe, Faust (kráceno), překlad Otokar Fischer
Děkuji moc Vidlákovi za dnešní článek, protože mi umožnil konečně citovat Fausta, knihu knih, o které mnozí říkají, že je nejlepší knihou světa. Díky za připomenutí faktu, že každý z nás se v životě dopustí faustovského zaváhání nebo dokonce smlouvy s ďáblem, protože prostě jsme lidé, a bez chyb, stejně jako bez snahy je napravit, bychom lidství nikdy nedosáhli. A také bychom neznali odpuštění, ten největší vynález křesťanství, které, pokud jsme ho schopni, nám umožní umřít s mírem v duši. Možná si někdo řekne, že jde o plytké řeči, ale nejde. Protože o kus méně nenávisti ve vesmíru, byť v míře nepatrné, může vesmírem otřást, a ne že ne. Vidláku, Vy jste to celé napsal trefně, protože právě ta smlouva s ďáblem, které se mnozí čeští občané dopustili po roce 89 jen a jen proto, aby mohli vládnout, ta nás všechny ostatní stála to, nad čím dnes lamentujeme. A je úplně jedno, zda to byla Nadace Konráda Adenaura a všechny ostatní, které jsou s ní spojeny a jež slouží německým elitám a sudetským sluhům k tomu, aby vrátili zpět na koleje německé vidění světa, nebo organizace sdružené kolem Bilderbergu a Aspenského institutu, který zase slouží ve prospěch zájmů několika rodin.
Kdo se komu upsal, je věcí veřejně známou.
Problémem pouze je, že nemůžeme očekávat Mefistotelův konec jako v knize Goethově, ale musíme si pomoci sami. Tím, že ďábla a jeho svody odmítneme.
Je to těžké. Měl jsem možnost nahlédnout do světa požitků, který je nabízen. Ty svody jsou nekonečné a neskutečně lákavé. A nechce se tak mnoho. Nikdo Vás nenutí upisovat se vlastní krví. Stačí pouze pochopit komu sloužit a na jaké ideály a potřeby lidí okolo zapomenout. A jak správně hovořit. Myslet si můžete, co chcete. Pouze je nesmíte říkat.
A pochopit, že to, co jiní vykládají jako zradu národních zájmů, je ve skutečnosti dobro a světlo těm, kteří budou zotročeni a vysáváni, tu rychleji tu pomaleji. U nás ideologií, v Číně opiem. O svědomí starost mít nemusíte. Dokonce ani o zdraví ne, i když On je spravedlivý. Ostatně podívejte se na to, kolika let se dožívají členové politických byr komunistických stran nebo kolik transplantací srdce přežil člen jedné bohaté a vážené americké rodiny.
Není to Vidláku o tom, kdo a jak vidí dnes blíže nebo dál. V rovině osobní a člověčenské to vždy bude o osobní záchraně mé a mé rodiny. Dnes jde o to, co jsem psal včera. Diskutovat, vysvětlovat, rozebírat. Využít každé chvilky, každé příležitosti. Drobná práce je to, co se cení. A tu může dělat každý z nás každý den. Web jako je Váš je důkazem, jak to ďáblovi vadí, jak poprvé za historii lidstva nemůže a neumí zastavit výměnu informací. Když jistý kněz ve Wittenbergu přibil na vrata kostela svých 95 tezí, považovali ho za blouda. Byl to ve skutečnosti drobný čin, který vedl k revoluci. Naší prací jsme toho schopni také. Efekt motýlích křídel, ne?
Nespasí nás Gabriel. Umíme se spasit sami, i když to netušíme.
A ještě děkuji Gerdovi. Jeho dnešní srovnání socialismu a kapitalismu, resp. jejich soupeření a popisu, co se stalo po vítězství jednoho z těchto systémů je skvělý! Já to vždy vysvětluji podobně, ale hrozně těžkopádně. Díky!
Mohl bych dnes končit opět Faustem, těch veršů je přes 12 000, ale není třeba. Dovolím si přetisknout text, jenž není můj, a vlastně nevím, kdo ho napsal, protože autor se označil jako anonym. Vyšel na webu sarden.cz, který se zabývá recenzemi. Lépe bych to nenapsal. A je to reakce na mnohé texty, které zde byly v posledním týdnu uveřejněny.
Majce a panu V. slibuji, že se k nim o víkendu vrátím. Vidláku promiňte, že je toho tolik! IK
P. S. Ládíkovi – nepleťte si prosím moje odmítnutí násilí s tím, že bych poté, kdy mě někdo udeří do tváře, tak nastavím druhou. Ne. Fláknu mu ji. Prát se umím a pár rvaček jsem za život absolvoval. Pouze nechci k násilí vybízet a ani ho schvalovat.
Citace:
„Dědictví minulosti je směsice únavy, neuspokojení, frustrace, iluze, špatné paměti, nové mýtologie, což všechno způsobuje, že neumíme žít bez pořádného, krutého a odporného nepřítele. Měli jsme Němce-papežence, měli jsme Habsburky, měli jsme Němce-fašisty, měli jsme Rusy…
A bojovat s nimi minulou válku, to nám šlo vždycky od ruky. U nás se tomu říká vypořádat se s minulostí. Jenže nejde o tu před jednadvaceti lety, jde o tu minulost posledních jednadvaceti let. Bojovat minulou válku je vždycky snazší, protože už všichni víme, jak dopadla, jak ti, kdo prohráli, tak ti, co vyhráli. Skoro žádná válka, až snad na tu poslední punskou, kde z poražených nezůstal naživu nikdo, a Kartágo bylo srovnáno se zemí, však nekončí ani pro vítěze stoprocentním ekonomickým, emocionálním i sociálním orgasmem. V tom mají smůlu jak Mefisto, tak Gabriel.
A proto zklamaní vždycky snadno najdou svého přeživšího nepřítele a mohou pokračovat v boji, tentokrát bez rizika. Nikdy se tolik nebojovalo proti Habsburkům, jako po jejich zmizení.
V textu K boji o Husa (cituji z knihy Z duchovních dějin českých, Melantrich 1941, jinak článek vyšel v Národních listech 23. srpna 1925) píše Josef Pekař:
„Píše se nyní hodně o smyslu našich dějin. Kdybych se měl o to pokusit, abych také sám přispěl nějakým agitačně výchovným výkladem, řekl bych asi – ‘smysl českých dějin’ je, že Čechové, kdykoliv se dopracovali vysoké úrovně svobody a samostatnosti, podvrátili vzápětí oboje nedostatkem rozumné umírněnosti a to jak v oboru života politického, tak mravního.“
Přes všechen tolik citovaný skepticismus a sebemrskači stále využívané české švejkovství je naším opravdovým prokletím spíše fundamentalismus. („já raději Josefa Švejka“ pozn. IK)
Mnozí si slibovali během těch dvaceti let víc pro sebe a byli zklamáni, jiní si nepřipadají dost odměněni za to, co podle svého názoru vykonali, jiní neviděli dostatečné ponížení svých nepřátel, jiní závidí těm, co si stihli nakrást, jiní by si chtěli co nejrychleji nakrást také a nelíbí se jim, že už je to přece jen komplikovanější… Obávám se, že o tu příležitost jde nejvíc. S tím se bohužel veze mnoho slušných a milých lidí, kteří opravdu věří, že se účastní důležitého zápasu proti návratu Klementa Gottwalda k moci.
A tak nám každou chvíli někdo dílem (jak psali V+W) z blbosti a dílem za cizí peníze (jedna z nejkrásnějších vět o politickém myšlení v této kotlině!) snaží se namluvit, že právě teď se vede ten nejdůležitější boj o všechno. V takové situaci je možné nepřemýšlet a prostě stranit, jak to kdysi říkával akademik Richta: když nevím, tak straním. To se našim „pravičákům“ hodí stejně, jako kdysi bolševikům.
Friedrich von Weizsäcker, německý filozof a mimochodem bratr prezidenta Richarda v. W., napsal, že „jestliže problémem (reálného) socialismu je lež, problémem kapitalismu je cynismus“.
Ještě, že ty komunisty máme, jinak bychom si je museli vymyslet.“
Konec citátu.
Ale jo!
Ale jo, bylo by nošením dřevníku do lesa opakovat, že jste dobrej a že souhlasím!
Jakkoli jsem ovšem věren odkazu Pepy Švejka a snažím se jej tvůrčím způsobem uplatňovat i zde, furt ještě mám v tomto ohledu rudimentální (byť blednoucí a vyšísované) červené čáry.
Jedna z nich vede před prahem Ústavního soudu. Což je vpodstatě jedna z mála vážnějších připomínek, které jsem měl k Vašim perfektním textům.
Prostě jsem stará konzerva: Jakkoli bych dokázal ocenit taneční vystoupení nahé umělkyně u tyče v provozovně k tomu určené, furt by mě poněkud vyváděl z míry večer komponovaný z těchto výstupů v Národním divadle.
Nepřekvapil - určitě i na nějdříve či později dojde - ale vyvedl z míry.
Zřejmě zastuzená stařecká rigidita.
No, bojovat minulé bitvy
toť otázka do pranice.
O tom se může vést debata do zblbnutí.
jenže je zde jedna základní pravda.
Ty minulé bitvy se musí pochopit, příčiny i průběh.
A dění nás přesvědčuje, že přes ony "minulé bitvy" se hází mlžný závoj a to je obrovský problém.
...
P. S. Ládíkovi – nepleťte si prosím moje odmítnutí násilí s tím, že bych poté, kdy mě někdo udeří do tváře, tak nastavím druhou. Ne. Fláknu mu ji. Prát se umím a pár rvaček jsem za život absolvoval. Pouze nechci k násilí vybízet a ani ho schvalovat.
-
To mi je logika. Jako když se legálně může souložit s patnáctiletou, ale nesmíte si ji vyfotit nahatou.
--------------------
Pracujete v justici. To je organizované násilí.
Amišové, ti se ani nebrání ani nic neoznamují policii.
---------
Jinak bránit násilníky, aby se jim nic nestalo je taky násilí. To je jen další útok na oběť.
Opět připomínám Barborku F. Proč má pro vás menší cenu než třeba Vaš.
------
Taky když jste jakoby proti násilí, tak co uděláte s násilím padesátých let. Začnete lobbovat, aby se to konečně začalo trestat.
Sotva, že. :-/
Takoví jste všichni.
rychlá odpověď
Dobrý večer.
ad a, v justici jsem po škole nikdy nepracoval jakkoli a ani nepracuji. Ani jako soudce, ani jako státní zástupce ani jako advokát. Vašemu argumentu nerozumím. Když mohu s patnáctiletou dívkou souložit, mohu jí i s jejím svolením fotit. Nebo byste chtěl mít na to právo bez jejího souhlasu? Včetně zveřejňování?
ad b, ano justice je organizované násilí. Má ho každá společnost, každá trochu jinak. Existovala v minulosti a bude existovat i v budoucnosti, pokud budou existovat pravidla, které si společnost domluví a bude chtít, aby byla dodržována. Říká se tomu společenská smlouva. Bude to tak i tehdy, když budeme spolu jenom my dva žít na pustém ostrově. Také si pravidla stanovíme. Konkludentně, např. mlčky, nebo písemně. Pravidla si stanovuje každá společnost, i dětská parta.
ad c, nepracoval jsem nikdy v justici, protože není objektivně spravedlivá. Někdo zde napsal, že je rozdíl mezi právem a spravedlností. Musím ale justicii uznávat, protože nechci žít v anarchii. To je snad pochopitelné. Kritizuji naši českou spravedlnost celý svůj profesní život, protože se nevěnuje oběti, ale soustřeďuje se na pachatele, což je pozůstatek socialistického trestního práva. Byla by to dlouhá odborná debata.
ad d, Nechci nijak bránit násilníky. Pouze chci, aby proběhl společností stanovený proces, který se dobere rozhodnutí (a může být bohužel i nesprávné). Soudce Lynch má na svědomí mnoho nevinných obětí. Státní justice po celém světě také. Soudce Lynch ale víc. A já nechci, aby se vrátily doby, kdy kolektivy pracujících volaly po trestech smrti, podobně jako lůza při francouzské revoluci. Rozumíme si snad, že mluvíme o situaci za míru. Pokud je válka, pak jde vše stranou. Skutečná válka.
ad e, Beru se za Vaše právo tyto Vaše názory publikovat, přesto že s některými nesouhlasím. To Vás ale neopravňuje podsouvat mi něco, co jsem nikdy neřekl a nevím, odkud to berete. Asi tuším kdo byla Barborka F. (nevím to ale jistě) ale nikdy jsem tady o tomto případu nediskutoval a nevím také proč. A už vůbec nevím, kde jste vzal Vaše, proč ho poměřujete s Barborkou a kde jsem se tam vzal já, který zde o Vašovi nikdy neprohodil jediného písmena.
ad f, nevím, co mám dělat s násilím padesátých let, není to můj život a nebyl. Některé prasárny potrestány byly, některé nebyly (jako vždycky) a pokud vím, stát k tomu vytvořil ÚSTR a speciálního státního zástupce, který se tím má zabývat a pokud vím zabývá. To je vše.
Hezký večer.IK
ad e,
"ekonomický krach je neodvratný"
To Targus: už jsme jednou o tom diskutovali a znovu opakuji, že je to čistá nefalšovaná ptákovina.
- jak by jste definoval ekonomický krach za socialismu?
- jak to, že SSSR ekonomicky nezkrachoval ani za Druhé světové války, a pokud toto zvládnul, jaká situace by musela nastat, aby ekonomicky zkrachoval v mírové době?
- v co měl zkrachovat SSSR po převratu v kapitalismus, když ekonomicky propadl o několik pater dolů?
Prostě nástroje řízení v socialismu byly naprosto jiné než dneska a zdaleka nebyly všechny využity.
Rozpad socialismu byl čistě ideologický s ekonomikou to tolik spojitostí nemělo.
Souhlas - až na poslední větu
S poslední větou nesouhlasím - především zase s tou nešťastnou polarizací buď/nebo, které se v současnosti dopouštíme téměř šichni.
Ideologie a ekonomie/ekonomika nelze oddělit, jedna podmiňuje druhou a naopak.
Hlavní problém socializmu (zvláště toho sovětského, ale i jeho tuzemského klonu) byl v tragickém způsobu výběru vedoucíchz kádrů - a především v tom. že bylo neskutečně obtížné odstranit blbce z vedoucích funkcí.
Současný pseudodemokratický režim ovšem tento relikt pseudosocialismu dovedl k naprosté dokonalosti! Rozdíl je ovšem v tom, že bývalý režim odměňoval "zasloužilé soudruhy" doživotními funkcemi bez možnosti kariérního sestupu, pokud projevovali trvalou věrnost. Obzvláštní blby vykopával směrem vzhůru do formálních funkcí, nebo jim přiděloval schopné (často bezpartijní) náměstky, kteří za ně vykonávali práci, za kterou oni pouze pobírali plat.
Dneska jsou snaživí a nestydatí blbové naopak pečlivě vyhledáváni, pěstováni a hnojeni coby podřízení a vykonavatelé pokynů stydlivějších příslušníků služebné elity (služebné až na výjimky ZAHRANIČNÍ diskrétní elitě).
Někteří (především akademičtí a justiční) funkcionáři se stále ještě panensky stydí pronášet i provádět obzvláště dveřmipráskající krávoviny. Proto jimi pověřují své mladé a ambiciózní podřízené.
Ti ovšem (podobně jako mnoho politiků druhé kategorie) představují pouze spotřební materiál, podobně jako my voliči.
Nezanedbatelná část funkcionářů akademických, justičních i politických se ovšem při pronášení i provádění nebetyčných kravin bezostyšně předhání ve snaze o raketový vzestup. Většinou to vyžaduje dobrou aktivní znalost cizích jazyků a dobrou bleskovou n orientaci v nejnovějších trendech rektálního alpinismu.
Dal jsem 11,4km potmě
a je mi fajn.
Lidstvu nejvíc schází…
Lidstvu nejvíc schází schopnost předat generačně získané zkušenosti nastupující generaci. Slovy to jde velmi obtížně, málo účinné a dopad je malý i když je oboustranná snaha.
Největší pokrok pro lidstvo by způsobil přenos myšlenek, přímý přenos prožitků a zkušeností z člověka na člověka. Doporučuji
https://www.antikvariat-karlovyvary.cz/knihy/sci-fi-fantasy/kdyz-jeste-…
Tady to o tom autor mluví, jako v tom momentu destruktivním vynálezu pro lidstvo, ale mohl by to být mezník, jak vymanit lidstvo ze sinusoidy vzestupů a pádů.
Nedokázat plně předat svoji životní zkušenost je pro lidstvo tragické.
To samé je s pohybem v čase. Asi nikdy se v čase nepřemístí fyzicky. Zřejmě ale máme v mozku zkratku, která to umožnuje.
Ovládnutí a pozitivní využití skrytých schopností lidského mozku považuji za největší potenciál pro rozvoj lidstva.
Buďte rád, že tuto schopnost nemáte....
Admirále,
telepat byl můj otec, jedna z dcer - a já.
U všech tří nefungovala telepatie zdaleka s každým, odhaduji, že jsem byl schopen "chytat" tak jednoho z padesáti dospělých lidí na nejnižší, tj. pocitové úrovni a ještě u menšího procenta přijímat třeba krátké smysluplné slovní celky (nejsnáze útržky textu který si někdo čte- ono totiž jinak nemyslíme tak často ve slovech, jak se domníváme.)
Telepatie se u mne vyskytuje pouze v některých obdobích trvajících několi měsíců. Tato období nastupují náhle a jsou často spuštěna nějakým stresem.
Nejsnáze a nejčastěji lze navázat kontakt s některými dětmi kolem dvou let věku - i mladšími, ale zde je horší zpětná vazba a možnost ověření. Ještě lépe to jde s mladými psy - zde to funguje i na desítky metrů.
Domnívám se, že jde ( s výjimkou kontaktů mezi matkou a dítětem, kterou považuji za běžnou)spíše o zanikající schopnost než o schopnost budoucnosti. Naštěstí! S výjimkou kontaktu s malými dětmi a psy mě telepatie spíše zneklidňuje a obtěžuje. Už proto, že nejsem schopen zjistit, jaký fyzikální kanál tady funguje. Někdy dokážu telepatii zapnout, ale neumím ji pak vypnout.
Přiznám se, že jsou mi většinou sympatičtější lidé, kteří mi nevěří než nadšenci, kteří by sami rádi tuto schopnost měli a věří v ni bez důkazů.