Tvůrce musí být optimista

Autor
Štítky

Jak jistě všichni víte, nijak se netajím tím, že jsem věřící a to podobojí způsobem, tedy evangelík příslušní k Českobratrské církvi evangelické. Nejsem žádný příležitostný pámbíčkář, který má kostel jen jako jinou formu folklóru, naopak si doopravdy myslím, že Bůh existuje a dělá přesně to, čemu ateisté nevěří. Ale dneska to nebude nijak teologické téma. 

Během svého dospívání mě dost trápila otázka, proč se Bůh tak strašně zdržuje s hříšníky. V konečném důsledku jsou všichni lidé hříšní a špatní, spravedlivý není ani jeden a Bible nepíše vlastně nic jiného, než jen to, jak Bůh s lidmi znovu opakovaně a už po tisící obnovuje smlouvu, že lidstvu odpustí, zapomene na jejich nepravosti a začne s nimi zase a znovu novou stránku jejich bytí.  A pak zase znovu, protože to zase nedopadne a pak znovu a znovu, až už je to nuda. Nemyslete si, Bibli jsem opravdu přečetl, nejen prolistoval. 

Nový zákon není nic jiného. Bůh se v Ježíši Kristu sklání k člověku a v jeho hříšnosti ho vyzvedává, odpouští mu a programově bude kajícníkovi odpouště stále dokolečka dokola, protože kajícník se v brzké době znovu stane hříšníkem. Když je ten Bůh vševědoucí, tož kurňa mu musí být jasné dopředu, jak to dopadne ne? Proč se ten vševědoucí Bůh stále dokolečka dokola zahazuje se svým stvořením, které dokolečka dokola bude zkažené, hříšné, plné válek, zkaženosti, neřestí a podobně? A nejhůř na tom budou ty církve, které se k Bohu programově hlásí, ale v praxi jsou némlich totéž co zbytek světa. 

pak jsem zjistil, že prakticky stejné dilema zažívají moji kolegové v práci, když jim vysvětluju, jak jim pomůže při práci nová čistička na obilí, nebo jak uděláme novou trasu v potrubí, která jim umožní lépe zvládat nápory ve žních. Oni samozřejmě na prvním místě vidí, že budou muset vysávat všechna pracoviště, aby se tam mohlo svařovat. Pak budou muset dělat různé zbytečné operace s obilím a ve výsledku vůbec není jisté, jestli jim moje investice zlepší život. 

Odpovídám jim totéž, co jsem si odpověděl na dilema s Pánembohem. Každý tvůrce musí být z podstaty optimista. Pokud si člověk vyhrne rukávy a pustí se do práce, tak prostě musí předpokládat, že jeho dílo dobře dopadne. Kdyby to tak nebylo, bylo by snazší se do ničeho nepustit. Stejně tak Bůh, když se pustil do stvořitelského díla, tak musí být z podstaty optimista, protože jinak by to nemohl dělat. Prostě kdo nesedí se založenýma rukama, ten musí s nadějí předpokládat, že se jeho dílo zdaří. 

Zajímavé je, že největší optimisté byli v době, která měla tisíce důvodů optimismu nepřát. Ty nejkrásnější katedrály vznikly v době, kdy se umíralo ve čtyřiceti a vypadalo to na brzký konec světa. Nejvíc dětí mají lidi v Africe, kde není do čeho hryznout, ale i u nás byla v době s mnohem větší bídou i mnohem větší porodnost a nejen to... ta kupa dětí byla přijímána jako požehnání a dar, ne jako přítěž. Lidi se horko těžko uživili, viděli kolem sebe bídu, každý rok v zimě umřelo ve vesnici pěkné procentů starců i dětí. Skoro každý měl takové dětské úmrtí v rodině, ale přesto měli zase a znovu další děti. 

Stejně tak každý zemědělec na jaře vždycky zaseje. I když ví, že může být sucho, mohou přijít škůdci, plísně, mokré žně a nakonec může být nízká cena, že se to ani nevyplatí posekat. Ale přesto znovu jdou na to pole a udělají, co je potřeba. 

Proč to všechno píšu...

Odpovídám tím Donaldu Trumpovi na předvčerejší komentář o tom, že i v mém životě může být všechno jinak. Ano může. 

Ale já jako Vidlák prostě nepředpokládám, že se mi děti odrodí, že mi zdrhnou a já zůstanu na stará kolena sám a zapšklý. Prostě jsem optimista, že alespoň nějaké zůstane poblíž (nebo doma) a jáí budu mít svou práci komu předat. Jsem optimista v tom, že to snad nedělám tak špatně a jednou budou moje děti alespoň v něčem schopny říci, že fotr byl fajn. Neřeším, jestli se mi děti jednou ve světě neuchytí, začnou brát drogy, zabijou se v autě. S takovým vědomím  se to prostě dělat nedá. 

Já prostě věřím, že starat se o pole má svůj smysl, který se nedá vyjádřit penězi a když jsem si udělal zabijačkovou kuchyň, tak že bude využita a dokonce jsem schopen optimisticky předpokládat, že to možná jednou přinese i nějakou tu korunu. Ale nedělám to kvůli penězům. Prostě jen věřím v růžovou budoucnost obdobně jako Bůh věří ve své stvoření i když prognóza je spíše pesimistická.  

Moji rodiče mají známou, která dneska skutečně umírá sama a víte proč? Protože v době, kdy naši optimisticky dělali mě a optimisticky mi pomáhali ve škole, tak ona viděla všude ty jaderné rakety a do takového světa přece nepřivede dítě. Nikdo se jí tenkrát nezeptal, co bude dělat, kdyby ty rakety náhodou nevybouchly... 

Já vím, že může přijít krize, že mohou přijít nemoci, války, hlad, nouze, že mě mohou s mými prasátky uregulovat k nesnesení. Já vím, že jsem závislý na správně vyplněných lejstrech a jedno chybné číslo mě může poslat do exekuce. Já vím, že  politici jsou gauneři a všem jde jen o koryto a nebo o moc. Já vím, že není moc důvodů k optimismu. 

Ale přesto jím hodlám zůstat. Pokud mám ještě sílu něco tvořit, nic jiného mi nezbývá. Ne, nezavírám oči před překážkami. Nezlehčuji situaci a nemám růžové brýle. Ale pokud nebudu věřit, že to dobře dopadne, nemohl bych se do ničeho pustit. ani nikdo jiný. 

 

 

 

 

Komentáře

Trvalý odkaz

Já bych spíše řekl, že právě naopak menší počet dětí je známkou optimistického očekávání vývoje.
Děti nezemřou v útlém věku a budou se starat o své rodiče až dospějí.
Větší počet dětí znamená pragmatický přístup, je velká úmrtnost dětí, rodiče to vyrovnají větším počtem vyrobených potomků.
A navíc, je zde tlak konkretního prostředí, náboženství, společenský systém a nikoliv pouze styl přístupu k životu.

Pochybuju, že by si dnešní rodiče (počítám se mezi ně) byť jen na okamžik připustili, že by mohli přežít některé ze svých dětí.
A pokud bychom s Jahodou měli pragmatický přístup, asi bychom neměli ani jedno, protože jsme oba šetřílci a umíme si spočítat, kolik nás naše děti stály, stojí a budou stát. Za to, co nám prožraly a prohadrovaly, bychom měli v pohodě placené společníky na celé stáří.

Zaměnuješ obsah/pččínu/následek/průvodní jev... Vidlak nemyslel, že rodit více dětí je známka optimismu, ale protože je někdo optimista, tak dělá některé věci (Vidlak zrovna děti), které by pesimista nikdy nedělal...
Jinak řečeno, podnikatel optimisticky předpokládá, že bdue bohatej, jinak by nezačal podnikat, když všude hlásají tu krizu ;)

Trvalý odkaz

"... nepředpokládám, že se mi děti odrodí, že mi zdrhnou a já zůstanu na stará kolena sám a zapšklý."

Já jsem zapšklý už aji fčilek, bo ti moji parchanti se ne a ne odrodit a zdrhnout kajsyk do kači dupy, jak bysem aji chtěl. Každy den se přidou podivat, esik eště dycham, ža by mi hned aji cosyk zebrali. Hlavně hen tu fkladni knišku, bo oni nic ineho nechcou čitať. Ani jeden z nich nechce poznavať hen ty pismenka, zajimaju jich enem ty čisla, kolik mam na učtu.

Tak to je krásný příklad optimistického přístupu k věci.
No, a jaká je další varianta vývoje?
Kdysi po "sametu" někteří známí se vrhli na stavbu dvou, tří generačních domů, doslova vil.
Postavili a co se stalo, děti se jim rozprchly po Evropě, v některých případech po celém světě.
No a nyní, ti známí v důchodovém věku bloumají po oněch "kasárnách a s bábou tam hrají na schovku.
Očekávat, že děti se zachovají podle očekávání je nesmysl.
Svět je obrovské lákadlo. Jediné co lze s úspěchem praktikovat, je vyslat je v mládí na zkušenou a poté jen doufat v úspěšnou misi

Trvalý odkaz

Nejsem z toho moc moudrý. Co má náboženská víra v jednu konfesi ze stovek společného s životním optimismem?
Kdyby vás to, Vidláku, štvalo, tak mě vymažte, neurazím se. Je to váš blog, ale já věřím spíše v řetězící se náhody, než v predestinaci. Tak trochu Jung a tak. Nebo možná jinak, co já můžu vědět?

Nebojte, nebudu Vás mazat.
Ale predestinací bych svou víru nenazval. Jak už někdo napsal výše, prostě předpokládám, že vše dobře dopadne, jinak bych to nemohl dělat.

je matka pruseru...
Plati hlavne v praci, kde predpokladame, ze sa nieco urobilo ako s malo a sa to nekontrolovalo a ... potom na seba len cumime, preco sa to neurobilo, preco sa to neavizovalo, ze sa to neurobilo a preco sa to nekontrolovalo :D ci sa to urobilo.
Ale pruser je jak mraky a predpoklady su v prdeli :D (optimizmus ostava ale nadalej..to je jasne :D )

Předpoklad není matka průseru.
Pouze v tom případě, pokud je otec neznámý.
Předpokládat pozitivní vývoj, je správnější, než předpokládat to, že se všechno nezdaří.
To, co předpokládám, to čemu dávám energii, to přivolávám, pro to pracuji.
Přdpokládat v práci, že se něco urobilo, je jen půlka práce, ta druhá je kontrola
Předpokládat, že budou lítat rakety a nemít kvůli tomu děti, znamená předpoklad k nešťastnému stáří.
Pokud je tedy otec zodpovědnost, nebo optimizmus, kontrola, a pod, pak předpoklad nemusí být průseru matkou.
:-)

Podle mne spíš než řetězení náhod - posloupnost typu příčina - důsledek za stavu kdy nevidíme do složitého mechanismu světa. Proto taky nevěřím v existenci svobodné vůle ale determinaci objektivních příčin na naší existenci. Pro Boha tam už není místo.

Godot (neověřeno) dne Čt, 14. 02. 2019, 01:28

Ale správně to Vidlák pro lepší vykreslení připodobňuje k víře v Boha. Vždyť optimismus není nic jiného, než naděje a znovu a znovu obnovovaná víra, že všechno má smysl. Jak říkají klasici - optimismus je vlastně forma odvahy - člověk sice ví, že může všechno ztratit, ale nebojí se, protože ví, že vždycky může začít znovu. Tedy nejen věřit ve výsledek, ale věřit sám sobě. Navíc i prohra může být posunem k lepšímu.

Názorně - rodiče se dvěma dětmi (pesimistickým a optimistickým) nadělí pod stromeček jednomu dítěti spoustu hraček a druhému jen kupku hnoje. Dítě-pesimista propukne při rozbalování dárků v pláč - tolik dárečků, všichni mi je budou závidět, tolik baterek se do nich bude muset kupovat, určitě se každá rozbije.... druhé dítě-optimista jásá a přehrabuje se v hnoji - tolik hnoje, to tu někde musí být i koník....:-)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

nadělí pod stromeček jednomu dítěti spoustu hraček a druhému jen kupku hnoje
-

Uz jste takovou rodinu videl? - Tak si nejakou najdete a rozmluvte to dite s tim hnojem a budete moct rozvadet sam do aleluja.

Toh znám jako vtip a je to trochu jinak...: jedno dítě dotane kupu hraček a to druhé jen ponožky a svetr. První dítě přijde za druhým a směje se mu -heč já mám spoustu hraček a ty jen ponožky... Druhé dítě odpovídá :nj někdo má ponožky a někdo rakovinu...

Jestli výsledkem vašeho "myšlení" je "cpaní hnoje do huby", tak vám fakt nezávidím.
Normálně na podobně postižené lidi, jako jste vy nereaguji, ale budu dnes velkorysá a pokusím se vysvětlit - tohle jsem slyšela jako vtípek. Jde o to, že ten optimista šťastně hledá i "v hnoji koníka", a pesimista vidí i v dárku jen negativa. Všechno ostatní není podstatné, není to realita. Možná jsem to nenapsala zrovna moc šťastně, ale netušila jsem, že vám asi Ježíšek v dětství nenadělil ani základní důvtip a snahu o porozumnění a že vás to takhle poznamenalo na celý život. Upřímnou soustrast. Tím končím náš "plodný" dialog.

Trvalý odkaz

Po dlouhé době opět hezká článek i když přiznávám, že trochu zmatený ve vyjadřování, kdy je to "moc spojené" s vírou v boha i když se tím myslí pouze obecné pravdy, které v bibli jsou "také".

Pro mě jste obecně popsal klasiku "štestí přeje připraveným", kdy jak píše Godot věří v náhodnost, ale nevidí, že jste to samé napsal i vy, jenom s tím rozdílem, že chápete (tím nemyslím, že godot ne), kdy v případě náhodné situaci ten kdo má znalosti a schopnosti je schopen vytěžit maximum a druhý, kdo si říká, snažení nemá cenu, tak stojí a neví co dělat, protože nevěřil v něco lepšího a tak mu zrovna chybí znalost/nástroj apod.

Víte, assi, že štěstí přeje spíše připraveným (a aktivním) obecně jistě platí, ačkoliv žádnou stoprocentní jistotu úspěchu to samozřejmě nedává.
Mně samozřejmě nezbývá, než obdivovat Vidlákovu cílevědomost (a nejspíš v tom nejsem sám), nicméně tou každý nedisponuje, já tedy určitě ne.
Kdybych vám popsal svůj životaběh, asi byste stejně jako já zíral na to řetězení náhod pohledem velmi vyjeveným.
"Jak je to možné, kam a proč mě zrovna sem osud právě teď zavál?" se mi stalo častokrát a abych vás přesvědčil o té až neuveřitelnosti, prozradím, že jsem si to říkal třeba na balkonku u pracovny presidenta jihoafrické rezervní banky v roce 1993 v Johanesburgu, hledíc na kvetoucí džakarandy a těžní věže někde v dáli. A co z toho nastalo.....
Nebyly to vždycky náhody šťastné, to dá rozum, ba i jednu skutečně tragickou mám na kontě, což poznamenalo zbytek života.
Vyvalený jsem z toho (všeho) dodnes s vědomím, že životní linie lidí na zeměkouli jsou v drtivé většině mimoběžky a na otázku proč se ta moje protkala právě s touhle jinou právě tehdy a právě tam odpověď už nenajdu.
Vidlák na sebe kdysi prozradil, že (zjednodušuji, já vím a omlouvám se) vlastně cíleně vyhledal svoji ženu a cíleně se rozhodl mít s ní spoustu dětí. Což je obdivuhodné a ještě obdivuhodnější/záhadnější je, že mu to (zatím) zdá se klaplo.
Jiní to prostě mají v chaosu světa jinak.
Sám nevím, co je vlastně blíže pravdě, zda tvrzení, že jediný skutečný "bůh" je nevypočitatelná náhoda, nebo zda řetězení náhod je pouze námi dosud neodhalená zákonitost.
Už trochu ojetý bonmot říká, že optimista je pouze špatně informovaný pesimista. Až příliš často to ale sedí.
Co myslíte vy?
P.S.: Trochu chaotický výron, já vím....

Já nemyslím když mi pouze někdo sděluje fakta i když stylem co navozuje dojem zmatesnoti. Vlastně popisujete co si myslím, já (a myslím, že myslí i Vidlák).

Svět je o nahodilosti ať dobré či špatné... Sranda je, že optimisti co bojují i když je osud srazí na kolena v tom špatném počase začnou vidět spíše to dobré, protože jim to změnilo myšlení a dalo novou výzvu apod.

A i vidlák měl nahodilost, že padl na dobrou ženu, kdy jeho brácha měl málem špatnou nahodilost na ženu (jak psal v jednom článku). Vidlák pouze tu nahodilost co se stala jemu bere optimisticky, věřím, že kdyby se ukázalo v jeho 18, že je neplodný (nahodilost), tak by vedl jiný život, ale zase by něco budoval, věřil by, že ho nahodilost postrčila vykonat dobro tam, kde by ho budoval...

No i bibli se píše, že buůh je ve všem okolo nás, tedy ona nahodilost podle bible je onen bůh... Takže pro nás ateisty "jsou to ony červenotrpaslíkové fluktuace v časoprostoru", pro věřící je to bůh/bohové co jsou v oné nahodilosti, pro jednoho projev zákonů fyziky pro druhé bytosti/bytostí...

Nemyslí si tedy nic, jenom souhlasím s tvým radobychaotickým výlevem, že je vlastně pravdiví, popsaný člověk z jinou zkušeností jako vidlák, proto jiná slova, jiný přístup, jiný sloh, ale popisující vlastně totéž... ;)

... a v textu je už tak nenazývá ani Šojdrová. Prý "nedoprovázené uprchlické děti" to jsou. A kromě Sýrie (zlovolně rozbité zločinnými Rusáky) jsou tak trošku taky z Afghánistánu (ochraňovaného hodnými obětavými strážci demokracie a svobody a všeobecného blahobytu). No vlastně je jich trošku víc z toho Afg. No, vlastně skoro všechny.

Trvalý odkaz

kdo dal Bohovi ty jeho pravomoci, když nemá žádnou odpovědnost a pořád začíná znova. Lidi se pak po něm opičí o to mě celý život se.e. Proto věřím sám sobě, kde to mám jisté, a ještě mojí čtvrtce, bo potřebuju pevnÿ bod, abych moh pohybovat věcma.

Trvalý odkaz

cosi chystá;
že vykácí les
že chce zemi bez.
V hlavě zraje plán
místo lesa lán.
Na něm bude žlutá řepka.
No mě z něho klepne pepka.

Trvalý odkaz

pramení z perovskitu. Mám ho sdílet? Měl bych, ale počkám, bo mě příroda poučila, že lepší je jít ve stopě. A když už člověk někam jde, tak vždycky za lepším a podle Bernoulliho - cestou menšího odporu.

Trvalý odkaz

Pane Vidlák.
Chválím.
Co může a má udělat člověk,tak by to měl udělat,nespoléhat,nečekat,že to za něj udělá Bůh.
Někteří si možno pamatuji aspoň z vyprávění starších,každé zlo,krádež,se trestala už na obci a takoví člověk byl odsuzován,vyřazován ze společnosti.V současnosti velké zloděje vysekají právníci z moci soudní,jak už několikrát prokázal Sokol.
Proto i vaše psaní o přirozeném dění je spjato z přírodou.Sami to vidíme na zvířatech,jak se starají o své mladé o budoucnost.
Už to někdo dříve napsal,člověk je jen nejinteligentnější zvíře,proto člověk nezůstal v jeskyni.

Trvalý odkaz

Francie stáhne velvyslance z Itálie, Norsko vyhostí polského konzula, Polsko vyhostí norskou konzulku:
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/polsko-norka-barnevernet-azyl-dc…
Zajímavě se nám vyvíjí nepřátelství mezi spřátelenými státy.
Mmj. - Česko mělo norského velvyslance vyhostit také. Barnevernet, ta sběrná služba na děti, to je eklhaft.

In reply to by Franta Jouda (neověřeno)

Trvalý odkaz

jak se národ nepos...
Bohužel mám termín a pak půjdu řezat sousedovi 20letý nálet, bo mu narostl do wifi.

Trvalý odkaz

Inu, jenom jedna poznámka - Bůh stvořil všechno a tedy i hříšné lidi. Všechny. V tomto ohledu neměl nikdo na výběr, to, že měl Adam proti Hadovi nějakou šanci je iluze, protože on nevěděl, že činí zle - neboť to ještě neznal - ale Had konal zle, protože to měl v popisu práce. Ale v zásadě je třeba se rozhodnout, jestli je Země Skvost a nebo Šmejd. To co mně se líbí na poznání je to, že když člověk pochopí, že černé figurky stvořil Bůh sám, aby vůbec byla možná boží hra jménem Vývoj Člověka, potom se nemusí pohoršovat nad tím, že černé figurky konají svoji práci. Konečně ani Kristus se nepohoršoval nad démony, když je viděl (a že i oni viděli jeho), jenom jim čas od času nedovoloval hrát svou hru v rámci některých lidí. Když budou všechny figurky bílé, tak si šachy nezahrajete. Optimista ví, že vstupuje (mimo jiné každé ráno po probuzení) do světa, kde to tak je zařízeno - ba dokonce do světa, kde černý umí hrát lépe - ale pozor, jenom podle pravidel, které má k dispozici. Moje malé děti, když hrávali šachy, tak dokázali před smutným a neodvratným koncem - změnit možnosti figurek a dokázali uniknout z bezvýchodných situací - a mně se to velmi líbilo jako obraz - konečně i Faust to měl ložené, na konci svého osudu - a ejhle, přeci si jej Markétka nakonec odvedla do nebe, ačkoliv Mefisto to s Fausem vyhrál, ale nakonec přece ne - a stěžovat si neměl kde. A o tom to je - optimista ví, že i pravidla šachů jsou jen pro někoho a možnosti těch, co hrají jsou i v tom, že mohou pravidla (na rozdíl od vlastních figurek) - měnit i během hry. Hezký den Vám přeje Martin

To záleží... Vzhledem k tomu, že maďarský sociální systém zcela určitě moc dávek nedává, tak to pro ně asi smysl má. My jsme "vyspělejší" a tak místo abychom prostě anulovali daně, tak je sice platíme, ale zpětně nám chodí zase nějaké peníze od sociálky a existují daňové odpisy a bonusy. Myslím, že Maďarsku i po změně zákona na tom budou hůř než u nás. V tomto ohledu VKml podle mě nevidí do problematiky.

V principu vzato mám dneska stejně velkou hrubou mzdu jako čistou. Ze základu daně se mi odečítá slušná částka za každé dítě i za manželku na mateřské a to i do mínusu - když už mám daně nulové tak mi naopak stát přidává do výše těch nárokových daňových zvýhodnění, takže vlastně dostávám daňový bonus.
S trochou nadsázky se dá říci, že sice zaplatím daně, zdravotní i sociální, ale stát mi to na daňových bonusech všechno vrátí + - nějaká stokoruna.
K tomu pak máme k vybrání 220 tis rodičovského příspěvku (od příštího roku se zvedne na 300 tis). Vybírá se měsíčně - my si nastavili částku 6 tis. což nám vyhovuje a manželka bude až do čtyř let věku posledního dítěte doma.
K tomu jsou přídavky na děti - teď mám plat akorát takový, abychom se do nich s chlupem vlezli. Přídavky na pět dětí teď dělají zhruba 4 tis. měsíčně.
Takže abych to shrnul... S pěti dětmi a manželkou na rodičovské dovolené mám hrubý plat stejný jako čistý - daně platí jen zaměstnavatel ze superhrubé mzdy. Můj čistý plat je spolu s rodičovským příspěvkem s chlupem 2,7násobek životního minima celé naší rodiny a díky tomu máme i přídavky na děti a protože chodím do práce, za každé dítě mi přídavek zvyšují o tři stovky.
Není to vůbec nastavené špatně - chodíš do práce - máš bonusy. Nechodíš do práce? Jsi bez bonusů. Máš malý plat? S dětmi ti to na bonusech dost naskáče. Bez dětí máš plat prostě malej. Chodíš do práce? Máš vyšší přídavky na děti. Nechodíš? Přídavky jsou menší. Jsi dost bohatý? Přídavky nepotřebuješ.
Máš hodně dětí? Péče se počítá do náhradní doby pro výpočet důchodu. Stát platí matce zdravotní pojištění do 15ti let věku předposledního dítěte. Systém máme dobrý, jen šíleně složitý. Potřebuje moc úředníků.

Děkuji za vhled a ohodnocení systému.
Je jasné, že při více dětech, 4 a více, je starost o děti na plný úvazek. To znamená, že jeden z partnerů, zpravidla žena, nevydělává a tím pádem má rodina jediného živitele a je na něj plně odkázána a nedej Bože, když by přišla nemoc, úraz ap.

Při sjednávání mzdy se zpravidla sjednává tzv. hrubá mzda. V ní je i zdravotní a sociální pojištění. Zaměstnavatel platí ještě navíc tzv. odvody do zdravotního a sociálního pojištění. Toto dohromady tvoří superhrubou mzdu ze které se vypočítá základ daně. Z hrubé mzdy se zaměstnanci odečte jeho část zdravotního a sociálního pojištění a vyměřená daň.  Chtěl jsem tím říci, že náklady na hrubou mzdu nejsou jediné mzdové náklady, které zaměstnavatel má. 

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.