Všeobecná mobilizace

Autor
Štítky

Nechci letos zapomenout na Mnichovskou zradu, která nás čeká zítra. Dnes se chci ohlédnout za událostmi dní předcházejících Mnichovu a především pak vemi významnou akci, která byla podle mě tím posledním pozitivním, co se za První republiky podařilo. A tím je všeobecná mobilizace.

Prosím neberte mě na slovo, ale musím úvést pár údajů, které má každá publikace trochu jinak. Přidržuji se spíš nižších čísel, ale i tak jsem nucen věřit jiným autorům a doufat, že nemají důvod mi lhát. Takže: 

Naše armáda měla před mobilizací zhruba 200.000 mužů. Po mobilizaci pak 1.300.000 mužů. Celkem čtyřicet divizí. Pro všechny byla k dispozici výzbroj, zázemí, munice i jídlo. Armáda měla k dispozici zhruba 900 bojových letadel všeho druhu, 350 tanků, dělostřelectvo na úrovni odpovídající Evropě. Zbraně byly kvalitní. Kromě toho se vybudovalo několik pevností, pár set pěchotních srubů a deset tisíc "řopíků". Ochrana proti bojovým plynům (plynové masky) byla v každé škole i bytovém domě. 

Mobilizace byla zvládnuta za 48 hodin, přičemž většina sil byla k dispozici do 24 hodin. V tomto ohledu naše republika trhla dobový rekord, který podle mě ještě nebyl překonán nikde a nikým.  Poslední národní vzepětí. Vysoká morálka a odhodlání. Většina tehdejších záložáků viděla perfektně fungující organizaci velkolepé vojenské přípravy. Pevnosti popsané vlasteneckými nápisy, semknutí k obraně. Vojenské aliance na všechny strany. 

A pak ten Mnichov....  Ale ten až zítra. 

Dnes se chci ptát, co můžeme v současnosti?  Armáda maličká, nepatrná. Jedna dvě divize té prvorepublikové. Tak maličká, že ani mobilzace ochotných by nepomohla, protože by nebylo dost důstojníků k vedení a není tu dost zbraní ani pro zlomek tehdejších sil.  Letadla jsou mnohem významnější než tenkrát a mnohem nebezpečnější, ale kryty ani plynové masky nejsou. Kauflandy jou sice plné, ale při mobilizaci milionu lidí by druhý den zely prázdnotou a nikdo by to nenapravil. 

Tanků asi třicet, obrňáky dokáže zastavit v lese i vrostlejší dub a jedna holka ve Fabii znebojeschopnila hned pět Pandurů naráz.  Jediná cvičení, která se tu odehrávají jsou ta americká, kteří si zkoušejí, zda dokáží projet při šturmu na Moskvu. 

Žádná zbrojovka, která by vyráběla nějakou zbraň od začátku do konce. Kam by z jedné strany najely ingoty železa a na druhé straně vylezla houfnice.  Aero Vodochody je prý exportně úspěšné, ale je to také jen montovna cizích dílů do české hliníkové kostry. Žádná skladiště zbraní. Muničáků jen pár. 

Vsadím se, že neexistují žádné použitelné plány, jak bránit hranici byť proti neozbrojeným migračním vlnám. A dost by mě zajímalo, zda by se bojové zkušenosti z hlídání Bagrámu daly využít v případné krizi u nás doma. Ženisté jsou zrušeni, ale pořád umíme postavit pontonový most přes Labe. Jeden. 

Kdybychom armádu zrušili úplně, stalo by se něco? Přišli bychom o nějakou použitelnou bojovou hodnotu? Pochybuji. Jen bychom ušetřili těch padesát miliard. Ale naše schopnost obrany by se nezměnila ani o milimetr. 

A upřímně řečeno... nestojím o to, aby naši obrannou hodnotu měl na starosti někdo, kdo to v dnešní době dotáhl na generála. Blbec, zrádce a namachrovaný magor, který dovolil naši republiku takto odzbrojit, neozval se a klidně si dál dělal kariéru na ministerstvu, ten opravdu není ten pravý pro budoucí krize. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Trvalý odkaz

Takovou armádu nezávidím ani Bundeswehru, který převzal velení nad její aktivní části.

Zatím bez slepic

In reply to by Puck (neověřeno)

Trvalý odkaz

Takovou armádu, jakou máme dnes, nezávidím ani Bundeswehru, který převzal vedlení nad její aktivní části.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Targusi, ač nerad musím být na vaši adresu ještě jednou, po nějaké době, osobní. Jste pro mne totiž typická ukázka strůjců mnichovské kapitulace. Vy rozhodně nemůžete pochopit, že vše české muselo být kdysy vybojovalo a velmi často bráněno bez ohledu na oběti. Tak totiž vznikají suverénní státy. Kapitulací vznikají kolonie.

Zatím bez slepic

In reply to by Aldo (neověřeno)

Trvalý odkaz

ČSR měla bojovat, nýbrž jsem upravoval počty zbraní a mužstva.
Čtěte, prosím, pozorněji.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

upřesnit Vidlákovo tvrzení o výrobě zbraní v ČR.
Tzv. hloupá munice vychází z hlediska efektivity ekonomicky dráž, než ta chytrá, tedy střela s vlastním naváděním. Proto dnes nemůžeme čekat, že se bude masově vyrábět z ingotu železa tank nebo houfnice na jednom místě.
Jistý kompromis je pak "hloupá zbraň" s aktivním systémem řízení palby, viz modernizovaná houfnice DANA, kterou Slováci proměnili na systém ZUZANA.
https://cs.wikipedia.org/wiki/155mm_ShKH_vz._2000_Zuzana
Dočtete se, že to je vlastně opět ona zmíněná skládačka, komponenty jsou mimo jiné i z USA? Izraele, Austrálie, atd., ovšem ono to dnes asi jinak moc nepůjde.
Stran počtu Švejků v řadách AČR asi jen poznámečka, že skutečně bojové útvary tvoří asi tak 5 000 kusů, což byly dva socialistické pluky v době míru i s odloučenými jednotkami. V době mého vojančení měl pluk v základu 1 500 vojclů bez odloučených jednotek, při mobilizaci šly počty zhruba na dvoj až trojnásobek.
Chlapci v dnešní armádě by tedy tehdy pokryli úsek plzeňské divize, kde jsem sloužil, jen v první linii, kde stály pluky v Tachově a ve Vysočanech (Bor u Tachova). Tedy prostor o šíři nějakých - ať nežeru - 60 km, ale spíš tak 30 - 40. Druhosledové bojové zálohy žádné (tehdy pluk ve Stříbře), letectvo skoro žádné, PVO ještě starší, než mají tolik vysmívaní Ukrové (systém KUB, pravěké "ještěrky" zrušeny bez náhrady. Ale máme celých rovných 100 - fakt si nedělám srandu, jedno sto - řízených střel proti letadlům. Sice k tomu furt nejsou adekvátní radary, ale kdo by se takovými maličkostmi zabýval.

Zatím bez slepic

Jen doplním, že místo zmíněných kasáren máme průmyslové zóny s montovnami (třeba Vysočany v Boru u Tachova).

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Nakonec se diskuze k září 1938 může omezit na jednu zásadní otázku, zda jsme tehdy měli bojovat nebo ne. Zastávám názor, že jsme bojovat měli. A to i s vědomím, kterým potěším své názorové oponenty, že můj prapředek byl za mobilizace nasazen v první linii a v případě bojů v 1938 bych zde dnes nebyl. :-)

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Mnoho z vás určitě chodí občas i na Kosu, ty chci upozornit na skvělý dnešní blog který tam je od Leo K. Pro ty co na ní nechodí: https://vlkovobloguje.wordpress.com/2018/09/29/954130/

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Stran Mnichova, stále mám spíš víc pochopení pro uvažování Beneše a vlády, přes všechny důsledky, které to zemi a lidem přineslo do budoucna. Ve všech těch úvahách o "měli jsme bojovat" a šermování s čísly, zaniká reálná zahraničně politická situace, kdy nás právě ti, o něž jsme se opírali nejvíc, hodili přes palubu. Je třeba mít stále na paměti, že Beneš stál před jasně "nejasnými" vyjádřeními, která by se dala shrnout do:

"My jsme zachovali mír, pokud ho nepřijmete, budete strůjci příštího konfliktu. Pokud nás svou válkou vtáhnete do války proti Německu a Německo bude poraženo, nemůžete počítat s tím, že zůstanou zachovány vaše původní hranice."

V podstatě stál tedy Beneš před třemi volbami:
a) Válčit a slavně zahynout, všemi opuštěni. Německu bychom pěkně pustili žilou, dost možná bychom se pro něj stali takovým "Afghánistánem" dob pozdějších. Ale na konci... Na konci by to byli naši slavní spojenci, kteří by do hry vstoupili s vojsky nedotčenými.
b) Válčit, za cenu strašlivých ztrát vtáhnout přeci jen Francouze a Brity do války proti Hitlerovi... Abychom na konci to pohraničí STEJNĚ ZTRATILI. Abychom byli těmi, kdo "mohou za mrtvé Pierry a Tomíky". Jen by se naší krví, naší zemí, našimi městy řešil "problém Hitler".
c) Neválčit. Podat se. Uchovat muže pro dobu, kdy bude ochotná bránit nejenom naši, ale i svou svobodu sama Francie s Británií. A byli to pak naši muži, kteří umírali ve Francii za svobodu Francie, nad Kanálem a v Británii za svobodu Británie...

Shrnuto - všichni se zde schodujeme, že bychom nakonec, opuštěni, podlehli. Volba válčit byla volbou mezi totálním zničením, nebo, v lepším případě, dosažením PRÁVĚ těch mnichovských hranic - za cenu krutých ztrát a získáním nálepky viníka války.

Beneš stál před jasným prohlášením, že i kdybychom svým bojem donutili bojovat Francouze a Brity, můžeme se s pohraničím rozloučit tak jako tak. Na to byli naši demokratičtí spojenci až příliš zvyklí kreslit nové čáry po mapách. A na to zároveň příliš nechtěli umírat "kvůli nějakému Československu". Ta neochota byla naprosto klíčová. Nakonec - západní spojenci stejně nesplnili jediný bod Mnichovské dohody - a ani se o to nepokusili. Nemluvím jen o březnu '39, kdy jsme přeci "de facto už neexistovali a zbytek sám poprosil Hitlera o ochranu". Mluvím jen o takových "drobnostech", jako byly slibované mezinárodní síly dohlížející na spořádané předávání území a humánní zacházení s neněmeckým obyvatelstvem.

Ještě křišťálověji ta neochota vyzněla při útoku na Polsko, kdy ano, spojenci už Německu válku vyhlásili, ale... Ale všichni víme, jak moc Polsku doopravdy pomohli.

Britové a Francouzi prostě kvůli nějakým podlidem ze středovýchodní Evropy umírat nehodlali. Tečka.

Ale VELMI BY SE jejich politickým špičkám LÍBILO, kdyby ti středovýchodní Evropané pustili žilou Hitlerovi natolik, že by naši "přátelé a věrní spojenci" mohli opět začít hrát roli evropských Hegemonů kreslících nové čáry hranic. Naši předci, obyvatelé Republiky československé mohli hrdě zemřít za konečné vítězství sladké Francie a hrdého Albionu - a zároveň být těmi, kdo bude kaceřován. K tomu bychom byli dobří dost.

Naprosto stejnou logikou přistupovala především Británie k nabídkám SSSR o koalici po březnu '39. Prostě doufala, že Hitler se Stalinem vykrvácejí na sobě a oni pak budou těmi, kdo bude o všem rozhodovat.

Podtrženo sečteno: Většina z nás žije právě díky Benešovu rozhodnutí. Naše vykrvácení se v září '38 by nepřineslo do rozložení sil novou kvalitu - Francie a Británie byla slepá až do okamžiku, než na ně začaly padat bomby, protože SLEPÁ BÝT CHTĚLA. Svým způsobem jsme svou "mnichovskou obětí" nakonec Brity a Francouze donutili prozřít. Neuchránili jsme je před tím, před čím oni nebyli ochotni uchránit nás. Jenom to trvalo dva roky, než se ukázalo, že to, co s mapou Evropy hrají, není nějaké "člověče nezlob se" někde v Asii. Že se to týká i jich samotných.

Ale PAK jsme jim poskytli sami velké množství dobře vycvičených mužů. Mužů, kteří umírali ve chvíli, kdy umírat smysl mělo.

Zatím bez slepic

Četl jsem jednu analýzu, odkaz si nevzpomenu, ale z ní vyplynulo, že Poláci, kteří se bránili, nakonec ztratili přibližně stejný počet obyvatel jako my, kteří jsme se nebránili. Bráni v úvahu také obyvatelé zavraždění v koncentračních táborech nebo postřílení během okupace. Poláci si zachovali hrdost, že se pokusili bránit. My jsme o hrdost přišli a rok 1938 znamenal později i rok 1948, 1968 a tak dál až do 1989. Důsledky Mnichova 29. září 1938 (text dohodnut 29. září před půlnocí a po půlnoci už 30. září podepsán) se táhly až do roku 1989.
Jen pro příklad, v podobné situaci byl Izrael v 1948 a později proti Arabům. Bojovali a přes ztráty nakonec uhájili svou zem.
Pořád platí tři výroky Napoleona Bonaparte:

Morálka je s fyzickou silou v poměru tři ku jedné..
Ve válce záleží vždy na člověku ne na lidech..
Dnešek má cenu dvou zítřků..

A morálka byla před Mnichovem 1938 hodně vysoká. Beneš byl ve složité situaci dvakrát, v 1938 a v 1948. Neobstál. Můžeme mít pro něj jen pochopení, že v takové situaci by obstál málokterý kabinetní politik nebo diplomat, což jsou všechno muži kompromisu. V té by obstál jen voják nebo hrdý člověk. Jen na okraj, ani dnes by naši politici (a to všichni od 1989 vč. již zemřelých - např. Václav Havel), a dokonce ani jiní evropští na úrovni EK nebo europarlamentu ve stejné situaci neobstáli. Nemají na to charakter, a denně to dokazují.

Zatím bez slepic

Zahynulo 5.600.000 občanů polska, ale "jenom" 2.200.200 civilistů polské národnosti 34,8 milionu obyvatel. Tedy u prvního čísla 16procent populace a druhého 6,3procent populace.

Ono to je vždy s tím jak budeš kouzlit s čísli, jestli bych z počtu obyvatel "vyškrtnul" jiné národnosti, tak procenta rostou. A to samé jak se počítají čísla v ČSR, s němci? Bez němců? Stráty pouze bojové? Atd.

Faktem je, že každý tvrdí, že Poláci můžou hrdě říci "bojovali jsme", ale nikdo nechce říci, ANO BOJOVALI PO BOKU HITLERA PŘI OBSAZOVÁNÍ ČSR. Pak změnil stranu, protože si s nima vytřeli p...l spojenci a ve výsledku na tom skončili hůř jak my, ale hrdě mohli říci bojovali jsme s hitlerem a proti němu a měli jsme stráty 6,3procent populace ze sumy kde jsou i ukrajinci, rusové, bělorusové atd...., tedy v reálu dost hodně přes deset procetn populace, což už je "krvácení národa"...

Zatím bez slepic

Beneš vybral dobře !

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Stran oné "ohnuté páteře" mám pak za to, že nám ji nejvíc ohýbají právě ti, kteří právě o ní nejvíc mluví. Hovoříme-li o tom, že "jsme za svou zemi nebojovali", dopouštíme se ve skutečnosti strašlivé nespravedlnosti na nás samotných. Hlavně na všech těch mladých mužích, kteří opustili zemi, aby mohli proti Německu a za budoucí obnovené Československo bojovat v uniformách zemí, které nás před tím neváhali zradit.

I proto je tak důležité, že jsme zaplatili Británii za poslední náboj a mosazný knoflík, který při OBRANĚ BRITÁNIE naši muži použili.

Tvrdit, že jsme svou svobodu nebránili, je prostě účelovou POLOpravdou. A čím častěji ji ve snaze vybudit národní hrdost užíváme, tím silněji ji, paradoxně, podporujeme. Jdeme tak na ruku jenom všem těm sebemrskačům, kteří se nám snaží vnutit myšlenku, že Češi za svou zemi nejsou ochotni umírat. Že ji jsme jen zvyklí dostávat jako dárek od jiných. Že nám naši svobodu musí vybojovat vždycky někdo jiný...

Zatím bez slepic

Takže ty přínosy.
Za 6 let jsme se zbvavili 3,5 mio lidu, který tady rozvracel stát. Účelově a programově.
Poměr cca 10 : 1.
Kdyby toto někdo nabídl Čechům v r. 38, zulíbali by ho na celém těle. I tam, kde smrdí.
Za jednoho Čecha deset sudeťáků - no neber to!!!

Osobní názor - kdybychom na Mnichov nepřistoupili, už by asi žádní Češi nebyli, protože by nebyla světová válka. Byl by jen další kus území s BÝVALÝM slovanským obyvatelstvem.
Třeba.
I to je jedna z možných verzí.

Zatím bez slepic

Plný kurník slepic.

" Heydrich mluvil o nutnosti poněmčení „české sebranky“ a naznačil, jak je nutné Čechy rozdělovat: jednu skupinu tvořili lidé, kteří měli „správnou rasu a správné názory“, a ty bylo možné snadno poněmčit. Druhou skupinu tvořili lidé se „špatnou rasou a špatnými názory“, a ti se měli odsunout „někam na východ“.

Základ „rasového národnostního stavu“ tvořila střední vrstva, kterou Heydrich opět rozdělil na „rasově špatné jedince se správnými názory“ a „rasově dobré jedince se špatnými názory“. S prvními počítal v říši, ale bylo nutné zabránit tomu, aby měli děti. Druzí dle Heydricha „jsou nejnebezpečnější, protože tvoří vůdcovskou vrstvu s dobrou rasou“. Tu bylo nutné rozbít: část pokusně usadit v čistě německém prostředí a poněmčit, ale pokud by se osudu zdráhali, bude nutné je „postavit ke zdi!"

A nebyl to jen Heydrich, ale i tehdejší "naši milí sousedé" (copyright páter Hermann):
Česká otázka dostala od jara 1940 navíc i akademický rozměr, když se jí začali věnovat pronacističtí intelektuálové na Německé Karlově univerzitě (NKU). Vedl je rektor SS-Standartenführer prof. Wilhelm Saure, specialista na otázky zemědělského osídlení v Rasovém a osidlovacím úřadě SS (RuSHA). Byl jmenován zvláštním pověřencem říšského prorektora pro slovanská vědecká zařízení. Saure kladl akcent na slavistická studia a rasový výzkum. Od července 1940 se NKU začala v české otázce silně angažovat a její závěry směřovaly k úplnému, konečnému řešení – k postupnému zániku českého národa.

Podobné názory zastávaly i sudetské kruhy, jež Franka podporovaly v jeho vyhlazovacích názorech vůči Čechům.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/reinhard-heydrich-pripravoval-v-protektora…

Zatím bez slepic

A pro všechny ty zastánce myšlenek "co by kdyby".
Za prvé, podívejte se na mapu předmnichovského Československa.
Jedinou, zabezpečenou hranici jsme měli na Podkarpatské Rusi z Rumunskem.
Kromě Německa jsme sousedili z Poskem a Maďarskem, které se ochotně k dělení RČS přidali. Kupodivu jsme na těchto hranicích neměli vybudované žádné zázračné opevnění. To samé na hranici z bývalým Rakouskem.
Poláci měli s Německem smlouvu o vojenské pomoci uzavřenou již v roce 1934. Ti idioti si mysleli, že společně potáhnou do Ruska.
A když už na tu mapu čučíte, jistě Vám neujde že tvar RČS byl protáhlá nudle. Nechci zasvěceně diskutovat, jak by, byly řídce rozmístěné PL kulomety účinné proti Do17, v letové hladině cca 4.000 m, pokojně zhazující bomby, na cíle na našem území, při krátkých přeletech ze severu na jih a zpět.
Ano, měli jme pár zbraní převyšujících ty německé, třeba kulomet vz.26.
Ale to měli Němci také, spolu s vycvičenými vojáky. A dosud jsou na odborných fórech hustě zastoupeny stesky na to, že s těmi zázračnými zbraněmi podlehli negramotným, věčně opilým a neschopným mužikům z ruských stepí.
Prezident Beneš se nespoléhal na vojenskou převahu, které nešlo dosáhnout. Naivně se spoléhal na diplomacii, Společnost národů, kterou spoluzakládal a na "spojence". Kurva, to byla chyba.
A bez pomoci "spojenců" jsme byli odsouzeni k rychlé zkáze. Ti západní nás nadšeně zradili. Jediní spolehliví spojenci byli paradoxně Jugoslávie a Rumunsko.

Zatím bez slepic