Jindřiška

Autor
Štítky

Byla malá a drobná. Tak drobná, že připomínala malou myšku. Tiše vstoupila s náčiním, dveře za sebou zavřela patou a pustila se do práce. Když někoho vyrušila, tiše a nesrozumitelně se omlouvala. 

Říkali jí různě: kripl, nepodarek, brejlovec, ona, tamta. Nikdo se ani neobtěžoval zjistit, jak se jmenuje.

Poprvé jsem ji potkal, když jsem táhl hromadu právě nafasovaných věcí ze skladu. V náručí pracovní bagančata, gumáky, nepromokavou kombinézu, dvoje montérky, ručník, za sebou jsem táhl basu na kolečkách, přetíženou nářadím. Přemýšlel jsem, kam a jak právě nabyté poklady uskladnit. 

Přiskočila a otevřela mi dveře z chodby na svačinárnu. Poděkoval jsem jí. Namísto úsměvu se sehnula a sbírala ze země popadané svršky. Když je položila na dlouhý stůl ve svačinárně, znovu jsem poděkoval. Stydlivě sklopila hlavu a cosi zahuhňala.

Podruhé jsem ji potkal další den, když jsem omylem vtrhnul na dámské toalety. Vyděšeně na mne vytřeštila oči za silnými skly, začala se huhňavě omlouvat. Pak si uvědomila, že jsem vešel, kam jsem neměl. Překotně se mi snažila vysvětlit, kde jsou „pánové“.

Pak jsem ji potkával denně, když se marně snažila zcivilizovat opravárenskou halu v půlhodinové přestávce na jídlo. Nechodil jsem obědvat do kantýny, ani debužírovat z domácích zdrojů do svačinárny. Vytáhl jsem ze zásuvky v ponku krabičku s obloženým chlebem, usedl jsem na basu, pomalu jsem žvýkal, zapíjel čistou vodou z pet láhve a přemýšlel, jak to psychicky vydržet do konce směny.  

„To chi hvyknete,“ ozvalo se za mnou. Leknutím jsem krajíc málem pustil do závěje prachu na podlaze. 

Mžourala na mne přes silná skla, krátké mastné vlasy jí padaly do očí. Když se naše pohledy setkaly, sklopila zrak a horlivě se snažila zamést vrstvu prachu z rozpraskaného betonu.

„Dobhou chuť,“ zašišlala spíše sama pro sebe.

„Děkuju, to je na mně tak moc vidět, na co myslím? A jak se jmenujete?“ zeptal jsem se. „Mně říkají vždycky a všude Targus,“ snažil jsem se navázat kontakt.

„Inhichka,“ skoro zašeptala a polekaně se na mne podívala, jakoby provedla něco hrozného. 

Trvalo mi skoro měsíc, než jsem se naučil rozumět tomu, co říká. Nadšeně reagovala na každý můj neumělý pokus o konverzaci. Po týdnu mi položila na ponk sáček s gumovými medvídky, za další tři dny mi přinesla v hrnku vařící kávu. 

Jednou jí chlapi vzali kolo, na kterém jezdila do práce, pověsili ho na hák jeřábu a vytáhli ho až ke stropu haly. Pobíhala zoufale po dílně i po přilehlém parkovišti, zmateně a nesrozumitelně se doptávala, jestli někdo neviděl její kolo. Tázaní se od ní většinou odvrátili a ignorovali ji, protože jí nerozuměli, na co se jich ptá. Připomínala ztracené kuře, vyděšeně pobíhající po neznámých zákoutích hospodářství, marně hledající svou kvočnu či cestu do kurníku. Po čtvrthodině jsem mlčky sebral parťákovi ovladač a kolo spustil dolů. Stála u koše na odpadky a s výrazem štvaného zvířete hleděla, jak odvazuju kolo a dávám ho na místo, kde původně stálo. 

Když jsem byl na dvoutýdenní dovolené, denně vyzvídala u skladnic, proč nejsem v práci, a jestli ještě přijdu. Málokdo z nově příchozích tady vydržel déle, než tříměsíční zkušební dobu. Na první ranní směně po dovolené mne čekal na ponku vedle obligátního hrnku s kávou i talířek s kusem bábovky.

Na odpoledních směnách jsem posbíral ze skladu zbytky barev a v prostojích jsem si pohrál s kostrou otlučeného kola, které jsem si z hromady vyhozených bicyklů vybral ve sběrných surovinách za odevzdaný akumulátor. Zatmelil jsem největší dolíky, přebrousil jsem starý lak a na rám jsem nastříkal výraznými odstíny duhový oblouk na bleděmodrém pozadí. Nahrubo jsem vycentroval ráfky a obul je do nejméně ojetých plášťů, jaké jsem ve sběrně našel. Nakonec jsem je nastříkal zbytkem zlaté metalízy, která mi doma zbyla po renovaci jedné motorky.

Další pondělí jsme hleděli na Jindřišku, jak si zmateně prohlíží kolo, které stálo na místě, kam odkládala svůj vehikl vyrobený ještě za socíku. 

„Tenhle krám teď zahodíte a to barevné kolo je vaše, rozumíte mi? To je dárek. Ode mě. Od nás všech tady!“

Nerozuměla. Nikdy nic od nikoho nedostala. Nechápala, proč by jí měl někdo dát takovou nádheru, duhový bicykl se zlatými koly.

Když jí to konečně došlo, rozplakala se. Mrzelo mě to…

Půlhodiny vyhrazené k jídlu mne už začínaly zmáhat. Jindřiška nepřetržitě brebentila, vůbec jsem nestíhal registrovat, o čem se se mnou snaží bavit. Popravdě řečeno, bylo jí to jedno. Chtěla s někým být, moci na někoho mluvit, sdílet své štěstí. Z výplat si šetřila na kauci, aby se mohla přestěhovat z ubytovny do nájemního bytu a dostat konečně zpátky své dítě.

„Vy máte dítě, Jindřiško?“ zabreptal jsem užasle na droboučké šišlající stvoření, jehož duševní obzor příliš nepřekračoval smeták, hadr a kbelík se špinavou vodou - nářadí, kterým se živila.

Pak jsem jednou přišel z umývárny a na ponku nebyl obvyklý hrnek s kávou. Popadl jsem chleba do ruky a vydal se Jindřišku hledat. Našel jsem ji na dámských záchodcích. Seděla na zemi a usedavě plakala. Z jejich vzlyků jsem pochopil, že jí firma neprodloužila pracovní smlouvu. 

„To bude dobré, to zvládnete,“ snažil jsem se ji marně utěšit. „Půjdete na pracák, tam vám pomůžou najít něco lepšího. Lidi chybějí úplně všude,“ lhal jsem jak Čé Té dvacet čtyři. „Určitě najdete ještě lepší práci a za víc peněz, než je tady ta. Vždyť se podívejte, jak je to tu všecko hnusné, špinavé, všude prach, vazelína, vyjetý olej, šílený kravál, výplaty mizerné…“

„Já…, já vás mám ráda…, vás i ostatní, všecky…“ vzlykala Jindřiška.

„No to je pěkné, teda… Hele, já jsem taky špinavý, no dívejte se, že jsem zas jak to prase,“ žvanil jsem kraviny, abych ji nějak utěšil… „A smrdím! A mám taky smlouvu na dobu určitou… A taky mi ji určitě neprodlouží…, taky si budu hledat jinou práci…, to bude dobré…, nebojte…

Nakonec jsem od ní utekl, když na záchod vstoupila skladnice Lenka…

Uběhl týden a já spěchal na odpolední směnu. Jako obvykle jsem vyjel z domu pozdě a snažil jsem se aspoň udržet tempo potřebné ke včasnému příchodu k píchačkám. Dohnat čas rychlejší jízdou bylo v koloně osobáků šinoucí se ke kombinátu pouhou iluzí.

V poslední vesnici před fabrikou se kolona aut přede mnou zastavila. Naštvaně jsem vystoupil z auta a horečně jsem přemýšlel, jak se otočit a objet zácpu po jiné silnici. Když jsem se snažil zahlédnout alespoň něco z dění před sebou, postřehl jsem majáky hasičského auta, které svým manévrováním zatarasilo silnici. Po chvíli jsem poznal cisternu z depa sousedícího s dílnami, v nichž jsem byl zaměstnán.

Je to dobré, když se záchranáři hýbou, budeme se vbrzku hýbat i my, utěšoval jsem se v duchu a zalezl jsem do tepla za volant. 

Ani jsem se nestačil připoutat a kolona se rozjela. Pomalu jsme popojížděli k místu, kde sjel hasičský vůz ze silnice na úzký pruh trávy mezi vozovkou a kolejnicemi souběžné železniční trati. 

„A do prdele,“ zaklel jsem, když jsem uviděl stojící Pendolino na trati a vedle v trávě policejní vůz. Tak to je jasné, někoho smetl vlak...

***

Když večer přijel hasičský vůz k naší čerpačce natankovat, právě jsem převážel na vozíku ze skladu do haly náhradní díly. Mladý řidič při čerpání halasně sděloval své dojmy: „Teda to byl dnes masáč, ty vole, tam byla normálně utržená hlava a …“ 

Neposlouchal jsem ho. S pohledem upřeným do země jsem ho ignoroval a s neochvějnou jistotou pivovarského valacha jsem držel rytmus chůze a směr trasy ke svému pracovišti. 

Stále jsem před sebou viděl obraz zdemolovaného duhového kola se zlatými ráfky…  

 


 

Komentáře

Trvalý odkaz

na stejné rovině jako kdysi položená otázka.
- Má student duši? -
Díky, mou duši článek rozhodně pohladil, potřeboval jsem to.

Trvalý odkaz

Hm, Targusi, jsem na tom stejně jako pan Ládik : Asi jsem to teď - před odchodem na kutě - už neměl číst ...
Ale jinak povídka vydařená, všechna čest.
Apropos ... jde vlastně vůbec o povídku? Není to náhodou popis skutečnosti? (Pokud se Vám na to nechce odpovídat, samozřejmě nemusíte)
PS: Dobrou noc všem všem nespavcům, co se tu v tuhle chvíli ještě potloukají.

inspirace skutečnými lidmi, skutečnými příběhy a událostmi.

Droboučká a šišlající paní uklízečka vyhozená z práce existuje.
Předmět nabarvený prolínajícími se barvami v duhovém spektru existuje. Nastříkal jsem ho pro svého blízkého člověka.
Paní zoufale bojující o vydání dítěte z děcáku existuje.
Jízdní kolo vytažené jeřábem pod střechu haly existuje.
Dopravní nehoda cyklisty s penďochem se skutečně stala.

A to je asi tak všecko.
Suma všedních banalit - v holé skutečnosti mnohem smutnějších a tragičtějších, než na tomto skle - uplácaná do kratičkého textu.
Jistě by někdo jen o fous lepší dokázal na těchto banalitách třeba román, anebo filmový scénář. Já umím jen tohleto, a to pouze na kydací úrovni.

koníci samozřejmě existovali také.
Nebyli pivovarští, ale byli nádherní. Mohutné exempláře do tahu s delšími chlupy nad kopyty, vůbec netuším, jaká rasa to byla. Tahali zelený vůz, pán s nimi rozvážel uhlí. Pak po šichtě tiše čekali u hospody, než pán natankuje, aby ho odvezli domů.
Rád a smutně na ně vzpomínám.

Plemeno pivovarského koně by šlo možná určit podle oblasti, kde tahali. Na Těšínsku by to byl nejspíše slezský norik. Jinde českomoravský belgický kůň nebo hafling, pokud byl nižší v kohoutku. Podle foto lze někdy určit zde https://anethoo.estranky.cz/clanky/chladnokrevnici.html

odhadl na ty belgičáky nebo nějaké jejich křížence. Pro mne, jako chlapce, byli oproti jiným koním, kteří za mého dětství byli ještě běžně k vidění, obrovští a působili mírným a klidným dojmem.

Díky za ukojení mé zvědavosti - tak nějak jsem to už i předpokládal (asi podle té minulé Vaší zveřejněné povídky).
A není se vůbec proč podceňovat. Podle mého : kydací úroveň = skvělá úroveň = skvělí lidi. :-)

Trvalý odkaz

Všeci lidi robí ve werku
bo by chytli doma breberku
nebo by se uhryzli v řiť.
Někerým začína vřiť
voda o pul pate
zas to nebude late
ale obyčejny turek
na ex lak od ogurek
a hura do fachy
bo ty jejich dachy
su sama ďura,
v pasti maju šťura.
Embečkem z Jablunkova
když eště lita sova
nalevo Javorovy
napravo bungalovy
zasranych zbohatliku
s rypakem eště v mliku.

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Skvělá povídka, skvělá báseň, jen nevím co jsou dachy.

Targusovy povídky většinou mají překvapivě špatný konec. Mě osobně nejvíce dostaly dvě povídky z jho pera. První o chlapíkovi, co s bratrem a rodiči přišel o pilu, protože si tam milenka jednoho bohatého podnikatele rozhodla postavit dům na pozemcích pily v lese. Na závěr ho rozsápaly dvě brazislké fily. Druhá z oblasti bývalé Jugoslávie, kdy řidič v kamionu převážel jednu místní ženu, a odvedli mu ji chlapíci s kalašnikovy.
Přečíst více povídek na jednou zavání těžkou depresí, jaký je život špatný a nespravedlivý, a jak velké lidské tragédie se skrývají za všedními postavami. :-(

Trvalý odkaz

říkali jí různě
říkali mu různě
scallop také troll
co to tu ten troll říká?
Proč nás obtěžuje svými výmysly?
Jenže pak začal nastavovat zrcadlo,
člověk nechápavě kroutí hlavou,
reagovat více nebudu.
Přišla těžká noc, co to, co se děje?
Vždyť jsem měla úžasnej den,
zkazit mi ho přece nemůže.
Proč však ten troll stále dokola opakoval, to své?
Ah, vzpomínko, doteku něžný,
kdo již takhle jednal?
Blik cvak, lístek sedmikrásky,
princeznička na bále, opět poztrácela korále,
Pro vlastní světlo,
osvětlena světlem svým,
světlo druhého neviděla.
A pak mi padl zrak na knihu:
"Objevil, že je zrcadlem ostatních lidí, zrcadlem, ve kterém mohl spatřit sama sebe. "Každý je zrcadlem," řekl. Viděl sama sebe v každém, ale nikdo neviděl jako sama sebe jeho. Poznal, že každý sní, ale bez vědomí, bez poznání toho, čím skutečně je. Nedokázali ho vidět jako sebe samé, protože mezi zrcadly byla zeď mlhy, nebo kouře. A tato zeď byla vytvořena z výkladů obrazů světla - ze Snu lidí.
Pak poznal, že by mohl brzy zapomenout vše, čemu se naučil. Chtěl si zapamatovat všechna vidění, která měl, a rozhodl se proto, že si bude říkat
kouřové zrcadlo, aby vždy věděl, že hmota je zrcadlem a kouř ve volném prostoru je tím, co nám brání, abychom poznali, co jsme. Řekl: "Jsem Kouřové zrcadlo, protože se dívám na sebe ve Vás všech, ale nepoznáváme se navzájem kvůli kouři mezi námi. Onen kouř je Sen a zrcadlem jsi ty, když sníš."

Co dodat? Díky scallope, za Váš vstup, byl jemný, jak lístek sedmikrásky.
Blik, cvak, vše se znova začíná, však jinak :-)

Trvalý odkaz

Dobré. Tragické. I bez pendolina hodně smutné. Stačilo mi to zavěšené kolo... Musím říct, Targusi, že tohle mě zatím trefilo nejvíc.

Ano je to Targus, rozpoznatelně.
Lidská tragedie všech postav v pohlcující zkratce.

Za sebe si říkám, co pudí člověka k takové akci "zavěšené kolo".
Co k sestavení, nabarvení ....umím pochopit.
Targus je prostě Člověk...
Proč ale máme někteří (mnozí již od dětství) potřebu "vyřádit se" na stejně slabých, či dokonce na ještě slabších, je téma k zamyšlení....?

Vemte si Majko inkluzi - pojetí lidských práv stran rovnosti narážejí na realitu, jaká je z hlediska zapojení do společnosti. Není totéž i v přijetí Gréty v OSN, když generální tajemník říká, že takováto generace změní svět? Návrh Nobelovky? On to říká asi proto, že autismus nesmí být diskriminován a je nutno přesvědčit ty špatně uvažující. Sám generální tajemník nemá potuchy v čem je zakopanej pes a věří v přesnost predikcí onoho klimatického panelu, která není. Jako Jindřiška odnese reality současného neumění zapojení do pro ni smysluplného zapojení do světa lidí, tak Gréta odnese to, co s ní dělají rodiče, OSN a ten generální tajemník. Sama její matka sdělila, že v roce 2014 (kolik jí bylo?) viděla film o klimatických změnách a z úzkosti se zhroutila se. Od té doby .. Sama matka tehdy sdělila, že trpí Aspergerovým syndromem s vysokofunkčním autismem. Nevím, zda víte o MUDr Matýsovy – ten veřejnosti sdělil, že „jaká dcera, mnohdy takoví rodiče“ Moc se o příčinách neví, ale jedno psychiatři vědí jistě – genetika, dědičnost. Gréta má sestru, tatáž diagnóza. Rodiče ?

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

lepší pochopení - Gréta má sestru - obdobná diagnóza. Rodiče?

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

Targusova postava Jindřiška jen chodila do práce a nechtěla měnit svět druhým, jen ten svůj....
Vyzvedavači kola ale měli i tak podivné nutkání, ačkoliv je ta chuděra nijak neomezovala a nic jim nenařizovala a dala jim pokoj.....

Greta je geneticky minimálně také trošku jiná.
Ale někdo ji nadnesl, dovolil či vnuknul či ji při tom nechal tu utkvělou představu, že MUSÍ změnit svět a zejména druhé a že je k tomu dokonce snad i "vyvolenou"....

Také si v OSN nestěžovala, že ti politici zničili sny a svět a planetu druhým...ale jen a pouze JÍ...to nikoho moc nezaujalo...mne tedy hned!?

Mně zase ničí moje sny a dospělost i lidi, co využívají i dítě Grétu...a na politiky bych také svedla hystericky spustit, ale co z toho, že?!

Samozřejmě jsem mediálně vytvořenou aféru okolo doktora Matýse postřehla.
Jednak si v NEO pseudokorektní době dovolil revoluční a i jen v představách zakázaný čin a to nahlas a do médií říkat svůj názor, bez inkluzivní moderní sebekorekce, když už navíc nějakou tu funkci měl....FUJ!(ironie, kdyby to někdo nepostřehl)
A nejspíš "zpátečnicky" rušil a vadil už před tím ve stavbě báboviček, sahajících až na ministerstvo. Takže ten rozhovor mohl být prostě past....a sklapla...
A i tam jde jak jinak než i o prachy....

Jasně všichni normální rodiče chtějí pro své děti to, co se domnívají, že je pro jejich děti to nejlepší.
A následně pak dle povah a genetiky a prostředí rodičů často dopadají i životy těch děti, natož pro ty trošku jiné.....

Gretiny rodiče jí dělají dle mne (ale mohu se samozřejmě plést) medvědí službu a možná to i myslí nesobecky a pro ni dobře. (Ale smítko podezření na zdroj peněz by se našlo,ale to je jistě jen sprostá spekulace....)
Ale lehko se Gretě žít tedy s tou pseudopopularitou nebude, (rodiče možná získávají i prostřednictvím Grety nějaké prostředky, mají ještě tu druhou holčičku s problémy. zatím dostala prý Greta auto Tesla od nějakého amerického herce).
Proč se jí nebude dobře žít, inu protože ani ta mocná lobby nezařídí a ani to nemá v úmyslu, aby šel svět dle ní a následně tedy bude mít nejen zničené sny a dětství, ale i zničený zbytek života.....

https://www.info.cz/cesko/psychiatr-matys-trvam-na-svem-na-autismus-tu-…

In reply to by MAJKA (neověřeno)

Trvalý odkaz

No nakonec mne to vysvětlování nemine. Především jsem automaticky předpokládal, že Jindřiška ukončila svůj život sama v důsledku zoufalosti, že ji tou výpovědí vzali nejen prostředí, ale i práci - tedy pocit vlastní společenské užitečnosti. Práci nesehnala a tak … Grétu podobný náraz čeká dříve nebo později. Mnohokrát jsem četl nedovzdělaná, hloupá Gréta - v tom je hluboký omyl. Jednak chodí normálně do školy a je jinak zcela rozumově příčetná. A jednak je na tom stran klimatu naprosto stejně jako její rodiče, ale všichni ostatní - z nedostatku informací. Takový stav reálně je. Vzpomeňte si jak to před 15 lety začalo - prosadil se princip předběžné opatrnosti - ne vědecké důkazy. Tady je zakopaný pes. Generální tajemník je na tom stejně jako ona a její rodiče a jen reagují na to "vědecké" není čas i od klimatického panelu. Poslal jsem něco Vidlákovi, v nejbližších dnech to vyjde. Další dvě noci jsem strávil u internetu - v čem je ten problém. A objevil jsem tedy věci a názor, kde je problém jsem si také utvořil. To nechám na diskusi až to Vidlák vydá. Ona i její rodiče jsou 100%-ně přesvědčeni o tom, co tvrdí ten klimatický panel. Ostatní dokonala ta její úzkost a pochopení rodičů. Ona i její rodiče stejně jako spousta těch alarmistů ani netuší, co znamenají jen doporušení to klimatického panelu, vidí jen tu hrozbu, tak jak ji staví i ten panel a co teprve extrémisté. Matýsovi a i dalším psychologům či psychiatrům nejde o to, že by to neměla dělat, ale ona s tím světem nehne a bude vystavena tlaku (posměchu a velice drsnému) a co to s ní udělá, proto by u ní měl být psychiatr či psycholog. Viz ten film v roce 2014 a její zhroucení z té zvýšené úzkosti. Ten generální tajemník a spol očekávají, že jim pomůže její naléhavost, lidský soucit atp. A nastane obrat. Protože důkazu, vědeckého důkazu není, dříve či později to zhroucení stejně jako u toho filmu dojde. Tam vidím pojítko s Jindřiškou, co udělá v pro ni bezvýchodné situaci. Tam holt vidím pojítko. Zkusil jsem to své vidění co nejstručněji vysvětlit. Ano chápu, jsou to moje oči a nemusí vidět správně.

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

No, jak je u mně zvykem. Mnohde bych volil srozumitelnější výstižnější slova. Především ten klimatický panel je ve svých předpovědích jakkoli nepřesných v podstatě v určitém slova smyslu oprávněný a opodstatněný. Ne, že se jedná o paskvil jak by se mohlo zdát z mých formulací. A tak bych mohl pokračovat a končit u toho, že moje oči to holt nemusí vidět tak, jako oči jiného. Takže pokud jsem nesrozumitelný - omluva.

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

....nesrozumitelný ....
to my lidé jeden pro jednoho mnohdy býváme.
Jde snad jen o toleranci a snahu porozumět tomu druhému.
Tedy jsme jak onen panel - jakkoliv nepřesní, nesrozumitelní,
tak zároveň i oprávnění a opodstatnění ve svých slovech, činech,... :-)
jistým způsobem

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

Píšete:
"Matýsovi a i dalším psychologům či psychiatrům nejde o to, že by to neměla dělat, ale ona s tím světem nehne a bude vystavena tlaku (posměchu a velice drsnému) a co to s ní udělá, proto by u ní měl být psychiatr či psycholog."

Já jsem četla, co doktor Matýs napsal, že on nekritizuje ji, ale právě ty okolo, tam není pro mne co vysvětlovat ...jsme v tomto Alexi ve shodě.
Ani já proti Gretě nic nemám, však to také píšu, jen mám vše proti tomu, co s ní dělají jiní ....a zejména PROČ.
Dovedu si totiž představit i ty důsledky a konce pak pro NI!
Místo dodání naděje a uklidnění ji někdo nechal ve zničených snech a zničeném dětství a co bude pro ni dál!

Tady píše o kauze (Matýs) fundovaný člověk z oboru MUDr David, co snad o křeslo europoslance pro svůj názor nepřijde....

http://www.novarepublika.cz/2019/10/nejde-jen-o-psychiatra-dr-matyse-jd…

Jasně Majko, do tohohle jsem se zamotal nevěda, zda tohle sdílíme. Ale vysvětlení se týkalo toho, co mají pro mne Jindřiška a Greta společné, jakkoli to jistě není totéž. Jindřiška a její příběh je pro mne alegorie příběhu Grety. Asi jsem to napsal blbě. Vím, že jako vysílač často selžu.

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

Rodiče možná neměli autismus, ale magoři to jsou ukázkoví.

In reply to by Čmoud (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ale jo. Jenže oni mají stejný důvod jako Vy tvrdit totéž o nás. Jenže vysvětlit ho asi nejde. Přitom podstata je jiný názor s jinými logickými východisky. Než jsem šel krájet houby byl jsem u Honzáka na blogu, on si stěžuje že Havla zvali opilcem a on sám klidně použije Zeman ožrala. A to používají klidně obě strany - jsou v tom přece stejné. Pro obě strany to stejné holt není. Podobné je to přece s rozdílnými názory. No nevím, chystal jsem se to vysvětlovat pod příslušným textem, ale asi ty dvě noci lítání po internetu nechám prostě plavat. Chápu to jako svou chybu, že to neumím vysvětlit. A votravovat s tím taky nechci.

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

Alexi,
pokud jste nečetl, k MUDr Matýsovi a reformě psychiatrie má na NR komentář Ivan David. Naprosto souhlasím s jeho: "Společnost má ke každému, zejména k menšinám, povinnost, nikdo však nemá povinnost ke společnosti. Takto hromadně uplatňovaná lhostejnost, ne-li odpor ke společnosti, společnost nemůže přežít".
Tu petici má na hrbu Klára Laurenčíková Šimáčková a její Šimáček je momentálně na MZ v týmu pro reformu psychatrie. Pro mne to je záruka, že jde hlavně o prachy.
Trochu jsem hledala na netu - v 2011 si paní Marta Pečeňová, matka svou autistů založila neziskovku Za sklem. Pak začala tlačit na místním úřadě, aby jí finančně přispěl na rekonstrukci budovy a provoz. To se jí povedlo, v 2016 od států i Zlína dostala zhruba 25 milionů.
Jádro neziskovky tvořily matky dětí s poruchou autistického spektra (PAS). Pečeňová a spol. se dala do práce. V 2014 spoluzaložila platformu Naděje pro autismus a pak skupina podala stížnost k OSN, v níž bylo popsáno, jaké body Ústavy ČR jsou porušovány v přístupu k lidem s PAS (tady už čuchám Šimáčkovi). A ejhle v 2015 Vládní výbor pro zdravotně postižené vytvořil odbornou skupinu pro PAS, v jejímž čele je Pečeňová.
OSN konstatovalo, že v ČR chybí centra pro lidi s PAS, takže v 2016 byla zlínská neziskovka Pečeňové jmenována prvním centrem. A už to fičí dál, odbočka v Praze, Olomouci. Centra poskytují tři registrované sociální služby, už jede kasa, cink.
No a v té době tahle parta přišla s tím, že je pro PAS ohromně účinná terapie, tzv. ABA. Založili si Českou odbornou společnost aplikované behaviorální analýzy a teď se snaží protlačit, aby ji platila VZP. Cena pro jedno dítě na měsíc má být okolo sto tisíc.
MUDr Matýs byl opoment terapie ABA i přístupu téhle skupiny k autismu. Už v 2016 napsali proti němu petici.
http://csaba.cz/stanovisko-cs-aba-k-vyjadrenim-mudr-jaroslava-matyse/

http://www.novarepublika.cz/2019/10/nejde-jen-o-psychiatra-dr-matyse-jd…

Pro toho, kdo má zájem, přikládám zápis z letošního září vládní odborné skupiny pro lidi s PAS. Hrabou se v registrech a hledaji, kolik je osob s PAS, potřebují důkazy, jak osob s PAS přibývá a je nutná sociální péče, ubytování v centrech, vzdělávání v metodě ABA pro lékaře, učitele, asistenty učitelů, rodičů atd.
Vše samozřejmě jen pro blaho druhých...
https://www.vlada.cz/assets/ppov/vvozp/odborne-skupiny/pro-problematiku…

I. David výš v okazu hovoří o propojení lidí ze státní sféry s neziskovkami. Manželé Šimáčkovi jsou toho jasným důkazem. Vedle inkluze, Romů, dětským skupin jsou nyní zapojení i v problematice osob s PAS. Existuje neziskovka Naděje pro děti v úplňku (manželé Třešňákovi), kde je i Šimáček.
https://www.detiuplnku.cz/cs/kdo-jsme/tym/
Šimáčková je předsedkyně vládního Výboru pro práva dítě. V odkazu je zápis jednání, kde mmj. je zástupce Naděje, projednávají jejich vypracovaný návrh na řešení současné situace (méně státu, více jejich péče, jen stát to bude nadále platit). Naděje si najala lobistku, která návrh šíří mezi poslance, spolupracují se Středočeským krajem a hlavní úkol je efektivní sbírání dat o osobách s PAS.
https://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/vybory/pro-prava-ditete/ze-zasedan…

Trvalý odkaz

Jak je vidět, tak zde umí autoři postavit dramatický příběh se sladkoslanou náplní uvnitř i bez absurdního divadla a podpory neexistujících koz příslušné hérečky.

Trvalý odkaz

Ocenění literární zasloužená. Víte Targusi o čem ta povídka je pro mne? Vlastně o Grétě Thurnberg. Proč? To by bylo na trochu delší vysvětlující text.
Vlastními slovy - vidím v textu, co tam vidět "chci" -usmívající se smajlík

Dopad bych jak sedláci u Chlumce - to je 200%-ní jistota. Pro jistotu, ta povídka mne opravdu okouzlila, vše jsem opravdu myslel vážně.
Ta Gréta? Zkusil jsem své asociace vysvětlit pod Majkou. Fakt mně to seplo hned po přečtení. Dokonce jsem si myslel, že to tak myslíte.

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

My všichni "jsme Gréta", když se necháme lapit a sloužíme i z přesvědčení cizím zájmům a nebo děláme užitečné idioty, či ještě horší věci...

Jenomže u dětí by přece jen měla být všeobecná "předsudečná" opatrnost.
U dětí navíc diagnosticky disponovaných k nějaké neschopnosti myšlenku opustit, kde hrozí panika, úzkost či dokonce bylo už zhroucení, tak tím spíše by měla Gréta požívat ochrany před zbytečnými stresovými situacemi a ne je dokonce vytvářet.

Asociace s Jindřiškou je možná v té slabosti, zranitelnosti i strachu, že to nedopadne dobře a můžeme za to zase všichni ti, co místo "věšení kola" Jindřišce se nyní té chuděře (nepíšu to jako dehonestaci, ale znám soucit) Gretě vysmíváme.

Jíííí néééééééé, je třeba "kola" výsměchu na řetězy vůbec nedávat a namířit zlost, kritiku a výsměch naplno a správným směrem, k těm vyhazovačům z práce u Jindřišky , (tedy u Gréty k těm, co ji využívají tu v OSN, tu jinde....)
Když to tak nevidí její rodiče, měl by to vidět celý svět a odborníci domluvit i rodičům!

Targusi, zkrátka podle mne o Grétě lepší povídku než jste napsal Vy snad ani napsat nelze. Ten můj dovětek, tam jsem se smál sám sobě, jak tatáž formulace může být použita v jednom smyslu u rk tuším a tady v opačném slova smyslu. Nic proti Vám to nebylo. Netuším zda jste mi porozuměl či ne. Dnes asi opravdu nemám argumentační den. Mrzelo by mne, pokud bych se Vás opravdu nevědomky nějak dotkl.

stoprocentní přivandrovalec, neboli PŘIBYŠ, jak my říkáme, a navíc je možné, ne-li dokonce pravděpodobné, že ty básně jednoduše ukradl.
Narodil se v Opavě, kde žil do svých 6 let, takže nula nic. Opava je možná Slezsko, ale lidmi užívajícími slezské nářečí byla obydlena minimálně. Stejně jako na Prajzské (Prajzáci neboli německým nářečím mluvící obyvatelé Hlučínska, Dolního Benešovska, Kravařska)se tam mluvilo takřka výhradně německy. Severně od řeky Opavy byli Prajzáci, na jih už prý ne (chacha).
Zpět k PB. Pak byl v Brně (tenkrát fakticky německé město) a v Praze. Pak se dostal jako pošťák do Místku, což byla zoufalá zaprděná díra s několika manufakturami, přes řeku Ostravici naproti výstavnému Frýdku, sídlu mnoha úřadů.
Zde hážu odkaz na pár informací ohledně vzniku Slezských písní. Těch faktů si nagůglujete daleko více, pokud budete chtít.

https://www.ostravan.cz/42985/kdo-napsal-slezske-pisne-udajne-dukazy-ze…

Trvalý odkaz

Scházejí se tu takoví oškliví a staří lidé, že ztrácím odvahu přidat komentář.
Pána webu k nim započítávám, aby mu nebylo líto.

Trvalý odkaz

odhaduji, že asi tak osmdesát procent prózy, která dnes vychází, je horší než to, co píšete Vy.

Přitažlivost Vašich příběhů spočívá (mimo jiné) v jejich uvěřitelnosti...
Kniha by Vám určitě měla vyjít, jinak bude v literárním obrazu dnešní doby díra. Což, prosím, myslím vážně!
****
V úterý zajdu do knihovny a půjčím si nějakou knihu světově proslulé britské šlechtičny Barbory Caterland. Dožila se 99 let a od svých třiadvaceti let stačila napsat desítky románů, které vyšly v desítkách miliónů výtisků po celém světě.
Považuji ji za nejhorší světově proslulou literátku všech dob. Kdyby psala ještě o clup hůř, už by to nebyla literatura. (Mluvím o jejích dílech z mladších období, kdy ještě psala skutečně ona sama a nenechala si do svých opusů sáhnout. Díla psaná inteligentními cynickými nájemnými pisálky, kteří si dělají srandu z autorky, pro kterou na objednávku píšou a která je pod jejich díly podepsaná, jsou literárně o dva levely výš a nedají se číst).
****
Proč to čtu?
Jan Werich kdysi prohlásil v reakci na Ibsena:
Na to, abych viděl jak je svět hnusnej mi stačí podívat se z vokna a nemusím utrácet v knihkupectví.

Což trochu souvisí i s postgottománií našich dnů.

Dovolím si prohlásit, že nejhorší kniha, kterou jsem kdy četl, se jmenovala "Padesát odstínů šedi". Všichni z toho byli hin, tak jsem to prubnul. Jediná scéna, která z toho byla ke snesení, byl let větroněm Blaník... Ale jinak šílenství pro oči, zatemnění mysli...

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.