Průzkum bojem vs. hra na válku

Autor
Štítky
O bitvě na Bílé hoře, která má dnes smutné výročí jsem ještě nepsal a tak to dnes napravíme. Začnu tím, že retrospektivně shrnu tehdejší události. 
Císařská i povstalecká armáda mají za sebou dlouhý rok. Jsme v době počátků třicetileté války, armády jsou žoldnéřského typu a to co bude za dvacet let samozřejmostí - že armády se vydržují pořád a nikoliv jen na krátkou vojenskou kampaň, to se právě v tuto dobu vyjevuje. Stejně tak se vyjevuje, že na zabití jednoho nepřítele je zapotřebí nesmírná suma peněz. Armády především manévrují, různě si na výhodných místech zatarasí cestu, druhá strana si najde jinou cestu, tu a tam dojde k bitce, ale během následujících třiceti let v podstatě žádná velká bitva nijak zásadně nezmění poměr sil. 
Je to ve středověku víceméně poprvé, kdy o vítězství nerozhoduje ani tak vojenské umění velitelů, ale situace v zázemí. Kdo bude schopen na bojiště déle dodávat vojáky a vybavení, ten zvítězí bez ohledu na to jak dopadne konkrétní bitva. První, kdo toto beze zbytku chápe, ten sice není pod Bílou horou, ale nedaleko obsazuje Žatecko a Lounsko, prodává falešné milosti, organizuje nákup vína a za pár neděl už ho bude prodávat vítězným císařským vojákům v Praze. Albrecht Eusebius Valdštejn je v této době plukovníkem, má nahospodařeno a na pobělohorské době vydělá jako nikdo jiný.
Je listopad, vojenské operace jsou v podstatě u konce, obě armády už několik týdnů provádějí operace, aby zalezly na zimu do teplých táborů. Velení mají převzít kvartýrmajstři a bude se čekat na jaro. Terén je rozměklý, tu a tam už v noci mrzne a stavovská armáda je usazená v podstatě nedobytném postavení. Je opřená o největší město království, zásobování je tudíž snadné.
Císřský generál Tilly se chystá na poslední bitvu sezóny, která má být v podstatě takový průzkum bojem. Udělat si větší jasno o postavení nepřítele, pocuchat stavovským dikretorům ještě trochu nervy a předvést anglickým velvyslancům, kteří zrovna obědvají u Fridricha Falckého, že anglická půjčka na vojsko jsou vyhozené peníze.
 
Za dvě hodiny bylo po všem... 
 
Ale jinak to bylo přesně jako v ostatních bitvách tehdejší doby. Útočníci měli jen pár set padlých a prohravší obránci pár tisíc. Slavní Moravané Jindřicha Šlika byli vlastně jediní, co to parádně schytali. Ostatní vojáci se zachránili za hradbami Prahy. Poměr sil se výrazně nezměnil, do Prahy také dorazily povstalecké jednotky, které se bitvy nezúčastnily a tak na konci dne mělo stavovské vojsko víc mužů než ráno. 
Jenže to už stavovská armáda neměla velitele a země neměla krále. Všichni zdrhali jak to jen šlo. Žoldnéři, kteří už dávno nedostali plat naopak zjistili, že peněz je dost, jen ne pro ně. 
 
Maxmilián Bavorský vstoupil do Prahy až za delší dobu. Prostě nedokázal uvěřit, že by to bylo tak snadné. Otevřené brány považoval za past. Ale pak si odvezl takovou kořist, že by za to mohla stavovská armáda bojovat leta letoucí. Stavovští velitelé a šlechta už ořezávají brky, aby psali ponížené supliky císaři, že to tak nemysleli, měšťané se vzdávají na milost i nemilost a poddaným je to v podstatě jedno, protože válka byla hlavně drahá a ničila jim živobytí. 
 
Tehdy se zrodila moderní doba... doba stálých armád vydržovaných už natrvalo, doba dlouhých válečných kampaní, které stály nesmírné prostředky. Každé vítězství i prohra byly jen dočasné a na konci toho všeho se ukázalo, že to byl jeden velký průser, který vůbec nic nevyřešil. Výsledek bitev se sále více přesouval do zázemí, územní zisky ani v nejmenším nevyvážily válečné náklady a jak šel čas, byla to vlastně první totální válka ve středověkých dějinách. 
Třixcetiletá válka položila základy průmyslové výroby, protože pokrok šel (jako za každé války) dopředu a malí řemeslníčci už těžko mohli živit, šatit a vyzbrojovat trvale existující armádu mnoha desítek tisíc mužů. Ne náhodu byly  první manufaktury továrny na výrobu mušket, děl a mundůrů. 
 
A prohra stavovské armády? Obyčejná poraženecká nálada. České elity si to rozdaly s rakouskými elitami. Byla to taková hra na válku, která nebyla myšlena vážně. A hlavně ji nikdo nechtěl platit. Zatímco Habsburkové sháněli prachy, lidi a vůbec se připravovali na velký a dlouhý konflikt, stavovská vláda se topila v dluzích a i když v přísahách znělo, že se bude bojovat do statků a hrdel, nikdo to nemyslel vážně. 
Je fakt, že podobnou kravinu už pak nikdo nikdy v Evropě neudělal. Pak už se bojovalo s plným nasazení vždycky a na všech stranách... a nebo se nebojovalo vůbec.  
 
 
 
 

Komentáře

Trvalý odkaz

Jenom pro pořádek, třicetiletá válka nebyla středověkem. Středověk skončil v 15. století.

In reply to by Pavel Sántay (neověřeno)

Trvalý odkaz

datem "vypuknutí" středověku od naší doby se nám ty hranice kapánek stírají.
Tzv. Novověk vypukl sice o sto až dvě stovky let dříve, ale určitě neměl dnešní rychlost a změny neměly takovou dynamiku, jako dnes.
Btw. já na této době nic novověkého nevidím. Kacíře Bruna ugrilovali úplně stejně, jako Husa, tak jakýpak novověk.

Trvalý odkaz

Málo se ví o jiné události přímo související s Bílou Horou. zatímco popravu na Staroměstském náměstí a následné konfiskace majetku zná skoro každý, následný bankrot státní měny je už méně známý.
https://www.stoplusjednicka.cz/nejvetsi-tunel-ceskych-dejin-vypecena-me…
http://stribrnak.cz/bankrot-v-roce-1623/
Zabavený majetek exulantů a odsouzených byl oceněn v cenách předbělohorských, tedy nízkých, ale placen znehodnocenou mincí, tedy 10x menší hodnotou. Nejbližší přirovnání by bylo, jako jít do německého obchodu, koupit jídlo za německé ceny v eurech, ale zaplatit korunou v poměru 1 euro = 1 Kč.
Je moc krásné, že se na období Bílé hoře zapomíná, ale šlo o obrovský přesun majetku, na kterém zbohatly mnohé šlechtické rody, které nám dnes káží o morálce.

Ale my v podobném žijeme i právě teď.
Proč chodit k Bílé Hoře?

Znehodnocování běží přímo před očima...a o morálce nám káže nejen šlechta, co se napakovala po Bílé Hoře, ale i "šlechta" a kde jaký "sluha dluhů" doby dnešní.......

https://www.diginomad.cz/nekryte-penize-fungovani-a-nasledky/

Toto Vaše přirovnání asi moc lidí nepochopí:
"Nejbližší přirovnání by bylo, jako jít do německého obchodu, koupit jídlo za německé ceny v eurech, ale zaplatit korunou v poměru 1 euro = 1 Kč."

Lidi by to dnešním pohledem jako znehodnocení mince nebrali....naopak to popisované se jim jeví jako vyrobení 10 x větší hodnoty mince pouhým elegantním ošizením.......☺
Prostě ty čachry i s měnou nejsou určeny pro každého, ale pro ty přesuny reálných hodnot k pouze určité skupině obyvatel, či "dobyvatel(ů).....

In reply to by MAJKA (neověřeno)

Trvalý odkaz

Lidé by takový poměr přivítali, ale obchodník už ne.

Mám dojem, že už tu také kdysi bylo něco podobného. Myslím to, jít do německého obchodu s korunami. Děda mi kdysi vyprávěl, že za tamní inflace po první světové si kupoval za hranicemi oblek. Platil československou stovkou a neměli nazpět.

Trvalý odkaz

podle některých historiků byl Moravan akorát Šik. Ostatní byli němečtí žoldnéři. Žoldnéřskou armádu mě už Jan Jiskra.
Bitvu samotnou popisuje pěkně Durych.

Těhotenská uniforma
to je nejspíš v NATO norma.
Na límečku kožíšek
roty černých jeptišek
nadržení preláti -
turkové jsou vysmátí.
NATO voják nese vanu
v prdeli panenskou blánu
už mu dávno protrhli
velitelé potrhlí.

Je to již víc než padesát let co jsem jí četl, takže už nevím, na kterých stránkách to bylo, ani jestli nahoře nebo dole.

Já to četl v Součkovi. Nějaká knížka kde vypráví o veřejně uznávaných omylech.

Má to hlavu a patu. Bylo to šlechtické povstání - ne selská revolta.

Podstata byla, že šlo o žoldnéře sesbírané za peníze moravských stavů. Označit za Moravana Jindřicha Šlika je také možná trochu odvážné. Šlikové pocházeli z chebské měšťanské rodiny, do popisované doby byly jejich hlavní državy v SZ Čechách. Na Jindřichovi co hrdinně bránil letohrádek Hvęzda je vtipné, že po uzdravení přešel na stranu císaře, stal se pro něj hlídacím psem Valdštejna a tuším, že už on získal právo razit tolary v Plané (u Mariánských Lázní), zatímco se zbytkem rodiny císař zatočil...

Trvalý odkaz

jestli už tehdy měli skopčáci těhotenské uniformy.

Trvalý odkaz

mi to dělá dobře, když tady můžu poučovat, nadávat druhým, dělat moudrého, krásného a chytrého, a tak všelijak podobně.

Vidlák se dopustil nepřesnosti v tvrzení, že před 30-letou válkou neexistovala žádná stálá branná moc ve vyšších územně správních celcích.
To samozřejmě není pravda, protože existovala povinnost panského stavu držet tzv. "zemskou hotovost". Tzn. v případě potřeby musel šlechtic poskytnout a řádně vybavit v řádu dnů určitý počet ozbrojenců.
Samozřejmě je otázkou počet a kvalita takových kousků, případně velení, logistika - blablabla.
Ale nelze tvrdit, že království, knížectví, či jiný celek byl zcela bez ochrany, to prostě není pravda.
Profesionalizace armády v dnešním slova smyslu přišla jako důsledek změny životního stylu šlechty - odchod z feudálních sídel (hradů a tvrzí) do měst, a samozřejmě i změny skladby obyvatelstva - navyšování počtu obyvatel v městech. Ale těch důvodů bychom našli pochopitelně mnohem více.

Vy jste mi zrovna připomněl mladé, občas zlité i nadrogované, nikoliv jen vulgárně mluvící, anóóóbrž i vulgárně myslící,.....
a u nás nyní řádně zvolených do obecního zastupitelstva,. A tak nás staré, hloupé, škaredé (nejen), ukázňují.
Přičemž nemaj ani šajn, že
"Slova moudrých v ústech nevědomých se stávají lží..."
Na druhou stranu cesta k upokojeni vede pouze skrze ukáznění sebe sama... ne skrze ukázňovani "druhých pro svůj zisk"

Trvalý odkaz

Jak napsal kdosi výše, bitva na Bílé hoře nespadá historicky do středověku, ale novověku. Ale to vem čert. Důležitější je podhoubí celého konfliktu mezi zemskými stavy a Habsburky.
Ne moc se ví, že po celou dobu vlády Rudolfa II., až po Matyáše, kdy byla Praha hlavním městem Říše, mělo Španělsko v Praze vyslanectví (naproti dnešnímu Černínskému paláci) a z něj Říši de facto vládl španělský vyslanec Oňate. Budova byla vybavena stálou jednotkou španělské pěchoty a jednotkou jezdectva. Velmi podobné s dnešní budovou velvyslanectví USA na Malé Straně, jak co do vybavení tak vlivu na místní loutkovou vládu, až na to, že dnes Praha je jen nevýznamné město. Španělští Habsburkové totiž větší části Evropy vládli, ne jejich rakouští příbuzní. Kde je zlato, tam je moc a ve Vídni zlato neměli.
Odhadem bylo v tehdejších zemích Koruny české 80% protestantů, nějakých 15% katolíků a zbytek Židů a ostatních. Všem vládli katolíci.
Protestanti si sice vymohli na slábnoucím Rudolfu II. toleranční Majestát, který jim leccos dovoloval, ale ten ani katolík Zdeněk Popel z Lobkowicz za zemskou kancelář nepodepsal.
A začalo se to mezi stavy převážně evangelickými a národnostně německými a katolickými, převážně českými, mydlit.
"Čeští páni", později popravení, byli většinou němečtí šlechtici a němečtí bohatí měštané (rod Schlicků pocházel z Chebu například). Ono se tedy hrálo o 80% majetku v Čechách na Moravě a ve Slezsku až po Vratislav.
V české historiografii vedle sebe běží dva proudy, jeden katolický, představovaný Pekařem a tvrdící, že v zásadě byla následná vláda Habsburků pro Čechy dobře, druhý evangelický, představovaný Palackým, který píše, že se jednalo o porobu národa.
Nepochybně Habsburkové zavedly v Čechách poměry, které vedly k hospodářskému, vzdělanostnímu a uměleckému rozkvětu, hlavně po roce 1700. Jenže je také fakt, že až do roku 1918 byl český živel utlačován živlem německým. Jak by bylo, co by bylo, kdyby nebylo, nemá smysl spekulovat. Fridrich Falcký byl kalvín a ti se třeba s uměleckými památkami ne*rali podobně jako husiti, viz. vypleněný chrám sv. Víta. Takže pokud by nepadl po BH, nic moc dobrého by nás také nečekalo.
Já bych řekl, že poučení z BH spočívá v poznání, že je důležité stále dokola se pokoušet hájit české zájmy a nezaprodávat je cizině. Protože někdy to zaprodání může znamenat 300 let vlády jiných nad námi. Někdy osvícených, někdy brutálních, vždycky ale cizích.

otázka.
Tzv. utlačování českého živlu bylo jen jakýmsi sekundárním projevem.
Vše by se odvíjelo od premisy, kdo by vládl, v jakém územně správním celku - abych byl moderní - by byly české země začleněny, a jak by se snažil "napredovať" (můj oblíbený slovenský výraz nemaající v češtině vhodné jednoslovené synonymum).
Rozvoj němčiny v lokalitách osídlených česky mluvícím obyvatelstvem nebyl protlačován kvůli nějakému národovectví, nýbrž kvůli zvýšení produktivity a efektivity státní správy. Přeloženo do srozumitelné češtiny - výběr daní, budování infrastruktury, sběr statistických dat. Poslední položka je pochopitelně na prvním místě.

začalo hned po BH vydáním Obnoveného zřízení zemského (ústavy nařízené Ferdinandem II. bez schválení zemskými sněmy) pro Čechy v roce 1627, pro Moravu o rok později. Obsahovalo následující novoty:
- místo dosavadního stavovství byl uzákoněn absolutismus,
- česká koruna vyhlášena za dědičnou v habsburském rodě až do vymření mužského
potomstva,
- duchovenstvo zaujalo první místo v zemském sněmu (za ním teprve stav panský,
rytířský a královská města – ta měla na sněmu jen jeden hlas),
- katolické náboženství bylo prohlášeno za jediné povolené vyznání v českých zemích
(ti, kteří se nechtěli „srovnat“ s panovníkem ve víře, museli se vystěhovat ze země,
ovšem s výjimkou poddaného lidu, který musel přestoupit ke katolictví a také s výjimkou Slezska)
- jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým (ve skutečnosti mu však byl nadřazen),
- stavům bylo ponecháno povolování, rozvrhování a vybírání daní.
- zemské úředníky směl jmenovat pouze panovník.
Obnovené zřízení vyšlo pouze v němčině a nejvyšší kancléř zemské kanceláře Zdeněk Popel z Lobkowicz je nepodepsal, i když jej před tím císař uplatil hodností knížete.
Nešlo o reformu řízení zemí Koruny české, ale o represi vůči neposlušným poddaným. Reformy začala zavádět až Marie Teresie od poloviny 18. století a zejména Josef II., až tehdy bylo prosazování němectví jistým způsobem průvodním jevem reforem. Do té doby to byl více méně habsburský teror.

Pokud by evangelíci měli po Vestfálském míru 1648 v zemích Koruny české navrch, záleželo by na tom, kdo by vládl, pokud německá dynastie (třeba falcká) nebylo by stejně dobře jako za Habsburků.

děje. Rekatolizaci a vytlačování českých nářečí z běžné mluvy. V té době nic takového jako národ a úřední jazyk neexistovalo. S výjimkou území Maďarska, ale to je úplně jiný příběh.
Pokud panovník uměl jen německy a nechtěl se učit jinému jazyku, je vcelku logické, že jeho okolí začalo němčinu používat více a více. Ale cíleným potlačováním užívání češtiny bych se to neodvážil nazývat. To přišlo až později.

a ústřední jazyk neexistovalo (t.j. začátek 17. století).

Kronika Františka Pražského o díle biskupa Jana IV. z Dražic (+ 1343).
Založil (biskup) hrad na hranici, téměř uprostřed národa neřestného (Němců). Založil také klášter, jehož členem se mohl stát pouze Čech po otci i matce a to nikoliv zemský Čech, ale Čech rodem.

nehádejte se, pro formu ničíte obsah!
Stejně nemáte jistotu, že tu historii "co se dneska ví, či moc neví" nepsali nějací ti dějeBisci všech dob, a nečtete pak propagandu....
V podstatě Laco stačil ten Váš poslední odstavec. Ale těch zaprodávajících je na moje gusto uvnitř ČR už až příliš....

Laco, španělský vliv za stavovského povstání byl sice nepopiratelný, ale působil už na pozadí všeobecného úpadku tehdejšího Španělska.
V "Dějinách Španělska" ((Lidové noviny, Praha 1995) tvrdí historik Antonio Ubieto Areta, že:
"Jak jsme již uvedli, první polovina 16.století (doba Karla I.) byla obdobím rozkvětu, zatímco druhá polovina (vláda Filipa II.) se již vyznačovala příznaky úpadku s opakujícími se krizemi. První léta 17.století, za vlády Filipa III., byla obdobím zlomu ve vývoji, přechodem od vzestupu k poklesu, tedy zahájení fáze B, charakteristické pro hospodářskou krizi 17.století" (str. 235).
Z toho lze vyvodit určitou naději, že pokud by bylo stavovské povstání vedeno lépe, byla nějaká šance na úspěch, chtělo to možná) jen déle vytrvat. Ovšem - v dějinách neplatí ani "možná", ani "kdyby", samozřejmě.
Myslím, že s tím česko/německým problémem české šlechty máte pravdu. Ostatně i výlučně český šlechtic Valdštejn komunikoval "pracovně" převážně německy.

Máte pravdu, že od Filipa III. bylo Španělsko v úpadku a možná i dřív, v době umírání Filipa II. (+1598). Jenomže státy upadají většinou dlouho, třeba po generace.
Česká katolická šlechta nejen že povinně mluvila německy, ale špičky ještě do hloubky 17. století jezdily na zkušenou do Španěl a komunikovaly španělsky. Navíc měly rodinné vazby na španělské grandy. Viz. zmíněná Polyxena, dcera Marie Maxmiliány Manrique de Lara y Mendoza a otce Vratislava z Perštejna.
Vliv Španělska měl setrvačnost a s ním i vliv Habsburků.
Jen déle vytrvat v povstání by nestačilo. Rebelující stavové neměly žádnou významnou politickou ani finanční podporu. Dokonce i protestantské Sasko zůstalo neutrální a uvnitř státu třeba moravský předák Karel starší ze Žerotína, ač stoupenec českobratrské církve, díky svému evropskému přehledu nabádal povstalce k umírněnosti.

Trvalý odkaz

Na rozdíl od Laca G. si myslím, že to dnes Vidlák celkem trefil. Varianty vidím v podstatě dvě:
- buď těžil z nějakého opravdu dobrého stručného výpisu/výcucu jak k maturitě
- nebo to má opravdu dobře obsáhle načtené

Samotná bitva na Bílé hoře je celkem svým průběhem celkem nezajímavá. Podrobně ji faktograficky rozebírá třeba Dušan Uhlíř ("Drama Bílé hory", C Press Brno 2015), kde ji zasazuje do souvislostí stavovského povstání. O samotné bitvě str. 96 - 131. V porovnání s autorovým "Sluncem nad Slavkovem" celkem triviální čtení.
Poněkud epicky se záležitosti věnuje Olivier Chaline ve své "Bílé hoře" (Karolinum 2013), celkem na neuvěřitelných 563 stranách (včetně rejstříků atd.), i on se snaží o zasazení do dobových reálií.

Jak správně píše dnes Gerd, daleko zajímavější než samotná bitva je to, co se (hlavně ekonomicky) odehrálo po ní. Na to téma mi přijde jako nejčtivější klasické dílo prof. Janáčka "Valdštejn a jeho doba" (Svoboda, Praha 1978), kde lze najít i kapitolu "Mincovní konsorcium" (str.241) s vysvětlením principu tzv. "dlouhé mince" (viz Gerd), rolí kupce Hanse de Witta (původem z Nizozemí) v této záležitosti, dvorského žida Jakuba Bassewiho a především zákulisní role samotného císařského pověřence v Čechách Karla z Lichtenštejna.
Vyvrcholením pak byly pobělohorské konfiskace a rozprodej těchto majetků, když placeno bylo právě znehodnocenou "dlouhou mincí".

Správně uvádí Vidlák i Valdštejnovo jméno (tento jedinec bylo opravdu nejvýraznější českou postavou té doby, a proto má smysl se mu věnovat) - Albrecht Eusebius z Vladštejna. Jenže mu tam vypadlo jméno Václav, správně to je "Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna".
Vladštejnové, i přes poněmčenou variantu jejich jména, patřili k nejstarobylejším českým panským rodům. "Eusebius" byl tehdy módní světec, naopak nebylo v Čechách možno najít tradičnější české jméno, než Václav. I spojení těchto dvou jmen u jedné osoby charakterizuje určitou vnitřní rozpolcenost tehdejší české šlechty na rozhraní mezi tradicí a blížícím se všeevropským barokem.

Samozřejmě může vládnout podiv nad skutečností (uvedenou správně Vidlákem), že vítězové u Bílé hory a nad celým stavovským povstáním se zmocnili až neuvěřitelného bohatství oloupením nejen poddaných a měst, ale především zámožné šlechty. Podiv nad tím, že poražení nebyli schopni včas obětovat prostředky na vlastní armádu (silně podfinancovanou), je poněkud ahistorický - tehdejší šlechta nebyla prostě schopna patřičné vzájemné solidarity a určité míry finanční loajality. Nakolik lze k tomuto postoji hledat paralely i dnes ponechám na úvaze laskavého čtenáře, který měl trpělivost dočíst tento můj výplod až sem.

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

kde měl sídlo Zdeněk Popel z Lobkowicz na tehdejší dobu premiér české vlády (narodil se jinde), tak znalost historie po roce 1603, kdy tento rod přišel pod Říp je povinností místních obyvatel. Je toho spojeného s nimi a s obdobím třicetileté války víc. Třeba defenestrovaní místodržící + jejich písař se po zázračném zachránění po pádu z Ludvíkova křídla PH utekli do paláce pod ochranu paní Polyxeny, manželky zmíněného Zdeňka Popela. Ale to jsou drby.
Důležité je vědět,
1.
že českou rebélii vedli převážně protestanští Němci, Čechů tam bylo tak 40%, obyčejní poddaní byli úplně mimo, ale odnesli později následky válek.
2.
že to vypadá jako že se válčilo o víru, ale ve skutečnosti o politickou moc, když moc ekonomickou už převážně protestanté měli s ohledem na to, že jich bylo ve státě 80%.
3.
že v Evropě vládli převážně španělští a rakouští Habsburkové a že z Madridu se vládlo také v Praze. S ohledem na součty ekonomických potenciálů katolického a protestantského tábora čeští protestanté neměli v rébélii šanci uspět. Neměli dostatečnou zahraniční podporu.
4.
Česká vysoká katolická šlechta bohužel podporovala zdánlivě pravou víru, ale vlastně se cítila být ohrožena ekonomicky protestanty. Tak stát prodala Habsburkům.
5.
Mnozí z katolické šlechty, kteří po BH přišli levně na úkor protestantů k majetkům podporou Habsburků a katolicismu po roce 1989 restituovali zpět majetky. Příkladem je i onen palác na Pražském hradě, kam se schovali místodržící po defenestraci. Stát jej za socíku opravil a bývalá šlechta restituovala, jako jedinou soukromou nemovitost na Hradě. Ale podobně nabytých a restituovaných majetků byla spousta.
6.
Poučení nejen z bitvy na Bílé hoře, třicetileté války, ale i z jiných Našich velkých proher je, jak jsem uvedl výše jedno hlavní: Hájit český zájem a neprodávat jej cizákům.
A také, že bez pořádné mezinárodní podpory i podpory vnitřní není šance prosadit jakýkoliv velký politický projekt.

Z ničeho vás ne podezírá, to výše bylo o Vidlakovi, jehož šíře záběru a znalosti mě opravdu udivuje - je to obdivuhodné.
V tom, co píšete, nejsme ve sporu.
P. S.: Shodou náhod mám valdštejnské období načtení opravdu hodně a Janáčkova kniha (viz výše), je strhující čtení, lepší nez detektivka.....

Trvalý odkaz

Už od Kristušáka svatého se na našich územích vede jen hybridní válka. Každá strana ve válce má svoji ideologii, své bláboly a své spisovatele, keří dostali dycky dobře zaplaceno. Buď penězama nebo oprátkou. Nu, a pak je tady ta armáda. Tak se pojďme podívat na to, z koho čeho se ty armády skládají. Na jedné straně hybridní vřavy velí zlo ději , otitulovaní tupani a zvýhodnění blboni keří gdyž se zacinká prášulema tak se zjančí a vytáhmou do boje proti těm, keré zlo ději a mordechujci neplatěj nebo začnou sloužit komukoli, kerej má ty prachy, igdyby nakrásně čistě a průzračně nakradený. No a pak je tady druhá armáda, těch zatbrzele nepřizpůsobyvejch, keří se hned tak nelámou v kolenou a nebo jim to časem dojde a hážou písek do strojů zlo dějům oligarchům a veškeré vládní veteši. Ti první se můžou posrat z Káji čtvrtého,, okupanta a gubernátora, a ti druzí se hledaj najít v dějinách keré ti študovaní lempli nezfalšovali. Je to odvěká pranice a dycky se to ukáže jakmile se k veslům dostanou zlo ději se svýma pomocníkama a zaměstnancama. To pak je zle v celé zemi není na zaplacení ničeho smysluplného a sklíčka a plechovky se furt zlevňují.

A z teho mi vychází, že taky patříte do té první armády blboňů, keří nehledají řešení ani nemají žádné smysluplné návrhy, páč na to jako nemají čas. Heh. .

Trvalý odkaz

musím se podělit o dobrou zprávu. Radní našeho městyse (ODS) chtěli zašantročit nemocnici PENTě. Vzdemula se velká vlna odporu a dnes proběhlo referendum proti kterému modroptáci intrikovali. A dopadlo skvěle, je platné a závazné a zakazuje modroptákům prodat nemocnici soukromníkům. Petiční výbor chce převod na krajskou zdravotní. Účast přes 50% a téměř všechny hlasy proti prodeji.
https://www.litomerice.cz/images/Clanky/spr/referendum/2019_zapis_komis…
Takovou odezvu občanské společnosti si modroptáci nepřáli.

Ale no tak, referendum se hodí jen jako potvrzení vůle vládnoucí strany. Běda, když se projeví opačný názor! Pak se referendum musí opakovat jako v Irsku. Nebo se podívejme na Brexit. Když se výsledek nehodí, volá se po opakování referenda. V našich končinách je to pak přímá volba prezidenta. taky nevyhrál ten správný kandidát, tak se volá po zrušení přímé volby. V případě nemocnice možná počkají, až bude padat nedostatkem peněz na opravy.

Trvalý odkaz

Drobná potyčka na Bílé hoře byla začátkem něčeho, po čem zbyly je spáleniště.

Moje městečko shořelo v té době 3x a suplika k císaři po té hlásala že "jen pár lidí tam přehrabují spáleniště".

Pluli jsme po Labi, někde po d Míšní je oblast, kde je od vesnici k vesnici 20 a více kiláků, od 30leté války se nedorodilo….

30letá válka byla asi %tuelnímy ztrátami na populaci nejstrašnější záležitost evropských ději i ve srovnání s I. a II. sv. v.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.