Změnit atmosféru...

je hezká instituce. Jen aby taky byla svoboda po projevu.

Raphael Machado, 8. září 2025, © zerohedge.com

Nejnovější průzkumy veřejného mínění jasně naznačují radikální politický posun v evropském prostředí. V Německu získává Alternativa pro Německo (AfD) podporu 26 % voličů, což ji jasně řadí na pozici největší opoziční strany. Pokud se volební preference pro CDU a CSU berou odděleně, je AfD nejoblíbenější německou stranou. Ve Francii má Národní shromáždění (RN) – nyní vedené Jordanem Bardellou – již podporu 37 % občanů, což jej staví daleko před její macronistické a progresivní rivaly. Ve Velké Británii vede v průzkumech také "Reform UK" Nigela Farage s 30 % volebních preferencí. Vedoucí pozici má také Svobodná strana Rakouska s 37% podporou veřejnosti. V podobné situaci je i Strana pro svobodu v Nizozemsku s 33 % hlasů. Dále v žebříčku svých zemí je Chega v Portugalsku jako druhá nejoblíbenější strana s 23 % hlasů. Na druhém místě jsou také Švédští demokraté s 20 % hlasů a Norská pokroková strana s 22 %.

V dalších evropských zemích, jako je Dánsko, Belgie, Finsko a Polsko, jsou podobné strany na pevném třetím místě. A pokud nebereme v úvahu Meloniho „Bratry Itálie“, vidíme podobnou situaci i u italské Ligy. Zcela jasně čelíme politickému trendu, který daleko přesahuje lokální jev. Jedná se o kontinentální fenomén, který se postupně rozšiřuje již několik let a zřejmě bude trvat. Tyto strany se nakonec nevrátí na politický okraj a zdá se, že jsou tu, aby zůstaly.

Je nevyhnutelné uvažovat o tom, že vzestup těchto stran, které zpochybňují liberální řád, je důsledkem speciální vojenské operace. Obchodní a energetická krize vyvolala v Evropě některé významné ekonomické problémy. Německá ekonomika se propadla, zatímco francouzská a italská ekonomika stagnují. Většina evropských zemí také čelila inflační krizi v roce 2022 a aby inflaci dostala pod kontrolu, musela dále omezit veřejné výdaje pomocí úsporných opatření a zvýšit úrokové sazby. Zvýšila se také nezaměstnanost, zejména v Německu, kde bylo v posledních dvou letech uzavřeno mnoho továren.

Dále nelze přehlédnout, že lídři Velké Británie, Francie a Německa stále častěji používají provokativní rétoriku, která naznačuje, že pošlou mladé lidi ze svých zemí bojovat proti Rusku na Ukrajinu.

Posilování konzervativního populismu v Evropě však není novým jevem. Jedná se o postupný vývoj, který se formuje již 20 let, a jeho hlavní příčinou je masová imigrace se všemi jejími neblahými důsledky v oblasti bezpečnosti, ekonomiky, kultury atd. Domníváme se, že současná evropská elita takový jev nepovažuje za žádoucí. Jinak by nebylo možné vysvětlit soudní ofenzivu proti AfD zaměřenou na zákaz této strany, ani právní útoky proti Marine Le Penové, které ji zbavily volebního práva, a ještě méně celou mobilizaci za účelem zatčení Calina Georgescu v Rumunsku, stejně jako podivné manévry, které vedly k porážce George Simiona v prezidentských volbách v této zemi. Ale zdá se, že situace se neomezuje pouze na právní válku a potenciálně nelegální soudní manévry.

Ve Francii se zdá, že vlna úmrtí souvisí s Macronem, přičemž na seznamu podezřelých úmrtí figurují středopravicový zákonodárce Olivier Marleix a François Freve (plastický chirurg spojený s Brigitte Macronovou). Nyní se objevují zprávy o nejméně 7 záhadných úmrtích politiků AfD ze Severního Porýní-Vestfálska v předvečer místních voleb. Tyto vlny záhadných úmrtí ve Francii a Německu pravděpodobně nikdy nebudou vypátrány, ale v dnešní Evropě je jasně cítit jiná atmosféra. Atmosféra, která je rozhodně méně svobodná než ta, která panovala v Evropě před několika desítkami let. Manipulace voleb, uvěznění opozičních kandidátů, záhadná úmrtí kritiků, omezování svobody projevu – západoevropské země začínají splňovat všechny znaky typické pro dystopické tyranie. Co se říká o Číně, Rusku a Severní Koreji, se již stalo realitou ve Velké Británii, Německu a Francii.

Aby se zachovala „liberální demokracie“ v Evropě dobrovolně opouštíme všechny zbytky demokracie.

Co jsme měli, už není a nebude:

► dopravní obslužnost venkova je pryč

► vesnické obchody jsou pryč

► zdravotní střediska jsou pryč

► zubaři jsou pryč

► plno železničních tratí je pryč

► český banky jsou pryč

► český průmysl je pryč

► zlatý poklad je pryč

► jistota zaměstnání je pryč

► kvalitní školství je pryč

► jedna z nejsilnějších armád světa je pryč

► doly jsou pryč

► výroba léků je pryč

► dostupnost bydlení je pryč

► bezúročné a novomanželské půjčky jsou pryč

► plno oblastních nemocnic je pryč

► podnikové rekreace jsou pryč

► plno horských středisek je pryč

► značná část zemědělství je pryč

► věda a výzkum je pryč

► obchodní vazby ve světě jsou pryč

► námořní plavba je pryč

► aerolinie jsou pryč

► Svazarm a dětské kroužky jsou pryč ► pionýrské domy a zájmové střediska jsou pryč

► rekreační střediska jsou pryč

► vodárny jsou pryč

► potravinové normy jsou pryč

► kultura je pryč

► morálka a osobní čest je pryč

► mezilidské vztahy jsou pryč

► národní hrdost je pryč

► víra v zákony je pryč

► víra v justici je pryč

► víra v policii je pryč

► víra ve zdravotnictví je pryč

(Přišlo mailem)

Jak Jindřich Rajchl (SPD+) donutil k šílenství Šebelovou (STAN), a ve studiu Bucherta s Bartoněm vítězstvím ve volební anketě

Nebudu hodnotit Jindřicha Rajchla jako suverénního vítěze o koňské délky z mého pohledu. Aktéry znám a nebylo by to objektivní. Takže jen ukáži, jaký to mělo důsledek na politické scéně s důkazy.

Na Šebelové bylo vidět, jak si zoufale nechtěla nechat líbit totální neznalost a zesměšnění političky z minulého pořadu a chtěla mu to prostě "nandat". Těžko říct, zda to byl záměr, ale Rajchl zoufalé dámě ze STAN Šebelové jednou větou rozmetal bábovičky tak, že už se do konce pořadu nezmohla na nic a jak anketa, tak i hodnotící ve studiu se jednoznačně shodli, že byla trapná a nedokázala Pětikoalici a Stanjurovi pomoci žádnou větou. A třetí Pirát byl jen do počtu. A následně Buchert (bývalý TOP 09 a novinář s Bartoňem mohli nad vítězstvím Rajchla v anketě zešílet, že Buchert odmítal vyslovit i jeho jméno a Bartoň kvičel jak podsvinče a lhal, až se studio otřásalo. Ale popořadě.

Hádka Zaorálka a Stanjury na začátku nechávala Rajchla klidným, Ten čekal trpělivě na hvězdnou chvíli a ta přišla. Šebelová (STAN) se mu chtěla pomstít a každým okamžikem ho urážela. Nejdříve že lže a SPD na Jarmarcích prodává za dumpingové ceny. Brambory za 9 Kč.

Nepříčetná Šebelová nedala Rajchlovi pokoj. Fotodokumentace hovoří za vše a tak pokračovala jak šílená. Až do chvíle, kdy jí Rajchl vmetl do tváře, že káže vodu a pije víno. Že hlásá o tom, jak se má šetřit a sama je suverénně největší násoskou a příjemkyní dotaci z řad poslanců ve sněmovně a vede žebříček milionových náhrad mimo svůj obrovský poslanecký plat. Tím ji odrovnal natolik, že se do konce pořadu nezmohla na kloudnou myšlenku a nejen v anketě dopadla, jak dopadla, ale i její pochlebníci ve studiu to přiznali...

- Ale to hlavní z pohledu zasvěceného (nikoliv samozřejmě voličů) se odehrálo ve studiu, kdy dva ze tří (Viliam Buchert, novinář a bývalý kandidát TOP 09 a Petr Bartoň - pseudoekonom a host CNN Prima News, který zásadně otáčí debaty směrem k podpoře Pětikoalice a lže, až se od kočáru práší. (Jak může dostávat mzdu, když ekonomice nerozumí je záhadou a být zván dokonce do studia...?)

Při hodnocení ve studiu Buchert totiž nechtěl vyslovit ani jméno vítěze a odpovídal nuceně až po otázce redaktora. Jak mohl ten prolhaný Rajchl vyhrát? Bohužel, v čem Rajchl lhal, jsme se od něj nedozvěděli. A korunu tomu dodal Petr Bartoň, ze kterého nenávist k Rajchlovi a k těm, co dali tolik hlasů, že suverénně zvítězil, jenom tekla, až se Thomas Kulidakis ve studiu třískal smíchy a zesměšňoval je. Ta pointa byla v tom, že údajně SPD a opozice lhala, nemá argumenty, jak ušetřit a vlastně ten Jindřich Rajchl tím, že je podvodník a hlupák, anketu vyhrál. A když chce prověřit rozkradené peníze na obraně Černochovou, kdy ceny vojenských zlatých letadel a tanků jsou předražené až o 100 miliard a považte, ta drzost, Rajchl chce dokonce prověřit, komu do kapsy oněch sto miliard nateklo...

A právě ztráta 100 miliard na ministertsvu obrany a 35 miliard do politických neziskovek by stáhlo šílenou sekeru a zadlužení Stanjury o 135 miliard škrtem pera rozlítila dva pány ve studiu, že on chce toto drze prověřovat a je proto podvodník.

Je to normální?

Proč je SPD nyní kritizována za to, že má konečně skutečné profesionály na právo, na ekonomiku a přestala být protestní stranou a ví, kde v rozpočtu zarazit šílené rozhazování a pokud ušetří 135 miliard, snadno se z nich zaplatí a doplatí důchodcům oněch 18 miliard, o které je vláda Pětikolice okradla. A právě to, že údajný ekonom Petr Bartoň nepříčetně pokřikoval, že tito lidé lžou, neb on je ekonomem a vše od opozice, konkrétně od Rajchla je lež, bylo důkazem, že těm darebákům Rajchl a SPD tvrdě šláplo na kuří oko a do jejich zlodějských kampeliček.

Petr Bartoň urážel, co mohl, ironizoval, běsnil a kvílel, že nikdo z opozice, natož Rajchl ničemu nerozumí a ten plebs dal 42% Rajchlovi...atd.

Petr Pokorný skrytapravda.cz         https://skrytapravda.cz/…ete

Zdroj

Kéž by McCarthysmus, tohle je neomarxismus jak vyšitej. Naopak by bylo třeba umlčet je. 90.léta byla plná svobody a kam to vedlo vidíme. A nikdo pořádně nekřičel a nebo málo. 

Ale ještě k tomu Polsku a Hitlerovi, 2 roky před tim, v  roce 1932, uzavřelo Polsko ten samý pakt o hranicích a přátelství s SSSR. 

1932: Polsko a Stalin

1934: Polsko a Hitler

Ani Stalin, ani Hitler, nedrželi slovo. 

Berrnarde už jsme jednou střetli kvůli Palachovi, včerá jsi mě kvůli svým blbým kecům vůči němu nasral podruhý. Nevíš o co šlo, nezažil jsi to, jenom blbě pindáš. Když jsem už v ráži, tak se zeptám přímo, proč ty na Vidlákovy kydy vlastně chodíš, jaký máš k tomu důvod? Tady většina z nás věří v Český národ, v to že pomoci společných zájmů, vzájemné solidarity a spolupráce se nám podaří zvrátit úpadek naší společnosti, vymanit se z katastrof vyvolaných pětatřicetiletým působením liberalismu a obnovit společnost a její prosperitu. 

Vždyť ty tvoje názory, odmítání jakékoliv solidarity a spolupráce a zastávání vyhroceného individualismu, přímo odpovídají liberálním představám o ideálním lidstvu, se kterým si snadno poradí a které bude liberálnímu ovládnutí světa klást minimální odpor.  Tak jak to kdysi definovala Thatcherová: „Neexistuje žádná společnost. Jsou jen jednotliví muži a ženy, a jsou rodiny.“ Tak přesně tenhle životní postoj zastáváš ty!

Vyřčená slova sama o sobě mohou být prázdná, pouhé opakované fráze bez obsahu a bez hlubšího porozumění. V dnešní době slova mnohdy ztrácí váhu právě proto, že jsou pronášena lehkovážně, bez důkazu, že za nimi skutečně stojíme. Čin je tím, co slova zpevňuje, co jim dodává váhu. Skutečným činem poskytuje mluvčí svým slovům záruku, že za nimi stojí, že je přesvědčen o jejich pravdivosti.

Přišel rok 68, Dubček je prvním tajemníkem, rozbíhá se Akční program KSČ. Zprávy v TV trvaly hodinu, z toho 3/4 zprávy z domova. Volby prezidenta. Majáles a my študáci jsme křičeli: "Nechceme svobodu my chceme císaře". Myšleno Svobodu a Císaře.  Nadešlo léto, okurková sezóna, doma se nic moc nedělo, spíš se mluvilo o reakcích z SSSR a okolních států, zejména z NDR. Zdálo se, že se ty polednové změny začnou zametat pod koberec. Pak přišel Vaculík s 2000 slovy. To byla určitá vzpruha. Ale následovala schůzka v Čiernej pri Čope. Pak vojenské cvičení ze, kterého se nechtělo sovětům domů. 

No a pak 21. srpen. Hrůza, bezradnost. Lidi se scházeli venku, měli jsme k sobě nějak blíž. Únos představitelů, cesta prezidenta do Moskvy. Týden jsme žili na ulici. Pak triumfální návrat, o Moskevských protokolech jsme nic nevěděli.  Přísahali jsme si, že zůstaneme jednotní, že nedovolíme, žádné změny k horšímu. Pak ještě 28. říjen - vyhlášení federace, lidi sice vyšli do ulic, ale tak nějak cítili, že si to vlastně nepřáli, že tu Českou národní radu ani nechtějí, že se identifikují s republikou jako celkem. No a potom to pomalu začínalo, lidi začínali přemýšlet jak budou žít v posrpnové době. Už přestávaly být důležité ty polednové ideály, ale důležitější roli začal hrát strach, aby neměli problémy za své postoje před srpnem. Nastupující Husákův režim nabídl zadní vrátka, stačilo se veřejně zřeknout svých předchozích postojů, prohlásit, že jsem byl pomýlen a podepsat věrnost novým vládcům. Zkrátka převléknout kabát.

To byl začátek roku 1969. Student filozofické fakulty UK,dvacetiletý Jan Palach v atmosféře postupující letargie a rozpadu národní solidarity se pokusil situaci ještě zvrátit. Možná s několika kamarády, možná sám. Neměl žádné prostředky, žádný přístup do medii. Přesto vymyslel způsob, jak může promluvit tak hlasitě, aby ho každý v republice uslyšel. Bral to jako poslední šanci a proto do toho šel.

"Jsem pochodeň číslo 1 a po mě přijdou další". Ta slova způsobila matkám středoškoláků a vysokoškoláků těžké sny. Byl to strašlivý výkřik, který se s ozvěnou rozléhal po celé zemi, dobrovolná smrt studenta, na to jsme nebyli zvyklí. O upálení  jsme snad něco zaslechli. Pár let před tím tak protestovali proti útlaku buddhističtí mniši v Jižním Vietnamu. Ale že by k tomu došlo u nás, s tím nikdo z žijících neměl zkušenost, to byl skutečně šok. Srdcervoucí výkřik, před kterým nikdo nemohl uniknout "proboha vzpamatujme se, držme pohromadě, jen tak máme šanci".  Byla to slova, upřímný apel, za který se zaručil vším co měl. 

Za to, aby ten apel opravdu pronikl ke každému bez výjimky, právě za to dal svůj život a zvolil si mimořádně těžkou smrt. Byl to absolutní čin, před kterým neobstály žádné výmluvy, všichni jsme tam stáli nazí jako před posledním soudem, nedalo se kde schovat, nebylo kam utéct. Na takovou konfrontaci jsme nebyli připraveni, kdo z nás měl čisté svědomí? Kolik jsme byli ochotni obětovat za ty polednové ideály? Ale Palach nás nechtěl soudit, chtěl nás vyburcovat, chtěl, aby jsme si uvědomili, že za opětovné sjednocení národa stojí usilovat, stojí za to přinášet oběti. Byl sám, vydal se po této cestě jako první, nemohl s ničím srovnávat, ale studoval filosofii a znal třeba příklad Sokrata. Viděl to jako poslední šanci pro náš národ, proto si zvolil tak šokující řešení.

Palachovo drama začalo 16. ledna zápalnou obětí, 19. ledna zemřel a 25. měl pohřeb. Byl jsem tam, šlo mi tenkrát na 18. rok. Tak jako mnoho současníků jsem Palachově motivaci rozuměl, nedalo se to schvalovat, takové právo snad měli jen ti, co si vylosovali, že jej budou následovat. Žádný režim po roce 68 neměl k Palachovi úctu, každý s jeho odkazem manipuloval pouze ve svůj prospěch. Když jsem si včera přečetl tu sprostotu, kterou napsal berrnard, bouchly ve mě saze. K tomu se nedalo mlčet, to snad uznáte.

Asi "byla taková doba",,,,smlouvy už předtím v r. 1938 nedodrželi angláni a francouzi, pak si němci ukousli Sudety, poláci Těšínsko, atd.... Měli bychom se spíš podívat na to, kdo na tom nejvíc vydělal. Ani němci ani SSSR to nebyli.

nastává i v Nepálu... Zajímalo by mě, kdo to organizuje. Jo, k moci se derou "zoomeři" -jsem zvědav, co dokáží. Si myslím, že gowno. Jako doposud, teda ti, co nejvíc křičí.