Ještě na mě počkal...

Autor

Přátelé, dnešní článek bude vzpomínkou na posledních deset let mého života mezi domácími zvířaty a především pak vzpomínkou na mého čtyřnohého pomocníka a přítele. Mého jezevčíka Buba. V roce 2015 jsem si ho přivezl jako plyšovou kníkající kuličku, protože děti „chtěly pejska“ a můj kolega v práci měl zrovna jedno štěně navíc. Moje žena také nebyla proti, můj chov prasátek se právě rozjížděl a bylo zapotřebí něco většího než je kočka, protože bylo zapotřebí držet v šachu nejen myši, ale tu a tam i nějakého potkana, který byl na běžnou kočku už příliš velký.

Měli jsme štěstí. Bubo byl zlatá povaha k dětem a rychle u nás zapadl do party. On prostě chápal. Nějak přirozeně od začátku. Chodil po cestičkách, nevydupával trávu, nešlapal na záhonky. I když někdy zůstala vrata průjezdu otevřená, nikdy neutekl a zastavil se na vlastním prahu. Chodil do vinohradu plašit špačky, cizí kočky proháněl, ale spíš, že si s nimi chtěl hrát, než jim ublížit a naše kočky přijal za své. Během let si je zorganizoval do vlastní smečky, v zimě je měl nakvartýrované u sebe v boudě a ucpával jimi vchod, aby mu nebyla zima.

Pamatuju si jako dneska, jak jedna z našich koček přinesla svoje malé kotě, položila ho před něj a čekala, co udělá. A když zjistila, že mu Bubo neublížil, nastěhovala mu do boudy všechny tři. A za tři měsíce koťata žrala se psem ze stejné misky a napodobovala ho. Škoda, že jsem nikdy nenatočil, jak říkám povel: „sedni“ a kromě psa si sednou i tři kočky vedle něj.

Když jsem si pak pořídil prasnici a začal jsem si vychovávat selátka opravdu odmala, byl to opět Bubo, který chodil pomáhat. On vždycky novorozená selata olízal dosucha a dostrkal je ke struku. Když nám jednou prasnice zmetla, přišel ji i s kočkami utěšovat. Nikdy nezapomenu, jak se kočky přitulily k jejímu rypáku a začaly vrnět, že to bylo slyšet za devátou stěnou a pes na to dohlížel. Kočky, které vždycky ohledně prasnice předváděly okázalý nezájem, najednou přišly a chovaly se lépe než leckterý člověk.

Jen při zabíjačce jsem ho vždycky musel zavřít. Měl tendenci své vepřové kamarády bránit. Až když jsme měli prase zabité, očištěné a pověšené, mohli jsme ho pustit a on pak po zbytek dne obcházel všechny hosty, chtěl se mazlit a truchlil.

V posledních třech letech jsem doma byl stále méně a stále více jsem zanedbával dvůr a pole. Práci za mě převzaly děti a z mého Buba se postupně stával jejich Bubo. Už mě nevítal tak bouřlivě jako kdysi, stal jsem se pro něj vlastně takovým dalším hostem, se kterými se denně potkával. Když jsem se teď po volbách vrátil a převzal si svoje povinnosti, dával mi najevo, že se na mě vlastně zlobí, protože jsem si ho dlouho nevšímal. Přišel si pro pohlazení, ale ostentativně se držel ostatních a ne mě.

Po několika dnech se to ale náhle zlomilo. Najednou se ode mě nehnul na krok. Čekal na mě u dveří a ať jsem dělal na dvoře cokoliv, div mi nepodával nářadí. Chodil za mnou po poli, když jsem mulčoval nebo sekal trávu, motal se mi pod rukama, když jsem se snažil uklidit dílnu, prostě psí věrnost, která je bezpodmínečná, ať je člověk jakýkoliv.

Po týdnu této psí lásky jednoho rána nepřišel na krmení. Zůstal ve svém pelechu ve slámě. Nebylo to poprvé, občas si jako dlouhý jezevčík hnul se zády a nechával se od nás obsluhovat. Tentokrát ale každý den žral méně a méně, o to více potřeboval vodu a scházel před očima. Po třech dnech byl hubený jak šindel, přes kůži začala být vidět žebra, pak se k němu nastěhovaly kočky, začaly ho zahřívat a vrnět… Ještě jsem ho dovezl k veterináři, ale ten už jen konstatoval, že má nějaký rakovinový nález na slezině a krvácí do břicha. Už jsem mu jen mohl usnadnit odchod…

Ještě na mě počkal, až se vrátím z velkého světa domů…

Proč to všechno píšu…

Nehroutím se z toho, že jsem přišel o psa, život má prostě i své stinné stránky. Jen jsem chtěl, aby na hentěch internetech zůstala vzpomínka, jak mě příroda učila být člověkem. Aby zůstal povzdech, že přicházíme o úctu před Božím stvořením a že venkovský dvůr je něco víc než jen výroba vepřového či vajíček. Abych přidal svědectví o poutech mezi lidmi a zvířaty, ve kterých je toho víc, než si někdy myslíme a existují věci mezi nebem a zemí, které můžeme pozorovat, ale kterým nikdy nebudeme rozumět.

Začínal jsem jako bloger, který popisuje svět z pohledu vesnického dvora a který chce zachovat co nejvíc z venkova, který nám moderní doba bere. Vesnice se nám mění v malá města, přibývá v nich lidí, kterým vadí pach hnoje i půlnoční zvonění zvonkohry z radničních hodin. Pokrok dneska znamená, že jsme stále choulostivější a stále závislejší. Před sto lety byla nejsilnější politickou stranou Agrární strana. Dneska tvoří zemědělci možná jedno procento voličů a „na jejich názory není třeba brát ohledy.“

Možná je čas se k tomuto blogerskému úkolu vrátit. Když jsme nemohli pohnout světem, mohli bychom se alespoň pokusit, nepřijít o svoje kořeny a pouta s ostatními živými tvory.

____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.5 (15 hlasů)

Komentáře

Mohla bych poprosit o nové dýpfejky? 🙏🙏😊

Partie na Prima  CNN dnes…… to bylo něco! Oni prostě ví, že jsou nepostižitelní, beztrestní🤮 Decroix je neznahanba nonplusultra🙏🙄

Průměrný počet slepic: 3 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Osamělost tohoto webu spočívá v tom, že chce řešit všechno, co slina přinese na mozek. Tu antisemitismus, tu sionismus, tu vegetariánství, tu NSDAP, atp. Taková COCHCÁRNA. Což není sprosté slovo. Každý si říká, co chce. Je to možné. Ale neunavuje vás to? Nevysiluje? Neštve?
Indiáni nikdy nedávali rady, aby neurazili. Proti přilepení na toto diskusní fórum užívám toto: Vidláka a okolí nečtu na noc. Vždycky až ráno, než jdu do lesa. V lese se vyprdíte, jedovaté myšlenky se z hlavy odpaří. Poté teprve snídám. Někdy bůček, někdy míň jedovaté houby, ale hlavně mořské ryby. Obyč sardinky se spoustou cibule, česneku, rajčat. Nemusím obědvat.Někdy někomu sdělím, proč mořské ryby.
Než mi to, blbcovi, oznámí: ANONYM, radši se podepíšu: Váš Valsoraj

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Po smutné události mi napsal jeden toto:

,,Rafaeli drž se.Celý život mám psy,...vím jak ti je.Jsem ten typ...když spadne dopravní letadlo,...je mi to fuk.Pokud nespadne na psí boudu"

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

Vážený pane, budete asi o 1/4 století starší než já. A já jsem se od určitého věku naučila naslouchat starším. Ovšem naslouchat neznamená poslouchat.☝️Vaše myšlenky jsou mi v mnohém blízké, nad některými teprve uvažuji. Jen tak mmch. Vondráček z SPD prohlásil, že "mládí ani stáří není zásluha". 

Proto vám napíšu něco k cochcarně. Myslím, že kdyby tu každý den nebyl nový blog, bylo by tu mrtvo úplně. Další věc je, že my tu nic neřešíme. Nejsme tu od toho. Možná, že by to chtělo nad tím popřemýšlet. Nejsme parlament ani OSN. Já to vidím tak, že si jen vyměňujeme názory, informace, informační zdroje. Některé téma je výživnější, některé méně. Mne to přispíváni sem nevysiluje - spíš mám někdy méně času, takže když si nemůžu pomoct - pak moje příspěvky vypadají 😵‍💫 Někdy jsou tu témata,.kterým nerozumím vůbec, takže se ráda příručím.

Co jsem tady mne začaly zajímat trochu jiné věci a ve volném čase se zabývám přemýšlením a úvahami nad názory hlavně oponentů. Tedy i vašimi. Pokud se setkáme někde u Vidlakovic kamen v koutku - bude to jako další krok v návratu k tradicím - k osobnímu jednání 👍

To bych nebyla já, abych trochu nezaškarohlídila 😁Jsou tu lidi, se kterými bych na sjezdu strany STAČILO seděla na vzdálenost minimálně koštěte ☝️🤣

 

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Tak já teda ten váš buddhistický názor vysvětlím naší kočce. Tam ale bude krapet potíž v tom, že organismus těchto šelem nedokáže rozložit rostlinný protein, takže jako čistá vegetariánka za chvíli pojde.

Zatím bez slepic

kdyby jedla to co já:

- prvotřídní jogurty ve skleničce - pamatuje je ještě někdo za 1 Kčs?

- sýry ze salaší nebo místní mlékárny, která bere mléko jen od pasoucích se kravek

- olivový olej, přímo panenský

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Na namitku ohledne obsahove rozbredlosti tohoto  fora  a se snahou pripadne offtopic tema vratit  k hlavni linii tohoto webu tedy k aktualni politice -   pridam  vzpominku na naseho psa, co jsme ho  pred nemnoha lety   privezli  k veterinarovi,  aby mu tam dali milostivou injekci (pes zacal  postupne hodne  krvacet, bylo mu 14 let,  nador vnitrosti).  Byl jsem uz  docela namekko, jak jsme tam sedeli  v prislusne mistnosti "na rozlucku",  drbali nasi fenu za krkem, ona  na nas s duverou koukala a my  se chystali  uz  k odchodu (krome  me zeny, ktera byla pak spoluucastna pri te injekci).  Co  mne  vylecilo ze sentimentu? Pohled nad venkovni dvere te ordinace, kdyz jsme odchazeli.  Vlal tam stejny  modrozluty hadr,  jako  na mnoha verejnych budovach te doby nejen v Praze... Pardon za tuhle vzpominku    

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Paní Sif, půl hodiny jsem vám psal odpověď, a pak abych se vyhnul anonymovi, napsal jsem do kolonky Vaše jméno: Valsoraj, což se začervenalo a zřejmě skončilo na smetišti dějin. Teď opět s hrůzou v oku vyhlížím konec této mizerné zprávy. Pakliže se na horní liště objeví zase anonym, může někdo staršímu v počítači tonoucímu hodit lano?
Váš Valsoraj

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Konec poplachu. Už nejsem Anonym. Omlouvám se za omluvy. Paní Sif, ozvu se, jak nabydu sil. V.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Evropa končí , nápor migrantů už nejde zastavit a navíc nám tu vládnou hlupáci a zloději ! Přežije jenom Rusko a jeho spojenci .

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Evropa končí , nápor migrantů už nejde zastavit a navíc nám tu vládnou hlupáci a zloději ! Přežije jenom Rusko a jeho spojenci .

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Zdravím všechny.Pěkně si tady vykvakujete při neděli.No niekedy se mi otvírá v kapse kudla rybička

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by Jójiš (neověřeno)

Trvalý odkaz

Příliš měkká ocel a velikostí dost malá. Možná tak na to oloupat česnek. Je ovšem fakt, že výrobce potom vyráběl i sběratelské edice z kvalitní oceli. Každopádně tento nožík je vhodný, aby ho člověk měl z nostalgie, ale tvarem rukojeti a délkou čepele je dost nevhodný k normálnímu použití. 

Ovšem, pokud je nabroušená a otvírá se vám samovolně v kapse u kalhot, dal bych si na vašem místě bacha na pinďoura.

Tak co, už to byla lepší debatka?

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

verde

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V Ženevě je po sečtení 95% hlasů (poštou zaslané hlasy, 5% přišlo k urnám) na nejlepší cestě stát se členem kantonální vlády člen strany zelených Nicolas Walder. Doplňovací volby po 12 letech ve funkci odstupujícím členovi vlády proběhly dvoukolově, přičemž v druhém kole se rozhodovalo ze tří kandidátů.

7-členná vláda kantonu Genf, volená každých 5 let občany - suverény nejen ve svém kantonu, ale i v konfederaci, je řízena jedním ze svých členů (kantonálním prezidentem, vždy prvního ledna nově voleným nebo potrvzovaným) a státní kancléřkou (Michèle Righetti-El Zayadi, na obrázku úplně vlevo).

Straničtí reprezentanti kantonálních vlád jsou pak delegováni při doplňovacích nebo potvrzovacích volbách federální  7-členné vlády (Bundesrat - Spolková rada, řízená aktuálně spolkovou prezidentkou a spolkovým kancléřem).

genf

 

Zatím bez slepic

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.