Bude to jen zrychlovat...

V době úchylné, kdy úchylné ženské se věnují hokeji, fotbalu, či dokonce boxu a ještě snad úchylnější mužští se na ten hnus obdivně dívají. Tak v tédo době úchylné čekám už jen na spasitele, který přijde zhasnout.

Na druhou stranu mohly by se ty české sportovní "lvice", alespoň svléknout pro nějaký ten úchylný kalendář pro údajné dobročinné účely.  

rozsudek....

Kurňa, už po roce? Ten soud si musel pořádně máknout, aby to mohl tak bleskově zmáknout.

Žijeme-li v mediokracii, pak se ptejme, kdo řídí média. Ta přeci nevytváří vlastní kapitál. A kdo je vlastní? Židobanksteři! Stali se z nás jen bezmocní otroci Sionu. 

JINDŘICH RAJCHL -  Facebook

Pane expremiére, přestaňte laskavě lhát. Vedl jste nejhorší vládu v historii naší země, která dostala naši ekonomiku na kolena, připravila naše občany o třetinu jejich celoživotních úspor, zavedla cenzuru srovnatelnou s bolševickými rozměry, a teď tady plácáte něco o strachu ze spravedlnosti a pomstychtivé nenávisti?

Tak za prvé – opakovaně a dávno před volbami jsem jasně deklaroval, že bych vždy za všech okolností hlasoval proti vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání. I kdybych dnes seděl v opozici, tak bych pro tohle flagrantní zneužití justice k politickému boji proti současnému premiérovi ruku nikdy nezvedl. Tenhle chucpe hon na čarodějnice bych nepodpořil, ani kdyby mi ji měli zlomit.

A za druhé si prosím vůbec neberte do úst spojení „pomstychtivá nenávist“. Neboť jste to byl právě Vy, Vít Rakušan, Jana Černochová a další členové pětikoalice, kteří tady šířili nesmiřitelnou nenávist vůči všem, kteří se odvážili projevit svůj vlastní názor, jenž byl odlišný od Vašeho lepševického pohledu na svět. Vy jste přinesli do naší politiky výrazy dezolát, proruský šváb, svině a nejněji svoloč. To vy jste říkali, že s námi nebudete mít žádné slitování. To vy jste otevřeli stavidla nenávisti vůči všem, kdo s vámi nesouhlasili.

My k nikomu nechováme nenávist – nám je těch zmanipulovaných lidí, kteří spatřují etalon morálky v bývalém rozvědčíkovi schvalujícím okupaci vlastní země, pouze líto. Pokud totiž někdo přestane používat vlastní hlavu a nechá si do ní vložit zcela zvrácené představy o mravnosti kariérních oportunistů, jimž záleží pouze a jen na sobě samých, tak to není důvod k nenávisti. Je to pouze politováníhodný fakt, nad kterým lze pouze nevěřícně kroutit hlavou.

Kdybychom totiž žili v normální společnosti, tak Piráti nikdy nejsou ve sněmovně, Rakušan by čelil trestnímu stíhání a Vy byste musel do smrti chodit už pouze kanalizačním systémem.

Jako obvykle jste propásl unikátní příležitost mlčet.

I když pro nás je to vlastně možná dobře – čím déle a intenzivněji budete naše lidi těmito výplody obšťastňovat, tím více si budou jisti, že už nikdy nemají volit ODs ani nikoho jiného z té prolhané nenávistné pětikoaliční bandy.

svlékla pro časopis. Odvážné fotky zaujaly...

No, on ten ženský hokej snad ani ničím jiným zaujmout nemůže.

Pojdme se obcas bavit taky o necem optimistictejsim.  Zajimavy cesko-moravsky pohled do historie  Gronska  novinky.cz/ceska-stopa-v-gronsku-dejiny-tvorili-moravsti-bratri-a-odkaz-komenskeho

Původně dům Moravských bratří vystavěný poblíž Nuuku v Grónsku v roce 1747 nyní slouží jako sídlo grónského ombudsmana.

Neplatí to jen pro klimatické modely...
Přehled od AI
"Příspěvek na sociální síti X (dříve Twitter) od Vitalije Treťjakova informuje o výpadku proudu na olympijských hrách v Itálii, načež uživatel AMV reaguje nevhodným komentářem.
Vitalij Treťjakov informuje o výpadku proudu na prvních olympijských soutěžích v Itálii.
Uživatel AMV reaguje, že je to proto, aby se ukrajinský tým cítil jako doma.

Příspěvky byly zveřejněny 6. února 2026."

* hnůj dovnitř - hnůj ven

Nejen o Německu:

@IslanderWORLD
Německo potichu buduje nový model vládnutí – takový, který nemusí rušit volby, zakazovat strany ani otevřeně cenzurovat projevy, protože se naučilo, jak uplatňovat umění „legitimity“ proti proudu. V pozoruhodném rozhovoru pro Neue Zurcher Zeitung popisuje výzkumník Andrew Lowenthal architekturu řízení veřejného mínění v průmyslovém měřítku v Německu. Jeho výzkum mapuje zhruba 330 propojených aktérů, od federálních agentur, státních ministerstev, veřejně financovaných nevládních organizací, univerzit, organizací pro ověřování faktů, think tanků až po nadace. Tito aktéři nepůsobí v opozici vůči státu. Stále častěji fungují jako jeho součást. Nejedná se o tupou cenzuru. Je to mnohem propracovanější a výmluvnější v orwellovském smyslu. Lowenthal nastiňuje epistemický systém řízení: uzavřenou zpětnovazební smyčku, ve které je politický úsudek zpracováván do technické expertízy a poté se veřejnosti vrací jako neutrální pravda. Nejznepokojivějším detailem není koordinace – je to víra. Mnoho účastníků si již svou práci vůbec neuvědomuje jako politickou. Považují se za strážce reality, i když definují hranice přijatelného myšlení. Rozhodující je inverze. Nevládní organizace kdysi fungovaly jako kontradiktorní dozorčí orgány. V Německu nyní fungují jako rozšíření státních kapacit a otevřeně koordinují svou činnost s ministerstvy a regulačními orgány. Spolupráce s vládou již není vnímána jako střet zájmů; je základní linií. Občanská společnost byla absorbována do administrativní infrastruktury, přičemž si zachovala morální autoritu nezávislosti. Financování zviditelňuje architekturu. Programy jako Demokratie leben! rozdělují ročně zhruba 200 milionů eur a udržují tak rozsáhlý ekosystém, jehož úkolem je bojovat proti „nenávisti“, „extremismu“ a „dezinformacím“. Tyto kategorie jsou záměrně elastické. Nesouhlas není zakázán; je překlasifikován. Projev není umlčován; je řízen, filtrován prostřednictvím grantů, režimů dodržování předpisů a partnerství platform a přejmenován na demokratickou odolnost. Navrch je tvořena regulační páteří EU – zejména zákon o digitálních službách, který tlačí na platformy k neustálému hodnocení rizik, moderování a privilegovanému „přístupu k výzkumu“. Transparentnost je branding. Narativní páka je funkcí. Když stejná institucionální rodina definuje riziko, vynucuje standardy a hodnotí výsledky, neutralita se stává kruhovou logikou. Zvláště odhalující je tento okamžik, že Německo se nenachází ve federálním volebním cyklu. Neexistuje žádná kampaňová nouze, žádné bezprostřední volby, žádný populistický vzestup, který by vynucoval mimořádná opatření. Tento systém se v polovině cyklu rozšiřuje, tiše, jako rutinní vládnutí. Na tom záleží. Říká nám to, že se nejedná o dočasnou reakci na nestabilitu. Jde o trvalé operační prostředí. Zralé systémy kontroly nečekají na krizi. Podmiňují legitimitu dlouho předtím, než jsou občané požádáni o účast.Voličům se neříká, co si mají myslet; jsou časem trénováni, které myšlenky jsou rozumné, které otázky jsou zodpovědné a které postoje přesahují hranice vážnosti. Nad touto architekturou se vznáší Friedrich Merz  (u nás PePa)– postava, jejíž autorita nespočívá ani tak na nadšení veřejnosti jako na institucionální izolaci. Legitimita se stává procedurální spíše než participativní. Volby přetrvávají, ale jejich riziko pro moc se neustále snižuje. To je podpis systému, který si je jistý ne proto, že se mu důvěřuje, ale proto, že je tlumený. Není to německá aberace. Je to systémový test – varování vyryté do procedury, kalibrační bod, kde je demokracie zachována ve jménu, zatímco je v praxi přepracovávána a měří, kolik důvěry lze občanům odebrat, než výsledek přestane připomínat svobodu.