Chce jednat...

Úryvek z eseje Dericka H. Ashe: „Takto bude vypadat svět za 2 roky"

Mezi odborníky na umělou inteligenci se dnes skloňuje jedno označení – AGI. Je to zkratka pro Artificial General Intelligence, tedy obecnou umělou inteligenci. Tento pojem uslyšíte v rozhovorech s řediteli technologických firem, na konferencích i při jednáních s investory. Objevuje se tak často, že může působit jako další odborný výraz, nad kterým člověk jen mávne rukou. Jenže AGI není jen další technický pojem. Označuje cíl, který může zásadně změnit fungování celé lidské společnosti. Pochopit, co si pod ním jeho tvůrci představují, je dnes možná jedna z nejdůležitějších věcí pro každého, kdo chce porozumět tomu, kam se vývoj umělé inteligence ubírá.

Nejde o lepší chatbot. Když dnes používáte ChatGPT nebo jiný podobný program, pomáhá vám napsat e-mail, přeložit text, vysvětlit nějaký problém nebo navrhnout řešení. Je to výkonný nástroj, ale stále je to jen nástroj. Zadáte mu úkol, on jej splní a tím jeho práce končí.

AGI představuje něco úplně jiného. Obecná umělá inteligence je systém, který by dokázal vykonávat jakoukoli duševní činnost, kterou dnes zvládne pouze člověk. Nejen psát texty nebo odpovídat na otázky, ale také přemýšlet, plánovat, vynalézat nová řešení, vyjednávat, programovat, řídit firmy, vytvářet strategie nebo přicházet s novými nápady. Zkrátka řešit jakýkoli intelektuální problém stejně dobře, nebo dokonce lépe než člověk.

Podíváte-li se na oficiální cíle společností, které stojí v čele tohoto vývoje – například OpenAI, Google DeepMind nebo Anthropic – zjistíte, že o tom mluví zcela otevřeně. Jejich dlouhodobým cílem není vytvořit jen lepšího chatbota, chtějí vyvinout umělou inteligenci, která bude schopna vykonávat všechny druhy duševní práce, které dnes vykonávají lidé, který dokáže převzít většinu činností, jež dnes vyžadují lidské myšlení.

Každá nová velká technologie v dějinách změnila svět. Knihtisk umožnil rychlé šíření informací. Parní stroj změnil výrobu i dopravu. Internet proměnil způsob, jak spolu lidé komunikují a jak získávají informace. Každá z těchto technologií znamenala obrovský pokrok a každá změnila společnost způsobem, který si lidé předtím nedokázali představit.

Ale každá řešila jen určitou oblast lidské činnosti. Parní stroj zefektivnil výrobu a dopravu, ale sám o sobě nezlepšil medicínu, právo ani vědecký výzkum. Pokrok v jednom oboru automaticky neznamenal pokrok ve všech ostatních.

Umělá inteligence je jiná. Všechno, co lidstvo kdy objevilo, vynalezlo nebo vytvořilo, vzniklo díky lidskému myšlení. Na lidské inteligenci stojí věda, technika, medicína, právo, umění, ekonomika i státní správa. Každý nový objev nebo vynález je výsledkem toho, že někdo dokázal vyřešit určitý problém.

Pokud se podaří vytvořit umělou inteligenci, která bude schopna řešit problémy stejně dobře nebo lépe než člověk, nepůjde jen o zlepšení jednoho odvětví. Pokrok by mohl současně zasáhnout téměř všechny obory lidské činnosti. Vývoj, který by dříve trval desetiletí nebo dokonce staletí, by se mohl odehrát během několika let, možná i měsíců.

Odborníci tvrdí, že je nejprve potřeba vyřešit problém inteligence. Jakmile se to podaří, bude možné stejnou inteligenci využít k řešení téměř všech ostatních problémů. To není skromný cíl. Vyjadřuje přesvědčení, že obecná umělá inteligence by se mohla stát jakýmsi univerzálním klíčem, který otevře dveře k řešení téměř všech oblastí lidského poznání.

Otázkou však není jen to, zda se takový systém podaří vytvořit. Stejně důležité je, kdo jej bude ovládat, kdo bude rozhodovat o jeho využití a co bude znamenat pro ty, kteří k němu přístup mít nebudou.

Abychom pochopili, proč lidé, kteří vyvíjejí umělou inteligenci, mluví o závodu, který nelze zastavit, musíme si uvědomit, jakou výhodu by získal ten, komu se jako prvnímu podaří vytvořit obecnou umělou inteligenci (AGI).

Představme si nejprve oblast vojenství. Dějiny válek jsou z velké části dějinami strategie – vítězí ten, kdo dokáže protivníka lépe odhadnout, předvídat jeho kroky, odhalit jeho slabiny a využít jich dříve, než to provede protivník. AGI by mohla současně analyzovat tisíce možných scénářů, nacházet souvislosti, které lidským analytikům unikají, a navrhovat řešení rychlostí, které by žádný lidský vojenský štáb nedokázal konkurovat.

Stejnou změnu si lze představit v podnikání. Firma, která by měla k dispozici umělou inteligenci schopnou lépe než lidé řídit dodavatelské řetězce, předvídat kroky konkurence, hledat nové obchodní příležitosti a navrhovat účinnější strategie, by nezískala jen běžnou konkurenční výhodu. Získala by nástroj, který by jí umožnil systematicky předbíhat konkurenty téměř ve všech oblastech podnikání.

Podobně je tomu na finančních trzích. Velkou část obchodování dnes provádějí automatizované systémy. Pokud by některý z nich díky výrazně lepší umělé inteligenci dosahoval podstatně lepších výsledků než všechny ostatní, neznamenalo by to pouze vyšší zisky. Znamenalo by to také velmi rychlé soustřeďování kapitálu do rukou těch, kteří tuto technologii ovládají.

Z tohoto pohledu není AGI jen další technologií. Je to prostředek, který může současně znásobit ekonomickou, vědeckou i vojenskou sílu toho, kdo jej vlastní. Kdo by takovou technologii získal jako první, nezískal by výhodu pouze v jedné oblasti. Mohl by ji získat téměř ve všech odvětvích současně.

Pokud skutečně vznikne obecná umělá inteligence – a lidé, kteří stojí nejblíže jejímu vývoji, jsou přesvědčeni, že tomu tak bude –, pak rozhodující otázkou je kdo ji vytvoří jako první.

Jestliže někdo zpomalí kvůli bezpečnosti, etickým obavám nebo z jakéhokoli jiného důvodu, nemusí tím svět učinit bezpečnějším. Může pouze umožnit, aby se do čela dostal někdo jiný. A pokud bude tento soupeř méně opatrný, méně zodpovědný nebo bude sledovat jiné cíle, může být výsledkem ještě horší situace.

Takové uvažování je velmi přesvědčivé. ale stejná logika provázela téměř všechny závody ve zbrojení v lidských dějinách. Každý účastník je pod tlakem a postupuje co nejrychleji, protože má obavu, že jakékoli zpomalení poskytne výhodu soupeři.

V takovém prostředí je všechno, co vývoj zpomaluje – bezpečnostní testy, etické posuzování nebo veřejná kontrola, vnímáno spíše jako překážka než jako nezbytná součást odpovědného vývoje. Taková logika neodměňuje opatrnost ani pečlivost. Odměňuje především rychlost. A ve chvíli, kdy se nejvyšší hodnotou stane rychlost, bývá právě opatrnost první obětí.

Autor eseje strávil řadu let mezi lidmi, kteří dnešní systémy umělé inteligence vyvíjejí. Mluvil s nimi, setkával se s nimi a slyšel, co říkají i ve chvílích, kdy jsou kamery vypnuté. Podle něho existuje velký rozdíl mezi tím, co zaznívá na veřejnosti, a tím, o čem se mluví v soukromí. Veřejnosti se předkládá optimistický obraz budoucnosti, mluví se o rychlém vědeckém pokroku, nových lécích, hospodářském růstu a společnosti, z níž budou mít prospěch všichni. Problém není v tom, že by to úplná lež, ale v tom, že veřejnosti je sdělována jen část příběhu.

V soukromých rozhovorech totiž zaznívá i druhá stránka. Mluví se o skutečných rizicích a o možnosti, že vývoj nemusí dopadnout dobře. Někteří lidé stojící v čele nejvýznamnějších společností zabývajících se umělou inteligencí připouštějí mnohem vyšší pravděpodobnost vážných problémů, než jakou by přiznali veřejně. Uvědomují si, že technologie, kterou vyvíjejí, může mít i katastrofální důsledky pro celý svět. Přesto v jejím vývoji pokračují.

Autor popisuje svědectví člověka, kterému důvěřuje. Podle něho byl zakladatel jedné z nejvýznamnějších společností zabývajících se umělou inteligencí přímo dotázán: „Co když existuje dvacetiprocentní pravděpodobnost, že tato technologie povede k zániku lidstva? Co byste udělal?“

Jeho odpověď nezněla, že by bylo třeba vývoj zastavit nebo alespoň přehodnotit. Odpověděl takto: osmdesátiprocentní šance na vznik mimořádně dobré budoucnosti za toto riziko stojí.

Dvacetiprocentní šance na zničení lidstva – jedna ku pěti – byla prezentována jako přijatelné riziko někým, kdo má moc takové rozhodnutí skutečně učinit. Nešlo o riziko, které podstupovali pouze se svým vlastním životem. Šlo o riziko podstupované jménem každého živého člověka na Zemi.

A tady je ta část, která by vás měla úplně zmrazit. Přece tyto lidi nikdo je nepožádal, aby takové rozhodnutí učinili. Neuskutečnilo se žádné hlasování, žádná debata, žádný demokratický proces, kdy by se osm miliard lidí, kteří sdílejí tuto planetu, vyjádřilo k tomu, zda jim takové šance vyhovují. Šest lidí, plus mínus, činí rozhodnutí s důsledky, které se týkají nás všech. Je to závod, pro který nikdo nehlasoval. A už je v plném proudu. A riziko je opravdu značné, jak bude uvedeno v další části.

… Petr Pavel je prý dle svého protoKoláře nekonfliktním člověkem. Dva šedovlasí gauneři přitom dělají vše proti současné vládě, přičemž minulou rozhodně terorizovat nemuseli, protože si šli všichni tak nějak na ruku. Společně drancovali státní pokladnu, přičemž vedlejším efektem bylo zázračné zbohatnutí rodiny Strnadů. Petr Pavel si užíval, zapisoval nové prožitky do svého deníčku a namistrovaná soudružka prezidentová s apanáží na róbu omračovala svým pro nás skrytým půvabem své okolí. Nikdo jim do toho neházel vidle, dokonce ani Rakušan ne, protože si v klidu budoval své mafiánské podhoubí...

- Původní Pětikoalice se opět pospojovala a s Hradem ve společném šiku začala agresivně útočit. Média těsně spjatá s liberální politikou vytvořila silný tlak na vládní strany a systémem ostřelování jednotlivců zkouší rozbít celou koalici. Veřejnoprávní stanice se až příliš pevně spojila se soukromými giganty a společně jedou Antibabiše, rusofobii, hon na Turka a čekají na každou chybu Babiše, Macinky či kohokoliv z SPD. Naopak ignorují nynější fenomén zvaný Paukner a vyvíjí společně s tajnými službami pracujícími pro starou Pětikoalici snahu na zjištění, kdo se za Pauknerem skrývá, To je nyní větší priorita než cokoliv jiného.

Zakrytí leváren Rakušana, Hladíka, Fialy a dalších exvládních politiků napomohl Filip Turek. Při uvědomění si toho, jaký terč má namalovaný na zádech a čeho všeho jsou novináři schopní, se chová velmi hloupě. Jezdí v progresivními liberály nenáviděné krabici Mercedesu G, porušuje předpisy tak blbě, že přitom trefí jiného idiota spoléhajícího na přednost, kterou mu měl zajistit modrý maják na střeše, aniž by při jízdě pod ním respektoval omezení patřící do jeho používání. Nikdo při střetu dvou nepříliš přemýšlejících držících se volantu nezemřel, ale to už byla spíše náhoda. Turek při honu na něj prostě musí jednat bezchybně, a tímto to Motoristům i vládě zavařil. Upřímně? Dle nás měl odsloužit svou dobu v Evropském parlamentu, tam ještě nabrat určité diplomatické zkušenosti a do naší politiky zasahovat podobně jako Kateřina Konečná. I když s určitou částí názorů Motoristů souhlasím (Boris Šťastný to vždy tak nějak pos.re), tak Turek je prostě pro náš rybník příliš dravým okounem vytvářejícím chaos i mezi štikami. A schytává za to bídu.

Je s podivem, že i přes vše výše uvedené Babiš získává na referencích. Musí být velmi zdatným, když se většině vcelku intenzivně vyrovnává Fialovi...

- Pokračuje v nákupu předraženého šrotu včetně F-35... Má proti sobě vše a jen podpora voličů majících dost nabubřelých mistrů světa Pavla, Koláře, Fialy a Rakušana (pozor na stejně laděného Kubu) mu udržuje křehkou většinu.

Třaskavá sezóna pokračuje. Dění ve světě je podobné nošení sirek do vyschlého lesa. NATO zbrojí a vyhrožuje, Rusové přes jisté obtíže postupují Ukrajinou a z Kyjeva dělají město vhodné k celkové rekonstrukci. To i za přispění ukrajinské protivzdušné obrany sestřelující především vlastní domy. Nicméně tlak na Kreml je zvenku i zevnitř stále obrovský. Kdo očekává radikální odpovědi, asi je zklamán. Putinova zdrženlivost možná jediná drží svět na hranici míru. Američané opět zkouší dobít další na ropu bohatou zemi, přičemž doma mají neskutečný nepořádek snad ve všem. Evropská unie nadále pod vedením šílenců stále více degraduje a dokonce i v Číně se dějí věci, které tamní ekonomické tygry musí varovat. Přesto tu máme velké množství tupců, kteří si vůbec neuvědomují, kam nás Západ se svou liberální filozofií dovedl. Adoruje Gatese a jemu podobné blázny vytvářející ze Země globální kriminál. Pořád si myslíte, že je vlastně dobře? Tedy není.

Jindřich Kulhavý          https://www.inadhled.live/…e-/

...Hlavním domácím tématem se stala dopravní nehoda Filipa Turka. Macinka tvrdí, že kolem celé události vznikl další „lidový soud“, který podle něj předbíhá práci policie. Kritizoval média za způsob informování o průběhu nehody i zdravotním stavu druhého řidiče a ocenil, že Turek dočasně uvolnil funkci vládního zmocněnce pro Green Deal do doby, než bude případ uzavřen. „To, že Filip dal svou funkci k dispozici, považuji za mimořádně dospělý krok. Teď je řada na policii. Až rozhodne, bude platit padni komu padni,“ uvedl Macinka.

Současně připomněl kauzu Dozimetr, rychlou jízdu ministra Marka Výborného i kauzu kampeličky spojenou s Petrem Fialou. Právě tam podle něj žádné srovnatelné vyvozování odpovědnosti neproběhlo. Za současnými útoky na Turka navíc nevidí samotnou dopravní nehodu, ale jeho dlouhodobý boj proti evropské klimatické politice. „Filip je první člověk, který opravdu začal zatápět Green Dealu. Proto je dnes terčem soustředěného útoku,“ prohlásil Macinka s tím, že věří v jeho brzký návrat k práci.

Velkou část pořadu věnoval také summitu NATO v Ankaře a sporu s prezidentem Petrem Pavlem... „Nikdo na summitu nechápal, proč se tam prezident tak cpal. Jeho pozice byla mimořádně nedůstojná,“ řekl Macinka. Připomněl, že kvůli bezpečnostním pravidlům musela Česká republika vypravit dvě vládní letadla, což podle něj stálo zhruba dva miliony korun navíc.

Podle ministra navíc prezident většinu plánovaných bilaterálních schůzek neuskutečnil a po návratu vytvořil vlastní mediální obraz summitu... „Nejde o jednu cestu na summit. Jde o to, zda prezident získá právo dělat vlastní zahraniční politiku bez ohledu na vládu,“ upozornil Macinka.

Vzápětí přidal jednu z nejostřejších formulací celého večera. Podle něj se česká společnost dostává na práh „studené občanské války“ a hrozí dokonce „sametová kontrarevoluce“. Prezident podle něj místo sjednocování společnosti zastupuje pouze jednu její část a stal se nejviditelnější tváří současné opozice. Příští hlava státu by podle Macinky naopak měla vyrůst mimo stranickou politiku a být schopná mluvit s oběma názorovými tábory...

- V závěru se pustil také do opozice. Obvinil ji, že celou věc využívá ke snaze rozklížit vládní koalici, a zdůraznil, že pro něj mají přednost vztahy s koaličními partnery i stabilita kabinetu. „Pro mě je tisíckrát důležitější stabilita vládní koalice. Na prvním místě jsou občané České republiky,“ uzavřel Macinka.

(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: xaverlive)

https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/macinka-haji-turka-a-utoci-na-pavla-mluvi-o-studene-obcanske-valce/