Tekutý Prd

Jsem z vidlácké rodiny.  Vidlák na pokračování. Zákaz studovat.  Vyučit se na traktoristu. Prolomeno a mohl jsem na střední. Maturita.  VŠ:  Hnojárna, Lesárna, Práva.  Zapreščeno.  Špatný třídní původ. Samostatný agronom, škola si mě vybrala na Školní statek. Původ přestal hrát roli.  Do vojny.  Vojna?  Na základě posudků od zaměstnavatele, školy a obce Raketové vojsko, Země - Země  ráže 20 kilotun.  Vojna?  Mise na Usuri.   SSSR nás tehdy nepoužilo, ač jsme měli ostře nabito.  Kamarádi komunisti se zase skamarádili a jadernou válku nepoužili. 

Po vojně znovu samostatný agronom, poté dispečer, vedoucí střediska,  Hlavní dispečer, vedoucí dopravy, vedoucí přidružené výroby....

Privatizace,  25 let soukromý podnikatel. Poslední podnikání ? Trafika, kde jsem se těšil na styk s lidmi... Zarazil to Nebureš se svým EET. Trafika zařvala, čip do zadele si strkat nenechám.  No a tak jsem měl tři roky do důchodu.  

Měl jsem předvojenskou trojku. Udělal jsem profesní průkaz, psychotesty, kartu řidiče  a vše potřebné a dal se na rajtování s návěsem.   Dva a půl roku před legálním důchodem jsem byl kamioňákem. U těch nejtěžších nákladů.  Betonové panely, sloupy ….  Přijali mě na kamion, když mi bylo 61 let a já za tím nikdy neseděl.  Zajímavé, ne? 

Třetí měsíc jsem oním státem certifikovaným starcem. Nudím se.

 

Články

Chléb náš vezdejší

Autor

Sedím u kuchyňského stolu a na talíři mám cosi, co nelze nakrájet nožem ostře broušeným, ani nožem s ostrými zoubky. Při krájení se to rozpadá, drobí, nevoní to, spíše opačně, smrdí to zatuchle a chutná to jako piliny. I najít v tom něco jde. Hřebík, kousek drátu, žmolky čehosi kdysi plesnivého… Nejde to namazat ani máslem tím „pomazánkovým“ natož pak pokapat třeba medem od včelaře. Ano, vážení, píšu o chlebu. O chlebu včerejším jež snídám.