Balada o kamenném mostě

Autor
Štítky

Reportáž psaná na marodce

Celý příběh začíná celkem nenápadně tím, že někdy začátkem prosince přišla moje nejmladší ze školy a postěžovala si, že se jí v puse utvořil veliký a nepříjemný aft.

U nás v rodině nepatří stonání k běžnému koloritu, při zdraví se udržujeme dílem vlastní pílí a dílem díky vynikajícímu genetickému mixu, zděděnému po předcích. Manželka zašmátrala v příručním bylinářství, namíchala jako vždy nějaké své čarodějné lektvary a do dvou dnů bylo po aftu.

Pár dní na to ohlásil syn, že mu není dobře a že si půjde k sobě domů lehnout. Do večera z toho byla horečka, do rána pak k horečce přibylo rozhodnutí, že se půjde nechat otestovat na koronavirus. Výsledky testu měl přislíbeny do čtyřiadvaceti hodin.

Než přišly výsledky, stačila ulehnout prostřední dcera a po ní i manželka. Jak se jmenuje ten nezvaný host, který nás přišel v předvánočním čase navštívit, mně tou dobou bylo už víceméně jasné, a syn to výsledkem testu jenom potvrdil: covid-19.

Zdraví – nebo, přesněji, bez příznaků – zůstali jsme dva: má dcera nejmladší a já. Dodatečně jsem si na „těch internetech“ našel, že jedním z atypických příznaků koronaviru může být také velký aft v dutině ústní. Snad už to má tedy za sebou, zadoufal jsem, a vyptávám se, jak se cítí. Prý zcela v pohodě.

Že se o mne „něco“ pokouší, cítím vcelku zřetelně. Čich ani chuť neztrácím, linie obrany se aktuálně nachází někde v zadních partiích nosohltanu, jinak nic. Ke slovu přichází česnek, koňské dávky vitaminu C, chilli a křen. Křen nastrouhat, během jídla nadechovat ústy, vydechovat nosem. Oči lezou z důlků i se slznými kanálky, a jak doufám, i s koronavirem (vím, nesmysl). Kloktání ústní vodou, kdykoli mám pocit, že se to hodí.

Obranná linie zatím drží.

Mezitím: nadělat dřevo a zatopit u syna. Nadělat dřevo a zatopit u dcery. Uvařit, přinést jídlo a pití všem marodům. Ve volných chvílích držet obrannou linii. Ke spaní uléhám na zádech, s veškerou bdělou pozorností, které jsem schopen, zaměřenou na obranu.

Můj benjamínek exceluje. Odložila pubertální blazeovanost, koupelna a kuchyň jsou vypulírované, prádlo vyžehlené, lůžkoviny marodů převlečené, pračka trvale v chodu. Domácnost je jako ze škatulky. Nic neříkám, ale nadouvám se jako páv: ejhle, moje dcera!

Takto válčíme asi týden a marodi se začínají uzdravovat a samovolně povstávat z lože. „To vypadá na vítězství, co říkáš,“ povídám a naznačuju kolegiální herdu do zad. Ta ovšem nedopadne, má ratolest je ve střehu a uhýbá hbitě a včas a otvírá si prostor pro případný protiútok. Smějeme se. Nic neříkám, ale nadouvám se jako páv: ejhle, moje dcera!

Syn trochu pokašlává, ale jinak se cítí fit; stejně tak i žena; jako poslední se z nemoci vyhrabává i má dcera prostřední. Zaplať pán bůh, myslím si, konečně můžu trochu povolit. Teď si orazím a zítra – to je zrovna slunovrat – se zamyslím, jak sehnat kapra. 

Kapra obvykle kupuju v místním rybářství: vystojím patnáctimetrovou frontu a odnesu si jednoho nebo dva šupináče. Letos takový postup nepřichází do úvahy, poněvadž jsem určitě infekční. Ale mohl bych požádat souseda, jestli by někde cestou pro nás kapra nekoupil. 

Zpětně si říkám, že jsem – možná – neměl povolit a radši zůstat ve střehu. Z radosti, že ostatní jsou téměř fit, zapomněl jsem na sebe a obranná linie byla prolomena: navečer přišel pocit, jako by mi někdo celé tělo přejel žehličkou. Pochopil jsem, že letos kapra řešit nebudu. Ulehl jsem s horečkou a propadl se do nemoci.

Ještě ten večer jsem navštívil místa, na která jsem dávno zapomněl, a světy, kde jsem ještě nikdy nebyl.

---o---

Cestou do zapomenutého dávnověku dětství, kdy jsem býval neduživé a ob týden s horečkami nemocné dítě, je mi strašná zima. Tak strašná, že jsem si kvůli tomu vzpomněl na mrazivé noci na vojně ve stráži a na to, jak jsem se pokoušel praktikovat tumó. I přitahuji svou peřinu co nejtěsněji a představuji si, že mou páteří od hlavy až k patám prochází žhavý drát, který se zvolna rozšiřuje a tloustne, až ve svém objemu pojme celé tělo. – Ta představa ale zůstala někde na cestě a já se propadám do zážitku, který jsem ve svém prostonaném dětství dobře znal – jen jsem se s ním nikdy nikomu nesvěřil, protože mi k tomu chyběly výrazové prostředky. Dnes bych ho nazval – zážitkem mohutnosti kontinua. 

Záměrně teď opustím exaktní konstrukce vědy, píšu o pocitech. Mohutnost kontinua spočívá v tom, že mezi dvěma libovolně blízkými body je stejně mnoho místa, jako v celém zbývajícím vesmíru. A když v tom vesmíru, ležícím mezi dvěma nekonečně blízkými body, najdu jiné dva nekonečně blízké body, zase mezi nimi leží celý vesmír. A tak pořád dokola.

Jako pocit to začíná kdekoli na těle – na dlani, na nose, ve vlasech, na břiše. Jeden bod se probudí a vzpomene si, že je vesmírem. Onen pocit se jako lavina šíří do celého těla a dál, až se někde v hloubi toho vesmíru probudí bod a vzpomene si, že on sám je vesmírem. V bodě, v němž se dotýká palec a ukazováček, je vesmír vesmírů, obsahující vše včetně sebe sama, a přitom je to stále jen lehký kontakt prstů mojí ruky. Není možno se pohnout, není možno uhnout, všechny pocity jsou souběžně přítomny v bezčasí věčného okamžiku. Jen všeobsáhlý prostor se trvale rodí z nicotného kontaktu mezi dvěma prsty, jinak nic a současně všechno. Jako fyzický pocit je to strašné, je to fascinující, a trvá to třeba celou noc.

Touto krajinou, kterou z dětství důvěrně znám, krátce procházím a propadám se hlouběji. Nekonečně blízké body jsou najednou nekonečně vzdáleny, zachyceny v síti jemného přediva časoprostoru. I pouhé pomyšlení na pohyb od jednoho bodu k druhému vyvolává gejzír gejzírů následků a příčin. Vlákna toho jemného přediva, snad struny, jsou provázána každé s každým. Ve srovnání s tím je mohutnost kontinua chudá jak kostelní myš.

Vím, že někde tam, mezi strunami, chvěje se příčina mé nemoci. Abych ji zahlédl, nesmím pohnout ani myšlenkou.

---o---

Otvírám oči a uvědomuju si, že mě šíleně bolí celé tělo. Kůže. Klouby. Žízeň. Všechno. Ale můžu dýchat a poručit: „Vstaň a choď!“

Vstávám a potácím se deset metrů na záchod. Vypouštím asi dvě lžíce něčeho, co má barvu husté hovězí polévky. Moč.

Potácím se zpátky, piju a padám zpátky na postel mezi struny a příčiny a následky.

---o---

Na Štědrý den dostávám dar: přestaly mne bolet klouby. Dál bolí kůže, oči a hlava, ale přece jen – obrátit se na posteli bezbolestně, což to není nádherné? Návštěva toalety, tři lžíce hovězí polévky – moč.

Náznakem absolvuji večeři a zase uléhám. Někdo pustil z přehrávače koledy: jsou Vánoce.

---o---

Zase se propadám, tentokrát ne tak hluboko, zůstávám kdesi na bezbřehé ploše. Koleda mění rytmus a výpadek rytmu se manifestuje geometrickým tvarem, který nejen že není konvexní, ale plochu pokrývá naprosto pitomým způsobem. Je to mořský koník, vytvořený řadou pětiúhelníků ve Fibonacciho posloupnosti. Koleda hraje pořád dokola, mořský koník opakuje sám sebe jako fraktál a na zbytkovou plochu, kterou se nepodaří pokrýt, vyvolává další svou instanci, samozřejmě s týmž výsledkem. Velikost plochy jako součet nekonečné řady mořských koníků, grafická manifestace koledy, která kulhá na víc než tři doby. Kdo to má vydržet?

Ale můžu se bezbolestně obrátit na bok a usínám.

---o---

V noci se probouzím; pokoj je plný lehkého, namodralého přísvitu. Možná jsem nevypnul monitor, možná soused nezhasnul vánoční osvětlení na domě. To je jedno. Nic mne nebolí, sedám si a čekám, jestli dostanu žízeň. 

Žízeň nepřichází, vstávám tedy a ohlížím se na postel, ze které jsem vstal. Ležím na té posteli a vypadá to, že spím; to samo o sobě je překvapující, ale je tu ještě něco: zrcadla.

Kdysi dávno, když jsem ještě dbal o to, jak vypadají vlasy na mé hlavě, navštívil jsem holičství, vybavené protilehlými zrcadly. Zákazník v reálném čase a ze všech stran viděl, jak vypadá kreace, kterou mu mistr lazebnický zrovna tvoří na porostu lebky. A jako bonus – nekonečná řada zrcadel, vzájemně se v sobě odrážejících, do nekonečna opakujících tentýž obraz.

Ta řada zrcadel je tu taky; že jsem si jich předtím nevšimnul…? Ale obraz v každém z nich je jiný. Procházím kolem a cítím, že bych mohl vstoupit do kteréhokoli z nich – jen nevím, jak by to bylo s cestou zpět. Nechávám zrcadla zrcadly a kráčím domem.

V ložnici typický výjev: žena spí na trojlůžku, zabalená v peřině, u stěny. Zbývající dvě pozice zabírá naše nejmladší dcera. Jak to dělá, nevím, ale uměla to odjakživa. Když byla ještě malá, spával jsem jako hráz na samém kraji, aby nepřepadla na zem.

Dívám se na ty dvě a zmocňuje se mne něžný cit. – Jak ono to jenom bylo…? To se zamiloval buddhistický mnich do dívky, a zamiloval se tak moc, že se pro svou lásku rozhodl opustit cestu dharmy. 

„Jak moc ji miluješ?“ tázal se ho Učitel. 

„Proměním se v kamenný most,“ pravil ten milující mnich, „a přetrpím pět set let větru a deště, až ona po tom mostě přejde na druhý břeh.“

A což teprve, dodávám v duchu já, kdyby kromě kroků té, kterou miluješ, na mostě zazněly i kroky dětí, které byste spolu měli. Ani tisíc let větru a deště by nebylo dost dlouho.

Uléhám jako hráz na samý kraj lůžka, aby ve spaní nepřepadla na zem. Modravý přísvit pohasíná a já usínám v nejkrásnější vůni světa.

---o---

Venku je světlo a do pokoje, v němž marodím, vstoupí známé kroky. Žena se na mě usmívá:

„Dobré ráno, jak se cítíš…?“

Bleskově spouštím autodiagnostiku: klouby – nebolí. Kůže – nebolí. Hlava – nebolí. Oči – nebolí. Žízeň – veliká.

„Poprvé za tu dobu ne jako pacient, ale spíš jako rekonvalescent,“ odpovídám.

„Tak to nepřežeň,“ a pohladí mne po tváři, „přinesla jsem ti čaj.“

---o---

Epilog

 

Den na to jsem se postavil, abych došel do koupelny a smyl ze sebe smradlavý pot a pach nemoci. Když jsem si holil plnovous, který mi v mezičase narostl, kromě vousů mi z tváře odpadával i šedivý prach odumřelé kůže. Voda, v níž jsem se vykoupal, byla kalná a páchla, jako kdybych jí vytřel dlažbu na záchodě a pak ještě toaletní mísu. Znovu jsem se umyl a napustil si do vany čistou.

Poté, co jsem vylezl z vany, postavil jsem se na váhu a pohlédl do zrcadla.

Za deset dní jsem ztratil deset kilo. Každá noha jinak tlustá, každá ruka jinak tenká. Nepravidelné faldy volně visící kůže. Tak nějak, říkám si v duchu, jsem si vždycky představoval „člověka, který slezl hrobařovi z lopaty“. Rovněž jsem pochopil důvod oněch vlídných a soucitných pohledů a častých otázek „Jak se cítíš…?“ Když se vidím v zrcadle, taky mám chuť se zeptat.

Po dalším týdnu polehávání jsem nevydržel a začal chodit na procházky, každý den o kousek víc – les máme hned za domem. Kondice se začala vracet překvapivě rychle, obnovila se chuť k jídlu, les je zázrak. Je tu ale rozdíl: přirovnám-li návrat do normálu po jarní viróze k výstupu z rokle od potoka na nízký hřeben, pak po onemocnění covid-19 je to výstup z Macochy.  

Předevčírem jsem zkusmo zajel s kolečkem na zahradu a nadělal trochu dřeva na topení. Myslel jsem, že vypustím duši, ale cvičení s pilou a březovými štípy mělo úžasný efekt: sundal jsem z hrudi ten pytel cementu, který tam od nemoci pořád byl.

Během zotavení z nemoci jsem do zásvětí nahlédl ještě jednou a splnilo se mi tak přání z kategorie nesplnitelných.

Je mi skoro třiašedesát a uvědomuju si, že jsem ve věku, v němž byli moji rodiče i prarodiče v době, z níž si je velmi intenzivně pamatuju. Je svým způsobem škoda, že není možné, aby se děti setkaly s rodiči a prarodiči tak, že by si byli věkem rovni – muselo by to být velmi zajímavé setkání.

Jednu noc se za mnou stavil tatínek. Zemřel v dvaaosmdesáti letech, letos to bude šestý nebo možná sedmý rok. Když přišel, byl o dvacet let mladší, plný sil, a přinesl s sebou Reflex. Seděli jsme spolu u nás v kuchyni, listovali časopisem, a tatínek jen udiveně vrtěl hlavou, jaká je to dneska divná doba. V kamnech praskal oheň, v kuchyni voněl čaj s citrónem, chleba a škvarky s cibulí. Bylo to přesně tak, jak jsem si přál.

Věřím, že nakonec to bude dobré: během procházek cítím, že představa, že se zase rozběhnu do kopce, není už z kategorie fantasy. Ještě pár dní a zkusím se rozběhnout aspoň po rovině.

A zrcadla? A kamenný most, ve větru a dešti čekající na kroky těch, které mám rád?

Neznáme dne ani hodiny, ale myslím, že ještě nepřišel ten čas.

---o---

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (138 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Ale kdo chce trpět, ať trpí!

Průměrný počet slepic: 2.3 (23 hlasů)
Trvalý odkaz

Pěkně se to čte a navíc vím do čeho nejspíš jdu. Pokud vyjde i konec, bude to fajn. Jen těch let je na hrbu jaksi o dost víc. Snad i Háchovy děti nakonec mohou vyprávět.

Průměrný počet slepic: 4.4 (18 hlasů)
Trvalý odkaz

Alefe, jak můžete mít zážitek mohutnosti kontinua, když jste pouze spočetný?

Průměrný počet slepic: 4.1 (10 hlasů)

In reply to by master

Trvalý odkaz

Nula se dobře skloňuje a po jazykové stránce vůbec dobře vypadá. A jistě Vám neuniklo, že v řadě případů jméno Alef Nula slouží i jako takový nenápadný test ;-)

S nickname znějícím "Alef Jedna" nebo "Alef Dva" by se pracovalo o dost hůř. A konečně: Ze spočetných celých čísel umíme zkonstruovat čísla racionální, a z těch, pomocí řezů na množině, čísla reálná. A tady se kontinua už tak-nějak tématicky dotýkáme...

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Připomělo mi to Bylo nás pět od Karla Poláčka. Tam je vypravěč hrdina také nemocen a tak nějak to navozuje stejný pocit, byť samozřejmě postavy jsou jiné.

Průměrný počet slepic: 5 (9 hlasů)

Tu knížku mám rád. Šáhnu po ní, když někdy se někdy potřebuju potěšit. Jde z ní lidský teplo. Proto ji asi Poláček psal.

Alefovi palec nahoru. Za to, že se popral s breberkou a i za to, jak pěkně nakladl slova ve své textíku.

Průměrný počet slepic: 5 (11 hlasů)

Když už je řeč o Poláčkovi, narazil jsem na tohle:
https://www.epochtimes.cz/2021/01/21/karel-polacek-cesko-zidovsky-a-p-c…
Jako by to Čmoud věděl, že má výročí.

Průměrný počet slepic: 4.5 (4 hlasů)

No, já jsem to věděl, náhodou jsem se podíval na datum.

https://www.vidlakovykydy.cz/comment/reply/node/1266/comment/1954027

Ale tohle je nezávisle na tom. Bylo nás pět bylo jinak spíš takové zábavné, příjemné čtení, ale popis nemoci zněl jinak. Toho jsem si všiml už jako dítě. Hned se mi to připomnělo.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Ne, není to fikce. Když zůstanu u svého "postižení matematikou", je to taková aproximace pomocí slov, a bohužel, není příliš těsná. Líp to ale neumím :-)

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

In reply to by Alef Nula (neověřeno)

Trvalý odkaz

Příliš těsné aproximaci jsem se kdysi vyhnul, takže teď nemám zámek, polnosti, a i na pstruhy musím jinam.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Takovou chřipajznu jsem taky zažil Už v roce 1978. Horečky skoro 41 stupňů. Masakr.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Jeden by se na tu nemoc skoro těšil.
Kvůli tomu jejímu konci.

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

Nervy mám fakt jenom jedny..

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Tak ona je to "mohutnost kontinua". Já to v dětství cítil tak, že jsem vnitřkem nekonečného angreštu. Někdy to v alfafázi přijde i teď, tak jednou za 15 let.
Hodně zdraví, Alefe, i Vašim šroubovicím, ženy nevyjímaje!

Průměrný počet slepic: 4.8 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

A zaplaťpánbů i konec....síla vůle k životu. Přeju ještě další pěkné dny s blízkými lidmi. A nevyslovené "potřeby" se rázem "zpriorizovaly" bez zbytečných litanií, že? :) Dal jsem vám virtuální krůtu a sám zatím držím s dodržováním svých zásad, ale nevím jak dnes díky vaší tvorbě usnu. Minulý týden jsem měl z toho všeho kolem takovou vzteklou depku, že to na mě i okolí poznalo neb jsem se bohužel neuměl nikdy pořádně přetvařovat....

Průměrný počet slepic: 4.5 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

Pro život krásný, byť těžký.
Alefe, vítejte ve světě poznání.
Kdo to prožil, ví své.
Kdo to neprožil, ví to co se píše v novinách, (po)děl(vá) na vládě a říká v televizi. Vlastně, neví, myslí si že ví.

Průměrný počet slepic: 4.1 (10 hlasů)

(růžový) hypermanganu - vyplachovat s ním ústní dutinu.
Výhodou je, že je bez chuti a bez zápachu.

Průměrný počet slepic: 3.9 (9 hlasů)

vím, ale na chatě jsme ho zrovna neměli :-) .

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)

Jednu kuru třeba za 1+1=2.
Nejvyší čas abych s tím psaním seknul....ale neradujte se předčasně, třeba to nevydržím :-( .

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

???

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

Pro info.

Když se mi něco hodně líbí, dám 5 slepic (informační hodnota/dobře napsané/vtipné).

Jiné slepicohodnocení nepoužívám.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

Stopangin ve spreji. A přestane ibolet neobvyklé tom je nějaké anestetikum

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Silné bolestivá, zato velmi účinná dieta. A s dobrým koncem. Gratuluju !

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

s nadváhou u mě problém není. - Možná si vzpomenete, je to už dávno, Stella Zázvorková v nějaké televizní šarádě vyprávěla toto:
"Já, když stoupnu na váhu, váha ukáže šedesát kilo. Když vezmu na té váze do ruky pět deka šunky, váha ukáže šedesát kilo a pět deka. Když tu šunku na té váze sním, váha ukáže - pětašedesát." Já jsem - naštěstí - právě opačný případ.
---
Razantní dietu bych raději nikomu nedoporučoval, není to dobré. Zájemcům mohu vysvětlit, proč.
---

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)

Spíše ve smyslu, že každé zlo může být k něčemu dobré. Samozřejmě, u obézních lidí, pro útěchu. :) (pokud breberku přežijí)

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

Teď, kdy žijeme v době "chytrých" ledniček, chytrých telefonů, chytrých aut ... pozor na chytrou digitální váhu! Stalo se, že si na ni stoupla jedna dáma a chytrá váha reagovala: "Odstup dva metry!! Tato váha je pouze pro jednu osobu".
(((-: To jen tak k Vaší vzpomínce na paní SZ. Konec dobrý - všechno dobré, zatím aspoň ve Vaší rodině, Alefe. Držte se!

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

drzá váha :-D

Děkuji ;-)

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Zrkadla su brany do inych svetov ... ked umrie clovek, tak sa zakryvaju, aby dusa nasla cestu tam, kam patri, a nezabludila niekam za zrkadlo ... asi to bude viac nez povera.

Průměrný počet slepic: 4.6 (13 hlasů)

In reply to by bosorecka (neověřeno)

Trvalý odkaz

Brány do jiných světů... v této chvíli, krátce po přečení Vašeho příspěvku a v kombinaci se svým zážitkem, mě napadá, že zrcadla možná nejsou brány do jiných světů, ale hodně se těm branám podobají. Každopádně děkuji za zajímaý pohled.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

za 9 dní mi to udělalo ve špitále, a to do mě lili krev a jiné pytlíky každý den. I věk je stejný, váhu držím, jenom ten konec mám jiný... horské maratony už nebudou. Doufám, že ani kovid.

Průměrný počet slepic: 4.6 (18 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tři hodiny od hrobu
vždycky plný síly
nikdy žádnou chorobu
jen krev do kanily.

Je to stejně divný pocit
bez pohybu ležet
kdybych aspoň chvíli procit
a moh někam běžet.

Na hřeben a do údolí
nebo kolem potoka
naložený vlastní solí
nejmíň 100x do roka.

Průměrný počet slepic: 4.7 (30 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Změna je život
či život je změna?
Je jako pivo
.. vyšumí pěna?

Není to pak koza,
hořká hnědá voda?
Z poezie próza
kterou dýler dodá.

Uvidíme, říkal slepý
když měl jasnou vizi
nejsou v domě jenom sklepy
jednou všecko zmizí.

Průměrný počet slepic: 4.4 (19 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

abyste doplnil, co Vám nemoc vzala, a nabral sílu zase vyrazit na trať. Spěchejte pomalu a rozvážně, těch dalších nejméně 30 let za to určitě stojí.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

A hlavně, že to dobře dopadlo.

Jinak - v indickém městě Puna včera došlo k požáru ve společnosti Serum Institute od India, kde společnost AstraZeneca&University of Oxford vyrábí vakcinu proti korunáčovi. Hořelo ve vyšších patrech nově budované přístavby. Při požáru zahynulo pět dělníků, tři byli zraněni a zbytku se podařilo dostat do bezpečí včas.
Stávající výrobní kapacity a sklad nebyly požárem poškozeny.
Výrobna má vyprodukovat více než miliardu dávek vakciny pro objednatele z Brazílie, Indie, Pakistánu a dalších celkem 62 států.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

V této chvíli je všechno podstatně lepší, ten text má za realitou značné zpoždění. Jako psáč mám velmi dlouhé výrobní lhůty :-)

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Blahopřeji k návratu zpět, je to super napsáno! Až jste mi vehnal slzu do oka, ale už stárnu a senilním asi :-)
Hodně zdraví vám i vašim blízkým, Alefe!

Průměrný počet slepic: 4.5 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

tak jste mel lehci prubeh ale zase zadny namet na povidku.

Btw. je tezke bez oximetru zjisti hranici kdy to jeste mate vylezet a kdy potrebujte do spitalu. Kazdy tezky prubeh ma potencial na dlouhodobe/trvale nasledky. Dopredu se to nepozna.

Gratuluji :)

Průměrný počet slepic: 3.7 (15 hlasů)

sel jsme variantou c.3, trva to tak ten pracovni tyden.

Klicove je kdy nasadit:

1. kdyz to telo zacne nedavat vice nez je pro vas akceptovatelne, tj. asi nema cenu davat pri lehkte teplote a ztrate cichu.
2. zaroven ne dele nez tyden (spise jeste mene) po objeveni se priznaku, pozdeji uz neni tak efektivni ( lek snizuje replikaci viru a dava cas na nastartovani imunitni reakce, kdyz uz je vir pomnozeny a projevi se sekundarni problemy, ktere lek neresi, tak je to neoptimalni)

----------------------

1. Recept pokud bude doktor ochotny a vyzvednout pokud ho lékárna ma

2. Poslední zpráva o vstupu nikoli sovětských vojsk, nýbrž
českých civilistů na území PL je z 28. 12. Neboli z předvčerejška.
Jistý pán přijel do polského Těšína, koupil Eloprine, protože Groprinosin je beznadějně vykoupený. Zakoupil a odjel bez jakýchkoli problémů do Česka. 50 tablet stálo to 50 Zlotek.
Učinil tak proto, že na lék objednaný v PL přes net čekal bezvýsledně 2 týdny.

3. dovolim si tedy sumarizovat jak pomoci sobe
a vlade :/ v boji s koronovirem
popis medikace
https://www.info-koronavirus.cz/isoprinosine-a-koronavirus/
ucina latka: inosinum pranobexum
https://m.ceneo.pl/89757215
zde vyhledat
Neosine Forte 1000 mg 30 tabletek
Substancją czynną leku jest inozyny pranobeks (kompleks zawierający inozynę oraz 4 acetamidobenzoesan 2-hydroksypropylodimetyloamoniowy w stosunku molamym 1:3).
Jedna tabletka zawiera 1000 mg inozyny pranobeksu.
https://neosine.pl/en/products/how-it-works/
Pokud bude problem s poslanim primo, jako ze asi bude, tak zde je mozne zridit si POBOX
https://www.nakupy-polsko.cz/
kdo nerozumie po polsky tak zde to za maly peniz zaridi cele
https://www.nakupy-polsko.cz/asistovany-nakup/
pred uzitim si prectete pribalovy letak a poradte s Vasim osetrujicim lekarem, pokud neni magor, ktery zohledni Vas zdravotni stav.
dekuji vsem a hodne zravi, i v dalsich letech

Průměrný počet slepic: 3.2 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Jakmile se breberka dostane do domácnosti, chytnou jí všichni, kdo ji chytnout mohou. Podobné prožitky, z domácnosti lazaret, u mně těžká chřipka, bolesti svalů, zad, unavený, prospal jsem 14 hodin denně. U ženy k tomu ještě potíže s dýcháním - na hranici hospitalizace.
Celá rodina ztratila chuť a čich,
Fit jsem byl tak po 14 dnech, ale ještě tak víc než týden unavený, méně výkonný.

Včera jsem se potkal s kamarádem, co dělá v u nás v nemocnici. Ptal jsem se ho, jak to vypadá s naplněností nemocnice ze strany kovidu. ARO prý plné.

Průměrný počet slepic: 3.9 (15 hlasů)

Peeééníze, ty má každý rád, i nemocnice. Známý trojnásobek ....

Průměrný počet slepic: 3.3 (19 hlasů)

In reply to by Petrpavel (neověřeno)

Trvalý odkaz

V tomto případě jste na omylu. Speciálně tohle jsme s kamarádem probírali. Všichni, kdo na tom áru jsou, tam patří.

Průměrný počet slepic: 3.7 (17 hlasů)

to je známý jev kdy přání je otcem (s)myšlenky.
Zdůvodnit sám sobě může každý cokoli.
Důležitá jsou obecná fakta (třeba ten trojnásobek "s covidem").

Průměrný počet slepic: 2.7 (17 hlasů)

Prodávám, jak jsem koupil.

Ano, máte pravdu. přání doopravdy bývá otcem myšlenky.

Trojnásobek s kovidem? To jako myslíte, že náklady na ošetřování pacientů s kovidem s celou tou šaškárnou atombordelů nejsou vyšší?

Průměrný počet slepic: 3.2 (9 hlasů)

Protože mnohdy zbytečně.

Samozřejmě taky určitě jsou trojnásobné.

Ale zbytečně se dohadujeme, mě jde o princip, můžete mít ve vašem případu pravdu, ale to neznamená že principielně to není úmyslné nastavení tak že to nemocnice nabádá vykazovat všechny těžší nemoci "s covidem".
Co by jste dělal po bouračce kdyby vám pojišťovna dávala třikrát víc za škodu třeba "s migrénou", nemusel jste tu migrénu dokazovat, naopak by jste za ten dovětek byl jako šéf autoškoly politiky pochválen?

Průměrný počet slepic: 2 (14 hlasů)

Nemám důvod ani dost informací, abych se dohadoval o zneužívání - nezneužívání zvýšených plateb za covidové pacienty.

Pouze trvám na tom, že u nás v nemocnici je plné áro a že ti, co tam leží, tam patří.

Průměrný počet slepic: 4.2 (11 hlasů)

Nedovedu si představit nikoho, kdo by to zrovna tam šel simulovat.

Průměrný počet slepic: 4.2 (10 hlasů)