Balada o kamenném mostě

Autor
Štítky

Reportáž psaná na marodce

Celý příběh začíná celkem nenápadně tím, že někdy začátkem prosince přišla moje nejmladší ze školy a postěžovala si, že se jí v puse utvořil veliký a nepříjemný aft.

U nás v rodině nepatří stonání k běžnému koloritu, při zdraví se udržujeme dílem vlastní pílí a dílem díky vynikajícímu genetickému mixu, zděděnému po předcích. Manželka zašmátrala v příručním bylinářství, namíchala jako vždy nějaké své čarodějné lektvary a do dvou dnů bylo po aftu.

Pár dní na to ohlásil syn, že mu není dobře a že si půjde k sobě domů lehnout. Do večera z toho byla horečka, do rána pak k horečce přibylo rozhodnutí, že se půjde nechat otestovat na koronavirus. Výsledky testu měl přislíbeny do čtyřiadvaceti hodin.

Než přišly výsledky, stačila ulehnout prostřední dcera a po ní i manželka. Jak se jmenuje ten nezvaný host, který nás přišel v předvánočním čase navštívit, mně tou dobou bylo už víceméně jasné, a syn to výsledkem testu jenom potvrdil: covid-19.

Zdraví – nebo, přesněji, bez příznaků – zůstali jsme dva: má dcera nejmladší a já. Dodatečně jsem si na „těch internetech“ našel, že jedním z atypických příznaků koronaviru může být také velký aft v dutině ústní. Snad už to má tedy za sebou, zadoufal jsem, a vyptávám se, jak se cítí. Prý zcela v pohodě.

Že se o mne „něco“ pokouší, cítím vcelku zřetelně. Čich ani chuť neztrácím, linie obrany se aktuálně nachází někde v zadních partiích nosohltanu, jinak nic. Ke slovu přichází česnek, koňské dávky vitaminu C, chilli a křen. Křen nastrouhat, během jídla nadechovat ústy, vydechovat nosem. Oči lezou z důlků i se slznými kanálky, a jak doufám, i s koronavirem (vím, nesmysl). Kloktání ústní vodou, kdykoli mám pocit, že se to hodí.

Obranná linie zatím drží.

Mezitím: nadělat dřevo a zatopit u syna. Nadělat dřevo a zatopit u dcery. Uvařit, přinést jídlo a pití všem marodům. Ve volných chvílích držet obrannou linii. Ke spaní uléhám na zádech, s veškerou bdělou pozorností, které jsem schopen, zaměřenou na obranu.

Můj benjamínek exceluje. Odložila pubertální blazeovanost, koupelna a kuchyň jsou vypulírované, prádlo vyžehlené, lůžkoviny marodů převlečené, pračka trvale v chodu. Domácnost je jako ze škatulky. Nic neříkám, ale nadouvám se jako páv: ejhle, moje dcera!

Takto válčíme asi týden a marodi se začínají uzdravovat a samovolně povstávat z lože. „To vypadá na vítězství, co říkáš,“ povídám a naznačuju kolegiální herdu do zad. Ta ovšem nedopadne, má ratolest je ve střehu a uhýbá hbitě a včas a otvírá si prostor pro případný protiútok. Smějeme se. Nic neříkám, ale nadouvám se jako páv: ejhle, moje dcera!

Syn trochu pokašlává, ale jinak se cítí fit; stejně tak i žena; jako poslední se z nemoci vyhrabává i má dcera prostřední. Zaplať pán bůh, myslím si, konečně můžu trochu povolit. Teď si orazím a zítra – to je zrovna slunovrat – se zamyslím, jak sehnat kapra. 

Kapra obvykle kupuju v místním rybářství: vystojím patnáctimetrovou frontu a odnesu si jednoho nebo dva šupináče. Letos takový postup nepřichází do úvahy, poněvadž jsem určitě infekční. Ale mohl bych požádat souseda, jestli by někde cestou pro nás kapra nekoupil. 

Zpětně si říkám, že jsem – možná – neměl povolit a radši zůstat ve střehu. Z radosti, že ostatní jsou téměř fit, zapomněl jsem na sebe a obranná linie byla prolomena: navečer přišel pocit, jako by mi někdo celé tělo přejel žehličkou. Pochopil jsem, že letos kapra řešit nebudu. Ulehl jsem s horečkou a propadl se do nemoci.

Ještě ten večer jsem navštívil místa, na která jsem dávno zapomněl, a světy, kde jsem ještě nikdy nebyl.

---o---

Cestou do zapomenutého dávnověku dětství, kdy jsem býval neduživé a ob týden s horečkami nemocné dítě, je mi strašná zima. Tak strašná, že jsem si kvůli tomu vzpomněl na mrazivé noci na vojně ve stráži a na to, jak jsem se pokoušel praktikovat tumó. I přitahuji svou peřinu co nejtěsněji a představuji si, že mou páteří od hlavy až k patám prochází žhavý drát, který se zvolna rozšiřuje a tloustne, až ve svém objemu pojme celé tělo. – Ta představa ale zůstala někde na cestě a já se propadám do zážitku, který jsem ve svém prostonaném dětství dobře znal – jen jsem se s ním nikdy nikomu nesvěřil, protože mi k tomu chyběly výrazové prostředky. Dnes bych ho nazval – zážitkem mohutnosti kontinua. 

Záměrně teď opustím exaktní konstrukce vědy, píšu o pocitech. Mohutnost kontinua spočívá v tom, že mezi dvěma libovolně blízkými body je stejně mnoho místa, jako v celém zbývajícím vesmíru. A když v tom vesmíru, ležícím mezi dvěma nekonečně blízkými body, najdu jiné dva nekonečně blízké body, zase mezi nimi leží celý vesmír. A tak pořád dokola.

Jako pocit to začíná kdekoli na těle – na dlani, na nose, ve vlasech, na břiše. Jeden bod se probudí a vzpomene si, že je vesmírem. Onen pocit se jako lavina šíří do celého těla a dál, až se někde v hloubi toho vesmíru probudí bod a vzpomene si, že on sám je vesmírem. V bodě, v němž se dotýká palec a ukazováček, je vesmír vesmírů, obsahující vše včetně sebe sama, a přitom je to stále jen lehký kontakt prstů mojí ruky. Není možno se pohnout, není možno uhnout, všechny pocity jsou souběžně přítomny v bezčasí věčného okamžiku. Jen všeobsáhlý prostor se trvale rodí z nicotného kontaktu mezi dvěma prsty, jinak nic a současně všechno. Jako fyzický pocit je to strašné, je to fascinující, a trvá to třeba celou noc.

Touto krajinou, kterou z dětství důvěrně znám, krátce procházím a propadám se hlouběji. Nekonečně blízké body jsou najednou nekonečně vzdáleny, zachyceny v síti jemného přediva časoprostoru. I pouhé pomyšlení na pohyb od jednoho bodu k druhému vyvolává gejzír gejzírů následků a příčin. Vlákna toho jemného přediva, snad struny, jsou provázána každé s každým. Ve srovnání s tím je mohutnost kontinua chudá jak kostelní myš.

Vím, že někde tam, mezi strunami, chvěje se příčina mé nemoci. Abych ji zahlédl, nesmím pohnout ani myšlenkou.

---o---

Otvírám oči a uvědomuju si, že mě šíleně bolí celé tělo. Kůže. Klouby. Žízeň. Všechno. Ale můžu dýchat a poručit: „Vstaň a choď!“

Vstávám a potácím se deset metrů na záchod. Vypouštím asi dvě lžíce něčeho, co má barvu husté hovězí polévky. Moč.

Potácím se zpátky, piju a padám zpátky na postel mezi struny a příčiny a následky.

---o---

Na Štědrý den dostávám dar: přestaly mne bolet klouby. Dál bolí kůže, oči a hlava, ale přece jen – obrátit se na posteli bezbolestně, což to není nádherné? Návštěva toalety, tři lžíce hovězí polévky – moč.

Náznakem absolvuji večeři a zase uléhám. Někdo pustil z přehrávače koledy: jsou Vánoce.

---o---

Zase se propadám, tentokrát ne tak hluboko, zůstávám kdesi na bezbřehé ploše. Koleda mění rytmus a výpadek rytmu se manifestuje geometrickým tvarem, který nejen že není konvexní, ale plochu pokrývá naprosto pitomým způsobem. Je to mořský koník, vytvořený řadou pětiúhelníků ve Fibonacciho posloupnosti. Koleda hraje pořád dokola, mořský koník opakuje sám sebe jako fraktál a na zbytkovou plochu, kterou se nepodaří pokrýt, vyvolává další svou instanci, samozřejmě s týmž výsledkem. Velikost plochy jako součet nekonečné řady mořských koníků, grafická manifestace koledy, která kulhá na víc než tři doby. Kdo to má vydržet?

Ale můžu se bezbolestně obrátit na bok a usínám.

---o---

V noci se probouzím; pokoj je plný lehkého, namodralého přísvitu. Možná jsem nevypnul monitor, možná soused nezhasnul vánoční osvětlení na domě. To je jedno. Nic mne nebolí, sedám si a čekám, jestli dostanu žízeň. 

Žízeň nepřichází, vstávám tedy a ohlížím se na postel, ze které jsem vstal. Ležím na té posteli a vypadá to, že spím; to samo o sobě je překvapující, ale je tu ještě něco: zrcadla.

Kdysi dávno, když jsem ještě dbal o to, jak vypadají vlasy na mé hlavě, navštívil jsem holičství, vybavené protilehlými zrcadly. Zákazník v reálném čase a ze všech stran viděl, jak vypadá kreace, kterou mu mistr lazebnický zrovna tvoří na porostu lebky. A jako bonus – nekonečná řada zrcadel, vzájemně se v sobě odrážejících, do nekonečna opakujících tentýž obraz.

Ta řada zrcadel je tu taky; že jsem si jich předtím nevšimnul…? Ale obraz v každém z nich je jiný. Procházím kolem a cítím, že bych mohl vstoupit do kteréhokoli z nich – jen nevím, jak by to bylo s cestou zpět. Nechávám zrcadla zrcadly a kráčím domem.

V ložnici typický výjev: žena spí na trojlůžku, zabalená v peřině, u stěny. Zbývající dvě pozice zabírá naše nejmladší dcera. Jak to dělá, nevím, ale uměla to odjakživa. Když byla ještě malá, spával jsem jako hráz na samém kraji, aby nepřepadla na zem.

Dívám se na ty dvě a zmocňuje se mne něžný cit. – Jak ono to jenom bylo…? To se zamiloval buddhistický mnich do dívky, a zamiloval se tak moc, že se pro svou lásku rozhodl opustit cestu dharmy. 

„Jak moc ji miluješ?“ tázal se ho Učitel. 

„Proměním se v kamenný most,“ pravil ten milující mnich, „a přetrpím pět set let větru a deště, až ona po tom mostě přejde na druhý břeh.“

A což teprve, dodávám v duchu já, kdyby kromě kroků té, kterou miluješ, na mostě zazněly i kroky dětí, které byste spolu měli. Ani tisíc let větru a deště by nebylo dost dlouho.

Uléhám jako hráz na samý kraj lůžka, aby ve spaní nepřepadla na zem. Modravý přísvit pohasíná a já usínám v nejkrásnější vůni světa.

---o---

Venku je světlo a do pokoje, v němž marodím, vstoupí známé kroky. Žena se na mě usmívá:

„Dobré ráno, jak se cítíš…?“

Bleskově spouštím autodiagnostiku: klouby – nebolí. Kůže – nebolí. Hlava – nebolí. Oči – nebolí. Žízeň – veliká.

„Poprvé za tu dobu ne jako pacient, ale spíš jako rekonvalescent,“ odpovídám.

„Tak to nepřežeň,“ a pohladí mne po tváři, „přinesla jsem ti čaj.“

---o---

Epilog

 

Den na to jsem se postavil, abych došel do koupelny a smyl ze sebe smradlavý pot a pach nemoci. Když jsem si holil plnovous, který mi v mezičase narostl, kromě vousů mi z tváře odpadával i šedivý prach odumřelé kůže. Voda, v níž jsem se vykoupal, byla kalná a páchla, jako kdybych jí vytřel dlažbu na záchodě a pak ještě toaletní mísu. Znovu jsem se umyl a napustil si do vany čistou.

Poté, co jsem vylezl z vany, postavil jsem se na váhu a pohlédl do zrcadla.

Za deset dní jsem ztratil deset kilo. Každá noha jinak tlustá, každá ruka jinak tenká. Nepravidelné faldy volně visící kůže. Tak nějak, říkám si v duchu, jsem si vždycky představoval „člověka, který slezl hrobařovi z lopaty“. Rovněž jsem pochopil důvod oněch vlídných a soucitných pohledů a častých otázek „Jak se cítíš…?“ Když se vidím v zrcadle, taky mám chuť se zeptat.

Po dalším týdnu polehávání jsem nevydržel a začal chodit na procházky, každý den o kousek víc – les máme hned za domem. Kondice se začala vracet překvapivě rychle, obnovila se chuť k jídlu, les je zázrak. Je tu ale rozdíl: přirovnám-li návrat do normálu po jarní viróze k výstupu z rokle od potoka na nízký hřeben, pak po onemocnění covid-19 je to výstup z Macochy.  

Předevčírem jsem zkusmo zajel s kolečkem na zahradu a nadělal trochu dřeva na topení. Myslel jsem, že vypustím duši, ale cvičení s pilou a březovými štípy mělo úžasný efekt: sundal jsem z hrudi ten pytel cementu, který tam od nemoci pořád byl.

Během zotavení z nemoci jsem do zásvětí nahlédl ještě jednou a splnilo se mi tak přání z kategorie nesplnitelných.

Je mi skoro třiašedesát a uvědomuju si, že jsem ve věku, v němž byli moji rodiče i prarodiče v době, z níž si je velmi intenzivně pamatuju. Je svým způsobem škoda, že není možné, aby se děti setkaly s rodiči a prarodiči tak, že by si byli věkem rovni – muselo by to být velmi zajímavé setkání.

Jednu noc se za mnou stavil tatínek. Zemřel v dvaaosmdesáti letech, letos to bude šestý nebo možná sedmý rok. Když přišel, byl o dvacet let mladší, plný sil, a přinesl s sebou Reflex. Seděli jsme spolu u nás v kuchyni, listovali časopisem, a tatínek jen udiveně vrtěl hlavou, jaká je to dneska divná doba. V kamnech praskal oheň, v kuchyni voněl čaj s citrónem, chleba a škvarky s cibulí. Bylo to přesně tak, jak jsem si přál.

Věřím, že nakonec to bude dobré: během procházek cítím, že představa, že se zase rozběhnu do kopce, není už z kategorie fantasy. Ještě pár dní a zkusím se rozběhnout aspoň po rovině.

A zrcadla? A kamenný most, ve větru a dešti čekající na kroky těch, které mám rád?

Neznáme dne ani hodiny, ale myslím, že ještě nepřišel ten čas.

---o---

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (138 hlasů)

Komentáře

za ten rok podařilo zjistit o původu. A utvrzuje mne to o umělém původu. JInak držím palce nám všem, aby se podařil alespoň lehčí průběh, když už se nepodaří vyhnout.

Jinak dějou se to vjeci. Rozpitvává se projev porovnává s minulými a... žádná sranda...
https://aeronet.cz/news/video-plny-preklad-inauguracniho-projevu-1-amer…
čítám, že bude ouvej

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

za ten rok podařilo zjistit o původu. A utvrzuje mne to o umělém původu. JInak držím palce nám všem, aby se podařil alespoň lehčí průběh, když už se nepodaří vyhnout.

Jinak dějou se to vjeci. Rozpitvává se projev porovnává s minulými a... žádná sranda...
https://aeronet.cz/news/video-plny-preklad-inauguracniho-projevu-1-amer…
čítám, že bude ouvej

Průměrný počet slepic: 2 (4 hlasů)

V r. 1917 byl radar jen vhlkým snem vojenských spojařů a zaměřovačů.
První použitelné radary se objevily až koncem 30. let 20. století.

Dtto komunikační satelity - první a na dlouhou dobu poslední byl vypuštěn na oběžnou dráhu roku 1962 (Telstar). Až cca o deset let později se začaly objevovat první telekomunikační satelity. A teprve v pol. 80. let 20. století začalo období satelitního přenosu dostupného širší veřejnosti.

Takže se obě techniky s profláknutými chřipkami míjejí o destíky let.

Průměrný počet slepic: 3.3 (8 hlasů)

Jestli detekční zařízení na velkou vzdálenost, tak v kolem roku 1917 takové přístroje/zařízení existovaly a fungovaly.
A byly vyrobeny z betonu, stabilní, nebo z kovu, mobilní.
Jejich funkce byla založena na detekci a zesílení zvukových vln!!!

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)

spojení a vysílače určitě byly a ve válce se sáčky masivně používat,bez spojení neni velení je známé válečné moto

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

anglický akronym pro Radio Detection and Ranging, „rádiové rozpoznávání a zaměřování“

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by Čmoud (neověřeno)

Trvalý odkaz

Globální zavedení rádiových vln v roce 1917. Tak to tam přesně říká, v té prednasce ,ne radar,to jsem řekla nepřesně

Průměrný počet slepic: 1.7 (3 hlasů)

byly prý zavedeny po 2.světové válce a též se to kryje s nějakou epidemií a v roce 68 satelity vysílající rádiové frekvence umístili do van Alenových pásů jen 6 měsíců před pandemií honkongské chřipky

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

máme vyvinuto několik vakcín, pro které je společné to, že "bojují" s virem. Ani jedna z vakcín není určena proti kouskům rozbité DNA nebo jako antimykotikum (příspěvek Mudrlanda o zlé houbě). Některé vakcíny fungují velmi dobře, ostatní dobře. Z logiky věci tedy vyplývá, že tou breberou je vir. Jak prosté, milý Watsone.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

a tak jen dodám... ranní pohled na černej kouř stoupající z krematoria nic povzbudivého, teda zkontrolovat všechna možná opatření, rýmovníkový čaj, sirup, zkontrolovat stav cibule u postele, nasolené roušky, furt mytí rukou, a a ....
ach jo

Průměrný počet slepic: 3.5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

jak říkávala bábi "každý zlo je na něco dobrý" . "Husarský" kousek který provedly poskytovatelé spojení trumpovi, začíná mít dozvuky. Vlastně světu ukázali svou"moc" a kam až jsou schopni zajít. A svět se poučil .- aspoň se zdá. Po Francii, která s nimi jaxi válčí už dýl, nastala zajímavá situace u protinožců.... https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/google-australie-autorske-pra…

njn, nikdo si netroufne zanést podobné móresy k sobě domů... mohlo by se to nevyplatit.... :-)

tož uvidíme....

Průměrný počet slepic: 3.3 (6 hlasů)

opravdu "vyhrůžkám" gůglu pro austrálii věnují frantíci... na EN zajímavé

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Nejen, že si budou vyrábět vakcínu sami, na základě nějaké licence, ale dokonce vyvíjejí vlastní. Asi se jim to, na rozdíl od nás, vyplatí. Nebo to bude něčím jiným?
Třeba zodpovědností a starostlivostí vlády o vlastní národ
https://www.rt.com/news/513301-hungary-new-vaccine-factory/

Průměrný počet slepic: 4.7 (10 hlasů)

ale nasosali.

Vyvinout vakcínu bez možnosti dělat pokusy na lidech v Evropě naštěstí nejde. V Rusku je to jiné, ale ani Maďarsko (zatím) součástí impéria není.

Průměrný počet slepic: 1 (12 hlasů)

"Vyvinout vakcínu bez možnosti dělat pokusy na lidech v Evropě naštěstí nejde."
To je tvoje vyhodnocení vakcín firmy Pfizer, AstraZeneca a dalších? Tak se přihlaš dobrovolně coby pokusná laboratorní myš.

Průměrný počet slepic: 4.7 (15 hlasů)

Ockovani vojaku v Rusku bylo jine.

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)

.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Např.Candida Albicans je jednobuněčná houba, která se může v těle zvrhnout v mnohobuněčnou, vláknitou formu, která ucpává cévy. Mimochodem, termoreflexní nálepky umí teplem roztahovat ucpané cévy. My laici - samouci se můžeme pouze domýšlet čím jsou ucpané. Může to být zmíněná candida, ale také kolonie bakterií. Protože jsou bakterie polymorfní, tzn.že vlivem prostředí mění svůj vzhled, není jejich identifikace jednoduchá ani zkoumáním v mikroskopu. Proto nás uplacená věda může tahat za nos jak se jí zachce. Dobrá zpráv je, všechny jednobuněčné organismy mají nižší tepelnou životní zónu než vícebuněční. To znamená, že se z většiny nemocí spolehlivě vyléčíme teplem, ať už lokálním v případě akupunkturních technik, včetně termoreflexních nálepek, nebo horečkou. To je základní nastavení života na Zemi, přes to nejede vlak! Bez tohoto nastavení by na Zemi nežily vícebuněčné organismy, jen houby a bakterie. Tento základní životní zákon věda zametla pod koberec a běžný jedinec získává tyto informace jen pokud má štěstí na útržkovité informace uniklé do médií.

Nevím co všechno zahrnuje ruský pojem "grip", mám pocit že to je také rýma. Nakonec, chřipka bývá obyčejně spojena s rýmou. Jedno z farmaceutik se jmenuje "Muconasal". Jak název napovídá, muco patrně napovídá že prostředek je určen k hubení mykobakterií v nosním hlenu. Mykóza je všeobecné označení nemoci způsobenou candidou albicans.
ˇ

Průměrný počet slepic: 2.7 (11 hlasů)

mucin je hlen a mukózní znamená slizniční od toho ten muconasal,nikoli od bakterií

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by Gaia (neověřeno)

Trvalý odkaz

míru.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Existují naopak bakterie, které pro svůj životní cyklus potřebují vysoké teploty. Např. kolonie bakterií na černých kuřácích v moře. Má se zato, že vyšší život na zemi vznikl právě z podobných bakteríí. Je ovšem pravda, že nemají metabolismus založený na O2, ale na sirovodíku. První proto, že tehdy volný O2 na zemi neexistoval.

Zatím bez slepic

Rusky:
chřipka - gripp
rýma - násmork

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

"Dobrá zpráv je, všechny jednobuněčné organismy mají nižší tepelnou životní zónu než vícebuněční."
To jako fakt?
O bakteriích žjících v horkých termálních pramenech asi nikdy v životě neslyšel.
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2731418-virus-nalezeny-ve-varici-vod…

Průměrný počet slepic: 3.2 (5 hlasů)

Tahle fujtajblice má v oblibě, kromě vnějších genitálií a ústní dutiny, také vnitřní orgány. Kde se, v případě rozsevu, chová podobně jako rakovina. A zabíjí.

Muconasal nemá s mykózou vůbec nic společného. Jde o prostředek na uvolnění nosu ucpaného otokem z rýmy - tedy z VIROVÉ nákazy.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

trochu mezitím nakynula :-) Děkuji všem, kteří přišli, četli a případně i psali.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

Velká většina z nás by tohleto jaksi zatloukla, honem rychle zapomněla, jako vždycky při setkání s maléry. Málo kdo se to odváží popsat. Díky a ať se nevrátí.......

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

já děkuji vám (plurál), že jste četli. A poděkovat chci i panu domácímu, Vidlákovi - on četl jako první a měl (velmi případně) kritické připomínky. Pokud se tedy text líbil, je to jistým dílem i jeho zásluhou.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

když mne nemine, je poloviční uzdravení. Nepodlehnout a zabojovat, do podvědomí usadit už dopředu co se musí a na co se připravit. Já jako dia už vím , že nachystat dostatek lehce a rychle přístupné potravy , protože přehládnout je začátek mnohem větších malérů. Hladovkou i když nechtěnou shodit kilo denně, ó jé......Dík

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Ty morušky!

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Starší kolega se mi přihlásil " zde covidové doupě"- nejprve jsem se zasmál, ale pak mi spadla brada. Žijí spolu tři generace, všichni nakaženi, on horečky 40, oboustranný zápal plic.
Ptal jsme se proč není v nemocnici - nemají místo.
Zdrojem nákazy zřejmě škola (manželka v ní pracuje, syn do ní chodí).

I v čase uzavření škol či obchodů byla v místním kaufíku otevřena provozovna (je tam umístěna tragikomicky přimo naproti lékarně) ve které prodávají cigarety , tabák či doutníky (plus časopisy atd.).
" Kouření posiluje imunitu" , doporučuje ministerstvo zdravotnictví ?
Daně nesmrdí.

Průměrný počet slepic: 2.8 (10 hlasů)

že breberka nemá kuřáky ráda. pouze 10%kuřáků z nakažených. A i tady jsme to probírali, že kouření nějak mění složení hlenů a to vč. tepla ona špatně snáší. Navíc asi taky překyselení.... Víte ono asi to není žádná sranda v republikovém průměru a jak známo z "dávna"tonoucí se i stébla chytá. Když se zatím nic jiného nezdařilo najít. Tak kdo ví?

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

Nechat otevřené prodejny cigaret či doutníků, ale zavřít prodejny knih, lyží, sportovní obuvi, tepláků, plavek, hudebních nástrojů, posilovacího zařízení, koloběžek, kol...

Takový ministr zdravotnictví, kdyby skutečně obstál (což obstojí - špatné hodí na jiné, za dobré dostane státní vyznamenání) a obstála i jeho takováto teorie - o prospěšnosti kouření, takový ministr by měl od tabákových koncernů obdržet minimálně balík jejich akcií, vilu v Havaně a jachtu v Smoky Beach.

Průměrný počet slepic: 2.9 (8 hlasů)

já netvrdím že to tak je, jistě na plicní nemoci nic doporučeníhodného. Mně jenom vrtá hlavou, jak antikuřáci nastoupili na výzkum a hned, a jak byli strašně zklamaní , že nee. Bylo to loni hned někdy na začátku...... a od tý doby žádná pomoc v protikuříckém boji a ticho po pěšině. Což je moc divné.... a přiznám, že mi to hlavou vrtá.....

Průměrný počet slepic: 2 (4 hlasů)

a vy se nekuřákům divíte ? Snažit se ochránit před covidem inhalací dehtu a dalších karcinogenů ? Snížit tak schopnost plic saturovat krev kyslíkem ? Zkuste popřemýšlet, proč na jipkách dostávají koviďáci kyslík. Ještě ve škole jsem měl v rámci pitvy možnost vidět plíce padesátiletého aktivního kuřáka a sedmnáctileté holky nekuřačky. Slovy reklamy : rozdíl, který jste jasně viděli i cítili... Nerad bych se dostal na úroveň patnáctého století, kdy bylo kouření tabáku některými kapacitami doporučováno jako vnitřní desinfekce.

Průměrný počet slepic: 4.6 (5 hlasů)

In reply to by Zapadlo (neověřeno)

Trvalý odkaz

A viděl jste, porovnal jste, plíce 50tiletého aktivního kuřáka a 50tileté nekuřačky?
Vaše vyjádření je naprosto mimo, stejné jako porovnávání zádě 70letého člobrdy a ročního mimina.

Průměrný počet slepic: 4 (5 hlasů)

In reply to by mirek58 (neověřeno)

Trvalý odkaz

souhlas.

Zatím bez slepic

In reply to by Zapadlo (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ale trafiky zůstanou otevřené, protože:
- státu se kuřáci sakra vyplatí,
- kouření je sice zlozvyk, ale současně i závislost jak sfiňa a asi ani nekuřákům by se moc nelíbilo, kdyby byli obklopeni takovým množstvím lidí s absťákem,
- zavření trafik by inicializovalo obrovský rozvoj pašování tabáku a cigaret a vedlo by k finančnímu posílení různých gangů a mafií.

PS: Jo, to je to nešťastné kontraproduktivní prvoplánové rozhodování na základě emocí a bez přemýšlení o širších souvislostech. Totež, bohužel, platí pro libovolné volby.

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Vážení, mám problém.
Tchánovi a tchýni, slušně řečeno 80+, jsem nabídl servis s očkováním, registraci, odvoz, dovoz.

Nejdříve souhlasili, dnes si to rozmysleli, chtějí k obvoďákovi, bez registrace.

Očkovací plán počítal pro obvoďáky s AstraZeneca, která však údajně není vhodná pro seniory.

Mám kontaktovat obvoďáka, ať jim poradí?

Nové mutace hrozí, mají právo volby, ale ….

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

jak jsou aktivní a kde všude šmajdají. Jestli už jen pořád sedí doma a čumí na bednu,tak jim moc nehrozí navíc očkování může mít i negativní dopad , mohl by je opíchat praktický lékař.

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)

pochybuji, že si dají říct a pokud ano, za chvilku Vám řeknou, že to tak nechtěli,...
Pokud si dokáží dát správně roušku, desinfikovat se, udržet rozestupy,... což tedy pochybuji.

Průměrný počet slepic: 4 (3 hlasů)

Se momentálně očkuje pouze v určených očkovacích centrech na základě registrace. Je to proto, že nyní dostupné vakciny jsou náročné na skladování.
Na přelomu března a dubna by měla být dostupná vakcina AstraZeneca, kterou budou moci aplikovat i praktici.

Takže by určitě bylo rozumné poradit se s jejich obvoďákem, zeptat se ho, zda se bude účastnit očkovací kampaně a zda je AZ vakcina vhodná pro seniory 80+.
Pokud bude odpověď negativní, tak to sdělit starouškům a citlivě na ně zatlačit, aby svolili k výletu autem. A domluvit se v příslušném centru na organizaci "zájezdu" (zda bude možné přijet na konkrétní čas a být v centru jen po nezbytně nutnou dobu). Vzhledem k tomu, že jde o lidi v opravdu vysokém věku, myslím, že budou vstřícní.

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

Nejspíš i k obvoďákovi půjdou s registrací (tou první). Jinak bych to nechal na lékaři, mohou mu i zavolat a konzultovat. Své staříky jsem přesvědčil, mámu dokonce po prvním očkování prohlédne plicař, zda jí neublížilo. Je to taková loterie - jedno je jisté - nikdo nic určitého neví.

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Ebolu?
Jinak tyhle příznaky už mám skoro denně 15 let od doby kdy jsem dostal lymskou boreliózu.
Nedá se s tím prý nic dělat.
Mohl bych o tom napsat knížku, ale neudělám to.
Jsou i horší věci. Měl jsem i covid a kdybych mohl měnit za boreliózu, neváhal bych.
Raději covid. Opakovaně.
Vtip je v tom, že kvůli mojí borelióze se nezastaví ekonomika, nenastanou restrikce a dokonce se ani přes noc nevyvine vakcína...

Průměrný počet slepic: 4.4 (9 hlasů)

vyjmutí krčních mandlí a následná intenzivní léčba dvojnásobnou dávkou penicilinu zakončená pendeponem. Šlo o chronickou fázi, protože v době, kdy příbuzný akutní boreliozu prodělal, se ještě nevědělo, že borelka existuje.
Před zákrokem a léčbou - permanentní únava, trvale zvýšená teplota, opakované bolesti v krku a v nosohltanu, zvýšená potivost, bolesti kloubů a svalů, ztráta fyzičky.
Po operaci a léčbě už 25 let klid. Všechny obtíže zmizely, fyzička přiměřená věku (65 let).

Zákrok byl s ohledem na věk (40 let) dle slov pacienta nepříjemný a hodně bolestivý. Ale do týdne se rána v krku zhojila (pomohlo kuřáctví pacienta, protože nikotin má slabé analgetické účinky; takže lékař doporučil kouřit :o)) ).

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Budu v tomto případě pošťákem a odkaz předám kamarádce, jejíž partner s boreliózou klempíruje už dlouhé roky. Kdoví, třeba to bude k něčemu užitečné. Děkuji!

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Právě ta dvojnásobná dávka penicilinu byla příčinou té doživotní alergie na penicilin.
Píšu o tom zde: anna2 22. 01. 2021, 17:26
Co se týká krčních mandlí? V době kdy se zjistila borelióza už několik let krční mandle neměl kvůli opakovaným virózám v batolecím věku.
Nechci vaši zkušenost popírat, ale nemusí zřejmě zafungovat vždy.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Vakcína není a dlouho (jestli vůbec kdy) nebude. Mám mezi známými dva případy pozdě odhalené boreliózy a následky nejsou nic příjemného. Potomek ji prodělal před 30ti lety jako dítě kdy se o tom ještě moc nevědělo. Naštěstí odhaleno včas, ale do života si, díky léčbě, nese alergii na penicilin a ta když propukla, tak to bylo tedy dílo. Za celá ta léta se k vakcíně nedopracovali, takže je to zřejmě složitější než s covidem. Jediné plus, že není nakažlivá, ale nakažených klíšťat rok od roku přibývá.

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)