Přátelé, dovolte mi dnes zakončit sérii geopolitických úvah o nejbližší budoucnosti. Zítra bude report o brigádě z Vidlákovny a pak zase budeme chvíli nahlížet do českých luhů a hájů. Hodně se toho nahromadilo.
A teď už dnešní text:
Tak jsme se dozvěděli, že na Ukrajině nemohou být volby, protože by to byl jenom dárek pro Putina. Volby by tam rozštíply společnost, Rusko by toho využilo byl by to konec Ukrajiny. A nebýt toho vyhozeného ministra obrany Fedorova, který s volbami a korupcí pořád otravuje, nikomu by to vlastně nevadilo. Lukačevičova mééédia by dál v klidu adorovala exhumované ukrajinské Banderovce, jako třeba Jevhena Konovalce, vyzdvihovala jejich pražskou stopu a nevšímala si polských protestů… prostě, nějaká demokracie a volby, to je tak křehká věc, že se to do dnešní doby vlastně vůbec nehodí. Lidi totiž volí blbě a tak je musíme rozdělit na ty, které k volbám pustit můžeme a ty, které k volbám pustit nemůžeme.
V minulých dnech jsem upozorňoval na investora Dejčmara, kterému se nelíbí, jak volí senioři a tak by jim omezil volební právo. To stejné by udělal i aktivista (a špatný zpěvák) Kuba Ryba, ale ten by omezil volební právo rovnou všem, kdo neprošli prověrkovou komisí.
Evropské hodnoty to v poslední době dopracovaly do takových konců, že musejí naši svobodu a demokracii bránit vysloveně nesvobodnými a nedemokratickými prostředky. Volby už nejsou ta civilizační výhoda oproti diktaturám, už jsou spíše nevýhodou. Proto je zapotřebí demokracii bránit cenzurou, zásahy ústavních soudů a nebo, jako v Británii, stačí když pípnete na fejsbůku a prakticky okamžitě u vás klepe policie na dveře. Děje se to tam asi tak stonásobně častěji než ve „zlé ruské diktatuře.“
My, dezoláti, máme pořád tendenci to brát tak, že jde o jakési nedopatření. K moci přišli různí Rakušani, Fialové, Nerudové, Pekarové a protože jsou to šmejdi všech šmejdů, začali protizákonně vypínat weby, opřeli se o normalizačního prokurátora Igora Mříže, který také vzpomínal na staré dobré časy, kdy mohl beztrestně šikanovat lidi, k tomu se otevřely dveře různým pouličním bojůvkám, s čímž nehodlá nic dělat ani ministr Metnar a výsledek se dostavil.
Ale je to přece jen chyba v Matrixu. Vznikla kvůli tomu, že největší svoloč dokázala maskovat své skutečné úmysly. Nakonec se musela pakovat a teď živoří v opozici. Ani o tom Rakušanovi už dlouho nikdo neslyšel. Chopili se toho zlí lidi a když tam budou jiní lidi, bude to lepší.
Já tento názor nesdílím a myslím si, že odklon od demokracie je všeobecný a naprosto celosvětový trend. Ne proto, že by lidé „hlasovali špatně,“ koneckonců, podívejte se, jak Němci stále spořádaně hlasují pro migraci ai když do nich chirurgové z dovozu bodají. Podívejte se, jak mají v Británii už pátého premiéra a i ten nový se opět přihlásil k podpoře Ukrajiny, i když viděl čtyři příklady před sebou, kam to vede. Voliči ještě pořád hlasují po libtardsku dobře a kdyby ne, máme tady Baxy, Rychetské, či Šámaly, aby to po rumunském vzoru z moci úřední napravili. Ale demokracie prostě přestala být schopna reagovat na výzvy a problémy dneška.
Jestli dneska chcete mít oblíbenou vládu, či oblíbeného lídra a vyřešit nějaký letitý problém, udělá to spolehlivě nějaký autoritář s mimořádnými nadstandardními pravomocemi. A ať nemluvím o Putinovi, třeba henten Bukele, co v Salvadoru vymýtil gangy vysloveně stalinskými metodami. Nejprve si postavil věznici s kvalitou gulagu, pak do ní pozavíral všechny, kteří měli gangsterské tetování a pak občas některé propustil. A lidé ho milují, protože se jim mnohonásobně zlepšil život. Že to schytali i nějací nevinní, to je holt cena za to, že se na ulici nestřílí. A že si tím Bukele upevnil moc? No a co, uplatňuje ji přece ve prospěch lidu, ne?
V Kazachstánu vyloučili z voleb opozici… V tomto případě nedostala naše mééédia jasné notičky, protože tamní prezident Tokajev prostě vyvažuje. Kritizuje Rusko za válku, ale zároveň s ním obchoduje. Projevuje sympatie Evropské unii, ale vocaď pocaď. A tak zřejmě ani Uršula v této chvíli neví, jestli má být na Tokajeva za vyloučení opozice z voleb naštvaná a nebo tam má jet na státní návštěvu. A všichni si pamatujeme Pekarovou Adamovou, jak se lísala k azerbajdžánskému Alijevovi.
Dokonce i KLDR teď prý zažívá nebývalý hospodářský růst a rozkvět. A Írán? Zapomeňte na všechno, co vám o něm říkají naše presstitutky. Je to úplně jinak.
Ve stejné době není schopen Trump porazit Írán, jeho hospodářská a celní politika selhala a státní dluh Spojených států překročil čtyřicet bilionů dolarů a úroky z tohoto dluhu jsou vyšší než americké výdaje na armádu, Evropě definitivně ujel vlak a není schopna se ubránit ani neozbrojeným lidem na gumových člunech, natož aby se ubránila Rusku, které má milionovou armádu… U nás v České republice žijeme z podstaty, protože demokracie za třicet let nepostavila ani zlomek toho, co postavili Husák s Biľakem a i když všichni mluví o demokracii a svobodě, reálně jí máme pořád méně a méně, aniž by se ale cokoliv vyřešilo.
A nedej Bože, aby se ukázalo, že ta umělá ynteligence se všemi těmi datacentry není zase takové terno, protože jestli tahle investiční bublina praskne, tak jsme všichni definitivně v loji. Jsme už totiž všichni tak zblblí a zpohodlnělí, že nás buď ti roboti zachrání a nebo to bude náš konec.
Zkrátka a dobře, aniž bych spekuloval o příčinách, nevidím žádnou zemi, která by, oslněna výhodami demokracie, šla cestou rostoucích svobod. Není to ani Dánsko ani Švýcarsko. I tam se šrouby postupně přitahují a dělají se různé chat controly a obyvatelstvo neprotestuje, protože jejich vláda „je přece slušná a nebude toho zneužívat.“ I Donald Trump hrozí vězením těm, kteří rozšiřují defétistické informace, že americké armádě docházejí rakety. Americký prezident měl sice dost nápadů, ale neměl dost moci, aby je mohl uvést v život. Nakonec nejsou ani cla, ani mír. A zastavit migraci, víte kolik z toho ještě bude soudů?
Nikde na světě se neotevírá žádná nová výkladní skříň demokracie. Naopak, demokracie dneska znamená hnusnou zaplivanou veřejnou dopravu, divné lidi v ulicích, chirurgy z dovozu, policii slídící za každým slovem, zastaralá letiště a čekání na úřadech. Naopak, úspěchy sklízejí autoritářští lídři, kteří si s dělbou moci hlavu nedělají a soustředí ji pod sebe, jak jen mohou. To víte, jestli nechcete, aby vám zemi trhali na kusy různí Winklerové, Frycové, Tykačové, Bakalové, Redlové, Dozimetři, Sorošové, či Miliony chvilek, tak musíte být mocnější než oni. A toho se v demokracii dosáhnout nedá. Ta byla vymyšlena, aby stát moc moci zase neměl a nemohl ji obrátit proti občanům. Všechno fungovalo až do chvíle, kdy někteří občané začali mít víc moci než stát.
Proto asi také demokracie nikdy nevydržela nijak zvlášť dlouho. Vlastně skončila vždycky přesně ve chvíli, kdy se stát se svou rozdělenou mocí stal tak slabým, že nedokázal čelit válce mezi zájmy jednotlivých oligarchů. Pak se toho vždycky chopil nějaký Caesar, Putin nebo Bukele, který nevěděl, že demokracie je nejlepší a nedemokratickými metodami zlepšil život osmdesáti procentům lidí, kteří ho za to milují. Za cenu nějaké skupiny nevinných obětí. Demokracie vždycky dojede na to, že dříve nebo později se svoboda změní ve svobodu rozkrádat. A když se nerozkrádá, tak alespoň přijdou chirurgové z dovozu. A když nepřijdou inženýři z Afriky, přijdou Banderovci z Ukrajiny. A když uhlídáte tohle všechno, udělají vám Chat Control a půjdete do vězení za blbé kecy. Jakmile i demokracie začne vyrábět nevinné oběti, přestane to vadit u Bukeleho.
Svět nesměřuje k větší demokracii. Nikde se jí teď totiž nedaří. Trhají ji na kusy. A zároveň všichni doufají, že to budou právě oni, kteří se díky stíhání verbálních projevů, cenzuře, chat controlům a spřáteleným ústavním soudcům upevní v křeslech. Za demokracii už nikdo nebojuje, každý už jen bojuje za svou podobu budoucího autoritativního režimu. Volby už nejsou ani o ideích ani o ideologiích, ale jenom o obličejích. Prostě si už jen podvědomě vybíráme budoucího Bukeleho. Proto už nikoho nezajímá ani Čapí hnízdo, ani Dozimetr a vlastně ani bitcoiny nebo kampelička. Už se jen stále drsnějšími metodami rozhoduje, kdo se nakonec upevní. Děje se to všude ve světě. Všude!
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
- Log in to post comments
Komentáře
pisálek pro zasmání...
🤔🤡 Novinář dnes je ten, kdo se snaží poskytovat pravdivé a přesné informace, kdo se snaží poskytovat nezávislé zpravodajství, říká mainstreamový pisálek Bartoníček.
V takovém případě tu skoro žádné novináře nemáme, ne? A Bartoníčka tedy asi škrtáme… (nečt24)
Drzí dobytci. Ještě že máme…
Drzí dobytci. Ještě že máme Vidláka, tento článek je opět trefou do černého.
Buďte opatrný, Thomasi.
Fenomén prázdnin Thomas Paukner přišel o svůj profil na Facebooku. Jestliže jsou jeho odhalení korupce a systému praní státních peněz pro politiky prozatím především minulé vlády natolik nebezpečné, to i proto, že se tím zabývají kontrolní úřady, pak je snaha o jeho likvidaci očekávaná a nezměrná. Ohrožuje i rodinu nejbohatších zbrojařských magnátů Strnadů či bohulibé spolky parazitující na ukrajinsko-ruské krizi. Nenechává na pokoji greendealovou mafii či média provázaná s liberální ideologií. Takže asi ani neočekáváme, že by měl mít na svou práci klid.
- Thomas Paukner se však nevzdává a přes pozastavení svého účtu, pod nímž je podepsaná i komise určující pro českou odnož Facebooku, co je správné a co nikoliv, přišel s novou kauzou kolem podivností ve zdravotnictví. Mimochodem členem nápravné ideologoické party posuzující křišťálovost pravdy uveřejňované na sociálních sítích je redaktor tolikrát v článcích jmenovaného a s Hradem spojovaného Deníku N. Komu to připomíná komise zakazující za normalizace filmy či umělecká vystoupení a takzvané Přehrávky, bingo. Už dlouho říkáme, že socialismus se stal předlohou levičáckému liberalismu. Potřebujete ještě nějaké důkazy?...
- Paukner je pro Rakušana, Strnady, ODS a další morální majáky skutečnou hrozbou. Je pracovitý, vznáší nepříjemné dotazy a otvírá kauzy, o nichž si řada příživníků myslela, že přešly bez pozornosti. Kradou jako straky, jsou přicucnuti na státní rozpočet a ve svém sebevědomí dělají chyby. Zásadní chyby. Navíc je evidentní provázanost s médii i tajnými službami, krytí policií i justicí. Pokud nezasáhnou vyšetřováním či ověřováním nejvyšší státní kontrolní úřady mající dosah na politiky, a také na policii a soudce či státní zástupce a prokurátory, půjde zjevně o skutečnou chobotnici, která ovládá naší republiku...
- Hon na Pauknera bude pokračovat buď do jeho zničení nebo zabití. Vzpomeňme si na Tommyho Robinsona v Anglii předhozeného migrantům do britského vězení. Pokud se však našemu Thomasovi podaří rozkrývat i nadále zločiny prováděné elitami a vytáhne případy spojené i se současnou vládou, bude jeho existence viset ještě na tenčím provázku. Jisté je, že je pracovitý, bystrý, ochotný riskovat a postavil se elitám jen těžko se vzdávajících vlivu, luxusu a pozic. My jsme za jeho práci šťastní. Už dlouho upozorňujeme na vítězství ideologie nad skutečností, na praní peněz politiky a neziskovým sektorem. Často jsme upozorňovali na vliv Šimona Pánka a jím vedeného Člověka v tísni, na špinavou roli této organizace schované za umělou iluzi lidskosti a zájmu o vzdělávání mládeže či lidské osudy. Upozorňovali jsme na koloběh ukradených českých i evropských peněz přes Zelenského a přiznáváme, že úplně nechápeme Pauknerův negativní postoj k Ruské federaci. Každý má však právo na chyby a v ostatních případech jich Paukner, ať se za tím jménem schovává kdokoliv, moc nedělá. Jeho zaujetí pro vyčištění politického i mediálního chléva je tak vítaným počinem. Buďte opatrný Thomasi.
Jindřich Kulhavý z článku „Už ani náznak hry na demokracii“ https://www.inadhled.live/…ii/
Jděte už do prdele s tím levičáctvím!
I Kulhavému by už mohlo dojít, že to, co je masám presentováno jako levičáctví, je ve skutečnosti obyčejný (korporátní) fašismus?!
Ne v utopickém komunismu, ale v reálném fašismu vládnou korporace.
V roce 1948 rakousko-americký ekonom. J. Schumpeter předvídal, že kapitalismus bude nahrazen "socialismem" korporátního (kde by se v socialismu vzaly privátní korporáty, když podmínkou socialismu je společenské vlastnictví výrobních prostředků?!), ve kterém nebude nikdo hladovět či mrznout, ale to bude tak všechno.
Přehled od AI
Korporátní fašismus (či někdy korporativní fašismus) je politický a ekonomický koncept, ve kterém stát úzce spolupracuje s velkými soukromými korporacemi nebo je rovnou ovládá, přičemž dochází ke splynutí moci velkého byznysu a státního aparátu.
Hlavní znaky
Spojení moci: Stát a velké podniky tvoří jeden mocenský celek na úkor svobodného trhu a občanské společnosti.
Potlačení konkurence: Podpora monopolů a velkých firem státem, často formou dotací, zakázek nebo likvidace menší konkurence.
Kontrola společnosti: Ekonomika slouží cílům státu (nebo vládnoucí elity) a naopak – lidé jsou kontrolováni skrze pracovní a společenské struktury.
Nikdy jsem se definicemi…
Nikdy jsem se definicemi něčeho nezabýval ale Vaše definice mi nesedí.
Píšete:
Korporátní fašismus (či někdy korporativní fašismus) je politický a ekonomický koncept, ve kterém stát úzce spolupracuje s velkými soukromými korporacemi nebo je rovnou ovládá, přičemž dochází ke splynutí moci velkého byznysu a státního aparátu.
Ve většině současného světa je to jinak. Nadá se říct, že stát spolupracuje nebo dokonce ovládá korporace, ale že velké korporace ovládají státy. Čili že státy jsou podřízené korporacím. Můj názor je podpořen tím, kdo je dlužník a kdo dluží.
Korporátní fašismus
je politický a ekonomický koncept, ve kterém stát úzce spolupracuje s velkými soukromými korporacemi nebo je rovnou ovládá, přičemž dochází ke splynutí moci velkého byznysu a státního aparátu. ...................
Základní otázka (kterou zde pravidelně kladu, ale nikdo neodpovídá) - kdo, nebo co je stát? Za socialismu jsme se učili, že "stát" je imaginární pojem, že "stát" jsme my všichni a politici a státní úředníci že mají pracovat pro blaho všech obyvatel. Proto i to společné vlastnictví výrobních prostředků. Pravda - nefungovalo to ideálně, proto jsme s radostí a cinkáním obnovili kapitalismus a "stát" zřídili jako právnickou osobu. Politici otevřeně říkají, že nejsou od toho, aby se o občaby starali - každý se má postarat sám o sebe. Dokonalá atomizace společnosti je zřejmě cílem, ale taková společnost se rozpadne. Možná, že právě to je cíl.
Komunisté a vše co s nimi nějak souvisí si v politice už neškrtnou - vzpomínky jsou stále živé a vydatně přikrmované, takže co lidem zbývá, než se přimknout k ideálům jiné pospolitosti, které nabízí právě fašismus. Jenže v něm se spojí ti politici a úředníci ("stát") s velkým byznisem, který jim zaručuje dobré bydlo. A dokud se občané budou mít jakž takž dobře - budou-li mít "chléb a hry", nebudou se bouřit. Už Marx napsal, že s plným žaludkem se revoluce nedělají, že proletáři se vzbouří, až když nebudou mít co ztratit, než svůj bídný život.
Takže zřejmě ještě máme (máte) před sebou dlouhé období víceméně poklidného života.
Stát je...
Stát je společenská organizace třídy, která svou moc udržuje silou.
To není z mé hlavy, ale patrně z Rudého Práva.
Pan ředitel při občanské nauce nebyl z této mé definice vůbec potěšen a dlouho ě zkoumal pohledem. Dostal jsem tedy za 3 a příště se nesnažil citovat politické definice.
Asi to pana ředitele na VUML učily jinak.
Mně však tato definice, místo té "Stát jsme my" dodnes postačuje.
Síla neznamená jenom policii a vojáky. Ale také justici a pátou velmoc - média.
Dovolil bych si položit otázku ke větě:
"Demokracie byla vymyšlena, aby stát moc moci zase neměl" a to takovou, jak ten "stát" chápat. Za socialismu jsme se učili, že "stát" je imaginární pojem, že stát jsme my všichni občané a že politici a úředníci mají spravovat věci veřejné ve prospěch všech občanů.
S demokratizací poměrů po Velké Sametové byl "stát" definován jako právnická osoba. Takže jej lze i žalovat a vymáhat po něm pokuty. Politici, vysocí státní úředníci a soudci byli vyňati z nějaké odpovědnosti a za vše zodpovídá "stát". Tedy vlastně nikdo. A ani Oamura už nehlásá, že politici a vysocí státní úředníci by měli být finančně a i trestně zodpovědni za škody, které svým rozhodováním způsobí.
Takže ano, pak souhlas s Vidlákem.
Důchodový fond.
Když se státní banka blížila k bankrotu pan Klaus si z tohoto fondu "půjčil" a nevrátil. To samé provedl jeho následník, jméno jsem již zapomněl a také nevrátil. Po krátké době byl tento fond začleněn do národního rozpočtu. To jsou informace o nichž se psalo tenkrát ve všech novinách. Uplynulo dost let a já se začal dozvídat, že to tak nebylo, že žádný důchodový fond po komunistech neexistoval. Dokonce to tvrdí i Google.
Jedna věc mi vrtá hlavou. Pokud bych já byl majitel všeho co po socialismu zůstalo a rozprodal to, patřil bych pravděpodobně mezi nejbohatší smetánku na světě. Když to prodala vláda, tak je dnes po 37 letech obrovsky zadlužena? Jak je to možné.?
K článku?
Degener
Nalejme si čistého vína - kdo je tu víc degenerovaný? Vypadá to, že většina.
https://degener.cz/kdo-je-tu-vlastne-vic-degenerovany/
Ty volby nejsou žádná prča.
Ještě seniorem se být necítím, ale pro sichr by mě tam neměli pouštět taky, nebo z toho budou zase nějací Motoristé, či podobný průser. Ve Francii by si měli dát majzla na sympatizanty Národní fronty, taky nepouštět, ale v Německu se celkem zapotěj u těch dveří volebních místností, aby zamezili vstup příznivcům AFD.
Do toho ještě v Británii ten Farage, ve Španělsku VOX, v Itálii ta bloncka Meloniová, to teda těm ochráncům té jediné a správné demokracie vůbec nezávidím.
No, ta Meloniová,
dokud byla obyčejná poslankyně, měla řeči velmi odvážné, ale když se stala premiérkou, rychle se "srovnala do latě". Možná, že ji nikdo ani nutit nemusel.
Volební listiny
Volební listiny by měly mít ještě průpisovou kopii. Bylo by to určitě drahé, ale co dneska není, že?
Za plentou volební místnosti by bylo razítko, kterým bych si kopii potvrdil, že jsem nejen byl, ale i volil.
Leckde by se potom sčítací komisařky a komisaři komisařek divili po sečtení hlasů.
Jak spolu můžou jít dva,…
Jak spolu můžou jít dva, když spolu nesouhlasí? Ptal se Ježíš...
Podle mě je problém "demokracie" ten, že "demokracie" je způsob rozhodování, ale není to přímo "vláda".
Američtí otcové zakladatelé říkali že demokracie je když dva vlci a ovce co bude k obědu, a proto USA nejsou "demokracie", jak je nám falešně podsouváno, nýbrž "Republika s demokratickými prvky".
Republika má ústavu, základní zákon, který nelze "demokraticky" měnit.
Proto v republice můžou žít vlci a ovce vedle sebe, protože ze zákona mají zakázáno žrát ty ovce...
A demokraticky můžou rozhodovat třeba kdo bude předseda.
Ovšem Starověká řecká demokracie byla omezena pouze na pár tisíc mužů v Polis, naprostá většina obyvatel žádnou demokratickou moc neměli, tu měli pouze "občané".
A tady jsme podle mě u jádra pudla: Demokracie je způsob rozhodování, ale není to přímo "forma vlády".
Západní demokracie zřejmě fungovaly dokud jejich populace byla homogenní, a všichni měli stejné názory. Ovšem dnešní doba se vyznačuje tím že ženy mají zcela opačné názory od mužů, děti od starých, cizinci od domácích - a tihle všichni můžou "volit".
A proto se nedohodnou: Se ptáte vlků a ovcí aby volili co bude k obědu: Dnešní společnost není demokracie schopná, alébrž je rozdělená, a demokratické rozhodování už není rozhodování ale mocenský boj.
U nás doma je taky demokracie,
i když mnohdy máme na něco odlišné názory, směřujeme společně k cíly.
Faktem je, že i takováto demokracie má svá pravidla a člověk se musí naučit s nimi pracovat. Např. když mám na večer jistý záměr, vím, že by nebylo dobré příliš přetřásat politiku, protože to bych pak místo do ložnice si šel sám ulevit do koupelny. Takže třeba presidenta jí mohu kritizovat zhruba do čtyř odpoledne, pak to chce nasadit lehčí témata. Jak říkám, když člověk není blbej, i v demokracii se dá dost dobře fungovat.
Demokracie je demokratura demokratů.
.
Vidláku, fakt věříš, že Putin je diktátor?!
Putin je vybaven autoritou, danou mu voličskými hlasy - kdežto diktátor si autoritu uzurpuje.
Neříkají ti samí, co mají Putina za diktátora, že momentálně čeká na výsledky voleb - a pak že se na Ukrajině uvidí?!
Že jsou Zápaďácí sami sobě v rozporu, je normální -ale i ty, Vidláku?!
Tvrdit, že je Putin diktátor,
bych moc nedoporučoval v Rusku. Oni tam pak maj dost vypadávací okna.
Už to zdaleka není to, co…
Už to zdaleka není to, co bejvávalo, když to tam řídili tvoji soukmenovci. I kdyby tam dnes někdo náhodou vypadl z okna, pořád je to nic proti milionům mrtvol, které vyráběli "lidi" jako Kaganovič, Frenkel, Jeguda a další ž...bolševici.
Česko v roce 2026
Státní dluh je 3.727 miliardy a stát přesto, že vláda vybírá krvavé daně a lidé platí i daň když si koupí rohlík, tak dluh na každého občana Čech je v prvním pololetí již!!
342,034 Kč (a bude vyšší) V armádě je asi 12% vojáků než v socialismu. (jak to tenkrát dělali)?
Pro zajímavost deset nejbohatších lidí Čech, vlastní majetek za 2. 237 miliard. což je odhadem 60% státního dluhu. Něco je špatně.
1. Michal Strnad 470 miliard Kč, zbrojní průmysl, strojírenství, skupina CSG. V průměru za 37 let po pádu socialismu jen 12,702 každý rok. Slovy. Dvanáct miliard sedm set dva milionů.
2. Daniel Křetínský 432 miliard Kč, energetika, průmysl, maloobchod, skupina EPH
3. Renáta Kellnerová s rodinou, 385 mld. Kč, finance, telekomunikace, PPF, O2
4. Karel Komárek, 275 mld. Kč, loterie, energetika, skupina KKCG, Allwyn, MND
5. Patrik Tkáč, 220 miliard Kč, energetika, finance, skupiny EPH a J&T
6. Pavel Tykač 190 miliard Kč, energetika, těžba, skupina Sev.en
7. Radovan Vítek 116 miliard Kč, nemovitosti, CPI Property Group
8. Andrej Babiš s rodinou* 83,5 mld. Kč, chemie, potravinářství, zemědělství, Agrofert
9. Martin Drda a Ludmila Drdová, 56,5 miliardy Kč, zbrojní průmysl, STV Group
10. Dušan Kunovský, 50,5 miliardy Kč, development, nemovitosti, Central Group
* Pozn.: Premiér Andrej Babiš letos vložil akcie Agrofertu do svěřenského fondu.
Zdroj: Euro
Nemám rád, když někdo řekne…
Nemám rád, když někdo řekne že ten a ten, má tolik a tolik miliard a že za takové peníze by se dalo pořídit něco užitečného. Jenže takoví lidé si neuvědomují, že většinou 95 % někdy i víc, tvoří jeho firma a ta produkuje nějaký zisk, odvádí daně a zaměstnává lidi, které to živí a taky odvádějí daně. Pokud byste chtěli ty miliardy použít na splacení státního dluhu, museli byste tu firmu prodat a někdo by za ni musel zaplatit a opět byte stáli před tím, že ten kdo ji koupil má miliardy, které chybí v rozpočtu a museli byste tomu miliardáři firmu sebrat, prodat a měli byste miliardy a tak pořád dokola. Nebo by firma zůstala státní a za čas by zkrachovala.
Jen nevím kdo by takovou firmu koupil pokud by věděl, co ho čeká.
A ještě bych dodal že my miliardáře potřebujeme. Jen je třeba vyvinout tlak na EU aby se zisky danily tam kde vznikly a ne v daňových rájích. Pokud my miliardáře mít nebudeme a ostatní státy ano (jak tomu bylo doposud) tak budou naše peníze plynout do zahraničí.
5 slepic, Freude.
Kdysi jsem se dostal do sporu s jedním dost socialisticky smýšlejícím člověkem. On tvrdil, že když provozuji obchod a mám na něm prodavačku, měl bych se o zisk s ní dělit fifty fifty.
Já mu oponoval tím, že otevřít toto byl můj nápad. Vše jsem vyběhal já. Jelikož vybavit obchod a naplnit ho zbožím stálo tehdá cca mega, to jsem si půjčil od banky, za což jsem ale ručil svým vlastním barákem. Když se objevily problémy, opět jsem je řešil já, ne ona. Pokud to krachne, já to zavřu a přijdu o dům, ona dostane ode mě tříměsíční odstupné, tudíž soudím, že mám právo na daleko vyšší podíl zisku, než ona.
Já nesl všechna rizika, ona dostávala předem sjednaný plat. Abych jí motivoval, měla určité procento z tržby. Když to klapalo, poznala to na výplatní pásce. Když jsem u jedné zjistil, že se k zákazníkům chová neurvale, vlastně jí dost obtěžovali, okamžitě letěla.
Dodatek.
Když jsem tehdá tuto konkrétní prodavačku vyhazoval, vmetla mi do ksichtu, že jsem zlosyn, protože je samoživitelka s malým dítětem. Já jí říkám, že jako samoživitelka s malým dítětem by se měla snažit to dítě co nejlépe zabezpečit. To by šlo třeba tím, že by svou práci vykonávala dobře, za což bych já jí platil adekvátní odměnu. Ovšem, vzhledem k tomu, že jí dělala mizerně, sice mi je jejího dítěte líto, ale bude si muset sehnat jiného vola, který jí bude platit za špatně odvedenou práci, já už to rozhodně nebudu.
Byl jsem pak v jejích očích padouch nějtěžšího zrna.
Zde bych připomněl Baťu, tedy jako firmu.
Mimo to, 2x jsem poslouchal TV pořad z Anglie o firmě založené na stejných principech - péče o zaměstnance, definovaný podíl na zisku.
Fa Baťa měla vypracovaný systém pobídek a každodenní přehled výkonů každé dílny. Četl jsem 2 knihy od Jana Bati, jedna byla o organizaci práce v podniku, druhá o jeho cestě kolem světa. Vzpomínám, jak odůvodnil systém - "nepokračuj ve vadné práci" - každý dělník u pásu kontroloval kvalitu práce toho před ním. Pokud dělník na vadné botě pokračoval, byl postižen on. Baťa to vysvětloval, že dílek boty, přišitý o 5 mm vedle, už tu botu pokazí a pokračování v práci pak zkazí celý pár. O tom jsem se sám přesvědčil - jednou u socialistikých pohorek, podruhé u už kapitalistických speciálních bot. Jeden kousek přišitý špatně!
Každá dílna a každý dělník měl denně přehled, jak byl denní plán plněn. Otázka je, do jaké míry byl ten plán realistický. Baťa k tomu napsal, že prostě nemůže zaměstnávat lidi, kteří nejsou schopni podat určitý minimální výkon. Proto také každý nový zaměstnanec procházel tréninkem. Uváděl příklad nespokojeného středoškolského učitele matematiky, který u něho byl velice úspěšný účetní. Každý zaměstnanec měl osobní účet, na který se mu ukládaly prémie, pak pravidelně vyplácené, ale účet sloužil i pro náhradu škod, které by zaměstnanec způsobil. Mladým zaměstnancům pak sloužil jako věno, když se oženili/vdaly.
Ani za socialismu nikdo nezpochybňoval, že vedoucí pracovníci mají/musí mít vyšší platy než dělníci. Jenže to nebylo adekvátní, proto se do vedoucích funkcí ti nejlepší dělníci nehrnuli. Jako nespravedlivé jsme cítili, že komunisté měli různé příplatky - strana jim vyrovnávala povinný "desátek" za stranické příspěvky.
Když píšeš o svých zaměstnancích - jak jsi je informoval o peněžních tocích v podniku? Předpokládám, že vůbec ne, to není jejich starost, to je tvé podnikové tajemství. To je podobné, jak jsem dávno četl o nespokojeném dělníkovi v pneuservisu - že on vymění kola, dostane za to 50 Kč, ale majitel inkasuje 500.
Já si myslím, že právě neznalost o tom podnikovém "cas flow" způsobuje tu nespokojenost. Jenže kolik majitelů přizná, že se zaměsnance snaží oškubat? To už definoval Marx - podnikatel se snaží výdaje na dělníky minimalizovat, pochopitelně, jde to z jeho kapsy. Co na nich ušetří, zůstane jemu.
V devadesátkách jsem jako úředník měl kontakty s podnikateli. A jeden se jednou hrdě pochlubil: "Mám 90 zaměstnanců. Já živím 90 lidí." A já mu na to: "Živíte? No, ano, organizujte práci 90 lidí a to co vyprodukují zase zpětně rozdělujete." On na mě tak koukal, znali jsme se, znal moje názory, pak jen mávnul rukou: "No, dobře, ať je tedy po vašem."
Otázka je, jak jsou platy tvých zaměstnanců spravedlivé k výkonům, které odvádějí.
Souhlasím s vámi i s…
Souhlasím s vámi i s berrnardem. Ale podle mě oba mluvíte o něčem trochu jiném, protože oba případy se můžou stát: Můžete mít špatného zaměstnance, nebo můžete zaměstnance špatně platit...
Já jsem se zůčastnil doslova otrockých prací 14 hodin u pásu jenom protože tam byla ta motivace jak u bati - čím víc jsme toho za 14 hodin udělali, tím víc liber jsme každý týden dostali. Bylo to fajn, nic pro staré, ale...
Ovšem když někdo vlastní obchod a shání prodavačku, práce kterou zvládne malé dítě a dneska i stroj, tak se ocitáte na úplně jiném pracovním trhu, to zaprvé - nehledáte nejlepší tažné koně ale prostě koně... s rizikem že koupíte prašivou kobylu co nic neutáhne: a co pak?
Socialisti často zapomínaj že zaměstnat člověka do nějaké výdělečné nebo prospěšné činnosti vyžaduje značného fištróna, a kapitál, všeho je nedostatek a vy musíte vyžít jenom s tím co máte, mnoho podnikatelů si vůbec nemůže dovolit nést "mrtvou váhu" protože nemají dostatečný výkon to všechno unést...
Ovšem existuje taky opačný extrém, tedy podnikatelé co si můžou diktovat ceny práce protože vlastní fabriku co zaměstnává město. Pak je zkušenost taková že to může sklouznout k otroctví, nebo zaměstnavatel nemá motivaci zvedat mzdy a "syslí".
Pak zase souhlasím s vámi, že forma "motivace" - jak to razi Baťa je nejlepší, já třeba rád odvedu výkon jako Herkules, když mě někdo zaplatí, na hodinách nezáleží, ale podstatné je to "zaplatí" - naopak, u dobře placené hodinovky - čím víc hodin tím líp.
Taková motivace, aby prodavačky v obchodě makaly jako Herkules, čím lépe tím lepší výplata, to jistě lze taky vymyslet. Ale to je zase něco jiného než mít zaměstnance který nic nedělá - nebo pracuje špatně. Tam by ho asi i Baťa vyrazil.
PS: Když se pak bavíme o "Economy of Scale" - tedy "Hospodářství ve velkém měřítku", podle mě to co jste napsal o tom že majitel 90 lidí "neživí" - souhlasím s vámi, to oni se živí, svou prací pro něj. Správná formulace je, "pracuje pro mě 90 lidí" - nebo tak nějak.
Pak se ho totiž člověk může zeptat: "A kolik jim platíš? Má to cenu pro tebe pracovat?"
Ono to vypadá jako maličkost, ale tuhle chybu už jednou udělal král Nabukadnessar v Babylóně, nasral bohy když prohlásil že to byl on, kdo vybudoval Babylon.
Daniel 4,30 Mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé? Ještě ta řeč byla v ústech krále, [a aj], hlas s nebe přišel: Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe, Nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti budeš.
Já k tomu přidám ještě jednu zkušenost,
kterou patrně fest naseru všechny celoživotní zaměstnance a proletáře. U této prodavačky jsem už v samém začátku udělal chybu, nechal jsem se překecat, protože to byla kamarádka kamarádky mé kamarádky, ale jinak bych nikdy nepřijal prodavačku s malým dítětem.
Jsem si vědom toho, že to zní hrozně, ale toto si může dovolit fabrika s mnoha zaměstnanci, kde, když jeden zaměstnanec vypadne, lze ho nahradit jiným. Pokud ovšem máte krám, kde je jedna prodavačka, ten má otvírat v 9 a ona vám v 8 brnkne, že jí dítě onemocnělo, jste v hajzlu.
Takže při pohovoru, když jsem hledal zaměstnankyni a zjistil toto, či mi přišla zdravotně nějak chatrná, pochopitelně jsem jí nemohl odmítnout kvůli dítěti, či že mi přijde nedomrlá. Politická koreknost, feminismus, menšiny, většiny a středniny, je to dost pakec a další věci. Tak tam jsem měl připravenou uchazečku, která sice neexistovala, ale ozvala se dřív.
Co jsem zažil já
s rizikem že koupíte prašivou kobylu co nic neutáhne: a co pak? .................
Jako úředník jsem se setkal se dvěma podnikateli nespokojenými se zaměstnanci. Jeden, pekař, u mě v kanceláři "zuřil", že už nikdy nevezme mladého člověka. Že se mu v podniku flákal, ale rok jej propustit nesměl. Druhý se zase rozčiloval, že už nikdy nezaměstná cikána. Myslím, že nemusím rozvádět, proč.
Správná formulace je, "pracuje pro mě 90 lidí" - nebo tak nějak. ......................................
Já bych řekl formulaci, kterou jsem přečetl u Bati (tak nějak): "Spolu se spolupracovníky vyrábíme boty pro zákazníky". Tak si myslím, že to je správné. Je nezbytný organizátor a jak jsem si přečetl, ta schopnost je podobně vzácná, jako umělecké sklony (omylem Lenina bylo, že "každá žena z domácnosti může řídit stát." Nemůže!). Pak jsou nezbytné ti střední kádrové - zkušení dělníci s praxí, kteří mají i odborné vědomosti. no a základem té zaměstnanecké pyramidy jsou (obyčejní) dělníci. Ale i ti potřebují být vzdělaní. A i ten dělník, i ta uklizečka, prodavačka by měli mít takovou mzdu, aby mohli žít slušný život. K tomu je také nezbytný takový společenský systém, aby chytré dítě uklizečky mohlo vystudovat i VŠ a ne, aby přednost dostalo "hloupé" dítě milionáře. Jak jsem četl o Británii - je to demokratický stát. I na nejprestižnější školy se může přihlásit dítě dělníka. Ale ty školy jsou soukromé - je na nich vysoké školné, nutná uniforma, nutné nákladné "kroužky", tím jsou dělníci vyřazeni, byť jim nikdo studium nezakazuje. Mají tam neméně výborné státní školy, ale absolvent školy prestižní je "ten náš", a takový je přijímán na vysoká místa státní správy.
Kucí, nevím proč
se donekonečna hádat a obhajovat svůj postoj. Nic není ideální, v žádném režimu se nemůžou mít dobře všichni a v každém vztahu je jeden dominatní. Jeden může mít 100 argumentů pro a druhý 100 argumentů proti a fackovat se jimi můžeme do nekonečna. Podstatná je ta zlatá střední cesta. Prostě nastavit podmínky spolupráce tak aby všichni na všech úrovních byli ve svých postaveních přiměřeně spokojeni a netrpěli pocitem křivdy. Zkrátka jakýkoli extrém je špatně a nese problémy, které můžou vygradovat třeba v revoluci. Takový Baťa, i když taky nebyl bez chyb to uměl. Vydělával velké peníze, nevím jaký měl soukromý život ale bídou určitě netrpěl, ale pro své zaměstnance zařídil závodní stravování, lékařskou péči, zdravé životní prostředí a pracovní podmínky a v neposlední řadě soukromé zázemí tím, že jim zařidil dostupné provizorní bydlení, než si vybudují vlastní (dle svých schopností). Mimochodem to "provizorní" bydlení slouží dodnes a prodávájí se za miliony! Dobrý přiklad si můžeme vzit i ve "Slušovicích", který dokazuje že slušně se dá žít za každého režimu jen člověk nesmí být druhému člověku vlkem, pak to vždy končí špatně! Ale, ale, teď mně napadá! Že by "Slušovice" byly od slova "Slušně"?
Baťa - Baťové -
samozřejmě bídou netrpěli, ale jak píšeš, měli filosofii, přinejmenším Jan Baťa, že dělník, mající starosti - s bydlením,s dětmi, lékaři ...... se prostě na práci nesoustředí. A je důležité ho i vychovávat, zvyšovat jeho kulturní status. Proto zaměsnanci nesměli mít u služebních domků domácí zvířectvo, nesměli si si na zahrádkách pěstovat zeleninu. Do domácností jim pravidelně chodila komise kontrolující, mají-li doma pořádek. Protože ti zaměstnanci byli z velké části chudí valaští kopaničáři, zvyklí si doma ještě obstarávat živobytí. Proto firma postavila i nemocnici, školu, mateřskou školku, Kulturní dům s kavárnou i kinem. Mladí "baťovci" žili v internátech s přísným režimem, žádné "techtle" a už vůbec ne nějaké "mechtle" mezi sebou, kromě výuky k práci se pěstovaly sporty, kutura, společenský styk.
Ale zase - Tomáš Baťa tragicky zahynul, prakticky se už nepřipomíná, že pod hrozbou okamžitého vyhození donutil pilota vzlétnout v mlze. No a Jan Baťa zase hrdě připomínal, že na 1. máje na tribuně hrdě zpívá Rudý prapor, protože on také tvrdě pracuje.
https://www.youtube.com/watch?v=fYyQJ_CG7sc&list=RDfYyQJ_CG7sc&start_radio=1
Ale gowno, my nepotřebujeme žádné miliardáře.
Spíš podnikatele, jako byl Baťa. Nebo ty z 19. stoletía ne ty, co rozkradli to "nic", co tu zbylo po komunistech-třeba náš penzijní fond.
Penzijní fond
nikdo žádný nebyl. Důchodové "pojištění" byla normální daň a peníze se okamžitě spotřebovávaly. Proto průběžný důchodový systém nelze rozkrást.
Kimjanovi.
A Baťa nebyl v přepočtu na dnešní hodnotu miliardář?
Když bude soupeřit v určitém segmentu podnikání naše malá firmička s nadnárodním gigantem, kdo ten souboj asi vyhraje?
Mohl byste uvést podrobnosti o tom rozkradeném penzijním fondu? Kdo jej spravoval před rokem 1989? Kolik v něm bylo? A zdroj informací?
Pokud já vím tak důchody se financovaly průběžně i za minulého režimu a výdaje na důchody byly součástí státního rozpočtu.
O Baťovi se nemluvilo jako o miliardáři.
On byl PODNIKATEL.
Já věděl, že se někdo chytí.
Samozřejmě, že nemáš pravdu: stát byl něco jako dnešní penzijní fond, který nedrží peníze pod matrací, nýbrž investuje -dnes nejčastěji nákupem akcií či dluhopisů.
Takže stát naše peníze investoval do výrobních prostředků a ze zisku těchto výrobních prostředků financoval důchody. A tak dále.
To znamená, že privatizací těchto výrobních, vlastně všech zisk přinášejících podniků, zanikl zdroj, umožňující výplatu penzí.
Samozřejmě, že stát měl tyto peníze vložit do nově vzniklého penzijního fondu -ale to ideologická, pravičácká zblbla ani s tím málem, co privatizace přinesla, neudělali.
A nakonec: všechny veřejné penzijní fondy jsou průbežné, jak v vNěmecku, tak i u nás.
Pleteš si pojmy s dojmy.
Naprostý souhlas.
Pisálkové a amatérští političtí plivači pravidelně hrají závistivou notu když u těch lidí, speciálně u Babiše neopomenou uvést miliardář. Funguje to opravdu jen na nejnižší vývojový stupeň. Ani si nejsou schopni uvědomit kolik kdo odvede daní.
k článku Vidláka
Jako doplňující text k dnešnímu článku doporučuji laskavým čtenářům i text na D-Fensovi: https://dfens-cz.com/o-globalni-bordelmama-a-bestii-v-rouse-berancim/
*Mimaka (skvělý článek - ukázka je zde)
Šelma dnes nemusí řvát. Stačí, když mluví kultivovaně.
- Třetí říše byla šelma bez masky. V uniformě, v pochodech, v kultu vůdce, v technické racionalitě smrti, v mýtu vyvoleného národa a v ochotě proměnit celé dějiny v obětní pec.
- Tento režim padl. Německo i Evropa ležely po roce 1945 na padrť: materiálně, politicky i morálně. Šelma dostala smrtelnou ránu. Její symboly byly zakázány, její jméno prokleto, její hrůza vystavena jako odstrašující paměť. Jenže porážka jednoho režimu není totéž jako porážka principu, který ho nesl. Šelma neumírá s jednou vlajkou. Mění jazyk, barvy, instituce a masku.
- Šelma se nevrací jako kopie. Vrací se jako metamorfóza. Jednou v uniformě, podruhé v obleku. Jednou jako řev na náměstí, podruhé jako tisková konference. Jednou jako otevřený kult síly, podruhé jako humanitární slovník moci.
- Spojené státy americké nejsou jen stát. V apokalyptickém obrazu je lze číst jako globální bordelmamá současného řádu: hegemona, který nabízí ochranu, trh, dolar, technologie, kulturní prestiž, vojenské záruky, univerzity, platformy, zábavu, kariéru a status. Neříká: „Klekni.“ Říká: „Přidej se. Budeš v bezpečí. Budeš moderní. Budeš na správné straně.“
- Amerika kdysi nesla i skutečný emancipační slib. Svobodu, energii, občanskou odvahu, vynalézavost, schopnost sebeopravy. Právě proto je její dnešní podoba tak tragická.
- Evropa v tomto domě zestárla jako klient. Po válce vstala z mrtvých pod americkou ochranou, zesílila, zbohatla, zmodernizovala se, ale zároveň se naučila mluvit jazykem hegemona. A dnes stále častěji působí dojmem civilizace, která už nedokáže rozlišit mezi vlastní svobodou a správně odříkanou loajalitou.
- Exemplárním symptomem je zacházení s historickou pamětí. To, co bylo po válce samozřejmě zavrženíhodné, se dnes může v určitých kontextech přelakovat na hrdinský odpor, pokud to slouží aktuální geopolitické potřebě... - Symboly, tradice a historické stíny, které by u protivníka byly okamžitě označeny za nepřijatelné, mohou být u spojence relativizovány, omlouvány nebo zasazeny do romantického rámce boje proti Rusku.
To není návrat Třetí říše v doslovném smyslu. Je to něco záludnějšího: návrat principu, který se naučil používat opačný slovník.
- Ďábelskost dnešní masky není v tom, že by otevřeně opakovala Hitlera. Je v tom, že dokáže praktikovat stejný základní mechanismus pod jazykem dobra. Rozdělit svět na světlo a tmu. Vyrobit povinnou nenávist. Omluvit násilí vyšším cílem. Přepsat paměť podle potřeby. Udělat z pochybnosti zradu a z poslušnosti ctnost.
V tom je šelma v rouše beránčím.
- Třetí říše byla šelma bez kosmetiky. Současná západní hegemonie je možná děsivější tím, že má dokonalý make-up: lidská práva, inkluzi, demokracii, bezpečnost, solidaritu, udržitelnost, ochranu. A pod tím starý hlad po moci, kontrole, podřízení a přetvoření člověka...
Apokalypsa se tedy nevrací jako starý film. Vrací se jako nový provozní systém...
- Gaza v tomto smyslu nepůsobí jen jako geopolitická tragédie, ale jako duševní striptýz Západu: ukazuje, kolik brutality dokáže civilizovaný svět omluvit, pokud ji páchá správný spojenec správným jazykem. A Trumpovo vyhrožování Íránu, že může zemřít „celá civilizace“, je stejný symptom v ještě nahatější podobě. Nemusíme být přáteli íránské teokracie, abychom viděli, jaký typ ducha promlouvá z představy, že vzdorující země smí být postavena před volbu: podřiď se, nebo budeš vymazána.
A právě v tom je tragické memento dnešního Západu: nepřestal být schopen pýchy, lži, svodu ani násilí s genocidními rysy. Jen se naučil dávat jim jména humanity.
Když jsem to četl, vzpomněl jsem na Jugoslávii.
Tam se lidem nežilo špatně. Když ale po smrti J. Tita začaly odstředivé síly, jaký postoj zaujala EU a její jednotlivé státy? Začaly ty odstředivé síly podporovat a ne tlumit. Např. boj o Kosovo začal tím, že UCK zavraždila srbského učitele. Měla to srbská vláda nechat bez povšimnutí? A vidíte, nakonec jsme teroristickou UCK akceptovali jak státotvornou sílu.
Podobné to je s Palestinci. V r. 1947 Židé akceptovali návrh OSN na rozdělení Palestiny, Arabové ho odmítli. Izrael dostával a dostává velikou podporu od USA, ale i Palestinci dostávají ohromnou podporu od EU. Jak ale ty prostředky využívají? Izrael je moderní stát, Palestinci ty prostředky projídají a vyrábějí zbraně. EU Palestincům platí učebnice pro děti, ale nevadí jí, že jsou plné nenávisti proti Izraeli a Židům. Atd., atp.
Přesně, jak to autor o "bestii v rouše beránčím" popisuje.
"Blahobyt" je pravým motorem migrace
Zkoumali jsme tři podobné jevy: Ukrajinci opouštějící Ukrajinu a usazující se v Evropě, Poláci opouštějící Polsko a usazující se v Německu a Afričané opouštějící Afriku a usazující se ve světě bílých mužů. Ukrajinci prchají z Ukrajiny, protože se nechtějí stát Rusy, ale zároveň se chtějí stát Poláky, Němci, Italy nebo Francouzi. Poláci, kteří požadovali od Spolkové republiky Německo finanční kompenzaci za ukradené polské děti, byli více než šťastní, že mohli své děti a vnoučata poslat do Západního Německa, aby se z nich stali Němci. A konečně Afričané, kteří si neustále stěžují na rasismus bílých mužů, a přesto každý týden proudí do zemí bílých mužů po desítkách tisíc, aby byli vystaveni rasismu bílých mužů. Ve všech třech těchto případech existuje materiální (finanční) základna a ideologická nadstavba. Mnoho důvěřivých Evropanů této ideologické nadstavbě podlehne, aniž by viděli tuto materiální (finanční) základnu, která je skutečnou hnací silou fenoménu imigrace.
Celé zde, přeloží gúgl
https://gefira.org/en/2026/08/24/do-they-want-to-preserve-their-identity-or-do-they-want-to-have-it-dissolved/
Ale to je
přece dost jasné, ne?
Ani diktátory ani miliardáře, nejlepší autoritou je VIP-systém
- systém, ve kterém se KAŽDÝ cítí a jedná jako VIP !!!
- využívající SKRYTÝ POTENCIÁL, blokovaný vertikální hierarchií - Proč bych makal jak vůl, když nemůžu nic ovlivnit?
Systém, založený na trojí rovnosti:
a zohledňující základní motivační faktory:
podporující spravedlivou dynamickou horizontální hierarchii: Mám tak velkou váhu při týmovém rozhodování, jakou si zasloužím!
Ale vždyť ty "motivační faktory" už tu byly!
Vždyť to říkám, zlatá střední cesta! Ale my se raděj mlátíme od zdi ke zdi a vždy si nabijeme hubu. Vzpomínám na "Brigády socialistické práce" kde se kolektivy snažily o maximalizaci výkonů a o minimalizaci nákládů a ty nejlepší byly odměňováni. Existovalo "Zlepšovatelské hnutí", kdy každý "koumák" mohl podat zlepšovací návrh ve výrobních procesech a postupech, který když prošel schvalováním byl finančně oceněn. Existoval "Reflektor mladých", kdy se zvlášť iniciativní jedinci zaměřovali na chyby v systému práce a řízení na všech úrovních podniku vč. ředitele. Existovaly "Komise BOZP kdy zaměstnavatelem proškoleni laici z řad zaměstnanců dbali na dodržovaní BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci), nebo "Inspektor bezpečnosti práce" který měl dokonce pravomoc ve zvlášt závažných případech porušení zastavit provoz. Fungovalo to zamozřejmě různě, ale postupně se tyto systémy zbavovaly dětských nemocí a měly svůj efekt. Ale to bylo špatně! Dnes tyto termíny zní jako nadávky (kdo se o to postaral?), ale bylo třeba na důchody v 60/54 letech...
Ano, ale chybělo tenkrát jedno podstatné
Týmové rozhodování na základě NAVIGAČNÍ PROGNÓZY
Jak píšete a částečně i vzpomínám (ročník Igora Mříže 1964), o realizaci zlepšovacích návrhů rozhodovali nikoliv všichni členové týmu, ale expertní komise po stranické linii. Pokud je k dispozici dostatečně spolehlivá prognóza důsledků s hrubým odhadem hodnot klíčových parametrů v kontrolních bodech geometricky rostoucí časové posloupnosti (např. po 2-4-8-16-32 měsících), pak se mohou kvalifikovaně zapojit do rozhodování všichni členové týmu, aniž k tomu potřebují expertní znalosti o mechanismu fungování problému.
Ani ve Švýcarsku to dosud nefunguje optimálně. Přímá demokracie je převážně jen hlídacím psem zastupitelské, a kolektivní rozhodování až na malé výjimky velmi omezené v podnikatelské oblasti. Před lidovým hlasováním na obecní, kantonální a federální úrovni musí být sice k dispozici v písemné formě argumenty zastánců i odpůrců návrhu, ale s navigační prognózou důsledků to má jen málokdy něco společného, spíše se jedná o odstrašující argumenty osvědčeného typu (novinka překope vše fungující, dojde k odlivu kapitálu, ztrátě pracovních míst a prosperity ...). Stává se i to, že k hlasovacím lístkům přiložené argumenty nejsou úplné nebo objektivní, přičemž je možné se dovolat opakování hlasování u nejvyšší soudní instance (federální soud, ústavní soud nemá opodstatnění v zemích, kde nejvyšší autoritou je hlasující lid), viz tento příklad.
To opravdu myslíte vážně?…
To opravdu myslíte vážně? Brigády socialistické práce, to bylo zcela formální hnutí. Na okresním výboru potřebovali zvýšit počet BSP a tak dali svým podřízeným najevo, že je třeba zvýšit iniciativu. Předseda ZV KSČ došel na dílnu a vysvětlil dělníkům princip. Tak jako tak vám zpevníme normy, ale pokud založíte BSP a to zpevnění si dáte jako závazek, tak dostanete odměnu. A bylo to.
Mohl bych to rozvést na konkrétních případech, které jsem osobně zažil, ale bylo by to dlouhé povídání a já nechci nudit. I o těch „zlepšovácích“ bych mohl něco napsat, ale kdo byl tehdy zaměstnancem ten ví o co šlo.
Samozřejmě že čest výjimkám, ale to byly skutečně jen výjimky.
Ono to bylo myšleno dobře,
ale dopadlo to jako vždycky. Smutné bylo, že o těch nedostatcí psalo i Rudé právo a stejně to s tím zatuhlým systémem nehnulo. Úsměvné pak je vyjádření M. Štěpána pár let po Velké Sametové. Přiznal, že sám (nyní) nechápe, proč bylo tak moc věcí zakazovaných.
Rád bych ještě k dnešní solidní diskusi
o podnikání dodal, že je fakt, že některé firmy se nám nějak rozrostly, tudíž jejich finanční vliv je pak dost velký.
Např firma Nestle měla v roce 2025 příjmy v přepočtu 2,3 bilionu korun. Český státní rozpočet byl loni 2,4. Furt ještě vedem, ale už je to o prsa.
A když už jsem zmínil Nestle,
abych byl spravedlivý, tato firma se chová dost slušně. Ví, že drobný obchodník nemá takovou kupní sílu jako Tesko, takže dost často dělá akce v sortimentu, který je vysoce obrátkový, ale tak, že jen těm malým, kteří pak mají nákupní ceny nižší, než ti obří.
Taky vlastní fabriky a třeba u krmiv pro zvířata některé superprémiové druhy v Tesku v regálu nikdy nenajdete. Striktně je prodává přes speciálky a veterináře. Velcí mají smůlu.
Tato firma pochopitelně není Matka Tereza, toto dělá proto, aby si ošetřila celý segment obchodníků. Malé, střední i velké.