Vítězný únor

Autor

Včera jsme měli další velmi významné výročí. Mnohonásobně významnější než ruské tanky v roce 1968, mnohonásobně významnější než Palach, Zajíc i Charta. Teď nehodnotím, nějaká negativa či pozitiva. Vítězný únor řadím ve významu v našich dějinách někam k vzniku republiky 1918 či Mnichovu 1938. 

25.2.1948 tehdejší KSČ hladce převzala moc. Tečka, není co dodat.

Jakýkoliv odpor byl zcela bezvýznamný, neznamenal ani to nejmenší ohrožení stranických funcionářů, organizovaný odboj v podstatě neexistoval ať si apologeti třetího odboje říkají co chtějí. Největší ohrožení pro Gottwalda nepřišlo ani na jedinou minutu od "demokratických politiků". Gottwald a ostatní se nikdy ani na chvíli nebáli Horákové, Kalandry a všech těch dalších odsouzených a popravených. Špičky KSČ se bály Stalina a NKVD. Nikoho jiného. 

Jakékoliv pokusy o odpor byly spíše tragikomické. Viz bratři Mašínové, kteří dokázali sice zprovodit ze světa toho posledního pěšáčka, který poslouchal rozkazy, ale nikdy žádnou akcí neohrozili ani vůdce, ani jejich okresní poskoky a už vůbec neohrozili hospodářskou základnu země. 

Proč to šlo komunistům tak hladce? Protože to dělali masově. Měli svoje lidi v každé fabrice, na každém úřadě u každé policejní i vojenské jednotky. Měli širokou podporu, protože oni přijeli na těch sovětských tancích. Měli od Stalina uznanou republiku v době, kdy Britové ještě nevěděli, jestli anulují mnichovskou dohodu. Měli největší disciplínu a to na frontě i v německých koncentrácích. Ve své době dělali tu nejlepší propagandu které ta dnešní vojtěchofilipovská nesahá ani po paty. Za svými cíly šli tvrdě, organizovaně a jejich šéfové viděli tolik mrtvých, že je nějaká ta další oběť nedokázala rozhodit. (Lidí je jak sraček, Kefalín) 

Dovolil bych si na zákldě tohoto mementa odvodit pár obecně platnějších zákonitostí. 

1. Když vznikne někde chaos, bordel, nejistota a nejednotnost, vyhraje zpravidla ta skupina, která je nejlépe zorganizovaná, umí si zajistit srdce (nebo peněženky) lidí a je schopna mobilizovat masy. Takhle funguje (fungoval) Islámský stát, Muslimské bratrstvo, Tálibán i další hnutí. 

2. Když někde vznikne chaos, bordel, nejistota a bezvládí, tak lidi dají přednost pořádku před svobodou, protože svobody se nenažereš a všechny kecy o vyšších hodnotách skončí nejpozději ve chvíli, kdy je člověka dělí od hladu tři jídla a zpravidla už je o jedno jídlo pozadu. Takhle to bylo za Hitlera, Lenina, Stalina i Gottwalda a kdekoliv jinde, kde je nebezpečno a vláda se někde dohaduje o kompetencích, zatímco lidi mají strach. 

3. Vždycky je to o mobilizaci mas. Erdogan přestál vojenský puč, protože na jeho výzvu vyšly miliony lidí do ulic a i ta velká silná, dobře vyzbrojená a lidskými právy si nelámající turecká armáda se i se svými tanky a obrňáky prostě utopila v neozbrojeném, ale obrovském davu. Vyhraje vždycky a všude ten, kdo tohle dokáže. Alespoň dočasně. V iráku také bezprostředně po americkém vítězství dav s chutí boří Shaddámovy sochy. Ale pak nastal bod 2... vláda hádajícící se o blbostech a přibližující se přízrak hladu. 

4. V každé vzpouře či občanské válce jde vlastně jen o jedno jediné, tak dlouho týrat veřejnost, aby se z hladu, nejistoty a poprav prostě přidala k nějaké straně a nechala se zmobilizovat. Ta strana, která je na to připravená a umí je podchytit, ta pak zvítězí. 

5. Od začátku do konce v tom nehraje demokracie žádnou roli. Ta potřebuje naopak právě tu stabilitu, bezpečí a hlad někde na bezvýznamných okrajích. Pak mohou přijít lidská práva, slabé vlády pod kontrololu veřejnosti a podobně. Ale s masovou migrací, válkami na prahu všude kolem, zhoršující se bezpečností a elitách které vůbec neví, která bije, tam se prostě nějaký Gottwald či Hitler vždycky najde. Dokonce jich pak je hned hodně naráz. Kdyby jeden nevyhrál, hladce ho nahradí jiný. 

6. Čím více se mluví o demokracii a čím méně k ní patří plná lednička a bezpečné čisté ulice, tím spíš to vypadá na další Vítězný únor než na Masarykovské ideály humanitní. A čím déle se na takový únor bude čekat, tím drsnější skvadra to pak vezme do ruky. 

 

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Trvalý odkaz

Je to dlouhé povídání ve formátu PDF.
Jsou tam osoby a obsazení nepovedeného divadelního kusu. Kdo je chemik (což u mne nehrozí), tak si zgustne!
https://goo.gl/P5WUQX

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

The article you have shared here very awesome. I really like and appreciated your work. I read deeply your article, the points you have mentioned in this article are useful
http://ataribreakout.org

Zatím bez slepic