Srdeční záležitost - doplněno o číslo účtu

Autor

Dnes budu velmi osobní a sentimentální.  Mám tu jednu srdeční záležitost, která se "dotýká zřítelnice mého oka". Kdysi dávno mi totiž bylo sedmnáct let. Měl jsem za sebou skoro tři roky na střední škole, cloumala se mnou puberta a byl jsem typický outsider. Celou základní školu jsem strávil v cikánově a užil jsem si šikany jako málokdo. Vzrůst jsem sice celkem dohnal, ale byl jsem uťáplý a uzavřený ve svém vnitřním světě. 

Tenkrát v roce 1998 jsem vlastně poprvé opustil bezpečí maminčiny sukně a vyrazil s několika kamarády do Jáchymova, kde se konala církevní akce pro mládež Karlovarského kraje. V pátek jsem odjel jsem jako ta nejposlednější nicka a v neděli jsem se vrátil domů jako dospělý a sebevědomý muž. Jak se to stalo? Žádná magie. Potkal jsem se tam s partičkou skvělých lidí v mém věku, kteří mě předtím vůbec neznali a nic o mně nevěděli. A tak ke mně přistupovali s čistým štítem, neposmívali se mi za minulost, nevěděli, že jsem ve skutečnosti dost bídná existence a díky nim jsem na to během tohoto víkendu zapomněl i já a nikdy už se to nevrátilo. 

Nebudu zastírat, že se jednalo především o děvčata, ale pár kluků mezi nimi bylo také. Strávil jsem pak s nimi nezapomenutelné tři roky, během kterých jsem ze sebe úplně odrbal předchozí život a stal jsem se někým úplně jiným.  Během těch tří let jsem se dostal k práci s dětmi formou v podstatě skautu, vyjel jsem s nimi do ciziny, zažil letní tábory i zimní pochody na sněhu, poznal první lásky, hluboká přátelství i zklamání.  V mém životě existuje květnové datum v roce 1998 do kterého jsem neopustil rodný dům - ani na školu v přírodě ne. A po tomto datu už mě ve volném čase doma nikdo neviděl. I když jsem měl své přátele osmdesát kilometrů daleko, byl jsem u nich pečenej vařenej. Učil jsem se u nich na maturitu, nechal jsem se hodit do potoka, když jsem se dozvěděl, že mě přijali na ČVUT, dostal jsem první opravdovou pusu a zařekl se, že jednou budu mít pět dětí. 

V podstatě to byla krátká doba. Já pak nechal vysoké školy, začal jsem pracovat a neměl jsem už žádné prázdniny, ještě jsem za nimi občas dojížděl, ale koleje mého života se od toho jejich postupně vzdalovaly. Ještě jsem si dělal naděje na jednu jejich slečnu, čekal jsem čtyři roky na její dospělost, abych ji pak požádal o ruku, ale už se tak nestalo. Naše cesty se rozešly...  s lítostí, ale bez hořkosti. 

Příběh ovšem nekončí. Mladá žena, která mě tenkrát v sedmnácti přijala mezi své svěřence, ta se v uvedené době vdala za dalšího mého dobrého kamaráda (tenkrát jsem to obrečel, protože jsme ji všichni tajně milovali, ale bylo to jako toužit po královně ze Sáby) a narodil se jim těžce postižený syn. Choroba, kterou dostane 0.001 procenta populace.  Dlouhodobě neslučitelná se životem. Ti dva, místo aby se sesypali, založili středisko pomoci podobně postiženým dětem a jejich rodinám. S postiženým dítětem doma začali úplně z ničeho organizovat stacionář. Nepředstavitelná práce, která se dala zvládat opravdu jen díky hluboké víře v Boha, protože nějaká víra v lidi a v takové situaci.... nenechte se vysmát.

A rozjeli to. sehnali sponzory, začali zaměstnávat lidi, kupodivu se nakonec přidal i stát, potažmo kraj. Rozšiřovali svoje aktivity i na další skupiny, zřídili záchranářskou službu, organizovali rekvalifikace, potápěčské kurzy a já vlastně ani nevím, co všechno zvládali a dělali. jejich kamarádi, co do toho šli s nimi se dali na příslušné střední a vysoké školy, aby až dostudují, tam šli pracovat za mizerný groš prostě proto, že je to tak správné. Přežili asi deset ministrů, každoroční kontroly všech možných úřadů - znáte to, je lepší dělat Evropské hodnoty, protože to se nedělá nic. Oni dostali prachy a museli kolem toho dělat takovou administrativu, že by snad bylo lepší o ty peníze ani nežádat. Úředníci pak rajtovali na blbostech, měnily se podmínky grantů, měnily se podmínky, kterým bylo nutno dostát, ostatně Andrej Babiš by mohl vyprávět, jak jste pořád jednou nohou v kriminále. Do toho přebalujete nemohoucí postižené děti, jste pozadu s výplatami mezd a jediné co můžete dělat, je modlit se, protože všechno ostatní jste už udělali a pořád je to málo. 

Až teď. Středisko už je dost velké, mají i svého projektového manažera, přichází kontrola a mají rozsáhlejší nesrovnalosti. Manažer se přizná, že dělal v podstatě něco podobného jako náš premiér v demisi... potřeboval vyhovět podmínkám a nějak  se přizpůsobit a tak "manipuloval s účetními doklady.". A pak se šel sám udat. Celá organizace spolupracuje s úřady, ale víte, jak to je... další peníze nebudou. Ano, udělali to špatně, přiznali se a teď čekají, co bude. 

Oni samozřejmě dále bojují a jak jsem se o tom dozvěděl, hned jsem podepsal petici na jejich podporu. Je zde: 

 
Poslali dopis na Karlovarský kraj, který přidám dole pod čarou. Obracejí se na všechny strany, aby se nějak zachránili. A samozřejmě mají kolena ošoupaná od modlení.
My jsme tu povětšinou samí neznabozi, ale vím, že Vidlákovy Kydy čtou na počítačích v podstatě všech ministerstev. Není tam někdo, kdo by s tím mohl něco udělat? Nečte mě čirou náhodou nějaký vysoce postavený frajer, který by se chtěl stát v podstatě Božím zázrakem? Není mezi vámi čtenáři někdo, kdo má podobně postaveného kamaráda, aby mu zavolal? 
 
Pokud je ve vaší moci něco udělat, učiňte tak. Pokud není, prosím alespoň jim vyjádřete podporu v komentářích a dodejte jim naději. 
 
A pokud tedy chcete někdo přispět i finančně, zde je na ně číslo transparentního účtu:  4902282359/0800,     https://www.csas.cz/cs/transparentni-ucty
 
Váš Vidlák. 
 
 
 
a zde onen dopis: 

 

V Kořeni dne 8.3.2018

Pan Tomáš Rusňák,

15.Přední hlídka Royal Rangers

Kořen 60, Olbramov, 349 53

Žádost

Vážení zastupitelé Karlovarského kraje,

Jmenuji se Tomáš Rusňák a oslovuji vás tímto netradičním způsobem, protože vás chci požádat o pomoc.

Dlouhou dobu jsem pracoval jako policista a věřím, že jsem touto cestou pomáhal lidem. Před sedmnácti lety se mi narodil syn, který byl vážně nemocný. Již jako policista jsem vedl dětský klub Royal Rangers (skaut), do kterého docházely i děti s různými zdravotními problémy. Po narození našeho syna Vítečka nás zachvátila hluboká bezmoc nad nemožností změnit status věci. Velmi vážné metabolické onemocnění, které se vyskytuje jen zhruba u 0,001 % populace, mu nedávalo šanci na život. S rodinou a okruhem nejbližších přátel a Rangerů jsme o jeho život začali bojovat.

V průběhu dalších let jsme založili Středisko Víteček, nazvané právě po něm, které mělo jediný cíl – pomáhat těžce nemocným lidem a jejich rodinám lépe snášet utrpení, kterým museli procházet. Začátky byly velmi náročné, učili jsme se vést profesionálně neziskovou organizaci, zaměstnávat lidi a vše, co s tím souvisí. Kdybych měl specifikovat cíle práce, kterou jsme před sedmnácti lety začali, tak hlavním cílem byla pomoc dětem, dospělým a jejich rodinám s primárním zaměřením na venkovské oblasti. Nejen proto, že z těchto oblastí sami pocházíme, ale hluboce jsme si uvědomili, jak nedostatečně a prázdně působí oblasti Chebska, Tachovska a Stříbrska, ve smyslu dostupnosti jakékoliv pomoci.

Postupně se nám podařilo začlenit se do projektů MPSV a následně Plzeňského a Karlovarského kraje a získat tak významnou finanční podporu na provozování těchto služeb, která pokrývá 70-90% nákladů.

Po několika letech zemřel náš syn – primárně v důsledku svého vážného onemocnění, nicméně chybou lékaře, který nenaordinoval potřebné léky, které by běžné zdravé dítě dostalo. Nepřeji nikomu zažít vidět umírat své dítě. Je to to nejhorší, co se člověku může v životě na této zemi stát. Je možné na to reagovat dvěma způsoby. Buď se uzavřít do sebe a rezignovat na vše, nebo se vybičovat a začít podávat nadlidské výkony. Jako by toho nebylo dost, tak jsme dostali od osudu další ránu - narodilo se nám další těžce nemocné dítě. Je to holčička, jmenuje se Violka a dnes je jí již 12 let. Ve dne v noci bojujeme o její život a snažíme se jej pro ni udělat krásný a naplněný. Dohromady tak mám pět dětí, z toho jedno dítě u Pána Boha a jedno dítě adoptované.

Dodnes trpím posttraumatickým stresovým syndromem, ale zároveň jsem rozhodnutý bojovat za děti, dospělé lidi, babičky a dědečky, kteří musí vést bitvu se svou nemocí, postižením

nebo jinou osudovou ranou, potřebují pomoct, ale jsou na všechno sami a pomoci se jim nedostává.

Dalších 15 let „Středisko Víteček“ poskytovalo nadstandardní péči svým klientům (kterým říkáme kamarádi) a jejich rodinám. V průběhu let jsme naše služby rozšiřovali, protože se ukazovaly další a další potřeby těchto lidí. Zaregistrovali jsme postupně tři sociální služby. Denní stacionář se zvláštním důrazem na pomoc dětem s velmi těžkým kombinovaným postižením, Sociálně terapeutické dílny pro lidi se zdravotním postižením a Osobní asistenci pro všechny, kteří chtějí žít v domácím prostředí a ne v ústavech, nemocnicích nebo domovech důchodců – děti, dospělé, seniory i umírající.

Pro všechny tyto klienty již 17 let tvrdě pracujeme. Ne proto, že bychom si chtěli něco dokazovat, ale proto, že by nám náš život jinak nedával smysl. Je to naše poslání a nikdo z vedoucích pracovníků (členů rady) tuto práci nedělá pro peníze. Každý z nich do toho dává, bez jediného zrnka nadsázky, celý svůj život.

Za ty roky jsme získali několik partnerů, kteří nás aktivně podporují a pomáhají nám překonávat základní problémy. Primárně jsou to firmy PP Metall a Vltavín Leas, a.s. Jsem vděčný Bohu za tyto lidi, neboť díky nim jsme mohli těch 17 let vydržet. Každý rok mezi lednem a koncem března je hluché období, kdy – i když jste zařazeni v dotačním systému – nemáte ani halíř na účtu, a díky těmto firmám jsme těch 17 let mohli přežít. Za ty roky jsme prošli desítkami kontrol od poskytovatelů dotací – z MPSV, krajských úřadů Karlovarského i Plzeňského kraje, finančních úřadů… Nemusím zdůrazňovat, jak tyto kontroly byly vždy náročné, nicméně zjištěné nedostatky byly vždy pouze administrativního charakteru a podařilo se nám je v krátké době vždy odstranit.

V roce 2016 jsem bohužel vážně onemocněl. Velkou část svých rozhodovacích povinností a různých pravomocí jsem delegoval na našeho projektového manažera. Sám jsem zůstával ve vedení, ale primárně jsem se zabýval dalším rozvojem organizace, získávání nových pracovníků a také nových partnerů a kontaktů.

Na přelomu roku 2016 a 2017 u nás Plzeňský kraj zahájil další sérii kontrol. Podobně jako v předchozích letech jsme očekávali, že do poloviny roku 2017 kontrola vše uzavře, případně dá podnět k odstranění zjištěných nedostatků a budeme moci dále fungovat. Nicméně ve chvíli, kdy jsme v září 2017 nedostali finanční prostředky na další půlrok, zdálo se nám to být velice nezvyklé, a tak jsme vše začali řešit. Až v listopadu přišly kontrolní protokoly, ke kterým byl přiložen rozsáhlý seznam zjištěných nedostatků. Většina z nich se váže k vysvětlitelným nejasnostem v rozúčtování nákladů mezi jednotlivé služby, cílové skupiny a poskytovatele dotací.

Po poradě s jedním z našich velkých přátel a podporovatelů nad závěry kontroly, 22. 12. 2017, se náš projektový manažer přiznal k manipulaci s některými účetními doklady za hotovostní platby v roce 2016, tedy v roce, který byl předmětem současně probíhající kontroly na Plzeňském i Karlovarském kraji. Myslel si, že tím naší organizaci pomůže dostat se z nekonečných kontrol. Jak mi to řekl, okamžitě se zhroutil. Uvědomil si, že tak zničil a zdiskreditoval vše, co jsme dělali. Chtěl se jít zabít. Byla to velmi hraniční zkušenost pro nás

oba. Po těchto zjištěních jsme na tohoto zaměstnance museli podat trestní oznámení. Jedno je jasné. Celá tato věc dodala probíhajícím kontrolám patřičný punc, a – budu upřímný – pokud předtím někdo pochyboval, teď už k tomu neměl důvod. Pokus o dotační podvod je zřejmý. Nikdo z nás nepředpokládal, že náš zaměstnanec, který pro nás pracuje již 15 let, a snaží se odvádět tu nejlepší práci, něco takového udělá.

Nyní jsme v situaci, kdy oba kraje, které nám poskytují primární prostředky, nám financování zastavily. Protože chceme fungování naší organizace udržet a věříme, že se celá situace vysvětlí, financujeme služby v Plzeňském kraji již devět měsíců a v Karlovarském kraji již tři měsíce z vlastních zdrojů, půjček a všeho možného.

Náš projektový manažer udělal opravdu neuváženou a špatnou věc. Všichni jsme si toho vědomi. Nicméně si myslím, že by pochybení jednotlivce nemělo vést k tomu, abychom nesli kolektivní vinu – jak všichni zaměstnanci, tak téměř osmdesát našich klientů. Vím, že tento čin nelze jednoduše obhájit. Nicméně manažer hned druhý den vše osobně oznámil na policii a odevzdal všechny doklady, které v účetnictví pozměnil. Dodnes svého činu nesmírně lituje. Jsme připraveni poskytnout veškerou součinnost pro další vyšetřování.

Celá tato situace ovšem nemění nic na tom, že nechceme přestat dělat svou práci, a věřím, že i vy, které oslovujeme, uděláte vše pro to, abyste nám pomohli. Naše služby proto poskytujeme i nadále a snažíme se je zatím financovat ze soukromých půjček a darů, dle našeho odhadu jsme schopni tímto způsobem udržet fungování střediska maximálně do června 2018. Také věřím v Boží prozřetelnost a věřím, že to, co je napsáno v Bibli, je pravda. Jedna taková pravda říká, že když chtěli lidé kamenovat hříšnici, Ježíš přišel, a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem.“ Chci tím říct, že všichni děláme chyby, ale měli bychom mít šanci je napravit a fungovat dál.

Touto cestou vás chci tedy požádat o to, aby Karlovarský kraj a krajský úřad umožnil další provoz našeho střediska a poskytování sociálních služeb a uvolnil finanční prostředky pro pokrytí provozních nákladů v co nejkratší době a nepodmiňoval je ukončením probíhajících kontrol, uhrazením případné vratky finančních prostředků nebo šetření Policie ČR, které nemůžeme žádným způsobem uspíšit. Zároveň bych Vás chtěl požádat o překlenovací finanční pomoc do té doby, než se podaří znovu nastartovat běžné fungování organizace v rámci dotačních řízení.

Věřím, že vám to, co jsem zde napsal, nezůstane lhostejné, a že vaše srdce budou otevřená.

S pozdravem

Tomáš Rusňák, ředitel „Střediska Víteček“

 
 
 
 
 

 

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Trvalý odkaz

jsi mamlas. I ten tvůj kámoš.
Podpis pod nějakou petici nebo co to je, možná pomůže, ale tenhle ten ansámbl potřebuje škváru na účet. A hned.
A na vypátrání účtu abych si najal Sherlocka, Moulina i Maigreta naráz. Je zašitý na jejich stránkách kdesi dole, jak se říká u nás v kačí řiti.
Takže pro podruhé, namísto brekotu na třetí řádek textu číslo účtu.
Jo, a potřebuju vědět pro účetního, jestli mi jsou schopni poslat takový ten papír, že to jde na dobročinné účely, jak to posílá Klokánek.
Teď po daních mám sice hovno, ale vymetem pavučiny, no ni? Rakev nemá kapsy.
P. S.: ideální stav - kdyby měli i eurový účet, ať nemusím pro prachy na Slovač.

Zatím bez slepic

viagra brand 100mg <a href=" http://viagracnd.com/# ">viagra generic sale</a> - where to buy viagra in toronto
https://viagracnd.online# buying viagra in australia with paypal
viagra canadian pharmacy ezzz jsoyehr <a href=https://viagracnd.com/#>viagra in the water</a> viagraforsale

Zatím bez slepic

anti fungal pills without prescription <a href=" http://prescriptiondrugson.online# ">ed meds online without doctor prescription</a> - cheap online pharmacy

Zatím bez slepic

buying viagra online <a href=" http://viagragtr.com/# ">viagra over the counter</a> - viagra without a doctor prescription usa

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Kdo má čas, prošmejděte net a naházejte sem odkazy na tenhle projekt, nemám na to čas.
I stránky úřadů, prostě všecko.
Není to pro mě, ale pro takové, kteří by se spletli, chtěli něco poslat a báli se, že za ty poslané prachy budem s Vidlákem chlastat celou příští zimu.
Dobrou.

Zatím bez slepic

Tentokrát fakt nejde o prachy. A na penězích to my tady na Kydech nevytrhneme. I kdybychom teď otevřeli šrajtofle na maximum, stejně to neřeší jejich situaci. O jejich budoucnosti rozhodne nějaký krajský úředník (nebo politik) a všechny naše peníze jen mohou o pár dní posunout datum výpovědí. Nebavíme se o pár tisících. Je dost možné, že za pár neděl už nebude koho podporovat.
Ale snad nás čte někdo, kdo by mohl tam někam do Karlových Varů na krajský úřad zatelefonovat z moci ministerské či z moci velkých peněz. V této chvíli víc udělat nemůžeme.

Zatím bez slepic

je otázkou, kdo bude čekat na nějaký výsledek. Tady je potřeba zalepit platy, ať ti lidi, kteří jsou ochotni takovou práci dělat, někam nezdrhnou.
To je jedna věc.
Druhá věc je realita, jak ji popsal Trabant. Je fakt, že jestli má firma sekeru na socku, zdravku a podobných ptákovinách, nedostane ani zlámaný groš. Přes bezdlužnost nejede vlak, sám jsem nedostal příspěvek státu na mrzáka kvůli scházejícím dvěma korunám českým (neuhrazené automaticky generované penále za pozdě zaplacené socko).

Zatím bez slepic

I poskytovatel dotace je podle zákona o finanční kontrole povinen postupovat hospodárně, efektivně a účelně - jakmile hospodaření s dotacemi u daného příjemce dotace prověřuje Policie ČR, skutečně je to pro něj pádný důvod zastavit financování až do okamžiku, kdy se věc definitivně vysvětlí - i kdyby daná firma nedlužila na soczdrav a daních ani korunu. MPSV ani kraj jako poskytovatel dotace není vyňat z pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu a podléhá jeho případné kontrole.

Zatím bez slepic

této své zkušenosti. Cajti mne naštěstí prozatím nehoní a na financích z dotací nejsem - rovněž naštěstí - závislý.
Nicméně vůbec není důvod nevěřit předestřenému scénáři. Je to logické a smysl dávající opatření - kupodivu. Což ovšem neznamená, že tvrdost zákona nemůže postihnout ty nejvíce potřebné.
Chjóó... :-(((

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Tohle není řešení. Není bezdlužnost = nejsou dotace, tak to chodí. Řešení je založit jinou neziskovku a zaregistrovat novou službu se stávajícím personálem, otevřeně to projednat s pronajímatelem prostor a následně s krajem, pak domluvit financování - nebo se domluvit s jinou neziskovkou, převést to pod ně a realizovat obdobný postup. Pod současným IČ a číslem registrace sociální služby je záchrana podle mne nemožná. Kdysi jsem podobný případ přebíral, něco o tom vím.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Pane Vidlák.
Velice potřebné,poukázat na takovéto problémy.
Už se řešil Klokánek,dokonce přes Zemana,ale něco podobného čteme,slyšíme často.
Na neziskovky jdou mld.a na potřebné nejsou ani tisíce a když se proslýchá,co máme dávat utečencům,tak by člověk vzal hůl na politiky.
Ono to není problém jenom Karlovarského kraje,potřebuje to dostat celorepublikovou publicitu.
Pane Targus.
Dlužím odpověď a poděkování.

Zatím bez slepic

Mně neděkuje skoro nikdy skoro nikdo a povinnost odpovědět se snad možná předpokládá u slušně vychovaných postarších lidí - ovšem jen na pozdrav. Jinak není nutno, resp. už se nenosí ani ty pozdravy.

Zatím bez slepic

Zrovna se o tom diskutujeme,tou poslední větou jste na to narazil.
Kde je ta slušnost,poctivost,pochopení,to se vytratilo a pak se divíme.

Zatím bez slepic

Pane Targusi, chci Vám také, byť se zpožděním, poděkovat za povzbuzující příspěvek v článku "V Kejmbridži to skřípe". Znamenal velmi příjemné osvěžení v běžné každodenní a značně nepříjemné životní rutině.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Dnes vynechám obvyklé kecy, ty přidám někdy později. To, že bych poslal nějaký peníz jak navrhoval Targus je jasný. Asi by to nepomohlo k dalšímu financování, ale určitě by byly dobré pro překlenutí zoufalého stavu a řešení nastalé situace a změny neziskovky ke které bude muset zřejmě dojít. Já jinou možnost nemám a tak jen tímto vyjadřuji svou podporu. Nechci říkat, že bohužel, ale nejspíše bude jediné možné řešení takové jako uvedl Trabant. Pane Vidláku pokuste se to projednat s panem Tomášem Rusňákem a určitě dejte vědět.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Věřte Trabantovi. Sám mám zkušenost s podobnou organizací, ta však neposkytovala svým klientům zdaleka tak dobré služby, jako Středisko Víteček. Dluhy kam se podíváš, co 2-3 měsíce hledání nových zaměstnanců. Zůstalo první slovo z názvu a na konci o.p.s., prostřední se vyměnilo a jede se dál. Něco úsilí to asi stálo.
K penězům - souhlas s Targusem (Targem?) - a i kdyby naše skromné příspěvky existenci střediska nezachránily, jistě by mohly pomoci překlenout dobu do nového startu, aby zaměstnanci (klobouky dolů!) nešli o žebrácké holi.
Nazdar! Občas. Pracující. Senior

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Mám jiný názor a vím, že bude hodně kritizovaný.

Nikdy a za žádných okolností nepřispívat na podobné projekty. Ono to vždy skončí špatně. Bez výjimky.
Platíme si stát a právě v tomto je jeho důvod existence. Dělat to co soukromý sektor neufinancuje. Neplatíme politiky aby se srocovali na různých fórech a parlamentech a politikařili. Pokud toto nedělají a supluje je soukromý sektor, pak je otázka k čemu stát.

Pokud to dělají ve svém volnu a za své, pak se meze nekladou. Pokud natahují ruku, je třeba ji nemilosrdně utnout.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

No pane Věštec, to je přesně to co bych napsal i já za jiné situace.,taky už toho mám dost. Samozřejmě, že by se stát měl postarat, ale zde je to tak nějak jiné. Víte tu neziskovku založili lidi, kterým se narodilo nemocné dítě a oni hledali smysluplnou cestu svého života s tím, že budou pomáhat. A to je přesně ta chvíle, kterou by měl stát podpořit, protože i kdyby sehnal stát na takovou činnost peníze, pak nesežene tak skvělé lidi. O ty lidi by se měl stát starat jako o nic jiného především. Jenže jak vidíte vše bylo jinak a tito lidé měli každoročně spoustu starostí s byrokracií a penězi. To, že se mezi nimi vyskytl člověk, který v dobré víře udělal to co udělal je důsledek takové destruktivní činnosti státu. Ten člověk je nevinen, vinen je stát a kdo před tím zavírá oči je vinen stejně.

Zatím bez slepic

In reply to by Hnidopich (neověřeno)

Trvalý odkaz

Takhle jsem to chtěl taky napsat. Dobře, že jsem to neudělal, Vy jste lepší.

Zatím bez slepic

In reply to by Hnidopich (neověřeno)

Trvalý odkaz

Obhajujete své pocity a emotivnost chvíle.

Ne a stokrát ne!

I dnes jsou na to mechanismy - dávky pro bezmocnost (asi to nebude přesně), čili stát to nějak zabezpečil. ALE, oni chtějí pomáhat takovým tím neomarxistickým způsobem. Chceme pomáhat a tak nám na to dejte peníze. To je ten okamžik jež vždy a za každých okolností vede k problémům a nakonec i neblahému konci.

Nakonec to píšete. "měli každoročně spoustu starostí s byrokracií a penězi". Pokud by to dělali za svoje, nemuseli mít starosti s byrokracií a penězi.
Pokud budou páchat dobro za svoje, může být to jejich dobro nekonečné.

Zatím bez slepic

V některé dny vidívám okolo projít skupinku poměrně mladých lidí s doprovodem, většinou postiženi podobojí, někteří zjevně těžko zvladatelní. Ten kolektiv (ač to někomu může znít neomarxisticky) je na pohled činí šťastnými. Já jim ty dotace nezávidím, školství na nich ušetřilo, ať se jim to vrátí takhle.
Stát je podle pravé mantry nejhorší hospodář a každý za své (viz skupiny umjelců). Když to rodiče takovýchto dětí bez pomoci státu finančně neustojí - a pokud nedědí petrolejky po strýcích, tak většinou ne, co dál?
Moudrost praví, že chytrý se dvakrát nespálí o stejná kamna. Můj případ to potvrzuje, spálil jsem se o clubky, petry, kaborky, ještě si asi šáhnu na něco horkýho jiný značky případně tytéž, ale jiné lokace.
Já bych si tedy (s dovolením i bez) svoje emoce ponechal, protože jsou moje.

Zatím bez slepic

"Stát je podle pravé mantry nejhorší hospodář" Souhlasím s vámi. Nejjistější cesta je tudíž za svoje. Dovolím si nastínit i scénář: komunita zvolí třísměnný provoz, aby se dalo prostřídat. O prací získané peníze se následně podělí a mají od státu pokoj. Žádná buzerace, papírování zodpovědnost, problémy.
Pořád mi chcete podsouvat, že přece jsme lidi a musíme si tak nějak pomáhat. Přece ta solidarita s potřebnými. Ne, pomáhám jen placením daní. Pokud se onen kolektiv nezmůže na politickou činnost aby to změnil, je mi líto.
Nepodsouvejte mi, že jsem nějaký zloduch, který netrpí s potřebnými,

Pro úplnost, mám sestru jejíž syn je po úrazu víc než plně invalidní. Nevidím na nich že by strádali knůtou státu. Mají nárokové dávky jež jsou vcelku ve výši na které je třeba chodit po-pá do hokny. Z druhé strany vím jsou to galeje, ale nepáchají kolektivní dobro na cizí účet a neobtěžují své okolí vynuceným soucitem. Je to jejich osud, i když přetěžký.

Zatím bez slepic

Komunita = jiná forma státu...

Ze je stat spatnej hospodar? No v distribuci plynu, vody a elektriny se ukazuje pravej opak, soukromnik setri na lidech, materialu atd. za ceny v nasobcich nez kdyz to delal stat a to se v tom statnim jeste "kradlo", pardon financovalo navic kde co...

Takze i kdyz to vypada napohled, ze v Praze se rozkrada trebas MHD podniku hodne, by jste se divili, kdyby to prebral soukromnik, kterej by prokazal "prokazatelné náklady a primerenej zisk" kolik by se navysila cena za MHD ;), příkladem může být voda, tam se stara taky soukroma firma a má prokazatelně nižší náklady :D

Zatím bez slepic

věštec 18:00
Teprve teď to vidím: citace:
Nakonec to píšete. "měli každoročně spoustu starostí s byrokracií a penězi". Pokud by to dělali za svoje, nemuseli mít starosti s byrokracií a penězi.

Předpokládám, že to svoje "to" děláte za svoje a tudíž nemáte starost s byrokracií a penězi. Podnikatel tedy nejste, jste někdo z těch dědiců kouzelných lamp, o kterou se jednou můra spálí. Nebo půběrčí starobního důchodu.

Zatím bez slepic

Jste na omylu, vskutku nepodnikám coby FO, ale prostřednictvím PO. No a právě v oblasti jež se vyznačuje jak píšete značnou byrokracií. To si jako třeba tesař má stěžovat na dřevo, že je moc dřevěné? S penězi je "to" velice jednoduché. Musíte poskytnout to, za co vám je někdo jiný ochoten zaplatit.

Pořád to opakuji, vydělají si, a budou mít po starostech s tou zatracenou byrokracii a penězi.

Ale když natáhnout ruku je tak příjemné.

Zatím bez slepic

Ať je Vám jednou do Vaší natažené ruky vloženo poznání.

Zatím bez slepic

Myslím, že věštci rozumím. Páchání dobra jako "rozevřená náruč". Tak moc doširoka, až to obejmutí vlivem vnějších okolností ztrácí autenticitu.
Třeba jsem to nenapsal správně/srozumitelně. Možná si vzali větší krajíc, než jaký mohli ukousnout. To není myšleno jako urážka či kritika. Prostě jim to nějak přerostlo přes hlavu. Stává se.
Dobrá rada? Nejen drahá, ale jistě i složitá. Vlastně tvořili/pomáhali z charity a teď by potřebovali charitu na kvadrát. Charitu systémovou/státní teď doplnit charitou individuální. Nejsem si jist, zda to projde. U mě asi taky ne.

Zatím bez slepic

Diagnóza je jednoduchá.
Stát byl "špatný hospodář", takže bylo naprosto nutné zrušit vše, co bolševik vybudoval, platil, a co jakž takž fungovalo.
Dnes je z toho zlodějna na kvadrát a postižení i se svými příbuznými můžou všem okolo tak akorát skočit do řiti.
Tam je zakopaný pes, tam je příčina všech těch srdceryvných příběhů. Rozmr***í všeho za účelem okradení potřebných. Jedno, jestli prachy či nemovitosti, zmetci berou vše. A z druhé strany Rudí komisaři - pardon - eurokomisaři

Zatím bez slepic

Asi tolik.
Ten zásadový postoj člověku vydrží, dokud sám může. Dokud je zdráv, dokud je schopen táhnout. Byl jsem taky takový.
Dělám to strašně nerad, už se mi to mockrát vymstilo, ale hodím sem svůj příběh.
Plný invalida přišel povedeným trikem Drábkovy "reformy", definovaným zavedením zákazu sčítání procent za jednotlivá postižení, o celý důchod. Že v práci jednoduše nestíhá se zdravými, to vůbec nikoho nesere. Že ho do zaměstnání nikdo nechce, to nikoho nesere rovněž. Po dalším celkem dramatickém zhoršení zdravotního stavu byl přiznán status OZZ, což je naprosto šílená věc. Dotyčný musí mít na pracovišti odpočívárnu a extra sociální zařízení - naprosto netuším, proč - a na základě kvartálního vyšilování s dotazníky pošle pracák zaměstnavateli jako příspěvek pro OZZ 3 x 5 tisíc Kč. Až za další tři měsíce pochopitelně. Ještě tam je podmínka, že firma MUSÍ mít - taky netuším, proč - nadpoloviční počet zaměstnanců - mrzáků, jinak ten "bonus" prostě nedostane.
Perlička - když si mrzák dovolí marodit, tudíž nepracovat, zaměstnavatel dostane hovno. I když mu musí platit nemocenskou.

Hup zpátky do reality - první firma, která by takového mrzáka mohla zaměstnat a čerpat onu "dotaci na provoz pracovní pozice" je vzdálená 50 km. Jestli má firma i tu "odpočívárnu" (už vidím, jak se v šichtě půjdu natáhnout, až mi bude špatně), to netuším. Ale ty prachy si asi vytáhnout umějí.
A teď to hlavní - v práci je placených max. 6 hodin z osmi, páč tu jsou mrzáci a furt odpočívaj nebo jsou pomalí, a výdělek atakuje (doufám) minimálku. Před pár lety, když jsem se o to zajímal tam byl průměr 500 nad mini. Račte si zkusit vynásobit minimálku třemi čtvrtinami a přidat k tomu pětikilo. Brutto. A dojíždět 50 kiláků.
Dnes bez keců posílám všude tam, kde jsou děcka. Ty za nic nemůžou a možná některé z nich budou dokonce i pracovat a přispívat mi na starobák, pokud se ho dožiju.

Zatím bez slepic

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

Hele, targusi, věštec to podle mě myslel jinak než mu podsouváš...

Základem je, že něco pos.. oni a teď brečí, že to vlasntě ne oni to stát... Prd, věděli jakou byrokraciu musí splnit a založili existenci "firmy" právě na tomto prostředí. Ten příklad s tesařem je přesnej, nikoho nenapadne říci, že dřevo může zato, že prasklo a spadla střecha, protože tesař místo 22cítky použil 14nácku, prostě to podě... tesař.

Ty mrzáci jdou "nakoupit" v nákupu od firem co si to dokáží zorganizovat... Na druhou sranu, kamoš provozuje firmu velkosklad, kde ty mrzáky má, toto plnění poskytuje a na ty mrzáky dostává i příspěvek, takže to zaměstnáváníé mrzáků není až tak černobílé jak zde předhazuješ, opět je to spíše o tom vědět jak než nadávat, že to nejde.

V mojem oboru taky nadávám, že se zvyšuje cena práce, protože x předpisů a požadavků, ale jde to.- Jedinej rozdíl, že platáíš navíc vyšší cenu, kde se rozpustí "ona byrokracie", ale tvrdit že to nejde? Není to spíše o tom,že nevíš nebo spíše z 90let zůstal v paměti stav, že to zvládala jedna osoba, dnes díky byrokracii to musí dělat osoby tři, ale to je zase o navýšení ceny ne, že to nejde jak píšeš ty... A tím nehájím onu byrokracii, aby mi to někdo nepodsunul.

Zatím bez slepic

možná bych i něčemu z těch keců věřil.
Jelikož si ty dotace vyřizuju a dokonce jsem si musel "vybudovat" ono schválené pracoviště, které podléhá opakovaným kontrolám, beru vstup nicku ass do debaty jako nic neznamenající shluk písmenek.
Přeloženo do jazyka českého - podvod na podvod. Jediné platné heslo dne - ojebat chudáka, který se nemůže bránit a musí dělat za doslova almužnu, chceš-li žebračenku.
Neštěstí neziskovky, o které je článek Vidláka, není v tom, že si toho ti lidi vzali na sebe příliš, nýbrž v tom, že ty papírové podvody nezvládli, páč měli pitomce účetního, který neměl to správné školení, jak om**at patřičné paragrafy a nebyl natolik inteligentní, aby na to přišel sám.

Btw. když už se máme bavit o práci, resp. zaměstnávání lidí s OZZ, neexistuje, aby byli převedeni na práci do neschválených prostor. Stačí jeden telefonát na pracák a tvůj kámoš je bez byznysu, pokud v tom ovšem někdo z pracáku nefičí s ním. On je totiž papírově rozdíl zaměstnávat OZZ a ID NEBO ČID.
Finta je v tom, že ID nejsou schopni některých pracovních úkonů, kdežto OZZ schopni jsou (podle posudkových doktorů samozřejmě), avšak nejsou schopni takto pracovat celých 8 hodin.
A příspěvky těm chudákům tvůj kámoš nevyplácí ani náhodou, protože jsou určeny již z titulu čerpání zaměstnavateli. Slouží - pochopitelně teoreticky - jako sleva na cenu práce těchto lidí.

Zatím bez slepic