Klimababička

Když jsme s rodiči v devadesátých letech jezdit do Německa za příbuzenstvem, bylo to jako jezdit do jiného světa. Silnice nedrncaly, jezdilo se po nich rychle, všude samá nablejskaná mašina s výkonným motorem, na benzínkách byl kromě Superu i Bleifrei, tedy bezolovnatý benzín, auta skoro nekouřila, z továrních komínů stoupal lehký bílý obláček. Kolem dálnic odpočívadla s koši na odpadky, i ty stromy tam rostly tak nějak rovněji, pole byla řádně obdělána, louky pokosené, krávy dobře živené. 

Města byla čisťounká jako vymydlená, dlážděná náměstí jako ze škatulky, řidiči ohleduplní, leckteré okresní město mělo tramvajovou linku. Domy jako malované, zahrádky jako dlaň, ale s posekanou trávou, nějakým tím stromem, dětskou prolejzačkou v koutě... 

A maličké popelnice. Pamatuju si, jak mě to jako desetiletého pobavilo. My měli doma pořádnou popelnici a strejda v Augsburgu jen takový větší kýbl. Prý svoz odpadu je velmi drahý. Tehdy ještě nebyly PET lahve tak rozšířenné, ale pamatuju si u nich doma těch několik košů do kterých se pečlivě třídilo a vše recyklovatelné se nosilo do kontejneru. Papír i sklo. Do popelnice se nedávalo skoro nic. Na zahrádce jako dlaň byl v koutě maličký kompost (kompostéry se ještě nědělaly ani v Dojčlandu), aby se do popelnice nedával ani bioodpad. 

Strejda také vždycky koulel očima, když jsme vylezli ze sprcháče - doma jsme měli jen vanu a tak nás sprchování ohromně bavilo. Táta nám pak dával dlouhé kázání, že v Německu je drahá voda i drahé teplo. On vůbec ten strejdův domeček byl hrozně maličký. My proti tomu měli chalupu jako statek. Měl to tam všechno účelné, pěkné, dobře udělané, ale malinkaté, protože i pozemek byl brutálně drahý, dům byl hodně drahý a i když měl strejda na naše poměry nevídaný plat a mohl svým dětem i mně koupit neuvěřitelné množství lega, stačilo mu to jen na ten krcálek v Stadtbergen.

Postupně jsem pochopil, co bylo tak drahé -  přišlo to totiž i k nám. Když stavěl, tak mu nemohli jen tak dovézt písek a vysypat na chodník. To se musel udělat zábor, zaplatit nájemné, zaplatit výjimku na vjezd náklaďáku, musel se zaplatit kontejner na suť, muselo se prokázat uložení veškerého odpadu na skládku. Napojení vodovodu stálo majlant, napojení kanalizace také a barák ještě nestál, ale platilo se pěkně i stočné. Zedníci museli mít toitoiku i maringotku na převlékání. Žádné balancování na žebříku při stavbě nepřicházelo v úvahu. Stavělo se lešení a stavěla ho firma s příslušným oprávněním za příslušné peníze. Źádný soused nic podobného na půjčení neměl. Dodržoval se nedělní klid, nesmělo se pracovat po šesté večer... Dodnes u nás není tolik omezení, kolik jich musel dodržet strejda v Augsburgu při stavbě domečku v roce 1985. Stejně tak u nás ještě zdaleka nejsou tak drahé stavební parcely, jako to bylo tam a zdaleka nemáme taková omezení od městekého urbanisty. 

Ale měli tam už tenkrát čisto, pořádek a vzduch který není vidět. Za deště jste na dálnici pouhou jízdou umyli auto. Nikde nebyl na obzoru sloup černého dýmu z elektrárny, na  loužích se neleskla olejová duha. Mají to tam takhle dodnes.

Proč to všechno píšu.... 

Jako vy všichni jsem i já zaznamenal, jak v Německu pustili do éteru písničku, kde dětičky zpívají, jak je jejich babička ekologická svině...  Oni tam mají čisto už nejmíň čtyřicet let. Dvě generace se stihly narodit a teď najednou mají pocit, že té čistoty je málo. Řeší tam uhlíkovou stopu, mají klimatickou tíseň. Mají čistou zemi a nemelou o ničem jiném, než že jsou svině, protože si dají flákotu masa a jezdí autem.  Přitom i kdyby planeta šla do kopru, tak na ně to přijde nejspíš až úplně nakonec. Spolu se Švédskem a Švýcarskem.

Je v jejich zaujetí ještě něco jiného než choroba? 

Mimochodem... pokud se podíváte na to videjko, kde prvňáčci radostně zpívají o babičce svini, všimněte si, že tam není jediný černoch ani arab, ba asi ani žluťák. Árijci se to tam jen hemží. Tu a tam je některé dítě krásně tmavší, ale rozhodně je to potomek lidí, kteří se vyšvihli a i když možná přišli z Bosny, stali se z nich Němci jako polena a zřejmě jsou na to i hrdí. Dětičkám ten zpěv jde moc pěkně, mají to dobře nacvičené, jsou nadstandartně pěkně ustrojené. Tohle se nenatáčelo někde na předměstí v pošahané škole plné syrských imigrantů. Tohle zpívají děti, které jsou ze spořádaných rodin, které rodiče mnohokrát dovezli na zkoušku. 

Vidlácky se zamýšlím, jestli je absence černochů i jiných minorit jen kouzlo nechtěného nebo záměr... Takové indické babičky, které veškeré plasty hází do Gangy, to je poněkud jiné kafe než ženská, co si dojede autem k doktorovi. Nebo černošský děda, který těží zlato pomocí rtuti a kyanidu a pak to lije normálně kolem sebe do pralesa... Nebo čínský strýček, který nabere loď plastů a pak je vyklopí do oceánu.

Zdá se, že nějvětší škůdci životního prostředí jsou lidi, co mají domeček na předměstí, kolem zahrádku jako dlaň, v koutě kompostér, třídí odpad, topí Putinovým plynem, barák mají obitý polystyrenem a v oknech mají trojitá skla. Jejich auto má motor s obsahem kousek nad litr, nemají skoro žádné děti a jedináčka vždy řádně přivezou na zkoušku pěveckého sboru. 

Tohle jsem viděl já... nebetyčnou olbřímí hloupost. Sebemrskačství kombinované s kvalitním PR, ale s nulovými znalostmi a hlavně s nulovým přehledem. Viděl jsem umíněnost tak velikou, že skutečně zastaví německý průmysl i energetiku a nastolí jim opět cestu do středověku. Už s tím začalil dávno... už se nesnaží dělat rychleji, výš, dál, kvalitněji, přehledněji, ale jen ohleduplněji. Ale už ne ohleduplně k přírodě, ale k dětičkám zpívajícím si radostně o tom, jak bude skvělý život bez aut, bez masa a bez elektriky... že to bude mít i spoustu nevýhod, to si samozřejmě dětičky ani jejich dirigent nedovedou představit. A zřejmě nemají ani představu o tom, že jinde klimatickou tíseň necítí a zatímco oni si zpívají o svinské babičce, jiní makají na udělátkách, co pojedou rychleji, dál, výš a efektivněji.