Z důvodů které neprozradím

Autor
Štítky

Ta věta není z mé hlavy, ale nepřestává mne fascinovat. Já vím, co mi chceš říct, můj milý deníčku: měl bych to vzít trochu obšírněji. Tak dobře.

To bylo v těch krásných časech, kdy jedna z bezpočtu mých přítelkyň studovala žurnalistiku. S velkou dávkou neskromnosti si dovolím říct, že jsem jí u toho občas trochu asistoval – jednak proto, že to byl humanitní obor, o jehož obsahu a vlastně i existenci jsem do té doby měl jen velmi matné tušení, a taky  – a především – proto, že mě zajímala má přítelkyně. Já už to tak mám: zajímají mě věci, které zajímají lidi, kteří zajímají mne. Líp je tak poznám – ty lidi, i ty věci.

Schopná novinářka potřebuje fotografa, aby ke svým reportážím měla dostatečný obrazový materiál. Spoušť fotoaparátu mačkat umím, i zcela přirozeně jsem budoucí novinářce (jak jsme se tehdy oba mylně domnívali) nabídl své služby. Na pořadu dne bylo interview s jistým známým léčitelem.

Interview nestálo za mnoho, a nebylo to zásluhou mladé žurnalistky. Fotky nestály za nic, a bylo to zásluhou fotografa. Přesto naše autorská dvojice z celé akce vytěžila perlu, kterou se dodnes při stále méně častých setkáních nad čajem bavíme. Zpovídaný léčitel se kroutil jako přetržený červ a na vcelku přátelské a dobře míněné otázky nakonec odpověděl takto: „Z důvodů, které neprozradím, vám příčinu utajení nesdělím.“

Sleduješ, deníčku? Ta vzácná symbióza obsahu a formy! Mohl prostě říct: „Nic vám neřeknu.“ Takhle brutálně to dělám já, když mně zavolá obchodník s deštěm nebo cennými papíry, a řeč zapřádá otázkou: „Měl byste čas na krátký monitorovaný rozhovor?“

Ale náš léčitelský subjekt vybral zatáčku vskutku elegantně: z důvodů, které neprozradím, vám příčinu utajení nesdělím. 

To bych fakt nevymyslel.

---ﬡ---

Kdybych vyšel jen ze svých skromných osobních zkušeností a zobecnil, musel bych napsat: každý Američan je pako. Což je pravděpodobně nemožné; jistě existuje alespoň jeden Američan, který není pako, ale já jsem doposud takového nepotkal. Potkal jsem jich celkem asi pět.

Ten zatím poslední se jmenoval Garry, a dokonale mne utvrdil v dosavadní zkušenosti s Američany.  

Setkali jsme se v jednom nevelkém jihočínském městečku, které se rozkládá mezi malebnými skalními homolemi na stoku dvou řek. Byli jsme vlastně tři: já (Čech), Garry (Američan) a Saša (Švýcar). Konverzovali jsme anglicky, protože Garry ani já jsme – na rozdíl od Saši – rakousky, německy, ani švýcarsky neuměli, a to se vůbec nezmiňuji o francouzštině. 

Saša je finančník, který cestuje po světě pro zábavu. Dodnes si píšeme a v Číně se podruhé asi nepotkáme; tak-nějak jsem pochopil, že Saša v Říši středu už viděl a zažil to, co chtěl, a na zeměkouli je ještě spousta jiných míst, na které stojí za to položit nohu.

Kdo je Garry, vlastně nevím; a nevím ani, jestli to věděl on. Určitě něco hledal. Nikdy neprozradil, kolik je mu let; hodně a velmi zasvěceně mluvil o józe, tai-či a energiích, a bylo vidět, že jeho klouby mají to nejlepší dávno za sebou. Pojídal chilli papričky, až mu slzy tekly z očí (nedivím se), a vytrvale se sháněl po nějakých čínských masážích. Neustále a každému udílel dobré rady na jakékoli téma. 

Saša a Garry byli v místě poprvé a tak mi nezbylo, než ujmout se alespoň občas role turistického průvodce. 

Tuhle službu já obvykle poskytuju dost nerad. Je to především z důvodu, že moje chodecké tempo je od přírody ostré, a když už mě okolnosti donutí šourat se pomalu, jak zpravidla bloumající turisté činí, začnou mě z toho bolet nohy. – Obětoval jsem se tedy. Jak jsme tak korzovali městem a prohlíželi stánky, plné předražených kýčů pro turisty, rozvinuli jsme mezi sebou i rozhovor. Moji přátelé celkem nepřekvapivě nakonec sklouzli k politice, a Garry Sašu naprosto vyvrátil, když prohlásil:

„Moje vláda mě absolutně nereprezentuje.“

Saša vyvalil své švýcarské bulvy, ohromeně polknul, a kontroval:

„Jak – nereprezentuje? Ty nechodíš k volbám? Když chceš vládu, která by tě reprezentovala, měl by ses voleb účastnit.“

„Já se účastním, k volbám chodím,“ pravil Garry, „ale prostě mě vláda absolutně nereprezentuje.“

„A tak proč jsi nevolil někoho jiného, kdo by tě reprezentoval?“ následoval další Sašův nevěřícný dotaz.

Tak nějak, pomyslel jsem si, mohl by probíhat rozhovor dvou mimozemšťanů ze dvou sousedních galaxií. Poslouchal jsem mlčky – co taky k tomu říct, že? Dva světy narážely na vzájemné nepochopení a já jsem to zaujatě sledoval. Ale když ke mně Saša obrátil zrak v němém gestu, hledaje u Čecha alespoň morální podporu, musel jsem ho zklamat:

„He's right. I understand him very well. It's exactly the same for me, I don't have it different in our country,“ a tím jsem Sašu defifnitivně dorazil.

 

Taky jsem nevycházel z údivu: nikdy by mě nenapadlo, že se v nějakém politickém tématu shodnu s Američanem proti Švýcarovi.

To už jsme došli cestou mezi rýžovými políčky a pomelovými sady až k řece, kde je pěkná písčitá pláž. Saša se rozmluvil, teprve když přeplaval na protější břeh a zpět.

Vidíš, deníčku? Proud mého lucidního snění volně splynul s proudem řeky. Jako bych tam byl.

---ﬡ---

Citrusové sady voní dvakrát: poprvé na jaře, když kvetou, podruhé na podzim, když dozrávají. Tehdy, mám-li tu možnost, osedlám bicykl a osamocen vyrážím do kraje.

Ne že bych o to usiloval – ale při svých toulkách jihočínskou krajinou si jasně uvědomuju, že navzdory pokročilé sinizaci Číňan ze mě nikdy nebude. Kromě jiných zásadních daností je tu něco, co nikdy nezměním, protože nechci. Číňan je kolektivní hráč, a já jsem nenapravitelný sólista. 

Moji čínští přátelé se baví zásadně v kolektivu. Štěbetají jako vlaštovky na drátech, je jich všude plno. Vyrazit s nimi na výlet není špatné – člověk tak uvidí a zažije věci, které by jako cizinec jen těžko hledal. Ale moje přirozenost je úplně jinde.

---ﬡ---

Jedu sám, v dálce utichají hlasy města. Pod širokými pneumatikami horského kola skřípe štěrk a písek. V příbřežních bambusech ševelí vítr a nad planinami se prohánějí hejna kobylek. V mělčinách protějšího břehu polehává několik buvolů. Daleko proti proudu řeky pluje vor. Na tu vzdálenost vidím jen široký klobouk a bidlo, které posouvá vor podél břehu. Vím, kdo to je: stařík, který turistům – samozřejmě za poplatek – předvádí rybolov pomocí kormoránů. Ve všední den o polednách není po turistech vidu ani slechu, tak podél břehu sbírá naplavené dříví.

Já podél břehu sbírám vůně a poklady života.

Až se den nachýlí k časnému odpoledni, otočím se a vezmu to přes město. Na trhu koupím ovoce, v supermarketu sušenky k čaji a kokosový džus. Ty sušenky chutnají podobně jako Club Opavia u nás doma, jenom jsou navíc sypané sezamem. Kokosový džus u nás nemá ekvivalent a je to třetí věc, kterou si vždycky hned po příjezdu koupím. Proč třetí? Protože jako první si kupuju čaj a jako druhé – horské kolo. 

Večer, až se setmí, zajdu na večeři a navštívím kamarádku Yanzhen, která má čajovnu U sedmi hvězd. Než pojedu domů (myslím domů – do vlasti; jinak je „doma“ tam, kde zrovna spím), většinu šatstva pošlu napřed, v balíku poštou, a U sedmi hvězd nakoupím dvacet kilo čaje, které si domů – do vlasti přivezu v kufru. 

Ale to je daleko, v mlhách budoucího času.

Noc je teplá a plná vůní a ty vůně jsou úplně jiné, než byly za denního světla. Nemůžu odolat: sedám na terasu a piju ještě jeden šálek čaje, k němu sušenky. Nebe je plné hvězd. V koutě terasy, tam, kam dosahují větve pnoucí vistárie, zaznamenám pohyb: je to krysa, která šmejdí, nenalezne-li něco k snědku. Nenalezla, a zase mizí ve stínu.

Ráno se v údolí nad řekou válí mlha. Hned poté, co ji slunce vypije, přiletí sršeň. Je to krásný, veliký, výstavní, nádherně zbarvený exemplář sršně mandarínské. Otevřenými dveřmi vletí dovnitř, ale neví, kudy vede cesta zpět. Z terasy přes sklo sršně chvíli obdivuju, pak ho chytím do sklenice a pustím ven. Takhle to spolu děláme dvakrát do týdne, někdy i obden. – Divné, že? Spousta lidí to má nastaveno jinak, ale moje slabost pro sršně má svou příčinu. To ti musím vysvětlit.

Když jsem já byl tenkrát kluk, svět na dlani jsem měl a k nebi měl jsem blíž, a tak jsem jednou lezl na posed, kde sršni (moravští) měli hnízdo a já jsem jim (nerad) hlavou do toho hnízda vrazil. A oni mně pak na oplátku vrazili do hlavy několik žihadel. Hlavu jsem měl pár dní jako kbelík, což má prateta léčila obklady z cibule, a opravdu – otok časem zmizel, ale trvalé následky ve formě nevysvětlitelné slabosti pro sršně a obdivu k nim přetrvaly podnes. Projevuje se to i v Číně. Sršeň to ví a občas přilétá na návštěvu, abychom se viděli a stvrdili své zvláštní něcojakopřátelství.

Sluneční vůz na své denní cestě mezitím vystoupá výš a svět zaplaví vůně citrusových sadů, tržnic, řeky, kuchyní, dvorků se slepicemi a prasaty, a také vůně smaženého smradlavého tofu, bez něhož určitá sorta turistů nedokáže žít... Napsal bych, že se tam vrátím, že se tam i poslepu vrátím, ale bylo by to příliš patetické a nebylo by to moje.

Číňan ze mě nikdy nebude, ale na některá místa v Číně mne to táhne, skoro jako bych jím byl. A ty se ptáš, můj deníčku, jak se to tak může stát? Kde se bere ta prázdnota, která volá po zaplnění duše vůněmi řeky, tržnice, citrusů a smaženého tofu...? Je to snad tajemství?

To je věru otázka. Starý mistr, Lao-C', v Tao-Te-Ťing říká, že pravé úplnosti lze dosáhnout pouze návratem, je to tuším verš 22, a s odpovědí se tedy musíme vrátit na začátek.

Je to tak, můj milý deníčku. Úplně tak, jak to říkal ten léčitel: je to tajemství. 

A z důvodů, které neprozradím, příčinu utajení nesdělím.

---ﬡ---

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.4 (75 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Opravdu to napsal Vidlák, nebo ve skutečnosti Alef Nula?

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Ale
V Číně začíná festival psího masa, navzdory protestům
21.6.2017
Deník

Průměrný počet slepic: 1.6 (13 hlasů)

Jedete tam?

Máte rád psy? Dalmatiny? Vlčáky? Čau čau?

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

Ten údajný festival je v rámci Číny unikátní záležitostí jediného města - Yulin - a v Číně je mimořádně NEpopulární.
Navíc nemá nic společného s asijskou tradicí vyjímečné konzumace psího a kočičího masa. Objevil se totiž až v r. 2009.
Koznumace psího a kočičího masa je v Asii praktikována pouze při ojedinělých společenských příležitostech (svatba, příprava na boj...) a ještě pouze v některých oblastech. Rozhodně nejde o nic běžného a všeobecného.

Průměrný počet slepic: 3.9 (9 hlasů)

Fakt je, že psa ani kočku nám v Číně nikdy nenabídli. Hada ano. Jídelníček mi tam nijak chudý nepřišel, i bez těch zmíněných lahůdek z domácích miláčků.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Z důvodu, které neznám a jež nám autor nesdělil, příčina utajení skutečného autora asi zůstane utajená.
Ať to psal kdokoliv zaslouží to plný počet slepic.

Průměrný počet slepic: 4.7 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

nějaký natvrdlý sršně.
Dvakrát za tejden nácvik a nic.
To když mě vloni dostal sršeň , spíše dostala, do úzkých, žádnej nácvik jsem nepotřeboval. Metelil jsem jako namydlenej blesk!

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

jdou po včelách, japonské se umí bránit, úl evropských nálet sršňů mandarínských dokáže vybít za čtvrt hodiny. Podle toho, co jsem kdysi viděl. A Japonci, když je vykouří, vracím jim to ogrilováním a zapíjí je saké :)

Průměrný počet slepic: 4.8 (5 hlasů)

In reply to by robertík (neověřeno)

Trvalý odkaz

ale sršeň asijská.
Ta je oproti mandarínské asi třetinová, ale mnohem agresivnější. A víc než 60% její potravy tvoří včely.
Do Evropy se dostala v r. 2004 přes Bordeaux (prý s nákladem bonsají) a od té doby se rozšířila po Francii, do Belgie, Holandska a Německa. Údajně se šíří rychlostí 100 km/rok, takže se brzy objeví i v ČR.
A budeme mít PROBLÉM, protože varroáza spolu se sršní asijskou mohou úplně zlikvidovat veškerá česká včelstva. Další fází bude hladomor, bo nebude ovoce, zelenina, mák, řepka - NIC. Leda by se statisíce lidí chopily štětečků a jaly se opylovat ručně.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

musí mít příčinu. Co na tom není jasné? Příčina příčiny je spojena s Čínou. A Čína má název od činu. Čin je původcem zvyku a zvyk původcem charakteru. Když to sesumíruju, jsem doma.

Průměrný počet slepic: 5 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

opravdu neodpovídá obvyklé Vidlákově "short story" přímočarosti úvod-stať-závěr...

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Út, 23. 06. 2020, 00:00
Autor Alef Nula
Štítky Čína

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Dnešní Kydy mne uvedly v noční chaos a ohrozily tak můj spánek.

Nejdřív se Vidlák chlubí Alefovým Nulovým peřím (jistěže omylem). A pak, jda si ověřit pravdivost tvrzení "Starý mistr, Lao-C', v Tao-Te-Ťing říká, že pravé úplnosti lze dosáhnout pouze návratem, je to tuším verš 22", zjistil jsem s hrůzou, že ta kniha v mojí knihovně není tam, kde by býti měla a protože to je kolibří vydání, najdou ji někde zastrčenou asi až při probírání mé pozůstalosti.
Mám ve svých knihovnách ještě větší bordel, než jsem původně myslel. Nicméně zlo mívá občas i nějakou dobrou stránku (jako ten Hitler s dálnicemi), a tak jsem si obnovil poznání, že mezi těmi kolibříky mám hotové skvosty (třeba Obranu Sókratovu, či Lorenza Nádherného), které bude stát za to znovu prolistovat.

Jedna faktická poznámka, trochu mimo téma.
Protože Alefovo dílko je formou něco mezi fejetonem a básní v próze, chápu že tato formulace je autorovým záměrem:
"Interview nestálo za mnoho, a nebylo to zásluhou mladé žurnalistky. Fotky nestály za nic, a bylo to zásluhou fotografa."
V běžném textu by musela být řeč o vině a nikoliv o zásluze, ale zde se evidentně jedná o autorskou licenci.
V této souvislosti mne ovšem napadá upozornit, kterak se současní politici a novináři (když už je zde o jedné řeč) vytrvale vyjadřují o negativních jevech, k nimž došlo "díky" něčemu, nikoliv "vinou" něčeho.
A tak se dozvídáme, že "díky" vytrvalým dešťům dochází k záplavám, že "díky" koronaviru skomírá hospodářství, že "díky" alkoholu skomírají i naše játra, atd. atd. Všude by samozřejmě z ohledu logiky i mluvnice mělo být spíše slůvko "vina", kde vinou jevu jednoho dochází k jevu dalšímu, přičemž ten druhý obvykle nestojí za nic.

P.S.: Alefe, napsal jste to hezky. Z Číny mám zážitky spíše velmi úřední a podnikatelské, v první polovině 90.let až jaksi objevitelsky pionýrské, spíše veselé (s dostupem doby) než poetické. Poučné jistě. A máte recht, Číňan nikdy nejde na jakékoliv jednání či setkání sám, vždy ve skupině nejméně pěti osob. Důvodů bude asi více a já se jimi podrobně nezabýval.

Průměrný počet slepic: 4.6 (18 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Důvodem počtu tolika Číňanů je čínština. Každé psané slovo má asi 5 různých významů podle odlišného způsobu jeho výslovnosti. Tak musí dávat velmi dobrý pozor, co kdo říká čínsky a s jakou intonací.
Pak je tu ještě jeden důvod, že Číňané a Asiaté obecně špatně odbourávají alkohol. Proto se opijí už druhou sklenkou vína, zatímco obyvatel ČR dopíjí lahev a otvírá si další.

Průměrný počet slepic: 4.7 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

...za literární formu jsem dal pět. "Ne, že by na tom nějak záleželo"....:) Vyplnilo to kousek hodnotové a pocitové prázdnoty, co se snaží pozřít Svět fantazie.
RE Godot: Ohledně té viny, kdo by pak směl hodit kamenem?

Průměrný počet slepic: 4.8 (8 hlasů)

Otázka zajímavá. To máte z té knihy, plné báchorek? Nesmíte věřit všemu, co se tam dočtete. Kameny nejčastěji a nejraději metají právě ti viní. Nebo vinní? Sám nevím. Ale vím, že je od toho nikdo neodvrátí.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

pod jménem ALEF NULA nyní figuruje v jednom článku Parlamentních listů. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Premiera-mam-zmaknutyho-… Pozorný čtenář si jména ALEF NULA všimne ve fotografii na seznamu doručených nabídek z výběrového řízení.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Že by se pod tímto nickem skrýval někdo z trojice Zinek,Mareš,Kožíšek nebo někdo z obchodního oddělení?

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

taky jsem si všimla a chtěla položit otázku, jestli náhodná shoda, inspirace - je to neobvyklý název firmy i našeho kolegy

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Je to samozřejmě Alefův článek, omylem jsem ho nezaklikl v autorech. Už jsem to napravil. Alefe omlouvám se. 

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

V Číně jsem nebyl,ani se tam nechystám.
Podle různých zpráv,je tam hlava na hlavě,že by si člověk neměl kam sednout.
Tak velký počet Číňanů,žije na docela malém prostoru,tyto východní země jsou neúnosně přelidněné.
Také se nedivím,že se Čína snaží dostat do Afriky,

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

a snědí tam i netopýra, hada a kobylku. Rojení Číňanů viz rojení včel. Zajímavé je, že nemají matku, ale taťku. Mao, Teng, Sitting.

Průměrný počet slepic: 2.4 (5 hlasů)

Ládik!!!
Matkou Číňanů je skromnost a pracovitost.
Jinak,že jedí co se pohybuje,ještě nemusí tvořit nemocnost.víc bych se přikláněl k tomu,že tu potravu doplňují chemii.

Průměrný počet slepic: 4.7 (6 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

je disciplína, ochota podřídit se knutě. Nebo je to strach, to se z nich těžko pozná. Jsou stejní a nemají mimiku.

Průměrný počet slepic: 3.8 (11 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Hustota zalidnění: 137 obyv. ob. / km² (74. na světě)

Průměrný počet slepic: 1 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

v Seattlu byla bezpolicejní zóna. Už není. Sluníčka se tam postřílela.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

Šumbark nebo Chánov.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

https://outsidermedia.cz/v-v-pjakin-otazky-a-odpovedi-ze-dne-15-6-2020/
asi v 1:00:00 * Protesty v USA jako řízený proces
a pokračuje v 1:24:40 * Autonomní zóna v Seattlu a Boeing

Průměrný počet slepic: 4.8 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Za prvé uhlíková stopa. Za druhé mísení nekompatibilních virů - podpora pandemie. Za třetí mísení myšlenek a kultur - bordel v žebříčcích hodnot, přeházené šprušle. Nula lítá do Číny a vysrtčerčil na fiormozu. To je všechno špatně, nic dobrého to pro český národ nepřinese/lo.

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

Seďte doma, zachráníte národ.

Průměrný počet slepic: 3.3 (10 hlasů)

In reply to by Nazdar (neověřeno)

Trvalý odkaz

10 slepic

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

"V Číně začíná festival psího masa."

To u nás okolo našeho městečka jsou vesnice Kotopeky a Kočvary.

Od čehopak jsou asi ty názvy odvozené?

Nápověda. Ještě dodnes se tam místo kočka říká střešní králík.

Festival psího masa. Jsem zvědav, jestli se Kotopeky a Kočvary nebudou inspirovat.

Průměrný počet slepic: 3.5 (4 hlasů)

konzumovali ježky, veverky, vrány a havrany, drobné ptactvo. Pes a kočka patřili mezi luxusnější druhy masa.
V Táboře bude hej, až půjdou tlustý do tenkejch, bo tam mají obří havraní kolonii. Teď na ni nadávají, ale brzy se o budou o havraninu rvát.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

Požaduji spravedlnost pro všechny!!!
Ať žerou i ASFALTOVÉHO HOLUBA!!!
A VEVERKU!! ... jo, vlastně tu už na jídelničku mají.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

Havrane, omlouvám se, já na Vás úplně zapomněl!
Nechtěl jsem se dotknout Vašich citů, aniž čehokoli jiného (křidélko, stehno, droby a pod.).
Budete ušetřen i s celým rozvětveným hejnem!

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

Jen klid, jste až sedumapadesátej v řadě....

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

(Původně v té básni nebyl holub, ale lenin, ale máme (alespoň co do dalekozrakosti) s Voloďou Iljičem leccos společného !)

O Číńanech se říká, že pojídají všechno co plave - s výjimkou utopených námořníků, jakož i všechno co létá - s výjimkou havarovaných letadel a jejich obsahu.

Ale: Kdo je připraven - není ohrožen!
Je známo, že holuba impregnovaného ropnými produkty nežral ani Maocetung za Dlouhého pochodu !
Zkuste se, Havrane, alespoń dvakrát denně koupat v karbolineu a máte určitou naději uniknout konzumaci.

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)

Nedáme se. Z jídelníčku utečeme, a když bude nejhůř, i z hrnce !!!

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by Copak v 19. stol (neověřeno)

Trvalý odkaz

vrány jsem žral já, sorry.

Zatím bez slepic

Za minulého režimu se objevil ve Svobodném slově článek, kterak jakási parta amatérských fotbalistů pořádala jednou za rok psí hody, kde byl hlavním chodem psí guláš. I přišli na ně ochránci zvířat a dotyční alkoholem posilnění psí konzumenti je z objektu vyštěkali. Mohli jsme se smíchy potrhat.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

Ahátěvkabátě! Kletě!

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Pěkně jsem si početl od Nuláka, ba i chvíli si zasnil.
Američan hořekuje, že nesouzní s vládou, má naprosto pravdu. V USA je úplně jedno, kdo vyhraje volby, včetně prezidentských, tam vládne tvrdou rukou od r. 1913 FED. Nevím, proč se této soukr. firmě neoprávněně říká "Centrální US banka", která má právo vydávat inflační $, v množství větším než malém. Jen si vzpomeňte na JFK, začal omezovat FED a sám začal razit stříbrné $, to FED neodpouští a počíhali si na něho v Dallasu.
Autor dnešního příspěvku nechce prozradit důvody jeho cest do Říše středu. Možná po shlédnutí tohoto : https://www.youtube.com/watch?v=dbWA51VwTHU
je to jasné a jen můžeme tiše závidět.

Průměrný počet slepic: 4.9 (8 hlasů)

ale představil jsem si obdobný holčičí parádemarš v USA (a jak tak pozoruju situaci v tescu a okolí, tak i u nás).
S ohledem na hamburgerovou dietu by americká děvčata pravděpodobně, po rozdrcení asfaltu a podloží, za chvíli zmizela někde v podzemí.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

Sakra, dovedete si představit ta kasárna???

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

Tyhle uvízlé námořníky bych posílal za odměnu za prodloužený pobyt na moři trávit karanténu do těch kasáren.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pohroma-pro-lodni-dopravu-tisice-nam…

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

...tam dostal deku za toho blbýho Nastrčila. A nebyla by sexuální :-)

Průměrný počet slepic: 3 (3 hlasů)

Je jich nějak moc.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.