Osvobození

Články

Ohlédnutí za oslavami..

Autor
Štítky

Tak nám naše hodnotová mééédia sdělila, že na naší akci k osmdesátému výročí osvobození, které jsme měli na Klárově, policie zatýkala. Zatkla nebezpečné individuum, které mělo na tričku zakázaný symbol Z. Tento symbol je tak nebezpečný našemu liberálně demokratickému zřízení, že je zapotřebí jej okamžitě eliminovat. Kdybychom totiž tolerovali takové symboly, Fiala by taky mohl prohrát volby…

Na slovech záleží...

Autor
Štítky

Tak začal Otík Foltýn svou nejnovější strategickou komunikaci, ve které prohlásil, že Sovětský svaz nebyl v roce 1945 osvoboditel, ale okupant. A protože dneska máme hento výročí, které se i přes snahu strategického (ex)komunikátora pořád ještě jmenuje Osvobození a máme na to i státní svátek, dovolte mi prohlásit, že Otakar Foltýn si nezasloužil, aby jeho předky sovětští vojáci osvobodili od vyhlazení, které měli Němci v plánu.

Nebylo zrovna na výběr

Autor

Dnes máme opět to výročí, které se v posledních letech moc nehodí. Máme přece  hentu prozápadní orientaci... a 70% našeho průmyslu je napojeno na Německo. A naši západní bratři nám kážou plivat na východ a moc nezdůrazňují, že to stejně nerozlišují a že jsme pro ně stejný póvl jako Rusové.

Vidlácké postřehy k osvobození

Autor
Štítky

Dnes slavíme konec druhé světové války. Konfliktu, který zatím neměl obdoby. Světové války. Války, jejíž dozvuky zažíváme dodnes. Dokonce je zažíváme s novou intenzitou. Například ve Vidlákově se nová garnitura rozhodla už nezvat hosty z Ruska. Sice jsme morava a osovobodila nás Rudá armáda, ale dneska se to moc nezdůrazňuje. Němci byli vlastně oběti, Rusové byli okupanti a Hitler to s námi myslel skoro dobře. Sudetští Němci zažívali nepřijatelnou kolektivní vinu a my češi jsme přece byli pořád v závětří. A samozřejmě, abych nezapomněl, Anglie a Francie to vždycky s námi myslely dobře. 

Šli vojáci

Autor
Štítky

Šli vojáci.

Byli tři.

Snad slunce svítilo,

ptáčci zpívali.

Možná říčku hledali,

kde je voda čistá

kde je voda živá.

Snad o svých dívkách mluvili,

na dovolenou se těšili.

Ale kousek granátu

jinak rozhodl.

Jeden z nich,

prostřední,

matkou zvaný Ludvík,

navždy ležet zůstal

na louce rozkvetlé,

v jedné slunné zemi.

Nad hlavou mu ptáčci zpívají,

motýli létají.

Leťte vlaštovičky

pozdravujte

daleko

kdes

doma,