Beaujolais

Autor
Štítky

V uplynulém týdnu se v diskusi objevilo několik příspěvků na téma mladých svatomartinských vín spolu s dotazy, jak se letos urodilo. Soudím tedy, že máme mezi čtenáři znalce a chtěl bych dnes rozvířit diskusi na toto téma. Z vlastní zkušenosti vím, že deset vinařů má patnáct názorů a proti gustu žádný dišputát. Doufám tedy trochu, že dnešní diskuse nebude jedno velké souznění, ale naopak bouřlivou výměnou názorů. Víno za to stojí. 

Já dnes budu obhajovat svůj postoj i svoje chuťové buňky. 

Letošní úroda vína byla hojná a bohatá. Ale... bylo málo slunce. Ranné odrůdy neměly vůbec šanci přes samou vodu vyrobit nějaký ten cukr. Kolegové vinaři se shodli, ža takové roky zažívali někdy počátkem osmdesátých let. Prostě byla zima, hodně pršelo, víno se muselo doslazovat a protože cukr byl drahý, výsledný produkt se nechal dokvasit až úplně do sucha a vína byla trpká jako čert. 

Je ještě hodně místních vinařů, kteří polosladká nebo sladká vína vůbec neuznávají. To je babské pití pro zbabělce a Pražáky. Správný moravský vinař chce mít víno suché jak saharský písek. 

Já jsem v této tradici nevyrostl. Přišel jsem k tomu jako třicetiletý bez jakýchkoliv zkušeností i předsudků. Nevěděl jsem nic o pěstování ani o výrobě, ale jako každá arogantní náplava jsem naprosto jasně věděl, že vínům rozumím. Teď po deseti letech vlastního vinhoradničení i vinaření bych řekl, že jsem na konci začátku. 

Mám jednu výhodu. Jsem vinaři obklopen. A protože disponuju domácím uzeným špekem v abnormálním množství, rádi mě zvou na své ochutnávky.

Moje zkušenost říká, že čím starší české víno, tím horší. Nejhorší patok vždycky vytáhl vinař ze svého archivu. Patnáctileté víno, které nestálo vůbec za nic. Chuť dávno vstřebaná, vůně jakbysmet. Voda s dvanácti procenty alkoholu ve kterém se horko těžko hledaly nějaké zbytky slunce. Máme tu prostě málo slunce. Víno nám udělá akorát tolik cukru, aby se dalo vykvasit. A bez skutečného nefalšovaného hroznového cukru, který vyrobila réva svojí fotosyntézou, není možné dělat archivní víno. To cukr se po dlouhá léta odbourává na jiné látky. To cukr se snoubí s aromatem, to cukr vytváří ty krásné tóny kopřiv, ovoce či zemitosti. Ale musí to být cukr originální. Ten bílý cukr z curkovaru sice dokáže zajistit prokvašení na dostatek alkoholu, ale nic víc. 

Česká i moravská vína se musejí vypít mladá. Poprvé ochutnat o Svatém Martinu a vybrat si. Nechat to dál pracovat, pamatovat si tu chuť a pak si během roku užívat, jak to víno krásně zvolna zraje, jak se daří nezkazit práci přírody, zjišťovat, jak se víno plní, jak zraje a být svědky vrcholu a následného poklesu. Podle odrůdy se víno dostane do nejlepší chvíle někdy mezi květnem a srpnem. V té chvíli je zapotřebí sklep vypít a nachystat ho na další sezónu. 

Je celkem jedno, máte-li rádi vína skladká, polosladká, polosuchá nebo suchá. Naše réva roste pro ni v extrémních podmínkách a nikdy nebude moci soutěžit s révou italskou nebo francouzskou. 

Ale... narozdíl od jihu, kde je dostatek slunce, naše réva má svojí osobitost. Každý rok vyjde jinak. Každý rok příroda připraví jinou várku, jinou kombinaci vláhy, slunce i tropických nocí. Vína jsou pokaždé jiná. 

Tohle je naše devíza. My nikdy nebudeme mít typické regionální víno jako má Francie. I když půjde o stejný vinohrad, stejný sklep i stejného vinaře, víno nikdy nebude mít stejnou chuť. Je mi líto, že velká vinařství se shlédla ve francouzském modelu a pomocí různých technických udělátek na řízené kvašení se snaží dohánět nedostatky zdejšího podnebí a zapomínají na to, co je pro nás osobité. 

Pokud bych měl poradit, jak na víno, zajeďte si před vánoci nebo na silvestra někam do sklípku. Ochutnejte co má vinař na skladě, vyberte si, co vám chutná nejvíc a pak si nechte každý měsíc poslat bedýnku vína domů. Dneska to není problém, vinaři umějí posílat své lahve poštou nebo PPLkou.  Každý měsíc budete překvapeni, jak se chuť vyvíjí, že to víno zraje jako mladé děvče - pro ten proces neexistuje lepší metafora. 

A červené víno u nás může být dobré jen ve výjimečných rocích.... 

Já osobně vyrábím portské. Ne originál Portské, ale prostě fortifikované víno. Dělám ho ze své soukromé odrůdy, kterou nemá nikdo na světě kromě mě, u které dosahuji vysoké cukernatosti za cenu poměrně malé úrody. 

 Zjednodušeně se vyrábí tak, že ve chvíli vrcholného burčáku se musí trefit ta pravá chvíle, kdy burčák překračuje zenit a v té chvíli se kvašení zastavuje přilitím přesně vypočítaného množství vinné pálenky. Pak se počká, až sedne kal a postupuje se jako s běžným vínem. 

Víno je poměrně hodně sladké. Ale nemusí se doslazovat. Alkohol se dodá externě a zůstane dost révového cukru, který mnohem intezívněji, rychleji a kvalitněji zraje. Někteří z vás už ode mě víno dostali, třeba v diskusi svoji zkušenost popíší. Já budu stále trochu sexistický a řeknu, že mé víno je jako šestnáctiletá holka.  Rozpustilé, trochu trhlé, nezkušené. Krása už se dává tušit , ale je ještě nezkažené, sladké, jeho nedostatky jsou roztomilé a snadno odpustitelné, obzvlášť pro staršího chlapa. Něco takového se nehodí přepadnout a vyplenit, jen se kochat letmým polibkem darovaným za úsměv. 

Pije se z malých úzkých sklenic a nalévá se maximálně jedno deci. Je opravdu víc jako polibek dceři nebo vnoučeti, než polibek milence, musí se vychutnávat po maličkých, ale častých intervalech. Je plné slunce a mládí. V létě se pije studené a svěží, v zimě při pokojové teplotě, aby zahřálo. A hřeje víc v duši než v žaludku. Půllitrová lahev musí dvěma přátelům vystačit na celý večer rozhovoru. 

Ale... ani mé portské s dostatkem cukru nezajistí dostatečné zrání na archivaci. I moje víno se dělá na rok. Jen se nedá pít mladé. V tuto dobu je ještě naprosto nepoužitelné. Víno se ještě nespojilo s pálenkou. Jsou v jednom demižonu, ale jako by nebyly.  Zajímavé začne být někdy na konci března a nejlépe se pije,  když právě češu úrodu napřesrok. Pak už se začíná zlehýnka zhoršovat, ale vydrží velmi dobré až do dalšího dubna, kdy už je zřetelně horší než nová dávka. Poslední lahve zpravidla rozdám na vánoce. 

Sakra... přehnal jsem to... mám z loňské úrody poslední dvě lahve. Jednu si teď půjdu otevřít. 

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.2 (51 hlas)

Komentáře

Trvalý odkaz

nedokázala archivní víno vyrobit? Vždyť chcípaly vedrem stoleté smrky.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Zbláznil jste se? :D
(Pardon, nešlo odolat :))

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)

My ho dělali z borových šišek. A jak se všichni oblizovali.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

... no p.Targusi, on se dá dělat i z těch mladých výhonků Révy vinné, co se v létě "odstřihují" (a dávají králíkům, koze ... či přímo vyhazují, když je jich "moc hafo"). Je to anglický "bláznivý" recept, ale když se povede tak je perfektní !!

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Zdravím, já "sekyrkovou polévku" přestal vařit, ... vandrem už nechodím a "důvěřivé selky" jaksi došly ...

Průměrný počet slepic: 4.8 (5 hlasů)

Oni ty vedra trvaly moc krátce... 

Když se člověk podívá na celoroční grafy teplot, tak loňská a předloňská vedra tam vyrobila dvoutýdenní hrb a pak třeba ještě jeden. Ale révě to nestačilo. Ta by potřebovala podobné sicilské vedro po tři měsíce. Potřebovala by nahodit listí o dva měsíce dřív, potřebovala by o měsíc dřív kvést a potřebovala by hrozny o měsíc déle držet na větvi. 

Vedro nevedro, i když to zabíjelo smrky, v květnu na ledové muže ještě místy skutečně mrzlo a koncem září už zase byla zima. Mezitím sice bylo vedro, ale to je pořád málo.  Ono v podstatě bylo víc sucho než vedro...

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

U nás dozrává v pohodě bílé víno. Takové Rulandské šedé nebo Pálava ... 😋 Červené se zadaří jen někdy. Když je dobrý rok. A pěstitel si s ním vyhraje už od zrajících hroznů. Takže pouze v malém množství. Proto hodně firem dováží hrozny, třeba z Makedonie a víno vyrábí tady. Když se zadaří, stojí to za to. Před cca 15 lety bylo v Albertu suché víno z Liney Nivnice z makedonských hroznů, Cabernet Sauvignon. Byl v něm cítit v dozvuku černý rybíz a aronie, po 3 letech, po zakulacení, i sušené švestky. Když jsem dával hádat, kolik flaška stála, odhady se pohybovaly kolem 500 Kč. Stála 65 Kč. Něco podobného jsem zažil s vínem ze supermarketu z Moldávie a Bulharska. Ale vždy šlo pouze o jeden ročník nebo o jednu sérii. To z Liney Nivnice mělo příští rok na zátce červený staniol místo žlutého a nedalo se pít. Víno z Bulharska, také Cabernet Sauvignon, mělo, v další sérii stejného ročníku, zkorodované špunty, bylo zoxidované a také se nedalo pít...

Takže počasí. A proto se v severnějších (jižnějších) oblastech dá s vínem vyhrát. Cukernatost se zvyšuje prosvětlování a redukcí počtu hroznů, bortritickými plísněmi, třeba. Klasické je Tokajské, ale vyrábí se i na Moravě, třeba Pálava. Cena ovšem odpovídá nižší sklizni a zpracování. A pak slámové nebo ledové víno. Tam je cukru, jak... Kam se hrabe jih Evropy. Hodně ho dělají v Porýní. Tam je to tradice. Nově se dělá třeba i v Kanadě, severních USA, Argentině nebo v severní Číně a na jihu Ruska.

Ale nejsem žádný odborník.

S tím suchem. S ním pracují třeba v horách Andalusie. Je tam takové sucho (hodně slunka, ale teplo moc ne, jen na slunci, noci jsou chladné), že se hlavy musí zastřihávat, aby měly méně listů a menší výpar. A hrozny redukovat. Na jedné hlavě pouze třeba 3, max 5. Jak jsem slyšel. Cena odpovídá, takže musím žít s tím, že to nikdy neochutnám 😀

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Tak po takovémhle čtení mne lehce zamrzí, že jsem se dal v mládí na dráhu abstinenta :D
Ale mít vinohrad i podle mne už není zemědělství, ale poslání :)

Průměrný počet slepic: 4.2 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

taty mého kámoše piju červen už v lednu.
Problém kvality chlastiva tedy opravdu řešit nemusím.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

"Pije se z malých úzkých sklenic a nalévá se maximálně deset deci."
deset deci? = 1 litr

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

Kouzlo nechtěného...

"nalévá se maximálně deset deci" - Ještě bych zaměnil to maximálně, aby si užili i tužší nátury a dalo by se to shrnout "v malých dávkách neškodí ani v jakémkoli množství.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

Také bylo pořekadlo - že "alkohol podávaný z rukou lékaře se stává lékem", ... no oni ho většinou stačili "zlikvidovat" samy ... takže na "pacoše či známé" toho moc nezbylo !!

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

O víně se dá vyprávět hodiny, ale vrátím se zde k němu až někdy v pozdější dopoledne.

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Je mi ho líto (toho výrobku, na Vidláka kálím), bo ho všichni vyžerou hned jak se jim dostane do pracek. Kdepak nějaké koštování a kecání o chutích.
Mi osobně to víno fest šmakovalo, bo bylo fajne.
Jahodě to víno fest šmakovalo, bo bylo "fajne, lacne a kupa".
Kdyby mě nebylo hanba, nalil bych si Vidlákovo Tajemství rovnou z krku do krku. (opilci vědí...).

Průměrný počet slepic: 3.5 (8 hlasů)