Jak to udělat?

V předchozích týdnech  jsem vám čtenářům poměrně obsáhle vyložil, co si myslím o politickém chřipečkářství poslance Volného nebo mladého Klause a tvrdil jsem, že jejich pohled na koronavirus a epidemii nezvítězí jednoduše proto, že tu virus pobíjí příliš mnoho lidí, kteří mají příliš mnoho pozůstalých. Je tu příliš mnoho pacientů, co to přežili jen tak tak a je tu příliš mnoho doktorů a sestřiček, kteří se o tyto pacienty starají. Tvrdil jsem, že většinovým se v této republice stane názor právě těchto lidí a názor opačný, který sdílí poslanec Volný se stane menšinovým, ba možná i úplně marginálním. Do své úvahy jsem navíc vůbec nezahrnul připomínku, že na koronavirus občas umře někdo bohatý, důležitý a známý, jako třeba Ladislav Štaidl. Jeho smrt má samozřejmě ještě násobně věší dosah než úmrtí bezejmenné vitální sedmdesátnice, kterou znala jen její rodina. 

Mé argumenty jste si přečetli a nějak jste se s nimi vypořádali. A jak je mým vidláckým zvykem, jakmile doargumentuji jednu stranu mince, začnu argumentovat z úplně opačné strany a to, o čem  jsem emotivně tvrdil že jde o nezvratný fakt, začnu zpochybňovat. Na toto téma se chystám napsat dalších pár článků, protože se schyluje k odvolání Blatného a k opětovnému nastolení velekněze svědků covidových Prymuly. Chyby politických chřipečkářů jsem rozebral z mé strany dostatečně důkladně a tak je načase začít rozebírat vládní chyby, ze kterých začínám mít stále větší dojem, že v podstatě zneutralizují chyby chřipečkářů, obě strany utrpí velké ztráty a do předvolebního klání se zapojí značně otřesené, ale s víceméně stejným skóre, jaké měly před rokem. 

Bohužel nemohu vyloučit, že chyb obou stran může využít někdo třetí, který nakonec slízne smetanu jednoduše proto, že nic nedělal, nic nezkazil a proto zasluhuje odměnu. Pročpak mi při této úvaze naskakuje jméno Bartoš... 

Dnešní článek berte jako přechod od chřipečkářských chyb k chybám vládním, protože chci uvést jeden příklad, který je kombinací obojího. A zároveň chci všem chřipečkářům navrhnout jedno řešení, které by se jim mělo, ba dokonce muselo líbit, pokud nechtějí být za úplné hlupáky...  

Můj bratr Master bydlí mezi Karlovými Vary a Sokolovem v malebném hnědouhelném městečku Masterov. Je obdobně velké jako Vidlákov, ale vůbec se tam nezemědělečí a na jednom jeho okraji je deset kilometrů dlouhá jáma dolu Družba a Jiří. Můj bratr má děti v obdobném věku jako já a jeho nejstarší syn Master Chytřejší a Mladší je předškolák a chodí do místní školky. 

Předškolní ročník je povinný obdobně jako školní docházka a i přes všechny PSÍ stupně jsou  školky otevřené, protože zdravotní sestřičky musejí mít kam dát děti, aby mohly hákovat na covidových odděleních. Stejně tak chodí do školy prvňáčci a druháčci. Ti se o sebe ještě sami nespostarají a chodit do práce je nutné nejen kvůli koronavirním pacientům ale také kvůli tomu, aby bylo nějaké HDP, nějaké daně a nějaký státní rozpočet. 

Teď právě jim tam umřela na covid jedna učitelka. Čest její památce. Padesátnice, cukrovkářka. Umřela jednoduše proto, že do školy a školky každou chvíli nějaké dítě zaneslo koroňáka. Samo nemělo žádné nebo jen lehké příznaky. V Masterově teď virus řádí docela fest jako všude v karlovarském kraji, ale vlastně to nic neznamenalo. Hygiena situaci monitoruje a označuje za dobrou. I když se nějakému dítěti diagnostikoval covid,  plošnější testování v celé škole či mezi učiteli se v podstatě už dávno nedělá. Postižené dítě si chvíli poleží, ale v běžné Masterovské škole jsou u děti "problematických spoluobčanů" a tam se nic podobného neřeší. Covidu už je tolik, že se ve škole vždycky nějaký bacil najde.  

A tak bylo jen otázkou času, kdy se něco podobného stane. Postarší učitelka s určitými zdravotními obtížemi (které ji ale vůbec nelimitovaly v pracovním výkonu) dostala covid a do týdne to měla za sebou. 

A já se ptám... Je tato učitelka v ohrožené skupině? Jednoznačně je. Je jí přes padesát, bere řadu léků a je u ní celkem předpokládatelné, že jí covid může řádně zatopit.  Zároveň i tato učitelka potřebuje výplatu, škola potřebuje učitelku, protože je zapotřebí zachvoat výuku, aby se nezhroutilo zdravotnictví, protože mámy sestřičky teď jsou zapotřebí. 

Mnohokrát tu v diskusi zaznělo, že ohrožené skupiny se mají chránit a ti ostatní, co nejsou ohrožení mají normálně žít. Tady máte jeden praktický příklad, kdy to přesně takhle bylo. Prvňáčci v podstatě normálně žijí a chodí do školy. Jejich rodiče už z covidu dávno nemají takový respekt jako před rokem a tak sice nežijí úplně normálně, ale kontaktů mají relativně hodně. Otcové těchto dětí si v klidu zachlastají spolu v garáži, ti bohatší si dojedou o víkendu na Klínovec zalyžovat a samozřejmě se při tom potkají a pokecají si. Nic se neděje... nejsou ohrožená skupina, mnohdy ani nevědí, že plivou covid kolem sebe. 

A pak se tato neohrožená skupina potká s tou ohroženou. Ve škole. Tak, jak by to podle Volného mělo být. Děti se přece musí učit, aby to na jejich mozečcích nenapáchalo nevratné škody. Svým způsobem má pravdu. Ale učí je i učitelé v ohrožené skupině. Tu a tam to nějaký ten pedagog nedá a zabije ho to. Nebo ani nezabije, ale zmrzačí mu to plíce. Jak se má tato ohrožená skupina chránit?  Jak to má být uděláno v praxi, aby mladá maminka s mladým tatínkem a prvňáčkem mohli normálně žít, když se prvňáček potká ve škole s učitelkou před důchodem, kterou nakazí a zabije? Ukažte se chřipečkářští frajeři... 

No nebudeme chodit kolem horké kaše, já to vymyslel za vás. 

Jedna věc je selhání státu - hygiena situaci z povzdálí sleduje, žáčci nosí do školy covid, ale ředitel nemá žádnou pravomoc tomu zabránit a učitel nemá žádnou pravomoc odmítnout práci v potenciálně zamořené třídě. Hygiena sice tu pravomoc má, ale nedělá nic a jen oznamuje na kamery, že situace je nadmíru výtečná. A pak umře učitelka... 

Druhá věc je selhání chřipečkářů - ono jaksi není možné, aby jedni normálně žili a druzí se chránili, protože nevyhnutelně musí docházet k průnikům těchto skupin. Buď se musejí chránit úplně všichni, aby bylo co nejméně těch, co to roznášejí, protože když se jedni nechrání, nevyhnutelně se to přenese i mezi ty, kteří mají být ochráněni....   a nebo.... a teď to přijde -  musí být možné, aby se ohrožená skupiena skutečně nemusela potkat s nikým z neohrožené skupiny. 

Nezaznamenal jsem ani od Volného, ani od Klause, ani od Okamury ani od nikoho jiného ani tak triviální úvahu, že školy se mají otevřít, aby žáčci nebyli blbí, ale zároveň je třeba poslat všechny učitele nad šedesát let, curkovkáře, vysokotlakáře a prodělavší rakovinu domů, aby se mohli chránit. Nezaznamenal jsem žádnou podobnou iniciativu ve smyslu, že by takové ochranné pravidlo mělo platit třeba pro všechny postarší kuchaře v restauracích, všechny cukrovkářské pingly nebo všechny baby před důchodem, které prodávají lístky v pokladnách u vleků. Že se třeba nemají zavírat profese, ale mají se na (placené) volno poslat všichni, kdo jsou koronavirem ohrožení. 

Takže tímto vyzývám všechny politické chřipečkáře, aby okamžitě a neodkladně zabrali Hanzelovi Desítce mikrofon a pustili od řečnického pultíku  do České televize revoluční návrh s pracovním názvem Covid Ohrožení, který by zcela otočil zavedená opatření a zajistil Okamurovi politické body napříč celým voličským spektrem.  Aby se ochrana zdraví nedělala zavíráním restaurací, ale placeným volnem pro všechny ohrožené.

Ministři Blatník i Prymula by měli být celkem okamžitě schopní dodat patřičný seznam ohrožujích zdravotních omezení, které by určilo, kteří zaměstnanci mají být na houmofisu na kterém se bude stát finančně podílet  kteří mohou bez významnějšího ohrožení dál hákovat v robotárnách a pražských kancelářích. Ať jede ekonomika, ať se mladí baví... Ale zároveň předveďte vy mladí krásní a chytří, že vám skutečně leží na srdci zdraví těch starých ošklivých, hloupých a ohrožených covidem a pusťte je bezodkladně a placeně domů, aby se mohli chránit. 

Dokonce jim klidně můžete dát i nějaké podmínky... kdo z vyjmenovaných chce být chráněn, tak dostane svůj plat, aby mohl platit složenky, ale v zájmu svého zdraví se na vleku, v bazénu a v hospodě fakt neobjeví. Má plat, má internet, ven jen na procházku do lesa a do obchodu s rouškou. Tečka. Troufám si tvrdit, že velká část pracujích  a ohrožených by takové volno přijala, smířila se s vlastním omezením pohybu, protože by je to fakt chránilo. Ze stávajících opatření by zůstaly jen roušky v obchodech, protože to by bylo jediné místo, kde se potakjí ohrožené s neohroženými skupinami... mimochodem - šedesátileté pokladní by také byly doma, aby se mohly chránit. 

 Ti na vesnici by si opravili baráčky, zryli zahrádky, začali by bastlit nová udělátka pro králíky a podobně. Ti ve městě by si mohli slepit nějaké modely nebo alespoň častěji koukat na porno. A ti, co by chtěli chytračit a nepracovat, ale užívat si, ti by se dříve nebo později potkali s policií a dostali by státní příspěvek komplet k náhradě. 

Volný, Okamuro, Klausi, Vlastimile, Carlosi, Margone, Dane - ukažte, že covid nepodceňujete, že vám jde opravdu jen o dobro této republiky, jde vám o ekonomiku i o obyvatelstvo a podpořte můj vidlácký revoluční návrh, kterým se můžeme opět dostat na světovou špičku, protože horší už být nemůžeme.  Podpořte, že bude všude otevřeno, ale všichni nad padesát s cukrovkou, chronickou bronchitidou, vysokým tlakem, prodělanou rakovinou a podobně budou bezodkladně a placeně doma a s nimi i ti mladší, které covid ze zdravotních důvodů ohrožuje na životě. Umožňete ohrožené skupině, aby se doopravdy mohla chránit. 

Má to další výhody. Stát bude ohroženým skupinám přímo platit jejich dosavadní průměrný plat. Nemusí tedy dělat žádné další covid programy na podporu zaměstnanosti.  Selekci zdravých a neohrožených udělá obvoďák na základě jednoho papíru.  Ať si hospodští pracují s mladými a neohroženými. Ať si mladí žijí jak chtějí, ale ať ohrožené učitelky nemusejí učit děti těch naplno žijících mladých. Ať každý, kdo může na virus umřít, ať má  možnost se chránit a ať ho nic nenutí se vystavovat nákaze. Ať je každý ohrožený svého štěstí strůjcem. Pokud se s cukrovkou nebojí, ať klidně zachraňuje zisk pro svého vykořisťovatele a chodí do práce i do hospody. A ať se nediví, až na něj nezbude ventilátor. Ale ten, kdo se bojí, kdo je ohrožený a nechce se udusit někde na nemocniční chodbě, ať má skutečnou reálnou možnost se oddělit, chránit a ať má na zaplacení složenek. 

Volný, Okamuro, Klausi - jestli nejste lidští hajzlové, političtí podnikatelé, jestli nejste zmetci a jde vám opravdu o republiku, tak navrhněte tohle. Nemusí vám to vyjít. Ale ukažte, že nejste jen tlučhubové, kteří sice pod tlakem okolností připouštějí virus, ale nejsou ochotní nic udělat pro ochranu ohrožených.

Otočte to. Otevřete všechno, ale umožněte, aby každá potenciálně ohrožená šedesátiletá učitelka nemusela přemýšlet, kde vezme na nájem, když odmítne jít učit mezi covidní děti. Pusťte domů všechny ohrožené, postarejte se o ně, postarejte se, aby nemuseli nikam chodit, aby se nemuseli vystavovat nákaze. Udělejte to pro ty, kteří jsou staří a v nebezpečí a mladé krásné a chytré nechte ať se klidně unakazí k smrti. 

A nebo řekněte naplno, že žádný virus není a všichni můžou pěkně hákovat pro nadnárodní korporace, protože tak to musí být, tak je to správné. Ať víme, na čem jsme. 

Tohle opatření by se dalo zavést během několika dní. Papír od obvoďáka, že mám cukrovku a beru inzulín, žádost na příslušném sociálním úřadě přes internet a oznámení v práci, ať mi umožní dělat z domu nebo ať počítají s tím, že jsem ohrožený a mám od státu placenou dovolenou, dokud se epidemie nezlepší.  A přísné nařízení státu, že do konce covidu nikdo ohrožený nepřijde o místo. Do práce se vrátím, až počet covidních mrtvých klesne pod deset denně. Hned bychom také viděli, jestli nás těmi čísly jen straší a po takové změně by šla okamžitě dolů, nebo jestli je to pravda a pak by fakt makali na tom, aby epidemie nebyla. 

Bavíme se o lidech v posledních deseti letech svého produktivního života. Kolik lidí to tak je?  Milion? Půl milionu? Když jde o zdraví a o občany a o vlast, tak bychom je měli chránit stůj co stůj ne? Když národ a vlast, když jde o zdraví lidí, co celý život pracovali, když Babiš může zachraňovat vydřiduchy korporace, proč by Okamura nemohl navrhovat záchranu ohrožených zaměstnanců 50+.  Kolik lidí drží mimo práci a na nějaké žebračence dnešní opatření?  

Ale jestli vy chřipečkáři nejste jen hajzlové, zmetci, nedoukové, idioti, blbečci, kolaboranti, slouhové cizích zájmů  a máme vám věřit váš halasný zájem o tuto zemi, ekonomiku, dětičky, podnikatele a hospodské, tak nám dokažte, že to myslíte vážně a všechny nad šedesát bez výjimky a všechny nemocné a ohrožené nad padesát a všechny mladší vážně nemocné okamžitě pusťte do placené domácí karantény až do konce covidu. Zaměstnavatelům nedávejte nic. Plaťte napřímo ohroženým zaměstnancům podle jejich dosavadního průměrného platu.  

A předhánějte se, kdo ještě  patří do ohrožené skupiny, abyste fakt na nikoho nezapomněli. Abyste nás chránili zcela, plně a komplexně. 

Vzdávám se tímto autorských práv za tento geniální nápad, který na první dobrou rozlišuje, který chřipečkář to myslí s národem vážně a který je  jen další tlučhuba v řadě.  A mezi námi děvčaty... tenhle nápad může Okamurovi vyhrát volby. Pokud to nějaký ambiciózní politik uchopí, ať mi pak jako poděkování  zařídí doživotní dekret, že smím dělat domácí zabijačky pro veřejnost i kdyby se EU a veterina uvztekala. 

Jo a ještě něco... je fakt smutné, že jsem s tímhle musel přijít já - velký svědek covidův a nepřišli jste s tím vy chřipečkáři sami.  Už dávno vám národ mohl věřit, že to s ním myslíte dobře. Už dávno jste tohle mohli hřímat ze všech pódií na všech demonstracích, v parlamentu i v maštali. Už dávno jste mohli jasně, zřetelně a snadno deklarovat, že covid nezlehčujete, že vám jde skutečně o národ a že to myslíte dobře nejen s korporacemi a vlastní plnou kapsou, ale i s lidmi předůchodového věku.