To je teprve začátek

Je sranda jak s něho každý s "těch chytrých kavárníků" dělá blba. Podle mě, že i 30 let po revoluci na něj plyvou dokazuje spíše, že nebyl marnej, když tak dlopuho poté musí proti němubojovat :D

Ale k věci, nějaký profesor/docent/přednášející na VŠ dal poslechnout jeho projev z hrádku studentům, když pominu, že ti studenti nevěděli kdo to je, tak se jich pak zeptal co si o projevu a o něm myslí, a překvapivě "nějaký reformní komunista?" :D

Tolik k těm co se o JAkešovi vyjadřovali, jake to byl blb a komunista co nechtěl reformy a zničil Dubčeka (ani ty blbouni neví, že byl jeden z jeho hlavním podporovatelů) :D

Dovolím si pár nesouvislých postřehů k sérii vážných železničních nehod v posledních dnech:

1. Česká železnice prošla za posledních 30 let bezpočtem organizačních změn. Neustálé změny managementu, vždy odlišné představy nového vedení o organizační struktuře, z toho vyplývající tlak na personální redukce a úspory. Rozdělení „velké dráhy“ na dopravce a provozovatele (2003), další organizační změny. Liberalizace, evropské železniční balíčky (komplikace zejména administrativně-organizační). Zaměstnanci to vždycky nějak zkousli, zatnuli zuby a zvykli si na nový stav věcí. Součástí tohoto procesu je postupná minimalizace (nejen provozního) personálu a přesouvání povinností na ty, kteří ve hře zbyli.

2. Strojvedoucí je jednou z nejvíce postižených profesí, je na technickou i dopravní stránku jízdy vlaku zcela sám, už dávno nemá na lokomotivě pomocníka, zato převzal od vlakového doprovodu (vlakvedoucí, průvodčí) většinu odpovědnosti za dopravní úkony, žádný další pár očí už s ním dávno nesleduje návěstidla a situaci na trati a kolem vlaku. O provozních předpisech se říkávalo, že byly „psané krví“, ale bezpečnost byla v mnoha případech jištěna více zaměstnanci. Dnes je u mnoha vlaků strojvedoucí sám (k tomu ještě za pobytu ve stanicích prodává jízdenky), stanice jsou řízeny dálkově a nejsou obsazeny zaměstnanci. Dalším nepříznivým faktorem je skladba směn strojvedoucích, dlouhé směny na jedné lokomotivě jsou minulostí, strojvedoucí v osobní dopravě mají dnes směny kratší (to znamená, že jde do práce vícekrát za měsíc), mnohdy s nástupem v „nelidskou“ noční hodinu, za směnu vystřídá několik různých lokomotiv.

3. Nehoda v Perninku: fatální lidské selhání. Přispělo k ní určitě to, že tzv. ohlašovací povinnost strojvedoucího dispečerovi byla v některých dopravnách a některých dnech kvůli úspoře času zrušena, navíc víkendový jízdní řád má jinou podobu, než v pracovní dny, vlaky se křižují na jiných místech. Před nehodou byl delší víkend se svátkem. Strojvedoucí si pravděpodobně spletl dny a odjel proti druhému vlaku. Jsem si jist, že si způsobenou tragédii bude vyčítat až do konce života. Rozhodnutí Správy železnic o obnovení ohlašovací povinnosti ve všech dopravnách na tratích D3 by mělo riziko podobných nehod výrazně snížit.

4. Běchovice: nestandardní situace, snaha dispečerů a strojvedoucích co nejdříve pomoci cestujícím uvězněným v Pendolinu, které předtím srazilo člověka, páteční odpoledne, kdy je koridor z Prahy na východ plný vlaků, k najetí pomocné soupravy cestou posunu k Pendolinu je třeba využít ne zcela běžných postupů, přitom neohrozit bezpečnost, obrovský tlak na všechny zúčastněné, aby to už rychle nějak udělali, protože blokují dvě ze tří kolejí. V tomto „infarktovém“ stavu se strojvedoucí s dispečerem prostě asi špatně dohodli, každý z nich si postup vyložil jinak, průšvih byl na světě. Tentokrát to naštěstí odneslo jen železo.

5. Český Brod: každý bezpečnostní systém má postup, jak ho v případě poruchy s použitím mimořádných postupů obejít. Dveře v autobusu můžete odblokovat, dveře do výtahu nouzově otevřít, výrobní linku nouzovým vypínačem zastavit. Stejně tak i všechny vlakové zabezpečovací systémy (včetně tolik vychvalovaného ETCS) umožňují strojvedoucímu v mimořádných případech a za použití specifických postupů projet návěst zakazující jízdu, a to např. z důvodu možné poruchy návěstidla apod. Současné předpisy provozovatele dráhy dovolují strojvedoucímu, aby po zastavení u návěstidla automatického bloku s návěstí stůj pokračoval dále, ale až k dalšímu návěstidlu musí jet „podle rozhledu“ (v oddíle před ním se s velkou pravděpodobností nachází jiný vlak) s pohotovostí zastavit. Při jízdě v obsazeném oddílu se na lokomotivu nepřenáší návěst následujícího návěstidla, je zhaslý návěstní opakovač, strojvedoucí proto musí periodicky obsluhovat tlačítko bdělosti. Strojvedoucí City Elefantu před Českým Brodem u červené zastavil (před ním stál nákladní vlak, který čekal na povolení vjezdu do stanice Český Brod, která byla ochromena poruchou trakčního vedení a měla omezenou kapacitu průjezdních kolejí) a pokračoval dál (zcela legálně), zvyšoval však rychlost až na cca 80 km/h (což rozhodně není opatrná jízda s pohotovostí zastavit před jiným vlakem). Proč to udělal, o tom mohu jen spekulovat. Celkem pravděpodobně se jeví možnost, že v dlouhém pravém oblouku mezi Rostoklaty a Českým Brodem uviděl v posledních zbytcích denního světla v dálce na vjezdovém návěstidle do Č. Brodu návěst dovolující jízdu, neuvědomil si, že je pro vlak, který stojí pár stovek metrů před ním, nedbal na zhaslý návěstní opakovač (viz předchozí text) a vyrazil vstříc tragédii. I když budou k dispozici rozbory záznamu registračního rychloměru vozidla i archív činnosti zabezpečovacího zařízení na trati a ve stanici, strojvedoucí už o důvodech svého konání nikomu nikdy neřekne.

6. Zdůrazňuji, že vše výše uvedené jsou jen mé hypotézy, nejsem účasten na vyšetřování zmíněných nehod a mohu tak pouze spekulovat s jistou obecnou znalostí věcí. Výsledky šetření jistě poskytnou komplexní pohled na příčiny všech událostí. Pravdou je, že česká železnice utrpěla v posledních dnech ztráty na životech, majetku ale též těžké šrámy na důvěře zákazníků.

Tož tak…

Jedním z hlavních pilířů svobody člověka, rodiny, firmy a státu je nezávislost. Nezávislost má mnoho podob. Například nezávislost potravinová, finanční, duchovní. Nechali jsme se ve stavu zamilovanosti do demokracie a kapitalismu přesvědčit, že tyto nezávilosti jsou zločinem a bez vzdoru a obrany jsme jich vzdali. Každý stav zamilovanosti je dočasné onemocnění rozumu, tedy oslabení zdraví rozumu. Pro fungování fiream a státu je dnes klíčová nezávislost datová. Špička globální mocenské pyramidy se ji teď prostřednictvím Microsoftu snaží rozbít. Převodem firemních a státních systémů do Microsoft Cloud. Tlak je tak obrovský, že mu žádný premiér nebo generální ředitel neodolá. Dystopie jako My nebo 1984 hadra.
Pro pochopení je nezbytný teoretický základ. Velmi srozumitelně se jej snaží vysvětlit František Koukolík zde https://www.youtube.com/watch?v=Wjup2kxOoY4 Nenechte se odradit nekvalitou videa, doporučuji pozorně vyslechnout až do konce včetně diskuse.

Co tady chybí je nějaká profesionální čest a zodpovědnost k druhým. Polistopadový režim všem ukázal, že nejlepší cestou k bohatství je přechytračit, vojebat a nemyslet na důsledky pro druhé. Typicky metanolová aféra, za kterou byl jenom cynický kalkul jak zbohatnout, bez ohledu na oběti na životech. Mysleli si, že ve státě za Kalouska už je takový bordel, že jim to projde. Prostě taková ta podnikatelská bezohlednost v ryzí podobě. A druhá strana mince je, že jsem-li v systému teda looser jako řadový nádražák, tak se "za ty prachy" to aspoň snažím maximálně vojebat, opět s naprostou bezohledností k druhým. Čmoud to možná považuje za lidskou přirozenost a snahu to změnit za "učit vlka trávu jíst". Ale pokud to tak necháme, jsme zpátky ve stavu, kdy "Čech poctivě pracuje jenom když nad ním stojí Němec nebo Rus s bičem". A to pak není divu, že lidi nejsou na svůj národ hrdí a klidně by se poněmčili s chvilkařema. Musíme vlka učit jíst trávu, aby ta cynická bezohlednost nebyla ve společnosti normou.

Stěžejní otázka je, jestli ten pád společnosti je důsledkem špatných rozhodnutí, nebo je to jedno rozhodnutí, které perfektně vychází.