Po včerejším článku povauji nadále již téma koronaviru za vyčerpané. Epidemie je zahnána do kouta, počet nakažených naše zdravotnictví bez problémů absorbuje a dokud se nám epidemie znovu nerozjede nebo nezahrozí, není už co řešit. V uplynulých dvou měsících jsme s Masterem nabídli čtenářům celou řadu alternativ i hypotéz, ale hned na začátku jsem napsal, že co se skutečně stalo, to se zjistí až zpětně. Odteď už se tedy budu koroňáku věnovat jen tehdy, když vyjde na světlo něco opravdu důležitého.
Koroňák ale bude stále přítomen díky svým dopadům především na ekonomiku a politiku. Hledisko epidemiologické nyní opusťme a věnujme se nadále jen tomu, co nám koroňák změnil, zrušil a nebo čeho jsme díky němu znovu nabyli. Dnes se vrátíme 75 let zpátky.
Byl první květen. Velký Vůdce spáchal sebevraždu, protože jeho tisíciletá říše se udržela jen dvanáct let. Na Reichstagu zavlála sovětská vlajka. Ferdinand Schorner právě plánoval pro svoji poměrně velkou a stále bojeschopnou armádu přechod přes Vltavu, aby se probil do amerického zajetí. Za pět dní mu to zkusí zkomplikovat Pražské povstání. George Patton už překonává Šumavu, Český les i Krušné hory. Rodion Malinovskij chystal útok podél Dunaje směrem na západ a součástí tohoto útoku se za pár dní stalo bombardování Vidlákova, který tak skutečnou válku zažil jen jeden den, ale zato pořádně. Za cenu tisíců životů byla pro naši republiku zachráněna Ostrava a její průmyslový potenciál.
Nebyl to právě první květen 1945, kdy díky Hitlerově smrti padly zábrany a všichni se v podstatě vrátili k původnímu plánu z konce třicátých let, že je třeba zničit komunismus a k tomu by se mohli Němci ještě hodit?
Chyba byla vlastně jen v tom Hitlerovi. Vkládaly se do něj velké naděje. Všichni si ho předcházeli. Američané mu financovali rozjezd výroby, Britům ohromně vyhovoval jeho nesmiřitelný postoj vůči bolševickým hordám na východě. Tak moc se jim hodil, že mu klidně předali Československo k rozparcelování. Dovolili takřka bez mrknutí oka, aby se poměr sil změnil o 80 divizí. Akorát Vůdce nějak nesplnil zadání a místo na Stalina se nejdřív pusti do svých včerejších kamarádů.
Mimochodem - všimněte si - kromě nás Hitler útočil takřka výhradně na svoje kamarády. Polsko s ním mělo smlouvu o přátelství. Francie s Británií s ním měli Mnichovský diktát. Sovětský svaz s ním měl pakt o neútočení a dodal mu tolik benzínu, že na to německé tanky jezdily ještě u Stalingradu.
Ruský pohled byl mnohem věcnější. Zase se v Evropě našel hegemon, který si podrobil celý kontinent a když to udělal, jako obvykle se chtěl napakovat v ruských stepích. A jako obvykle dostal za ohromnou lidskou i materiální cenu na držku. Teutonští rytíři, Švédsko, Turecko, Napoleon, císař Vilém a nakonec Hitler. Prostě klasika. Standartní pokus, standartní odpověď. Ani ty protihitlerovské plakáty se od těch protinapoleonských vlastně nelišily.
A tehdy - prvního května 1945 se už v podstatě upekla celá druhá půlka dvacátého století. Nackovští generálové si ihned po vůdcově smrti psali do deníčků, že se s Američany určitě dohodnou a jejich divize SS pak po americkém boku pomašírují na Sovětský svaz. Patton o pár týdnů později napsal, že zvítězil proti nepravému nepříteli. Sice došlo na norimberský tribunál, ale ve stejnou dobu, kdy věšeli pár nacistických špiček, tak už odjížděly celé týmy vědců, techniků i vojáků směrem do USA. Mnoho z nich byli stejní gauneři jako Keitel nebo Jodl.
Je vlastně ohromné štěstí, že Američané v této době žili pod dojmem fanatického japonského odporu na Iwo Jimě i dalších ostrovech, měli obavy z invaze na japonskou pevninu a atomovka byla ještě dva měsíce jen chimérou. Možná to byl jediný důvod, proč se jednotky SS skutečně nezařadily po bok US army. Stalina v té chvíli Amíci potřebovali víc. On jediný měl dost sil, aby dal Japoncům skutečnou lekci z bleskové války.
Proč to všechno píšu...
Je velmi nepříjemné si uvědomit, že ani Druhá světová nebyl žádný boj dobra se zlem... Tedy byl... ale na straně Ruska proti Německu. Ti to skutečně brali vážně. Stejně vážně jako proti Napoleonovi. Všichni ostatní to měli jen jako další mocenskou hru. Hitler nebyl problém kvůli židům nebo kvůli mocenských choutkám v Evropě. Kdyby se dal hned přímo na východ, všichni by ho v podstatě měli rádi. I později během války stačilo pár drobností. Kdyby Amíci byli s atomovskou hotoví rychleji. Kdyby se vylodili dřív. Kdyby Roosewelt víc dal na Churchilla. Kdyby Japonci nezaútočili na Pearl Harbor. Kdyby vyšel atentát na Hitlera...
Chybělo vlastně hrozně málo a dneska jsme se učili o hrdinných německých generálech, kterak potírali komunismus a o jejich obětech by se cudně mlčelo.Stejně cudně by se mlčelo o našich mrtvých a zřejmě i o našem státě. Předmnichovské hranice nám nezaručil ani Churchill, ani Roosewelt, ale Stalin. Měli jsme obrovské štěstí, že všechny chiméry boje proti SSSR byly toho prvního května už v podstatě rozlousknuty. V náš prospěch to dopadlo jen díky obrovské dávce štěstí a nevídané konstelaci dobrých faktorů ve správnou dobu. Ale bylo to o fous.
- Log in to post comments
Komentáře
A nakonec jsme se procinkali
pod knutu okupanta.
Vidláku
Vidláku, jako levicová úvaha možná správně, nicméně máš tam velmi mnoho oněch "kdyby".
Ještě musíte napsat,
jak by vypadala pravicová úvaha.
Technická pozn
Paton NIKDY! Krušné hory nepřekročil, ani on, ani jeho podřízení.
Ani Smrčiny, což je ten jižní cancour Krušných hor.
Po kopcích se blbě jezdí i v jeepu a daleko příjemnější bylo postupovat údolím Ohře
SSSR
On ani SSSR nebyl žádný dobroděj a Stalina nelze považovat za sílu dobra ani náhodou. Polsko si za Mnichova zabralo Těšínsko a Spiš, aby pak padlo o rok později za oběť dohodě Hitlera se Stalinem. Stalin taky celou dobu věřil, že Hitler s plánem Barbarossa jen blafuje a bude útočit někam jinam (na Anglii?). WWII byl v podstatě souboj dvou mafiánů se dvěma gangy a jeden vyhrál a určil pravidla hry. WWII byl souboj zlého a zlejšího, do toho spousta špinavých kramářů, a každý hájil jen své zájmy. Shodou náhod jsme se ocitli ve sféře vlivu SSSR a tomu se hodilo hájit předmnichovské hranice. Kdyby ČSR tehdy osvobodil Patton, jak po tom mnozí volají, platily by hranice z Mnichova a Sudety by byly navždy německé.
Souhrou náhod a neuvěřitelného štěstí se v malé kotlince uprostřed Evropy pořád tvrdošíjně drží jakési národy Čechů, Moravanů a Slezanů. Ale za svoji existenci měli několikrát velmi blízko k zániku. Osud Polabských Slovanů nám budiž příkladem. Díváme se v přímém přenosu na zánik Lužických Srbů. Budiž nám útěchou, že čistá germánská rasa vzala za těch 75 let dost za své a budoucnost patří německému islámu. Až se spojí svatý džihád s německým Drang nach Osten, půjde Čechům opět o přežití.
Gerde, dávat na roveň nacismus s komunismem a
Stalina s Hitlerem může pouze nevzdělanec, nebo ničema.
Zločinci
Stojím si za názorem, že Adolf Hitler i Josip Vissarionovič Džugašvili řečený Stalin byli oba zločinci. Nehodlám posuzovat, který byl větší nebo menší.
Stalin si zabral Zakarpatskou Ukrajinu, protože vyhrál. Kdyby Prahu osvobodil Patton, Němci by měli Sudety. Oba případy měly za následek ztrátu území ČSR
Republika se nakonec rozdělila
Zakarpatská Ukrajina by zůstala Slovákům ? Ajajaj, to by Slovensko byla větší republika, než Česko. :)
Podkarpatská Rus
Kde žili, vedle jiných národností, většinově Rusíni. A s nově vzniklou sovětskou Ukrajinou ani Ukrajinci neměla společného nic. Tedy v době připojení k ČSR :-)
Zakarpatská Ukrajina
Vycházejme z toho, že při rozdělení ČSFR by si obyvatelé Zakarpatské Ukrajiny sami rozhodli, zda chtějí patřit k některému okolnímu státu nebo být úplně samostatní. Ale nemusíme zoufat, další šanci budou mít, až se rozpadne Ukrajina. A k tomu nakonec dojde.
Víceméně souhlas
Kromě srovnávání Stalina s Hitlerem. Jistě, oba byli diktátoři.
Ale jeden zásadní rozdíl tam je.
Národnostní politika SSSR byla poměrně velkorysá. Byly vytvořeny republiky a národnostní ohruhy. Po vzniku SSSR začala všestranná pomoc méně rozvinutým národům. I těm o několika stech hlavách. Investovalo se hodně peněz. Na UK, např. proběhla industrializace. A to vše na úkor rozvoje RSSR, která to platila. A kde byla, paradoxně, jedna z nižších životních úrovní v SSSR.
Stalin připojil Abcházii a jižní Osetii ke Gruzii. Byl Gruzín. Tato území však měla kulturní autonomii. "Nezávislá" Gruzie ji zrušila a pokusila se o asimilaci.
Zatímco Německo mělo v plánu likvidaci podlidí, hlavně Slovanů a začalo s tím u Židů...
O Podkarpatské Rusi něco vím. (Termín Zakarpatská Ukrajina je z doby po roce 48.) Nešla po II. světové válce trvale udržet. Mimo jiné proto, že země byla plná fanatických Ukrajinců z Haliče i odjinud, kteří tam prchali po vyhlášení SSSR, před polským záborem, před válečnými událostmi v Haliči za II. světové i po ní, vzhledem k tamějším zmatkům. Židé zmizeli. Složení obyvatelstva se změnilo a vztahy k ČSR rozvolnily. Národnostní uvědomění Rusínů během války, žijících na místě, (jinak podstatnou část Svobodovy armády tvořili hlavně Rusíni...) se také měnilo.
Stojí za zmínku, že meziválečná ČSR přijímala ve velkém exulanty z prostoru SSSR. Většina jich pokračovala na Západ, hodně zůstalo. Zatímco Rusové dávali přednost českým zemím a větším městům, co vim, hodně jich bylo v Praze nebo Brně, ukrajinští nacionalisté se usazovali na východě republiky, kde měli kontakt s původní zemí, pokračovali v politické činnosti a zároveň ukrajinizovali své okolí.
Vystřízlivění přišlo v letech po připojení k SSSR. Zfalšování historie (pražské trio není první ani poslední) a učební osnovy, zároveň s vymřením starší generace, udělaly své. Pokud by PR zůstala součástí ČSSR, vystřízlivění by nepřišlo nikdy. Alespoň u fanatických Ukrajinců z Haliče ...
Re: dexx Obávám se, že
marníte čas...
Co už...
Přeju do Gorolistánu pěkné svátky, doufám, že u vás pršelo! ;)
Podkarpadská Rus
Pane dexx.
Velice mne to potěšilo,máte to dobře srovnané.
Vím o spoustě lidí z Podkarpadské Rusi,co se usadili v ČSR.včetně židů.
Zakarpatská Ukrajina
O uspořádání Zakarpatské Ukrajiny - Podkarpatské Rusi by si měli rozhodnout hlavně tamní obyvatelé.
Co se týká plánů nacistů pro Slovany - ty byly jasné. Likvidace. Ale žádná země to s ČR (nebo jejími předchůdci) nemyslela nikdy dobře, ať už šlo o Velkou Británii, Francii, Německo a Itálii (Mnichov 1938), Rakousko (1918-1919), Polsko a Maďarsko (1918-1919, 1938), SSSR (1968), a ostatní dnes. Vždy šlo jen o to co nejvíce obyvatele vyždímat a získat co nejvíce peněz. Nedělejme si iluze, všichni se nás snaží odrbat, co mohou. Někteří více (hlavně naši dnešní spojenci), někteří méně.
Re: Gerd Nějak jsem si nevšiml, na čem nás
odrbával náš minulý protektor SSSR.
Ceny možná podseknuté, ale ve všem, a tam i zpět, snad s výjimkou Maďarska, feferóni se nestyděli.
Ropa a plyn za pár peněz.
Z RVHP sem proudily mnohem menší šunty, než jakými jsme zaplaveni dnes.
Namísto hnědáků se proudili rákosníci a kuboši, ale ti byli zvladatelní a pokud se jim nechtělo dělat, dali se nějak vyexpedovat.
Firmy danily doma, nikoli v nějakých daňových rájích.
Re: Dobrá, přistoupím na vaše pravidla a na oplátku mi
vyjmenujte politiky, které by podle vašeho etalonu nebylo možno nazvat slovem zločinec.
Výzva k vytvoření seznamu samozřejmě patří Gerdovi, nějak
jsem to po ránu nezvládl, můj komp si zase píše, co jej napadne.
Zločinec
Ale jistě, nejeden místní politik není považován za zločince:
T.G.Masaryk
E. Beneš (s výjimkou členů a přátel Sudetoněmeckého landsmanschaftu)
L. Svoboda
V. Havel (zkuste o něm prohlásit veřejně, že je zločinec a uvidíte ten poprask v ČT a jiných médiích PAL.
Ohledně Adolfa Hitlera nebo J. V. Stalina není třeba dlouho váhat, oba mají na svědomí smrt desítek milionů lidí.
Re: Gerd Vidím vaše nastavení etalonu tak,
že poměřujete zločinectví podle toho, o kom se to říci může a o kom nikoli.
Nemáte náhodou v šupleti zaparkovanou průkazku člena KSČ?
Havel bez diskuzí - první známý průser s nevyplácenými finančními podporami pro jiné disidenty. Poslední je schvalování humanitárního bombarďáctví. Konec, tečka.
Svoboda měl našlápnuto před vojenský tribunál, jeho takticko operační schopnosti byly velice mírně řečeno nepříliš vysoké. Kdyby nebyl - moderně řečeno - tváří čs. armádního sboru, zle by se mu vedlo.
Benešovi můžete navlíct, co chcete. postačí přečíst Urbanovo storky na ACZ. Ale minimálně byl účasten slibu o federalizaci ČSR - průser, jak vrata, který jsme zaplatili draze, předraze - šedesáti lety futrování Slovenska, které nám pak koplo po ekonomickém vytažení z pravěku mezi normální země do prdele kvůli zkurvené pomlčce.
Masaryk - totéž.
Ale vůbec nechápu, jak můžete porovnávat nějakého Havla třeba se Stalinem. Měl jsem samozřejmě na mysli Stalinovy a Hitlerovy současníky, nikoli okresní šašky a krajské podržtašky.
Třeba takový Pilsudzki - to byl asi demokrat par excellence, že ano...
Nejlepší politik ČR
byl Jan žižka.
Nevim, ale vim ...
Nevim, ktere politiky by nebylo mozno nazvat slovem zlocinec, ale vim, ktere by bylo mozno:
Představte si, že máme stroj času a posuneme se o 30 let zpět - do května roku 1989 U pomníku maršála Koněva se schází vedení Komunistické strany Československa a její členové: - Pavel Telička, člen KSČ, budoucí europoslanec a eurocokoli, hlavně že to vynáší - Petr Pavel, člen KSČ, přísahající nejen věrnost KSČ, ale také věrnost čs. armádě a vojskům Varšavské smlouvy, kádrová rezerva, budoucí generál a dnes zuřivý antikomunista, - Tomáš Zima, člen KSČ, budoucí rektor Univerzity Karlovy, stojí vedle soudruha - Mikuláše Beka, člena KSČ, budoucího rektora Masarykovy univerzity a senátora za ODS, - Petr Dvořák, člen KSČ, budoucí ředitel dezinformační České televize, na kterou nesmí ani Finanční úřad, - Vladimír Dlouhý, člen KSČ, si odskočil ze studií na univerzitě v Lovani (tam přece mohl studovat každý, ne?), ale moc se nezdržel, přemýšlel o rozdílu mezi naftou a oleji. Soudruzi zatruchlí, zavzpomínají, zarecitují báseň, položí květy a slíbí věrnost SSSR navždy. Za rohem je pozoruje člen KSČ a agent StB s krycím jménem Plavec, jistý -Jaromír Štětina - , europoslanec, dnes velký antikomunista a rusobijec.
(neni to muj text, jde o prispevek z facebooku)
Ano !
Tak pohromadě je soudruhy málo vidět. Skvěle vypíchnuto !
Zakarpatsko či Zakarpatská oblast
nepatřilo RČS.
Když už, tak Maďarsku, které ji ovládalo a spravovalo od 10. století. do r. 1919.
Krátká epizoda 1919-1938 jasně ukázala, jak cizorodým prvkem bylo Zakarpatsko pro RČS. Kulturně, nábožensky, etnicky, hospodářsky. Čs. správa tam v podstatě byla bezradná, protože ji obyvatelstvo (vč. tamní inteligence) neakceptovalo a po NEzrealizování závazku autonomie vyloženě odmítalo.
Navíc bylo nebránitelné, protože postrádalo takřka veškerou dopravní infrastrukturu (jediná kapacitní železniční trať vedla přesně po hranici s Maďarskem a v úseku Teresva-Visövölgy dokonce po území Maďarska; všechno ostatní byly lokální tratě hospodářského charakteru, převážně úzkokolejné).
A takové zůstalo Zakarpatsko dodnes.
Srovnávat Zakarpatsko s prakticky nulovým ekonomickým a strategickým potenciálem s vysoce strategickým českomoravským pohraničím je proto zcela absurdní.
Zakarpatská ukrajina
Ale já jsem nesrovnával Zakarpatskou Ukrajinu se Sudety, to je argumentační faul je porovnávat a vinit z toho mě. Prohlásil jsem jen, že kdyby Patton osvobodil ČSR, přišli bychom o Sudety. Protože nás osvobodil především SSSR, přišli jsme o Zakarpatskou Ukrajinu. Jestli byla v ČSR právem nebo ne neřešme, jde jen o změnu hranic ze stavu před a po WWII.
Tak když A, musíš říci B, po…
Tak když A, musíš říci B, po revoluci jsme mohli "mít" zakarpatskou ukrajinu, kdsby nebylo Havla, který "nechtěl" ;)
ALE co zamlčuzješ o strátě zakarpatské ukrajiny, Stalin řekl, že nám dá lužicu za zakarpatskou rus, ALE museli bychom si nechat němce.
Takže Gerde, poloviční pravda je ejdna velká ležm, vyzobeš si jednotlivost co se ti hodí do krávu a zamlůčiš další informace co by nabouralo tu velkou myšlenku co jsi měl od začátkua k ní jsi doplnil pouzevybrané informace/důkazy...
Za mě velký faul, vybrat si pouze některé fakta a snima dokazovat pravdu...
Re: Občan Řekl bych, že máte drobné chybky
ve svém popisku, což ovšem nijak nemění vaši poslední větu.
Wikina tvrdí, že Teresva byla od r. 1918 československá, nikoli maďarská a trať končí v Solotvinu, jehož faktickým pokračováním je rumunské město Sighetul Marmatiei. Ze SM pak trať pokračuje do Valea Viseului, které jste zmiňoval. Je možné, že tyto trati byly spojeny mostem, ale při bližším zkoumání jsem tam před pár lety nic takového nenašel. Žádné náspy, hráze, mostní patky ulice vedoucí k přemostění, prostě nic.
Takže pro mne vyplývá, že pokud železniční spojení mezi vámi zmíněnými městy opravdu existovalo, resp. jestli existovalo přemostění Tisy mezi městy Solotvino a S. Marmatiei, probíhalo po území Rumunska.
Re: Občan Částečně se omlouvám za
své nepřesnosti.
Přehodil jsem si měřítka na mapách a zjistil jsem, že Občan má pravdu s tvrzením o existenci trati z Terešvy do Rachivu přes cizí území (podle mne ovšem Rumunsko).
Dřívější magistrální trať je od místa vstupu na rumunské území u obce Cimpulung la Tisa ovšem značena až do Sighetul Marmatiei jako lokální a následně jsem si vzpomněl, že bude už nějakých pár let uzavřená. Několikrát totiž křižuje tamější silnici č. DN 19, po které jsem jezdíval. Stromy na ní sice ještě nerostou, ale prvky zanedbané údržby, stejně jako zcela nefunkční přejezdy (což ovšem nebylo v Rumunsku nic mimořádného) už jsou na ní jasně vidět.
Mapa železnic RČS
http://digitool.is.cuni.cz:1801/view/action/nmets.do?DOCCHOICE=1171278…
Odkazu vypršel čas :-(
Ale dík, bo mě to navedlo na správné zadání dotazu a dostal jsem se do sbírky starých map na CUNI, kde jsou i mapy železnic z první republiky.
Takže super, dík! :o)
Tak to se wikina koukla do špatný mapy
Já koukal do týhle - https://www.parostroj.net/historie/Zeleznice_Slov_P_Rus/Slovensko.htm
Je z r. 1920 a trať pokračuje z toho Visövölgy nahoru na Jasinu a do tehdejšího Polska na Stanislawow a dolů na Marmaros Síhot (rumunsky Sighetul Marmatiei) a asi ještě dál.
Teresva je tam jako hraniční obec, v níž trať opouští čs. území a vrací se na ně z Maďarska až ve Visövölgy.
Zelenomodrej camfrňous postavili Maďaři za války a SSSR po válce.
V Čopu prostě končila civilizace...
Re: Občan Je mi líto, ale za Tisou bylo
tehdy opravdu Rumunsko, i když přiznávám, že zřejmě až po Trianonu (1920).
Zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sighetu_Marma%C8%9Biei
V odkazu je i zmínka o tzv. peážní trati, o které tady píšete.
Ze SM už žádná trať nikam do rumunského vnitrozemí nevede, je to tam taková ztracená varta, všude kolem hory, jedna půlka doliny rumunská (hlad, bída a polské vši, jak říkávala moje babi), druhá půlka doliny ukrajinská (hlad, bída a polské vši na druhou). Z údolí vedou na rumunské straně jen dvě silnice přes hory (třetí jsem jednou v létě projel i s kamionem, je jen pro Dacie a traktory) a třetí vede pro změnu do hor - směr Sučava. Cestu do nížiny uzavírá maďarské území a v této lokalitě není podle mapy, ani mých znalostí žádná použitelná silnice.
Jo, a zelenomodrej camfrňous je na ukrajinském území, je
to trať do Slatiny, která náležela rovněž do Zakarpatí. Je tam hezky opravený kostel, který původně vystavěli Češi, kteří tam byli posláni za 1. republiky.
Podkarpatská Rus je jiný příběh
O Stalinovi panují u nás bludné přestavy, které nám, úspěšně, vtloukají do hlavy soudobí propagandisté. Musím upozornit na to, že Podkarpatská Rus byla součástí Československo jen jako nejmenší zlo pro většinu stran. Zcela původně byla součástí Rusi, které pozdější historici začali říkat Kyjevská (sama sebe tak nikdy neoznačovala). Po vpádu Maďarů do slovanské Panonie zabrali území Podkarpatské Rusi Maďaři. Jen proto, aby nezůstala Maďarům, tak byla přičleněna po první světové válce k Československu. Přičlenění Podkarpatské Rusi, Haliče a Volyně k Sovětské Ukrajině bylo především snem a cílem ukrajinských nacionalistů, včetně ukrajinské kliky mezi bolševiky. Myslím, že pro Stalina osobně nemělo toto území valnou cenu. Stalin rozhodně nebyl takový samovládce, jak nám dnes tvrdí, nýbrž musel vyvažovat moc a zájmy různých skupin mezi bolševiky. Územní zisky na západě nebyly přičleněny, až na výjimku části německého Pruska, k Ruské federaci, nýbrž k Ukrajině, Bělorusku a Litvě. Splnil se tak cíl a sen mnoha generací Ukrajinců, Bělorusů a Litevců po spojení jejich národa v jejich národním státě, v "původních" hranicích. Tento cíl formuloval například už na Panslovanském sjezdu v roce 1848 v Praze Taras Ševčenko. Nebyl to tedy ani nápad bolševiků, ani etnických Rusů, ani Stalina.
Takže bychom se na přičlenění Podkarpatské Rusi k Ukrajině měli dívat trochu věcněji. Pro Čechy to bylo spíše požehnání, protože by to byl, vedle Slovenska, další kámen na krku, kde bychom museli provádět modernizaci a byla by to jen díra, kde by se ztrácely peníze.
Jinak souhlasím s názorem, že kdyby Sovětský svaz neuznal Československo v předválečných hranicích, neuznaly by je ani západní státy. Byl to od Stalina skvělý diplomatických tah. Churchilovi a Rooseveltovi nezbylo nic jiného, než to provést také. Všimněme si té skutečnosti, že zatímco Britové uznávali polskou vládu v emigraci od samého začátku, československou uznali až poté, co tak provedl Sovětský svaz.
V této souvislosti mě mrzí, že jen dva signatáři Mnichovského diktátu uznávají jeho neplatnost od samého počátku, a to je Francie a Itálie. Britové jej uznávají za neplatný až od Heydrichiády, navíc to udělali právně málo závazným krokem, jen nótou ministra Anthony Edena ze dne 5. srpna 1942, ve kterém se píše cosi o tom, že Německo samo dobrovolně zničilo ujednání z Mnichova. Tedy nic o tom, že by Británie uznávala neplatnost formy, jakou byl diktát učiněn. A Německo uznává jeho neplatnost až od kapitulace dne 8. května 1945 a ohání se tím, že zakládala mnoho individuálních práv. Což je podle mne právní nesmysl, neboť neplatný právní akt nemůže zakládat žádná práva. Nic nebrání Německu učinit tak u individuálních práv dodatečně. Považuji to za trestuhodné, že přestavitelé Československa po roce 1990 nepožadovali po Německu uznání neplatnosti Mnichovského diktátu od samého počátku.
Re: PS Jste starý, hnusný a úplně pomatený
hen ten oný vyonďatý, protože soudruh Služební-pivo (takto táta Potáty) pravil, že tato smlouva je dobrá a dívá se do budoucnosti a ne do trapné, blbé a hnusné minulosti, která se má nechat soudruhům německo-sudetským historikům a hranice, že jsou grence a tak všelijak podobně a soudruh občan Veškrna se omlouval tam a zpět furt a pořád.
A vy si myslíte, že když už jsem se spletl a dal vám pět kur, že zkrásníte, ale to vám prostě neprojde, protože toho dědka vám už nikdo neodpáře.
A Stalin je stejně fujfuj, heč!
Shoda náhod?
Opravdu si myslíte, že jsme se ve sféře vlivu SSSR ocitli shodou náhod?
A co závěry Jaltské konference? - Demarkační linie, zóny vlivu, atd.
Podle informací od pamětníků byla "demarkační linie" ze strany SSSR dodržovaná i v roce 1968. Na západ od této linie byla vojska jiných států, ale nikoli vojáci SSSR. Jestli je to absolutní pravda nevím. V roce 1968 jsem byl ještě dítě a věřím informacím, které jsem dostal od důvěryhodných osob. Pokud někdo z vás má jiné poznatky, tak se rád poučím.
Táta mi vyprávěl,
jak se v r. 1968 hořce bavili sledováním "čelem vzad", kterýžto povel provedla veškerá vojenská kapacita na západ od hranic Československa a urychleně se odsunula cca 20 km od hranic. Říkal, že tehdy definitivně pochopil, jak málo "západu" záleží na Československu. A dost těžce to nesl až do smrti.
Re: Občan Vašeho táty mi není líto protože si svobodně
vybral, že nebude mladý, chytrý a krásný.
Btw. řekl bych, že zřejmě neabsolvoval "léčbu Ádou" jako někteří z manželčiných, jakož i mých "zapálených" předků, z nichž jeden vysunoval brzdící klapky až u francouzských hranic a moc dobře věděl, proč.
Jsme za d.čárou a Rusové tu…
Jsme za d.čárou a Rusové tu v 68 byli.
Gerde
Kdyby Prahu osvobodil Patton (škoda že to neudělal, v Praze by bylo pověšeno méně komunistů) tak by stejně platilo anulování Mnichovské dohody všemi signatáři Takže mluvit o tom, že Sudety by patřily Němcům je nebetyčná pitomost.
Re: rk Jedna věc je, co bylo dohodnuto,
druhá věc je, jak by to dopadlo v reálu.
Nicméně s přihlédnutím k faktu, že Amíci potřebovali píchnout s bojovnými rejžáky na východě, by Patton asi velmi rychle vyfičel na dohodnutou demarkační lajnu, i kdyby se nakrásně dostal až do Práglu. A to už vůbec neberu v potaz aktuální počet vojsk v Mittel Europe, resp jejich vycvičenost. Pattona by asi přešly humory hned po prvním střetu s ruským mužikem.
Totéž Sudety. Poděkujmež za ně znovu Benešovi, nebýt jeho, měli bychom dnes hovno.
Sudety
Nesouhlasím, Velká Británie uznávala platnost Mnichovské dohody, pro ni válka začala až 1.9.1939 přepadením Polska, a teprve v průběhu války po atentátu na Heydricha změnila stanovisko. Ale ještě v roce 1945 bylo rozhodující stanovisko SSSR, že se ČSR obnoví v předmnichovských hranicích. Nebýt toho, tak Francie a Velká Británie prosadily, že platí Mnichovská dohoda. Ostatně to zkoušely navrhnout. Taky Rakousko by bylo dnes německé.
Geqrde
rozhodující stanovisko SSSR, že se ČSR obnoví v předmnichovských hranicích. Ale předmnichovské hranice byly poněkud víc na východě.
Zakarpatská Ukrajina
Ano, Stalin Zakarpatskou Ukrajinu zabral. Vlastně ukradl. Ani se nezeptal na názor tamních obyvatel. Pomoc SSSR nikdy není zadarmo.
Re: Gerd Čí pomoc je zadarmo?
Francouzská a reparace za dodávky mužstva do čs. legií?
Britska a reparace za dodávky mužstva do Royal Air Force?
Kecýáte oba dva, ani jeden…
Kecýáte oba dva, ani jeden nepíše pravdu.
Beneš dostal možnost kompenzace, že bychom dostali Lužicu, ALE bez odsunu němců v ní a to bral jako další pátou kolonu, a vyměnil "homogenní stát" za pozlátko Lužice...
Takže prosím, když už teoretizujete, tak fatk všechna fakta, ne si vybírat jenom co se hodí ;)
Gerd, Občan - Podkarpatská Rus
Gerd
V době připojení tohoto území k ČSR a během společného soužití, se toto území nazývalo "Podkarpatská Rus". Žili zde většinově Rusíni a s nově vzniklou sovětskou Ukrajinou neměla historicky společného nic. Jen jazyková blízkost je pochopitelná.
Termín "Zakarpatská Ukrajina" se v ČSR začal používat až po roce 48, aby se "zdůvodnilo" připojení území k SSSR. Proto mluvit o Zakarpatské Ukrajině v období první republiky, je zavádějící.
Stalin Podkarpatskou Rus nezabral, tedy nezabral sám. Zabral ji SSSR.
Na názor tamních obyvatel se zeptal. (!!!) PROBĚHLO TAM MÍSTNÍ REFERENDUM.
Řekněme, že jednostranná kampaň některé lidi ovlivnila. Bylo tam úplatkářství. Nebylo to úplně čisté. Ale bez rozvolnění vztahu k ČSR, by se to nepovedlo tak snadno. Hlasovali i Ukrajinci, kteří do země migrovali a nikdy neměli státní občanství ČSR.
Občan
Podkarpatská Rus nebyla v ČSR cizorodý prvek. Byla, řekněme cizorodý prvek stejně jako Slovensko. Obě země se slovanskou většinou, se vyvázaly z Uherska po první světové válce. PR nemohla existovat samostatně. V úvahu byly 3 možnosti. Zůstat v Maďarsku a pouherštit se. Připojit se k unitárnímu Polsku a sdílet osud předválečných haličských Rusínů neboli Rusnaků, ze kterých za a po první světové válce, shodou okolností zvenčí, vznikli Ukrajinci.
(Vznik ukrajinské SSR byla politika SSSR, navazující na menšinové snahy hrstky předválečných haličských intelektuálů. Aby se v rámci SSSR oslabil dominantní ruský vliv.
V Haliči Rakušané o desetiletí dříve propagovali vznik Ukrajinců, aby neutralizovali vliv silně proruských Rusínů, kteří v ruském národě hledali své historické kořeny. A nároky ze strany Ruska. Ze stejného důvodu v tom pokračovali Poláci. Během první světové války a předcházejících letech tomu předcházel v Haliči teror na Rusínech. Rusínská městská inteligence i venkovští písmáci byli takřka vyhubeni. V Rakousku v koncentračním táboře Tallerhof a v Čechách byli Rusíni internováni v poněkud mírnějším Terezíně).
Anebo, mít kulturní autonomii a připojit se k ČSR. Z pochopitelných důvodů se zahraniční Rusíni i místní inteligence rozhodli pro třetí možnost. (O Rumunsku se neuvažovalo, to nebylo slovanský stát a získalo už Bukovinu.)
Rusíni, Židé, Rumuni a další menšiny vnímali ČSR jako svůj stát. Ztotožnili se s ním. Přinesl jim fungující státní správu a zákon. Většinu Svobodovy armády tvořili právě Rusíni. Vybudovaly se základní a střední školy s rusínským jazykem, začalo rozvíjet hospodářství, životní úroveň šla skokově nahoru.
U Maďarů a hlavně u Ukrajinců, přivandrovalých z Haliče, byla situace jiná. Jak jsem uvedl výše, v oblasti se během války změnila demografická situace, emigrovali Rusíni a Židé, stěhovali se tam Maďaři a Ukrajinci. Ti poslední i mezi válkami, ČSR je ochotně brala jako politické exulanty. Zatímco Benešova vláda v oblasti neměla během války vliv, probíhala politická ukrajinská agitace.
Co se týče tamních lidí, v roce 92 staří lidé vítali nás, turisty z ČSFR, jako vzpomínku na období mezi válkami, kdy "Češi řídili zem dobře" a žilo se tam nejlépe. Cítili se Rusíny. Po rozpadu SSSR chtěli znovu kulturní autonomii a rusínský jazyk. Kyjev jim to násilím zatrhl. (Kupodivu, lidskoprávníci v čele s USA, nic.) Za Majdanu také chtěli autonomii. Banderovci jim to zatrhli a kdo neutekl, šel sedět.
V postsovětské Ukrajině oblast volila jinak, než Halič nebo Kyjev. Zůstalo tam nejspíš jakési společné povědomí. Dnes generace do 40 let vůbec netuší (nebo předstírá?, fakt nevím, každopádně, výplach mozků byl značný), že existovalo (a v Rumunsku, Jugoslávii, Maďarsku, na Slovensku existuje, na bývalé PR také, ale už jen kolem 10 000 lidí), něco jako rusínský národ.
A ze země s kulturní autonomií a vlastním jazykem, je to dnes pro Kyjev pouhá provincie Zakarpatí...
Nesouhlasím, Dexxi
- Zakarpatsko byl v rámci RČS naprosto cizorodý prvek. Úplně ve všem.
- Přičlenění k RČS byl spíš obchod než cokoli jiného a upekli ho s Masarykem rusínští obchodníci žijící v USA, kteří se rusínských vzdělanců ze Zakarpatí "zapomněli" zeptat na názor. Přičemž na řadové Rusíny žijící na Zakarpatí pekli sborem všichni zvysoka. Podle toho to tam vypadalo a de facto vypadá dodnes.
O samostatnost se místní Rusíni pokusili celkem 3x v letech 1918-1919, ale marně. Stejně dopadl pokus z r. 1939. A autonomii jim sice čs. vláda slíbila, ale nikdy neudělila (stejně naložila se Slováky). Organizačně mělo Zakarpatsko v rámci RČS nejblíž k protektorátu (jmenovaný guvernér, zvnějšku dosazovaná státní správa voleb...).
- Jazykově mají Rusíni nejblíž k něčemu mezi staročeštinou a běloruštinou a společně s nimi ke staroslověnštině.
- Za první republiky se na zakarpatských školách NEvyučovala rusínština, nýbrž ruština, která byla Rusínům úplně cizí.
- K rozvoji došlo, ale pouze ve větších městech. Venkov a malá městečka zůstaly beznadějně zaostalé.
Rusíni na svou národnost nezapomínají ani náhodou. Tuhle jsem kecal asi dvě hodiny s jedním, který tu gastarbeitruje, a Vaše názory by ho asi dost nadzvedly.
Kulturní relativismus, manipulace
Rusínská organizace v Americe se (k území, které mezi válkami bude nazýváno Podkarpatská Rus) vyjádřila proto, že v té době bylo území de facto součástí Maďarska a žádné oficiální vyjádření místních nebylo možné. Rusínská místní inteligence také souhlasila, jakmile měla možnost, jak jsem uvedl již nahoře, bylo to jediné schůdné řešení. Pro pořádek, několik místních bylo pro Polsko, ale nezískali většinu. Dohledejte si to! :))
Většina obyvatel se s novým státem ztotožnila. A je úplně jedno, čemu se místní správa podobala. Kulturní autonomie byla dodržována. A to bylo hlavní.
Ke státní správě je potřeba lidi vzdělat. Což se dělo v míře nebývalé. Místní lidé byli za to mezi válkami vděčni. Místní inteligence tehdy ještě nemohla řídit zemi. I ve státní správě, byli obyvatelé PR, jen jich bylo málo. Nebylo kde brát.
A jestli se inteligence někdo" zapoměl" zeptat? Oni se jich zeptali, jakmile to bylo možné. Ale jenom některých. Kdo se ptal reprezentativního vzorků Slováků? A kdo se ptal Moravanů nebo Čechů? Ptali se jen některých... Který stát se po první světové někoho ptal ????????
A ze na ně všichni zvysoka, na ty prosté ... ??? Občane, vy teda perlíte. :-)))KOLIK ZNÁTE VYSOKÝCH POLITIKŮ, KTEŘÍ ZVYSOKA NA TY PROSTÉ NE ... ???
Zase z toho cítím váš KULTURNÍ RELATIVISMUS.
Přitom ČSR udělala pro PR během 20ti let víc než Ukrajina za let 70. Ještě dnes se tam používají prvorepubliková železnice, mosty přes řeky, nádraží, ostatní komunikace, továrničky, školy, pošty, vládní budovy, lázně...
Mám to nejen z pramenů z první republiky a počtu Rusínů, bojujících za ČR ve Svobodově armádě. Ještě v roce 92 žilo hodně pamětníků a s nimi jsem mluvil osobně.
PR byla cizí prvek stejně jako Slovensko. Obě země na tom byly podobně. Důležité bylo, že na PR se i Čech, s trochou tréninku, v pohodě domluvil. Cizí prvky prostě jsou a přestávají být cizí, stanou se vlastními nebo se stanou cizí z vlastních. To je prostě vývoj. Takže prvky bych sem netahal. Je to slovíčkaření.
Na PR se vyučovala ruština i rusínština. Ruština jako jazyk literární, Rusíni (část i v Haliči do I. světové) se pokládali za větev ruského národa. Rusínština tehdy brána jako místní nářečí ukrajinštiny. Bylo to nutné na základních školách, protože rusínština se hodně liší od ruštiny, méně od spisovné ukrajinštiny. Děti by nerozuměly. Můžeme hledat příbuzenské vztahy k jiným řečem, ale to neřeší vztah obyvatel k ČSR, ani jiné věci. Logicky má největší příbuznost s nářečím Haliče a Bukoviny, Lemkové jsou ovlivnění slovenštinou a polštinou. Poměrně hodně slov má rusínština svých originálních.
Když mluvíme o rozvoji, mluvíme o rozvoji celé země. Všude je rozvoj měst a venkova rozdílný. I Práskačka nad Černými lesy v Čechách, zvící 200 stálých obyvatel, je beznadějně zaostalá. PODLE VÁS. Není zde zdravotní středisko ani škola ani fabrika. Ale děti chodí do školy do sousední vesnice a jsou ošetřeni na středisku v další vesnici. Pravidelně chodí pošta a je k dispozici policajt. Věci se dají koupit v malém obchodě, třeba pojízdném. Polovina mužů pracuje v lese a vytěžené dříví se zpracovává na pile v nejbližším městečku a ve městě se ze dřeva vyrábí nábytek a papír. TOHLE jim PŘINESL ROZVOJ. Je to obdobné všude na světě. Tak nerelativizujte.
Mimochodem, na PR se rozvinul mimo jiné, dřevozpracující průmysl a těžba dřeva a lesnictví živily horský venkov.
Když jsem tam byl poprvé v roce 92, většina obyvatel se cítila Rusíny a dojatě vzpomínala na doby ČSR, jak se měla nejlíp v historii. Asi nezažili to, o čem relativizujete výše. Nebo to nebylo podstatné. V roce 2018 naprostá většina lidí pod 40 let vůbec netuší, že kdysi bylo něco jako rusínská národnost. Nebo to předstírají, nevím. Každopádně, ve škole se děti o tom neučí. TO NEJSOU MOJE NÁZORY, ALE TAM ŽIJÍCÍCH LIDÍ. Já je jen tlumočím. Pokud to vydáváte za mé názory, dopouštíte se i manipulace.
Na Slovensku a tam Ukrajina nikdy nesahala, jsou Lemkové rozdělení na Ukrajince a původní Rusíny. Velmi zhruba půl na půl. Před 100 lety, když UK neexistovala, byli všichni Rusíni.
Nevím, s kým jste mluvil. Já mluvil s více lidmi na místě i v ČR.
Schválně, kontrolní otázka: Kolik lidí na bývalé Podkarpatské Rusi se při posledním sčítání lidu přihlásilo k rusínské národnosti????
rusňáci
Je málo známe, že polovina rusínů žije na východním Slovensku. Skutečně se považují za samostatnou národnost podobně jako Kurdi, těch je ale na rozdíl od Rusínů cca 40 mil. Nicméně Rusíni měli vždy a mají doposud k České republice velmi kladný vztah, možná lepší než Slováci. Žil jsme v jejich prostředí v rámci vojenské služby a i později. Jsou to zlatí a naprosto otevření lidé. Je škoda , že k nám nepatří, i když chápu, že by to nebylo možné.