Krvavé finále

Velmocenské dění
pro nás tolik není.
Se sklenicí, s čibukem
počíháme za bukem
jestli z dubu nebo břízy
napijem se trochu mízy.
Kde sú boží bojovníci?
Do jednoho padli všici.
Prapor z pruhů zavlaje.
Dohodly to partaje.

dovolím si Tě malinko opravit. Spiš si několik divizí Slovenského Štátu bleskurychle vzaly zpátky.

Terazky sú konseqence. Po postelové válce začne hromadění jídla na zimu.

"v tomto prostoru neměli co pohledávat." Zejména, když by nám Hitler, jak pravil na pohřbu Heydricha, předložil po vítězné válce, coby národu směnku k proplacení.
Z tehdejších politiků asi nejdále viděl Edvard Beneš, i když i on si myslel, že Stalina a Gottwalda prekabátí v konečném účtování. Ale celkově se jeho předpovědi z roku 1939 překvapivě skoro vyplnily.
Byla tu ale jedna věc, která by naverbování a nasazení zajatých divizí SS proti Sovětskému svazu určitě zabránila. V Británii prohrál první poválečné volby Churchill a zvítězila soc. dem., ve Francii i v Itálii se do vlád málem dostali komunisté, protože lidé věděli jak to bylo a stará parta politiků v nových poměrech na tom s pověstí byla bledě. Za této situace lidé jako Patton neměli šanci.
To až za 45 let u nás v Plzni tomuto ničemovi stavěli sochu, ale ještě si netroufali bourat sochy generálů sovětských, ale už začínali. Pomalovávali beztrestně tanky na růžovo. Ale běda, když někdo chtěl ty růžové přemalovat zpátky na khaki, to byl trestný čin.
No přečkali jsme nejhorší díky Benešovi, Gottwaldovi, generálu Svobodovi a desetitisícům východních vojáků, i těm několika málo tisícům vojáků na západě. Přežili jsme to díky obrovským obětem sovětských lidí i "dělníků poslední hodiny na vinici Páně" ze Západu.
Mnoha těm ze Západu to sice moc pod fousy nešlo, ono se stačilo podívat na mašírující reprezentanty Velké Británie na olympiádě v roce 1936 v Berlíně, jak hajlovali jako jeden Angličan a jedna Angličanka Hitlerovi. No však jejich král se po abdikaci v roce 1937 lísal k Hitlerovo holínkám. A Chamberlain? Darmo mluvit.
Naši předchůdci tu v kotlince sídlí 1.500 let. Každá generace nese odpovědnost nad hroby předků za to, že svoje pozice udržíme. Pro někoho jsme se do německého tělesa zakousli příliš troufale, takže jsme nejzápadnější Slované a to by se mělo změnit. Pro některé se Rusové rozmáchli až moc na východ a neoprávněně si tak přivlastnili geostrategické výhody.
Jeden z 20.000 českých popravených komunistů před smrtí stručně pravil, "Lidé, měl jsem vás rád, bděte!"
Chápu, že agenti cizích zájmů by nejraději, aby tato věta byla vymazána z české historie. Odstranili desku s nápisem, přejmenovali stanici metra, ale podobizna zůstala v kameni, tu neodstranili, jen neznalý neví komu patří.

Nevíte někdo, kdo to všechno od Napoleona přes Viléma, bolševiky i Hitlera ráčiti platil?

Války, krize ani převraty bez peněz zisk nenadrbou. Jen blboně nechte ať si myslí, že válku dělají žebráci, krizi vytvoří zástupy chudáků a převraty politicky dohodnou sráči co ani nevědí jak na tom nadrbat. Sedm kulí v Sarajevu skončilo Hitlerovým plánem. Po kapitulaci Berlína přišli pro změnu s Maršalovým plánem. Pak přišli s plyšákovým plámem a pak se s barevnými plány roztrhl pytel. Společným jmenovatelem sou dycky žetony z kapitalistického kasína. A dycky jich je jako much, mraky much, za keré nejde legálně nakupovat z prostého důvodu. Je jich tolik, že by se za ně dalo koupit stovky planet a ty se nedaj reálně profinancovat ani se s nima nedá ručit. Ó pardon těm co si myslej že platěj něco z daní. Jimi ale de prznit měny a platit války, krize a převraty.

Normálního člověka do takového kasína nigdy nepustí. Ani vlastně netuší jak vypadají žetony, neví gde je do kasína vchod a nechápe mechanizmus jak se žetony dostanou do normálního světa. Neví kolik žetonů se platí převozníkovi a gdo jím je. Ale může pustit fantazii z obojku a typnout si jakej plán to bude teď. Může to ale procítit jakousi nadějí. Několika dohodám asi skončila platnost. A esli, tak něgdo s někým udělá dohodu další. A esli tomu tak opravdu je, může si myslet že existují dvě síly.
Myslí si, že jednu už zná z novin, že tu už zná, gdyž se mu propahuje každej den. Gdyž se mu ta síla zdá milostivá a nezabíjí ho a dokonce mu dává "práci" a přístřeší se stravou a eště čas k budování, myslí si, že je to síla hodná. A gdyž mu bere, myslí si, že je zlá. Takovej je prý osud. Že bůh o všem ví od začátku, dřív než to blboňovi na smrtelný posteli dojde.

Co můžou očekávat ostatní. Možná se v kasínu změní krupijér nebo se budou měnit pravidla hry. Záleží na tom, gdo, či jaké síly spolu hrají. Odpovědět na tuto otázku předpokládá schopnost poučit se z vývoja. Tento vyučovací předmět ale při obecném vzdělávání dycky chyběl. Nebyli a nejsou poučitelní učitelé. Ani v knihách o tem nezbyl atrament. Nebo o tem vítězové zapomínají své otroky informovat natož vyučovat. Mrchy.

Závěrem. Esli tedy smyslem těhotnosti doby je porodit dalšího blbečka do kasína, nebo porodí doba něco moudrého můžeme sledovat podle toho esli bude kolem teho moc řevu a jekotu nebo to bude probíhat přirozeně, tak nějak s láskou. Gdyž se povede přivést na svět dobrou sílu, doporučuji pro jistotu mít nachystaný ty napsaný potřeby, keré pak můžete vrazit té dobré síle do ruky. Aby to nevypadalo, že zas natahujete pracku pro almužnu.

Při té koronavirové (trochu)nudě (fitko zavřené, bazén taky) jsem pátral v knihovně mezi knížkami, které jsem kdysi koupil, ale spíše jen prolistoval než přečetl. A tak jsem nějakou náhodou, bez ohledu na datum, vzal do ruky "První týdny míru" (42. svazek edice Archiv, Mladá fronta 1985) od (později prof.) Vladimíra Nálevka. A čuměl jsem, neb jsem si znovu uvědomil šíři svých neznalostí.
Ono se to tehdy, kolem konce II. války, v Evropě (a nejen tam) náramně vařilo! Každý, kdo se alespoň trochu považoval za vítěze, chtěl prosadit své zájmy. Churchill zachovat impérium, Roosevelt/Truman dorazit Japonce (a to impérium převzít), Stalin rozšířit svůj vliv kam to jen půjde.
Zajímavá je třeba kapitola o Titově snaze získat Terst a dnešní Slovinsko až po řeku Soča (Isonzo), kde narazil na Brity a málo scházelo k tomu, aby po sobě začali střílet.
Dočetl jsem se například o tom, že v květnu 1945 probíhaly na severu Iráku těžké boje mezi britskou armádou a kurdskými povstalci, kteří se snažili prosadit vytvoření kurdské teritoriální autonomie bez ohledu na dosavadní rozdělení mezi tři státy, což navazovalo na podpis tzv. Paktu tří hranic v srpnu 1944, žádajícího ustavení Velkého Kurdistánu. Po šesti měsících (od května 1945) byli kurdské jednotky přesilou těžkých zbraní (dělostřelectvo a letectvo) zatlačeny do hor a jejich jádro se až v roce 1947 probilo do SSSR, kde získali jeho bojovníci politický azyl.
Velkým problémem byly spory o charakter Polska, které se najednou ocitlo na poněkud jiném teritoriu, než před začátkem války. Atd. atd. - byl to propletenec vztahů, sporů a zájmů. Sýrie a Libanon. Finsko!
Osobně se zas tak moc tomu Churchillovi nedivím - ze Stalina šel opravdu strach a ukazovalo se, že je poměrně nenažraný - Bulharsko, Rumunsko, pobaltské státy... !
Ano, měli jsme kliku, všechno nám (ČSR) spíše hrálo do karet, včetně odsunu Němců, který de facto probíhal už do května 1945, byť nejdříve živelně spíše v podobě jejich útěku než "vyhánění" - nejspíš věděli, proč zdrhají.
Všeobecnou náladu v české společnosti nejlépe vyjádřil výsledek voleb v roce 1946. Jak jsem s tím nejen my, ale i náš velký východní bratr později naložili, to už je jiná kapitola.
Ta kniha je samozřejmě trochu době cinknutá (vyšla 1985) a její obsah často vyznívá, že co SSSR činí, dobře činí. Ale zajímavé čtení to je každopádně.

Ještě bych se rád zastavil u léta trvajících sporů o to, zda měla západní vojska postupovat na československém území dále na severovýchod až na čáru Vltava/Labe. To mělo, myslím si, dva aspekty.
Prvním byl mezinárodně politický, kdy byly dávno předem mezi spojenci stanoveny čáry dotyku vojsk a Stalin si, ze svého pohledu zcela logicky, nechtěl angloameričany (ale hlavně ty Anglány) pustit dále na východ, než bylo dohodnuto.
Druhý aspekt byl čistě technokratický. Přesuny velkých mas vojsk nejsou vždy zcela přesné a do detailu řízené, lokálně mohou velitelé postupovat podle aktuální situace a nemusejí dost přesně vědět, kde se přesně nalézá nepřítel, v jaké je síle a jak bude jednat/postupovat - to je tzv. "mlha války". Nám se to dnes, se znalostí pohybu pomalu každé čety obou bojujících stran a dalšího vývoje, snadno mudruje - to jsme typičtí frajtři po bitvě. Navíc byl v té době v českých zemích náramný zmatek, některé jednotky Wehrmachtu se vzdávaly (směrem na západ samozřejmě), ale některé jednotky SS bojovaly dál. Do toho se připletli naši povstalci - prostě chaos. Umožnit pohyb proti sobě mimo koordinaci dvěma dosud spřáteleným armádám mohlo vyústit v nezamýšlená střetnutí (omylem), která by situaci ještě zhoršila - politicky i čistě vojensky.
Bylo tedy rozumné držet se předem dohodnutých čar dotyku, byť to pro některé povstalce mohlo být lokálně fatální.

Člověk to má po sobě přečíst! Omluva za hrubky....
Nejspíš to znáte. Člověk formuluje větu, pak se k ní vrátí a formulace trochu změní, ale shodu podmětu s přísudkem už nechá původní... je tam i/y...

pro rozšíření obzoru doporučuju: https://www.zakazanevzdelani.cz/r.php?51617538524773715676694d30594a436…

Druhá světová válka,dala šanci USA podrobit si další kolonie ve vyspělé Evropě.
Také to dokazovali,asi po nějaké domluvě,svoji vstřícnosti k Německé armádě,když jejich kapitulaci přijímali s nadšením.
V současnosti vidíme,že je Němcům zase dovolen nacismus.