Labutí píseň

Autor
Štítky

Pravidelní čtenáři vědí, že kromě jiných zálib jsem i sběratelem a stavitelem lega. Mám rád modelařinu, ale nejsem dostatečně zručný, abych si postavil skutečný pěkný model čehokoliv a tak to stavím z lega. Snažím se k tomu ale přistupovat stejně svědomitě jako kterýkoliv jiný modelář.

V současné době jsem propadl parním lokomotivám. Mám je rád. Parní lokomotiva je jeden z nejúžasnějších strojů. Všechny ty mechnické vychytávky jsou přímo vidět. Není to někde nějaká schovaná chytrá krabička, ale všechno jsou táhla, ojnice, kliky, čepy, písty a všechno vidíte na první pohled. 

A co teprve americké parní lokomotivy. Ti amíci ve své době dělali neuvěřitelně kreativní stroje. Parní stroje nebyly jen podél kol, tak jak to známe z evropy, ale podobaly se motoru do V, poháněly kardanovou hřídel podél celého vlaku, existovaly i lokomotiv s parní turbínou, jiné zase spalovaly uhelný prach,  byly mezi nimi pětisettunové kolosy nebo lokomotiv, které měly budku před kotlem vpředu. Vůbec byly USA ve třicátých letech neuvěřitelnou líhní kreativity. A po druhé světové válce vznikly stroje, které ty starší překonávaly o celé koňské délky. 

Jenže co to bylo platné, když už se na svět hlásily lokomotivy dieselové  a i špatná dieselová lokomotiva byla mnohem lepší, než ta nejlepší parní. 

Podobné to bylo třeba i se vzducholoděmi - američané také vyrobili letadlové vzducholodi plněné bezpečným héliem, které byly téměř stejně velké jako nechvalně proslulý německý Hindenburg. Ve své době to byl stejný vrchol techniky jako je dnes kosmický výzkum. Dokonce byla vyrobená i vzducholoď celá z kovu. Potah nebyl z plátna, ale jakéhosi tlustšího alobalu. A lítalo to. Perfektně.

Jenže se ukázalo, že se to nehodí k válčení a i mizerné letadélko s jedním mizerným kanónem do toho udělalo snadno díru. A velké hydroplány se hodily lépe i na přepravu cestujících. Vrchol techniky, ale perspektiva nulová. 

Budu ještě chvíli pokračovat ve výčtu technických udělátek... Před Druhou světovou válkou byly postaveny nejúžasnější bitevní lodě. V Německu Bismarck, v Japonsku Jamato, v USA Iowa. Ale pak stejně o všem rozhodly letadlové lodě vybavené poměrně zastaralými letadly.  Lodě typu Iowa existují dodnes, ale když mají v USA nějaký problém, ptají se bojechtiví prezidenti po letadlových lodích. 

Ty největší, nejdokonalejší a nejskvělejší důkazy lidského ducha se ukazují zpravidla ve chvíli, kdy už k ničemu nejsou. 

I ty katedrály dostavěli v době, kdy se národy od Boha už dávno odvrátily.

Máme nádherná divadla plná mramoru, štukatérské výzdoby, soch a obrazů, ale lidi stejně mnohem víc koukají na televizi. 

BBC, CNN a další média zpravodajsky pokryly celý svět. Všude mají studia, všude mají reportéry... a Trump nakonec komunikuje s voliči před twitter a lidi si zpravodajství o válkách prohlížejí přímo z místa dění na youtube. 

Mívám pocit, že to je skoro až zákonitý paradox. 

K SSSR jsme se přidali přesně v té chvíli, kdy jim skončil jejich hospodářský zázrak (unikli z krize ve 30tých letech a vyhráli válku) a naopak začali kulhat. Sice ještě dostali na oběžnou dráhu prvního kosmonauta a postavili první jadernou elektrárnu, ale pak už to začalo kulhat. 

K Západu jsme se přiklonili opět ve chvíli, kdy to začalo zadrhávat. 

Do NATO jsme vlezli ve chvíli, kdy se z obranného paktu stala prodloužená ruka amerických zájmů a vysokého postu dosáhl náš Petřík Pavlů ve chvíli, kdy přestalo být jasné, kdo do NATO ještě patří a začalo se mluvit o tom, že nám NATO vlastně ani nemusí pomoct. 

Do EU jsme vstoupili ve chvíli, kdy se rozjel Lisabon, který s rovnoprávný spolek rozdělil na vazaly a impérium. 

Hospodářství jde nejlíp čínským komunistům, nejvíc surovin má autoritativní Rusko a od doby, kdy se Ukrajina chtěla emancipovat, daří se jí nejhůř v dějinách. Ani Stalin a hladomor nezvládl takový úbytek obyvatelstva jako současná demokracie. 

Skoro si troufám tvrdit, že dnešní rozvoj informačních technologií je jen labutí píseň budoucnosti. Je to sice super, že se dovoláme z přenosné krabičky kamkoliv na světě a že skoro všude je wifi, ale už dávno nezkvalitňujeme komunikaci. Jen ji množíme. 

Pokud platí, co jsem výše popsal, tak brzy z toho všeho, co se dnes považuje za hogo fogo, nic nebude. Jen to jednoduše ještě nevidíme. Nejspíš už to tu dávno je, jen je to pod naši rozlišovací schopnost.  Letadlové lodě už byly dvacet let před bitvou u Midway, ale byly spíš pro smích a málo se jim věnovala pozornost. Tanky existovaly dávno před Heinzem Guaderianem, ale ani ty nejlepší maršálské mozky si nedovedly představit, co jednou dokážou. 

Letadla existovaly i za vlády vzducholodí, jen si nikdo nedokázal představit, jak velká jednou budou. A první dieselové vlaky vznikly v době, kdy se nadvláda páry zdála věčná. 

Darwin svá díla napsal také o sto padesát let dříve, než je někdo použil pro závěry konference ve Wansee, aby začali plynovat lidi ve velkém. 

Zřejmě i ten dnešní dolar, který umožňuje USA celkem bezpracně žít, byl sice skvělým vynálezem pro bohaté a mocné.... ale už si dovedeme představit i jeho konec. 

Většina toho, co se dnes zdá nezvratné a dominantní, bude za pár let na smetišti dějin. Všichni ti velcí Macroni, Merkelové i Babišové zpívají už svoji labutí píseň. Nakonec si nepodrží nic z toho, co považovali za své. Ani ti bankéři, Wall street či londýnská City tu nejsou napořád. Jen to ještě není vidět. 

 

 

 

 

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Trvalý odkaz

Dnes jsem strávil den doma a snažil jsem se vyhledat co nejvíce dostupných informaci
k situaci v SPD.. Narazil jsem na článek v PL, který na mne působil jako bomba.
Píše se tam, že ČT tiskovou konferenci točila, ale nezveřejnila. Já jsem ji dohledal.
viz druhý odkaz. DOPLNĚNÍ k odkazům výše.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Tak jsem se k večeru zašla podívat zblízka na střet demonstrujících "fašistů" a těch, kteří jim v pochodu bránili, tedy "antifašistů", v Brně.

Nějakou chvíli jsem čekala s asi 400 "antifašisty", až tamtudy půjde průvod asi 50 "fašistů". Nedočkala jsem se už, protože průvod "fašistů" byl předčasně rozpuštěn ve vzdálenosti asi 200 metrů od toho místa.

Nicméně, bylo to zajímavé pozorovat a poslouchat těch několik stovek čekajících "antifašistů". Dělali strašný kravál, mlátili rytmicky do spousty bubínků podobně jak to dělával hitlerjugent nebo nedávno oslavenci výročí Bandery v Kyjevě. Při tom řvali "fašisty v Brně nechceme". Hmm...
Zajímavý byl transparent "Antifašismus je ruční práce".

"Fašisté", kteří šli naprosto tiše, nesli transparent "Za svobodnou Evropu národů".

Všude bylo spousta policajtů těžkooděnců, blikajících policejních aut a dodávek, nad místem neustále kroužila helikoptéra - tahle sranda nás poplatníky musela stát dost peněz.

Novinářů z nejrůznějších televizí a novin tam bylo skoro stejně jako těch policajtů, chvíli vedle mě postával jako pozorovatel místopředseda Pirátů Holomčík s kamarády a všichni se dobře bavili.

Zatím bez slepic

Asi bylo pár potyček hned ve středu města, ale tam, kde jsem čekala na trase já a stovky antifáků, už průvodek nedošel, policajti ho předčasně rozpustili.

Takže já jsem se žádné bitky už bohužel nedočkala.

Zatím bez slepic

Ja beru "fasisty" jako rizene policejnimi provokatery a "antifasisty" mam za nefalsovane nacky,

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Než Lego mám raději Merkur. Má mnohdy praktické využití. Použili jej i Jaroslav Heyrovský a Otto Wichterle.

Zatím bez slepic