Neutopické zemědělství - z čeho a jak vyžít

Autor
Štítky

Dnes se budu opírat především o vzpomínky našeho dědečka, který byl právě jedním z posledních vesnických diktátorů, který ještě měl v rukou život (i smrt) nejen členů své rodiny, ale i čeledínů a děveček. Do družstva vstoupil sám a dobrovolně, byl z něj vyloučen a tu delší část života strávil jako krmič prasat. Zůstal poněkud v závětří a jako nezničitelný relikt přežil až do dnešní doby. Měl jsem možnost ho ještě vyzpovídat - to jsem se zemědělství teprve učil, ale stále žasnu, jak přesné měl dědeček postřehy a jeho rady měly téměř absolutní platnost, byť mi je mnohdy už nedokázal zdůvodnit. 

Začnu jednou z nejdůležitějších dědečkových vzpomínek. Každý se na vesnici snažil dopracovat k nějakému pozemku a to i dlouho po roce 45, dokonce i po roce 50, dokonce i po roce 55. Většina lidí si pamatovala Velkou krizi, která značně zamávala životní úrovní a nejlépe ji překonali ti, kteří měli pár árů záhumenku. Platilo to nejen pro zedníky, zámečníky, ale i pro učitele i čeledíny. Kdo měl záhumenek, ten nemohl umřít hlady. Tečka. 

Velikost záhumenků ve Vidlákově přežila do dnešní doby. Je velice racionální. Zhruba tisíc čtverečních metrů. To je plocha která se dá obdělat ručně po práci. Je to plocha na které zvládne jedna rodina velmi intenzívně hospodařit. Nebude tam mít obilí, leda na místech, kde se nebude dařit zelenině. Rozhodně tam ale bude mít brambory. Před bramborami ještě vysadí ředkvičky a špenát a po bramborách ledový salát a když bude dobrý rok, tak třeba i zelí. Na zbylé ploše bude všechno ostatní. Hlavně cibule a česnek, rajčata a hodně hodně červené řepy. 

Záhumenek této velikosti byl snem pro chudého vesničana. Leckdo bydlel v ratejně u sedláka, ale vlastnil kousek pole. Byl tak  zaopatřen na stáří a pojištěn, pokud člověk přišel o práci. Záhumenek zajistil přežití. 

Chalupníci, domkáři a další chudí obyvatelé vesnice pak mívali podobných záhumenků více a jejich snem bylo je povyměňovat tak, aby měli co největší díl pole pohromadě. Většinou šlo o čeledíny, kteří měli v pracovních smlouvách u sedláků vymíněno využití sedlákova nářadí či potahu. Taková rodina už obdělávala zhruba hektar. To už stačilo na pěkný vesnický život i velkou rodinu. Z jednoho hektaru bez problémů vyžila pěti - šestičlenná rodina. Na jednoho člověka není zapotřebí dva hektary, jak tu několikrát zaznělo v diskusi - naopak jeden hektar uživí vícečetnou rodinu a uživí ji dobře. Hektarový pozemek už nebyl jen pojistka proti hladomoru. Žena takového domkáře už nemusela chodit po službě, děti byly skromně ale čistě oblečené a sám domkář už nemusel dělat nádeníka. Navíc sedláci takové lidi rádi brali do služby, protože je nemuseli ubytovávat. Navíc hektar je plocha, kterou rodina zvládna v případě sucha zavlažit vodou z potoa nebo studny s jedním vozíčkem a sudem. 

V případě pěstování obilí byl tehdejší výnos z hektaru  1500 - 2500 kg a průměr se pohyboval těsně pod dvěma tunami. Pamatujete? Na chudé přežití stačí člověku 300 kg krup na rok. Jeden hektar uživil šest - sedm lidí jen v obilí. V zelenině se to zdvojnásobuje a v bramborách ztrojnásobuje.  "Zemáky a zelé - živobytí celé".

Obdělávání jednoho hektaru se také dělalo po práci u sedláka, ale ty nejtěžší práce už udělal pantátův pluh s koňmi. Práce u sedláka  pak zajistila nějaké ty deputáty, trocha peněz, zbytky na krmení a tak kdo měl na vesnici dům, měl u něj i prase, nebo alespoň králíky a rozhodně měl slepice. Kočí u sedláka nebo přední čeledín si vydělal už dost na pořízení krávy. Kráva už nejen zásobila rodinu mlíkem, ale přinášela do rodiny peníze, protože zbylé mléko se prodávalo.  Mít krávu sen každé děvečky, protože kráva znamenala každý rok nové boty k muzice a nové oblečení pro celou rodinu. Ostatní měli alespoň kozu, protože koza je kráva chudých. 

Veškeré toto zvířectvo žilo z ploch nevyužitelných jinak. Z mezí, remízků, bahnišť, krajů lesa, kopřiv kolem plotů a podobně. Děti ráno přinesly nůši trávy, pak šly do školy a odpoledne přinesly druhou nůši. Většina čeledínů pracovala nejen za peníze a stravu, ale i za podíl, protože to zvyšovalo jejich chuť k práci. Údajně za jednu dvanáctinu (ale neberte mě za slovo, dědeček si tím nebyl úplně jist). Když se hrabalo seno, každý dvanáctý vůz byl pro čeleď. To samé platilo při mlácení, vybírání brambor a podobně. Kdo měl chalupu a pracoval pro sedláka, ten uživil krávu nebo alespoň kozu, rozhodně uživil prase, králíky a slepice. Kdo chalupu neměl a žil v ratejně, snažil se mít alespoň kus pole a pokud takové políčko měl a oženil se s Máňou, která takové pole měla také, mohli mít dětí jako smetí. 

Mimochodem - slepice je vůbec vynález. Sežere cokoliv, prakticky je nemožné ji otrávit, většinu potravy si vyhrabe sama, stačí ji jen přemísťovat a každý druhý den vám dá vajíčko ve kterém jsou všechny důležité látky pro dospělého člověka. Rodině stačilo deset slepic na pokrytí všech potřeb vitamínů, stopových prvků a dalších nezbytných látek a k tomu nějaká culifinda z krup, brambor a zelí. Tisíc metrů čtverečních, zeleninová zahrádka, slepice, králíci a občasná nádenická práce stačilo na přežití hospodářské krize aniž by člověk přišel o všechno. 

Podobně úžasný vynález je koza. Napase se na skále na šípkovém keři, nepotřebuje rovné plochy, nezlomí si nikde nohu, je nenáročná, otužilá, přežije všechno. A dá nějaký ten litr mléka. Pokud měla mladá manželka doma kozu, mohla bez problémů otěhotnět - ta rohatá potvora jí dala všechno co potřebovala na výživu plodu. 

Když se to vezme kolem a kolem... Vidlákov má katastrální území zhruba 2600 hektarů a toto území před sto lety bez problémů uživilo tři tisíce obyvatel, přičemž do zdejšího katastru zasahoval i císařský velkostatek i nějaká církevní půda patřící Louckému klášteru. 

Masaryk sám měl politiku rozdělení velkých velkostatkových ploch mezi malé sedláky. Malý sedlák se o pole staral lépe a rozmanitěji a tak se na hektaru urodilo více.  Jinak ale platil starý sakouský zákon, že grunt o výměře menší než osm hektarů se už nesměl v dědictví rozdělit. Plus mínus osm hektarů, to už byl plnohodnotný podnikatelský projekt. Ten už uživil rodinu, nějakého čeledína i děvečku a zajistil dost peněz na invetice - dům, hospodářská stavení, chlévy, stodoly. Dokonce v té době měli i na to, aby mezi svými zahrádkami stavěli dva metry vysoké cihlové zdi místo plotů. Z osmi hekatrů... 

Pokud bychom poctivě využívali obdělávatelnou plochu v naší republice a dělali to tak jako před sto lety, mohlo by nás pořád být deset milionů zcela udržitelně dokonce s výhledem na rozmnožení. Tehdy naše země uživila podobný počet obyvatel a ještě se na tom přiživovala vrchnost, která úrodu z velkostatků nesežrala sama, ale prodávala ji do měst. V každém katastru byla zhruba třetina půdy v majetku nějaké formy velkostatku a ta živila města. Tehdy ještě většina lidí žila na vesnici. 

Prakticky vše potřebné jsme schopni si vypěstovat sami i bez moderních možností. Jen bychom museli mnohem víc dřít. A to je také to, co se doopravdy stane, až zvládne ta skvělá bezemisní zelená nová éra. Svým způsobem bude docela prča, až bude nedostižným snem každého měšťáka mít někde zahrádku, aby měl co jíst. Práci mít v Práglu nebude, tak se nastěhuje do chatky v zahrádkářské kolonii a bude se rýpat v hlíně. 

Dneska se nenadřeme, protože to za nás dělá ropa. Až nám ji zakážou, veškerou práci budou muset zase dělat lidské ruce. Práce bude levná, bude hodně chudých, ale není žádný důvod, aby se nenajedli a neměli důstojný život. Jen budou mít menší domy, menší byty, míň volného času a žádné zbytečnosti. 

Pozor... aby to nevypadalo, že se na takovou budoucnost těším - ani náhodou. Je mi dobře v době ropné, kdy za mě těžkou práci udělá pár litrů benzínu. Ale pokud taková doba nastane, není žádný důvod aby došlo na hladomor. Plochy máme víc než dost i když každý den o nějaké ty hektary přijdeme. Jsme schopni uživit veškeré naše obyvatelstvo bez GMO rostlin, bez velkého množství průmyslových hnojiv, bez velkého množství agrochemie. Dokonce jsme schopni to dělat lépe než před sto lety, protože naše znalosti jsou o dost dál a i když by zkrachovala dluhem poháněná ekonomika, infrastruktura nám bude sloužit ještě dlouhé roky. 

Navíc nevěřím v žádnou apokalyptickou krizi. Spíš řadu postupných průšvihů. Jednou pak historici najdou někaký dějinný milník, ale jen pohledem zpětně. My se jen budeme pozvolna přicházet o civilizační výdobytky. Ostatně už se to děje. Podívejte jak se vylidňuje centrum Prahy... jak si lidi kupují domy ve vesnicích okolo a čím dál tím dál. Ještě pár let a Praha bude rovnoměrně roztažená na celý středočeský kraj. 

Tu a tam krachnou nějaké ty automotive továrny a pak bude jen otázka času, kdy se začnou u baráčků objevovat králíkárny, anglický trávník dostanou slepice, objeví se ovocné stromky a pak už různé kůlničky a chlívečky. Velcí zemědělci v té době budou mít půdu tak vydojenou, že na ní zkrachují. Ale na zahrádečky to stačit bude.... Nejdřív blízko satelitů a postupně pak i dál. Původní pražáci se nastěhují do zahrádkářských kolonii do chatiček a budou rádi, že mají alespoň to. 

Já osobně budu za milník považovat to, až někdo zjistí, že je lepší chodit do kadibudky, protože to zajistí dost hnoje na slušně velký pozemek.

Pokud máte kolem baráčku tisíc metrů obdělatelné plochy, kupte si ještě nějaký ten rýč, motyku a vůbec ruční zahrádkářské náčiní. Třeba od Fiskarsu - to je lehké, dobře se s ním dělá a dlouho vydrží. Pěkně kompostujte, kompost sypte na trávník, kupte si nějakou knížku pro zahrádkáře, udělejte si pár záhonků a učte se pěstovat. Načtěte si chovat slepice a pár si jich pořiďte. Až bude zle, tak přežijete. Budete chudí, nadřete se, ale přežijete. Vaše šance se navíc násobně zvyšují, pokud budete vědět, jak vám co na vaší půdě a sluníčku jde. Pokud máte starou kopanou studnu, jste v podstatě vysmátí. 

Pokud si kolem domu chcete udržet pěkný trávník, budete na něj potřebovat víc strojů, dražších a víc času než kdybyste tu plochu obdělávali pomocí nějakého jedoosého malotraktoru. Spočítejte si, kolik jste dali za sekačku, křovinořez, vertikutátor, provzdušňovač a mulčovač (nebo kolik jste dali za sekací traktorek) a porovnejte to s cenou jednoosého malotraktoru ze stejného Mountfieldu...

To co píšu samozřejmě není pro každého... Ale pokud nás čeká velký ekonomický krach, dost vám pomůže, pokud žijete na vesnici, máte pozemek a umíte na něm produkčně hospodařit. 

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.5 (63 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

A co budou všichni dělat, když se změní klima a krize bude kvůli suchu, neúrodě nebo když dokonce přijde doba ledová? A nic neuroste, dobytek nepřežije ... Teď, babo, raď. Zdejší kibicování je pěkné, ale do reality to má pěkně daleko. Tohle může fungovat za předpokladu, že jede systém. A v opravdu pořádné krizi systém funkční nebude. Takže je to celé utopie, ale koníček je to pěkný.

Průměrný počet slepic: 3 (1 hlas)

Více méně je tento problém vyřešen.Budeme muset stavět např. vertikální skleníky(pro neznalé např. zde http://www.ekobydleni.eu/architektura/tak-trochu-jiny-sklenik) a bohužel v nich kromě zeleniny a ovoce pěstovat i některé obilniny. Celé se to redukuje jen na zajištění energie.Příklad můžeme vidět na Islandu, kde ve sklenících pěstují kromě zeleniny i subtropické ovoce a dokonce i banány. Technologie dnes máme, není to žádná utopie. Dobytek budeme např. krmit granulátem z řas. Limitující je jen ta energie.Není to žádné kibicování.

Zatím bez slepic

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.