Neutopické zemědělství - zima

Autor
Štítky

Nejprve krátce na úvod...

Ano, jsem poněkud připraven na případný problém se zásobováním, výpadek v dopravní obsluze, ba dokonce bych nějakou dobu vydržel i při  výpadku elektřiny. Ale i s plným rancem štěstí bych svou osobní výdrž odhadl asi tak na čtrnáct dní. Pak už by začalo být ouvej i vesnickému Vidlákovi. 

Mé články vám mají přiblížit, co to znamená dělat skutečné doopravdové soběstačné zemědělství bez vlhkých snů o permakultuře nebo superzdravých potravinách, které samy padají do klína, nepotřebujeme k tomu žádný benzín ani elektřinu ba ani práci a všichni budeme šťastní, zdraví a všem bude dobře. Píšu o době, kdy lidi dřeli do úmoru, aby byli soběstační, dopláceli na to zdravím, úmrtností dětí a osobní závislostí na libovůli malého diktátora, který do slova a do písmene rozhodoval o jejich životech.  Píšu o tom proto, že ještě žijí poslední pamětníci této doby. 

Pokud se zeleným soudruhům podaří nastolit jejich utopii, nebo pokud se kapitalistickým globalistům podaří všechno rozhasit a zvládnou pořádný krach, pokud se na nás navalí nějaké brutální sankce, pokud se zadaří udělat pořádný blackout a zakázat nejen uhelnou, ale i jadernou energii, nebo pokud si to prostě poděláme sami svojí nevzdělaností a neschopností naučit další generaci užitečným dovednostem (na tohle bych si vsadil nejvíc) tak se vrátíme do časů příšerného, ale  soběstačného a velmi ekologického zemědělství. Ti šťastnější budou dřít dřít a dřít od rána do večera a poslouchat svého pantátu a budou odevzdávat daně něčemu, co se  třeba alespoň trochu bude podobat státnímu útvaru. Ti méně šťastní budou poslouchat svého mafiánského kápa v něčem, co se bude podobat Islámskému státu. Ti zbylí budou mrtví.  

Nevěříte? Vlk kdysi publikoval jakéhosi autora, který projel Donbas ve válečném stavu a největší dojem na něj zanechal děda, který bez ohledu na válku plel na svém políčku brambory. Přečtěte si to. Stejně tak Rusové přežili devadesátá léta na svých záhumencích. Tedy ti šťastnější. V Rusku ale celkem není s volnou zemědělskou půdou problém.  U nás by to bylo horší. 

Dnes to bude o zimních pracech skutečně ekologického a soběstačného zemědělce bez nějakého přikrášlování. 

V prosinci a lednu byly zabijačky. Zajistit si maso na vánoce, vyškvařit si co nejvíce sádla pokud možno na celý rok, zakonzerovovat nebo vyudit nějaké to maso. Jakmile klesly teploty, povolával se řezník - kruponář a jelo to. Zabijačky se konaly prakticky každý den, zabijačkové produkty ve formě výslužek kolovaly po celé vesnici, takže v prosinci a lednu se celkem všichni slušně najedli. Ti nejchudší a děti chodili vypomáhat k těm bohatším a protože jitrnice a jelita nevydrží moc dlouho, musejí se rozdávat po sousedech a sousedi pak zase rozdávají při svých zabijačkách.  

Z každého prasete se platila daň formou kruponu. To je ta nejkvalitnější kůže z vepřových zad. Musí se umět odborně stáhnout, nesmí se narušit třeba pařením v neckách, prostě se to musí s kruponem umět. Mám doma ještě starou učebnici, párkrát jsem to s kruponem zkusil, ale neumím to. I tenkrát proto byl u každé zabijačky profesionál řezník, který svým umem zajistil čistou rychlou práci, co nejmenší ztráty na mase i sádle. Vyplatilo se to. Ŕezník už tenkrát chodil s brašnou ve které měl nože, nástroje na oškrábání a mlýnek. Překvapio mě to - ale mlýnek na maso si nosil řezník sám. Točení klikou se ujal nějaký starší kluk, který si tím vydělal na večeři pro celou rodinu. Nadřel se. Tehdejší řezníci uměli střívka nabíjet prejtem prostě v dlani. Nepoužívali žádnou nabíječku - navlékli si střevo na prsty a dlaní prováděli pohyb v podstatě opačný než při dojení a z ruky jim lezla hotová jitrnice. Dodnes je to pěkná machrovinka. Pokud je mezi vámi někdo, kdo to umí, má u mě otevřené dveře. Zásobím ho chlastem na slušnou cirhózu jater, když mě to naučí. 

Maso se nakládalo do škopku, zalévalo slaným lákem a nechalo se proležet na uzení a na pečínky. Jak vidno už před sto lety se maso křehčilo pomocí vody. Ale pravda je, že cena masa se odvíjela od skutečného masa a ne od jeho naducání vodou. Úprava se dělala až po zvážení. Po několika týdnech ve škopku se maso udilo, zavařovalo nebo dávalo do konzerv. Konzervace už byly poměrně běžná - plechovka pak ve sklepě vydržela klidně do podzimu. Ale pokud se nedalo pozor a udělalo se to špatně, vyvinul se botulotoxin a rodina byla po smrti... Ono je to na konzervě vždycky poznat, ale lidi byli chudí, škoda plýtvat jídlem a tak občas zamhouřili oči a dali si maso z nafouklé plechovky a bylo to jejich poslední jídlo.

Nejdůležitější ale bylo sádlo, protože bylo na všechno. Mazalo se na chleba, mazaly se s ním boty, všechno se na něm peklo i smažilo. Zkuste si udělat vdolky na oleji a na sádle. Rozdíl poznáte na první kousnutí. Použité sádlo se shraňovalo a dělalo se z něj mýdlo. 

Na začátku zimy se také vybily nadbytečné slepice, kůzlata, telata, krávy, býci, krůty, králíci a vůbec všechno co by přes rizikovou část roku potřebovalo žrát a nebylo by co. Vesnický člověk se masa najedl do sytosti v podstatě jen v zimě. Zhruba od mikuláše do masopustu se dostalo zpravidla i na nejchudší, protože těm ostatním už maso lezo krkem. 

Jak skončily zabíjačky a povolily nejhorší mrazy, vyvážely se senkrovny. Tedy žumpy. Kdo měl nějaký chlév nebo stáj, ten měl někde vedle i příslušnou jímku do které celý rok natékala močůvka. Podobně by mělo být vystrojené i každé hnojiště - hnůj by měl být na neprosákavém povrchu a voda by měla natékat do jímky.

Jakmile to bylo možné, zapřáhly se fasuňky se sudy, ti větší měli už něco podobného dnešním fekálním vozům, jen to táhli koně. V prvé řadě se močůvka navezla a vykropila na ozimy - bylo nutné to udělat ještě v zimě, protože na jaře by dusík v močůvce pole spálil podobně jako přehnaná dávka průmyslových hnojiv. Dělalo se to za mrazu, aby se močůvka nevsákla moc prudce, ale něco se ještě odpařilo nebo aby ji rozředil sníh. Zároveň močůvka dodala i první vodu - protože v zimě se prakticky nic neodpařuje a i když jsou u nás prosinec, leden a unor nejsušší měsíce, jsou důležité pro podzemní vodu. Téměř vše co v těchto měsících spadne, to zůstane v půdě. 

Pokud ještě nějaká močůvka zbyla, vyvozila se na pole kde se sely brzké jařiny - tedy především na ječmen. Kukuřice se moc nepěstovala, hlavně pro krmné účely. Ve špatném roce se zpracovala na siláž, v dobrém se nechala na zrno. 

Pak už se rozhazovala průmyslová hnojiva. Tenkrát ještě neřešili množství dusíku v hnojivech - dusíku mělo pole dost od podzimního zaorávání hnoje a od močůvky. Používalo se nejčastěji guáno, které je bohaté na draslík a fosfor, což jsou spolu s dusíkem nejdůležitější prvky pro výživu rostlin. Ale brambory třeba potřebují hodně síry, takže už tenkrát se používaly různé sírany, nebo alespoň hnědouhelný popel. 

Mimochodem - sírany se díky postupující průmyslové revoluci prakticky přestaly používat, protože síra díky kysleým dešťům padala z oblohy sama. V druhé polovině dvacátého století díky tomu téměř vymizely plísně na ovoci nebo vinné révě, ale zase to škodilo v horách smrkům. Pak se elekrárny odsířily a odloučený materiál se vozí opět na pole přímo, ale zpravidla jako nějaká sloučenina dusíku, což se dneska dělá se vším - ať dáváte na pole co dáváte, vždycky je v tom i dusík, protože ten v půdě ubývá, odpařuje se a přitom je to nejpotřebnější prvek pro stavbu rostlinného pletiva a je to základ dnešních výnosů. 

Dnešních výnosů se dosahuje především tím, že rostlina má k dispozici tolik dusíku, kolik by jí příroda nikdy nebyla schopná dát ani kdyby se pole hnojila hnojem každý rok. Proto byly tehdejší výnosy třetinové i čtvrtinové oproti dnešním. 

Pak už se čekalo na jaro... jakmile oschly hroudy, začalo se vláčet, urovnávat a připravovalo se na setí. Hospodyňky už předpěstovávaly zeleninu krátkých dní - špenát, ředkvičky, hrášek a podobně. V našich krajích šlo o to zasadit vše včas, aby se stihly jarní deště, které přicházejí v druhé půlce března. Pak zpravidla bývá delší suché období. 

Mezitím se samozřejmě stříhaly vinohrady, ořezávaly se ovocné stromy, zpracovávalo se dřevo na topení, opravovalo se zemědělské náčiní, když to šlo, jezdilo se do mlýna. Mlátičky ještě také byly v provozu, domlacovaly se poslední snopy, fukary dočišťovaly zrno, hospodáři se snažili moc neprodávat, protože cena stoupala a čekalo se na jaro, kdy se za obilí dostalo víc.

A vyměňovalo se osivo. To byl dobový způsob, jak si zajistit výnos. Už při žních sedlák dbal, aby se nejlepší snopy z nejlepších polí dostaly stranou. Ty se vymlátily co nejšetrněji, zrno se proselo aby zůstaly jen nejlepší zrna, uložily se na to nejsušší místo, protože pokud stoupne vlhkost, v zrnu začnou ihned probíhat klíčící procesy. A v zimě se pak vyměnily na co největší vzdálenost. 

Měli tenkrát odpozorováno, že výnos ze zrna popstupně klesá a dá se to řešit tím, že se zrno přemístí ideálně do jiného typu půdy i podnebí. Existovala na to celá pořekadla, dnes už je to pasé, neberte mě proto za slovo, ale tuším že pšenice z těžké půdy musela do lehké půdy na teplejším místě. Pšenice z lehké půdy musela do těžké půdy a nezáleželo na teplotě. Pšenice z říční nivy potřebovala drsné zacházení a na nivu musela jít pšenice z tepla. Sedláci zpravidla měli ty výměny dávno vymakané a zajištěné "na věčné časy", takže v zimě formani převáželi pytle s osivem. Zrno které prošlo při převozu mrazem navíc po zasetí lépe rostlo. Ale neplatilo to absolutně. 

Dědeček vzpomínal, že byly roky, kdy doorával poslední pozemky na Nový rok. Na podzim se to nestihlo a zima byla tak mírná, že to šlo. Svým způsobem v zimě nevadily ani velké mrazy, ani mírné zimy. Vadily velké a prudké teplotní výkyvy a holomrazy. Pokud teplota klesla pod -10°C a pole nebylo pokryté sněhem, začaly být ozimy poškozené. Pokud to trvalo dlouho, zaorávalo se to zjara a dávalo se něco jiného - zpravidla brambory. 

Hospodáři samozřejmě starostlivě sledovali především koně. Ono je to takové zvíře na nic... sice dobře táhne, ale je choulostivé na krmení i péči. Dědeček sice koně miloval, ale když pak hospodařil sám, pořídil si raději voly. Ti byli mnohem více bezúdržboví. A když bylo možné koupit použitelný traktor nebo motorový pluh, dost rychle si to hospodáři pořizovali i na dluh. Kůň se prodal a ušetřené peníze za krmení bez problémů splatily traktor a ještě zbylo.  Navíc stačil jeden traktor pro několik hospodářů. Zpravidla se to řešilo tak, že příbuzní navzájem spolupracovali. Jeden koupil traktor, další parní mlátičku, třetí fukar... a tak podobně...

Když v roce 1950 přišli komunisti zakládat ve Vidlákově JZD, tak jim místní vysvětlovali, že přišli s křížkem po funuse, tehdejší mladí moderní a dynamičtí jinoši tehdy učili místní sedláky něčemu, co oni už padesát let dělali tak tomu jen začali říkat kolektivizace a zrušilo se všechno co mělo smysl. 

 Oni ti sedláci totiž svoje závazky "kontrolovali korunou". Sousedi si za vzájemné služby vzájemně platili (samozřejmě mimo berňák) a tak bylo jasné co kdo komu a jak.  JZD pak vzniklo zcela dobrovolně, protože většina sedláků to tak stejně dělala. Problémy nastaly, až se předsedou stal nějaký komunistický kádr z Kraje. Kdyby soudruzi komunisti nebyli blbí a byli ochotní trošku čekat a uplatňovat soft power, během dvaceti let by se k formě družstva nebo jiného podílového vlastnictví stejně dospělo.

Jak vidíte, každý zemědělec prchal od soběstačného zemědělství co mu síly a peněženka dovolila a vysloveně se těšil na to, až bude spolupracovat s kapitalistou na mechanizaci a s bankéřem na financování té mechanizace. Tehdy ještě měli radost z průmyslových hnojiv i agrochemie a byli rádi, že to mají, protože to dost řešilo hladomory.  Samozřejmě nemohli tušit, že za pár generací se vytratí nejen znalosti o soběstačnosti, ale také úcta k půdě a nakonec i úcta k práci. Že jednou jejich potomci dostanou půdu v restitucích a tu nejcennější věc na které se nadřely desítky generací - úrodnost - během jedné generace vydojí na suchopár. 

 

 

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.5 (64 hlasů)

Komentáře

In reply to by Hejtman (neověřeno)

Trvalý odkaz

A s completni robotizaci bude potreba hromada lidi na opravovani robotu a to znamena uceni, protoze je samozrejme budou upgradovat co 3 mesice.

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)

Když vím, že společnost to potřebuje! To jste komunisti? Co by vám říkal Pavka Korčagin? To vypadá, že z rozvinutého socialismu vylezli sami kulaci a vyčihováci! To se výchova minula účinkem? Já se na to vyseru, takový odmítavý přístup k práci! V takovém nízkém věku! Dáváte pěkný příklad. Já dřu jak kůň a nakonec budu parazit.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

budete jak Charles de Batz de Castelmore znamy jako d'Artagnan, ktery zemrel v utlem veku 62 let v praci.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Zoubky zatínám, co to jde,
jé, hele, další jsem si díky tomu vykousla.
Jela bych, jela,
jenže jsem lehce nahraditelná,
mou profesi zvládne vícero lidí,
takže svět na mě nevisí.
Raději občas pohlídám vnuky,
zajdu s motykou na pole
(snad při tom do brázdy nepadnu),
pootáčím květináčky s kytkami,
ale jen opatrně,
aby se mi kytičky nepoblinkaly,...
Že su komunistka?
To by prosím pěkně nešlo,
otec sice byl,
chodil na protipožární žňové hlídky,
ale matka nikoliv,
a tak co ze mne může tak asi být?
Sociální demokrat :-)))))
To je pěknej příklad :-)))
No, jako že su nevhodnej parazit též,
svědčí o tom, že kvůli mě
v sobotu zablokovali na jiném serveru
celou diskusi pod jedním článkem.
Tož tak, asi su "pěkné dílo",
jak mi často říkávají :-)
Vy se aspoň můžete usmívat pod fousa,
ale co můžu asi tak já :-)))

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

někdy i déle, někdy méně - jak společnost potřebuje. Potřebuji zaplatit daně, aby mě soudruh lékař dovedl správně ošetřit a rota soudruhů policajtů správně převezla keltskou hlavu do Olomouce. Soudruh dolínek plánuje lety do vesmíru a to taky nebude zadarmo. Člověk musí být uvědomělý a hledět vpřed, ne se čumět pod nohy a šlápnout přitom do hovna.

Průměrný počet slepic: 3.8 (9 hlasů)

Tož já jen 28 let a vždy na jaře, když jsem odevzdala daňová přiznání, jsem zjišťovala, o kolik dioptrií potřebuji více,
takže šlápnout pak do exkrementu není vůbec složité, hlavně když jdu na dvůr mezi slepice :-)

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)

Vlakem nebo busem jsem jel před 30 lety a už nikdy, nejsem debil, abych vložil svůj život do ruky diletanta. Ale každý člověk může dělat to, na co má. Já bych chtěl dělat do smrti, abych se nenudil nebo dokonce někoho neotravoval.

Průměrný počet slepic: 2.8 (6 hlasů)

Tak Ládíku, nejak si vymazal informaci, že přitom studiu TY DOSTÁVÁŠ "prachy/službu" zadrma na úkor státu. Když už tak prosím nějak seriózně ;)

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Pánbůh dobře slyší.
Ruka je na myši.
Myška dělá čáry máry
dělá stopy trubek páry
točí v rohu, v obloučku
v roubence na paloučku
či v kotelně na Slavíči;
dneska už tam těžko syčí
netěsnící ventil Duko;
drž se pevně blbá ruko
myška tiskne prachy lehce,
kdo ju drží, ten sa chechce.
Lehko nabyl, lehko pozbyl
prasátko si dávno rozbil
kam se oslík na myš hrabe
mezi ušima se škrábe.

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

In reply to by Dagmar (neověřeno)

Trvalý odkaz

A ty, ty to umíš?

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

Dagmara je královna, umět nemusí.

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

a dobře utajený, s cukrovou dělostřeleckou přípravou. Dělný lid si na palbu zvykne a kdo něco umí, rozvíjí šedou ekonomiku. Cílem moderního státu, řízeného skopčáky, je debilizace mas tak, aby neuměla vyrobit zboží pro šedou ekonomiku. K tomu jsou zapotřebí 2 generace oblbování; za 10 let bude dosaženo cíle.

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Kdo pri cinkani klici myslel na to, jak se bude za 30 let pripravovat na hospodareni a zivot jako v roce 1850 - nebo aspon 1920?

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)

Po 30 letech jsem myslel, že bude ještě hůř

Průměrný počet slepic: 3 (3 hlasů)

doufam v rok alespon 1950

tj zaklady elektrizace, malo aut, zmensujici se internet na uroven roku 1998

ale je mozne ze se toho za 20 let doziji

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Záhumenky, králíkárny, kurníky, chlívky všech velikostí se chytají do módy
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Hovezi-drazsi-o-117-Kc-ve…
Díky moudrému směřování EP a EU návrat samozásobitelství není daleko. Zpět do roku 1960. Vysekané pangejty, babky z kárkami.
Už se moc těším.

Průměrný počet slepic: 4.7 (7 hlasů)

takhle to samozasobitelstvi udelame jak v rusku do roka

uvadim jen jednu citaci

Skupina zákonodárců z řad Zelených a socialistů 5. února v Evropském parlamentu podpořila výsledky zprávy na zahajovací akci v Evropském parlamentu a vyzvali, aby nový způsob oceňování masa byl začleněn do Evropské zelené dohody a do nové potravní politiky EU, strategie „Farm to Fork“ (F2F). Informoval o tom server EURACTIV. Cílem je, aby maso bylo zatíženo daní tak, aby kilogram hovězí zdražil o 4,7 €, tedy dle dnešního kurzu o 117 korun. Kilogram vepřového by měl zdražit o 3,6 €, neboli o necelých 90 Kč. A nebylo ušetřeno ani kuřecí, to by mělo dle zelených plánů zdražit o 1,7 €, což odpovídá 42 Kč.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

Nikdy jsem netušil, že Okamůra má v Bruseli tolik příznivců. Pokud takhle budou pokračovat, tak je to náš příští premiér.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

Ano, pane admirále!
Nikdy bych byl býval nevěřil, že budu někdy v životě volit někoho jako Okamůru, ale oni mě ti bruselští k tomu nakonec zase donutí. Už se jednou stalo, ale zase jsem vyměkl.
Hlášení podal kapitán v.v. (nikoliv dálné plavby, ale dozorčí synoptik, 5.letecký stíhací)

Průměrný počet slepic: 5 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

Tak sadba IMPALA a MARABEL je už na cestě. Mám připravené sirné hnojivo SULKA z Bauhausu, půdu překopanou krumpáčem a navrch listí s trochou koňského hnoje (spíš sláma z podestýlky a semtam bobek), listím a kompostem. Kdy ty brambory zasadit, aby nezmrzly? Tady na kraji Prahy sice mrzne vyjímečně, ale zkušenost říká, že Ledoví muži obvykle fungují. Ale přece se nedají brambory sázet v půlce května. Tak to tam šoupnout na přelomu únor/březen, když nebude mrznout nebo později? A má smysl to na noc před očekávaným mrazíkem třeba zakrýt plachtou, je to je záhon, tak teoreticky by to šlo?

Průměrný počet slepic: 3.3 (4 hlasů)

In reply to by Kadlas (neověřeno)

Trvalý odkaz

Kadlasi (nebo kdokoli další), můžete doporučit dobrý e-obchod? Osvědčila se nám odrůda ANUSCHKA a chtěli bychom letos zkusit i BELANU. Díky.

Průměrný počet slepic: 3 (1 hlas)

No tak já žádnej jinej neznám, tak nevím, jestli je dobrej, koupil jsem to přes www.ovosadba.cz a odeslali mi to hned druhý den. Ty odrůdy tam mají.

Průměrný počet slepic: 3 (1 hlas)

In reply to by Kadlas (neověřeno)

Trvalý odkaz

za info!

Průměrný počet slepic: 3 (1 hlas)

In reply to by Kadlas (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nač spěchat? Ale když tak přikrýt netkanou textilií, nebo přihrnout hlínou, ony si bramborové lístky cestu ven najdou.

Průměrný počet slepic: 3 (1 hlas)

In reply to by Kadlas (neověřeno)

Trvalý odkaz

Kadlasi, brambory patří do teplé hlíny. 

Jeden rok jsem dával brambory zhruba v půlce března. dva řádky jsem nestihl dodělat a pak přišly ještě ranní mrazíky a teploty do + pěti stupňů. Trvalo to ještě čtrnáct dní a oteplilo se až na začátku dubna. Tři týdny po první sadbě jsem to dodělal. Ty později vysazené brambory vylezly dřív a měly lepší úrodu než ty dřívější. Zima je podtrhla. Od té doby si s tím nedělám hlavu a dávám brambory až v půlce dubna - prostě když už je teplo.  První Impaly sbírám na začátku prázdnin a sklízím na začátku srpna. 

Květnové ledové muže neovlivníte. Ale je lepší, když přijdou na nízké zelenisko než na vzrostlé. Pokud přijdou na vysokou nať, už to nezachráníte. pokud přijdou na nízkou, bez problémů to obrazí a na úrodě se to skoro neprojeví. 

Pokud květnové mrazíky hrozí, stačí nať přikrýt celkem čímkoliv. Dokonce postačí večer zapálit malý táboráček a na noc ho udusit mokrým listím nebo trochou hnoje či slámy. Stačí trocha kouře nad zemí a mráz nemá šanci. Stejně poslouží igelit, starý pytel, plachta, cokoliv... 

 

 

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

Jednou tak nějak nebyl čas a dopadlo to tak, že jsem brambory sázel do vyhřáté půdy 10 června.
A jak pěkně do podzimu narostly :-)

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

Já mám brambory za plotem, ale kamarád u lesa a zahání je kuší.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Díky

Průměrný počet slepic: 3 (1 hlas)

Jojo, nás na okraji Vysočiny je vše o dva týdny opožděno, takže se brambory sází plusmínus začátkem května. Perlička - dcera dovezla po Vánocích z Francie leták z jakéhosi tamního zahrádkářského obchodu, nabízeli tam různé druhy brambor na sadbu, odstupňované asi po 14 dnech počínaje půlkou února. Bylo to z Bretaně, díky oceánu tam v zimě nemrzne, no a v létě se v něm koupají v neoprénu.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

o osudu izolované gaelské komunity na ostrově Hirta (St. Kilda; Vnější Hebridy - Outer Hebride).
Naplnil se v r. 1934, kdy poštovní loď odvezla z ostrova posledních asi 50 přežívajících na pevninu do Skotska.
Ta komunita byla několik set let víceméně soběstačná, skoro bez spojení s vnějším světem. Živila se hlavně sběrem alkouních a papuchalčích vajec, lovem alkounů a papuchalků, rybolovem, velmi skromným zemědělstvím a výrobou sukna.
Existuje pár filmů (nesjtarší tuším z roku 1908) a pár desítek fotek dokumentujících, jak "život" takové komunity vypadal. Plus záznamy v knihách vedených pastory, kteří na ostrově pobývali nebo na něj dojížděli, a v denících těch, co uměli číst a psát.
Docela hrozné čtení i koukání. Ale poučné; případný kolaps "západní civilizace" a NUTNOST přežívat soběstačně by opravdu nebyly žádnou romantikou. Tak, jako jí nebyl venkovský život v pazdernách, ratejnách, čelednících, pastouškách, vejmincích, chaloupkách a domcích, chudobincích etc.

Zemědělská "komunita" byla přísně hierarchická a velmi, velmi krutá a sobecká. Vzájemně komunikovaly a případně si (vždy úplatně) vypomáhaly pouze skupiny sobě rovné. Čím níže postavená skupina, tím horší byly mezilidské vztahy (bo přežití bylo mnohem těžší a mnohem víc vyčerpávající). A platilo to i v jednotlivých rodinách - nejstarší syn, ostatní případní synové, dobytek, pole, pak hodně dlouho nic a na úplném konci byly dcery a čeleď spolu s nádeníky.
Nedělejme si iluze...

Průměrný počet slepic: 5 (11 hlasů)

Myslím, že srovnávat možnosti (i primitivního) zemědělství na ostrově na 58° rovnoběžce sev.š. a u nás je poněkud... Ale zase bychom neměli tu výhodu přítomnosti alkounů a papuchalků 🤔

Průměrný počet slepic: 3.8 (6 hlasů)

Na Vnějších Hebridách se odehrává román Morrise Westa "Léto ryšavého vlka" - a to je právě ta idylka a romantika, vytvářející iluzi. Podobně jako jeho další román, odehrávající se v Tichomoří "Zegrlarz" (koupil jsem kdysi v Polském kulturním středisku).
Ty katastrofické vize jsou nějak lidstvu vlastní, třeba sice ponuře, ale vlastně až jako určitou idylu líčí konec lidského světa po jaderné válce Nevil Shute v románu "Ostatní brzeg", kde ve filmovém zpracování hraje čackého kapitána poslední US jaderné ponorky Gregory Peck.
A do třetice (vím, že se opakuji, když už mám skoro dočteného toho nového Žižku) očekávali konec světa lidé i ke konci roku 1420. Měla nastat věčná říše Kristova a praví věřící (tj. husité) měli být spaseni, na rozdíl od katolíků, kacířů, moslemínů atd., až (nedej bože) atheistů. Když konec nenastal, byli toho mnozí tak zmateni, že se o to víc začali mordovat navzájem.
A protože "Nihil novi sub sole", byl bych moc zvědav, jak by reagovali ekoalarmisté, kdyby se Zeměkoule začala najednou v historicky krátké době ochlazovat - třeba vinou nějakých slunečních či jiných vesmírných vlivů.
:-)

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Zatím iluze...

Tomáš Hrubý (l882-1966)
„Trilogie V soumraku lidstva (B. Kočí 1924–1928) je freskou budoucího světa z konce třetího tisíciletí. V čele světa stojí tři mocné hospodářské korporace – Uhelný svaz, Dopravní unie a Potravinářské sdružení. Země je rozdělena také na několik velkých celků – Slovanské spojené státy, Anglosaskou republiku, Románskou unii, Spojené státy americké a Republiku čínsko-japonskou. První díl trilogie líčí zmatky a intriky spojené s energetickou krizí (střet zájmů uhelného průmyslu, solární a atomové energetiky). Druhý díl popisuje válku žlutých proti bílým. Evropu obsadí Japonci a Číňané a Evropané organizují proti nájezdníkům odboj, který vyvrcholí použitím atomové bomby. Třetí díl je časově posunut o další tisíciletí. Tentokrát líčí konflikt mezi zastánci sociální rovnosti a mezi podnikateli. Na Zemi navíc nastává nová doba ledová, planetu ohrožuje střetnutí s bludnou planetkou a k dovršení toho všeho je navázáno spojení s obyvateli Marsu.“

Četla jsem salátové vydání B. Kočího Nejlacinější české knihovny kdysi dávno na základní škole, pamatuji si jen obálku a to, že Číňané a Japonci ovládli Evropu, ostatní mně vypadlo a našla jsem díky internetu teprve nedávno, o jakou knihu šlo.
Vidlák laskavě promine odbočku od zemědělství.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

zdejšího webu. Pokud by byl zájem ponořit se do češtiny dvacátých let minulého století, potom nabízím všechny 3 díly
Hrubý, Tomáš - V soumraku lidstva 1 - Saharské slunce
Hrubý, Tomáš - V soumraku lidstva 2 - Rozpoutané síly
Hrubý, Tomáš - V soumraku lidstva 3 - Vzkříšení slunce

jako e-knihy ke stažení zde:
https://nippyshare.com/v/5e42f1

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

No, Eset po kliknutí na odkaz docela jančí...

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Děkuji za odkaz.
Když se čtenář po letech vrací k přečtenému, může být nadšený, ale taky zklamaný. Risknu to.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Tento článek nazval někdo v diskuzi pod ním jako "Manifest 2019".
Mimochodem, autor článku napsal 2 čtivé homoristicko-satirické knížky: "Z valašských putýk" a "Metúdovy vojenské lapályje - Z valašských putýk 2"

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Závěrem článku se lká..."Nežijeme v demokracii, pokud si lžeme do očí a říkáme tomu politická korektnost. Nežijeme v demokracii se svobodou slova, pokud jsou nám cenzurovány názory, které se nelíbí druhým a pokud je nám vnucováno, co máme číst. Cenzurováno opět úředníky jako za komunistů, ale taky vynucenou autocenzurou a kolaborantskými neziskovkami. Nežijeme v demokracii, je-li právo jedince nebo skupiny povyšováno nad právo většiny. Nežijeme v demokracii, je-li možné odsoudit člověka bez soudu, ať už tak činí vyvolaná nenávist na náměstích a v politice nebo zapšklost a závist, kdy stačí pro zničení osoby ukázat mnohdy anonymně prstem, jak se děje především v anglosaských zemích. Nežijeme v demokracii, pokud je právo ilegálního narušitele hranic povyšováno nad práva původních obyvatel. Nežijeme v demokracii, jsou-li vraždy, násilí a teror na domácím obyvatelstvu páchané přistěhovalci neustále omlouvány jako něco zcela výjimečného. Nežijeme v demokracii, když omezujeme vlastní křesťanské zvyky kvůli těm, kteří ve svých zemích křesťany pronásledují. Nežijeme v demokracii, když se o Vánocích musíme procházet mezi betonovými kvádry. V takovém případě nás na konci cesty čeká zase jenom válka a zmar."

ALE ANO, TAK VYPADÁ DEMOSGRÁCA. Né že tady eště néní. Je tady v plné parádě přesně jako v dobách gdy občani vysedávali v parlamentní kantýně a senátech a dělný otrocký lid mezi tím vynášel jejich podělaný nočníky, hrabal se v hlíně aby panstvo mělo čerstvé listí na stůl, No prostě cicvilizace služeb jako vyšitá. Nechápu na jakou demosgrácu čekáte?
Že byste měli jako podíl, rovný, na půdě nebo podíl na rozpočtu země nebo dokonce že byste si každý svým dílem rozhodovali o zemi a potřebách v naší zemi? Pokud ano, tak si kverulantsky pletete firmu. Heh

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.