Přece nemůžou být tak blbí...

Autor
Štítky

V poslední době se skloňuje turecké nebezpečí v prostoru středozemního moře. Máme to na Kydech  zprostředkované napřímo - Maneca nám každý den přidá do diskuse aktuální sjetinu z facebooku Ivana Davida, který se právě tomuto tématu dlouhodobě věnuje a upozorňuje na něj. 

Hned po prvních příspěvcích od Ivana Davida jsem napsal článek, ve kterém jsem turecké nebezpečí spíše bagatelizoval. Tvrdil jsem, že Turci nemají na velkou válku a nemohou si ji dovolit ani prosti Řecku. Tvrdil jsem, že Řekové jsou dobře ozbrojení, turecké nebezpečí nikterak nepodceňují a to co se  v prostoru Egejského moře odehrává, je hra na kočku a na myš. 

Zároveň jsem kritizoval Ivana Davida za přílišnou expresívnost ve výrazivu, které podle mě zbytečně znevěrohodňuje jeho příspěvky. Uvedu jeden příklad. Ivan David často uvádí, že Turci kradou plyn v řeckých výsostných vodách. Viděli jste někdy, jak vypadá vrtná plošina pro těžbu ropy nebo plynu? Víte jakou to potřebuje infrastrukturu? Víte, jak dlouho trvá, než skutečně dojde k navrtání nějakého naleziště, než je připojen plynovod, nebo zařízení na zakapalňování plynu pro tanker? Víte kolik to sežere peněz a času? 

Víte jak velké je ložisko plynu nebo ropy? A víte jak velká je ta těžařská loď? Vždycky když toto u Ivana Davida čtu, prsty u nohou se mi kroutí v pěst a přemýšlím, zda tomu prostě jen nerozumí a přetiskuje zprávy odjinud a nebo zda to dělá schválně... Upřímně... nevěřím, že tímhle něčemu pomůže. Těžařská loď... prostě loď s vrtákem. Která dělá geologický průzkum. Omlouvám se všem, ale ještě nejsem natolik mimo, abych zaměňoval průzkumnou loď s vrtnou plošinou na těžbu plynu. 

Turci ve skutečnosti využívají průzkumnou loď osazenou vrtným zařízením, kterým provádějí průzkum ložisek, které tam možná ani nejsou. Na skutečnou těžbu, kterou by opravdu kradli plyn či ropu, nedojde ještě celá léta. Navíc při kočkování řeckých fregat s těmi tureckými se tato těžařská loď nedostane skoro k ničemu. Vidlácky proto říkám, že Turci v této chvíli nepoužívají průzkumnou loď na vrtání mořského dna, ale na provokování, což jim jde skvěle. Vsadil bych se, že vrtná loď je především osazená zbraněmi a vojáky a vrtné zařízení tam hraje jen malou úlohu. 

Erdogan si prostě kolíkuje claim. Snaží se zjistit, co mu projde a co už ne. Přemýšlí, co půjde využít a kde se bude muset stáhnout zpátky. Hraje s Řeckem stejnou hru, kterou hraje s Asadem, Kurdy, Irákem i Íránem.  Tereza Spencerová blahé paměti říkávala, že Turecko není dost velké, aby mohlo hrát samostatnou hru, ale je dost velké, aby mohlo hru kazit i velmocem. 

Řekové to (narozdíl od EU i NATO) chápou naprosto přesně. Je jim jasné, že jakmile někde povolí, okamžitě toho bude Tureckem využito.  Proto ty námořní manévry. Proto ty telefonáty Jensu Stoltenbergovi, proto ty telefonáty Merkelové, Macronovi i dalším. Proto ty telefonáty Putinovi. Proto ten sílící (a naprosto správný) pocit, že je všichni jako obvykle házejí přes palubu. 

Možná tam v Athénách dokonce přemýšlejí o Mnichovském diktátu, protože teď jsou oni ve stejné situaci. Možná, že vzpomínají na Jugoslávii i Srbsko, protože teď se o nich bez nich rozhoduje v Berlíně i Bruseli. 

Já spíš nechápu, že v Berlíně, Bruseli nebo v kancelářích NATO může být někdo tak blbej a klidně předhodit Řecko Turkovi bez jakéhokoliv uzardění. Erdogan si kolíkuje claim, ale zároveň tím pomáhá Řecku, aby pochopilo svoji situaci. Stejně tak pomáhá pochopit situaci Francii, která považovala Středozemní moře především za svůj bazén, pomáhá v pochopení situace Egyptu, Haftárovi a dalším. 

Pánové v drahých oblecích a kožených křeslech si ze svých bruselských kanceláří bohužel nevšimli, že svět už není unipolární a oni už nejsou jeho pupek. Že svět už se netočí podle nich. Že vystříleli většinu zbraní. Že jsou zadluženější, vojensky slabší, rozhádaní, s kulhající ekonomikou.  

V Bruseli i v NATO naši papaláši jaksi ještě nezjistili, že Řecko má i jiné možnosti než se jednoduše podvolit.  Třeba ten Putin. Který nikdy nepohrde jakoukoliv možností rozšířit svůj vliv. Svým způsobem je to pro něj mana nebeská. Bospor a Dardanely které má Turecko, ale ruský vliv v Řecku znamená kontrolu nad Egejským mořem. Každý kdo chce proplout s úžinami, se musí domluvit  Erdoganem, aby ho pustil přes Bospor a Dardanely... A musí se domluvit s Putinem, aby ho pustil přes Egejské moře. 

Pak je tu Egypt... který málem ovládlo muslimské bratrstvo, čili prodloužená ruka Turecka. Je tu Haftár, jako Kaddáfího pohrobek v Lybii, kterou už málem měl, nebýt právě Erdogana. Je tu Asad, který si o Erdoganovi nedělá žádné iluze. A pozor... Putin má dobré vztahy se všemi. Kdo myslíte, že bude tento zápas o moc, vliv a teritoria koučovat? 

A k tomu to ostatní... Evropská unie, která si nechává zadarmo a zcela bez práce vyklouznout důležitého člena. Který má óbrovský přístav v Pireukolem kterého se už dlouho motají Číňané = Šanghajská organizace = hedvábná stezka. Minář se u nás bojí, že Zeman nás tahá do vlivu Ruska a samozřejmě si vůbec nevšiml, že Řecko do ruského vlivu směřuje s radostí a ochotou, protože EU mu nepomůže a všichni to tam vědí. 

A propo - myslíte, že Čína si nechrání svojí investici v Pireu? Že nemluví s Putinem a je si naprosto jistá, že v Egejském moři se sice štengrují, ale jen naoko a nikdo se ani květinou nedotkne ničeho opravdu důležitého? 

Podle mě z toho nebude žádná válka. Bude z toho rozpad EU. Bude z toho naštvané Řecko a všeobecné vědomí (nejen v Řecku) o americké i evropské věrolomnosti a naopak o tom, že Putin drží slovo a je na něj spoleh. Nic jiného. 

Erdogan má ještě dost neválečných možností. Může vypouště migranty, posílat džihádisty, může ještě více provokovata může to dělat ještě dlouho. Může si vynucovat výpalné, může harašit zbraněmi, ale ve skutečnosti je slabší než vypadá. Haraší totiž hlavně proto, že mu ve volbách pomalu uniká to, co měl doma jisté. Zároveň má v háji ekonomiku, naštvané obyvatelstvo, které si utahuje opasky a tu smůlu všech autokratů - že za všechno může on. Inu má všechnu moc a tak za všechno může...

Erdogan má pocit, že hrají svojí velmocenskou hru, ale ve skutečnosti hraje podle Putinových not. Dělá mu důležitou službu... vrací ruský vliv na Balkán. Velmi silný vliv. A pokud budou v Bruseli a Berlíně nadále takhle blbí, bude to nakonec vliv rozhodující. 

A všichni v celé EU na to koukají. Všichni. A vidí, co EU nedělá  a až na to dojde, neudělá to ani pro ně. EU je už v podstatě mrtvá. Nechává Řecko svému osudu, místo aby si zkorumpovala Babiše, tak ho vysloveně nutí, aby se stavěl proti Bruseli. To samé v Itálii. Ještě rok s unijními penězi určenými na zelený úděl a uvidí to i ti, kteří dodnes hujeřili a tleskali. Skoro už bych su troufal předpovědět konec EU. Německo z ní vystoupí a hned po něm i Francie... 

 

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.6 (107 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Komentář z Ruska - převzato z Ousidermedia.

Vyostření ve Středozemí: Francie chce potrestat spojence v NATO

Ksenija Loginova

25. července 2020

Francouzský prezident Macron vyzval EU „k potrestání Turecka za porušení svrchovanosti Řecka a Kypru“. Kritizoval především plány Ankary zahájit průzkum ropného šelfu v teritoriálních vodách Řecka. Athény oznámily, že jsou připraveny v konfliktu s Turky k vojenským akcím. Ankara vysvětlila, že je nepřípustné vyhrožovat zemi sankcemi a prohlášení francouzského prezidenta že je pro republiku bezvýznamné.

Macron přijal v Elysejském paláci svého kyperského kolegu Anastasiadese a uvedl: „Plně podporuji Kypr i Řecko, jejichž svrchovanost narušuje Turecko. Není přípustné, aby námořní prostor zemí EU byl narušován a ohrožován. Kdo něco takového provádí musí být potrestán.“ Podle slov francouzského vůdce „by pro EU bylo vážnou chybou nereagovat na provokace ve východním Středomoří“ a „bude se usilovat o zavedení sankcí na ty, kteří porušují námořní hranice Řecka a Kypru.“

Francouzský prezident se tak vyjádřil poté, kdy turecké námořnictvo oznámilo své seismologické přípravy na vrtné práce v moři mezi Kyprem a Krétou. Na tento prostor byla uzavřena dohoda mezi Tureckem a vládou národní jednoty Libye. Nyní Turecko vypravilo 15 lodí, což Athény považují za pokus o vpád na kontinentální šelf Řecka. Proto byly jeho ozbrojené síly uvedeny do pohotovosti.

Turecko po Macronových slovech vycenilo zuby. Vyhrožovat Ankaře sankcemi je prý nepřípustné. Turecký ministr zahraničí řekl: „Prohlášení prezidenta Macrona nemá pro nás význam. Francie by se potřebovala zbavit přemrštěnosti a musí se držet racionální politiky. Ztrácí svoji neutralitu a příležitost přispět ke stabilitě regionu s každým svým nesprávným krokem kolem východního Středomoří.“

Začali se často přít

Mezi Ankarou a Paříží to vře. Turecké orgány zatkli čtyři své občany podezřelé ze špionáže pro Francii. Dále došlo k incidentu u břehu Libye, kdy turecké válečné lodě nepovolily francouzské fregatě Courbet při operaci NATO Sea Guardian zkontrolovat tureckou nákladní loď. Zde Macron opět promluvil o „mozkové smrti NATO“.

Ohledně situace v Libyi podporují Paříž a Ankara opačné strany: Francie Libyjskou národní armádu (LNA) s vůdcem Haftarem a Ankara Vládu národní dohody z Tripolisu.

Rusko pracuje s Tureckem pro ustanovení příměří v severoafrické zemi.

Macron je znepokojen stále silnějším postavením Turecka v Libyi. Ankara sem převedla zbraně a žoldnéře ze Sýrie. Haftar musel od Tripolisu ustoupit k Syrtě a otevřel si cestu k „ropnému půlměsíci“. Francouzský prezident obvinil Turecko z porušení berlínských dohod o Libyi, kde bylo stanoveno, že se nebudou ani jedné ze stran konfliktu dodávat zbraně.

Podle tureckého politologa Demirtaše porušila Paříž rezoluci RB OSN 2011, když podnítila vojenskou intervenci do Libye. Tehdejší prezident Sarkozy snil o Francii jakožto světové mocnosti. Jeho nástupce Hollande slovy podporoval vládu v Tripolisu, ale za zády pomáhal tajně Haftarovi.

Le Figaro uvádí, že Tripolis slíbil Ankaře lepší kontrakty na ropná pole v Syrtě, jestliže je dokáže osvobodit od Haftarových lidí. Cílem Turecka bylo získat v Libyi čtyři strategická území: letiště Al-Watia a Al-Jufra a přístavy Misuráta a Syrta, všechno k ovládnutí jihu Středomoří.

Paříž si přála oslabení Turecka v Libyi a proto ještě aktivněji podpořila ve věci Kypru Athény.

Kyperský uzel

Napjaté vztahy kolem Kypru trvají již půl století. Ani vztahy mezi Tureckem a Řeckem nejsou nejlepší. Turci na Kypru tvoří 18 % obyvatel, ale v místní správě měli třetinu míst. Řekové zde žijící požadovali připojení ostrova k Řecku. Když ovládli Řecko nacionalisté, situace se zhoršila. Turci vyslali na ostrov vojáky. Potom junta padla, ale smíření nenastalo. Turecká vojska zabrala 37 % území a vznikl Turecký federální stát, který neměl trvat více než rok. Měla být vytvořena federativní republika, ale strany se nedokázaly dohodnout. Turci si vyhlásili Tureckou republiku Severního Kypru, kterou uznala jen Ankara. Mezinárodní společenství to odsoudilo. Dnes je na Kypru zelená linie, na níž jsou umístěny síly OSN (UNFICYP).

Plán generálního tajemníka OSN Annana na vytvoření Sjednocené kyperské republiky složené ze dvou autonomních částí podpořili jen Turci, Řekové jej považovali za příliš příznivý pro turecké obyvatele. Turecké ozbrojené síly měly na ostrově zůstat. Dnes je na severu Kypru 40 tisíc tureckých vojáků a důstojníků. Kromě toho bylo Řekům zakázáno kupovat v zaostalejší části ostrova na severu nemovitosti.

Nakonec se EU rozhodla odměnit Turky za ochotu ke kompromisu: Zrušilo se hospodářské embargo, povolilo se vyvážet do Evropy bezcelně ovoce a zeleninu a přidělilo se několik set milionů EUR finanční pomoci. Kyperští Řekové dopadli hůře kvůli neúspěchu referenda – v roce 2004 se Republika Kypr stala součástí EU. Vztahy mezi komunitami se opět ochladily a jednání o sjednocení byla pozastavena.

Šelf sváru

Spory se zesilují kvůli těžbě velkých zásob energetických zdrojů kolem ostrova. Jsou známa čtyři naleziště plynu, a to kyperská Afrodita (127 miliard kubíků plynu), egyptský Zohr (850 miliard kubíků plynu) a izraelské Leviathan (620 miliard kubíků plynu) a Tamar (200 miliard kubíků). Všechny tři země mají projekt plynovodu z východního Středomoří do Evropy.

Ankara si představuje, že výhody z těžby plynu by měly být sdíleny se Severním Kyprem. Loni v květnu poslala na Kypr dvě vrtné soupravy. Za to byly na Turecko zavedeny sankce od EU.

Brusel zkrátil Ankaře, kandidátovi na vstup do EU, finanční pomoc, pozastavil kontakty na vysoké úrovni a rozhodl se překontrolovat spolupráci Evropské investiční banky s Tureckem. To se i přesto rozhodlo pokračovat s pracemi na šelfu pod ochranou ozbrojených sil.

Zájem o šelf mají i jiné země: Itálie, Francie, USA, Libanon, Egypt a Izrael. Ankara proti nim stojí sama. Byly uzavřeny tři tripartitní dohody o námořní hranici: Kypr – Řecko – Izrael, Kypr – Řecko – Libanon a Kypr – Řecko – Egypt. Turecko tyto dohody neuznává, uzavřelo dohodu jen se Severním Kyprem a libyjskou PNC.

EU si přeje diverzifikovat dodávky energetických zdrojů z Ruska a stojí na straně Athén a Kypru. Brusel schválil projekt plynovodu z východního Středomoří dohodnutého Izraelem, Kyprem a Řeckem. Nikósie a Káhira podepsaly se souhlasem EU úmluvu o stavbě potrubí na dně Středozemního moře, spojujícího Kypr a Egypt.

Turecko se snaží zachovat si postavení hlavního evropského plynového uzlu a alternativní plynovody nevítá. Ukazuje se, že světové společenství je zcela na straně řecké komunity.

Rusko má v této otázce snahu být neutrální. Moskva odsoudila sankce EU proti Turecku s tím, že to jen prohlubuje mnohaletý neurovnaný konflikt, ale prohlásila přitom, že „to nijak neznamená, že ruská strana podporuje akce Ankary“.

Podle vědeckého pracovníka Ruské akademie věd docenta Avatkova vede Turecko silně aktivní zahraniční politiku. Avatkov je přesvědčen, že má snahu získat status světové mocnosti. Proto stále potřebuje zdroje a nevyhýbá se střetům s regionálními i světovými hráči, včetně Francie a Řecka. Využívá všechny prostředky.

Turecký politolog Demirtaš říká: „Řecko a jižní část Kypru dokázaly převrátit regionální konflikt do konfliktu Ankary s Bruselem. Francouzská vláda využila vzniklé napětí, aby zastavila možné připojení Turecka k EU.“ Dodal, že začátkem července přijel do Ankary hlavní diplomat EU Borrell k jednání s ministrem zahraničí a ministrem obrany. „Ministr zahraničí Cavusoglu navrhl EU, aby sehrála roli čestného prostředníka při urovnání konfrontací ve východním Středomoří. Slíbil ze strany Turecka pružnější politiku v uhlovodíkovém sporu, dá-li Brusel záruky dodržování práv a zájmů kyperských Turků. Bude kontrolovat rozdělování příjmů buď prostřednictvím soukromých podniků, nebo přes jiné speciální mechanismy.“

Převzato z Iz.ru"

Potvrzuje to můj názor, že Rusko nebude dělat NIC.

Pokud to samé udělá EU, je to cesta do hrobečku.

Průměrný počet slepic: 4.8 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Vidláku, pochopíte to až gdyž vám seberou to, na čem si myslíte, že stojíte a držíte to v rukách. Do té doby se budete divit a popisovat notoricky známé hajzlárny. Zatím z vás nic jinýho nevypadlo.

Průměrný počet slepic: 2.5 (2 hlasů)

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.