Vypuštěný džin

Autor

Tento článek jsem chystal až někdy napozději, ale ve včerejší diskusi se téma docela rozjelo a tak jsem to urychleně dopsal. Dneska si prokydáme iniciativu Olgy Richterové pod kterou se hrdě a s chutí podepsala a tou je schválený zákaz umísťování dětí do kojeneckých ústavů a dětských domovů  s tím, že všechny děti u nás budou umístěny do pěstounské péče. Výjimky jsou nečetné. 

Psal jsem to už včera v diskusi, že Richterová ani netuší, jakého džina vypustila z lahve a jak brzy a jak hodně se jí to vrátí. Považuju za docela dobře možné, že pirátská korunní princezna se sama a dobrovolně přihlásila k jednomu z největších průserů, který se teď u nás chystá. Je navíc dost pravděpodobné, že se Richterová ke svému maléru nebude chtít dlouho znát a až to jednou vyhřezne, tak to bude něco tak brutálního a nechutného, že si to nedovedeme ani představit. 

Proč o tom mluvím... 

Já se ženou uvažujeme už delší dobu o tom, že se přihlásíme do programu krátkodobé pěstounské péče, budeme to nějakou dobu dělat a protože se to nedá dlouhodobě vydržet při psychickém zdraví, jednou to překlopíme do dlouhodobé pěstounské péče a nějaké to miminko si vezmeme za vlastní.  Zároveň mám v rodině příbuznou, která nemohla mít děti a tak si jedno adoptovala a také mám spoustu přátel, kteří už dítě v pěstounské péči mají, protože je to v našich křesťanských kruzích považováno za ctnost.  Ledacos o tom vím, mám za sebou dost přenášek i kurzů, vyslechl jsem si hodně psychologů a nastudoval lecjaká skripta... to abych pak byl připraven. 

Se ženou jsme to zatím ještě neuskutečnili, protože naše nejmladší dítě musí mít minimálně osm let, abychom mohli být zařazeni do zhruba dvouletého maratonu na jehož konci budeme mít štempl na to, že můžeme být krátkodobými pěstouny. Obdobně dlouho trvá i příprava na pěstounství dlouhodobé. 

Než si popíšeme situaci v naší zemi, jedna důležitá poznámka... Kromě klasických pěstounů ať už dlouhodobých nebo krátkodobých ještě existuje prastarý institut, kdy se staráte o příbuzného. Kdybych se se ženou zabil v autě, o naše děti by se nejspíš postarali prarodiče a stát by jim to poměrně rychle umožnil a zlegalizoval to. Dostali by za to i nějaké peníze. Tohle je totiž ten nejstarší historický a biblický způsob, jak se starat o sirotky. Vezme si je někdo ze širší rodiny... 

Tohle je také to, co vidíte běžně o romských rodin. Šestnáctileté holky rodí děti, které si do péče berou babičky, různě si tu péči přehazují mezi sebou, protože se z toho dají posbírat nějaké peníze. Ale buďte si jistí, že to rozhodně není takovej vejvar, jak si třeba teď myslíte. Funguje to běžně i mezi bílými. Ve Vidlákově je několik šedesátníků, kterým se nevydařily děti - dcera se nechala zbouchnout, pak propadla drogám a o vnouče se stará babička sama. Matka si jednou měsíčně přijede pro nějaké peníze, seřve svou mámu, že se blbě stará o dítě a zase vypadne... Je spousta případů, kdy jde o různé lidské tragédie - oběti nehod, rozvinuté duševní poruchy a nemoci... a někde mezi tím lítá malý školáček a všechno zachraňuje dědeček, zodpovědná sestra, strýček a podobně. 

Berte to tak, že zhruba polovina potenciálně bezprizorních dětí není bezprizorní díky tomu, že si je vezme někdo z rodiny. Stát na to má mechanismy a pokud váš sourozenec přijde o život, je poměrně snadné si osvojit jeho děti. 

Než spustíte stavidla svého hněvu, jak černý huby zneužívají tohoto institutu, tak si uvědomte, že je to suverénně nejlevnější způsob, jak se společnost zbaví starostí s péčí o dítě a v tomto institutu péče je dětí úplně nejvíc. Ano přátelé, o nejvíc dětí je postaráno tím nejlevnějším a asi i nejlepším způsobem. Starají se o ně jejich příbuzní a dostávají na to pár tisícovek měsíčně od státu. 

Druhá půlka bezprizorních dětí má tu smůlu, že se o ně nikdo z rodiny postarat nemůže nebo nechce. A nebo nikdo takový prostě není. Je u nás spousta feťaček, které dítě odloží hned po porodu i se všemi podpisy. Je hodně takových, kterým je dítě odebráno OSPODem, protože jsou týrané, žijí v nevyhovujících podmínkách a podobně. A pak je tu poměrně dost dětí, které mají nějaký hendikep a prostě jsou odložené i když nemají problémové rodiče. V ústavech nejsou jen děti od krkavčích rodičů nebo od zpustlých rodičů, ale také od rodičů cynických a chladně kalkulujících.  I tohle existuje. 

K tomu existuje spousta případů krátkodobých - rodiče se dostanou do svízelné situace - vězení, dluhy, laktační psychóza, dlouhodobá nemoc... Do klokánků tak přijdou děti, které si tam pobudou nějakou dobu a pak se normálně vrátí k rodičům, kteří se zase postavili na nohy a všechno se vrací do normálu. 

Pokud se o děti nemohou postarat příbuzní, přichází na řadu druhý systém - krátkodobí a dlouhodobí pěstouni. Krátkodobí pěstouni jsou připraveni převzít dítě hned jak se objeví... Třeba po porodu feťačky. Dítě má podepsané papíry, přímo v porodnici si ho vyzvedne pěstounka, přežije s ním případný absťák, vypiplá si ho doma, dítě prožívá normální blízkost mateřské náruče. Oběhá s ním opatrovnické soudy a postará se o dítě v té nejblbější a nejnáročnější době. Zároveň už OSPOD kouká do kartotéky, kde na dítě čeká celá řada párů, kteří dítě mít nemohou. Těchto adeptů je tolik, že bílé dítě je umístěno dokonce i s ohledem na to, aby se podobalo svým pěstounským rodičům. Krátkodobá pěstounka se pak začne scházet s těmi dlouhodobými pěstouny a během několika týdnů či měsíců si dítě předají. Dítě v podstatě ani nezaregistruje tu změnu mezi dvěma maminkami. Stěhuje se s haldou plyšáků, se svými hračkami, oblíbenou dekou, ví se o jeho náladách i oblíbených jídlech.  Vyřízeno, hotovo. Dítě má novou rodinu zpravidla do roka od porodu. Včetně soudních papírů. Nezažilo ani minutu ústavní režim, starala se o něj maminka na plný úvazek, neleželo někde v postýlce a nepřebalovala ho nabručená zdravotní sestra. 

Tento systém funguje tak hezky, že je možné pěstouny poměrně přísně prověřovat, pro stát je to opět mnohem levnější než ústavní výchova.  Dítě si zažije minimum traumat a kandidátů na pěstouny je tolik, že se na třetinu z nich vůbec nedostane a prakticky nikdo nedostane děti dvě. Jen tehdy, když se feťačce narodí druhé dítě, přihlíží se k tomu, aby dostalo domov u svého sourozence. 

Tohle všechno funguje bezvadně a bezproblémově...  ale jen u bílých a zdravých dětí.  Bílé dítě je umístěno hned a zažije minimum problémů. Dokonce i děti, které se od biologických matek dostanou později, protože občas matka dřív porodí než se stane alkoholičkou...  i ty jsou v podstatě stejným způsobem zpracovány a předány do náhradní péče. 

Problém nastává, když jde o dítě tmavé a nebo hendikepované. Tam najednou není zájem žádný. Krátkodobá pěstounka se postará o ten první moment, ale místo dlouhé fronty (černých) čekatelů není nikdo. Samozřejmě je vinen odvěký bělošský rasismus, co jiného že? Pěstouni, kteří by si chtěli vzít romské dítě, těch je minimum. A i když si romské dítě vezmou, jsou zpravidla neúspěšní. Nejprve bezproblémové dítě se v pubertě nějak "změní", objeví svou přirozenost a přes veškeré snahy spořádaných středostavovských rodičů, kteří před ním bez problémů vychovali  pět dětí, skončí u chlastu, fetu a následně v base. Já vím že to zní tvrdě, ale taková je realita, když se oprostí od všech hezkých keců. 

Já na to mám osobní teorii - většina pěstounů, co si vezmou romské dítě, tak se z něj snaží udělat bílého. Což se jim samozřejmě nepodaří, protože tmavá pleť a celkový vzhled se neutají. Puberťák pak prostě jednoho dne zjistí, že neví kdo je. Bílej není, ale není ani cikán. A tak začne blbnout, hledat svoje kořeny... a špatně skončí. Pokud to zkusíme my sami, tak budu s romským dítětem jezdit do muzeí romské kultury, budu se snažit mu ukazovat odkud pochází, naučím se romsky, budu mít doma cédéčka s romskou hudbou a plakáty s romskými úspěšnými lidmi... Třeba to zabere. A když ne, tak jsem to alespoň zkusil a zařadil se do dlouhé řady neúspěšných pěstounů romských dětí. 

Zkrátka a dobře, jeďte do kteréhokoliv klokánku, kojeňáku, dětského domova, SOS vesničky a zjistíte, že jsou tam samí tmaví o které nikdo nemá zájem. Aby chudák dítě nezažívalo rasismus. A tak ho zažívají v děcáku...

Olga Richterová samozřejmě ví ze svého okolí, jak skvěle pěstounská péče funguje u bílých a má pocit, že je to jen otázka nastavení a pár příkazů a zákazů, trocha pozitivní motivace, pár sloganů a v naší společnosti se něco změní a všechny ty romské děti v ústavech rázem dostanou nové milující pěstounské rodiče. 

Já naproti tomu říkám, že u nás máme třetinu adeptů na pěstouny, kteří se raději smíří s tím, že dítě nebudou mít vůbec, než aby si vzali cikáně. A to by si mohli vzít úplně maličké, aby si ho vypiplali sami takřka od nuly. Ale neudělají to.  Romské děti jsou doménou takřka výhradně křesťanských párů, co mají velké rodiny a chtějí si vzít ještě jedno dítě do péče z altruismu věřícího člověka. A i přes spoustu lásky, péče, něhy, modliteb i svatého mučednictví, stejně jsou ve výchově převážně neúspěšní. 

Samozřejmě našli by se i jiní zájemci. Ale ti to nebudou dělat z altruismu a ochoty ke službě. Pokud budete ochotní přelouskat stránky psychologa Jeronýma Klimeše, který se tímto tématem hodně zabývá, tak se dočtete o vícero případech, kdy o pěstounství mají zájem homosexuální páry, přičemž ale jde o maskované pedofily. Osobně si myslím, že právě odtud jde ten největší tlak na adopci dětí buznami  - asi bychom byli překvapení kolik hrdých homosexuálů je ve skutečnosti ne na chlapy, ale na malé chlapečky nebo holčičky.

Několik pokusů dostat se cestou pěstounství k mladému masíčku už u nás proběhlo. Pokud tomu bylo zabráněno, tak za výjimečné osobní odvahy pracovnic OSPODu, které čelily mediální kampani těch nejpokrokovějších a nejpravdomluvnějších novinářů. To o čem osobně vím, to bylo tak hnusné, že si vlastně dovedu představit, že se to už v mnoha případech povedlo a příslušní úředníci, psychologové a soudci(!) prostě neměli dost odvahy tomu čelit. Včera v diskusi se objevil případ takové adopce do zahraničí končící umučením dítěte... a určitě je méně ojedinělý než si myslíme. 

Zkrátka a dobře... pokud vznikne tlak to s těmi pěstouny nějak udělat, když ty romské děti nikdo dobrovolně nechce, tak se stane to, co se v podobných případech stává. Vyfutruje se to penězi, udělá se z toho byznys a v byznysu vítězí ti nejlepší. Bude to jako se zemědělstvím - ořezat náklady, dosáhnout zisku i za cenu devastace (v tomto případě dětské duše). Na jedné straně tak vzniknou pěstouni, kteří si osvojí celou řadu romských dětí a budou je vychovávat bičem a psím žrádlem aniž by byla šance to nějak řešit. Na straně druhé se pak bude zavírat oči nad tím, jak jsou děti zneužívány, protože opět nebude jiné řešení, co s těmi dětmi. 

Ano ústav je drahý. O děti v něm není dobře postaráno a klasický děcák je první krok do kriminálu. Ale... ty děti nejsou v děcáku proto, že by z toho měl někdo radost. Ony jsou tam proto, že je nikdo nechce. 

A povedzte mi Kefalín... co je pro dítě lepší? Dětský domov, nabručená vychovatelka, ale také nějaká inspekce a kontrola, byrokratický moloch, kde je alespoň možné dělat kontrolu,   nebo nějaký pěkný pedofil, který si to dokáže zařídit i utajit? Nota bene když ministryně sociálních věcí bude potřebovat vypadat bezúhonně a udělá všechno pro to, aby se nad takovými praktikami zavíraly oči? 

Jak říkám, tohle všechno se děje už teď. Už teď se pedofilové pokoušejí dostat se k dětem cestou pěstounství. Už teď existují pěstouni, kteří mají z dostatku dětí zajištěnou obživu. Mají jich doma třeba šest až sedm, jim samotným je k šedesáti a samozřejmě to myslí dobře, ale nezvládají. K tomu platí, že zdravé bílé děti jsou umístěny v podstatě okamžitě a systém má ještě velké rezervy. Černé děti hnijí v ústavech,  protože je nikdo nechce a raději nebudou mít žádné dítě než cikána.  Další kapitolu pak tvoří děti hendikepované, u kterých si všechny problémy umocněte na druhou. 

Jestli si Richterová a ti ostatní myslí, že tohle vyřeší zákazem umísťování dětí do ústavů, tak musí být totálně vypatlaní a vrátí se jim to. Strašným způsobem. Ale je to symptomatické - romské děti nikdy nechce, tak to zkusíme přes byrokratický zákaz. Nic se samozřejmě nezmění. 

Jo, kdyby se ústavy, kojeňáky a klokánky rušily, protože jsou prázdné a nikdo je nepotřebuje, to by bylo jiné. Ale ony existují proto, že existují děti, které se ve všech ostatních stupních péče nepodařilo umístit.  A z devadesáti procent se problém týká romských dětí. 

Jak to celé může dopadnout? Jedině blbě. od doby, kdy máme mraky neziskovek zabývajících se rasismem na romských spoluobčanech, tak nám neuvěřitelně narostl počet romských spoluobčanů, kterým není pomoci. Tohle dopadne úplně stejně... za pár let začnou probleskávat první informace a jednoho dne z toho bude skandál podobného rozsahu jako zneužívání v katolické církvi. 

Dneska jedna rada pro Richterovou osobně - zkuste nějak vyřešit, aby si pěstouni byli ochotní vzít i tmavé dítě. Třeba zkuste dát nějakou miliardu peněz na to, abychom se naučili jak s romskými dětmi pracovat, aby nerostly pro kriminál. Stejně se peníze vyhazují oknem, tady by třeba byla alespoň šance.  Pokud by si normální rodiny byly ochotny brát romské děti, problém ústavů se vyřeší sám od sebe. A pokud by se romské děti nedostávaly tolik do ústavů, tak by se problém vyřešil také. Pro začátek vyházejte všechny ty neziskovky, za jejichž působení se problém nevyřešil, ale prohloubil.  A nedělejte zákazy... tohle může dopadnout jedině špatně. 

Samozřejmě nepředpokládám, že mě někdo poslechne... 

Jo a na závěr... smažu každého, kdo se pokusí v diskusi nastínit konečné řešení romské otázky. Nebudu trpět žádné nápady ohledně plynování a vraždění. Dávejte si pozor na jazyk. Dneska mluvíme o dětech a dokud budu dýchat, nikdo na Kydech nebude navrhovat žádné absolutní řešení pomocí ohně a meče. 

 

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.6 (145 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Uffff !

Dnes raději děti na svět nepřivádět, lidé by se měli přestat chovat jako dobytek (ale po tom už kdysi dávno toužil Pythagoras, velkého úspěchu jeho tento nárok na člověka moudrého moudrého nezaznamenal). Odložené děti - co s nimi, s tím přímou zkušenost nemám. Křehká to a choulostivá věc, i když na genetickou předurčenost , respektive fatalitu až tolik nevěřím
Jeden můj známý (bývalý docent na VŚ) si adoptoval černocha, je z něj dnes inženýr ve výrobě. Druhá rodina, kterou znám celou, si adoptovala taky černocha, ten žije v USA (momentálně ale v Mexiku), nejprve bojoval v US army při invazi do Iráku, posléze konvertoval k islámu a stal se z něho pacifista, živí se opravou aut.
-------------------------------
Profesor Barteček (rodák z Bohumína) vypátral, že minimálně jeden někdejší obyvatel zemí Koruny království českého byl účasten Conquisty, vedené Cortésem. Jednalo se o jistého Johanna Bergera aus Hotzenplotz. Což není nic jiného než Osoblaha. Neví se ale jaké byl etnicity, národnosti. Nejpravděpodobněji německé. Škoda, mohli jsme mít i my českomoravoslezanoromové aspoň jednoho našeho ranného conquistadora.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/prvni-rodak-z-ceskych-zemi-v-ame…

V knize " Conquista pohledem poražených" je pak mj. uvedeno i toto, maně jsem si při četbě těchto řádků vzpomněl jednak na BIS, jednak na Achnatona :

"....Nahuaský text, který je zachován v Madridském kodexu (Códice Matrítense), vypráví, že hlavní vůdcové mexického lidu Itzcoátl a Tlacaélel se po vítězství nad starým pyšným Azcapotzalkem v roce 1428 rozhodli dát svému lidu mimo tituly a půdu také novou verzi historie. Tady je krátký obsah indiánského textu :

Uchovávali historii.
Ale potom byla spálená,
když vládl Itzcoátl v Mexiku.
Bylo učiněno rozhodnutí,
mexičtí pánové řekli:
není vhodné, aby všichni lidé
znali malované písmo.
Ti, co jsou poddaní (lid),
se zkazí
a zem sejde ze správné cesty,
protože se tam uchovává hodně lží
a mnozí v nich byli pokládáni za bohy.

A tento nový pohled Mexiků na jejich historii, který je nám dnes známý, je uchováván v mexických textech. V něm se Mexikové velmi často objevují spřízněni s Toltéky. Mexické božstvo, obzvlášť Huitzilipochtli, stojí na stejné úrovni jako pradávní bohové – stvořitelé Toltéků, Tetzatlipoca a Quetzalcóatl. Ale obzvlášť je v těchto dokumentech cítit mysticko-válečnický duch „ lidu Slunce“ (pueblo del Sol) neboli Huitzilipochtliho, jehož posláním je podrobit všechny národy na zemi, učinit je zajatci a jejich krví zajistit život nebeského tělesa – slunce, kterým začíná den....."
(Miguel León-Portilla : Conquista pohledem poražených)

Průměrný počet slepic: 3.5 (20 hlasů)
Trvalý odkaz

"....To není rasismus, ale prostě děti zlodějů jsou dost často zloději také, protože k tomu dílem inklinují díky genům a dílem jde o vliv prostředí...."

To je dokázáno kde ? Že děti bankéřů či tenistů jsou " dost často zlod...eh, bankéři či tenisty také, protože k tomu dílem inklinují ...atd atd...". No a děti rolníků, dělníků, zámečníků, řezníků, vojáků, občanů, občanek, matek či děti komunistů nebo děti instalatérek či hereček...samozřejmě že i děti političek či politologů. Nebo děti voličů a voliček ANO....
Co ale třeba s jednovaječnými dvojčaty ? Jak to, že se jejich život neodebírá stejnou cestou ?
Teď už jen že je dílem geneticky dána i slušnost, potažmo vlasteneckost nebo hrdost na bílou rasu. A je to.
Ono totiž takřka vše je dáno jakýmsi " dílem" (i ten rasismus) , ha - babo raď !

Co děti veskrze velmi slušných, hodných či poctivých a křesťansky praktikujících lidí - dílem díky okolnostem když se dostanou do války a tam zabíjejí ? Jsou geneticky dílem inklinovatelnými k tomu stávat se vrahy (vraždí někdy naprosto jim neznámé lidi) ? Proč ale jinak, jindy svou " genetiku" zvládají tak, že vůbec je ani nenapadne, aby své bližní vraždili ?
Tak jaké pak " dílo " ?!??? Koho vlastně dílo, jejich...anebo někoho jiného, kdo JIM určil jak se MUSÍ chovat ? Kdo to je ? Kdo je tak mocným , že dokáže " dílem" změnit masy lidí ?
Anebo snad CO to je ?
Suma peněz, tedy vlastně NIČEHO (fiat ! ) ?
Srandovní, to i ploštice podlehne až po určitém vynaložení určitých konkretních materiálních sil.

" Dílem" jsme zhloupli , možná i dílem geneticky. Snad však jen dočasně. A času snad bude dost, snad ....Podmínkou je přidat tkzv. učitelům a učitelkám 1, 3 násobek. :-D)))))))

Průměrný počet slepic: 2.9 (12 hlasů)

In reply to by Rodinné Štěstí (neověřeno)

Trvalý odkaz

Přečtěte si tohle https://www.lidovky.cz/orientace/veda/co-mame-vepsano-v-genech-a-jak-mo… a tohlehttps://is.ambis.cz/th/ltq1k/Bakalarska_prace.pdf .

Existuje jistá pravděpodobnost genů, které potvrzují dědičné chování, ale větší převahu má vliv výchovy a prostředí samotného jedince.

První byla zkoumána studie kriminálních rodin, ze které byla zjištěna dědičnost jiných faktorů zodpovědných za páchání kriminality jako například inteligence. Druhá byla studie dvojčat, ze které bylo zjištěno, že nejspíš existují určité predispozice pro páchání trestné činnosti, ale v praxi je velice obtížné odlišit vliv genů a prostředí. Třetí a také poslední studie
se zabývala adopcí, tady byl zjištěn vliv společenského postavení, který může být částečně geneticky podmíněn. Zde se objevila průkaznost dědičnosti, ale poněkud slabší než byla
u studie dvojčat.

Průměrný počet slepic: 3.8 (6 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

A tak je to prakticky se vším tím " osudem", od kolébky.
Určitě lze psát i o průměrné odlišnosti (hu, rasisti, další projektily do vašich pistolek !) , i na to je řada důkazů.
Jenže víte jak to je - s těmi průměry....
Pročež in concreto a předem neodsuzovat ani neosudovat :-D.
Což nevylučuj nějaký systém nějakou organizaci, včetně plejády různých svěřeneckých entit, včetně té nuklearní rodiny (každý druhý příspěvek se tady zabývá matkou, ženou...a jejími afinitami...ale co otec , respektive otčím ?).

Sem si vlastně vzpomněl že měli jsme v rodině taky adopci. Babička vzala si po roce 1945 na pár let k sobě batole, od lidí, kteří šli na odsun (a měli strach z neznáma a nejistoty, že by dítě trpělo). Několik let o ně pečovala. Posléze si je rodiče vzali domů, někam k Dusseldorfu. Já tu holčičku zažil už jako zralou ženu , nejvíce sympatická mi byla tím, že mi spolu se svým manželem přivezli kovové kolty na placušky a pod. věci, tehdy letěl Vinnetou....
:-D

Průměrný počet slepic: 3.2 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

je zločin na dětech.
Snad, možná, u novorozenců a kojenců v předadopční péči trvající max. pár týdnů.
Ale jakmile mimino začne vnímat, kdo se o ně stará, potřebuje se na něho vázat DLOUHODOBĚ. Což nastává někde kolem jednoho roku věku.
Tomu mrňousovi je vcelku fuk, jestli to je máma nebo teta v kojeňáku, klokánku či děcáku. Je to prostě osoba nebo osoby, které uvidí i zítra, za měsíc, za čtvrt roku, které rozezná od ostatních, u kterých vidí očekávatelné chování, jemuž se může přizpůsobit. Nic z toho není v "dočasné" možné. "Dočasníci" jsou naopak školeni, aby bránili vzniku vztahu dítěte k nim a jich k dítěti.
Takže z prcka v "dočasné" se velmi rychle může stát něco jako poštovní balík, který je posílán z jedné "rodiny" do druhé. V anglosaských zemích to je běžná praxe a má to na děti strašný dopad.

Klokánek je azyl a děti v něm to vědí. Vědí, že to je dočasné a že se snad brzy vrátí k rodičům či jiným příbuzným, které znají.

Ale děcák JE domov. Dnes už je zcela běžné, že děti tam vyrůstají ve stabilních malých skupinách vč. sourozeneckých a se stálým denním vychovatelem/kou. Vytvářejí si k vychovateli vztah a on k nim a fungují podobně jako rodina - vč. průserů. Mnohé domovy postupně budují zázemí i pro "své" dospělé děti, takže ty se mají kam vracet alespoň na návštěvu - stejně, jako by to bylo v rodině.
Co ale zcela chybí, protože to bylo po plyšáku zničeno, je následná péče o děti starší 18ti let. Předtím měly jistotu v podobě "domova mládeže", kde je učili samostatnému životu a hospodaření a následně "svobodárny", kde mohly za pár kaček vegetit, dokud nestály pevně na vlastních nohou. Takže jim nehrozilo bezdomovectví.
Dnes už nic takového neexistuje a tak čerství dopělci končí ze dne na den na ulici; pokud DD nemá pro své dospělce zázemí. Někde to jsou spací kóje na půdě, jinde pár "dospěláckých" pokojů - ale pořád to je střecha nad hlavou a důvěrně známí dospěláci, kteří se o ně zajímají a pomohou jim.

V kojeňácích to je složitější, protože tam mohou být děti jen dočasně. Ale i tam si vytvářejí vztah k vychovatelce a ona k nim, protože skupinky dětí mají stabilní tetu a ta má na starost kolem šesti mrňat. Sice to je pořád ještě hodně, ale šest mimin už obejmete naráz, vejdou se Vám všechna do klína (když sedíte na zemi), ukrmíte je najednou a při hře se jim můžete věnovat, aniž by kterékoli bylo odstrčené.
A místo toho, aby se kojeňáky rodinného typu podpořily (ještě menší skupiny, dostatek obslužného personálu, prostupnost mezi kojeňákem a děcákem - aby se dítě postupně seznámilo s novými tetami a mohlo si zachovat vztah k těm původním...), tak budou zrušeny a děti rozestrkány k jakýmsi dočasným hlídačům? Co dobrého jim to přinese? Co když nevyjde adopce na první dobrou; co když se nepovede trvalá pěstounská? Tak se balík poposune k dalšímu hlídači a k dalšímu a k dalšímu, místo aby se vrátil tam, kde to zná?

Mezi trvalou pěstounskou a "dočaskou" je, Vidláku, nebetyčný rozdíl. Který si, obávám se, neuvědomujete.
Především totiž vůbec NEJDE o PĚSTOUNSKOU péči.
Jste si jist, že Vy a Vyše paní budete schopni si udržet od "dočasňátka" PROFESIONÁLNÍ odstup? O to tam totiž primárně jde - Vy si NESMÍTE k tomu tvorečkovi s batůžkem vytvořit vztah a MUSÍTE zabránit tomu, aby si ho vytvořil on k Vám! Protože Vy jste jen úschovna, nic víc!!!
Proto tvrdím, že dočasná "pěstounská" je zločin na dětech. A business pro ty, co ji prosazují.

Zním partu lidí, kteří mají děti v trvalé pěstounské. Někteří jsou věřící, někteří mají "jen" široké srdce a náruč. Všichni mají vlastní rodinu a jedno či dvě "pěstouňata".
A ani jeden z nich by za nic na světě do "dočasné" nešel právě proto, že mají potřebu mít děti rádi, mít k nim vztah, aby byly "jejich".
(Mají to snazší v tom, že jsou parta a tak se jedni rodiče mohou občas sebrat a vypadnout od dětí, které pár dní pohlídají ostatní; což je super. Protože to jsou pořád RODINY.)

Dočasná "pěstounská" NEMÁ s rodinou a s pěstounstvím vůbec nic společného. Je to jen a pouze pohlídání CIZÍHO dítěte, které po celou dobu MUSÍ ZŮSTAT CIZÍM.
PROTO je dočasných "pěstounů" nedostatek. A proto reálně hrozí infiltrace úchylů, asociálů a sektářů. V USA to tak "funguje" a pro děti v nesnázích je hrozba umístění k "pěstounům" noční můrou.
--------------
Hm, je to kostrbaté, ale snad z toho půjde pochopit, co jsem chtěl sdělit.

Průměrný počet slepic: 4.5 (22 hlasů)

Já pár krátkodobých pěstounů znám... A myslím si, že je to mnohem lepší než kojeňák. Jednoduše proto, že se jedna matka stará o jedno dítě a ne jedna sestra o deset dětí. V kojeňácích mají děti i poměrně základní problémy - naučit se na nočník, naučit se smrkat... sestra nemá čas se zabývat každým dítětem zvlášť. Moje švagrová má dítě v dlouhodobé péči a přebírala ho od krákodobé pěstounky zhruba ve dvou letech věku. Když se to dělá dobře, tak v tom fakt není problém. Akorát se to nepředává v jednom odpoledni. Je to několikaměsíční proces. 

Krátkodobí pěstouni jsou podle mě dobří právě na to, aby dítě nemuselo v tom nejcitlivějším věku do hromadné péče. Aby se jedna žena starala o jedno dítě. Ale samozřejmě bych neměl nic proti, kdyby to takhle fungovalo i v kojeňáku. Jedna sestra na jedno max dvě děti. Takhle to fungovalo v SOS vesničkách. Ale když má jedna sestra na starosti patnáct miminek, tak to není dobré. 

Být krátkodobým pěstounem, to se nedá dělat dlouho. Profesionální odstup kombinovaný s mateřskou láskou, to je hodně drsná kombinace.  Zkušenost z mého okolí říká, že to funguje dokud předávají dítě dobrým dlouhodobým pěstounům. Pokud si pro dítě přijede fajn rodinka pěstounů, tak to jde. Stejně se pak ještě dlouho scházejí a mají na sebe vazby. Problém nastává, když se má dítě vrátit "napravené" feťačce nebo když se objeví někdo, komu pedofilie kouká z očí, nebo když se má dítě předat do zahraničí páru, co od pohledu obchoduje s bílým masem. Po takové zkušenosti toho krátkodobí pěstouni nechají a zpravidla si to poslední dítě překlopí rovnou do dlouhodobé pěstounské péče. 

Nevím jestli na to mají statistiku, ale já osobně si myslím, že krátkodobým pěstounstvím projdou u jedné rodiny tak 3 - 4 děti. Pak to ti pěstouni vzdají a jdou do té dlouhodobé. 

Jinak souhlasím s tím, že dnešní dětské domovy vylifrují nepřipravené dospělé dítě na ulici a nazdar a podepisuju všechno to, o čem píšete. A vidím největší nebezpečí v tom, že nebude alternativa. Teď máme všechno. Máme dlouhodobé pěstouny. Máme krátkodobé pěstouny, aby dítě nemuselo do hromadného procesu. Máme i ty kojeňáky s hromadným procesem pro děti které nikdo nechce. A máme i dětské domovy. 

Věci jsou tak jak jsou. Podle mě se dá udělat něco víc jen tím, že vznikne něco víc. Že bude víc pěstounů, že se najdou pedagogové, co vymyslí způsob, jak dobře pracovat s romskými dětmi.. Zákaz umísťování dětí do kojeňáků povede jen do pekla. Samozřejmě to bude dlážděné těmi nejlepšími úmysly. 

 

 

Průměrný počet slepic: 3.5 (16 hlasů)

Proto už kdysi dávno lidé přišli na to, že nejprve stojí za to pokusit se to staré zkvalitnit. Než ho rovnou zničit.
Samozřejmě - ne vše staré je i žádoucí, ale to snad netřeba tvorům označených jinými tvory jako Homo sapiens sapiens zdůrazňovat (že např. starý mor nebo kvalitnější mor jsou z jednoho pekla), neo tady ale naštěstí se nevyskytuje, takže jen taková řečnická odbočka.

Idealní sektor pro zavedení paralelní měny, tohleto osvojování si cizích dětí (obdivuji ty, kteří se na to dají, a dílo se jim podaří - což je ovšem ověřitelné až někde za generaci).
Ale to už je jiná kapitola. Taky o tom starém, které však neustále se obnovuje (někteří bankéři tvrdí, že i zkvalitňuje !!!) ...někdy až tak, že v důsledku této hyperinflace není pak ani síla, ani čas, zabývat se nějakým sociálnem, lidi jsou rádi, že aspoň přežijí. Divné, přitom stačí dost málo, zejména pokud by byla vládní podpora (ta se ale rozdává jinam, např. na ničení ).

Tainter píše a dokládá , že snad jedině do obecného školství (u nás mu říkáme "mateřské školky") je stále ještě možno vkládat další prostředky tak, že výstup může být výnosem (viz křivka mezních výnosů), a ne stagnací, či dokonce ztrátou.
Ovšem co se týče zmiňovaných dětí, tak tam by to zřejmě muselo být v tak či tak četných případech o násilném odebírání obětí (říkají jim "děti")vášní tkzv. rodičů, Pandořina skříňka, daleko lepší je apel a nějaká demotivační struktura příkazů, vzkazů i odměn ve smyslu tlumení vášní pseudorodičů - vášní (či snad jen pouhých instinktů ?) mít další a další děti.
Co se nestane, není třeba řešit.
Trivialní záležitost, ale jak pro koho. Některým prostě třeba neustále zdůrazňovat, že rodičovství není samozřejmost ani dar, ale je to vzácný statek a velká zodpovědnost. (samozřejmě nemám na mysli ty případy, kdy je rození dětí obmyšleným sociálním(penzijním) i zdravotnickým prostředkem, " systémem"...tady by to bylo radou císařského nudisty)

Podpoř radši svoje děcko, až doroste a osamostatní se, aby si osvojilo jiné děcko.
Hovno víš co s tebou bude kolem šedesátky a výš. Tenhleten svět není křesťanský...a ani se jím nechystá být. Spíše naopak. Příklady už táhly....a co se stalo ?

Průměrný počet slepic: 4.2 (12 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tudle jsme se těšil, že si počtu v "Kosmologie česká" (od Zikmund ml. z Puchova, respektive od Münstera :-D).
Hovno v trávě, malá rybko...styl švabach , nedávám to.
https://archive.org/details/kozmograffiacesk00mnst
Otázkou je, kdo to vůbec četl tehdy, když i při královském dvoře vyskytovala se negramotnost. Takže koho a jak to ovlivnilo tehdy.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

nefungovalo. "Teta" nafasovala 6-9 dětí a fungovala spíš jako pečovatelka než jako máma. Jediný rozdíl proti děcáku byl v tom, že s nimi bydlela v samostatném domě a všechnu práci dělala sama.
Pak nastalo někdy na přelomu 70. a 80. let období, kdy tam přijímali manželské páry - bezdětné nebo s jedním vlastním dítětem a zmenšily se skupiny. To byl zlatý věk SOS vesniček, protože to byly skutečné pseudorodiny. Jenže ten skončil rokem 1990 a SOSv se vrátily k původnímu modelu - svobodná a bezdětná "teta" s haldou dětí na krku.
Načež začaly krachovat, protože rychle došly ochotné "staré panny" a navíc se zcela změnil přístup k pěstounům, z nichž se stali de facto pečovatelé docházející do "domácností" - https://www.sos-vesnicky.cz/o-nas/kariera/detail/pecovatel-ka-o-deti-v-…, nebo dokonce nádeníci - https://www.sos-vesnicky.cz/o-nas/kariera/detail/brno-zabovresky-provoz…; a také provoz SOSv, kdy byly zkomercializovány všechny služby dříve zajišťované vesničkami pro "rodiny". Takže dnes za ně "pěstouni" platí dceřinným společnostem SOSv - https://www.sos-vesnicky.cz/o-nas/kdo-jsme/historie/. Nepomohlo ani to, že SOSv začaly opět přijímat manželské páry - https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/sos-vesnicce-ve-chvalcove-schazeji-pes… (je to sice z r. 2016, ale pochybuji, že by se stav zlepšil).

Průměrný počet slepic: 4.3 (8 hlasů)

SOS vesničky vznikaly jako reakce na nefungující péči v kojeneckých ústavech a děcácích. Kdy šly děti do školy a neuměly si dojít na záchod, neuměly se utřít, neuměly smrkat do kapesníku, díky tomu byly dost často nemocné a vůbec jim chyběly základní dovednosti, které normálně umí tříleté děti. Řeknu vám Občane jeden příklad... jedni naši známí si vzali dítě z děcáku. Zhruba čtyřleté. U něj jsem poprvé viděl na vlastní oči, že někdo ještě zažil hlad... Jak se přineslo cokoliv na stůl, vrhlo se na to a nepřestalo, dokud tam něco bylo. V děcáku se na něj přes nával občas nedostalo... a samozřejmě to nikdo neřešil. Srovnalo se to asi po roce. 

SOS vesničky byly první krok k pěstounství - v době, kdy o tom žádný komunista nechtěl ani slyšet. Zmenšily se ty velké třicetičlenné skupiny. Děti dostaly maminku a kromě maminky měly ještě i tetu. Ty dvě se staraly o 6 - 8 dětí. Měly k dispozici i normální zaměstnance na výměnu žárovek a prošťouchávání odpadu. A víte proč dlouho nepřijímali páry a pokud to dělali, tak od toho rychle zase upustili? Protože muži měli tendenci z toho udělat skutečnou rodinu a ne ústav. Protože měli tendenci ty SOS domky upravovat, předělávat a při tak velkých "rodinách" to nefungovalo a dělalo to problémy. 

Problém SOS vesniček pak vyřešili pěstouni... Jak se říkalo i o děcácích - dáme každé sestře dvě děti, dvě dáme i paní účetní, dvě dáme paní kuchařce a když jim všem zaplatíme, tak to ještě bude o polovinu levnější než děcák... jen co udělat s tou ředitelkou.... Pěstouni fungují, ale jen v případě zdravých dětí... jakmile jde o děti hendikepované a tmavé, tak to najednou bez ústavů nejde. 

Ale kdybych měl navrhnout sám jedno řešení - tak bych striktně zakázal, aby pěstouni měli víc jak dvě děti a dal jim za pěstounství tolik, aby při zdravých dětech nemusela maminka chodit do práce a při postižených aby nemusel do práce ani tatínek. A v případě většího postižení, aby jedno postižené dítě "živilo" oba pěstouny zcela včetně asistenčního auta. K tomu bych dobře platil denní stacionáře,kam by rodiče mohli svoje dítě dát jako do školky a jít si "odfrknout..."

  

 

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

V kojeňáku má mj. také odbornou péči na místě; a mnohá mimina ji sakra potřebují - třeba ta s abstinenčními neurózami, způsobenými jim "matkami" feťačkami a alkoholičkami.
Jak ji zajistí nájemná hlídačka?
Nic nebrání ženám či mužům, aby šli dělat do kojeňáků denní "tety" a "strejdy" na indivindi hraní, mazlení, krmení, přebalování a koupání. Sestry by tak konečně měly dost prostoru na to odborno.

Děcáky by ty děti "nelifrovaly", kdyby měly prostor pro následnou péči. Jenže toho mají jen minimum (některé žádný) a tu následnou péči dělají vlastně nelegálně, zadarmo a ve volném čase.

Průměrný počet slepic: 4 (3 hlasů)

In reply to by Občan (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nic nebrání ženám či mužům, aby šli dělat do kojeňáků denní "tety" a "strejdy" na indivindi hraní, mazlení, krmení, přebalování a koupání. Sestry by tak konečně měly dost prostoru na to odborno.

Tohle podepisuju... tohle bych považoval za velmi dobrou cestu  - aby prostě každé dítě mělo v kojeňáku svojí "tetu" a nad deseti by dohlížela odborná sestra. Kdyby se vrátila povinná vojna, tak tohle bych dal povinně zase holkám - rok "civilní služby" v kojeňáku dělat tetu. 

Průměrný počet slepic: 4.4 (8 hlasů)

Zkusme počítat. V DD musíte mít 4 směny (po 8 nebo 12 hodinách, včetně sobot, nedělí a svátků). Kdyby jedna pečovatelka měla na starosti 1 až 2 děti, tak se nedopočítáte zaměstnanců a místo 30-50 tisíc měsíčně se dostanete na 300 - 400 tisíc měsíčně za jedno dítě.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

Občane, není to kostrbaté, je to poctivé. Máte pravdu s tím přilnutím, ale Vidlák má většinou pravdu taky. Mísit se mezi vás nebudu, ale jsem moc ráda pánové, že pořád existují lidé, kteří dokáží uvažovat racionálně a přitom lidsky. Hned je na světě líp :-). Děkuji.

Průměrný počet slepic: 4.3 (12 hlasů)

moje osobní zkušenost je jiná. Když byly mé dceři 2 roky, šla jsem na operaci. Vzhledem k tomu, že jsem nedůvěřovala manželově schopnosti vařit jí vhodná jídla, odvezla jsem dceru ke své matce na Slovensko - k babičce, kterou dcera neviděla asi půl roku. Přestože si na babičku evidentně nepamatovala, za 3 dny, kdy jsem tam byla s nimi, si perfektně zvykla. Odjela jsem bez velkého loučení. Vrátila jsem se za 10 DNÍ. Dcera se přede mnou schovávala, držela se zezadu babiččiných sukní a jen opatrně vykukovala zpoza babičky. Nechtěla jít ke mně. Trvalo několik hodin, než si vůbec vzpomněla, kdo jsem, a přestala očima vyhledávat babičku, když jsem ji držela na rukách. Dle babiččina sdělení si na mne vzpomněla prvních pár dní, když ji ukládala ke spaní, pak už ne.
Ne základě této osobní zkušenosti jsem přesvědčena, že batole přilne velice rychle k tomu, kdo pečuje o jeho potřeby a chová se k němu láskyplně, a naopak, že velice rychle a bez traumat zapomene. Akorát je potřeba mu poskytnout čas na ten přechod z náruče jednoho pečujícího k druhému.

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

In reply to by babaluba (neověřeno)

Trvalý odkaz

No vždyť ty problémy z dob batolecích taky přijdou až daleko později.

Taď nemyslím konkrétně váš případ, ale spousta lidí řeší problémy ne jen y batolecího věku, oni řeší problémy z fetálného života a dokonce problémy z doby před početím.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Anebo vlastenecký gen.
Nebo anonistický gen.
Atd .

Na tom všem vidíme, jakou choulostivou věcí je genetický výzkum. Jeho tužby po poznání. Co když se všecky naplní, v jejich maximách (tedy uspokojení tužby po managovatelných zásazích do jakéhokoliv geneticky (dílem !!!) determinovaného fenomenu, přímo v organismu, jak preventivně, tak následně. Co pak ?!???
Tu korporace " Saints and Heroes", jinde " Musicians", onde ale třeba i " Killers" anebo dokonce " Mass murderers". Možná i " Immortals", jejich služby by asi byly jen pro privilegované, jedna injekce tak asi za 1 000 000 USD , co říkáte ?
Určitě i české firmičky, např. " Vlastenci" , nebo " Hokejisti" či " Herečky". Nebo " Voliči a voličky XYZ". Zde by ceny mohly být mírné a obsluha vzorná, děti a vojsko polovic.
Manufraktura " Antizloději" by taky byla fajn, ale neměla by sídlit ve stejném patře jako " Bankéři", aby nedošlo k mýlce, to by mohlo mít následky naprosto fatální.

S některými věcmi si děti nesmí hrát, zakazujeme jim to a považujeme tyto zákazy za správné. Souhlasím s tím.
A co velké, přerostlé děti ? Dovolíme jim vše ?

Hezký zbytek dne, světe plný volnosti , svobody a zábavy (a pokušení).

Průměrný počet slepic: 2.5 (6 hlasů)

A to si vemte, že existuje i hypotéza, že strava otců má vliv na plodnost jejich synů. https://www.irozhlas.cz/veda/jidelnicek-otcu-ma-vliv-na-plodnost-jejich…
A vyjmu z článku jednu zajímavou myšlenku:

Fyziolog Alexandr z university East Carolina v americkém Greenvillu při pokusech na myších překvapivě prokázal, že pravidelné cvičení budoucích otců může zvýšit riziko poruch metabolismu u potomků.
Tento vliv otců na dědičnost, tedy na genovou výbavu jejich dětí, přirovnávají autoři studie k energeticky úspornější jízdě auta, které spaluje na stejnou vzdálenost méně paliva. Podobný efekt se projevil u zpracovávání stravy u potomků. Mladé pokusné myši, potomci fyzicky aktivních samců, spalovaly kalorie účinněji než ostatní. Důsledky tohoto jevu byly patrné při stravě s vysokým obsahem tuků. Zdraví myší se zhoršilo, měly tendenci nabírat na váze, hůře tolerovaly glukózu a rostla u nich hladina inzulínu.
Když vědci podrobně prozkoumali rodičovské spermie, zjistili, že dlouhodobé cvičení mění už zmiňovanou expresi genů, způsob, jakým se projevovalo několik metabolických genů. Jinak se u potomků chovala také v dědičnosti důležitá takzvaná mRNA.

Bude moc zajímavé sledovat, jak se u potomků projeví mRNA aplikovaná vakcínou Pfizer. Kdo už děti mít nechce, tam je to z hlediska dědičnosti lhostejné. Ale kdo potomky ještě mít chce, tam je zapotřebí výzkum.

Průměrný počet slepic: 3.7 (7 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

"...Fyziolog Alexandr z university East Carolina v americkém Greenvillu při pokusech na myších překvapivě prokázal, že pravidelné cvičení budoucích otců může zvýšit riziko poruch metabolismu u potomků..."

Měl by se tedy urychleně udělit grant na výzkum, jak se má pravidelná konzumace např. televizního vysílání Nova, budoucími matkami, k zvýšení rizika vzniku duševních chorob u potomků.
To jsou vážné věci, nedělejme si z toho legraci ! To bude naše budoucnost !!!

Ti myšáci....krom prostných či skoku do výšky pravidelně cvičili jak ? I na rotopedu ?
Chtělo by to ještě jim k tomu rotopedu pouštět Novu, co by to pak udělalo s potomstvem.

Věřme tomu, že my dva již nic vážnějšího v tomto ohledu nevysledujeme, krom běžné kriminality či běžných jiných deviací, sem tam nějaká ta krize či válka.
Ostatně co jiného nám taky zbývá, že...

Při dělání potomků je zevrubný výzkum tím nejdůležitějším, já dycky říkám zamilovanému ať si všímá krom dotyčného orgánu i tchyně - en bloc; protože takovou bude časem i ta jeho milovaná. Nejen rozměrově a váhově.

Průměrný počet slepic: 2.8 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Když jsem dělal civilku na základní škole, měli jsme tam hodně dětí takzvaně s edukativními potížemi. Mezi nimi bylo hodně dětí cikánských, ale nejen a ti nejproblémovější ani etnicky Romové nebyly. Spíš to byly děti z takových těch rodin - otec v kriminále, matka alkoholička. Měli jsme tam báječnou učitelku a výchovnou poradkyni, která s těmito dětmi a jejich rodinami pracovala, a ta přesně svojí zkušeností potvrzovala Vidlákovu ideu, že vychovávat etnicky romské dítě do puberty je v pohodě, ale v pubertě se ozve "volání divočiny" a je konec. Dítě se začně cítit nutkavou potřebu zařadit se mezi svoje a v tomto věku platí, že čím větší grázl, tím větší borec a vzor. Až po překonání tohoto období dítě dostane rozum a zase se znormální, ale v naprosté většině případů už se z toho nevyhrabe. Já si osobně myslím, že abychom si troufli vychovávat romské dítě s nadějí na úspěch, museli bychom předně mnohem, více vědět o životě v tradičních romských problémových rodinách, ghetech a podobně. Multikulturní společnost funguje tak, že vlastně žije několik paralelních kultur na stejném území prolnutých. Mladí cikáni dnes vidí jako svoje vzory americké černochy z ghet, rappery a podobně. To je svět, který je třeba zkoumat, pochopit jak funguje, proč a zda je tam možno nějak těm lidem pomoci nebo je prostě jediné řešení segregace, ale jestli jo, pak si zase nelhat, že je teda ta segregace jako špatně, když je to jediné rozumné řešení. Asi hlavně jde o to, nabídnout těm lidem způsob obživy, který není asociální a to asociálno tvrdě postihovat. Nevyřešili to komunisti, i když asi objektivně udělali pro tyto lidi hodně (viz srovnání podmínek v domácnosti, jak žili dřív a jak potom), ale současný kapitaslismus, který rozdíly mezi lidmi naopak zvětšuje, to nevyřeší ještě spíš, takže šance moc není. Já osobně třeba znám Cikána, kterého si vážím a který mne obohatil. Je to totiž fenomenální tanečník a vynikající lektor tance. Asi mají Romové obecně talent na umělecké profese. Jenže kolik se jich tím může uživit, že.

Průměrný počet slepic: 3.6 (13 hlasů)

Něco jako, že by chodili do školy, tam se učili a pak by si našli práci?
---

Jenže to se jim nabízí dávno a oni to nechtějí.

Investujete úsilí do cizích místo do vlastních a těm vlastním pak chybí.

Když se připomenou, tak jim pak ještě budete nadávat, protože jejich zájmy vám nepřijdou tak důležitý. Když jsou důraznější, tak na ně ještě začnete útočit.

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

No tak eště pár let této medi-jální svobody a lidi budou šokovaní že ze semene mrkvy vyroste mrk-va. Muheeeeee

Průměrný počet slepic: 2.7 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

S Vidlákem v mnohém souhlasím. Nicméně jsem poslouchal v pátek v interview na Radiožurnálu před 18 hodinou rozhovor s Ferjenčíkovou ségrou (Olgou Richterovou) na toto téma. A dost mě přesvědčila. Shrnu pár postřehů, které si pamatuji:
1) Zákaz není vydán na slepo, ale jeho hlavním smyslem je rozhýbat úředníky v některých krajích. V některých krajích to totiž jde, umísťovat děti do náhradních rodin, ale v jiných krajích tomu brání krajští úředníci jako pověstná žába na pramenu.
2) Dobře zaplatit pěstouny je mnohem levnější, než udržovat v provozu kojenecké ústavy. To řeší i problém umísťování romských dětí. Když se zaplatí pěstouni, najdou se v romských rodinách.
3) Stále bude možno umísťovat do ústavů postižené děti.
4) Zákaz umísťování velmi malých dětí do ústavů již funguje ve většině evropských států a zatím s tím nejsou problémy.

Průměrný počet slepic: 3 (9 hlasů)

In reply to by Pepa Sláma (neověřeno)

Trvalý odkaz

mluvit,to oni umí,kdyby neuměli,do politiky se nedostanou

Průměrný počet slepic: 3.7 (10 hlasů)

In reply to by Pepa Sláma (neověřeno)

Trvalý odkaz

P

Průměrný počet slepic: 3.5 (8 hlasů)

In reply to by Pepa Sláma (neověřeno)

Trvalý odkaz

Mně přijde zhoubné už to myšlení demonstrované u bodu 1). Protože lidově se tomu říká "Vylít vaničku i s dítětem." Naprosto totožné argumenty zaznívaly při zavádění inkluze. Aby se nestalo, že se do zvláštky dostane dítě, které tam nepatří, tak se nahnaly všechny děti do škol běžných, a to včetně těch (a těch byla většina), které tam nepatří.

Neřeší se ti "krajští úředníci, co jsou žábou na prameni", ale vydá se plošné řešení, jež neumožní výjimku.

Ad bod 2) Zde pro změnu nepokrytě přiznává komercionalizaci. Dítě nebude dítětem, ale finanční motivací .

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Začnu neskrývaným obdivem k rozsahu žití a vědomostí Vidláka. Po přečtení diskuze jsem s údivem zjisti, že tato problematika je blízká nejednomu přispěvateli. Tak jen pár postřehů z mého života v 90. letech. Množství postižených dětí je velké a mnohem větší než jsem si před návštěvami různých zařízení sociální péče myslel…… když slečna uprchlá z děcáku vystoupí z auta, je nalíčená, s potištěným trikem a drahými teniskami a začne před plotem pokřikovat a mávat na své kámošky , je konec všem výchovným radám …. z hovoru s jednou mladou vychovatelkou malé skupiny slečen před jejich vypuštěním do Života vyplynulo, že slečnám chybí dost základní informace o hygieně, svém těle, sexualitě a také o zacházení s penězi. Utratit hned ten den vše, co vydělají je běžné….. pro mě byla jediným pozitivním zážitkem návštěva dvou rodinek, které se postupně po odchodu nejstarších doplňovali nejmladšími. Ty děti měli jiskru v oku…..po první SV vzniklo u nás několik ústavů, zejména pro sirotky, kde byla jedním z hlavních výchovných prostředků práce…... když Vidlák odkoupí od Andreje nějaké to pole ……😊.

Průměrný počet slepic: 3.8 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

přijede na Slovensko papež František, pokud mu to zdraví dovolí, je mu už 85 let. Mimo jiné navštíví sídliště Luník, což je něco jako mostecký Chánov. Docela jsem zvědavý, jak to proběhne.
Už vůbec se nemluví v Čechách o tom, že před deseti roky odvolaný arcibiskup Trnavské diecéze, Róbert Bezák, poslal letos papeži Františkovi zpět svůj biskupský prsten, asi mu desetileté řešení jeho problému s odvoláním (odvolal jej Benedikt XVI.), které mu nikdo pořádně nevysvětlil, připadalo dlouhé. Papež František Bezákovi obratem prsten vrátil a pozval jej na červen k sobě, aby spolu sloužili mši. Po mši si zasedli k obědu a promluvili si. Bezák by se nám hodil místo Duky.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

upozorňoval už na to pan JAHA a já taky, před cca 3 měsíci. I nějaký verš o Luníku byl.

Průměrný počet slepic: 3 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

V

Průměrný počet slepic: 3.2 (11 hlasů)

In reply to by scallop (neověřeno)

Trvalý odkaz

Zato jsme si všimli, že Richterová považuje kojeňáky za dětské domovy pro malé děti a nemá ánunk o tom, jak tam péče o malinké děti funguje.
Proto prosadila zrušení "dětských domovů pro děti do tří let věku".
Zmapovaný má leda tak kulový, protože její papalášské jízdy jsou všechno jiné než mapování.

Ale když jste tak informovanej - co udělala Richterová pro děti a mládež opouštějící dětské domovy? Tam jsou totiž ty děti ohroženy mnohem víc.

Průměrný počet slepic: 4.5 (15 hlasů)

In reply to by Občan (neověřeno)

Trvalý odkaz

J

Průměrný počet slepic: 2.5 (8 hlasů)

In reply to by Občan (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pro své děti a mládež opouštějící dětské domovy ?

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

navrhněte manželce ať nastoupí do nějakého zařízení OSPOD. Tam si své touhy ověří ve skutečném zápřahu.
Tam se "kalí ocel".
Bytná tam pár let dělala, tak zkušenosti mám z první ruky.
A rozhodně bych do toho nešel. Ani za brambůrky!

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

se zdravotně postiženými dětmi, kde rodiny byly současně v nějaké komplikované situaci.
Dělat socpracku pro zdravotně postižené byla šichta, protože když "Vám" umře už několikáté dítě, které jste poznal během návštěv, je to dost záhul. Člověk i u dospělých nemocných furt doufá, že se to zvrtne k lepšímu, ale u dětí byste nad tou nespravedlností řval a prokopával dveře; zvlášť, když trpí :-(
A nejhorší je, když dítě dostane paliativní medikaci a Vy se snažíte rodině pomoci to zpracovat.

Ale přes to všechno to bylo lepší než OSPOD; tam bych nešel ani za vagón brambůrků.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Stejně je zde ale pořád genetika. Známí mají 3 děti adoptované od porodu. Všechny stejnou matku, různé otce, ale všechny bílé. A i když vynaložili všechno, aby z nich udělali normální, slušné lidi, povedlo se to jen z 50%. Jedno dítě seká latinu a dělá radost (no, dítě... dneska je mu 30 let), druhé tak napůl, občas se v něm probudí divoká krev a dělá průsery, třetí zcela kopíruje své původní rodiče, i když je vůbec nezná. Lítá v drogách, pohybuje se na hraně... Stát se to může samozřejmě každému, ale tady bylo vidět, když dospívali, co se v kom probouzí a že se tomu nedá pořádně čelit...

Průměrný počet slepic: 3.9 (9 hlasů)

není nikdo prorokem

Průměrný počet slepic: 4.5 (4 hlasů)

Sem se domníval, že adopce po porodu je anonymní, vy dokonce znáte oba rodiče(dokonce ZCELA !!!) - a to aniž by je znal ten potomek :"...třetí zcela kopíruje své původní rodiče, i když je vůbec nezná....".
To je zajímavý případ, či snad jste vy tím jedním z oněch rodičů ? To by bylo ještě zajímavější, todlencto !!
Pokud ne, tak se raději na to zajděte někam optat, co se to s vámi děje.

Hezký den.

Průměrný počet slepic: 1.3 (9 hlasů)

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.