Záliby v Mississippi

Autor
Štítky

V jednom z předchozích článků se pan Godot ptal: "A tak se Vás pro příště zeptám, jak tak lidé/amíci kolem vás čtou. Zda vůbec a pokud ano tak co a tak všelijak jinak. Zda se o knížkách baví, a zda mají třeba nějaké doma (mám pocit že moc ne, ale to je jen pocit). Pokud se Vám tohle téma nebude zamlouvat, tak se na ně vykašlete, nejde o život. Ale .... zajímalo by mě to, vzhledem k úpadku čtenářské kultury v naší/vaší kotlince." Otázka pana Godota se mi zamlouvala, jen jsem potřebovala trochu času, abych si trochu urovnala myšlenky, posbírala informace a udělala pár fotografií.

Když jsem tak probírala v paměti domácnosti, které jsme měli možnost navštívit, uvědomila jsem si, že skutečně, jen ve třech případech si vybavuju nadupanou knihovnu. Prvním reprezentantem je náš pastor. Z podstaty jeho povolání je jasné, že většina knih, pokud ne všechny, se týká teologie. Když jsem se pastora ptala, kterou knihu kromě Bible má rád, odpověděl, že Poutníkovu cestu (Pilgrim's Progress) od Johna Bunyana. Tématicky je hodně podobná "Labyrintu světa a ráji srdce" od Komenského. Někdy si pohrávám s heretickou myšlenkou, že Bunyan se Labyrintem inspiroval. Možné by to bylo - Labyrint světa je o nějakých padesát let starší. Dalším člověkem, o kterém vím, že má pořádnou knihovnu je starší našeho sboru. Tady musím udělat "úkrok stranou". Když se vracíme z nedělních bohoslužeb, míjíme louku, která po dlouhý čas byla prázdná až na opuštěný komín krbu. Kolikrát jsem si říkávala co se asi stalo s původním domem a jeho majiteli. No, a jedné neděle jsem nevěřila svým očím. Vedle opuštěného komína stál bílý dům. Nebyl to žádný mobile home ani bungalov, jaké můžete viděl v okolí. Byl vyšší, značně zanedbaný - okna měla poškozené tabulky, nátěr oprýskával... Během dalších neděl jsem měla možnost pozorovat postupné změny. Dům dostal novou střechu, okna se začala lesknout novými skly, zdi svítily novým bílým nátěrem, na jedné straně se objevily schody, na druhé veranda, ze které visely 3 vlajky... Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že dům je bývalým kostelíkem, a že jej koupil, na ono místo nechal přemístit a udělat z něj "trucovnu" starší našeho sboru. (Starší je člen rady starších - tj. lidí, odpovědných za směřování sboru). Když byly stavební práce dokončeny, onen pán pozval členy sboru na "kolaudaci". V přední části byla předsíň, ze které jste vstoupili do obytné místnosti s dvěma pohovkami postavenými proti sobě a s konferenčním stolkem mezi nimi, jejíž stěny byly odshora dolů zastavěny policemi s knížkami. Byly tam knížky z teologie, ekonomie, politologie. Neviděla jsem tam žádnou beletrii, ale neměla jsem moc času se dívat po knížkách, takže je možné, že jsem je buď přehlédla nebo že beletrie zůstala u nich doma (jeho domov je vzdálen nějakých 400 metrů). Třetí pán, o kterém vím že čte, mi připomíná přerostlého skřítka. Jeho paní ráda šije a vidím ho před očima, jak sedí v křesle zahloubán do četby, obklopen šicím strojem, stohy látek a kusy rozešitého díla. Jeho zájmem je historie 20. století a má o tom docela dobrý přehled. Je prima moct si o tom s někým povídat. A ano, ještě na jednoho čtenáře bych zapomněla - přesně podle rčení, že pod svícnem je největší tma - můj manžel Bill. Rád čte teologické knihy, ale nezůstává jen u toho. Knihy, které mu někdo doporučí (třeba manželka :)) si půjčuje v knihovně. Knihovní systém je tu téměř identický jako v Česku. Výpůjční doba jsou dva týdny, pak začínají posílat upomínky. A stejně jako v Česku, i tady existuje meziknihovní výpůjční služba. Ta je zpoplatněná. Myslím, že to dělá 2 dolary za knihu. Jak jste si už asi všimli, většina knih, které tu čtou, má náboženskou tématiku, což souvisí s celkovým nastavením společnosti (Jih USA se někdy nazývá Bible Belt (Biblický pás) a Mississippané rádi dodávají, že Mississippi je na tom pásu přezkou.).

Tady bych ráda udělala další úkrok stranou. Ben Carson je neurochirurg, který jako první na světě oddělil siamská dvojčata srostlá hlavičkami. V Trumpově vládě zastával funkci ministra bytové výstavby. (Proč mu nedali post ministra zdravotnictví, to je mi záhadou. Možná, že by tam někomu moc viděl na prsty.) Ale zpátky. Ben Carson ve svých memoárech vzpomíná, jak jeho matka, samoživitelka (vdávala se ve 13 letech), nakázala svým dvěma synům trávit čas po školním vyučování v knihovně, zatímco vydělávala na živobytí jako uklízečka. Jejím motivem nebylo ani tak vzdělávání kluků, jako spíš snaha držet je z dosahu průšvihů. Při večeři kluci museli hlásit, o čem četli. Myslím, že to je jeden z příkladů, jak knihovna a četba může změnit život člověka k lepšímu. Dva černošští kluci z neúplné rodiny, s matkou, která nedokončila ani základní vzdělání, se dokázali (minimálně zčásti i díky četbě) dostat až mezi elitu národa. Teď mě ale napadá - a máme dnes ještě kvalitní knihovny nebo už to taky jde do kopru?

Když porovnám zálibu ve čtení, musím po pravdě přiznat, že celkově Češi a Moravané a Slezané čtou víc. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by znal jména jako například Betty MacDonald, Robert Fulghum nebo Daniel Defoe... (Ale to asi nebude jen problém Mississippi. Kdysi jsem byla na kurzu pro učitele angličtiny. Jeden lektor se jmenoval Robinson a pocházel z Yorku. A věříte, že knihu o Robinsonovi Crusoe, námořníkovi z Yorku neznal?) Co se týká literatury, Mississippané jsou hrdí na své dva rodáky - jednak na Tennessee Williamse, autora Kočky na rozpálené plechové střeše, který se narodil v Columbusu, MS a jednak na Eudoru Welty, rodačku z Jacksonu, MS, autorku povídek, jejíž život a dílo jsou spojeny s Jihem. A ještě jednu autorku bych ráda zmínila. Kathryn Stockett, autorku knihy The Help (Služka), jejíž děj se odehrává v Jacksonu šedesátých let. Kniha byla rovněž zfilmována a v Česku přišla do kin pod názvem Černobílý svět. (Mezi námi děvčaty, knížka je lepší, asi jako většina knížek versus filmové zpracování. Kdybych ji nečetla, spoustu detailů proč se stalo to či ono bych ve filmu nepochopila.)

Čím se tedy Mississippané zabývají ve svém volném čase, když četba je víceméně okrajovou záležitostí?

Moje kamarádka Sally věnuje svůj volný čas práci pro charitu Helping Hands. Dva dny v týdnu pracuje na třídění a distribuci věcí a potravin potřebným lidem a pak si ještě bere domů věci, které vyžadují opravu. Co nespraví sama, o to požádá syna, který je technický génius. V poslední době jí několikrát navrhli, aby přijala funkci vedoucí. Neustále odmítá. Říká, že to nechce dělat za peníze. Tak jsem ji lámala, že přeci není nutné, aby si ty peníze nechávala, Že může peníze dávat na charitu podle svého uvážení. No, nevím. Byla by z ní dobrá vedoucí. Zná chod charity i lidi spojené s jejím fungováním.

Další kamarádka Anna Helen, profesí pedikérka, se věnuje práci sbormistryně v našem sboru. Znamená to pro ni přípravu doma, v neděli ráno v rámci bohoslužeb diriguje pěvecký sbor  a odpoledne vede dvouhodinovou zkoušku pěveckého sboru. Ve středu navečer pro změnu pracuje s dětmi sboru, učí je zpívat a aby toho snad neměla málo, komponuje sakrální hudbu. A to, prosím, má z domu do kostela 28 kilometrů. Vždycky, když si v duchu stěžuju, že se mi nikam nechce, že je to daleko, myšlenka na Annu Helen mi vždycky utne brblání. Jak si můžu stěžovat, když my to máme pouhých 10 km a jezdíme tam jen jednou týdně? 

Máme kamaráda, Normana, který má jako koníčka  pěstování základních plodin jako je kukuřice, fazole, rajčata. Pěstování plodin je však jeho koníčkem až v druhé řadě. Primární je pro něj práce s traktorem. Když sedí za volantem traktoru, je šťastný jako blecha. Má celý proces pěstování zmáknutý tak, že všechnu práci vykonává traktorem - orbu, setí, pletí, hnojení... Na každou operaci má jeden traktor, protože strašně nerad vyměňuje nástavce. Jediným slabým bodem jeho pěstování je sklizeň - tu se mu ještě nepodařilo zmechanizovat. Proto sklizeň dělá tak, že vypěstuje plodin víc a pak je nabídne výměnou za sběr - fifty - fifty. A je hrdý, že u nich na stole bývá oběd z toho, co ráno sklidil. Myslím, že by si s panem Vidlákem měli co říct. Zrovna včera byl u nás nařádkovat naše nové políčko. Přivezl si na to dva speciální nástavce - jeden - vlastní provenience - na dělání řádků a jeden, kterým ten první nástavec sundával za pomoci traktoru z valníku a zase jej po skončení práce nakládal. Jeho paní je jiného ražení. Zajímají ji výtvarné techniky a ruční práce. Chodí do spolku, kde se věnuje olejomalbě. Celý jejich dům je vyzdoben jejími obrazy. Pro mne namalovala českou krajinu podle fotografie - aby se mi tolik nestýskalo. Krajinka visí u nás doma a připomíná mi domov za Velkou louží. Dřív, když Norman ještě pracoval jako vzduchotechnik a býval často pryč i několik dní, vyráběla panenky. Od někoho dostala starožitné formy na výrobu hlavičky, rukou a nohou panenek a vyráběla je od začátku - od výroby porcelánových hlaviček, přes vycpané hadrové tělíčko až po zdobné šaty. Dodnes jich má celou prosklenou skříň.

Zatímco Norman se specializuje na rostlinnou výrobu (manželku nebavilo chytat uprchlé kozy), tak Jean a její manžel jsou skutečným ztělesněním Starého Donalda a jeho farmy. V klidu a harmonii se tam probíhají vedle sebe slepice, kachny, krůty, kočky, psi a v ohradách mají prasata, koně, kozy a osly. Co je potřeba zdůraznit je fakt, že to nedělají pro výdělek a jedou podle hesla "It is not food, it is a friend!" (To není jídlo, to je kamarád!). Zvířata mají jména a jsou na farmě na dožití. (Tedy jak to budou dělat do budoucna, až se jim ta havěť ještě víc rozmnoží, to nevím.)

Ruční a výtvarné práce jsou vůbec častými zálibami mississippských žen. Některé háčkují, jiné dělají tatting (to nemá nic společného s tetováním - je to technika výroby krajek za pomoci dlouhé jehly), ale nejvíc se jich věnuje patchworku. Sdružují se do klubů či cechů a společně se věnují každá svému projektu. Párkrát do roka se sejdou na celý víkend a kromě společně stráveného času si vyměňují i zkušenosti, nehledě na to, že při řeči práce líp ubývá pod rukou. Některé dámy už vyrobily patchworkovou přikrývku pro všechny své děti i vnoučata. Manželé tuto jejich aktivitu tolerují jako neškodnou úchylku a vědí, že zase manželky budou tolerovat, když se na pár dní vypaří na loveckou výpravu s kamarády. Na patchworku oceňuju, že původně vzniknul jako způsob jak využít buď odstřižky látek nebo lepší části již obnošeného šatstva. Moje babička by to komentovala slovy, že dřív holky musely umět udělat z prdu kuličku. Dnes je z toho hotové umění a používají se látky nové, které se rozstříhají. Existují i triky, jak nemuset samostatně sešívat malé kousky. Jednotlivé vzory mají i své názvy jako Irish chain (irský řetěz), flying geese (letící husy), drunkard's path (opilcova stezka), trip around the world (cesta kolem světa)... Mně osobně se nejvíc líbí vzor double wedding ring (dvojitý snubní prsten), což je vzor vzájemně propletených kruhů. Tahle technika ruční práce se chytla i v Česku a myslím, že české patchworkářky si v ničem s těmi mississippskými nezadají. Ráda sleduju na youtube videa o patchworku (někdy tomu říkají quilting) a česká videa každopádně snesou srovnání se zeměmi, kde patchwork vzniknul. Jenom pro ilustraci - americké video jak se dělá double wedding ring https://www.youtube.com/watch?v=CtzclxUZDu8&t=85s, a české video jak se dělá vzor card trick (karetní trik) https://www.youtube.com/watch?v=i1VPJHH8Hio

Mezi další oblíbené volnočasové aktivity patří lov, rybaření a projížďky na čtyřkolkách. Tyto aktivity si nechám na někdy později.

Na prvním snímku vidíte Normana, jak s Billem plánujou orbu na našem novém políčku. Na druhém obrázku je Normanova manželka - výtvarnice se svými panenkami a jedním ze svých obrazů. Na třetím obrázku sada snímků z Joaniny farmy. Na čtvrtém je maminka mojí kamarádky s jednou ze svých mnoha prošívaných dek. Zvláštností té deky, je, že každý blok dělala jiná patchworkářka. Měly společný projekt ze společného materiálu - každá udělala 12 stejných bloků a pak si je povyměňovaly a sešily. A poslední snímek ukazuje vykládanou rukojeť tága, což je práce našeho souseda - vášnivého hráče kulečníku. Nejen, že vyrábí rukojeti tág, ale nepřekvapivě je i vášnivým kulečníkářem. Několikrát se účastnil celonárodní soutěže v kulečníku a umístil se na jednom z předních míst.

porada

Normanova žena

old mac donald

patchwork

tágo

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (83 hlasů)

Komentáře

Mou první verneovkou byl Tajuplný ostrov, bylo to vydání z roku 1965 nebo 1966 (Státní pedagogické nakladatelství). Kniha měla malý formát, cca A5, a byly v ní pouze dva maličké obrázky. Dodnes ji uchovávám, bohužel bez přebalu. Později jsem objevil místní lidovou knihovnu a na dlouhá léta se stal jejím inventářem. S knihovníkem jsme čas od času vzali ruksaky a zajeli do okresní lidové knihovny, tam už pro nás měli připravené předem objednané zásoby, ale mohli jsme se pohrabat i v "depozitářích".
Troskův Zápas s nebem jsem přečetl na posezení, šel jsem spát asi ve tři ráno. Také si vzpomínám, jak mne mrazilo při čtení Bezhlavého jezdce od Thomase Mayne Reida (https://cs.wikipedia.org/wiki/Bezhlav%C3%BD_jezdec). Děj s detektivní zápletkou se odehrává v Texasu nedlouho po jeho zabrání Spojenými státy a mj. zajímavě popisuje tehdejší reálie, třeba otrokářství. "Hej, negře, kde máš pána?" "Kerýho myslíte pane Stump, mladýho nebo starýho?" - takto je vylíčen příchod starého lovce Zebulona Stumpa do haciendy p. Poindextera. Tohle by asi dnes neprošlo.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

Troska - Zápas s nebem - bylo zjevení. Četl jsem jako kluk několikrát. Pak se mi ta kniha ztratila. Asi ji synovci zašantročili.

Tajuplný ostrov, myslím asi nejlepší verneovka.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

Já miloval jako dítě všechny Ransomovky - mám po otci snad všechna poválečná vydání, ty větší (formátem) s ilustracemi Z. Buriana. Nakladatelství Hokr.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Je to pravda paní Petro?
Demokraté předložili návrh zákona nazvaný „Ochrana budoucích generací“ k posouzení Kongresu USA. Dokument předpokládá zastavení výstavby nové tepelné elektrárny na fosilní paliva, zastavení vývozu uhlovodíků z USA a úplný zákaz těžby ropy a zemního plynu metodou hydraulického štěpení...

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

Do detailu aktivity Demokratů nesleduju, protože bych si uhnala žaludeční vředy. Ale je pravda, že Biden podniká různé kroky pro zastavení těžby. Děsí mě, kam se země posunula - a to ještě není ani celý rok, co je Biden ve funkci. Jak to bude vypadat za další 3 roky? Ach jo.

Průměrný počet slepic: 4.8 (8 hlasů)

se musela stahnout ze Syrie, takze v USA vyschnul zdroj bridlicoveho plynu.
S ekologii to nema nic spolecneho ...

Průměrný počet slepic: 4.9 (10 hlasů)

Především Američané v Sýrii pořád jsou. Jen tak, bez souhlasu tamní vlády nebo OSN. Být to kdokoliv jiný, šlo by o okupaci a bylo by potřeba s ním zatočit! Břidlicový plyn je víceméně náhražkové řešení klasického zemního plynu, je o hodně dražší. Nedává mi valný smysl přisuzovat mu zvláštní význam, leda si včas přivlastnit jeho ložiska - to by byla jiná.

Průměrný počet slepic: 4.4 (9 hlasů)

Když moje příbuzná v městečku Prague (Oklahoma) seděla před krbem, tak na ni při lokálním "zemětřasu" o síle 5,6 Richtera spadnul komín a vážně ji poškodil nohy. Načež se namíchla a zažalovala firmu New Dominion, Spess Oil a 25 dalších firem, s odůvodněním, že díky těžbě břidlicového plynu v Oklahomě vzrostl a zesílil počet lokálních otřesů. V roce 2015 povolil Nejvyšší soud soud projednávat žalobu u soudu v okrese postižené, protože tento soud předtím přijetí žaloby odmítnul s odůvodněním, že patří k soudu místně příslušnému žalované firmě. Četl jsem nějaký posudek, kde se statisticky prokazovalo, že skutečně po zahájení těžby plynů počet otřesů narostl. Paní Sandra byla chvíli na vozejku, ale teď už je zase v cajku. Jestli vysoudila nějaký prachy, nevím.
Je tedy možné, že "krakováním" jsou skutečně ohroženy nejen budoucí generace, ale i ty současné. Co když jsou to špendlíčky, které popichují toho chlapáka v Yellowstone?

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

vidlákovské "volnočasové" aktivity :o)
Skoro jako u nás - místo patchworku se tu ještě v 70. letech vyráběly šité hadrové koberce a podsedáky. Někde se po chalupách ještě najdou.
A teď koukám, že to zase přišlo do módy: https://domovnabytek.cz/ceny/hadrove-koberce

S tím čtením - ono to má ve Střední Evropě docela dlouhou tradici. Již ve 14. století totiž začaly z popudu Karla IV. vznikat městské civilní školy, kde se synové řemeslníků a obchodníků učili číst, psát, počítat, sepisovat listiny, vést účty a další dovednosti potřebné pro řádný výkon živnosti. V těchto školách se vyučovalo česky a/nebo německy.
V r. 1547 vyšel první tištěný český slabikář - českobratrský - a na něj pak za vlády Marie Terezie navázala státem dotovaná výroba a distribuce učebnic nejprve pro triviální školy a později i pro vyšší stupně vzdělání. Díky tomu se ke vzdělání dostávalo stále víc dětí z chudších a chudých vrstev.
Dalším levelem pak byly od 19. století různé svépomocné i profesionální osvětové spolky a spolu s nimi záslužné počiny některých vydavatelů, kteří vydávali edice levných knih pro chudé, kdy součástí edic byla díla tehdejších nejkvalitnějších autorů. Plus vznik školních, obecních a spolkových veřejných knihoven.
Na venkově to komplikoval despekt ke vzdělání a neochota "utrácet za zbytečnosti" jako jsou knihy. Takže bylo běžné, že v domácnosti byla Bible, zpěvník (po okrajích stránek se zaznamenávaly rodové události) a nějaký "selský kalendář" (pokud možno dodaný zadarmo prodejcem něčeho do hospodářství); tím selská domácí knihovnička obvykle končila. Nicméně cca číst a psát uměli skoro všichni.
Dost se to změnilo po WWII, ale despekt k vyššímu vzdělání a k širšímu rozhledu do jisté míry přetrval na venkově dodnes.

Ovšem ve srovnání s Rakouskem nebo Švýcarskem jsme na tom byli skvěle. Tam ještě koncem 80. let byly některé horské vesnice zcela bez školy a s většinově negramotnou populací. Byl jsem tím zjištěním šokován.

Průměrný počet slepic: 4.5 (12 hlasů)

To s tou většinově negramotnou populací ve švýcarských či rakouských horských vesnicích - jsou myšlena 80. léta 19. nebo 20. století? Speciálně v Rakousku bych řekl, že to tam bylo historicky stejné jako u nás - školu (dnes často bývalou) člověk pozná na první pohled.

Průměrný počet slepic: 4.9 (7 hlasů)

Sice šlo o odlehlé horské obce, v zimě patrně zcela odříznuté od světa, ale i tak to byl pro mne šok. V bohatých západních zemích bych něco podobného opravdu nečekal.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by Občan (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tyroláci, když měli sezónu česání jablek, tak děcka místo do škol poslali do sadu.
A pak byli rádi, když se synek vyučil alespoň zedníkem.
Léta devadesátá až dvatisíce.
Nemyslím si, že by se tam od přelomu tisíciletí něco změnilo.
"Hans, waš šůle?
Nááájn!"

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Jako dítě jsem v šedesátých letech měl přečtenou celou naši obvodní knihovnu (Praha) pro děti a mládež a do "dospělé" o patro níž mne nechtěli vzít. Miloval jsem hlavně KOD a taky miniencyklopedie OKO. Úroveň knih pro děti jsem ocenil až mnohem později - když jsem zjistil, ŽE a PROČ se dětské knize v 50. a 60. letech věnovali naši nejlepší spisovatelé i výtvarníci; tehdy mi to připadalo jako normální standard.
Miloval jsem Ransoma, Stevensona, Fabricia, Zamarovského, Běhounka, verneovky a dobrodružné knihy obecně. I mayovky, hlavně ty s Kara ben Nemsím, ostatně nedávno tu o nich byla řeč. Ty jsem ovšem neměl z městské knihovny, nýbrž od kamaráda.
Řekl bych, že čtením tenkrát vydávaných knih jsme se jednak hodně dozvěděli o historii a zeměpise, jednak jsme dostali do krve mravní hodnoty - co je správné a co se nedělá.

Průměrný počet slepic: 5 (15 hlasů)

In reply to by favorit (neověřeno)

Trvalý odkaz

a nebyl jste zdaleka sám. Byly nás desetitisíce - soudím dle nákladů uvedených knih.

Průměrný počet slepic: 5 (13 hlasů)

In reply to by favorit (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ano: Morálka byla zrušena, současní spisovatelé (Viewegh, Patrik Hartl ...) - to je jen plané plácání, většina lidí už ani nejsou lidé. Možná že v žilách už ani nemají krev ...

Průměrný počet slepic: 4.9 (12 hlasů)

In reply to by favorit (neověřeno)

Trvalý odkaz

V mládí jsem četl tak, že i rodiče ze mě byli občas na mrtvici.
Vyháněli mě ven s tím, že "furt ležíš v těch knížkách a kluci lítají po venku s balónem, běž za nima". No fakt je, že různé venkovní hry, fotbal a na podzim/v zimě hokej, bruslení na potoce a rybníce, nebo sáňkování/lyžování, mě moc nebralo. Sice jsem to všecko vybavení měl a jakžtakž s tím uměl - nicméně, nebavilo mě to tolik, co technické knížky. Co mě bavilo až neskutečně, bylo často hodně nebezpečné šmejdění po půdách a sklepích starých baráků.
K tomu čtení a knížkám mě přivedl táta. Původně sice špičkový strojař-nástrojař, prošlý Baťovou školou práce a vyučený s maturitou tamtéž, ale jinak to byl, zřejmě po dědovi naprostý všeuměl-samouk. Dařilo a povedlo se mu snad všecko, nač kdy sáhnul. Od železa, přes dřevo až po elektriku.
Ale sám můj táta, za jeho odpočinutí věčné, prosím tebe Pane, mi vždycky říkal :
"Já jsem se všecko, co mně neukázal můj tata, tvůj děda, musel naučit sám. Chodil jsem očumovat, na rozumy a rady ke starším a známým, zbytečně moc věcí jsem potom dělal stylem pokus/omyl - a to je hrozná ztráta času, který nevrátíš. Za naší školy a potom hlavně za války, nebyly na knížky nikdy peníze. Moc jich ani netiskli a tehdy by nebylo ani času, ležat v knížkách a něco študovat. A co bylo potřeba ke škole, bylo ve škole, řídící to uměl zařídit, aby bylo pro všecky. Doma bylo hospodářství - byl jsem nejstarší a aj ve čtyřech děckách jsme všeci měli na nevelikém gruntě furt co dělat. Dneska? Máš knížky v knihovně skorem zadarmo a v těch knížkách máš úplně všecko, co potřebuješ, co tě zajímá, nebo co tě potom bude živit - tak čti a uč se, to všecko se ti bude pozděj hodit".
Měl pravdu. Rodiče ji mají vždycky, třebaže se nám to mnohdy příčilo.
Já se do toho čtení zažral až tolik, že v extrémech, někdy okolo 10-12 let věku, už knížky, časopisy a moje osobní "poznámkové čtenářské deníky" začaly žrát i celkem velké peníze. Od rodičů jsem si vyprosil příspěvek na předplatné takových časopisů (poradil hlavně fyzikář), o kterých moji vrstevníci tehdy neměli ani tušení..:D
O něco málo později, asi od pololetí 7. třídy, jsme spolu se třemi, pak už celoživotními kamarády, vydělávali na tuzemské i zahraniční čtení, současně i na všelijaký materiál a součástky (RC i prosté modely, bicykly, radiotechnika, elektronika a pak i kozí dechy) svozem odpadového papíru a kartonáže ze dvou místních sámošek a několika menších, samostatných obchodů.
Na dvoukoláku, s důkladně nabouchanými gumami 2,75x23, novými a namazanými ložisky - to aby nejel těžko. Na dvoukolák s provizorními "sajtnami", tenkými lany a auto-gumicuky, vešlo klidně i 150kg šikovně složených a vhodně do vozu seskládaných kartonů.
A za jedno sobotní dopoledne jsme to "otočili" vždy nejméně 4x až 5x, rekord byl tuším osm otoček - v sobotu od 05.00 ráno do 12.00, kdy Sběrné suroviny zavíraly. Pak jsme začali, hlavně o prázdninách, část navážet už v pátek - jako stálí "dodavatelé" jsme dostali klíč od ohrady Sběrných surovin, neboť ty tehdy fungovaly jen v sobotu.
A přestože za čistou, nezamaštěnou kartonáž (tehdy to byl ještě poměrně kvalitní papír) tehdy dávali ve státních Sběrných surovinách rovnou korunu za kilo (oproti padoši za noviny a časopisy), tak touhle "podřadnou činností" většina našich tehdejších vrstevníků a spolužáků pohrdala.
Zajímavé je, že kromě děvčat - vrstevnic. Ta se nám nepošklebovala a neposmívala nikdy. Naopak, jedna hodná Beruška, o kterou jsme se v osmičce málem servali (vida, co se z ní vylouplo), tak ta nám už od pololetí sedmičky chodila pomáhat - pečlivě skládat krabice a nakládat tak, aby se jich vešlo co nejvíc. Bydlela kousek u jedné sámošky, viděla na nás z okna. Ale do sběru s námi nikdy nejela. Asi taky z obavy, že by se jí vrstevnice posmívaly, nebo vymýšlely teorie, že po některém z nás "jede".
Zpočátku se nám čtyřem, lopotícím se po sobotách, v zimě v létě s dvoukoláky, vrstevníci skutečně smáli, všelijak peprně pošklebovali, že to bylo občas i na přesdržku, zvlášť ve škole. Vyřídilo se to na hajzlu a byl chvíli klid.
Pošklebovali se ale jenom do momentu, než si zjistili, kolik nám ta vysmívaná činnost vlastně vynáší. Než zjistili, že někteří z nás čtyř, kupují svým holkám (to už byl závěr osmé třídy) i docela drahé pozornosti, co často ani nebyly kupované v obyčejných obchodech (táta jednoho z party byl řidič TIR) - a chtěli se zapojit taky. :D Bez šance, samozřejmě, i přes kvanta podrazů a žalování jsme to ustáli.
Totiž my čtyři, my už jsme byli přes rok a půl dobře zavedená, naprosto spolehlivá parta. Byli jsme schopni vedoucím dotyčných sámošek, či vedoucím menších obchodů na 100% zaručit, že v pondělí ráno budou prostory pod nakládacími rampami, nebo sklady odpadu menších obchodů (elektra, drogerka, železářství, fotokino) perfektně vyčištěné od krabic, kartonů a papíru, budou prázdné a tak nachystané na ukládání na celý další týden.
Za jedno běžné, sobotní dopoledne, při deštivém počasí se náklad přikryl nepromokavou celtou, bylo možno při "trošce dřiny s dvoukolákem" vydělat 400-500,-Kčs. Každý z nás čtyř.

Do knížek a časopisů (dnes už ve vazbách) jsem tehdy i dlouho potom, navalil fakt velké peníze, kterých jsem ale nikdy nelitoval.
Víte, to je tak s tou technickou literaturou:
V knížkách z 50. až 80. let bylo popsáno, znázorněno, nakresleno i nafotografováno naprosto všecko. Nikdo tehdy nemusel tajit žádné "knowhow", jako se to dělá v knížkách dnes, že je to jen snůška obecných žvástů okolo a o ničem - ale co a jak v praxi udělat, to tam už zásadně nenajdete. Za to si příslušný autor, obvykle na svém webu, nechá velmi dobře zaplatit.
Pravděpodobně nejvíc toho bylo v knížkách z poloviny 50.let, které jsem kupoval v tehdy řídkých antikvariátech, protože to byla doba budování republiky a jakékoli zatajování znalostí a informací, bylo naprosto nežádoucí - to trvalo fakticky až do Pražského jara, ale ani potom odborná úroveň technické literatury nepoklesla - možná až naopak.
V době "tání", tj. zhruba od roku 1965-1966, se v knížkách i časopisech objevovaly překlady, přetisky v původních jazycích i recenze tehdy soudobých technických řešení ze Západu.
Za všechny bych asi uvedl hudební a HiFi měsíčník Hudba a Zvuk, který díky úsilí nadšenců a podpoře reformistů, vycházel v letech 1967 až 1971. Než ho bolševici stalinistického ražení, údajně kvůli "převážně kapitalistické technické náplni" bez náhrady zařízli tak nečekaně, až se tajil dech. Mnohým ten název měsíčníku asi nic neřekne, náklad byl odhadem asi 15-20.000 výtisků a výhradně jen pro předplatitele, tedy vážné zájemce, to na stánku koupit nešlo. To nebyla Vlasta, Květy, Svět motorů či Tvorba...
Omlouvám se za délku i přesto, že scroll kolečko na myši máme všeci.

Průměrný počet slepic: 5 (14 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

Časopisi - nebylo špatné ABC, Letectví kosmonautika byla vynikající.

Pokus - omyl - Sice to stojí čas, ale pro chytrého je omyl na vlastní kůži neocenitelný. Je to krok k příštím úspěchům.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

Dřív ta populárně naučná (či jak nazvat odbornou literaturu pro širší veřejnost) byla skutečně přínosná, dnes mi to přijde strašně povrchní - je to sice načančaný, barevný ale informací minimum. Časopisy nyní žádné nekupuji, ale mám pocit, že snad ani nic moc nevychází. Když to srovnám s tím, co jsem kdysi odebíral já, nebo táta (Amat. radio, Rad. konstruktér, aj.) Ovšem sehnat předplatné na "Amáro" (a i jiné) bylo téměř nemožné. Když jsem se odstěhoval od rodičů, neměl jsem šanci - takže jedině hlídat trafiku v den vydání. Kdo to propásl měl smůlu. Ale naštěstí dnes je zase internet. Ovšem, kdo by dnes něco bastlil, že :) ?

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

pokud kupuji technicke knihy tak zasadne 1945-1991 pak uz to nemelo cenu

ta informacni hustota je uplne uzasna, jedna kniha z padesatych let vyda za 5 porevolucnich

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

In reply to by prox (neověřeno)

Trvalý odkaz

na bazos, ze nekdo ma solidni technickou krajskou knihovnu,

tohle vychazelo za socialismu a porovnejte to s dnesnim prujmem

https://www.bazos.cz/hodnoceni.php?mail=5149119&idphone=2334023&jmeno=L…

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

Mockrát děkuju za hezké vyprávění. Vydělat si 500Kčs v tak ranném věku - klobouk dolů. Tuhle částku jsem dostávala na měsíc, když jsem byla na škole.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Jedny prázdniny jsem pomáhala zdarma v dětské knihovně. Paní knihovnice tam měla i autory jako Foglara, Batličku. Tyto knížky nebyly vystaveny na policích, ale zastrčené za stohy knih. Děti věděly, kam si pro ně sáhnout. A evidenční lístečky k těmto knížkám také nebyly v oficiálním registru, ale stranou. Pokud vím, nikdo ji nikdy nenaprášil.

Průměrný počet slepic: 4.1 (9 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Asi to bylo jak kde. Za mne (po roce 1970) se foglarovky v naší místní lidové knihovně vyskytovaly úplně normálně (nikoliv fyzicky, neustále obíhaly). Dokonce tam byly i knihy z první republiky (třeba červená knihovna, tu milovala moje maminka - byly to knihy jejího mládí), ale i i s křesťanskou tématikou. Vzpomínám si na jakousi povídku, kde nehodní spolužáci odlákávali spolužáka od poctivé práce k bezduché zábavě. Ponoukali jej, aby místo na pole si šel s nimi zahrát fotbal. Odpověděl jim rázně: "jen vůl nebo osel kope nohou, člověk kope motykou."

Průměrný počet slepic: 4.7 (9 hlasů)

Také jsem přibližně tou dobou v knihovně nacházel Batličku a Foglara normálně na regále - když jsem měl kliku a knížka byla v knihovně a ne u někoho doma - i registrační kartičky fungovaly ve standardním režimu. Měli tam i celého Hanzelku a Zikmunda, také běžně na regále. Ale byla to relativně malá pobočka MK v Praze.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Foglar i Batlička mne hodně zklamali, a nemyslím, že to bylo (mým) věkem. Batlička mne vždycky nudil a Foglar mi připadal děsně "papírový", že se normální kluci nikdy takhle chovat a vyjadřovat prostě nemohli.

Ale uznávám, že co do mravních hodnot oba autoři měli a mají co říct.

Průměrný počet slepic: 3.5 (11 hlasů)

In reply to by favorit (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nemohlo to být věkem, kdy jste začal tyto autory číst? Jako že jste už byl příliš velký na to, abyste neviděl "do zákulisí". Já v druhé třídě a strašně jsem klukům ta dobrodružství záviděla.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Foglara jsem opravdu četl moc pozdě. Batličku snad včas, ale prostě mne nudil. Možná věc vkusu. Přišel mi strašně popisný. Jack London psal o podobných věcech, a jeho jsem hltal bez dechu a s nadšením.

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)

No vidíte. Já si asi před třemi týdny zase přečetl sbírku povídek Na vlně 57 metrů a vrátil se o padesát let zpět (bohužel jen na chvíli ;-)).

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Zdravím paní Petru za znovu zajímavý vhled do jejího života a okolí.
K tomu čtení u mladší generace, tak rok výroby 2005, že oni trošku více čtou, ale méně "čumákují" na televizi a rádio je už vůbec nebere. Všichni mluví o revoluci s internetem z let 1995 řekněme až cca 2005, ale já si myslím, že teprve data v mobilu, tedy kolem roku 2008-10 změnily svět. Děti zasažené touto technickou změnou (proto mluvím o tom ročníku) už na mobilu nehrají nesmyslné hry, ale komunikuji a dívají se na filmy. Televize a rádio na ně nepůsobí. Řekl bych dokonce, že knihy a kino, zažívají u této generace dnes -náctiletých znovu renesanci...je v tom možná cosi takového, že oni chtějí znovu fyzicky vnímat zážitek s druhými, což pujčovaní/kupování/přepůjčování knih nebo návštěva kina asi je...
***
Z osobní zkušenosti vím, že díky knihám se člověk může stát expertem-samoukem na ledacos. Vysvětlím: v době perestrojky a glasnosti se rušily četné knižní fondy závodních knihoven, což znamenalo, že se především vyřazovala beletrie týkající se ruské revoluce a následné občanské války. Díky tomu jsem se stal horlivým čtenářem všeho, co jsem posléze odevzdal do sběru. Těch knih bylo několik desítek kilogramů a vím, že mi to jedny celé prázdniny zabralo:-)

Stal jsem se na dlouhou dobu expertem-samoukem na kozáckou, stepní válku rudí versus bílí, áckoliv to ani tehdy, natož dnes, někoho kdy zajímalo. Že se s tím svěřuji dnes a tady, je skutečně a doslova intimní zpověď.
Tyto "kovbojky" na ruský způsob, mě připravily na to, abych věděl, kolik koní a jezdců je potřeba na přepad rudé/bílé vesnice, kolik versť může ujet taganka s kulometem Maxim atd. apod., věci, co už dnešní generace neví, nezná a nedozví se...

Průměrný počet slepic: 4.5 (12 hlasů)

Když jsem byla na rizikovém těhotenství, ze zoufalství jsem přelouskala Tichý Don a byla jsem překvapená, že to vůbec komunisté pustili.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Já zase nedávno znovu, po desítkách let, přečetl Ostrovského Jak se kalila ocel. Velmi syrové čtení, člověku hodně dá.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

Mě se ruské literatury nejvíc zaujal od Stěpanova Port Artur. Jako kluk jsem to četl několikrát. Jeho románové vylíčení Rusko - Japonské války je naprosto realistické, v Cušimě z něj cituje i Jiří Kovařík (můj oblíbený autor).

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Dětství. Moje university.... drsné čtení.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Co že to pustili, ale ještě dali hodně výživný úryvek do učebnice literatury, nevím už pro který ročník. Úryvek byl o tom, jak bílí popravují zajaté rudé.
To mě tak zaujalo, že jsem si od Šolochova přečetl i husté Donské povídky. Taky nevím jak je možné, že Šolochov prošel bolševickým cenzurním sítem, dnes by byl spisovatel realisticky píšící dezinformátor.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tichý Don je špičková četba.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Petra: Když jsem byla na rizikovém těhotenství, ze zoufalství jsem přelouskala Tichý Don a byla jsem překvapená, že to vůbec komunisté pustili.
***
Kromě těch ruských "westernovek", kde život rudocha nebo bělocha podle propagandistického zpracovaní neměl valnou hodnotu:-), jsem vlastně nic pořádnýho, klasického ruského nečetl (odhlédnuto od četby v devadesátkách Solženycina, což prý jeho Souostroví Gulag je také propagandistická sračka, plná výmyslů)...posledních 5 let, řekněme to byl vlastně jen Babij jar od Kuzněcova, co mne dost zasáhl.
Jak ten název napovídá, tak se jedná o dobu nacistické okupace a masových vražd v Kyjevě, očima toho Kuzněcova. Kniha vyšla také zcenzurovaná v čestině někdy v 60. letech, ale já si ji dovezl z Vídně v němčině. Kuzněcov někdy (píši z hlavy) po vydání své knihy emigroval na Západ a vydal svoji knihu znovu, nezcenzurovanou a ta také vyšla v německém překladu. Optikou dnešní, pro-banderovské Ukrajiny, je jeho román znovu kandidát na cenzuru:-)

Kromě popisu hrůz, je celé to dílo bych řekl, perfektně napsané, jednak silné téma, ale i to zpracovaní, nadčasové, trošku přeženu, ale řekl bych na Nobelovku by to tehdá bylo...
V mém hodnocení psychologického vlivu literatury (člověk si stále musí připomínat, že se v té době odehrávají neskutečné, nepředstavitelné hrůzy), tak bych to řadil k Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice), tedy onen středověký traktát pro boj s čarodějnicemi...prostě to není Ecovo Jméno růže, ale brutální realita do nejmenšího detailu...

Průměrný počet slepic: 4.5 (4 hlasů)

...tak mě spíše zajímaly okolnosti týkající se toho produktu ve vztahu k postavě jménem Basil Zaharoff (systém Zaharoff je stále plně funkční...asi i bude..).

Slovo " expert" by se také nemělo nadužívat.
Nicméně možná že expertem na propagaci vakcinace byste mohl být...za nějaký čas....tak asi v obdobh masových aplikací 8 - 9 dávky, v prostředí , kdy nařizování vpichu testovaných vakcín do organismů jinak zdravých lidí, bude považováno masami za žádoucí....
Toasiano.
------------
Vlastně je docela možné i to, že systém Zaharoff byl použit i v případě covidového masového šílenství....
Ale to asi nebudeme také vědět nikdy přesně, nezpochybnitelně.

Průměrný počet slepic: 3.2 (5 hlasů)

JCh: Slovo " expert" by se také nemělo nadužívat.
***
Už jen to, o čem se sám(!) prohlašuji za "experta", asi ukazuje, že jde o úplný...achjo...si člověk v tématu literarní dopsivani nemůze ani zavzpomínat, jaké sračky také četl:-), aby ho nějaký JCh nepodezíral, že to myslí vážně...

Průměrný počet slepic: 2.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

a na nástěnce jsem měl krávu ve 3D s vemenem vpředu. Vidím ji dodnes. A jednou jsem viděl v televizi svou kresbu lunárního modulu na Měsíci dávno předtím, než vyletělo A8.

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Proč jste si ty knihy nenechal? Třeba v krabici u kamaráda? Do sběru mohlo jít něco jiného.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jednou jsem cestou do práce u popelnic viděl svázané časopisy Film a divadlo, muselo jich být aspoň 20 - 30 ročníků. Vycházely od 50. let až do plyšáku, tak byli ti komunisté odporní - jistě chtěli indoktrinovat masy! Bohužel jsem neměl jak je pobrat :-(.

Průměrný počet slepic: 4.4 (5 hlasů)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

strejda: Proč jste si ty knihy nenechal? Třeba v krabici u kamaráda? Do sběru mohlo jít něco jiného.
***
(Pokud je otázka na mne), tak proto, že jak popisuje p. Leoš, money, money za sběr:-) Pochopitelně, to byl literární brak, kde rudí vždycky zvítězili, protože byli vítězové, že...:-) Svět a ani literatura v tomto neutrpěla a ani dnes, a ani jindy, by to nemělo žádnou hodnotu, ani bibliografickou:-)

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Tento finanční produkt (protiinflančí jeho mutace) , "dárek od Schillerové", má totiž krom jedné své stránky (ochrana úspor jedince před inflací) i sovu druhou stránku - na úrok, který aktualně může být až 6 % - ní, se totiž dotyčnému jedinci skládají všichni ostatní obyvatelé (ne pouze občané, DPH platí i děti do 15 let, i cizinci zde pobývající...), včetně prostřednictvím financování růstem společného zadlužování se.
Zdá se být také pravděpodobné, že se tak opět bohatším skládají na zabezpečení jejich financí i ti chudí. Kteří tak nezískávají nic , jen tratí. Jak inflačně individuálně, tak zatížením úrokem společně.

Představme si bizarní situaci - stát bude vybírat stále méně peněz nějaké hodnoty, avšak bude vyplácet vyvoleným hodnotu nesníženou - a to tak, že zbytek populace i stát budou strádat. Což samozřejmě od určité výše báze výpočtu zhodnocování dluhopisu " republiky" může nastat.

Já bych ten dluhopis přejmenoval, ale nevím jak. Aby to bylo správné...i trefné.
Každopádně označení " dluhopis republiky" je zavádějící. Vlastně jde o klamavou reklamu....(nenapíšu že o podvod, toho se neodvážím).

Průměrný počet slepic: 3.3 (9 hlasů)

Pane J.Chlorků.
Kolem dluhopisů,by to chtělo více popsat.Uvedu jen toto,už to tady bylo napsáno,největším držitelem USA dluhopisů je Japonsko.Z papírků nic nepostavíte,tyto peníze pak chybí v doma na investice,cokoliv jiného.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

má barák plný knížek, psal kroniku obce, zpíval s manželkou ve sboru, praktikující evangelík, vážená osoba. Jednou jsem k němu vezl zákvas, zrovna topil v kotli…. a házel do něj knihy. Právě bibli jsem mu vytrhl z ruky, tak mi dal ještě jednu. Věkem se asi vztah ke knihám mění, ale těžko soudit z jednoho případu. Limitujícím faktorem je zrak.

Průměrný počet slepic: 4.9 (9 hlasů)

ano, věkem se vztah ke knihám mění, můj tedy rozhodně. Od jistého věku mne vůbec nezajímá beletrie; čtu už jedině literaturu faktu.

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)

In reply to by favorit (neověřeno)

Trvalý odkaz

čtu dopisy a výpisy a historii, psycho. Kombinací všeho byl poslední dopis, v němž byl důchodový výměr. Z parazita jsem se stal státem uznaným příživníkem.

Průměrný počet slepic: 3.9 (8 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

na to na*rat, hlavně, jestli to bylo příjemný čtení, vo to go!

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

že jsem po promoci při stěhování vyhodil tlustou Sbírku řešených úloh z vysokoškolské matematiky. Jak se všechno věkem mění.

Průměrný počet slepic: 4.6 (7 hlasů)

ale jak odejdu, skončí to ve sběru stejně.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)