Záliby v Mississippi

Autor
Štítky

V jednom z předchozích článků se pan Godot ptal: "A tak se Vás pro příště zeptám, jak tak lidé/amíci kolem vás čtou. Zda vůbec a pokud ano tak co a tak všelijak jinak. Zda se o knížkách baví, a zda mají třeba nějaké doma (mám pocit že moc ne, ale to je jen pocit). Pokud se Vám tohle téma nebude zamlouvat, tak se na ně vykašlete, nejde o život. Ale .... zajímalo by mě to, vzhledem k úpadku čtenářské kultury v naší/vaší kotlince." Otázka pana Godota se mi zamlouvala, jen jsem potřebovala trochu času, abych si trochu urovnala myšlenky, posbírala informace a udělala pár fotografií.

Když jsem tak probírala v paměti domácnosti, které jsme měli možnost navštívit, uvědomila jsem si, že skutečně, jen ve třech případech si vybavuju nadupanou knihovnu. Prvním reprezentantem je náš pastor. Z podstaty jeho povolání je jasné, že většina knih, pokud ne všechny, se týká teologie. Když jsem se pastora ptala, kterou knihu kromě Bible má rád, odpověděl, že Poutníkovu cestu (Pilgrim's Progress) od Johna Bunyana. Tématicky je hodně podobná "Labyrintu světa a ráji srdce" od Komenského. Někdy si pohrávám s heretickou myšlenkou, že Bunyan se Labyrintem inspiroval. Možné by to bylo - Labyrint světa je o nějakých padesát let starší. Dalším člověkem, o kterém vím, že má pořádnou knihovnu je starší našeho sboru. Tady musím udělat "úkrok stranou". Když se vracíme z nedělních bohoslužeb, míjíme louku, která po dlouhý čas byla prázdná až na opuštěný komín krbu. Kolikrát jsem si říkávala co se asi stalo s původním domem a jeho majiteli. No, a jedné neděle jsem nevěřila svým očím. Vedle opuštěného komína stál bílý dům. Nebyl to žádný mobile home ani bungalov, jaké můžete viděl v okolí. Byl vyšší, značně zanedbaný - okna měla poškozené tabulky, nátěr oprýskával... Během dalších neděl jsem měla možnost pozorovat postupné změny. Dům dostal novou střechu, okna se začala lesknout novými skly, zdi svítily novým bílým nátěrem, na jedné straně se objevily schody, na druhé veranda, ze které visely 3 vlajky... Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že dům je bývalým kostelíkem, a že jej koupil, na ono místo nechal přemístit a udělat z něj "trucovnu" starší našeho sboru. (Starší je člen rady starších - tj. lidí, odpovědných za směřování sboru). Když byly stavební práce dokončeny, onen pán pozval členy sboru na "kolaudaci". V přední části byla předsíň, ze které jste vstoupili do obytné místnosti s dvěma pohovkami postavenými proti sobě a s konferenčním stolkem mezi nimi, jejíž stěny byly odshora dolů zastavěny policemi s knížkami. Byly tam knížky z teologie, ekonomie, politologie. Neviděla jsem tam žádnou beletrii, ale neměla jsem moc času se dívat po knížkách, takže je možné, že jsem je buď přehlédla nebo že beletrie zůstala u nich doma (jeho domov je vzdálen nějakých 400 metrů). Třetí pán, o kterém vím že čte, mi připomíná přerostlého skřítka. Jeho paní ráda šije a vidím ho před očima, jak sedí v křesle zahloubán do četby, obklopen šicím strojem, stohy látek a kusy rozešitého díla. Jeho zájmem je historie 20. století a má o tom docela dobrý přehled. Je prima moct si o tom s někým povídat. A ano, ještě na jednoho čtenáře bych zapomněla - přesně podle rčení, že pod svícnem je největší tma - můj manžel Bill. Rád čte teologické knihy, ale nezůstává jen u toho. Knihy, které mu někdo doporučí (třeba manželka :)) si půjčuje v knihovně. Knihovní systém je tu téměř identický jako v Česku. Výpůjční doba jsou dva týdny, pak začínají posílat upomínky. A stejně jako v Česku, i tady existuje meziknihovní výpůjční služba. Ta je zpoplatněná. Myslím, že to dělá 2 dolary za knihu. Jak jste si už asi všimli, většina knih, které tu čtou, má náboženskou tématiku, což souvisí s celkovým nastavením společnosti (Jih USA se někdy nazývá Bible Belt (Biblický pás) a Mississippané rádi dodávají, že Mississippi je na tom pásu přezkou.).

Tady bych ráda udělala další úkrok stranou. Ben Carson je neurochirurg, který jako první na světě oddělil siamská dvojčata srostlá hlavičkami. V Trumpově vládě zastával funkci ministra bytové výstavby. (Proč mu nedali post ministra zdravotnictví, to je mi záhadou. Možná, že by tam někomu moc viděl na prsty.) Ale zpátky. Ben Carson ve svých memoárech vzpomíná, jak jeho matka, samoživitelka (vdávala se ve 13 letech), nakázala svým dvěma synům trávit čas po školním vyučování v knihovně, zatímco vydělávala na živobytí jako uklízečka. Jejím motivem nebylo ani tak vzdělávání kluků, jako spíš snaha držet je z dosahu průšvihů. Při večeři kluci museli hlásit, o čem četli. Myslím, že to je jeden z příkladů, jak knihovna a četba může změnit život člověka k lepšímu. Dva černošští kluci z neúplné rodiny, s matkou, která nedokončila ani základní vzdělání, se dokázali (minimálně zčásti i díky četbě) dostat až mezi elitu národa. Teď mě ale napadá - a máme dnes ještě kvalitní knihovny nebo už to taky jde do kopru?

Když porovnám zálibu ve čtení, musím po pravdě přiznat, že celkově Češi a Moravané a Slezané čtou víc. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by znal jména jako například Betty MacDonald, Robert Fulghum nebo Daniel Defoe... (Ale to asi nebude jen problém Mississippi. Kdysi jsem byla na kurzu pro učitele angličtiny. Jeden lektor se jmenoval Robinson a pocházel z Yorku. A věříte, že knihu o Robinsonovi Crusoe, námořníkovi z Yorku neznal?) Co se týká literatury, Mississippané jsou hrdí na své dva rodáky - jednak na Tennessee Williamse, autora Kočky na rozpálené plechové střeše, který se narodil v Columbusu, MS a jednak na Eudoru Welty, rodačku z Jacksonu, MS, autorku povídek, jejíž život a dílo jsou spojeny s Jihem. A ještě jednu autorku bych ráda zmínila. Kathryn Stockett, autorku knihy The Help (Služka), jejíž děj se odehrává v Jacksonu šedesátých let. Kniha byla rovněž zfilmována a v Česku přišla do kin pod názvem Černobílý svět. (Mezi námi děvčaty, knížka je lepší, asi jako většina knížek versus filmové zpracování. Kdybych ji nečetla, spoustu detailů proč se stalo to či ono bych ve filmu nepochopila.)

Čím se tedy Mississippané zabývají ve svém volném čase, když četba je víceméně okrajovou záležitostí?

Moje kamarádka Sally věnuje svůj volný čas práci pro charitu Helping Hands. Dva dny v týdnu pracuje na třídění a distribuci věcí a potravin potřebným lidem a pak si ještě bere domů věci, které vyžadují opravu. Co nespraví sama, o to požádá syna, který je technický génius. V poslední době jí několikrát navrhli, aby přijala funkci vedoucí. Neustále odmítá. Říká, že to nechce dělat za peníze. Tak jsem ji lámala, že přeci není nutné, aby si ty peníze nechávala, Že může peníze dávat na charitu podle svého uvážení. No, nevím. Byla by z ní dobrá vedoucí. Zná chod charity i lidi spojené s jejím fungováním.

Další kamarádka Anna Helen, profesí pedikérka, se věnuje práci sbormistryně v našem sboru. Znamená to pro ni přípravu doma, v neděli ráno v rámci bohoslužeb diriguje pěvecký sbor  a odpoledne vede dvouhodinovou zkoušku pěveckého sboru. Ve středu navečer pro změnu pracuje s dětmi sboru, učí je zpívat a aby toho snad neměla málo, komponuje sakrální hudbu. A to, prosím, má z domu do kostela 28 kilometrů. Vždycky, když si v duchu stěžuju, že se mi nikam nechce, že je to daleko, myšlenka na Annu Helen mi vždycky utne brblání. Jak si můžu stěžovat, když my to máme pouhých 10 km a jezdíme tam jen jednou týdně? 

Máme kamaráda, Normana, který má jako koníčka  pěstování základních plodin jako je kukuřice, fazole, rajčata. Pěstování plodin je však jeho koníčkem až v druhé řadě. Primární je pro něj práce s traktorem. Když sedí za volantem traktoru, je šťastný jako blecha. Má celý proces pěstování zmáknutý tak, že všechnu práci vykonává traktorem - orbu, setí, pletí, hnojení... Na každou operaci má jeden traktor, protože strašně nerad vyměňuje nástavce. Jediným slabým bodem jeho pěstování je sklizeň - tu se mu ještě nepodařilo zmechanizovat. Proto sklizeň dělá tak, že vypěstuje plodin víc a pak je nabídne výměnou za sběr - fifty - fifty. A je hrdý, že u nich na stole bývá oběd z toho, co ráno sklidil. Myslím, že by si s panem Vidlákem měli co říct. Zrovna včera byl u nás nařádkovat naše nové políčko. Přivezl si na to dva speciální nástavce - jeden - vlastní provenience - na dělání řádků a jeden, kterým ten první nástavec sundával za pomoci traktoru z valníku a zase jej po skončení práce nakládal. Jeho paní je jiného ražení. Zajímají ji výtvarné techniky a ruční práce. Chodí do spolku, kde se věnuje olejomalbě. Celý jejich dům je vyzdoben jejími obrazy. Pro mne namalovala českou krajinu podle fotografie - aby se mi tolik nestýskalo. Krajinka visí u nás doma a připomíná mi domov za Velkou louží. Dřív, když Norman ještě pracoval jako vzduchotechnik a býval často pryč i několik dní, vyráběla panenky. Od někoho dostala starožitné formy na výrobu hlavičky, rukou a nohou panenek a vyráběla je od začátku - od výroby porcelánových hlaviček, přes vycpané hadrové tělíčko až po zdobné šaty. Dodnes jich má celou prosklenou skříň.

Zatímco Norman se specializuje na rostlinnou výrobu (manželku nebavilo chytat uprchlé kozy), tak Jean a její manžel jsou skutečným ztělesněním Starého Donalda a jeho farmy. V klidu a harmonii se tam probíhají vedle sebe slepice, kachny, krůty, kočky, psi a v ohradách mají prasata, koně, kozy a osly. Co je potřeba zdůraznit je fakt, že to nedělají pro výdělek a jedou podle hesla "It is not food, it is a friend!" (To není jídlo, to je kamarád!). Zvířata mají jména a jsou na farmě na dožití. (Tedy jak to budou dělat do budoucna, až se jim ta havěť ještě víc rozmnoží, to nevím.)

Ruční a výtvarné práce jsou vůbec častými zálibami mississippských žen. Některé háčkují, jiné dělají tatting (to nemá nic společného s tetováním - je to technika výroby krajek za pomoci dlouhé jehly), ale nejvíc se jich věnuje patchworku. Sdružují se do klubů či cechů a společně se věnují každá svému projektu. Párkrát do roka se sejdou na celý víkend a kromě společně stráveného času si vyměňují i zkušenosti, nehledě na to, že při řeči práce líp ubývá pod rukou. Některé dámy už vyrobily patchworkovou přikrývku pro všechny své děti i vnoučata. Manželé tuto jejich aktivitu tolerují jako neškodnou úchylku a vědí, že zase manželky budou tolerovat, když se na pár dní vypaří na loveckou výpravu s kamarády. Na patchworku oceňuju, že původně vzniknul jako způsob jak využít buď odstřižky látek nebo lepší části již obnošeného šatstva. Moje babička by to komentovala slovy, že dřív holky musely umět udělat z prdu kuličku. Dnes je z toho hotové umění a používají se látky nové, které se rozstříhají. Existují i triky, jak nemuset samostatně sešívat malé kousky. Jednotlivé vzory mají i své názvy jako Irish chain (irský řetěz), flying geese (letící husy), drunkard's path (opilcova stezka), trip around the world (cesta kolem světa)... Mně osobně se nejvíc líbí vzor double wedding ring (dvojitý snubní prsten), což je vzor vzájemně propletených kruhů. Tahle technika ruční práce se chytla i v Česku a myslím, že české patchworkářky si v ničem s těmi mississippskými nezadají. Ráda sleduju na youtube videa o patchworku (někdy tomu říkají quilting) a česká videa každopádně snesou srovnání se zeměmi, kde patchwork vzniknul. Jenom pro ilustraci - americké video jak se dělá double wedding ring https://www.youtube.com/watch?v=CtzclxUZDu8&t=85s, a české video jak se dělá vzor card trick (karetní trik) https://www.youtube.com/watch?v=i1VPJHH8Hio

Mezi další oblíbené volnočasové aktivity patří lov, rybaření a projížďky na čtyřkolkách. Tyto aktivity si nechám na někdy později.

Na prvním snímku vidíte Normana, jak s Billem plánujou orbu na našem novém políčku. Na druhém obrázku je Normanova manželka - výtvarnice se svými panenkami a jedním ze svých obrazů. Na třetím obrázku sada snímků z Joaniny farmy. Na čtvrtém je maminka mojí kamarádky s jednou ze svých mnoha prošívaných dek. Zvláštností té deky, je, že každý blok dělala jiná patchworkářka. Měly společný projekt ze společného materiálu - každá udělala 12 stejných bloků a pak si je povyměňovaly a sešily. A poslední snímek ukazuje vykládanou rukojeť tága, což je práce našeho souseda - vášnivého hráče kulečníku. Nejen, že vyrábí rukojeti tág, ale nepřekvapivě je i vášnivým kulečníkářem. Několikrát se účastnil celonárodní soutěže v kulečníku a umístil se na jednom z předních míst.

porada

Normanova žena

old mac donald

patchwork

tágo

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (83 hlasů)

Komentáře

ale o profesi lampasáka,který se z absolventa vojenské školy automaticky stal.

Průměrný počet slepic: 2.3 (6 hlasů)

se třeba někomu mohlo takové povolání líbit.
To je úplně stejné, jako když já nedokážu pochopit, že 2/3 mých příbuzných jsou pedagogové.
A oni zas nedokážou pochopit, že jsem doslova projezdil život v nákladním autě. Každý jsme nějaký.

Průměrný počet slepic: 4.6 (10 hlasů)

bez brejlí naklofal...
Mělo tam být NA NAPROSTO KAŽDÉ "VEJŠCE".

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

šel na Žižkárnu do Opavy, odmaturoval.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Treba Topolanek ????

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

se dostat, jako se člověk musel trefit časově. Bo na Karlovce se otevírala jednou za 4 roky klasická; egyptologie také tak nějak.
Plus jste musel mít humanitní gympl; vyjímek z jiných SŠ bylo jen pár.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Milá dámo, mohl bych vám o tom napsat rozsáhlé pojednání, ale vzhledem k tomu, že vy o tom už máte stejně jasno, rád se toho vzdám. Obávám se, že byste to stejně nepochopila. Hezký večer :)

Průměrný počet slepic: 4.2 (11 hlasů)

sirotek ,který by jinak pobyt na VŠ finančně neutáhl.

Průměrný počet slepic: 1.5 (8 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

za komoušů dala utáhnout ze stýpka s prstem v nose. A sirotek dostal dost na to, aby tam mohl študit, pokud ho to nějak naplňovalo. Pochopitelně nesměl neustále propadat, ale i tací byli a vyštudili.
Sociální stipendium se nechalo pobírat už na střední škole, neboli od 15 let věku dítěte, pokud se soustavně připravovalo na své budoucí povolání. Zdůrazňuji slovo SOUSTAVNĚ! To znamená, že do školy bylo nutno zajít alespoň občas.
A na vysoké k tomu mohlo přiskočit i prospěchové. K tomu jídlo v menze za doslova směšné drobné a přednostní ubytko na koleji.
Nemelte hovna...

Průměrný počet slepic: 4.7 (11 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

pro studenty ze sociálně slabých rodin to bylo opravdu výhodné, to máte pravdu. V podstatě vše zdarma a pokud se nestyděl chodit v uniformě, tak i za oblečení ušetřil. Mohu vás ale ujistit, že vzhledem k častým návštěvám pohostinství, jsem sotva vyšel :)

Průměrný počet slepic: 4.2 (6 hlasů)

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

sorry.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

v tom Výškově se snad ani nic jiného než chlastat asi nedalo.

Průměrný počet slepic: 1.8 (6 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

souhlas :)

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by dtj60 (neověřeno)

Trvalý odkaz

Na vyškovské vojenské výšce učil Jeff (Džef) Kuriál, znám ho ale z jiné sociální bubliny, než jsou předplyšákoví vojáci z povolání.
Slušnej chlap. Těch vyškovských "lampasáků", jsem znal víc, ale vybavím si teď pouze jejich tehdejší obličeje, jména zapomínám.
Nepamatuju se, že by někdo z nich byl nějaký křivák.
Na vojně, v tehdejší ČSLA byl mezi furťáky pouze jeden vyloženej exot a hazl. Samozřejmě absolvent vysoké školy.
Zemědělské.
Tož tak, Sibylo.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

dělat cokoli, co kterékoli jiné lokalitě.
Kecy o kultuře vynechte. Existují knihovny, kina, oblastní divadla, ochotnické spolky, hudební a taneční soubory, blablabla. O kultuře vždy žvaní totálně líní dvounožci, kteří neumějí číst a nejsou schopni udělat více, než deset kroků od gauče k lednici.

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Dyť vy ani neumíte ten Vyškov správně napsat...

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

a mezi civily nebyli ekvivalenty "zelených mozků"?

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by JanDrda (neověřeno)

Trvalý odkaz

nebyly

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Když nám tak hezky na víkendy píšete, Petro, sluší se odpovědět na Vaši otázku. Zkusím to takhle.
Když jsem procházel zrenovovanou (a asi i světoznámou) vilou Tugendhat, znechuceně se tam pohybovala taková „fajnová“ dáma a ta v tom „prázdném“ prostoru s tím jedinečným a kouzelným výhledem skrze tu prosklenou stěnu docela nahlas prohodila v tom úplně nejblbějším okamžiku, kdy se ta stěna začala zasouvat do podlahy a každému z nás tam v hlavě začal tepat místní genius loci, a kdy tam zrovna tím otevřeným prostorem proudil čerstvý vzduch ze zahrady a sluníčko se zrovna mohlo zbláznit na té věhlasné kamenné onyxové stěně a každý tam v úžasu zmlkl, tak tohle neštěstí do toho naprostého ticha proneslo nahlas takovým nepříjemným a afektovaným hlasem ke svému uťáplému doprovodu:…“tady bych tedy bydlet nemohla, dyť oni tady vlastně nemají vůbec nic, dokonce ani záclony, dyť sem může každý čumět...“... a bylo vymalováno, genius loci v hajzlu a já zkažený den a to jsem tam jel přes celou republiku!!!
Tak pokud jsem Vám přiblížil tu představu, tak u mě se tohle stářím ještě zhoršilo, protože jsem se dopracoval až k syrovému - strohému minimalismu, konstruktivismu, funkcionalismus s kubistickou rozmařilostí, mohu-li to nějak takhle říci.
V praxi to u nás vypadá tak, že prázdné prostory jsou plné holých bílých stěn, které prolamuje mnou úmyslně vyprojektovaný a taky zrealizovaný řetězec od východu po západ orientovaných oken. Pak tam máme ještě dvě pohodlná křesla, stolek na dva šálky kafe s jednou Fidorkou (tedy, když se nikdo nekouká!) a dvě právě čtené knížky, subtilní, leč pohodlné sofa na střídačku narovnávané hřbety (tedy můj a manželčin), ke křeslům nasměrované reprobedny se stolečkem na gramo a ze sklepa vždy podle nálady čerstvě nanošené vinyly. No a pak jsou tam dost často mytá již zmíněná okna bez záclon a závěsů, která na ty holé a bílé stěny promítají neopakovatelné hry světla a stínů a ten úplně nejlepší malíř nám těmi okny každičkou chvíli uspořádává ty nejkouzelnější výstavy, které kdy můžete spatřit.
A kde jsou ty knížky, Petro, ptáte-li se ještě? No, pravda, na ty už nezbývá ani centimetr místa v tom představami a myšlenkami nabitém prostoru! Proto máme knihovnu ve městě a je větší, než kdy můžeme přečíst. Nám stačí jen jedna jediná velká taška a měsíc co měsíc můj životní souputník a knihomil v jedné osobě si je vozí autem a zase odváží a také se stane, že i mně občas přiveze to, po čem třeba zatoužím. I když já hodně ještě furt čárám, takže mi na čtení nezbývá čas, ve srovnání s ženou jsem vlastně úplný NEčtenář!

P. S.
Jasně, že máme pár titulů, které už vlastně ani nečteme, ale kterým potřebujeme pohladit párkrát do roka hřbet, ale ty se dávají k vinylům do sklepa (nebojte, je tam čisto!).

Průměrný počet slepic: 3.7 (10 hlasů)

že na knihy se práší ale proč si kazit náladu,že má někdo jiný názor a nechtěl by bydlet v akváriu?

Průměrný počet slepic: 3.1 (7 hlasů)

ona svým způsobem měla pravdu, i když měla držet zobák. Mně to připadá jak v krematoriu. Vy jste měl kliku že svítilo slunko. Ale když nesvítí? Hmm. Podle mne, já si nedovedu představit jak tam bydleli, onyxová stěna neonyxová stěna. Je to studené nevím ale jak to vypadalo zabydlené. A v podstatě je to pietní muzeum a to někteří lidi špatně snáší. I v těch hradech a zámcích byť tam už dávno nikdo nebydlí to je takové lidské a je lehké si představit jak tam chodí smějí se i hádají. Tohleto je sice "umělecké" dílo, ale bydlet bych v tom doopravdy nikdy nechtěla. Ono je to možná taky o tom, jak si architekti a muzejníci představují že se tam a v tom žilo. V těch hradech a zámcích je to jednoznačné. Tady ne... osobně ... podle toho jak to vypadá/vymustrovali... tak taková jakoby předzvěst. Není to dobré místo k poznávání, ale takových je na světě povícero a člověk by je měl znát, i když to snáší dost těžce.
Viděla jsem tzv. památných míst dost, a kupodivu všude si člověk dovedl představit jak tam lidi žili. Tady ne je to takový studený kalkul a to se mi nelíbí.Hmm

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

špitál z 50. let

Průměrný počet slepic: 1 (2 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

trčí i dnes a jejich návrháři jsou na ně hrdí

Viz např https://www.idnes.cz/bydleni/architektura/les-vila-lesopark-stavba-dum-…

Já myslim,že toto by mělo být spíš trestné

Průměrný počet slepic: 2.6 (8 hlasů)

především umělecká a vyšší šarže. Ale jsem zvědavá, jak to budou vytápět včil, když jdou EE a všechny fofrem nahoru. Teda ne že bych byla škodolibá, proti gustu..... ale....

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)

na obrázek kliknete, máte tam prohlídku komplet a i další objekty

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

A nejspíš i provozně dost drahý a teď vůbec nemyslím tu čistotu, nebo způsob uložení.
Se šetrnou vzduchotechnikou i klimatizací, udržující pro vinylové desky optimální teplotu mezi 16-18°C. A pokud skladujete i vzácnější šelakové standardky, tak i vlhkost do max. 60%, jinak Vám starší a válečné, úsporně míchané šelaky začnou nejprve nepříliš viditelně, zato slyšitelně (velmi zvýšený základní šum i se speciálním S-hrotem v MM vložce), později začnou i viditelně žlutě plesnivět. A to je jejich konec, protože ta plíseň žije z toho přírodního šelaku a spolu s vlhkostí, růstem plísně, jej vyžírá.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

může mít třeba 2 stěny ven a 2 k zemi, je větratelný, vytápěný a obyvatelný, světlou výšku 2,6…. stejně tak může mít akvárium s hlubinnými rybami v bazénu nebo bazénem může projíždět výtah. Záleží, kdo to staví a na co má.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

prej vinyly 16-18°C a 60% vlhkosti ... a ku*va, my v tom sklepě máme běžně 20° i více stupňů a vlhkost vůbec nevím!!!
No pane jo, asi jsem měl pro takový znalce mikroklimat napsat místo plesnivě znějícího slůvka „sklep“ spíše:
DO ZEMĚ POLOZAPUŠTĚNÉ PODLAŽÍ,
to by bylo asi v cajku, protože i jinak běžně používané 1.P.P. (tedy podzemní podlaží) nevystihuje skutečný stav našeho sklepa v našem baráku, které by mohlo třeba některým vyvolat mírný poblinkávání.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by blbíš (neověřeno)

Trvalý odkaz

Asi bych Vám sem mohl dát odkaz na interní směrnici, v podstatě stále platnou, týkající se archivace a skladování všech druhů záznamových médií v bývalém Československém rozhlasu. V podstatě se, s mírnými modifikacemi pro modernější nosiče a přesnějším dodržováním stanovených klimatických podmínek, dodržuje dodnes.
Někde jsem tu četl o perlách a sviních, takže Vám raději jen popřeju, aby Vám i ty modernější vinyly, šly bez nepřípustných deformací a degradací, přehrávat co nejdéle.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

nechte na hlavě! Hned úvodní Vaší větou jste mě nakopl, Vy "obdivuhodný sklepe", a protože Vám opadala fasáda s tou Vaší představou o mým sklepě, tak to teď najednou zachraňujete nějakýma blbýma směrnicema a ještě tady chcete vybudit dojem ukřivděnýho, když ZROVNA Vám šlo o MOJE plesnivý, zdeformovaný, degradující a hlavně nepřehratelný vinyly.

Copak Vám fakt nedochází, jak jste srandovní?

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Městská knihovna je samozřejmě výhodná, ale člověk musí mít některé knížky doma. Jednak ty odborné a jednak ty srdcové. Co když si je budete potřebovat/chtít otevřít v 8 večer?

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Strojnické tabulky.
To jsem ale vůl, co? Takhle si dělat srandu z dámy, která tu hází americké perly českým sviním...
S odbornými knížkami souhlasím. Srdeční záležitosti se občas mění a není radno po sobě zanechávat stopy. To jen tak na okraj.

Průměrný počet slepic: 4.5 (4 hlasů)

Mám je doma.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Já na strojnických tabulkách nic hloupého nevidím. A klidně si srandu dělejte. Od vás to beru. Nicméně, nechtěla bych, aby snad někdo měl pocit, že tu někdo "hází americké perly českým sviním...". Někdy sama sebe zpytuju, proč to vlastně píšu. Snad proto, že mám Mississippi ráda asi jako vy máte rád Gorolistán. Některé věci jsou tu lepší - těmi by se třeba někdo mohl inspirovat. Jiné jsou horší - to by mohlo někomu zvýšit sebevědomí. A někdy je to jen povídání, aby aspoň v neděli člověk zapomněl na to, co ho trápí.

Průměrný počet slepic: 4.4 (10 hlasů)

Já na strojnických tabulkách nic hloupého nevidím. A klidně si srandu dělejte. Od vás to beru. Nicméně, nechtěla bych, aby snad někdo měl pocit, že tu někdo "hází americké perly českým sviním...". Někdy sama sebe zpytuju, proč to vlastně píšu. Snad proto, že mám Mississippi ráda asi jako vy máte rád Gorolistán. Některé věci jsou tu lepší - těmi by se třeba někdo mohl inspirovat. Jiné jsou horší - to by mohlo někomu zvýšit sebevědomí. A někdy je to jen povídání, aby aspoň v neděli člověk zapomněl na to, co ho trápí.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

píšete čím dál líp, celý týden se na Váš článek těším.
Díky!

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

S tím "hází americké perly českým sviním..." si Targus neviděl, při tom, jak se chtěl předvést, sg do huby. Ale on je jinak hodnej, občas, pokud se nepředvádí, velmi rozumnej.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

… „co když v 8 hodin…“. Jasně, Petro, nic není ideální, ale to Vaše "co když" na mě tak často neleze, a když přece jenom, tak zajdu do sklepa a ty nám milé hřbety prostě pohladím. A když potřebuji vypátrat-vyhledat něco závažnějšího, tak mám ještě ze střední školy vypěstovaný zvyk, že chodím stejně do knihovny, nebo pátrám po netu! Nemyslete si, že třeba onehdá Starej Ještěr s tím Peroutkou to dělal jinak… no ni?

Emě k oné dámě a její "pravdě. Dáma byla kráva, nikoli, že měla názor, ale že propásla okamžik mlčet. Konec konců jsem o tom psal nedávno Chlorkovi, že…“VŠE má svůj čas“… dáma prostě neměla ponětí o tom, co je myšleno v Knize pod tím…“čas mlčet a čas povídat“.

Pokud bych měl však reagovat na to zde další… tak jako profesionál dávno vím, že je vás (s takovým viděním světa) rozhodná většina. To nemyslím vůbec pejorativně, prostě to beru jako fakt na to, abych se vystříhal naskočit na našlápnutí třeba Sibyle či Leošovi.

Pouze ze staré známosti k Vám, emo, se zmíním o tom krematoriu, které mělo zřejmě základ v tom onyxu:
… tak třeba já vidím v té jeho nekonečné kresbě a struktuře až téměř nekonečno (byť je sluncem ten šutr NEozářený!!!), které alespoň mně stačí k tušení, že se na tu jeho kresbu, měl-li bych ho doma já, nestačím vynadívat ani do konce života ... chápete-li ten až propastný rozdíl našich pohledů na úplně stejnou věc. No a já už pouze dodávám, že je jen nesmírná škoda, že Váš pohled na ten šutr ve Vás vzbuzuje v tom „prázdném“ prostoru představu JEN krematoria a u druhé dámy JEN akvária. Tečka, protože s tím já opravdu nic nenadělám!

Průměrný počet slepic: 4.4 (5 hlasů)

In reply to by blbíš (neověřeno)

Trvalý odkaz

šutry jsou hezký já mám nejraději tygří oko

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ledvinové, nebo urátové, určitě neé.

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Myslím, že ten architektonický skvost, šel v tomto stavu normálně obývat jen v době těsně po výstavbě, kdy široko daleko téměř nic nestálo, nebo alespoň ne tak velké a tak vysoko. Jsem také přesvědčen, že původně ten barák takto studeně, jako dnes nepůsobil.
Kouzelně hloupá mi přišla výmluva "restaurátorů" Tugendhatky, že původní, elektricky ovládaná okna i jejich žaluzie, které přece jen zajišťovaly určitou intimitu, se nepodařilo zprovoznit kvůli spáleným elektromotorkům a proto tam nejsou ani ty žaluzie.
Od časů, kdy v této republice nešlo nic sehnat ani za peníze, jsou tady ještě stále naživu lidé, kteří úplně stejně, jako jejich otcové či ještě lépe, umí opravit či komplet převinout i jakkoliv složitý, či speciální jednoúčelový elektromotor či transformátor - ať už od Sousedíka, Bati, nebo AEG. Ale chápu, že jednodušší bylo, prostě se na to vysrat a říct, že to pokurvili předchozí "nájemníci"..

Průměrný počet slepic: 3.6 (7 hlasů)

proti kamenům nic nemám, sama jich zepár mám jen tak na pohlazení, ale tak jak je to renovováno nee, na to mi fantazie nestačí, no nestačí, spíš mne to odradí.

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

tak Vám, emo, nějak nerozumím ... ale o renovaci nebyla řeč, byla řeč o stylu bydlení a o Petrou tázaném vztahu k věcem (konkrétně k ukládaným knihám) a z toho plynoucího, co potřebuji/nepotřebuji k životu ...

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Poslední ze čtyř čarodějnic Baracka Obamy,
které v minulém desetiletí rozpoutaly ukrajinskou, arabskou i uprchlickou krizi Victoria Nulandová, se do poslední chvíle snažila vytvořit řetězec základen NATO okolo Ruska od Finska přes Ukrajinu do Gruzie až snad do Uzbekistánu.
https://www.novarepublika.cz/2021/12/maji-to-americane-s-tim-ruskem-tez…

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Napsal uživatel Sibyla (neověřeno) dne So, 11. 12. 2021, 13:17
"landsmanchaft požaduje sudetobenecke enzymy v Praze..."

Sibylo, tak co enzymy?
Co dělaj?
Hejbou se?

Průměrný počet slepic: 2 (4 hlasů)

Vy vole, pokud píšete z mobilu a máte zapnuté automatické opravy ... Vy vole, Vám se to nikdy nestalo?

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Asi jde o to, že zdivočelý diskutér ty "automatické", ještě více zdivočelé "opravy" - co ve výsledku znehodnotí celý text - před odesláním nezkontroluje. Obvykle následuje i několik výmluv na dotyčné zařízení a jeho "chytré" vlastnosti. Které jen stačí vypnout..
Špatná kontrola těchto zařízení, která si nezávisle na vůli člověka, dělají co chtějí, se nám jednou šeredně vymstí.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

"Městská knihovna je samozřejmě výhodná, ale člověk musí mít některé knížky doma. Jednak ty odborné a jednak ty srdcové. Co když si je budete potřebovat/chtít otevřít v 8 večer?"

To je můj problém.
Já si nerad knížky půjčuji, protože bych je pak musel vracet.
A když s tou jednou strávím nějaký čas, mám k ní osobní vztah.
A taky si nerad s ňákou začínám, když mi nepatří.

Takže sice u mě Vergilia nenajdete, ale mám dvě knihovničky v obýváku, pak celkem velkou v místnosti o patro níž, kde moc nebydlíme, některé zaskládané v postelích a fakt dost taky v přízemí, kde mám z bývalého obchodu udělanou dílnu, ale je 5x10m, tak tam se toho kromě vercajku vejde taky hodně.
Sice tenhle styl čtení, obzvlášť při dnešních cenách, celkem leze do peněz, ale co nadělám. Je to taková moje úchylka.

Ale zase miluji dobrodružné výpravy do antikvariátu, kde dopředu vůbec netuším, co hledám, ale když to najdu, už to musím mít a pak to mám.
Po přečtení to jde do jednoho z mých skladišť.

Ale taky je pak fajn si skladiště po čase procházet, nevědět, na co mám chuť a najednou to přijde - hele, tohle si teď dám.

Pochopitelně kousky, které mám nejradši, mají vyhrazené místo v nejprestižnější knihovničce v obýváku.
Tam jen stačí pohladit pohledem hřbety s těmi nápisy, vím proč tam jsou a potěší mě už pouze ta jejich přítomnost.

Jsem se zase rozkecal...

Průměrný počet slepic: 4.3 (9 hlasů)