Maginotova linie a československé opevnění

Autor
Štítky

Porovnání Maginotovy linie s českým pokusem o vybudování souvislé řady opevněných bodů na hranicích s Německem

Hranice ČSR s Německem  před anšlusem Rakouska byla 1.150 km dlouhá, po anšlusu 2.108km.
Výstavba opevnění byla ve svých počátcích započata na různých místech našeho státu v blízkosti hranic, tzn. ve značné vzdálenosti od hlavního obranného pásma. Byla to kulometná hnízda vz.36, stavěná bez většího taktického zámyslu. Směrem do vnitrozemí byla budována od r. 1935 linie pěchotních srubů, na několika místech zesílená tvrzemi. Následovala linie kulometných hnízd vz.37 /"Řopíky"/, a to ve dvou sledech.
S ohledem na rozsáhlost prací byla výstavba plánována na tři období.

1. období - plánované ukončení 1941

Odra-Krkonoše        délka 225km     náklady 2.818 milionů Kč
předmostí Bratislavy              9km                        21 milionů
mosty Komárno, Parkáň, Čop                              20 milionů
Dolní Hron                               9km                       30 milionů
Krkonoše-Labe                  120km                   1.500 milionů
J. Slovensko                       100km                      500 milionů
Kruš.Hory-Cheb-Český les-Šumava  280km   1.700 milionů
Těšínsko a S. Slovensko     90km                    1.425 milionů
J. Morava                              80km                    1.000 milionů
J. Čechy                              200km                   1.000 milionů

Rozpracování 2. /1942-45/ a 3. /1946-50/ období nebylo podrobně provedeno.
Ve 2. období výstavby měla být zesílena tzv. Pražská čára a úsek Jablunkov-Olše, zajišťující polskou hranici.
Ve 3. období mělo být vybudováno těžké opevnění na dalších úsecích jižní a severní hranice.
V osudovém roce nebyl čs. pevnostní systém dokončen, a to mnohde ani dokonce v hrubém zdivu.
Ze 13 plánovaných tvrzí v nejohroženějším úseku Odra-Krkonoše bylo stavebně dokončeno pouze 5 /Smolkov, Adam, Výšina, Bouda, Hanička/.
Podobná situace byla ve vybavení opevnění příslušnou bojovou technikou a zbraněmi - nebyly instalovány pevnostní houfnice ráže 105mm /v r. 1938 jen v prototypu/, dělové a minometné otočné věže. Z těžkých specializovaných zbraní bylo na celý úsek hranice dodáno pouze 227 pevnostních kanonů ráže 40mm. Tato krize se řešila umisťováním klasického dělostřelectva, často ráže 75-100mm do polních postavení okolo objektů, často před nimi.
Bunkry vz. 36 a 37 byly lehkými objekty s železobetonovými stěnami, poskytujícími ochranu proti střelám z lehkých děl, ručních zbraní a střepinám. Osádku tvořilo 4-6 vojáků, vyzbrojených kromě ručních zbraní 1 lehkým kulometem.
Pevnůstky středního typu měly zesílenou čelní stěnu, opatřenou svrchu i ze stran kamenným a zemním záhozem, který je maskoval a zároveň zvyšoval jejich pasivní ochranu. Osádku tvořil jeden poddůstojník a 6 mužů, vyzbrojených podle typu objektu kromě svých ručních zbraní 2 lehkými kulomety, někdy i těžkými. Ochranu vchodu zajišťovala zvláštní střílna pro palbu pistolemi a puškami, hluchá místa byla pokryta granátovými skluzy. Větrání bylo ruční, pro pozorování byly určeny periskopy. Spojení s ostatními pevnůstkami mělo být prováděno signalizací, hlavně světlicemi. Do těchto objektů, stejně jako do bunkrů vz. 36 a 37, musela být donášena voda, neměly sanitární zařízení a svítilo se petrolejkami nebo svíčkami.
Pěchotní srub byl rozsáhlou a odolnou /sic/ budovou. Osádku a zbraně chránily železobetonové stěny o síle 1,5 - 3,5m, které měly vydržet dva přímé zásahy kalibrem 150mm do téhož místa. Sruby, stavěné na zvlášť exponovaných místech, byly stavěny s odolností proti ráži až 305mm a více. Byly to rozlehlé stavby s velkými požadavky na stavební prostor a užitý materiál /1.200-2.000m3 betonu, 1-1,6t železné armatury/. Srub měl posádku 20-50 mužů, vlastní studnu, motorový generátor pro osvětlení a ventilaci, ochranu proti bojovým plynům, telefonní ústřednu a radiostanici nebo stanici zemní telegrafie. Ve výzbroji byly lehké a těžké kulomety a měla být i speciální pevnostní děla, jimiž r. 1938 opevnění prakticky vybaveno nebylo. Obranu srubu doplňovaly střežené drátěné zátarasy v okruhu 50m a protitankové příkopy. Zásoby střeliva a potravin měly v případě obklíčení vydržet 9 dní. Pozorování a blízká ochrana spočívaly na otočných pancéřových zvonech s lehkými kulomety /též nebyly usazeny všude/. Každý ze srubů se kryl palebnými sektory se svými sousedy. Vybudování a vybavení srubu trvalo asi rok od počátku stavby, příprava stavby cca 3 měsíce.
Nejmohutnější byly dělostřelecké tvrze, budované na zvláště exponovaných místech. Tvrz byla tvořena skupinou pěších a dělostřeleckých srubů. Hlavní výzbrojí měla být speciálně konstruovaná rychlopalná pevnostní děla ráže 80 - 100mm v bočních kasematech. K ochraně předpolí a ke střelbě do všech stran měly sloužit výsuvné otočné dělostřelecké a minometné pancéřové kopule. Ani děla, ani kopule nebyly do r. 1938 zhotoveny a tudíž nebyly na svých místech. Jednotlivé sruby tvrze byly navzájem spojeny podzemními chodbami, v podzemí se nacházela skladiště munice, potravin, nafty aj., strojovna s naftovými motory a generátory pro osvětlení a ventilaci pohon elektrické podzemní dráhy a muničních výtahů. výstavba vyžadovala 3-4 roky, příprava stavby 1 rok.
Nejtěžší opevnění se v r. 1938 nacházelo na linii Opava-Náchod.

Maginotova linie

Oproti dnes často zažitým a opakovaným mýtům se táhla po celé délce ohrožené hranice, tj. od Střed. moře po Švýcarsko a od Švýcarska k La Manche.
Nejvíce opevněna byla hranice v Alsasku a Lotrinsku na jejich severních přístupových směrech.
Tato opevnění byla dokončena a plně vybavena a osazena /tj.vč. děl. kasemat, výsuvných otočných pancéřových věží, s výzbrojí kulometů a děl a houfnic od ráže 47mm do 135mm a s minomety 81mm/, byť úsek od Monthermé po La Manche tvořily jen lehké bunkry /zde se počítalo s armádním krytím prostoru/.
Navzdory dlouhým rokům stavby mělo opevnění od švýc. hranic po La Manche řadu mezer a slabých míst s nejslabším úsekem podél belg. hranic od Monthermé po La Manche.
Po porážce Polska byly i nejsilnější sektory nadále posíleny více betonovými a polními bunkry, PT zátarasy a pásmy ostn. drátu, na řadě míst takto byly postaveny de facto druhé linie.
Nejsilnějšími postaveními Mag. linie byly tzv. OUVRAGES:
- GROSS OUVRAGE - pevnost
- PETITS OUVRAGE - pevnůstka
Pevnost byla 3x větší než pevnůstka, kromě kulometů byla vybavena 75mm děly a 135mm houfnicemi, mnoho z nich ve výsuvných otočných pancéřových kopulích.
V oblastech Méty, De la Lauter a Montmédy se nacházelo celkem 22 pevností, rozmístěných podle terénu, obvykle v 15km intervalech kvůli vzájemnému dělostřeleckému krytí. Němci tak museli čelit palbě 2-3 pevností najednou.
Ve stejných oblastech se nacházelo 36 pevnůstek. Mnoho z nich bylo původně plánováno jako pevnosti, avšak fin.problémy to nedovolily. Ve výzbroji měly kulomety, 37mm nebo 47mm PT kanóny a 81mm minomety.
Jak pevnosti, tak pevnůstky měly mnoho bojových a vstupních bloků, spojených systémem podzemních chodeb, které spolu s podzemními galeriemi poskytovaly prostředky k udržení mužstva a zbraní po 30 dní nepřetržitého boje - velitelství, elektrárny, ubytovny, kuchyně, muniční sklady a dílny.
Typická pevnost měla mezi 6 - 12 bojovými bloky a posádku 500 - 1.000 mužů. Největší z nich, Hackenberg a Hochwald, měly 21 a 28 boj. bloků s posádkami přes 1.000 mužů.
Pevnůstky měly 1 - 4 bojové bloky a posádku 100 - 200 mužů.
Pevnosti a pevnůstky doplňovalo více než 100 intervalových kasemat /CASEMATES D´INTERVALLES/, což byly velké, 1 - 2 patrové železobetonové stavby. Ve 2 patrových bylo spodní patro pod zemí a obsahovalo el. generátory, muniční sklady a ubyt. prostory. Horní patro na úrovni terénu obsahovalo palebná postavení pro dvojité 7,5mm kulomety a 37mm nebo 47 mm PT kanóny. Palebné sektory se překrývaly se sousedními postaveními. Kasematy měly 1 a více panc. kopulí pro pozorování a blízkou obranu. Byly určeny operovat samostatně, ale potřebovaly  děl. podporu pevností nebo polních baterií, aby odolaly soustředěnému útoku.
To vše bylo spojeno pásmy protitankových a protipěchotních překážek, pokrytých palbou.
PT překážky se skládaly z vertikálně zaražených kolejnic v 6 řadách, PP tvořily řady zátarasů z ostn. drátu, každá o šířce 5m.
Vše bylo ještě doplněno dalšími obrannými strukturami - předsunutými postaveními, blokovacími pozicemi hl. cest a křižovatek, kryty pro pěchotní zálohy, polní postavení.
Celé pásmo mělo hloubku 10km.
Během něm. útoku na Francii byla Mag. linie proražena na mnoha místech, z toho 4x v prostoru s nejtěžším opevněním.
Německá pěchota, podporována dělostřelectvem a Stukami, podnikla rozsáhlé ofenzívy v Sársku a Horním Porýní a tyto operace vedly k porážce  a izolaci nejsilnějších sektorů Mag. linie. Tyto bitvy jsou již dnes téměř zapomenuty a zůstávají ve stínu kolapsu spoj. armád v Belgii a francouzské kapitulace.
3.9. 1939 - Francie a V. Británie vyhlašují válku Německu
7. - 30.9. - francouzská 2. skupina armád provádí invazi do Sárska
16. - 24.10. - protiútok německé 1. armády v Sársku
10.5. 1940 -začíná Fall Gelb, německý útok na západě
12. - 15.5. - německá skupina armád C provádí pozornost odvracející útoky proti Mag. linii v severním Alsasku a Lotrinsku
13. - 15.5. - tanková skupina Kleist proráží obranu fr. hranic u Sedanu a Monthermé
16. - 17.5. -německá 4. armáda proniká přes Mag. linii východně od Mauberge
17. - 19. 5. - německá 71. pěší divize dobývá Fort La Ferté
18. - 24.5. - něm. VIII. armádní sbor dobývá opevnění v oblasti Mauberge
20.5. - něm. sk. armád A dosahuje La Manche a odřezává tak spojenecké síly v Belgii
22. - 26.5. - něm. VIII. a XXVIII. arm. sbor dobývá pevnosti v oblasti Escaut
27.5. - 3.6.- evakuace BEF z Dunkerque
5.6. - začíná Fall Rot, něm. invaze Francie
12. - 13.6 - fr. 18. arm. sbor opouští pevnosti Chesnois, Thonnelle a Vélosnes
14.6. -německé pěší divize skup. armád B obsazují bez boje Paříž
14. - 15.6.- Operation Tiger, něm. 1. armáda proráží obranu Sárské průrvy
15. - 18.6. - Operation Kleiner Baer - něm. 7. armáda útočí přes Rýn
17.6. - něm. XIX. motorizovaný arm. sbor dosahuje švýcarských hranic, následkem toho je obklíčeno 500.000 fr. vojáků v Alsasku a Lotrinsku, z toho 20.000 přímo v Maginotově linii
19.6. - něm. 215. pěší divize proráží Mag. linii v pohoří Vogézy
20. - 21.6. - něm. 167.pěší divize dobývá pevnůstky Bambesch a Kerfent, avšak nedaří se jí dobýt pevnůstku Einseling
20.6. - něm. 246. pěší divize neúspěšné útočí na opevnění v oblasti Haguenau
21.6. - něm. 161. pěší divize neúspěšně útočí na pevnost Fermont a pevnůstku Ferme-Chappy
21.6. -24.6. - něm. 262. pěší divize dobývá pevnůstky Haut-Poirier a Welschof
22.6. - něm. 95. pěší divizi se nedaří přimět pevnost Michelsberg ke kapitulaci
24.6. - podpis příměří /vstupuje v platnost 25.6./
25.6. - kapitulace fr. 2. skupiny armád ve Vogézách
27.6. - 4.7. - poslední jednotky v Maginotově linii se vzdávají a opuštějí zbývající opevnění.

Ukázkový příklad - Vogézy, oblast Lauter
/vybral jsem pro hornatý, zalesněný terén, podobný čs. pohraničí - a nejen tím/

Kopcovitý terén byl chráněn primárně jen jednou linií kasemat a bunkrů s kulomety, neboť Francouzi považovali terén za vojensky neprostupný. Na každé straně pásma se nacházela jedna pevnost: Grand-Hohékirkel na západě a Four-á-Chaux na východě. Pro nadcházející boj měla větší význam Four-á-Chaux s 6 bojovými bloky. Kromě kulometů měla 2x75mm děla, 2x135mm houfnice a 2x81mm minomety k postřelování východního prostoru linie kasemat. Dále na východ stála pevnost Hochwald s 25 bojovými a 3 vstupními bloky, 8km podzemních chodeb a posádkou 1.070 mužů - 2x větší, než většina pevností Mag. linie. Terén rozděloval Hochwald na 2 skupiny - západní poskytoval paleb. podporu pevnostnímu sektoru Vosgues, východní pevnostnímu sektoru Hagenau.
Bránící se francouzský 165.pevnostní pluk byl v těžké situaci.
Ústup jednotek s intervalových polních pěších a dělostřeleckých postaveních ponechal na místech jen posádky opevnění. Kopcovitý terén a husté lesy znemožňovaly dělostřeleckým pevnostem přímě pozorování něm. útočných přístupů. Dělostřelecká palba tak mohla být intenzivní, avšak neefektivní.
Německá 215. pěší divize zformovala 2 úderné skupiny na 5km frontě. Na pravém křídle byl 380. pěší pluk posílen rotou z 204. ženijního praporu, na levém, ve směru hlavního úderu, byl 435. pěší pluk posílen 2 rotami 204. ženijního praporu. Dělostřeleckou podporu tvořilo 24 houfnic 105 - 150mm vlastního divizního děl. pluku a 1 houfnice M1 ráže 355mm a 1 typu Škoda ráže 420mm z 800. těžkého děl. oddílu. K dispozici byla dále baterie 20mm PL kanónů z 47. PL oddílu a 4 kanóny Flak ráže 88mm od 525. PT oddílu. K řízení palby byl k dispozici pozorovací balón, Luftwaffe poskytla podporu střemhlavých bombardérů.
Útok byl zahájen 19.6. 1940 v 6:30 zuřivou dělostřeleckou přípravou, trvající 2 hodiny, po které následoval 30 minutový nálet Stuk. Opevnění neutrpěla žádný přímý zásah, byly však přerušeny komunikační linie nejen do týlu, ale i mezi jednotlivými postaveními. Francouzské posádky byly nyní izolovány a demoralizovány intenzitou dělostřelecké přípravy a leteckého bombardování.
Pod krytem kouře a prachu z výbuchů se německé jednotky přiblížily až na 200m a umístily své 37mm PT kanóny a 20mm PL kanóny do palebných postavení, aniž byly Francouzi zpozorovány. Pod krycí palbou těchto zbraní dobyl 380. pěší pluk rychle čelním útokem 2 klíčové bunkry na Gunsthalském hřebenu. Něm. pěchota se vyšplhala na jejich střechy a naházela do nich výbušniny a granáty, čímž kasematy vyřadila z boje.
Nyní vzniklou mezerou v obranné linii pronikla něm. pěchota za linii kasemat a napadla sousední postavení z týlu. 2 bunkry se držely až do odpoledne, jejich posádky bojovaly udatně, dokud jim k obraně nezbyly pouze pistole. S přicházejícím soumrakem kapitulovalo dalších 6 bunkrů.
Něm. 435. pěší pluk za podpory 37mm PT kanónů a 20mm PL kanónů také rychle dobyl čelním útokem 3 bunkry. Jako první padl bunkr Clairiére, následován sousedními postaveními - kasematou Verrerie a bunkrem Verrerie - které byly obklíčeny a napadeny z týlu. Posádka blízkého bunkru Marbach kladla nejsilnější odpor. Byla dobře kryta děl. palbou z pevnosti Four-á-Chaux a padla jako poslední. Vzdala se až poté, co Němci potlačili težkou palbou 20mm flaku obranu bunkru a přiběhnuvší pěchota dovnitř naházela granáty.
Během bitvy byl 165. pevnostní pluk podporován palbou z pevností Four-á-Chaux a Hochwald. Palba byla těžká, samotná Four-á-Chaux vypálila 1.680 děl. granátů a min, avšak bez možnosti přímého pozorování a bez spojení se minula účinkem. V odvetu byly obě pevnosti vystaveny náletům 4 vln Stuk, které se snažily umlčet jejich dělostřelectvo. Nálety však byly neefektivní, stejně jeko pokusy obránců použít své 75mm kanóny v improvizované PL roli.
Koncem dne bylo již v německých rukou 22 kasemat a bunkrů. Úspěch německé 215. pěší divize dovolil Němcům proniknout 25 km do týlu fr. linií. 215. pěší divize poté navázala kontakt s 257. pěší divizí, čímž byly obklíčeny pevnůstky v oblasti Bitche.
Za tento úspěch zaplatila 215. pěší divize pouhými 31 mrtvými a 108 raněnými.
Francouzi ztratili 15 mužů a 1.460 jich bylo zajato.

Nyní si můžete udělat obrázek o "síle" našich opevněních, když kompletní a vyzbrojenou Mag. linii prorazili Němci s použitím zbraní, které r. 1938 proti nám měli k dispozici.

Vidlákův dodatek:

Před časem u nás vyšel deník generála Pattona, který jsem si s chutí přečetl. Kromě velké dávky samolibosti tam ale pan generál občas provedl velice zajímavé zápisy. Například, že jeho divize útočily přes všechna německá opevnění, která Dojčlandi na západní straně své země postavili. A ti tenkrát nešetřili betonem ani válečným materiálem. Navíc nešlo o předválečné stavby, ale o bunkry a opevněné linie, které byly stavěny  reálnou zkušeností v dobývání i bránění. 

Patton si ve svém deníku několikrát zapsal, že až poté, co pronikli německou obranou zjistili, že prošli přes opevněnou linii. Generál s pohrdáním sobě vlastním psal zžíravé poznámky o tom, jak by jim Němci mohli zatopit, kdyby svými zdroji neplýtvali na beton a kasematy, ale navyráběli tanky a letadla. 

 

  

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Komentáře

Rusove byli v opravovani jejich techniky lepsi. Taky byla jednodussi a to byl jeji plus a jak uz to byva, techniku opravuje jen ten na jehoz uzemi zustala. Nepohyblivy tank muze mit jen spadly pas, ale jestli je uz na nepritelove uzemi, tak vam to je k prdu. Kdyz postupujete, tak si jen pockate na opravarensky tym.

Rusove vyhrali pro souhrn vseho dohromady a hlavni duvod je ze je vyskolili Nemci.

Nemci nemeli dost zdroju. Pocitat obyvatele okupovanych uzemi jako vlastni silu je zavadejici. Ti na frontu nikdy neodesli a jeste museli bejt hlidany. Jo, pracovali pro risi, ale soveti mohly odvest kazdyho chlapa a udelat z nej vojaka. Nemci mohli odvest jen nemce at skutecne nebo podle papiru, ale u ostatnich narodu meli jen dobrovolniky. To, ze dva miliony cechu budou pracovat na nemecko jeste neznamena, ze muzete odvest o dva miliony nemcu vic na frontu.

Zatím bez slepic

Počítal jsem spojence Maďarsko, Finsko, Slovensko, Itálii, Rumunsko - ti mohli být odvedeni a bojovali (dokud se vyhrávalo). Kromě toho s Němci bojovali i Chorvati, Estonci. Lotyši, západoevropané, hiwi (ty jsem nepočítal a to jsou ti dobrovolníci). Sověti přišli za prvních pár měsíců o velkou část evropského území, které také nemohli využít. Prostě neplatí že sovětů bylo mnógo a mohli si dovolit ztráty 4x větší. Stejně tak v průmyslu na tom nebyli sověti zásadně lépe ve zdrojích, ale v "organizaci práce".

Zatím bez slepic

podle německých denních hlášení. Když juknete do wikiny, ztráty tanků u Kurska jsou větší, než jejich celkový počet. Tímhle bych se vůbec nezabýval.
Rusáci tvrdí, že jich tam ztratili asi 1 100, takže bych to viděl na součet těch dvou čísel z opačných stran a výsledek bych dělil dvěma.

Zatím bez slepic

Jasně, že jo. Já jen že je opravdu trapné, jak se dneska popisuje WWII. Všechny články jsou o tom jak sověti padali po tisících a tisících Němci minimální ztráty, heroický promyšlený boj, jen malá chybička že prohráli. Sověti si nemohli dovolit ztráty 4-8x větší, to je prostě nesmysl po všech stránkách. Pro pobavení : https://www.youtube.com/watch?v=LNhHfiOxdio min 35-38

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Ve včerejší odpovědi Gerdovi jste napsal :
5/ Žádný Blitzkrieg jako vojenský doktrína neexistoval, bylo to pouhé slovo z novinářské hentýrky

Nedávno jsme o tom diskutovali a měl jste odlišný názor. Zcela namyšleně si připisuji několik slepic či lépe Huhn za to, že jsem Vás přesvědčil.
Hezký den J.

Zatím bez slepic

In reply to by Josefka (neověřeno)

Trvalý odkaz

co by řekl takový De gaule, který na téma rychlích tankových svazů napsal dílko :-o
Že novináři nechápou co se pod pojmem blesková válka/blitzkrieg/rychlé tankové svazy (či kolik synonym existuje) představit a píšou tu o letadlech tu ponorkách apod. neznamená, že neexistuje...
Zeman je sprostej jak kanál, ale v jednom má pravdu, to že něco napíše novinář a nejak pojmenuje neznamená vůbec nic ;)

Zatím bez slepic

In reply to by Josefka (neověřeno)

Trvalý odkaz

Naprostá většina mamlasů živících se malováním písmenek není schopna pochopit více, než dvě slova za sebou, neboli jednu větu holou.
Taktika prorážení obranných linií, neboli vytváření tzv. Schwerpunktů a následného přesunu dalších a dalších jednotek, neboli ještě jinak přechod druhosledových a záložních jednotek do první linie v místě průlomu - vznikla ke konci WWI.
Vzhledem k brutálnímu omezení velikosti a vybavení německé armády po Verseilleském míru němečtí generálové tuto taktiku dále rozvíjeli a zkoušeli, protože se jim jevila jako úspěšná. Válku totiž prohráli kvůli totálnímu vyčerpání týlu, nikoli kvůli vojenským neúspěchům. Zjistěte si, kde byla fronta v době kapitulace.
Tato taktika rozbíjení fronty a následného obkličování a uzavírání nepřátelských jednotek do (česky volně přeloženo) mlýnků na maso existovala tedy již od nějakého roku 1917 a nikdo se nad ní celkem nepozastavoval, protože Němci přece prohráli a dost.
Tatáž taktika, pomocí které vítězili ve válkách následujících byla naprosto nepříhodně pojmenována jako Blitzkrieg osly malujícími písmenka (viz první věta).
A teď si přečtěte, co tvrdil Gerd.
A ty digitální slípky vám zabavuju i s kurníkem za tvrzení o bitvě u Gembloux. To můžou tvrdit nafrnění žabožrouti, kteří neslyšeli o střetnutí armád u Kurska a konec světa je pro ně za řekou Rýn a dál už jen píšou "Hic sunt leones". Porovnávat střet čtyř divizí se souhrnným počtem tanků něco málo přes jeden tisíc s bitvou 7 000 tanků a 5 000 letadel může leda naprosto intelektuálně nedostatečný jedinec, který se nedostal z místní kavárny nikdy dál než na předměstí Paříže.

Zatím bez slepic

V tomto případě to tvrdí Američan. Nicméně z hlediska západního tažení v roce 1940 je to důležitá bitva (o které se obecně neví) i právě z důvodu mýtického pojmu Blitz. Z hlediska dnešního výkladu historie je bitva u Prochorovky jen "bežné tankové střetnutí", kterých bylo povícero. To netvrdím já, ale současný vyklad dějin v době pravdy a lásky.
V minutě 39 - 38 se podívejte jaké se vysílají kraviny : https://www.youtube.com/watch?v=LNhHfiOxdio
Ještě poznámka, z hlediska taktiky v historii vojenství existuje jen jedna taktika, která je stále stejná a to zhruba: Vzít všechny druhy vojska, které jsou k dispozici z hlediska technologie, informace o terénu a počasí, informace o nepříteli, jeho síly, rozmístění, možných pohybů, vzít všechny informace od rozvědky, špionů atd, definovat momenty překvapení, svoje a nepřítelovo slabá a silná místa, psychologii velitelů atd a vymyslet pro danou kombinaci nejlepší řešení, které vám vaše zkušenosti, invence a odvaha dovolí. Tato řešení sice mohou být podobná, ale v zásadě jsou pro každé střetnutí odlišná. No ale to by se novinářům nelíbilo.
Hezký den

Zatím bez slepic

Američan je kokot. A kokot není orgán, nýbrž archaický výraz pro namyšleného samce kura domácího, který si myslí, že svět končí za plotem jeho posraného dvorku, na němž pigluje své hejno slípek do té doby, než se selka nasere, usekne mu hlavu a uvaří z něj výživnou polévku.

Zatím bez slepic

Neřekl bych, že John Mosier je kokot. Mám zásadu, že pokud dostanu informaci opačnou od toho co znám, tak se snažím pochopit proč je rpzdílná.

Zatím bez slepic

Targusi,

nejméně 8 mnichovských mýtů je stále živých.
Ty hlavní Targusovy omyly:

- proti čs. armádě 1,2 mil. oosb by stálo 1,6 mil. Němců. Nic více.

- motorizace čs. armády byla 40%, německé 10%

- podle Targuse by 2400 Pzkw I s kulomety nebo menší množství Pzkw II s 20 mm dělem ohrozilo tanky LT-35 s 37 mm dělem, které byly na úrovni Pzkw III s kanonem 37 mm (asi 70 tanků v německé armádě ve fázi zavádění). lepší byl jen Pzkw IV s 50 mm dělem (asi 50 tanků).
Abych byl zcela přesný, Němci měli k roku 1938 tanků Pzkw III 10 ks verze A, 10 ks verze B, 15 ks verze C a 25 ks verze D + 5 ks rozmontovaných ve skladech Daimler Benz. Všechny pancíř 16 mm čelo, 14,5 mm boky a záď, strop 10 mm, dno 5 mm. Dojezd v terénu 95 km. Kanon 37 mm určen na cíle vzdálené 500 m - probil pancíř 29 mm pod úhlem 30°. Série byly malé, protože šlo o ověřovací stroje. A speciálně série D byla ověřovací! První bojová akce v Polsku. Pzkw IV pouze verze A a B. Verze A: v listopadu 1937 vyrobeny 2 ks, do června 1938 33 ks (podvozky 80101 až 80135). Dojezd 130 km v terénu, střelba na 2 000 m. Na 500 m probil pancíř 39 mm. Nebyl navržen na boj proti pancéřovým vozidlům, ale na LT-35 by stačil. Čelní, boční i zadní stěny trupu pancíř 14,5 mm. Stropní desky trupu měly tloušťku 10 mm a dno podvozkové vany pouhých 8 mm. Věž 14,5 mm nebo 20 mm - zmatek v literatuře. Strop věže měl pak zřejmě jen 10 mm. Verze B objednána v říjnu 1937 v počtu 42 tanků, dodána do října 1938 (podvozky č. 80201 až 80242).
Polské pejorativní označení cirkus plechowy se vztahovalo na Pzkw I a II. Všechny tanky Pzkw I až IV B navrženy na ochranu proti ráži 7,92 mm lehkých kulometů. Jakékoliv dělo by je probilo, včetně polního dělostřelectva. Pouze Pzkw III a IV měly nějakou bojovou hodnotu, ale bylo jich málo, čerstvě zařazeny do výzbroje a účastnily se až záboru zbytku ČSR v březnu 1938. Mýty o tankových kolonách, které pronikají na jižní Moravu, jsou pošetilé. Došly by jim pohonné hmoty a většina by se ani nikam nedostala. Argument o nadvládě německých tanků ponechme lidem ovlivněným Goebbelsovou propagandou ještě po 80 letech.

- letectvo - Němci 2400 letadel, z nich 900 ještě horších než čs. letectvo, které mělo 1500 letadel). Poláci se svými stroji poslali k zemi 520 německých letadel z 1975 nasazených. Lze čekat, že podobný cca. 25% nebo lepší poměr by dosáhli i čs. letci, což ostatně dokázali nad Anglií 1940. Ze sestřelených polských letadel (499) sestřelili stíhači 14%, flak 6% a 41% připadalo na ostatní ztráty (technické problémy). Více https://www.fronta.cz/strucne-shrnuti-nemecko-polske-letecke-valky-v-za…

- německá PVO byla slabá a čs. bombardéry by na jednosměrné misi své cíle dosáhly. Jen bombardování nádraží v Linci by omezilo zásobování německých tanků na jižní Moravě na jejich nepoužitelnost.

- pevnosti - opět cituji: Pro čs. generalitu (na rozdíl od francouzské) nebyl průlom pevností počátkem konce, ale zcela očekávanou fází vývoje konfliktu, pro kterou měla připravené příslušné plány. Asi 60 % stavu čs. armády tvořily manévrové síly, které se poté měly utkat s agresory v manévrové bitvě, což koneckonců odpovídalo i zkušenostem většiny čs. generality, jež byly zásadně odlišné od těch francouzských, které pocházely od Sommy a Verdunu.
Francouzskou generalitu totiž „vychovaly“ kruté zákopové a obléhací bitvy, kdežto většina čs. generálů nasbírala zkušenosti v legiích na Sibiři. Gigantické prostory ruské říše měly zákonitě za následek rozsáhlé manévrové operace, v nichž hrála ústřední roli rychlost a flexibilita, díky čemuž čs. legionáři zcela běžně poráželi mnohem početnější bolševiky. Čs. generálové Krejčí, Luža, Prchala, Vojcechovský či Ingr prostě nemohli při válce myslet „staticky“, protože jejich kariéry byly úzce spojeny s manévrovým bojem.
- blesková válka - vypůjčím si z 8 mnichovských mýtů: Čs. generálové navíc dobře chápali, jak „blesková válka“ funguje. V září 1938 dokonce bylo u Ješína provedeno komplexní cvičení zaměřené na obranu proti této taktice, jež potvrdilo, že se jí dá bránit celkem snadno a efektivně, když obránce ví, co má čekat. Náčelník čs. generálního štábu Ludvík Krejčí to dobře shrnul lakonickou otázkou, která opravdu nepotřebuje komentář: „Co vlastně budou Němci dělat, když Blitzkrieg selže?“

- počty divizí - žádná německá divize nebyla v září 1938 kompletní a kompletně vybavená technikou.

- palivo - cituji: čs. armáda mohla počítat se zásobami na dva až tři měsíce bojů, pak Třetí říše měla ve skladech zásoby nejvýše na jeden měsíc. To se týká pozemního vojska, v případě Luftwaffe to bylo dokonce ještě horší, jelikož palivo, oleje a bomby by stačily jen na asi dva týdny operací, pak by Luftwaffe fakticky ztratila bojeschopnost.
Němci měli okolo 50 % plánovaných zásob benzinu, 14 % zásob maziv a 30 % zásob munice, a tak by po jediném měsíci bojů zřejmě neměli na co jezdit a čím střílet. Jelikož i pesimistické odhady říkají, že osamocené Československo by se dovedlo bránit čtyři až šest týdnů, vnucuje se otázka, co by Němci dělali potom.

Odebírám digitální slípky i s kurníkem Targusovi a vracím je JosefuKa. Hitler mohl dobývat ČSR, ale po měsíci bojů by byl poražen, protože by mu došlo palivo. Rozhodujícím faktorem by byl úspěch čs. bombardérů proti logistickým uzlům. Pokud by boje trvaly kratší dobu, poražena by byla ČSR. A ČSR by se dva týdny ubránila, měsíc s velkou pravděpodobností taky. Po měsíci by wehrmacht zkolaboval.

https://echo24.cz/a/SUwM3/osm-mnichovskych-mytu-jaky-byl-vroce-1938-sku…

Zatím bez slepic

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Díky za slépky :-) Nicméně byly za to, že Targus uznal, že Blitzkrieg je jen novinářský pojem. Pěkně to rozebírá John Mosier v knize Mýtus o Blitzkriegu, stojí to za přečtení. Osobně se ani nezabývám tím coby kdyby, nicméně Vaše argumenty, v tom co znám, jsou korektní. Spíše mě zajímá, proč současný výklad WWII je tak nesmyslný a jak to tedy ve skutečnosti asi bylo :-). Nejvíce je to vidět na ztrátách, sovětů prostě nebylo tolik, aby takové ztráty, jak se dnes popisují, vydrželi.
j.
PS: Stále přemýšlím o tom, kde Tarus přišel na to že se pevnosti dobývaly Flakem 88. Možné vysvětlení je to, že němci narozdíl od ostatních armád měli PL dělostřelectvo (tj Flak 88) stále vpředu u bojujících divizí (jak to jen šlo) a samozřejmě, protože válka je jedna velká improvizace, ho mohli občas využít i takto. Ovšem představa, že s Flakem88 nějak operativně pohybovali (postupně přisouvali k pevnosti) v terénu je nesmyslná.

Zatím bez slepic

Také nevidím jako možné, že Flak 88 s dost vysokou siluetou a těžký unikl pozorovatelům připraveného a zastříleného dělostřelectva obránců. Vláčet se s ním po Šumavě po pašeráckých stezkách, kudy wehrmacht vedou sudetští Němci - už teď ty německé vojáky lituji. A vyvléct flak pod palbou do bojové pozice na přímý výhled - nemožné. Pevnosti se dobývají přes strop nepřímou střelbou, flak je vhodný jako protitanková zbraň, ale ne na pevnosti. Targus se přesto drží utkvělé představy o flaku jako zázračné zbrani. Proč tedy Němci prohráli, když měli tak skvělou zbraň, které rovno nebylo a byla i v Tigerech? Mít skvělou zbraň a moci ji použít jsou dvě rozdílné věci.

Zatím bez slepic

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

mladší, chytřejší a krásnější, než učebnice vysoké školy vojenské.
A Hitler by samozřejmě prohrál, akorát že by vítězové asi tak tři týdny před svým definitivním a konečným vítězstvím pošli hladem a žízní.
Jináč dobrý.
A že je Linec 200 km od zemských hranic Moravy, to vás taky nějak extra nesere, že jo. Prostě bude se vykládat v Linci, protože tam poletí se svými historickými pekáči Čechoslováci, a basta fidli. A ne aby vás napadlo zjišťovat, jak rychle se dají spravit koleje. On totiž Áda ani vzdáleně netušil, co to je ženista, neboli sapér. Poto je ten blbec honil do útoku hned za bigošema.
A samozřejmě taky uznávám, že půl milionu je ve skutečnosti milion dvě sta, to je přece jasná věc. Stejně průzračně jasná, jako že 2 000 je méně než 348 a 3 000 je méně, než 568, které se rovnají 1 200. To je ta nová matematika z interaktivních tabulí. Jaká škoda, že nyní nechodím do školy.
Už můj děda mi říkával, že méně je někdy více. Jsem rád, že jsem to pochopil dřív, než jsem se dopracoval do důchodového věku. Čím budu mít menší důchod, tím se budu míti lépe - jak prosté, milý Watsone.

Zatím bez slepic

Targusi,

ne jsem ošklivý, nehezký, hloupý a ještě k tomu líný. Neberete v úvahu, že se Němci všechny věci postupně naučili. Napřed obsadili Rakousko - a měli problém vůbec dojet do Vídně. Pak obsadili Sudety a o půl roku později ČSR. Všechno ostrá cvičení se zvyšující se náročností. Potom přišlo Polsko a na závěr generální útok na Francii, jehož optikou posuzujete situaci v září 1938. A ty počty 1,6 milionu Němců proti 1,2 milionu ČS jsem doložil. Některé zdroje prostě ignorujete a berete za dané překonané mnichovské mýty. I té opravě kolejí se Němci museli nejdříve naučit. V roce 1938 rychlou opravu kolejí ještě nezvládali. Příliš Wehrmacht ze září 1938 přeceňujete, tehdy nebyl kvalitativně lepší než čs. armáda.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Po včerejší telce na téma Mnichov jsem nabyl přesvědčení, že to chování frantíků a zvláště britů bylo adekvátní všem poznatkům Beneše. Tento demokrat velice dobře věděl co nás čeká. Slova o tom, že viděl chování Francie za občanské války ve Španělsku a tak mu bylo jasné jak se zachová i v případě našich problémů by se dala do kamene tesat. Ano, v tom spočívá celé postavení malého národa v srdci Evropy. Prostě máme smůlu, Nedělejme si iluze, Na Kose je to jasně připomenuto, dnešní chování Macrona je to samé. Nedostanete nic, když se nebudete chovat tak jak my chceme. Předzvěst dalšího Mnichova.
Jo a k těm pevnostím. No není podstatné, že nějaká pevnost vydrží, Sovětská vojska jich při postupu na Berlín měla po celé linii mnoho. Některé při postupu nechala pouze obklíčené za sebou. Nebyl čas se s nimi zdržovat. Jak známo všechny nakonec padly.

Zatím bez slepic

Francie a Anglie nebojovaly ony i v Kosovu a nebyly to zase ty samy svine? Nebojujou Britove dodnes v Afganistanu?

Zatím bez slepic

beztrestné bombardování civilních cílů, jako jsou autobusy, vlaky a nemocnice?

Zatím bez slepic

Pevnost je len prislub. Nie istota.
Je to ako s vysokoskolskym diplomom - tiez je to len prislub, ze dotycny nieco vie. Ale istota to nie je.
Takze zalezi na tom, kto brani pevnost. Kto na pevnost utoci. A kto z nich dvoch ma viac filipa a dost velke gule na to, aby si obhajil svoje - utok ci obranu.
Sovietska armada pri opevneniach na Odre uz pripominala tsunami a Zukov sa s nicim tam uz nesral. A hlavne zvoli super taktiku. Nemci uz nemali vedenie v armade a hlavne nemali vieru. A ked chyba viera vo vitazstvo, je lepsie sa na to vykaslat. Nasledne panika a chaos... a pevnosti su okamzite k nicomu.
A tak to bolo aj s opevnenim na ceskych hraniciach. Bol to prislub. Ale Benes to urobil inak, lebo mu chybali gule - ale to uz sa opakujem :D A z prislubu zostali len prazdne betonove stavby, dnes idealne pre turistov....

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

všechny příspěvky, tak docházím k názoru že Češi armádu nepotřebují. Jakýkoli boj je přeci zbytečný, stejně prohrajeme. Navíc, ta současná vojenská síla by nebránila ani Plzeň. Nebylo by tudíž lepší žádnou armádu nedržet, šedesát miliard dát na důchody, zdravotnictví, školství a žít si jako prasata v žitě?

Zatím bez slepic

To je vtip ne?

Chcete snad aby o 60 miliard prisly zapadni zbrojovky a misto toho se to dalo na cikany, sirotky ze Syrie, cirkve a neziskovky?

Zatím bez slepic

To je hodně vošklivý přístup, Anonyme!
Zapomněl jste na to nejdůležitější - na bojová přátelství pečetěná krví !
Drůbky našich chlapců z US cizinecké legie, rozhozené v zájmu vítězství americké demokracie od pólu až k pólu, za těch pár desítek miliard dluhů ve státním rozpočtu stojí!

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Vážnější zájemce o to, co politicky předcházelo Mnichovu (a mj. o skutečných nediplomatických názorech E. Beneše) upozorňuji na dvojdílný článek či spíše esej v Argumentu:

Ivo Šebestík:
http://casopisargument.cz/2018/09/29/disharmonie-evropskych-statu-na-ce…
a druhá část.
http://casopisargument.cz/2018/09/30/disharmonie-evropskych-statu-na-ce…

Ve druhé části je zmíněna kniha, napsaná pod pseudonymem Podiven - což byl kolektiv tří autorů pod vedením Petra Pitharta.

Tato kniha naopak ukazuje skutečné smýšlení party kolem Václava Havla, snažící se o (nynější) faktickou nenápadnou renesanci protektorátu Čechy a Morava po roce 1989.

Pokud by se někdo chtěl orientovat i v této knize autorů Podivenu, a o dobových reakcích na ni,
doporučuji bakalářskou práci, jejíž text ve formátu PDF najdete na

https://is.muni.cz/th/o9ris/Bakalarska_prace.pdf
**********************
(Tento text zkopíruji ještě pod minulý blog.)

Zatím bez slepic

chcete, abych si teď večer nablil do postele.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

BENEŠ E. Mnichovské dny. Paměti. (Vydání první, Praha 1968)
Str. 263
Byla to pro mne opravdu strašná noc (pozn. 21.9.1938). Uvažoval jsem až do bílého rána o tom, co má býti odpovězeno. Probíral jsem opět a opět různé možnosti postupu. Vzal jsem nejdřive v úvahu striktní odmítnutí ultimáta a možnost okamžité války s Německem. Byli jsme na ni stejně jako Německo vojensky vcelku - až na věci naší civilní letecké obrany - připraveni. Bylo to rozhodnutí nejsnažší, a zejména osobně pro mne, co se týče zodpovědnosti v této chvíli, nejpohodlnější.
Ale co bude, budeme-li přinuceni vésti tuto válku sami? Uvažoval jsem vše: zejména co budeme dělat v tom případě - kdy bude jasno, že Francie a Anglie nepomohou a budou se dezinteresovat-, a především co bude dělat sovětské Rusko? V té chvíli nebyl mi sice jeho příští praktický postup ještě zcela jasný, ale že v zásaděbude s námi, určitě jsem očekával. Co udělají druzí dva naši sousedé, Polsko a Maďarsko? Neměl jsem v té věci mnoho pochyb: Maďarsko bylo tehdy s Německem už v plné shodě proti nám, a to zcela otevřeně - regent Horthy navštívil dne 20. září v Romintenu Göringa a dne 21. září konala se u Hitlera v Berchtesgadenu schůze, jíž se účastnil ministerský předseda Imredy, zahraniční ministr maďarský Kánya a šéf generálního štábu maďarského - a o Polsu jsem měl zprávy, nejenže je tam veliká agitace proti nám a mluví se už i o vojenské akci proti našemu území, nýbrž že Polsko jedná také s Maďarskem a sonduje v Německu, aby pak rozhodlo, jaký má zaujmout postup. Na ostatní státy Malé dohody v této době s nějakou pomocí pro nás nebylo už vůbec možno počítat.
Závěr úvah byl nanejvýš smutný: měli bychom izolovanou válku, vpád do naší země od tří sousedů ze všech stran kolem nás, smrt a zničení statisíců našich lidí, zkázu země a pád státu. Předpokládal jsem zároveň a určitě jsem počítal s ostrým odporem všech těchto států proti jakékoliv pomoci nám ze strany sovětského Ruska, a nakonec společnou výpravu proti němu a pokus o jeho zničení, rozhodne-li se nám přece jen přispěti na pomoc. Nemohl jsem za dané situace Evropy vylučovat, že by reakční kruhy západní se pro ten případ pokusily o vyvolání boje " nacismu proti bolševismu na život a na smrt", a nakonec že by - možná - Německu proti Rusku pomáhaly. Smím to riskovat? - To byla má stále se opakující, zoufalá a rozhodující otázka.
Přesto jsem však neztrácel všechnu naději na záchranu. Zůstaval jsem stále přesvědčen, že nacistického Německa nikdo nenasytí a že Hitler v dané chvíli půjde dál - až k evropské válce. Byl jšem si jist, že za dané situace k ní dojít musí. Kladl jsem si stále jen otázku, vzhledem k situaci v Anglii a ve Francii, zda snad bude - z hlediska našeho, našich přátel a evropské demokracie - lépe připustit, aby e ropská válka vypukla hned, či později? Nerozhodl snad osud, že ten berlínský netvor má klopýtnout a zahynout bojem o nás už nyní a hned? Vřele jsem si toho přál a byl jsem hotov udělat vše, aby se to stalo za okolností pro nás a evropskou demokracii nejpříznivějších.
Ale na druhé straně mi bylo zcela jasné, že Francie a Anglie, tj. jejich tehdejší vlády, jsou už nyni definitivně rozhodnuty o naše smíšené kraje války s Něckem evést v žádném případě. O jejich parlamentech a veřejném mínění jsem ještě tehdy jistoty neměl: jsou ochotny jíti do války, chápou situaci, rozumějí, oč jde, jsou jedním slovem k válce morálně zralé a vojensky připravené? Zmítaly mnou o tom těžké pochybnosti... Postup parlamentu britského a francouzského v době Mnichova a po něm mně tyto pochybnosti více než potvrdily.
Závěr všech těchto mých úvah pak zněl: Je nezbytně nutno postupovat tak, aby přece jen všichni na západě pochopili, že nejde jen o naše zněmčené kraje (má pozn. Moje babička (roč. 1904) prožila celý život v Mostě a nikdy by nevyslovila slovo Sudety. Dnes už se běžně používá.), že jde o celý stát, o celou Evropu a že jde o ně samé. Musíme svou umírněností dokázat, že republika ani nechce lehkomyslně zavést Evropu do druhé veliké evropské války jen kvůli část svého území, že nechce, aby jen kvůli ní Evropa byla zakrvácena a uvedena ve zkázu. Na druhé straně musíme zůstati pevní až do konce a ukázati, že se má jíti do boje, a to už nyní. Jde nám všem přece jen o něco daleko většího a dalekosáhlejšího! A ježto nóta spojenců znamená další jednání s Německem, nesmí se zoufat nad tím, že by bylo možno v dalším jednání přece jen dokázati oběma západním demokraciím, že Němci chtějí daleko více nežli jen naše smíšené kraje, tím je přivést na naši stranu, a přece jen k válečnému odporu okamžitému.
Této naděje jsem se nevzdal až do poslední chvíle, tj. do chvíle, kdy mi bylo oznámeno svolání konference v Mnichově.
Že v září roku 1938 přinutíme Francii a Anglii jen tím, že my sami půjdeme do války, k vojenskému odporu proti Hitlerovi jen na obranu našich českoněmeckých krajů, mohl doufat jen ten, kdo neměl vůbec poněti o tom, co se tam děje morálně, politicky a sociálně, v jakém jsou obě západoevropské země politickém a morálním stavu, jak málo rozumějí poměrům našim, a hlavně poměrům německých nacistů, a jaké hledisko v našich věcech obě vlády v posledních několika měsících už zaujaly. Proto jsem stále a po celou dobu krize postupoval k oběma západnim státům s krajní šetrností a mírností, i když proti nám oni postupovali přímo bezohledně.Bylo mi jasno, že k všeobecné válce může kvůli nám dojíti za dané situace jen tehdy, jestliže ji svými chybami, přesahujícími všechny rozměry britského appeasementu, vynutí Německo a jestliže se Československo v celé krizi žádných vážných chyb nedopustí. A stejně mi bylo jasno, že musí dojíti k válce, jíž by se účastnila proti Německu hned celá západní Evropa.
Abychom pak mohli jít hned a přímo do války sami - v tom jsme byli nesmírně handicapováni slavnostním příslibem Francie a Anglie, že naše území a hranice, přijmeme-li jejich návrh řešení krize, budou mezinárodně garantovat a že na druhé straně, půjdeme-li přesto do izolované války, prohlásí nás za viníky tohoto konfliktu. Znamenalo to, že až odmítneme přijmout anglo-francouzský plán, půjdeme sami do války a budeme německou převahou poraženi a zničeni, bude prohlášeno z Londýna a Paříže, že si Československo samo svůj osud zavinilo vzhledem k tomu, že bylo včas co nejdůrazněji varováno a nadto mu byla slíbena garancie územní integrity, povolí-li vzhledem k svým německým krajanům. Ale pražská vláda, zaslepena svým českým imperialismem, raději volila zkázu národa a státu...

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Jinak o tom, jak nás vnímají Francouzi, nejlépe svědčí podobné drobnosti jako tato: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/484942-ceskeho-ridice-kamionu-…

U Britů si pak vždycky vzpomenu na tu trojici propuštěných cyklistů, co prostě umlátili Čecha řetězem - samozřejmě naprosto v sebeobraně...

Pak mě ten Mnichov před lety vlastně ani nepřekvapí...

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

dostal basu natvrdo, anebo by po něm chtěli "drobnou pokutičku", jak to dělají Angláni. Ti účtují bratru v paundech dva litry za kus.
To máme v dnešním kurzu zaokrouhleně padesát devět tisíců a k tomu sedm set třicet dvě koruny české.
Krát patnáct samozřejmě, protože to je částka za jeden kus hnědáka.
A do hezkého a kulatého melounku chybí jen sto čtyři litříky a dvacka k tomu. V českých.
A co je lepší? Odsedět si rok, anebo dlužit eráru melouna, he?

Zatím bez slepic