My se vám ozvem

Autor

Jak možná někteří ze čtenářů Kydů zaregistrovali, byl jsem loni nucen lehce změnit profesi. Zatímco jsem se několik dekád nepřetržitě válel v autě, nyní se válím pod auty. Výhodou je skutečnost, že už nemusím několikrát denně šplhat do výše tří metrů, nýbrž si lehnu do přízemí. To jest na zem a skoro rovnou tam, kde mne to napadne. 

Tedy je pravdou, že mne vždy napadne místo asi tak o metr dál, než je potřebné, abych při tom mohl pracovat. Ale jako bonus za to polehávání dokonce beru peníze.

Tato poměrně lehká práce má ovšem několik nevýhod: 

1/ pod auty, která jezdí prakticky pouze v terénu, není příliš uklizeno. Tedy po pravdě řečeno uklizeno není vůbec. 

2/  v mezičasech, kdy měním polohu, abych příliš neotlačil beton na jednom místě, musím mávat přetěžkým kladivem, tlačit či tahat za dvoumetrovou trubku s klíčem na opačném konci a točit blitzkami (tzv. blitzky jsou přestavovatelné kleště SIKO), aby si všichni mysleli, že pilně pracuji. 

3/  blbě se mi vstává, když po mně mistr chce, abych už vypadl domů a nezacláněl.

Tyto velmi závažné důvody mne vedly k tomu, že jsem ještě ve zkušební lhůtě začal hledat zaměstnání, kde bych třeba musel i chvílemi sedět, ale nebyl bych špinavý jak prase již po prvních pěti minutách směny, případně bych mohl občas zapojit nejen své bicepsy, nýbrž i chátrající mozkové laloky.

Všichni to jistě znáte. Vaše uši jsou neustále zahlcovány informacemi, že ekonomika šlape, že je totální nedostatek lidí na jakoukoli pozici, která vás právě napadá, vaše oči takřka nepřetržitě bloudí po nevyžádaných reklamách na práci snů a mailové schránky jsou zahlceny pracovními nabídkami, které se prostě nedají odmítnout. 

Vycházeje z této premisy, opájel jsem se představou, že do dvou týdnů si budu vybírat z nejméně pěti manažerských postů. Kdo ze zoufalých zaměstnavatelů by nesáhl po štíhlém sympaťákovi ovládajícím pět cizích jazyků a s třicetiletou praxí v žádaném oboru?

Začal jsem rozesílat maily se svým životopisem. 

Asi tak za dva týdny jsem se začal divit, že mi na ně nikdo neodpovídá. 

Asi tak za čtyři týdny jsem se přestal divit, že mi na ně nikdo neodpovídá. 

Asi tak za šest týdnů jsem se podivil, že mi přišla první a jediná nabídka na pracovní pozici. 

Konečně!!!

Bylo to místo na stupačce popelářského vozu typu KUKA.  

Ihned mne napadly všechny anglické fráze, které bych mohl použít při rozhovoru na téma odpady a jejich likvidace. Bylo jich asi tak sedmatřicet. Fajn. 

Změnil jsem taktiku a začal v nečetných chvílích volna zoufale strádající firmy obvolávat. Hmm, taky to nebylo pravé ořechové. Někdy jsem to dotáhl dokonce na pět minut žvanění, ale můj monolog byl vždy přerušen drsnou odpovědí, abych zaslal svůj životopis a přestal konečně prudit a zdržovat.

Znovu jsem změnil taktiku. 

Přilétl jsem na osobní oddělení do vyhlédnuté firmy jak uragán a spustil kulometnou palbu, jaké mají vlastně štěstí, že tak zaměstnaný člověk, jako je má maličkost, se ráčí ucházet o práci právě a jen u nich. Pečlivě jsem si nastudoval potřebné odborné termíny, abych mohl oslňovat a ohromovat soudružky sekretářky a personalistky, které se ztrácely asi tak po deseti sekundách od mého pozdravu. Nedbale jsem pohazoval svými v barvě tištěnými životopisy, doporučeními, všemožnými certifikáty a průkazy, které jsem vyhrabal ze všech koutů svého kutlochu. Do vět jsem ledabyle trousil pečlivě nastudované anglické výrazy a zkomoleniny pochytané od pubertálních přátel mého syna, aby soudružky viděly, jak jsem in a kůl a hepy.

Po dvou měsících jsem podlehl totální depresi. Mnou vyhlédnutá a stále neobsazená místa se i nadále vyjímala na čelných místech všech možných portálů a já setrvale hnil buď doma u kompu, nebo v půlmetrové vrstvě bláta na dně montážní jámy v hale svého zaměstnavatele.

Dokonce jsem začal uvažovat, že kývnu na nabídku nového kamaráda mého synka, který mi byl ochoten domluvit protekční byznys v podobě luxování sedadel v letadlech na letištním terminálu za čistou dvácu. Od údělu certifikovaného luxovače érbasů mne nakonec zachránila menší chybka spočívající v sedmdesátikilometrové vzdálenosti letiště od mého doupěte.

Pak přišel zlom.

Tedy zlom pochopitelně nepřišel. Přišla na to má dobrá Stará Jahoda, matka mých potomků a celoživotní družka, pochopitelně hezky postaru provdaná, páč mi kdysi řekla, že cizímu chlapovi smradlavé trencle a špinavé fusky prostě prát nebude.

Když jsem jí při odpoledním kafi líčil, jak jsem se snažil, abych na soudružku sekretářku zapůsobil, prohlásila, že se dotyčná kancelistka zřejmě velmi dobře bavila, přestože o oboru věděla úplné „en ono“.

A tu mne napadla naprosto geniální věc, kterou jsem vyzkoušel hned následující den. Vyhlédl jsem si obnovený inzerát na svém oblíbeném webu, domluvil jsem si osobní schůzku a ještě v ten den jsem šel na věc.

Do firmy jsem přifičel přesně na čas, i když mne pan velešéf zastihl v půli cesty se zprávou, že musí odjet. Nevadí, stejně tam jdu kvůli něčemu úplně jinému.

Souška od sekretů nejdříve brejlila na můj ohoz a kufr na kolečkách, pak po několika pokusech sehnala jakéhosi dědka, který se marně bránil, že o přijímání nových zaměstnanců nerozhoduje, pouze doporučuje. Smolík. JEHO smolík.

Svižným krokem jsem vyrazil za dědou a popoháněl ho, jako by závodil v triatlonu a nevedl mne do kanclu mistrů výroby a údržby. 

„Nemám rád zdržování a pomalé pohyby,“ hulákal jsem mu do ucha. 

V kanclu seděli další dva týpci. Ihned po pozdravu jsem bez ptaní popadl výkres ležící na stole a začal jej komentovat. Když se konečně probrali a přestali hledět na mé zcela nové montérky, prozradili mi, že je to kolečko k pojezdu ve výrobní lince, které si hodlají objednat na zakázku. Drze jsem se zeptal:

„ Vy jako NEMÁTE vlastní soustruh? To myslíte OPRAVDU vážně?“

„Ne, my si tyhle věci objednáváme,“ zněla překvapená odpověď.

„To je ovšem škoda, hned bych vám ho vytočil jako vstupní zkoušku. Pochopitelně zadáčo, jsem člověk, že jo.“

Mistři jen nasucho polykali a hleděli jeden na druhého.

„A kde máte popsanou finální úpravu?“ vrátil jsem se k výkresu.

„Fina…, co?“ zalapali po dechu.

„ No když se vám to kolečko žvejká, tak ho nacementujte, nanitridujte, nebo aspoň nechejte zakalit a popustit, tolik snad zvládnete, ne?“ nasadil jsem tón dobráckého pana učitele. „A předpokládám, že budu moci podat coby zlepšovák návrh automatického čističe pojezdové dráhy. Pochopitelně s adekvátním finančním ohodnocením od vaší generality,“ tvrdě jsem vyrazil do útoku.

Pánům spadly brady. Otočil jsem se a dlouho předstíral, že smrkám a chrchlám. Pak jsem vytřel slzy z koutků očí a zavelel:

„Tak kancl nic moc, teď chci vidět dílnu. Hajdy na provoz,“ kývnul jsem bradou ke dveřím.

„Já bych si s dovolením ještě zapsal vaše jméno a telefon a tak,“ zamlel pod nosem děda.

S Pozvednutým obočím jsem mu nadiktoval, co chtěl.

„Ještě ročník,“ zažadonil.

„Jaký? Čeho? Víno s sebou nemám. Jsem myslel že v TAKOVÉ firmě se nechlastá, kór hned první den!“ významně jsem zvýšil hlas.

„Já myslím vašeho narození,“ breptal děda. 

 „ K čemu by vám to bylo?“ obořil jsem se na něj. „Abyste mě tu mohli šikanovat už při výběru, nebo co? Víte vy, co to je dží dý pí ár? Máte vůbec povolení sbírat taková data? Vy si to tu načmáráte na papír a necháte to ležet na svačinárně nebo v nějaké sedmé sakristii a hned je průser! To chcete skončit kvůli mně v base? Mně to je všechno jedno, ale pamatujte, že si odskáčete vy sám!“ štěkal jsem na dědu jak pes baskervilský.

Děda se nebezpečně přiblížil celkovému kolapsu organizmu.

„Tak šup, chci se podívat na ten váš slavný provoz,“ zvýšil jsem ještě více hlas. 

Nejmladší z tria se zvedl a vyvedl mne přes chodbu do haly. 

„Doufám, že mi zas neřeknete, že nemáte dokumentaci k hydraulice, jako v té firmě, co jsem tam byl předminule,“ spustil jsem mezi dveřmi do haly. 

„Je tu jen dvanáct jednoduchých hydromotorů,“ suverénně odsekl mlaďoch.

„Snad si nemyslíte, že budu kvůli vám nosit v hlavě zapojení všech dvanácti hydromotorů? Kolik mají koncáků? Jak regulujete kolísání tlaku a tlakové rázy? Kde jsou řídící jednotky? Jsou zasíťovány, nebo napinovány? Anebo to dokonce jede na centrál?“ 

„Ale ééé, to pře…“

„Ticho! Tak to vidíte, že nic nevíte! A nejsou to hydromotory, nýbrž hydrogenerátory, mladíku. Kde jste studoval, že neznáte názvosloví?“ seřval jsem klučinu. „Nejsem s vámi spokojen. Ale ani trochu! Odveďte mne ihned na dílnu údržby,“ přeřvával jsem hukot výrobních linek. Zcela zblblý mladík s otevřenými ústy vypochodoval zpět do chodby a otevřel protější dveře.

Přísně jsem se rozhlédl po místnosti.

„To si děláte srandu?“ otočil jsem se k průvodci. „Takový kutloch nemá u mne doma ani můj pes. Kde máte pořádné topení? Tady ty výdechy z fukaru ihned předělat a přidat prachový filtr. Takhle víří prach a to nemám rád. Tohle že je nářadí? Vážený pane! TAKTO vypadá nářadí!“ otevřel jsem plechový kufr na kolečkách, který jsem pořád tahal za sebou. „ Dobře se podívejte, jak má vypadat oblečení a výbava údržbáře!“ zapózoval jsem vedle otevřeného kufru k prasknutí napěchovaného nejrůznějšími klíči, kleštěmi, kladivy a dalším harampádím, pečlivě vycíděným a ještě pečlivěji uloženým. Mladému vylezly oči z důlků.

„To…, tohle…, ééé, to jako byste si tady vzal? Tedy nosil do práce?“ konečně se vymáčkl.

„Máte nějaké děti nebo tak něco?“ kontroval jsem protiotázkou.

„Ééé, tedy ano, jaksi…“

„Tak to vidíš, ty máš děcka a já mám vercajk,“ přešel jsem na tykačku. „Pokud si to DOBŘE zapamatuješ, budem si možná po pár letech rozumět.“

„Řekněte číslo do pětapadesáti,“ zavelel jsem druhému mistrovi, který se právě zjevil ve dveřích.

„Pětatřicet,“ napadlo ho.

„To si říkáte mistr údržby, když nevíte, že se takový klíč běžně neužívá? Zde prosím,“ vytáhl jsem po paměti z kufru dva klíče, „klíč číslo třicet dva – třicet šest, a zde klíč číslo třicet čtyři – třicet,“ hulákal jsem jak na lesy. „Ještě mám pochopitelně očko – ploché třicet čtyřku a třicet šest, ty staré krámy mám na kontry. A na tu vaši pětatřicítku jsem ochoten použít své zánovní blitzky, anebo francouzák,“ strčil jsem chlápkovi k nosu francouzský klíč z leštěné ocele. „A kdyby bylo nejhůř, mám kloubák s metrovým nástavcem. Ale až dole. Jak vidíte, mám tak perfektní přehled o svém nářadí, že se ani nemusím dívat, co vlastně vytahuju,“ básnil jsem dál. „Kde máte reverzní kladiva?“ vypálil jsem bezprostředně.

Eh, heh, co to…“

„No snad mi NECHCETE říct, že nevíte, co to je reverzák a že ho tu VŮBEC nemáte!“ doopravdy jsem už zařval na chlapy.

Byli odvaření. Stáli tam jak malí školáčci chycení při čůrání na kedlubny ve školní zahradě.

„Ale samo…, „ chtěl se jeden bránit.

„Ticho!“ zařval jsem. „Nechci nic slyšet! Tady je teda pěkný holubník.“

„Tohle snad není pravda,“ rozzlobeně jsem hudroval a pochodoval k východu z chodby. Čiperně jsem vyběhl po schodech, rozrazil dveře k sekretové paní a dal jsem jí poslední ránu z milosti. 

„Tohle jsem ještě neviděl! A že jsem prošel hezkých pár podniků. Všude binec, jak v tanku, kam se člověk hne, tam je na prst prachu! Špína, bordel, humus! Fuj!!! Okamžitě uklidit, nebo tu na vás zavolám hygienu, pracák, hasiče, bezpečáky a policajty! Rozumíte?“

A…, a…, ano,“ mektala sekretová paninka.

„Co ano! Jaké ano? O čem to melete? Postavte se, když se mnou mluvíte! A zopakujte, co máte udělat! A dvakrát! A BLESKEM!“ použil jsem oblíbené fráze vojáků základní vojenské služby, takže jen co si soudružka stoupla, vzápětí se jí podlomily nohy a kecla zpátky na židli.

Spokojen s výsledkem své činnosti jsem se obrátil a chtěl vyrazit ke schodišti.

„My…, my se vám ozvem,“ zakvílela paní naučenou větu ze židle. Otočil jsem se.

„Ne vy! To JÁ se vám ozvu. A to uvidíte ten dým! Přeji vám hezký zbytek dne!“ štěkl jsem už ze schodů.

Seběhl jsem na dvůr, hodil jsem kufr do auta a vítězoslavně jsem pokynul přijíždějícímu velešéfovi, když jsme se míjeli v bráně.

Hřál mě dobrý pocit, že tentokrát jsem si to neozvání opravdu užil…

    

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.2 (73 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Možná to někdy/občas/většinou bývá tak, že si buď lze něco užít, nebo něčeho dosáhnout.
Ne vždy to vyjde obojí najednou, spíše výjimečně.
P.S.: To se mi to radí a machruje, když mi to právě tak většinou vycházelo. :-)

Průměrný počet slepic: 3.2 (10 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

na nějaké dosahování seru zvysoka.
Proto jsem tam, kde jsem.
To jest dílem u kompu, dílem v blátem zasraném kanále.
Ale kupodivu mi to ani nějak moc nevadí.
Ani si neumíte představit ten orgasmus, kterého se mi dostalo, když mi při nástupu nabízela souška účetní (myslela to dobře, chuděra) spoření na důchod, do něhož by mi zaměstnavatel přispíval podle výše vkladu až patnácti stovkami.
Odpálkoval jsem ji slovy - běžte s takovým spořením do prdele, s tímhle bych v penzi zdechl hladem.
Když mě chtěla ohromit výpočtem, kolik si naspořím za ten milion roků, které mi chybějí do 65 let, jen jsem procedil - tohle pro mě nejsou prachy, rozumíte mi?
Nerozuměla, nechápala, že prachy se dělají úplně jinak.
Její boj...

Průměrný počet slepic: 3.6 (16 hlasů)

Já vás chápu. Mně nepřispěl nikdy nikdo na nic, Naopak já jsem přispíval jako mourovatý. Někdy rád (rodině), jindy nerad (státu). Nakonec to dopadlo tak, že holt jsem si přispíval sám. Dobře jsem činil, na stará (bolavá) kolena se hodí.
Majetek a peníze nejsou všechno, leč co nejde s nimi, bez nich už vůbec ne.
P.S.: Sere mě ten rozbujelý "solidární" systém. Všeho moc škodí, solidarity taky.

Průměrný počet slepic: 2.7 (3 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

jiné představy.
Spíš bych napsal, že solidární systémy by bylo nutno přenastavit, to je to správné slovo.

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

No jo, četl jsem tu už od někoho, že se tady hnedka po půlnoci nějakej elfí kretén vyžívá v tom, "slepicovat" právě zveřejněný článek jedním bodem ...
A vida - ona je to pravda! = https://funkyimg.com/i/326vN.png
Vzkaz pro tohoto "hodnotitele" : Blbe, nech toho !

Průměrný počet slepic: 4.3 (22 hlasů)
Trvalý odkaz

jste ze stejného těsta, jako ten blbec autor, který nemá pražádné pochopení pro mladé, chytré a krásné soudruhy s jednou nohou.

Průměrný počet slepic: 4.5 (11 hlasů)

karosařině k šetrnému vytahování promáčknutých plechů. Původně sloužilo k šetrnému vybíjení ložisek a pouzder, pokud máte hrubou představu, jak tyto věcičky vypadají.
Prostě z nějakého kusu železa vytrhnete nalisovanou trubku (ložisko, futra). Aby mohli vaši kolegové zase napsat, že mám prochlastaný mozek, zde je obrázek.
https://www.boukal.cz/reverzni-kladivo-kukko-22-0-1-1-700-g/9119/produkt
Pro totální laiky - po tyčce, která drží vytahovaný předmět, se jezdí tam a zpět tím lesklým držátkem.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

Člověk se pořád učí. V 74 letech a po 25 práce montera potrubí ve Škodovce, se konečně dozvídám ,co je reverzák. V úterý jdu na brigádu, do cementárny na údržbu, tak se podívám, jestli tam nějaký mají.
Targusi, kdybyste v tak krásnou neděli místo dřepění u počítače a reagování na každou blbost, vyrazil třeba na Babí horu, a upustil troch agrese která z Vás sálá, cítil byste se lépe.

Průměrný počet slepic: 2.7 (3 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

se u nás jaksi nenachází a byl jsem venku s čoklyní. Kromě toho jsem stíhal uvařit oběd (brambory, vepřová plec a dýňová omáčka), sešroubovat novou ptačí budku, smontovat zrenovovaný světlomet na veteránskou motorku, seškrábat umrzlý sníh z chodníku a poslat dvě žádosti do výběrových řízení.
Zdá se vám to málo na člověka, kterého prý sere celý svět?
Já jsem dnes se sebou docela spokojen. Něco málo jsem udělal, udělal jsem radost němé tváři a po celý den mne skoro nic nebolí.

Jo, pokud budete shánět v cementárně reverzák spíš se poohlédněte po desetikilovém kladivu (tuto hmotnost preferuji, do jedné ruky je tak akorát) a nějakém šroubu na dotahování hlav válců ze vzduchem chlazených motorů (Ventra nebo Tatra). Běžně se vyrážejí lágry a futra tímto nářadím. Když to znáte, je to brnkačka.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

A na co by vám bylo? To je pracovní nástroj. Pozor, to smrdí prací!!!

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

...co je to nadsázka a má tak nafouklý ego, že přes něj vlastně nepoznává nic jiného. Patrně zhrzené ego mu brání i v tom, aby si viděl na pindíka a zjistil, tak vlastní identitu! Taky neví, že pravda je nejlíp stravitelná v úboru šaška, natož aby věděl, vo co vlastně go!
Něco podobného , jsem si prožil, takže čtu, mimochodem, i mezi řádky...

Průměrný počet slepic: 4 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

abych se třeba doprošoval práce. Mě vyhodili v začátku 90 za zveřejnění podnikových machinací v novinách. Vedoucí byl tak zkostnatělý, že mi napsal i posudek, abych ho mohl roztrhnout a poslat do prdele.
Práci jsem potom nikdy nehledal, nikoho jsem se o nic nedoprošoval a ani jsem nikomu nic nemusel nabízet. Práce chodí sama a čím dál víc, bo ji nikdo nechce dělat. Staří umírají a mladí umí anglicky, ale jinak jim práce smrdí. Mě práce vždycky bavila. Po škole mi komanči zakázali pracovat v lese, že to prý s titulem nemůžu.
A dnes nejsou lidi, jako za Husáka. Dokonce práce není ani otázkou peněz. Když se chci střepat datírajícíhi klienta (teď jde např. o rozpočtovou městskou organizaci), zvednu cenu 2x. A oni jo, že berou... tak nevím. Je nová doba.

Průměrný počet slepic: 4.3 (18 hlasů)

svůj věk, který začíná číslem 5, jsi odepsaný. Předem odepsaný. A nepomůže ti, ani kdybys do CV napsal, že budeš dělat zadáčo a ještě jim za to platit.
Něco úplně jiného je, když jedeš na živnolist. To se dveře netrhnou. Ale jako zaměstnanec ani hovno. V Třinu prostě ne.
Práci, kterou dělám, jsem získal jen proto, že soudruzi byli totálně v prdeli. Chyběli jim do stavu tři lidi z 12 a čtyři kusy byly na marodce.
Za týden jsem je dokázal přesvědčit, že to se mnou půjde.
Za měsíc jsem jsem dokázal pochopit, že to s nimi nepůjde.

Průměrný počet slepic: 4.7 (21 hlas)

Já už mám 6 a tím pádem je to o hodně lepší. Znám ale člověka, co má vpředu 8 a maká za 30 k důchodu, na HPP. Ale je pampuň za ČSSD.
Právě toho jsem se nechtěl nikdy dožít, abych si s 5 hledal fachu před důchodem. Zlatý parazit. A to 3nec je živý kraj.

Průměrný počet slepic: 4 (7 hlasů)

Leda by Vám bylo max. 35 let (výkon, výkon, výkon), měl jste dospělé děti (nehrozí ošetřovačka), vejšku, asi tak 10 let praxe v zahraničí, nejméně dva cizí jazyky, krásný-chytrý-submisivní-kreativní-flexibilní a byl ochoten pracovat v 15-20 000 Kč brutál/dvanáctky (placeno pochopitelně pouze 8 hodin), eventuálně být permanentně přilepený k telefonu a e-mailu - ve dne, v noci, o dovolené, ve svátek - a čekat na povolání do práce nebo na zadání úkolu. Že si budete nosit práci domů a nakupovat pracovní náčiní ze svého, se předpokládá jaksi samozřejmě.
A ani moc nepřeháním...

V Praze je ageismus možná nejsilnější v celé republice.
Jakmile máte ročník narození nižší než 1975, jste v podstatě nezaměstnatelný. Bez ohledu na praxi, vzdělání, kvalifikaci, krásu, chytrost atd.
Ženy jsou na tom ještě hůř. Ty jsou tady odepsané už ve čtyřiceti.

Průměrný počet slepic: 4.7 (17 hlasů)

Když jsem se přistihl v papírnictví, an si nakupuji šanony, desky, a poté v kanclu vyráběl košíčky (moc pěkné a bytelné) na lejstra z deklů od krabic na papír, napadlo mě, že asi něco není v pořádku a že nastal čas zvednout kotvy.
Měl jsem zůstat u té výroby a samozásobení, jak jsem brzy zjistil.
No...
Po roce a půl střídání podobných štací jsem snad konečně zakotvil. Sice za "kapesné", ale kousek od domova a práce, která dává smysl.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

V CV mám na začátku 7 a poslední nabídka mi dorazila před čtvrt rokem z jednoho týmu ČT z Krkavčích hor na dodávání námětů a jejich zpracování do rámcových scénářů epizod pro jeden pravidelně se opakující pořad. Produkční firma je už tak přežraná, že je i líná přemýšlet a tak si ráda scénáře nechá zoutsourcovat. Fakt tam asi plýtvají penězi.

Průměrný počet slepic: 4.3 (10 hlasů)

mimo. Vy jste "důchodec", který neotravuje s dovolenou, nemocenskou a každoměsíční výplatou. Takové práce si seženu mraky. Ovšem bez patřičných částek na socko a zdravko.
Díky, nemám zájem..., možná až budu ten "důchodec"...

Průměrný počet slepic: 3.9 (9 hlasů)

Když mám dobrou práci, dobře placenou, tak zdrávko a socko není žádný problém, jsem freelancer a na platby Venezuele Maláčové si snadno vydělám. To jestli jsem důchodce, nebo ne, nehraje vůbec žádnou roli. Tedy, pokud nejde o to, že příjem je 20 kilo hrubého.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

Dobře placená práce - tohle je v rámci Gorolského národního parku docela srandovní pojem.
Představa zdejších pracodawców (tohle to polské slovo se mi moc líbí) je právě těch dvacet brutál, ovšem nejlépe na živno. A nejlepší je minimálka a zbytek na dlaň, tedy tzv. lapówka.
Díky - fakt ne. Sejřit se s šéfem - pičusem za čtrnáct patnáct netto?
Dával jsem Jahodě se vším všudy (včetně tzv. benefitů - benál do káry, telefony, kompy, příspěvky na dovču, blablabla...) skoro pětadvacet, a to nikoli naprdel, ale do ruky, a měl jsem dva až tři měsíce volna plus další volna na doktory.
Proč bych měl jít na horší?
Druhá věc je, že vás prostě NIKAM do zaměstnání nevezmou. Opravdu nechápu, co je na tom nesrozumitelného.

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)

Práce se seniory a zdravotně postiženými (plus pár osobních zkušeností) mě docela rychle odnaučila aroganci a naopak stejně rychle naučila pokoře. Dnes už si sakra dobře rozmýšlím, jak co komu řeknu; zejména jde-li o konzultaci v nějaké zapeklité životní situaci. A těch se při zmíněné práci naskýtá neurekom.
Člověk se pak musí bleskově zorientovat, pustit mozek na plnej ceres a slova vážit na zlatnických vážkách. Skvělá škola.

Průměrný počet slepic: 4.4 (10 hlasů)

v MOCI pracovat (a práci si vybírat i třeba bez ohledu na odměnu za ni, bo máte důchod, rentu nebo dividendy) a MUSET (protože ještě nesmíte do penze a nemáte našpórováno dost na to, abyste se mohl stát samopláteckým - zdravko a socko - rentiérem).
Jako "bonus" Vám nadto stát, zcela bez ohledu na reálnou situaci lidí 50+, neustále posouvá datum, kdy konečně budete smět odejít do penze.

No, a začít samopodnikat v tomhle věku, kdy jste konečně doplatil hypo a vypakoval děti z baráku, je poměrně jistá cesta pod most nebo se šutrem na krku do rybníka. Banka Vám na rozjezd nepůjčí (nemáte pravidelný a dostatečně bonitní příjem) a stát také ne ("dotace" na rozjezd OSVČ je ekonomická sebevražda, bo podmínkou dotace je, že již v prvním roce podnikání vytvoříte zdanitelný zisk). Chtít prachy po dětech, které zrovna postavily na vlastní nohy, by bylo dost neomalené.
Ještě můžete navštívit lichváře, ale to už je fakt lepší si rovnou prostřelit hlavu.

Průměrný počet slepic: 4.8 (12 hlasů)

Žijeme přeci v době internetu, jaké Goralsko, jaký diskriminační Prágl?
Dneska můžete internetem makat po celém světě. Zejména, když máte ony znalosti, jak o nich píše Targus a jenom věk je vizuální zábranou.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

Jakou máte o mně představu?
Vy byste šel dělat někam za třícu netto na tři šichty do ubytovny?
Anebo prodáte barák seberete ženu, zamáváte děckám a starým rodičům a půjdete na podnájem, abyste mohli oba chcípat s dalšími pěti šesti mukly v pronajatém třípokojáčku za pětku na hlavu?
Fakt si myslíte, že právě taková práce je můj sen?
Jakou cenu má práce, jejíž vyšší ohodnocení většinově padne na pokrytí vícenákladů s ní spojených?

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

Muhehe...
Od konce ledna si píšu 6ku :o)

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

In reply to by Občan (neověřeno)

Trvalý odkaz

Targusi, co to melete o ubytovnách? Proč lezete do blbých děr pod zasrané náklaďáky? Proč se podceňujete?
Já jsem napsal, že jsme v době internetu a můžete se pomocí něj živit. Pěkně hezky z tepla domova a řádit můžete po celém světě.
Například, Vy Targusi máte spisovatelské střevo, vládnete češtinou, tak můžete dělat copywritera, nebo content managera na dálku pro nějakou firmu z Práglu, nebo Brna, nebo čert ví odkud a ta Vás ani nemusí vidět. Nebo dělat na Facebooku reklamní kampaně.
Všechno co k tomu potřebujete, je talent, ten máte, počítač, ten máte také a připojení k internetu. Na YouTube je halda návodů jak na to, ani nemusíte do předražených kurzů. Když k tomu budete vládnout alespoň základně nějakým jazykem, rozšiřuje se Vaše pole působnosti skokově z Goralska a Česka na půlku Evropy.
A znovu, z tepla domova.
Vloni jsem dělal reklamní kampaně pomocí Facebooku zaměřené na Bavorsko a okolí Hamburku. Funguje to.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

S tou pětkou mě teda strašíte - to znamená, že na svým fleku musím vydržet až do důchodu. Teda ne že by to bylo špatný, ale co když mě naštvou, nebo naštvu já je? Nemohl byste napsat ještě jeden článek o tom, jak je rvačka o zkušený pardály? Klidně lžete, stejně se to dneska tak dělá.

Průměrný počet slepic: 4.9 (9 hlasů)

Ať vás sss...štvou sebevíc, zatněte chrup, myslete si něco o prdeli a zhluboka dýchejte.
A snažte se je nenaštvat, resp. být úplně neviditelný. Bo pokud nejste nějaký superodborník, kterému kempují u dveří od baráku/bytu headhunteři a na kolenou prosí, abyste přijal jejich nabídku, vydáváte se v risk, který nestojí zato poznat.

Průměrný počet slepic: 4 (12 hlasů)

nejste ve stejném postavení, jako já, to jest, že z těch debilů máte srandu (pravda, dosti trpkou), protože do důchodu vydržíte s úsporami, případně jinými aktivy, máte prostě Smolíka.
Jistá možnost úniku je, pokud umíte nějakou práci rukama a nebál byste se jít na OSVČ, ale takový počin není vůbec jednoduchý, jak se nám snaží všichni namluvit...
Čímž nechci vůbec tvrdit, že byste to nedal, atd. Jednoduše to je spousta starostí navíc a mnohdy za méně peněz. Ale zas je ta výhoda, že děláte jenom s tím, kdo vám vyhovuje a to je občas k nezaplacení...

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

Neviditelný :D No mě bylo řečeno, že právě to je problém, ale z rozhovoru předtím vyplinulo spíše, že nedodávám informace, že ti dole to posírají, ale dovolím si říci, že předpis je to co je problémem a nakonec jsem ukončil slovy, že ten proti me asi neví co je v zakoně, že tam je něco jiného než ted rika :D
Jooo, když mě se někdo zeptá, proč mají naše firmy problém, musím po letech dát za pravdu Batovi, není to o vzdelání, praxi atd., ale o morálce, protože skoro kazdou praci dokazes nekoho naucit, ale morálku musí mít v sobě...

Průměrný počet slepic: 4.9 (10 hlasů)

50 let musí bejt neviditelnej a makat na 200%, dokud ještě tu práci má. Jinak má smůlu.
Hjůmn rysórs, kterej o ni už přišel, má smolíka dvojnásobného, protože mu šanci ukázat, zda něco umí, dá jen málokdo. A, jak uvedl Targus, pokud nemá dostatečné úspory na déledobější přežívání bez práce (musí počítat s tím, že si bude sám platit socko a zdravko), má opravdu velký problém.
Ale to by bylo na dlouhý a ošklivý článek...

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

Tady blízko Práglu podobné.
Jak se první číslo věku přehouplo přes 4, začalo to být na prd.
Na 100 poslaných životopisů odpoví tak maximálně 10 firem, z toho tak jedna že teda jako by mě chtěla vidět.
Když ukážu všechny své certifikáty a životopis s pracovními zkušenostmi, tak je po žížalkách, i když všude říkám, že budu dělat i nekvalifikovanou práci a třeba rukama. Že si to "odšlapu" odspoda.
Hovno, hovno, zlatá rybko. Akvárium nebude

Průměrný počet slepic: 4 (12 hlasů)

A zkus k tomu přihodit, že jsi v částečným invalidním důchodu.
To je teprv fičák.

Průměrný počet slepic: 3.8 (5 hlasů)

je OZZ. S tímhle cejchem se může člověk rovnou oběsit. Papír, že jsem uznaný OZZ jsem přepečlivě uschoval a pilně o něm mlčím.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Mlčet můžeš, ale stejně před nástupem musíš projít vstupní prohlídkou.
A k té prohlídce musíš donést "výpis ze zdravotní dokumentace".
Někdy bývá slušnej doktor, tak Ti řekne, že Ti prohlídku nedá a nevyžaduje za ni prachy,
Jinde máš "peška" a vyplázneš 5 až 600, abys ses dozvěděl, že na danou pozici nejsi zdravotně způsobilý.

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

nic o tom, jestli mám ID, anebo OZZ. To doktoři netuší ani vzdáleně. Kdyby ano, tak by se mě furt blbě neptali.
Druhá věc je pak přežít šichtu, to je jiná.
Jinak pokud tě někdo pošle na prohlídku, měl by ji platit on. Mě by teda ani nenaadlo, abych platil vstupní prohlídku. Anebo jinak - ještě nikdo nebyl tak drzý, aby to po mně chtěl zaplatit. Železárny mají svoje doktorky, které dávají štemply. A já se ucházím o práci, nikoli o zjištění, jestli splňuju jejich standardy. To je úplně stejné, jako bych měl platit vstupní školení.

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Nechci chodit s kůží na trh
ještě bych ji někde zatrh
nebo by ji někdo ukrad
to nestojí za ten dukát.
Ať si moji kůži najdou
třeba babiš i s al kajdou
já jim jenom sdělím cenu
o DPH pokrácenu.
A tak nazdar soudruzi
přidržte se haluzí.

Průměrný počet slepic: 3.4 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Pracovat cizíma rukama
plnit si cizíma strukama
svoji konvičku na mlíko
rvát prachy truhle po víko
to by chtěl každý hňup;
a ještě by si šňup
zlatý prach z eráru
nejlépe v taláru.
Musíš dělat judra mudra
jinak budeš chudá ludra
budeš hadr na holi
i debil tě oholí
tvoje budou jenom dluhy
budeš rád, až budeš tuhý.

Průměrný počet slepic: 4.4 (15 hlasů)
Trvalý odkaz

V pátým století, gdyž se jako našinci z čista jasna objevili ožralí v zemích, ze kerých nás furt nemůžou vygenocídovat, vykynožit, bylo pré práce po kokot. Nigdo nežmoulal čepičku a nesomroval u sviní o robotu. Že asi měli sociální dávky a ubytování zdarma. Žili s Kelty, keré nigdo nigdy neviděl v klídku a pré s něma chlastali zákvasy v polozemnicách.
Gdyž už ten bohémskej život nemohli němí s náma vydržet, vymazali nás ze svých bájí a pověstíí. Zkusili nás předhonit na parních strojích. Pak si to rozdali s benzíňákama a teď na to dou voklikou, přez élektrický proud. Že to teda nedáme, že nás teda dorazí roboti. Ále jak nám svitne v makovicách, pošleme je aji se všema fabrikantama, směnárníkama a zlo dějama do prdele a zase se vožerem a lehnem si na teplým místě vedle polozemnic a bude nám bez té podělané cicvilizáce na volební lístky zase dobře. Roboti v podzemí budou makat na nás a my budem šukat a chlastat podle potřeby a s chutí, k Odě na radost, ku cti. Todle se blboňům taky nebude líbit. Heh

Průměrný počet slepic: 3.5 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

Na velín do koksovny? Do kanálu v 57 už určitě ne. Jenom do tepla kanclu nebo doma. Kdyby ten Drahož byl co k čemu, daly by se vyřezávat aspoň jeho figurky, jak to dělali v JARu s mandelou - to letělo - šachy černí proti bílým. Tady by byli všeci bílí a křiví, jenom Drahož by neměl v brýlach skla a byl by král.
Co plicní sanatorium, funguje to? Tam bych dělal kotelníka - údržbáře. Je tam plyn. Nebo řidiča Chrenkovi. Nebo zahradníka Ovčařímu. Nebo správce gulfu v Ropici.

Průměrný počet slepic: 3.6 (10 hlasů)

nebo údržbáře v SARSu, tam je taky teplo. V tom Jablunkově je fakt hovno? Nebo lifrovat žrádlo z Polska... to je blbé, když něco umíš a víš a ti vedoucí ani neví, na co to je. Jasné, že fušky jsou, ale důchod se počítá. Hodils už do d-kalkulačky vyměřovací základy? Já to tam hodil a 15. Když jsem přidával po milionech, moc to nerostlo - tak jsem naznal, že nemá cenu se honit za výší důchodu, ale je lepší být vitální a nedebilní.

Průměrný počet slepic: 4 (7 hlasů)

je nechytačka.
Byl jsem na pohovoru v Nehlsen-u. Soudruh šéf mě zkoušel z počítačového softu, jestli mám jako ánunk a tak. Když jsem mu vyjmenoval všechny funkce, které v jistém programu znám a které umím aktivně využívat, spadla jemu i soušce personalistce brada. O polovině z nich ani netušil.
Chtěl, abych uměl jezdit s kukačkou a psát omluvné dopisy zákazníkům za řidiče, kteří něco zvorali. Na to jsem mu řekl, že to nemůže být problém, protože si udělám složku se vzory, které on schválí, aby nemusel kontrolovat každý průser. Spadla mu brada odruhé.
Pak mi odepsali, že jako ne, ale že je volná ta stupačka.
Normálně jsem se rozesmál.
To místo v kanclu nejsou schopni zalepit už víc, než rok.

Průměrný počet slepic: 4.1 (8 hlasů)

Nabídneš se na pracáku a oni ti najdou něco, co přijmout musíš? Nebo taky hovno? A nešlo by sehnat kancl přímo na pracáku, že ty budeš lidem hledat job? Nebo mají plné stavy? Nebo do Lídlu za 25 ke kase? To by byla fronta jenom k tobě - s vírou, že něco přehlídneš.
Spoléhám na Asfalťáka, ten má v hlavě plno nápadů... nebo bys musel zkusit něco nekalého, vymahače, detektiva, pistolníka nebo falešného policajta. Nebo se nechat zvolit do nějaké strany nebo založit nějaký zapsaný spolek a čerpat. Nebo vozit černochy.

Průměrný počet slepic: 4.5 (4 hlasů)

Jde jenom o onú fantázii a práce je 3 prdele.

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)