Můj milý deníčku

Autor

já se ti musím k něčemu přiznat. V mládí jsem strašně zhřešil.

Cože? Že mě trápí svědomí? Ale kdež, to buď v klidu. To mně opravdu žíly netrhá, na svědomí jsem za celý život narazil jen jednou, a to je úplně jiný příběh. Ten hřích, to jsem se prostě dopustil - snad z mladické nerozvážnosti - chyby, a je mi poněkud líto, když vidím, jak v zásadě tutéž chybu dělá dnes, s odstupem několika desítek let, někdo jiný. Ale co: to je život. Dneska už to můžu říkat; nijak jsem o to sice nestál, ale jednou to muselo přijít.

Všiml sis toho, můj milý deníčku? Lidé by chtěli žít věčně, ale starý nechce být nikdo. Něco mi našeptává, že lidstvo jako celek je nepoučitelné.

Na začátku onoho příběhu byla - šeršelafém - taková malá a pěkná love story.

Můj otec byl, co pamatuju, pravý horský vlk. Žádný kopec mu nebyl dost vysoký, žádná túra dost náročná a dlouhá, Tatry a Krkonoše, a taky kousek Šumavy, znal jak své podomácku impregnované pohory. Taky mě tím nakazil: když mi bylo pět let, umožnil mi vyšlapat a zpátky sejít po vlastních nožkách Slavkovský štít a dělal mi přitom šerpu. Z lásky k horám jsem se nikdy neuzdravil a jenom jsem k ní zkoušel, když jsem byl už o něco starší, připasovat lásku další, až se mi to nakonec podařilo - a s tou jsem zůstal až podnes. Ale než se tak stalo, více či méně úspěšných pokusů bylo hodně.

Jeden z těch pokusů se jmenovala Jolana. - Ne, jmenovala se jinak, začínala však stejnou iniciálou; ale co kdyby, můj milý deníčku, náhodou nahlédla do tvých stránek a odstavců? Ještě by se poznala, a poznala by mě. Dneska je jí pětašedesát, co myslíš, můj milý dezinformační deníčku - není lepší nechat věci tak, jak jsou? Po těch letech? Já myslím, že je. - Prostě se jmenovala Jolana.

Rozuměli jsme si úplně úžasně: mně bylo tehdy osmnáct, jí jednadvacet, bylo to nádherné a bylo toho dost - protože měla před svatbou, a to mi, jak správně tušíš, úplně zlomilo srdce. Otec dělal tehdy v Tatrách průvodce pro nějaký turistický spolek a já jsem mu byl asistentem. Jolana se svou matkou byly v tom turistickém spolku, a já jsem toho tenkrát tatínkovi jako asistent moc neodpracoval.

S Jolanou jsme si rozuměli snad úplně ve všem - a když píšu "snad úplně ve všem", mám na mysli opravdu snad úplně ve všem - až na politiku. Tatínek byl totiž mimo jiné jaderný fyzik a voják z povolání, zatímco Jolanin otec byl vysokoškolsky vzdělaným skladníkem, poněvadž ho režim pěkně skřípnul. V politice jsme si pochopitelně rozumět nemohli, protože zatímco já jsem žil tou dobou ještě ve skleníku, Jolana už zakoušela chuť života v realitě.

No. A já jsem tenkrát byl takové pako, že jsem Jolanu vehementně přesvědčoval a nakonec - tak se mi tehdy zdálo - i přehádal. Ó horští duchové, ó Bože na nebesích! Jaký jsem to byl tehdy... vůl? Ne, vůl asi ne; byl jsem silný jako býk, a také tak chytrý.

Později - to už byla Jolana vdaná a já jsem po kopcích proháněl jiné divoženky - mi řízením osudu a životními zkušenostmi spadly klapky z očí, a já jsem pochopil, kde byla příčina mé tehdejší naivity. Dneska tomu říkáme "sociální bublina".

Dokud, milý deníčku, nevytáhneš paty ze své sociální bubliny, víš o životě kulové. A je úplně jedno, v jaké poloze se tvá výchozí sociální bublina nachází. Život ve své syrovosti se totiž neodehrává v sociálních bublinách, nýbrž na rozhraní sociálních bublin. Čím víc těch rozhraní vymeteš, tím víc se o životě dozvíš. Číňané tomu říkají 太极, tchaj-ťi, Nejzazší předěl. Moderní věda přichází k poznatku, že nejpozoruhodnější úkazy se odehrávají na rozhraní vědních disciplín. Nejhlubší tajemství je pořád jedno - jen kabát si převléká pokaždé jiný.

Koncept sociální bubliny není nový, jen se mu dřív říkalo o něco obecněji a o dost přiléhavěji: žába, sedící na dně studny.

Dokud žába plave ve fyzickém bezpečí a myšlenkovém poklidu své studny, dokud ji život nepřinutí, aby vystrčila nos, óhohó! těch teorií, jak vypadá svět za žbrlením, a jak se má točit rumpálem...! Tehdy ideologie nemůže nemít navrch; a realita? Cha! Když realita neodpovídá ideologii, prostě má smůlu - kdo by věřil dezinformacím? Že je to tak, můj milý deníčku?

Takže až připlave žába nebo hřebenatka a začne tě poučovat, jak měnit vodu ve studni na víno ideologie, ty zůstaň v klidu. Taky jsem byl žábou, či snad hřebenatkou, a zpupně jsem si myslel, kolik toho o životě nevím - a opravdu! Nevěděl jsem!

Ne, že bych teď věděl o moc víc, ale už vím něco málo o tom, jak to chodí, když tě rumpálem vytáhnou z tvé domovské studny. Zrovna nedávno jsem četl o životě něco pěkného; hádej, kde to bylo! - Ne, ani to nezkoušej, bylo to tohle:

To, co jste dnes vy, byli jsme i my. To, co jsme dnes my, budete i vy.

Teď můžeš hádat.

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.2 (73 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

dva hlasy a jedna slepice. Žáby a hřebenatky jsou bdělé:-))

Průměrný počet slepic: 4.7 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

pokud se nemýlím, bývá na hřbitovech.

Průměrný počet slepic: 4.4 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Je to kratší verze náhrobního nápisu "Prach jsi a v prach se obrátíš".
Já dávám přednost Cicerovi: Život zemřelých přetrvává v paměti živých

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

Nenapsal jsem do Tebe, že jsem tak trochu sociální inžinýr a zároveň ona žába v hrnci, pod kterým již zatopili.

Průměrný počet slepic: 1.6 (7 hlasů)

kdybyste se pokusil vypsat, co všechno se do deníčku nevejde, dostal byste se nakonec až k množině, jejíž mohutnost je ...

Průměrný počet slepic: 4.2 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Co vím, tak to je napsáno v Brně v hrobce pod kostelem u kapucínů.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Já to viděl v Egyptě (Alexandria, římský hřbitov). Nic nového pod sluncem...

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

autor začne "poznávat rozhraní", doslova prahnu, kdy se dostaví první pornopříběh na Kydech, a on skončí žvaněním o hřbitovním kvítí...

... a kvůli tomu pálím uhlí v elektrárně...

... a ještě se zas seknul server...

Průměrný počet slepic: 3.6 (14 hlasů)

a přímo porno jsem nikdy nepsal a ani by mě to nebavilo - ale nějaká mačisticky-sexistická hlubší sonda do přediva mezilidských vztahů by se časem třeba mohla objevit, kdo ví. Nejsem si jist, taky se zmítám v nejistotě:
Jednak by to byla, ve formátu Kydů nahlíženo, vlastně taková odbočka od literatury faktu a politologie směrem k literatuře tzv. krásné - pokud teda připustíme, že cynik jako já by něčeho takového byl práv a schopen. A taky jsem už přece jenom, jak se tady říká, poněkud nemladý (ostatní atributy nechme prozatím stranou)a tudíž nemoderní; kdyby ode mě někdo očekával vzrušující popis vzájemné interakce mezi dejme tomu třiadvacátým, jednatřicátým a sedmačtyřicátým pohlavím, byl by zklamán. Možná ještě tak Maneca by ocenila, že ordinály jmenovaných pohlaví jsou prvočísla...

Lépe bude neočekávat mnoho.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

taky furt dělám nějaké odbočky. Takže sem se sondou!!
A čím hloub, tím líp!
A nejradši mám, když u toho hloubení řve nějaké pomýlené pohlaví - stříkej, stříkej!

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

Doporučuji SF povídku "Venuše a sedmero pohlaví"... Mňam!
Já uznávám jen 3 pohlaví: muž, žena a kastrát (eunuch, přešitý na opačné, vyšmikaný apod., lhostejno zda je to přírodní kripl nebo uměle udělaný/á, zkrátka neschopný rozmnožování...)
Ekvivalent ve zvířecí říši je býk, kráva a vůl. No more...

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

zrána poprosit o hvězdy pro pana Lea K.
Hřebenatky řádí i na Kose.
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2020/03/03/universalnim-je-pouze-hu…

Nestíhám to číst celé, ale první půlka je hodně dobrá...
Je to o výuce k nenávisti sponzorované z Islandu, Norska a Lichtensteinu.

Průměrný počet slepic: 3.9 (19 hlasů)

Právo a povinnost... já říkám, že pravomoc a odpovědnost (mají být v rovnováze), ovšem v poloze stabilní, ne labilní. Na lidská práva je katalog, na lidské povinnosti je hovno. A proto ten bordel, proto škeble...

Průměrný počet slepic: 4.1 (26 hlasů)

Ládiku!!!,

v dávné minulosti by některé ty Vaše nenápadné výroky okamžitě někdo běžel vydlabat do hliněné destičky.
Plošná hustota moudra je u Vás velmi vysoká.

Průměrný počet slepic: 3.8 (17 hlasů)

od tématu, které jsem nastolil, ale mám za to, že k lidským právům patří i lidské povinnosti.
Nějak si nemůžu vybavit, že bych slyšel/četl o nějaké demonstraci za lidské povinnosti. Že bych byl až takový ignorant...?

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

Povinností je tolik, že je připomíná státní úředník. Někdy je to jen na úřadě, někdy policie, někdy exekutor. Je jich tolik, že je většina lidí ani nezná. Proto nikdy žádné demonstrace za povinnosti nebudou.

Průměrný počet slepic: 4.7 (6 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

povinnost pracovat. A nikdo ani necek, jenom nefachčenci.

Průměrný počet slepic: 3.2 (14 hlasů)

kdyby ten, co porušuje lidská práva jiných, ztratil odpovídající lidská práva svoje vlastní. A pomatených, frustrovaných a jinak duševně chorých řidičů, střelců a bodačů, kteří volají aláhuakbar a jinak nic s ničím nesouvisí, by rázem ubylo.

Průměrný počet slepic: 4.8 (8 hlasů)

Výlučně antikomunistickému „humanismu“ hrozí, že je vnímán jako účelový a ztratí svoji věrohodnost v očích druhých.

- me se zda, ze je to davno hotova vec.

Velmi podrobně a s hlubokou znalostí to popisuje Jan Sokol. - Tenhle Sokol http://www.jansokol.cz/2014/01/zivotopis/
to musi byt hluboke znalosti chlapa, co vynikal nejvice tim, ze ojizdel patockov dceru

Petr Drulák o tom píše: V soudobém českém myšlení o mezinárodní politice nalezneme ohlasy masarykovského humanismu především u Jiřího Dienstbiera staršího, disidenta a diplomata. - Jiri Dienstbier starsi, Ten Jiri Dienstbier, co byl komunistickym novinarem v USA, kde se mu narodil synek Jirka?

Ten Jiri Diensbier Starsi co - Ještě jako student vstoupil v roce 1958 do Komunistické strany Československa. V letech 1958–1969 pracoval jako zahraničně-politický redaktor a komentátor Československého rozhlasu, - To musel bejt masarykovskejch humanista jako remen.

Leo K musi bejt sjetej uz nekolik desetileti. - Kdyz jsem cetl co patri do lidskych prav, vybojovanych soudruhem Diensbierem, marne jsem tam hledal neco, o cem bych mohl rict, ze to doovravdy mam zajistene.

Průměrný počet slepic: 3.4 (13 hlasů)

naopak, kvůli LeoviK stojí za to chodit na Kosu. Odložte ty své kádrovácké brýle a zkuste si ten blog přečíst pozorně.
Ale jestli vám slovo komunismus způsobuje rudo před očima a degraduje vám Dienstbiera st. pouze na komunistického novináře a LeaK na sjetého, pak vám stopro unikne, že ten blog je i o způsobu myšlení, diskusi a emocích.
Druhoplánově je i o “házení hrachu na zeď”, že?

Průměrný počet slepic: 4.4 (14 hlasů)