Veselé vánoce!

Autor
Štítky

Nevím, jak jsou na tom ostatní zdejší kydači, ale já jsem se stal na všecky svátky a oslavy během času úplně alergický.

Když jsem přišel loni do práce na svou poslední předslunovratovou šichtu, čekal jsem napjatě, co bude, protože poslední vánoce, které jsem slavil, jsa regulérním zaměstnancem, byly ode mne vzdáleny takřka na tři desítky let.

Jak jsem tajně doufal, povinné všeobecné veselí a pseudosrdečné gratulace mne naštěstí minuly. Doba se změnila a já jsem dával navíc svému okolí již předem najevo, že nejsem příznivcem jakýchkoli oslav a žranic a chlastaček a…, a…, a… 

Na svačinárnu zašel před začátkem odpolední směny pouze jeden z členů nižšího vedení. Sundal bagančata, opláchl si v umývadle nohy a vydrbal si kartáčkem zuby, aby neztrácel čas podobnými malichernostmi v mimopracovní době. Mezi tyto profylaktizující úkony vrazil jednu takřka holou větu, zatřepal mi pravou přední končetinou a tím to více méně skončilo. 

Nu proč ne, ve své podstatě je provedení individuální očisty v čase placeném zaměstnavatelem naprosto geniální nápad. Spočtěte si nějaké „baj laj fik“ dvě stovky a dvacet směn krát tři minuty. To je rovných jedenáct hodin života ročně, které máte zaplacené v průměru…, no neber to!!!

A tak kromě tohoto mistra – šichťáka mi popřál k vánocům pouze jeden spolupracovník, shodou okolností se projevující navenek autistickými příznaky, jemuž nikdo neřekne jinak, než Jašo auťák.

Jašo auťák totiž pronesl v deset večer u píchaček tajemnou formuli „BRUMLYBRUMLYVESELÉBRUMLY“ (přeloženo do češtiny – nějaké divné zvuky), jsa otočen k píchacímu budíku čelem, zády k lesu - totiž vlastně ke mně. Význam těchto zvuků jsem pouze zhruba odhadl. Zároveň s dvojitým pípnutím této škatule Jašo vykročil směrem z fabriky, aniž by mne uznal za hodna jediného pohledu.

Zcela zblblý osmihodinovým pobytem ve společném prostoru s tímto podivuhodným stvořením jsem nepřepnul svůj „mód“ (pro staromilce napíšu odborný termín „provozní režim“) do polohy normálního člověka a naprosto debilně a v duchu auťáckých myšlenkových stereotypů jsem se zeptal prchajících zad:

 „Co? Veselé? A proč?“

Auťák mi pochopitelně neodpověděl (kdo zná, tak ví) a svištěl dál po své nacvičené trase „na jednego kvaka“, což přeloženo do češtiny znamená „na jeden tuřín“. Tuřín je kořenová zelenina označující v tomto případě jedno pod míru načepované pivo v nádražním pohostinství. Každému, co jeho jest…

***

Na Jašovo neotřelé podání vánoční gratulace jsem si vzpomněl až na Štědrý den ráno. To se v kuchyni zčista jasna zjevila o čtvrt století mladší kopie mé manželky – Staré Jahody. Ano, byla to naše potomkyně, abych byl genderově vyvážený.  S nedbalou elegancí pohodila přesně do geometrického středu místnosti asi tak devět objemných předmětů, blížících se svými rozměry kuchyňským sporákům značky Mora, a zařvala, jak hladový lev: „Veselé vánoce!“

„Každý, kdo ví, jak jsem po ránu úžasný, bystrý, čerstvý a plný elánu, ihned odhadne, že jsem jí zeptal (opět debilně): „A proč veselé?“

„A proč jako ne – éé…“ opáčila Jahoda po generální opravě, tedy vlastně naše dcera, rodinnými příslušníky obvykle zvána Zajíc Karel.

Ano, proč vlastně ne…

„Proč by jako neměly být veselé, když už jsou šťastné?“ zeptal se mne namísto ranního pozdravu náš syn, domácky zvaný Pinocchio, vykuliv se ze svého nevětraného brlohu. 

„Tě vidím, Karle, cos mi přivezla, vole?“ navázal konverzaci se sestrou a plynule překonal devítibalíkovou překážkovou dráhu v kuchyni, aby vzápětí stejně plynule zakormidloval ke koupelně.

„A proč jsou podle tebe zrovna tyhle vánoce šťastné?“ zeptal jsem se synových zad.

„Neříkej jí vole!“ otočila se od kredence Stará Jahoda, vyrušená synovým vulgarizmem ze své obvyklé ranní činnosti, to jest vaření Opravdu Lahodné Kávy. Že je Káva Opravdu Lahodná, tvrdí pouze ona. Já tomuto vývaru z ponožek říkám socka, ovšem pouze v případě, že nejsem v palebném dosahu Jahody.

„No řekni mu taky něco!“ vyzvala mne paní domu k reakci na synkův slovník.

„Samozřejmě,“ připojil jsem se halasně k Jahodinu výchovnému působení, „správně bys měl Karla oslovovat, volice, anebo volyně.“

„To snad není pravda,“ povzdechla Jahoda a pevně sevřela oběma rukama kuchyňskou linku.

„Volyně je město,“ zareagovala Karel. „To by si někteří lidi mohli myslet, že není tak velký sprosťák, jako táta,“ vysvětlovala své matce - Jahodě.

„Chak ho dé,“ zahalekal Pinocchio z koupelny s pusou plnou pěny. Asi to mělo být – „tak to né“. Nachází se nyní ve velmi citlivém věku (puberta, jako kráva), tudíž si zakládá na tom, že je nejméně stejný sprosťák, jako jeho spoluautor – moje maličkost.

„Dvě hovna jednou ranou,“ pravil jsem. 

„Prase!“ zařvaly společně Jahoda s Karlem.

 „Na vánoce a od samého rána!“ vztekala se Jahoda.

„ Já nevím, co se vám furt nelíbí. Když se s vámi nebavím, je zle. Když něco řeknu, je to ještě horší,“ zaťal jsem sekyru do rodinné idylky.

„Vypij to kafe, sezobej léky a VYPADNI ke kompu, anebo do garáže,“ zavelela Jahoda. „ Sliboval jsi Karlovi, že jí vyměníš nějaký kulatý kloub, nebo jak se to jmenuje.“ 

„Je kulový a navíc čep. Nikoli kloub,“ opravil jsem důstojně Jahodu, „Hej, Karle, přivezlas to?“

„Neříkejte jí furt Karle!“ zaječela Jahoda.

„Né-éé,“ zabučel synek od misky s ovesnými vločkami, „ jsem to včera vyzvedl, Karel mě prosila, ať to koupím já, že nemá čas.“

„Jo. Vozit si prdel, to jo, ale něco pro to udělat…“ nedokončil jsem, protože ihned spustily přehradnou palbu dva vzteklé kulomety, totiž hlasy Jahody a Karla. Rezignoval jsem. Nasypal jsem hrst jedů z dlaně do pusy, zalil to lógrem z Opravdu Lahodné Socky a prchnul jsem před dům.

***

„Zajdeš za Bažisem a řekneš mu, že odpoledne potřebuju udělat na Karlovo křápu geometrii,“ zavelel jsem synkovi, jen co vystrčil nos ze dveří. 

„Ty chceš dělat o svátku? No to snad ne-éé!“ zamečel potomek po Karlově vzoru. 

„Svátek je až od setmění, marš!“ odvětil jsem co nejvlídněji. „Starý dědek aby furt jen makal jako šroub a holota si bude válet šunky u bedny s obrázkama! To by se vám líbilo, sebranko jedna!“

„A co moje nedodělané motorky?“ kvílel synek odkudsi zpoza mých zad. „To je taky práce! A navíc záslužná!“ zoufale lamentoval.

„Mám vypnuté uši!“ informoval jsem syna decentním řevem vůdce šimpanzí tlupy.

Toník, přezdívaný Bažis, občas též zvaný Kravička, je o něco mladší, než já, ale vypadá na devadesát. K jeho přednostem patří, že pokud nepracuje ve své autodílně, sedí doma na zadku a chlastá jen občas. A navíc většinou zvedá telefony, otevírá dveře i neohlášeným návštěvám a vůbec, je to fajn kámoš. 

Doufal jsem, že když synek vyřídí mou žádost osobně, zvědavý Bažis přikvačí na místo činu s nadějí, že se dostane ke vzorku mého kalvadosu, který je zaparkován ve skříňce s brusnými kotouči a lešticí pastou. Pak bych měl záruku, že by se má předsváteční činnost zredukovala na občasné naplnění štamprlí a chlastu chtivý Kravička by vše udělal úplně sám za mne.

Tentokrát se ovšem kamaráčoft nekonal, protože Bažis prostě nebyl k mání. Jelikož zmizel i pes, který vždy hlídal Kravičkovo království, klasifikoval jsem důvod jeho nepřítomnosti na něco podobného, jako je pád meteoritu, zemětřesení s následnou vlnou tsunami, či jinou fatální pohromou obdobného typu.

Pustil jsem se do výměny kulového čepu, abych vzápětí zjistil, že moje holčina si vesele jezdí po světě s povoleným horním uložením tlumiče, což u tohoto typu náprav není zrovna ideál. Po rozebrání vršku bylo jasno úplně. Z jednotlivých komponentů zbylo jen drobení.

„Kurva fix, já to věděl, že na štědrý den nemám nic dělat,“ začal jsem láteřit a dovedně metat klíči po dílně, takže Pinocchio se mohl jevit náhodnému pozorovateli, jako by pilně nacvičoval tanec, zvaný kazačok. Následovala série telefonátů, v nichž jsem různě požebrával o otevření skladů, prodejen, ba i nedalekého šrotiště. 

Po hodině ztraceného života se probudil můj tydlifón a poprvé v tento den zazvonil bez mého zuřivého patlání. Volal Kravička. Po vyslechnutí mých peripetií mi sdělil, že se opíjí s celou famílií, jakož i s hlídacím čoklem u příbuzných a nijak mi nepomůže. Než jsem stihl dokurvovat, vyslepičil mi, kde má schovány klíče od dílny. To když se v hospodě zrychtuje natolik, že by nevyšplhal do ložnice v prvním patře. A rovněž vyžvanil, který z početných vraků v jeho zahradě obsahuje díly potřebné pro opravu přední nápravy Karlova samohybu.

Provizorně jsem zpojízdnil dceřino auto a vyrazil šnečím tempem k Bažisově dílně. V půlce cesty mě Pinocchio upozornil, že se za námi plíží městští poliši a zapnul si bezpečnostní pás.

„Ať mi vylížou prdel!“ naštvaně jsem komentoval skutečnost, že soudruzi pustili fňuknu. 

„Pane řidiči, víte, proč jsme vás zastavili?“ zeptal se jeden z polišů, když jsem mu sdělil, že auto není moje a řidičák, ani občanku po Gorolistánu zásadně nevozím. „Padají vám z toho všelijaké kusy gumy a plastů,“ a významně si prohlížel velmi mírně, ba skoro neznatelně vykloubené přední kolo, zatímco druhý příslušník si podezíravě měřil Pinocchia, který se mu snažil vysvětlit, že majitelkou vozidla je Zajíc Karel, kterýžto je žena a k tomu jeho rodná sestra. Když se přesvědčil, že slečna, která po našem telefonátu připílila i s doklady, na slova „Karel“ či „zajíc“ opravdu slyší, odebral se na služebnu pěšky se slovy, že se potřebuje projít. 

Dojeli jsme k Bažisovi a já se začal pídit po klíči. Bylo to až trestuhodně lehké. Postačilo se lehce ohnout a hrábnout do hluboké spáry vyzdívky imitace studny, kterou si Kravička postavil před svým štokovcem. V životě nepochopím lidi, kteří mají potřebu před vlastním barákem vyrábět takové hovadiny, jak jsou bazénky, houpačky, altánky a imitace starých studní, zatímco v zadní zahradě mají namísto sádrových trpaslíčků padesát autovraků.

Vytáhl jsem svazek klíčů, odborně vnikl do Kravičkova království a pak už to začalo lítat. Bažisovo profi vybavení a dvoje šikovné ruce, to byla kýžená kombinace, která přinesla zásadní průlom do prozatím nepříliš vydařeného dne. 

Právě jsme dokončili seřízení geometrie a chystali se vyjet z dílny, když mne synek upozornil, že poliši jsou tu zas. Tentokrát ovšem státňáci. 

„Co zas otravujou?“ zeptal jsem se co nejhlasitěji, aby měli příslušníci jasno, co si myslím o Policii Čé eR.

„Došlo nám hlášení, že tady někdo neoprávněně vnikl do cizího objektu,“ začal nám meldovat ten starší a klidnější, protože méně aktivní. Ten mladší a protivnější začal ihned otravovat s doklady a prohrabovat kufr. Vzápětí jsme pochopili, že mladý Kravička si se sousedem v rámci vzájemné výpomoci vyrobili pro své velkochalupy poplašná zařízení, která si křížově přesměrovali na chytré mobily pro případ, že jedna rodina není doma a někdo třetí by chtěl bez pozvání navštívit její nemovitost. Což je chvályhodný nápad. Ovšem nikoli v případě, že mladý Kravička svůj nápad složitě vysvětloval fotrovi právě v okamžiku, kdy měl tento dvojku v žíle, a všecko spolehlivě zapomněl dřív, než si stihl nalít další štamprli. Nemluvě o proškolení cizího hlupáka, kde všude a co všechno je potřeba poťapat, aby byl poplach odvolán. Navíc se vloudila chybka do premisy, že soused vstane od kompu a štědrovečerních dobrot, aby se podíval, co se děje v sousedství, když může rovnou od cukroví volat sto padesát osm. 

Takže Targus s Pinochiem spustili otevřením vrat dílny alarm a nevypnuli ho, protože je ani nenapadlo, že něco takového může být v bývalé stodole namontováno. 

K pobavení celé ulice přijeli ještě měšťáci a složitě vysvětlovali svým kolegům ve zbrani, že zadržená špindíra bez dokladů není mafiánským velkozlodějem drahých aut, nýbrž trapnou místní figurkou, která jim porůznu zpestřuje čas ve službě. 

Po půlhodině řečnického cvičení se nechal přesvědčit i mladší příslušník, že nechystáme s Pinocchiem atentát na předsedu vlády a on může odjet škodit eurounijní vlasti někam jinam.

Což by bylo v cajku, kdyby aktivní soudruh nechtěl vidět místo, kde byly uloženy klíče od Bažisovy dílny. Nebudu to natahovat, prostě jsem zjistil, že ten blbec Bažis žádnou atrapu rustikální studny nestavěl. Nic nebylo pravějšího, než tato studna. Poznal jsem to tak, že do ní padaly Bažisovy klíče a příslušníkova svítilna úplně stejně dlouho. Šplíchlo to hezky společně.

Vzápětí jsem si mohl konečně pořvat po někom jiném, než po mé ženě. Synek mi ihned začal počítat sprostá slova, aby to naprášil Staré Jahodě, ale ztratil se při číslovce dvacet čtyři. Starší soudruh orgán se mi pokoušel vyhrožovat trestem za užívání nespisovných slov, ale pro jistotu toho nechal, když viděl, že se mi dělá kolem huby bílá pěna. Prozíravě se odklidil do služebního vozu a dychtivě pořizoval záznam palubní kamerou.

Můj dosti dlouhý monolog ukončily až modré blesky, metané majáky sanitky a hasičského vozu. To už nechápali ani soudruzi orgáni. Vzápětí prasklo, že to zařídil Pinocchio, protože viděl na mých rukou krev a nevěděl najisto, jestli neteče z některého příslušníka. A hlavně si jako jediný uchoval zbytky rozumu a vzal v úvahu, že by možná bylo dobré dostat utopené klíče ze studny ven. Pročež využil služeb nedávno dobudovaného integrovaného výjezdového centra v samém centru Gorolistánu a nemilosrdně povolal do akce všechny přítomné zachraňovače a výjezdníky.

Hasiči tedy vytáhli ze studny klíče a pan policista obřadně vylil z voděodolné svítilny asi půl litru vody. Mně byla ošetřena odřenina na kloubech pravé ruky, aby měli saniťáci taky čárku. Poté jsme všichni mohli odkvačit ke štědrovečerním stolům, protože se začínalo stmívat. 

Domů jsme dorazili v momentě, kdy byl cítit po celé dědině přepálený tuk a zuhelnatělá strouhanka. 

Z nedalekého kostela jsme slyšeli tichou varhanní hudbu, jak si slečna jeptiška přehrávala skladby, které měly zaznít na půlnoční mši. 

Asi se jí nechtělo pomáhat při prostírání sváteční tabule. 

Mně by se taky nechtělo...   

… začínalo drobounce sněžit...

… a namísto jasné Večernice, zvěstující v houstnoucím soumraku svátek zrození Krista Spasitele blikaly do mých očí stovky, až tisíce světélek vánoční výzdoby…

„No hlavně, že se mi všichni furt diví, když se zeptám, proč šťastné a veselé,“ brblal jsem si pod nos, když jsem se zmoženě štrachal ke štědrovečerní tabuli...

Tož všem, kdo o to aspoň trochu stojí:

Veselé vánoce...

Veselé vianoce...

Viešołych śviynt...

Wesołych świąt...

Fröhliche Weihnachten…

Boldog karácsony…

Craciun ferricit…

Merry christmas…

Cрећан Божић...

С Рождеством…

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (92 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Vánoce, nostalgie, Nový rok, nová energie.
Ať se Vám všem vše stále daří!

Hudba:
https://www.youtube.com/watch?v=khcfv5pOURM
O nás:
https://www.youtube.com/watch?v=gwKb8So1Drc
Pomoc v nouzi:
https://www.youtube.com/watch?v=2NEDW09sp2E

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by Vlastimil (neověřeno)

Trvalý odkaz

Targusi, já zírám. Skvělé.

Průměrný počet slepic: 4.3 (12 hlasů)

In reply to by Zapadlo (neověřeno)

Trvalý odkaz

samé skvělé věci, klidně se zde račte pozeptat, anebo mrknout do kydacího archivu.
A píšu tak skvěle proto, že jsem chytrý, mladý a krásný. To tady o mně každý ví.
A každý taky může dosvědčit, že mě nikdo tak hezky nepochválí, jako já sám sebe, kdykoli je to jen trochu možné.
... no prostě jsem strašný...

Průměrný počet slepic: 4.6 (28 hlasů)

5 slépek.
A Targusovi i vám všem ostatním - Šťastné a veselé! 🎄🌠🪔🎁

Průměrný počet slepic: 4.6 (23 hlasů)
Trvalý odkaz

A všem ostatním klidné vánoce a pod stromeček tu trošku štěstí a zdravíčka.
Přeje Mirek

Průměrný počet slepic: 4.4 (15 hlasů)
Trvalý odkaz

všem lidem dobré vůle.

Průměrný počet slepic: 5 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

si nepřečetli závěrečné přání hezkých svátků v devíti jazycích a jednom dialektu, přeji pevné zdraví, jasnou mysl, pružné svaly a odolnou psychiku.
Všechnu tu veteš budem zase potřebovat.
A zřejmě mnohem více, než nám bude milo.

Průměrný počet slepic: 4.7 (24 hlasů)
Trvalý odkaz

......šířící morové slepice by taky potřeboval totální rekonstrukci, perlíkem. Neumí čésky, nerozumí slohu a literatura je pro něj zastaralý humbuk.
Čímž skládám autorovi hold, ať se mu to líbí nebo ne.
Sice jsem už přál včera hromadně, ale nestydím se přání adresovat znovu a osobně: "Targusi, krásné a klidné Vánoce a slunce z lahve v duši. Nikoliv však automobilové." :)

Průměrný počet slepic: 4.2 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

Jules. (čti jules).

Průměrný počet slepic: 4.3 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

že tohle vymyslet nejde, to se musí stát.
A pak už jen aby u toho byl někdo, kdo to umí "prodat". Což Targus evidentně je.
A tak nejen proto, že je dnes ten Štědrý, tak pět 🐔
PS : Dovolím si jen technickou, proč musel junior volat 🚒 na vytažení gola klíčů ze studny🙄?

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

zamykání dílny, to nenapadlo dokonce ani samotného Kravičku, a to je nějaký inovátor.
Musím k němu po svátcích zaběhnout a dobře mu poradit v naději, že mne odmění štamprlou nějakého opravdu dobrého šnapsu.
Tímto děkuji za tip!
:-)

Průměrný počet slepic: 4.6 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

Vánoce všem kydačům, a krásnému, chytrému Targusovi z Gorolie slepičárnu za popis targusovské vánoční pohody. Úplně živě vidím a slyším tu ranní kuchyňskou diskuzi :-)))

Průměrný počet slepic: 4.6 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

Je to starší dokument o tom, jak i viry manipulují naši psychiku.

Na dnešní dobu jak dělané.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

ten sqělý seriál jsem déle neviděl, a tuto část si moc nevybavuji. Kdesi jsem zaslechl, že je celý na uložto

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

z původně rusko-azerbajdžánského institutu. Krásně vysvětleno, takže rozšířím obranná opatření o další,. Ale je to moc dlouhé, myš to vcelku nebere, takže to sem dát nelze. Docela zajímavé a......

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

svého demižonu, jenom ne kalvados... ten nedělám.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

tleskám především za toto : "...já jsem se stal na všecky svátky a oslavy během času úplně alergický..."
Klidně a s radostí jsme brával za kolegy vánoční a především silvestrovské služby. Příplatek 100 %, na dispečinku klid jako v lese, televize se dala opravdu sledovat bez štěbetání a natahování uší, nevadilo že venku prší a je bláto namísto sněhu, no, neberte to!
Máte dar vyprávění, já jsem spíš cifršpion. Někdy mám pocit že ho zneužíváte, ale to je můj problém, ne váš :-) . Takže za pět.
Pohodu všem!

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

dědečkům a babičkám svých dětí, jestli by ji nemohli napsat nějaké vzpomínky na Vánoce.
A to považuju za hodně dobrý nápad a lituju, že jsem ho neměl kdysi i já, protože teď už je pozdě.
Jenže ono by to chtělo víc času, protože vzpomínání je zdlouhavý proces (aspoň u mne) a je třeba téměř archeologické pečlivosti a trpělivosti, tak jsem ji napsal jen to, co mě napadlo hned, protože jsem to chtěl stihnout do dnešního večera:

Co si pamatuju z Vánoc.

Zážitek, který se pokaždé vynoří jako první, není právě veselý, i když s odstupem času je evidentně spravedlivý a pochopitelný. Vánoce mě jako dítě pokaždé naplňovaly radostí až euforickou.

Když mi bylo přibližně pět a k okamžiku, kdy táta zmizel v obyváku a zbytek rodiny mohl opustit své pokoje, shromáždit se v tmavé předsíni a rozdychtěně pozorovat přibývající světýlka zapálených svíček, rozložená skleněnou výplní dveří na mnoho mihotavých puntíků, tedy když k tomuto okamžiku chybělo už jen pár minut, nebylo již v mých dětských silách tu radost vydržet a prostě jsem musel zmačkat staré noviny a mezi otevřenými dveřmi dětského pokoje a zdí (byl jsem velice dobře ukryt a nepochyboval jsem, že nebudu odhalen) je položit na parkety a zapálit.
Bohužel (nebo spíš chválabohu) můj úkryt nebyl tak dobrý, jak jsem se domníval, byl jsem přistižen (bodejť by ne, když byl byt plný štiplavého kouře), můj zadek byl potrestán, já jsem brečel a to je asi tak všechno, co si z tehdejších Vánoc pamatuju. Ale přesto, když si na to vzpomenu, uvědomuju si, že jsem měl bezva rodiče a že tohle byla pouze nutná výchovná epizodka. Pohled na mé dětství je totiž objektivizován vlastními rodičovským zkušenostmi, takže žádná traumata - hurrráá.

PS: Vánoce se vždy odehrávaly v obývacím pokoji.
Bylo nutno vyklepat velký koberec s ornamenty a třásněmi a tři malé koberce obdobného typu venku na klepáči. Pokud byl sníh (a on většinou byl) tak jsme do koberce položili lícem na sníh a vyklepali je do sněhu.
Pak se Myjetem a kartáčem vydrhly parkety (odřené klouby na prstech). Po setření hadrem a vyschnutí nastoupilo pastování a po zaschnutí leštění. Byly položeny koberce a Diavou jsme naleštili starý tmavý lakovaný nábytek. Na závěr jsme prstíčkama narovnali třásně na všech kobercích a do Štědrého večera jsme je všichni překračovali, abychom je nerozcuchali.

Na štědrý den jsme zpod kuchyňského okna vytáhli stromek (tam byl na mraze, aby neuschnul a neopadal) a při koukání na pohádky jsme jej postavili do stojanu a ozdobili (když jsme byli větší).
Babička (později i s námi) nachystala cukroví a ovoce na stůl a bylo hotovo.

V celém bytě voněla pasta na parkety, diava, smrček, cukroví, třásně byly vyrovnané a my jsme věděli, že jsou Vánoce.

PPS: Tak děcka, zapalme si něco, co nám voní (třeba frantu, purpuru či něco, ... Targus si může zapálit něco v půlce ... předpokládám, že pije jen věci, co hoří) a aspoň na chvíli se do té vůně rozložme. Kdo umí zavřít oči, může je i zavřít. Ale nezapomeňme se zase složit a ti, co zavřeli oči, tak je zase otevřete.

Průměrný počet slepic: 4.6 (21 hlas)

s tím kobercem a parketama jsme dělali taky i třásně jsme měli, to dnes u koberců už nebývá

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by Gaia (neověřeno)

Trvalý odkaz

Diava není co bývala.... :-(

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

pamatuji i vánoce bez televizních pohádek.
Mí prarodiče totiž televizi jednoduše neměli. Jedni vůbec nikdy, druzí si ji pořídili až koncem sedmdesátek, a to už se mnou mlátila těžká puberta a na vánoce s nimi jsem ani nepomyslel.
A nějak nemám pocit, že bych o něco významného přišel.
Hráli jsme hry, luštili křížovky, zpívali, muzicírovali, jednoduše jsme tu bednu s obrázky nepotřebovali...

Průměrný počet slepic: 4.4 (9 hlasů)

Byl jen jeden program a mam pocit,že ve všední den začal vysílat až na večer, takže ta televize ty životy zas tak neovlivňovala

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by Gaia (neověřeno)

Trvalý odkaz

okolo páté odpoledne, pak přidali nějaké vysílání pro děti a mládež od čtyř, (tedy popravdě řečeno, vysílání vždy zahajovaly zprávy). Ale to už jsem byl větší. Tedy spíše méně malý.
A pak si taky pamatuju, že večerníčky byly ze začátku dvakrát týdně. Úterý, čtvrtek, nebo tak nějak. A v neděli byly "Pohádkové dívánky" a chudák Přeučil, zvaný Džony Sprej tam jezdil na papírových koních.
Pak ty večerníčky postupně přidávali, až už byly každý den.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

To jsem sledoval, když pršelo a já měl odpolední vyučování. U nás bylo málo tříd, takže jsme šichtovali už jako druháci a šlo to s námi až do páté třídy.
Ale to už jsem tu psal mockrát.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by Gaia (neověřeno)

Trvalý odkaz

Bývalo vysílání pro školy, ale ráno k snídani se nevysílalo. Normálně začínali vysílat odpoledne, když lidi přicházeli z práce. Ze sedmdesátek si dodnes pamatuju nějakej idiotskej program o socialistický racionalizaci práce, jak neodbíhat od řezání prkna a tak. Koukal jsem na to protože nic jinýho ten den nebylo k dělání.

Taky si pamatuju nějakou hru, kde byl mobil. Sice pohadkový, ale mobil. Vypadalo to tak, že na kapse na košili je háček, na který můžete pověsit sluchátko. Občas to zazvonilo a majitel tím mohl telefonovat.

V Maďarsku dokonce měli tuším pondělí bez televize.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by Čmoud (neověřeno)

Trvalý odkaz

slovenské podndělky a "kulturní" tuším úterky . přímé přenosy z různých divadel, takže měl člověk možnost ledacos skouknout. Kdeže loňské sněhy jsou... včil je to fšecko o many many, a komplexně, se zájezdy tam. ubytovaním a pod... njn

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

místo toho aby se domluvili s 5 !!!!!!! ti televizema na přijatelné ceně a mohli by hrát .. aj aj aj. Ale ti co to dokázali asi už nejsou a pro ty mladé, nadějné je to asi moc práce, nebo prostě neumí.
Pořád se divím, že si z Nohavici nikdo nebere vzor. Asi je to pohodlnější skuhrat a remcat, nebo taky to jejich "Umění" už není umění, ale pouhá šmíra.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

Neuměj to, je to moc práce a navíc Nohavicův úspěch stojí na tom, že je upřímný. Tihle nejsou a nemohou být, protože to by pak byli automaticky i proti režimu. Měli by utrum s prebendama.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

Pamatuji si tu vůni, ohromný strom, pravé svíčky na něm, prskavky a hromady sněhu. A taky celou naši rodinu okolo.
Hezké Vánoce a vzpomínání

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

In reply to by Dan (neověřeno)

Trvalý odkaz

hromady, protože jste neměl ani metr na výšku.
Ale ty pravé svíčky moc obelhat nejdou. taky je pamatuju...
Elektrika je elektrika a svíčka je svíčka. Už jen proto, že voní...

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

i kapr ve vaně byl velký. Ty vůně smrčku, svíček, prskavek, cukroví, františků, někdy i purpury to mám v paměti stejně, ač je nasával můj, tehdy malinký nos.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

těmi jsme vždy začínali, aby zmizela stará pasta

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Všem přeji hezké Vánoce a hodně Štědrý den!

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Tak přeji, ... račte si dosadit co libo. A rozbalit dáreček pod stromeček, je nádherně zabalený mašličkou převázaný - jen takové čísílko 14 054, takové hezoučké nekulaté čísílko. Tak radujme se veselme se jsou Vánoce.

Průměrný počet slepic: 2.7 (7 hlasů)

tak já vám a mnoha dalším i tady přeji aby se vám taky dostalo toho daru z jůesej že si poležíte týden v horečkách, získáte imunitu a pak vyskočíte jako znovuzrození, jako rybičky, s novým elánem a bez chmur, planých obav a strastí. Jako jste vyskočili jistě už mnohokrát v životě.
Neříkejte že vám přeji něco špatného, vy jste chlapi (a ženské) ze železa, vás jen tak nic nezmůže - kdybych tohle podle vašich výpovědi nevěděl, nikdy bych toto nenapsal. Hlavu vzhůru!

Průměrný počet slepic: 3.5 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

Pane Targus.
Poděkování a přání krásných vánoc,dáreček který potěší.
Do nového roku,hlavně zdraví a to podobně přeji všem kydačům.
Jen taková poznámečka,dělal jsem tak,abych zrovna na vánoce,neměl nevhodnou práci.
I těm,kterým se do bytu nastěhovala brebera,ať nezoufají,dají si pod stromek vitamíny a naději.
Za starých časů,se po Novem roce začalo mlátit obilí cepy,tak je budeme muset použít na breberu,vymlátit ji pořádně ven a někoho i po zádech.

Průměrný počet slepic: 4.7 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

Chčije.

Průměrný počet slepic: 2 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

A zvláštní poděkování panu Targusovi, za jeho vskutku povedenou povídku. Měl by vše co napsal vydat i v brožované formě, jelikož má dar používat jazyk v psané formě.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

Přeji všem, se kterými se tu setkávám bez ohledu na to, jestli se s nimi spíš shodnu nebo neshodnu, příjemné a klidné prožití Vánočních svátků a ať Vám je prozáří oči Vašich dětí a vnoučat.

Průměrný počet slepic: 4.2 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

Přeji místní společnosti - tedy každému zvlášť krásné vánoce, splněná přání a ať máte radost ze svých blízkých.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

na ten dárek od Ježíška pro mě. Schoval si ho v prvním patře pod kotlem. Se mu nedivím, ten naviják na offroad je těžkej jako kráva, se s tim nebude navečer tahat v tom pytli.
Akorát je nespravedlivé, že ten robotickej vysavač, co schoval pro manželku, jelikož tuto kravinu moc chtěla a ten schoval u mě v dílně pod ponkem a zarovnal ho kovářským svěrákem, aby ho neobjevila, tak ona si s ním zadrandí už dnes večer, ale já si zanavíjím až po Novém roce, protože dřív mi to prý Pepa nepřidělá. Ale co, aspoň se s ním pomazlím.
Tak si všichni zde ty svoje dárky taky užijte a mužům přeji co nejmíň měkkých.

Průměrný počet slepic: 3.4 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

tenhle příběh Targusi splňuje z mého pohledu veselé Vánoce. Vám to asi ale nepřišlo,že :-).
Vidláku Vám poděkování za každodenní práci-opravdu smekám.
Všem kydařům hlavně zdraví!

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

Všem píšícím i nepíšícím, vinšuju
hodně zdraví, štěstí a pohody....

Průměrný počet slepic: 4.2 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

povídka, Targusi, hodně pobavila, přeji Vám, a všem zde se vyskytujícím, příjemné svátky.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

In reply to by Jitka (neověřeno)

Trvalý odkaz

pravda od prvního písmenka až k tomu přesolenému večernímu salátu a chcíplé rybě. Ale o tom jsem už nepsal, musím si nechat něco na další rok...

Průměrný počet slepic: 3.9 (9 hlasů)

Už se těším, zase si pročistím slzné kanálky.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Nejsem Targusi překvapená, protože vím, že umíte psát a jste mistr slov. Vaši otázku „Co? Veselé? A proč?“ už taky docela chápu. Vy si ta přání nepotřebujete opakovat, ve Vašem podání je mi jasné, že vy si je doma prostě rovnou plníte, tak k čemu slova? :-) 

Tu dnešní přiblblou dobu stejně bohužel ani sebelíp míněná slova nepřebijí a vlastně i to nejobyčejnější přání vypadá dost nejistě. A protože naděje prý umírá naposled, nezbývá než si navzájem popřát splnění nadějí. Jenže to asi Ježíšek nezvládne. Hezké sváteční dny.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)