Neviditelná složitost

Autor

Moje cérenka má o něco starší kamarádku. Je to "holka od koní" což je pedagogický termín. V každé škole ba vlastně v každé třídě se nějaká taková holka vyskytuje. Pokud je z bohatší rodiny, tak chodí jen jezdit. Rodiče jí platí hodiny, tréningy a slušného koně. Ona přijde, povozí se, udělá si pár hezkých fotek. Pokud je z chudší rodiny, tráví víkendy a odpoledne v jízdárně nebo na "ekofarmě" a kydáním pro bohatší spolužačky si vydělává na svoje ježdění.

Zajímavé je, že tento koníček se u kluků prakticky nevyskytuje. Jako by ve středověku holky seděly doma, vařily a praly a kluci zacházeli s koňmi, pak přišel pokrok a  kluci přešli na auta, motorky a kamiony a holky přešly na koně. 

Tahle holka chodí kydat i ke mě. Když o tom tak přemýšlím, já už rok neměl v ruce vidle s kejdou. Dívčina přijde dvakrát až třikrát týdně podle potřeby a dostává stovku na hodinu. Zpravidla je za půl hodiny hotová, měsíčně jí to hodí pár stovek a protože je právě z té chudší rodiny a musí si svoje ježdění odpracovat, nemá s tím problém. Pokud se chce projet na koni, nadře se ve stáji podstatně víc.  Zároveň nám holka vypomáhá na zabijačce, za což si také pár korun vydělá. 

Nedávno k nám právě na čuníka přivedla několik kamarádů a kamarádek. Podobný věk  mezi sedmnácti a jednenadvaceti. Konec střední školy a začátek vysoké. Aby se podívali, jak taková zabijačka vypadá, když už mají tu možnost. Jen koukli, ne pracovali. Já si tak v klidu boural maso a poslouchal jejich debaty o životě, škole a budoucnosti. 

Vlastně jsem nepotřeboval vůbec vědět, z jaké je kdo rodiny. Všichni byli v ošuntělých šatech, takže tentokrát to nedělalo člověka, ale stačilo aby promluvili a hned bylo jasno, kdo dělá rukama a kdo ne. A já si uvědomil, v čem vězí ta podpora všech těch grýndýlů, bojování s Ruskem a podobně.  Mohou za to jejich tatínci a maminky. 

Ti dnešní mladí vlastně nezažili nikdy nic složitého i když jsou složitými věcmi obklopeni. Auto je pro ně brnkačka. Jede z bodu A do bodu B. Nepřemýšlejí o tom, co je pod kapotou. Tedy nepřemýšlí o tom do té chvíle, než se auto porouchá. Ještě před pár lety by je to konfrontovalo ze složitou realitou života. Jak to nechat odtáhnout? Co to bude stát? Nenatáhne je automechanik? Neobere je na nějaké banalitě?  Opraví to dobře? Bude to auto ještě fungovat?  Dneska ne. Běžné středostavovské dítě na vysoké škole s tím nemá vůbec problém. To vyřeší fotr nebo matka. Jsou skoro dospělí nebo čerstvě plnoletí, ale v životě si nic nemuseli vyřešit. 

Naproti tomu ta zmíněná dívčina (a ještě někteří kamarádi) pěkně dřeli vlastně od puberty. Pokud něco chtěli, museli si na to vydělat. Potkali se nejen s tím koněm, ale také vědí, co to dá práce, aby se takový kůň vůbec vyvedl ven a co je nutné udělat, aby ho zase zaparkovali a koník byl druhý den znovu použitelný. 

A já si uvědomil, že takhle to máme všichni. Pokud věci fungují, nepřemýšlíme o nic. Prostě fungují a jednou z vlastností fungujících věcí je to, že se nemusí přemýšlet o tom, proč fungují. Prostě se jen naučíte příslušné zaklínadlo, jak to ovládat. Lidi dneska nemusí vědět, jak fungují auta a přesto s nimi mohou jezdit i bezpečně dojet. Protože prostě fungují tak dobře, že se něco stane jednou za sto tisíc kilometrů. 

To samé platí i pro státní správu, domácí spotřebiče a platí to i pro ty koně a vlastně i pro prasata. Není problém přijet za Vidlákem na čumendu, užít si atmosféru zabijačky, vidět jak skutečně něco vzniká, ale zároveň nemít vůbec žádnou představu, kolikrát musí holčina přijít vykydat a kolik udělátek potřebuju, aby se u mě prasátkům dobře žilo a já se neudřel. 

Když ke mě přijede nějaká rodina, tak se dospělí tatínci kolem padesátky zpravidla ptají, jakým způsobem naskladňuju obilí, kde ho šrotuju, co na to mám, jak jsou udělané napáječky, jak protáhnu průjezdem vozík a podobně. Dvacetiletí tohle vůbec neřeší. Prostě to funguje, takhle je svět udělaný, všechno je jednoduché. Mezi mladými to řeší jen ti, ke kterým se život zachoval macešsky. Kteří dostali od života po hubě a zjistili, že musejí fungovat v nechutně složitém světě od žádostí na úřadech po opravu kola/motorky, aby se vůbec včas dostali do školy nebo práce. Ti ostatní, ti tohle nikdy řešit nemuseli. Když nejel autobus, vždycky se odněkud vynořil tatínek s autem a zařídil to. 

Všichni ti Michprdi a bojovníci za grýndýl prostě žijí ve světě, kde všechno funguje snadno a samo. A proto mají pocit, že stačí jen trochu protestovat, tu a tam něco nařídit a bude to. A nejsou to jen dnešní mladí. Už jejich předchůdci mohli prožít celý život v kanceláři a jejich kariéra nikdy nezažila nic komplikovaného. Jen intriky. Ale na to je člověk od přirozenosti docela dobře zařízený.  Proto je možné vypínat atomové elektrárny, je možné dělat od stolu rozhodnutí, mít na to všechny certifikáty experta a zároveň nic neumět a hlavně vůbec netušit, co ta rozhodnutí způsobí. 

Řešení je jednoduché. V zájmu civilizace je všechny ještě před vysokou školou "vyhodit na mráz". Zkomplikovat jim to bezstarostné dětství a ještě bezstarostnější studování. Dát jim ochutnat tvrdou realitu života. Nekupovat jim dobře fungující auto nebo nový mobil. Dát jim do rukou tu nejstarší šunku, ať se na tom naučí. Ať zjistí jaké to je, když musejí sehnat odtahovku a automechanika. Ať zjistí, jaké to je, když si musejí o opravě něco nastudovat a načíst. Ať zjistí jaké to je místo večerní pařby ještě mýt nádobí nebo kydat. 

Všichni, co tohle znají (a je to nic proti tomu, jak museli dřít naši dědové) zpravidla nemají tak blbé nápady. Je jedno, jestli chodí na progresivní gympl, fakultu sociálních věd, ČVUT nebo MATFYZ. Znám lidi i z naprosto technických fakult, kteří se budou do krve bít za to, že zákaz spalovacích motorů nastartuje tu skvělou budoucnost elektroaut.  

Problém není ve škole. Problém je v tom, že děti nemusejí nic dělat a vlastně až do konce vysoké školy vůbec nevědí, jak je svět složitý. Chudé holky od koní mohou klidně chodit ve Znojmě na výběrové gymnázium s výukou v němčině a nezkazí se. Tedy pokud všechny víkendy včetně svátků pěkně odpracují v Oleksovicích na koňské farmě. A kluk, který studuje mechaniku na ČVUT, umí tři jazyky a fakt umí počítat diferenciální rovnice, může být úplně mimo jednoduše proto, že nikdy nemusel řešit žádný praktický životní problém. Na to měl milujícího tatínka a ještě více milující maminku. 

Teď jsem mluvil s jedním kamarádem co je teď právě v USA, kde přednáší na jakési lokální univerzitě. Tak jsem se ho ptal na tu svobodu slova, cancel culture a podobně. Řekl mi moc hezkou věc... "víš Vidláku, jak se to tady dělá, když chcete nechat vystoupit nějakého kontroverzního řečníka a ví se předem, že vylezou všichni progresivisti a budou protestovat? Úplně jednoduše. Jeho přednáška se udělá v sedm ráno. Žádný progresivista ještě nikdy nevylezl z postele před desátou, protože potřebuje dospat opici z večerní pijatiky nebo z hulení."  Takhle jednoduché to vlastně je. 

Takže máte rádi své děti? Chcete pro ně to nejlepší a nechcete, aby si svojí budoucnost zničily? Nedávejte jim peníze, nevozte je nikam autem, dejte jim mobil, co už jste sami za tři roky ošoupali a co funguje jen zázrakem. Dejte jim auto, kterému náhodou prošla technická. Pokud zaspí, neřešte to za ně. Nedělejte pro ně nic. Pokud budou chtít peníze, domluvte jim brigádu. Pokud budou chtít oblečení, domluvte jim brigádu. A dávejte jim na studia tak málo peněz, aby skoro umírali hlady. 

Jak budou muset proniknout do dnešního světa, jak budou muset zjistit, že je všechno složité, přestanou mít blbé nápady. Troufám si tvrdit, že žádný progresivní gympl nedokáže vymýt mozek někomu, kdo si na všechno bude muset vydělat sám. To funguje jen proto, že se nějaký hodný otec postará, aby ty blbosti co kluk přejal do života, aby ho nebolely.  Já nevěřím, že děti zblbnou díky škole.  Ony zblbnou díky hodným rodičům. Zblbnou, protože mohou prožít čtvrt století, aniž by musely čelit následkům toho, čemu uvěřily. 

Dobrý rodič prostě v patnácti dítě pěkně hodí do vody a řekne mu: "plav". 

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (228 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Kdo nám prodá ruský plyn?
Hilda nebo Evelyn?
Na ceně nám nezáleží
ze strdí jsme vždycky svěží
v otrokárně je nám blaze
budem makat třeba v mraze;
tribut patří ochránci
je suis čeští tchaiwanci.

Průměrný počet slepic: 4.7 (63 hlasů)

Je to tak. A ti, životem od mala otužilejší, mají do jisté míry imunitu. Taky je to tak.

Ale, stejně si myslím, na rozdíl od Vidláka, že ona výchova s méně materiálnem, děti tolik neovlivní a škola má vliv zásadní.

1. Tam nejde jenom o to, co říkají a učí, učitelé. I když, za socíku lidi četli mezi řádky a byli proti propagandě do značné míry, imunní. Dnes to mladí nedokáží, nedokáží pochybovat. Proč? Protože "ten druhý" byl, za socíku, jasně daný. Byla to vláda jedné vůdčí strany (a loutek v NF). Cokoliv bylo ve státě špatně, za to mohli Komanči. Třeba, že se čekalo třeba 7 let na byt. Dnes nám to zní neuvěřitelně. Cokoliv se lidem nelíbilo na jejich životě, vždy za to mohli Komanči. Kde bych byl, kde bychom byli, kdyby... Dalo se shazovat vinu na druhého, jasně definovaného, protože JEDINÉHO. Alibismus je pohodlný.
Dnes je těch subjektů hodně. A hodně sdělovadel. I když základní linii má mainstream stejnou, je to od různých autorů, jinými metodami, jinými slovy. Je obtížné se v tom vyznat, je obtížné definovat přesně právě to rozhodnutí, které za 3 roky zhoršilo nějakou situaci nebo něco, co situaci zlepšilo. Novináři ideově šijí do jim nepohodlných lidí, protože zadáno od jejich šéfů, kteří zase mají zadání od donátorů. Za socíku byl jeden vůdčí deník, pár okrajových a šlus. Dva TV kanály. Dnes je sdělovadel, jako deníky, internetovým periodikám nebo díky kabelovkám a satelitům, hafo. Prostor s informacemi je zaplněn a není v silách (pracujícího) člověka, to sledovat. Bijí se mezi sebou, lže se, hájí zájmy toho, kdo víc zaplatí, existují lidskoprávní neziskovky, placené zvenčí, na ovlivňování veřejného mínění. Kolik teenagerů se, ve svém věku, má šanci v tom vyznat, nějak to uchopit? Ty, odevšad se valící, často rozporné, informace? Kolik jich na to má čas? A kolik z nich by se tomu věnovalo, i kdyby čas měli, tedy ho upřednostnili před kamarády, zábavou, ve svém volném čase? A kolik dospěloušů je na tom podobně? Je téměř nemožné se v tom vyznat. Přitom každý nějaké zakotvení mít musí. Co je nejjednodušší? Převzít to, co se odevšad valí, co sdělují ti mladí, krásní úspěšní... Nezapomeňme, že logické myšlení, se dnes ve školách již moc neučí. Ano, převezmou většinový názor. Který se válí odevšad, i ze školy.
Navíc - zdá se, že jen málokdo ví, že dnešní výuka a výuka v 80 nebo 90 tkách je už o něčem jiném. Tehdy to bylo o drilu a naši žáci vyhrávali mezinárodní soutěže. Dnešní výukové programy, v jejich rámci různé scénky a hry (dobře vím, o čem mluvím), včetně těch, které do škol vnáší politické neziskovky, působí na nevědomí. Člověk se se svou rolí, kterou hrál s nasazením, třeba, aby nevypadal jako blbec přes spolužáky, ztotožní, aniž si to uvědomuje a bude nadále zastávat určité postoje. Žádný tlak, ale škola hrou. Od dialogů v čítance, přes nástěnky, školní divadlo, diskuze, prostě všechno. Co na tom, že u přírodních věd jsou naše děti každý rok horší a horší.

2. Každá lidská skupina, která má víc jak, řekněme, řádově desítky jedinců, vytváří podskupiny. Na různém základě. Jeden z nich je věkový. Pokud někdo bude zastávat otevřeně odlišné postoje, je ze skupiny, dříve nebo později, vyobcován. V kolektivu pak převládne něco jako skupinová konformita nebo přímo stupidita. Žádný z mladých nechce být, ze své věkové třídy, vyobcován. Zvláště, když vidí, že ti, co zastávají většinový názor, tedy ti zaopatření jsou ti "úspěšní". Oni chtějí být takoví.
Totiž, ona ta výchova k samostatnosti, má své výhody. Třeba, že člověk umí bojovat, umí si poradit. Ale světonázor se piluje v kolektivu vzájemně rovných. Jak to je s poslancem, který v kandidátce chtěl hájit své obyčejné spoluobčany? Když se dostal do sněmovny, začal se chovat kavárensky? Nebo obdobné případy? Třeba to myslel upřímně, ale vstupem do sněmovny (nebo někam jinam), začal patřit do jiné skupiny a hájit její zájmy, i proti těm, za které kandidoval...
Ona chudá dívka od koní, když bude mít na výběr mezi green alarmistou, kterému rodiče všechno zařídili, ale který díky tomu vystudoval a je zaopatřený a mezi někým, kdo se musel odmala snažit, má střízlivé názory, je pracovitý, a přece nikdy nebude zaopatřený, jako ten druhý - schválně, koho si vybere?

Průměrný počet slepic: 4.8 (76 hlasů)

Koho si vybere?

Neurovědci zjistili, že většina lidí se rozhoduje odlišně, pokud volí mezi:

A/ jistým menším ziskem a nebo méně jistým větším ziskem
V tomto případě skoro každý volí možnost jistoty (byť menšího zisku). V této situaci se vyhýbáme riziku, že nakonec nezískáme nic. Lidově řečeno, volíme vrabce v hrsti před holubem na střeše.

B/ jistou menší ztrátou, nebo méně jistou větší ztrátou
V tomto případě jdeme do rizika. Volíme variantu méně jisté větší ztráty v budoucnu (protože se chlácholíme nadějí, že by to “nakonec mohlo dobře dopadnout”) před okamžitou a jistou menší ztrátou (např. výdajem za ošetření rizika, či najmutím profesionální podpory).

Nechováme se vůbec racionálně. Příčiny tohoto chování neurovědci již rozkryli.
Mnohem více našich rozhodnutí, než jsme ochotni si přiznat, se děje automaticky. Daniel Kahneman uvádí, že tato rozhodnutí činí náš mozkový Systém 1 (rychlý, asociativní a má rád příběhy). Naproti tomu náš mozkový Systém 2 (pomalejší, analytický, pochybující, zapojující kritické myšlení) zapojen není.

Rozhodujeme se často na základě (i neověřených) informací od člověka, kterému věříme, a zejména na základě snadnosti vybavení dané informace. Zaměňujeme snadnost vybavení informace za pravděpodobnost, že nějaký jev nastane. To je typické v mediálním světě. Mizivá pravděpodobnost, že spadne letadlo, je lidmi vyhodnocována za pravděpodobnější, protože se jim díky mediální masáži rychleji vybaví, než jiné možnosti. Naprosto impozantně se tak plýtvá zdroji na ošetření málo pravděpodobných, nebo dokonce v praxi neošetřitelných rizik (Tzv. Heuristika dostupnosti).

Často se také rozhodujeme na základě nějakého stereotypu a jednoho, či dvou šťastných příkladů, které si rychle vybavíme, a nikoliv statistických faktů z daného oboru. Náš mozek prostě není statistika. Odborně se tomu říká záměna hlavního poměru (tj. toho, co je statisticky průkazné) na úkor reprezentativnosti.

Situaci ještě zhoršuje to, že možné scénáře se v našem mozku vytvářejí na základě omezené množiny faktů, která jsou nám známa. Daniel Kahneman zavedl termín WISIATI (zkratka slov “What You See Is All There Is”, tzn. fakta, která si vybavím, považuji za jediná, která existují). Ta použiji na vytvoření uvěřitelné historky.

V záležitostech spojených s financemi také více riskujeme, když jde o to vyhnout se ztrátě, než když máme příležitost k zisku(tzv. averze ke ztrátě). Jsme rovněž nepřiměřeně optimističtí, zejména pokud jde o naše vlastní schopnosti (tzv. optimistické zkreslení ).

https://www.shine.cz/blog/clanky/peklo-zmen

Při znalosti toho všeho si chudá dívka do koní, která sní v koutku duše pohádku o Popelce, která se sňatkem s princem vyšvihne do královské rodiny, vybere toho zaopatřeného chlapce.

Průměrný počet slepic: 4.4 (32 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Lépe je býti zdravý a bohatý než nemocný a chudý...

Průměrný počet slepic: 4.9 (17 hlasů)

In reply to by VlastimilČech (neověřeno)

Trvalý odkaz

díky hormonům možná toho,který ji to tam líp upíchne

Průměrný počet slepic: 2.2 (9 hlasů)

A ta ovlivňuje ty hormony. Je to prokázané, stejně jako je prokázáno, že zrovna HA ovlivňuje plodnost, lépe řečeno neplodnost.

Za mých plodných let byl problém mít sex a neotěhotnět. Dnes je klid, mám HA a mám klid a můžu si užívat.
Ovšem až do doby než se rozhodnete, že chcete dítě. Pokud tedy máte partnera, který potomka chce. Bohužel takových je hodně.
Mám neteř, je stejně stará jako syn a děti nemá, protože ten její je nechce. Prodělal srdeční kolaps z přepracování a bojí se, že umře.

A mám 31 letou kamarádku, která má dítě s mužem, kterému je přes 50. Ten byl ochotný mít další dítě.
Jak prosté.

Průměrný počet slepic: 4.4 (13 hlasů)

Ono to bylo v letech nesvobody ještě daleko horší! Příklad z mého okolí: slečna poctivě používala antikoncepci a přesto otěhotněla - tak byli ti komunisté zákeřní. Vdala se, dodělala vysokou, a dnes má čtyři vnoučata.

Průměrný počet slepic: 4.2 (12 hlasů)

In reply to by VlastimilČech (neověřeno)

Trvalý odkaz

A jak dosáhnout toho,aby jsme byli zdravi a bohati?Prozatim viězi jen zlo a namisto návodů jak zajistit NAŠE moře pravdy se nám tu objevuji "děti",které v piratskem v napolo rozpadavajicim se shnilem korábu za sebou tahaji lodičku "zásob" plnou fialových okurek.

Žadný dopředny program to spřeženi nemá,ale jen lži,že to jsou pry "progresiviste"avzali si za cil ohlupovani svych voličů prostřednictvim svého kapitána,který s těmi dredy vypadá jako posel apokalypsy bacilu nemoci C19 ,kterému posluhuje dalši výtečnik GŘ TV ,pakujici si kapsy porušovnim zakonú o veejnoprávnost a na tom kasiruje naše penize v milionech!.
DE FAKTO došlo k totálni likvidaci ČSSD a KSČM,jejichž mangeři,mnohdy s titukem Mgr odešli do věčnýych lovišt a jen tak brzo se se vůbec nehodlaji vratit.Tady je škoda tak velká,e se vůbec nevyplati ty havaristy stavět pomoci voličů na nohy,nebot ta práce je stejná,jako na vzniku nových potickych formaci!

Nyni se otevřela široká možnost prakticky bez konkrence(nikdo z nynějšich pry zastupitelů nemá zajem o voliče a jejich zajmy) pro ty politiky ,kteři by krok za krokem dali milionům voličů,které v parlamentu zastoupeny nejsou sve SOLIDNI zastoupeni!
KSH formace Křesťansko Socialnich Hodnot přimo k tomu vybizi svym návrhem PNZ tj Programen narodnich zajmů,chcete li zachrany republiky samými občany a ne vytvářenim moře zla a lži,ale moře SOLIDARITY a PRAVDY!

Tak co válečnici,kdo je pro a proč.
Mlčeni bude znamenat souhlas! Jinak se z vás vaše ratolesti pokusi vyrobit ponravy a zdůvodni to,že jste přiliš staři a zanechavate uhlikovou stopu,kouři se vám totiž prý z komina

Průměrný počet slepic: 3.2 (5 hlasů)

Koho si vybere? Jak která dívka. Jsou takové, které volí zaopatřené prince a jiné, které dají své srdce pracovitému dříči. Někdo vybírá srdcem, někdo rozumem a varianty nejsou jen dvě. Srdce může vybrat princátko i traktoristu a naopak. Záleží na otiscích v rodině, v rodu a také na tom, zda dotyčný vyžaduje životních kopanců více nebo méně k tomu, aby dozrál. Nic není špatně a vždy si vybereme správnou lekci.

Zatím bez slepic

Nikoliv "Je suis čeští Thajwanci", ale "Nous sommes čeští Tchajwanci".
Je to podobně nesprávné, jako říkat tři madame. Nikoliv je vždy jen jedna madame, ale jsou tři mesdames.

Průměrný počet slepic: 4.5 (6 hlasů)

In reply to by française (neověřeno)

Trvalý odkaz

Dík.

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

my jsme = nous sommes (čti nu som) čeští tchajwanci
pozn.: jak kdo ovšem, a rozhodně ne všichni

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Jsa z města městečka mám pohled trochu jiný. Mladí chodí po brigádách. Od figurantů přes pokladní v Lídlu až k au-pair v Irsku. Poměrně homogenní socialistická společnost se rozvrstvila a rozvolňuje se dál. Jakékoli apely jsou zbytečné. Je to vývoj, který půjde dál. Bohatí budou mít vše a neznat nic, chudší se budou muset snažit a jen jim to prospěje. A chudí? Koho zajímají? Ani sebe ne. Někdo se vyškrábe nahoru a někdo zase spadne z výšin do louže. A mezi tím bude vrstva skutečných zodpovědných občanů. A na nich bude vše záležet.
Vývoj se nezastaví a příroda ví lépe než lidé kam bude možné jít. A to je moc dobře.

Průměrný počet slepic: 4.3 (41 hlas)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

Potřebuješ se dostat na dno a tam kafrat o " přírodě, která ví lépe"...
Ale na úplné dno, rozumíš , tam si pak zafilosofuj o přírodě, křesťane Andreji Jefymiči.......

Průměrný počet slepic: 3.3 (34 hlasů)

že sám se sebou musíte být 24 hodin denně.. moc vám to nezávidím. Už jste někdy někoho pochválil, vyjádřil souhlas? Zkuste to, uleví se vám.

Průměrný počet slepic: 3.2 (24 hlasů)

Vulgarni darwinismus je pokracovanim marx-leninismu jinymi vychodisky.

Průměrný počet slepic: 2.6 (21 hlas)

Je to otazka svetonazoru, vysvetlujiciho chod nas obklopujiciho sveta a ospravedlnujiciho nase jednani.
Zatimco konkurencni existencni souboj vysvetloval marxleninismus z vychodisek kolektivnich, dnes jsou motivy individualni. Namisto pozice v tridnim boji jste dnes ucastnikem boje kazdeho s kazdym a to pod zastitou moudre prirody.

Průměrný počet slepic: 2.6 (5 hlasů)

A salonní buddhista nemá lidem závidět, mandalamanku. Jinak žádná narvána. Tedy také správně.

Víš, to máš tak. Když souhlasím, tak nereaguji, anebo upřesním (ale po svém, ne tak, jak by se ti líbilo..možná časem přijdeš i na to, že lidé jsou různí, neomarxisto mandalamanku)
Když nesouhlasím, tak zrovna tak.
Celkem prosté, že ?

Hezký den, buddhisto namísto.

Průměrný počet slepic: 3.2 (9 hlasů)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nemyslím si, že by nadprůměrně majetní spoluobčané byli méně zodpovědní než "střed".
Udržet si bohatství a sociální status může být stejná fuška jako jej získat. Rozlišujme bohaté a zbohatlíky.

Průměrný počet slepic: 4.1 (15 hlasů)
Trvalý odkaz

Vidláku,
neberete v úvahu, že cílem mladších generací je sdílení.
Sdílení bydlení alias squatting.
Sdílení manželek alias polyamorie.
A na řadě je i sdílení aut, což je v Bruselu považováno za nový náhled na dopravu. Může jít o sdílení volných míst v autě nebo sdílení celých aut. Jen nevím, jak si potom lidé dojedou na chaty a chalupy. Nedojedou, mladá generace bude sedět u internetu nebo diskutovat v kavárně.
A to pomíjím fakt, že u dnešních aut toho moc opravit ani nejde, protože se do prostoru opravy rukou ani nedostanete.
Koukám, že dva elfové už jsou v provozu a dávají jednoslepice.

Průměrný počet slepic: 4.3 (41 hlas)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

nechtějí, protože si na všecko musely vydělat a všech statků hmotných si velice váží - na rozdíl od těch sdílejících.

Průměrný počet slepic: 4.8 (40 hlasů)

Targusi,
Vaše děti si zákonitě kladou otázku, proč by měly něco sdílet s lidmi, kteří ničím ke společnému nepřispějí, a jde o příživníky. Zatím co Targusovy děti si musely na vše vydělat, oni měli volno. Jenže sdílet chtějí generace a lidé vychovaní na dávkách, kteří lehce nabyli bez přičinění. Vždy se to bydlení vezme z nějakého anonymního pytle peněz, kde se peníze množí tiskem.
Mezi dotacemi současného eurosocialismu a požadavky na sdílení celoživotního úsilí je přímá spojitost.
Na nestejné míře zapojení a stejných odměnách ztroskotaly mnohé pokusy o společnosti typu každý podle svých schopností a každému podle jeho potřeb. Nyní vidíme hroucení další verze utopie nazývané eurosocialismus.

Průměrný počet slepic: 3.9 (30 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

socialismu eurosocialismem či neomarxismem. Zmatený mate ještě nezmatené.
Eurounijní šílení je vrcholnou fází kapitalismu volné (!) soutěže bez pravidel, bez zábran, bez výsleedků, bez rozmyslu, bez naděje na budoucnost.

Průměrný počet slepic: 4 (33 hlasů)

EU šílenství má více společného se socialismem než s kapitalismem. Kapitalismus je nyní v Rusku a Číně. Nejde o nic pěkného, ovšem neomarxismus a eurosocialismus v EU kapitalismem opravdu nejsou. Socialismem z let 1948 - 1989 ale také ne. Jak to tedy nazvat? Eurodekadence?

Průměrný počet slepic: 3.8 (17 hlasů)

Ale nemást už tak zmatené.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

Eurodekadence je dost dobrý výraz. Vždycky je třeba dívat se ne na vnější stránku, ale na podstatu. Ten váš "eurosocialismus" se dá velmi snadno přehodit na opačné znaménko. Podstatou je, že ti hlupáci, kteří žvaní o devadesáti pohlavích, o sdílení manželek, o Green Dealu, ve skutečnosti nevládnou, i když si to myslí. Vládnou velké koncerny, a ty hlupáky mají jenom jako zástěrku, se kterou si, když se to bude hodit, vytřou p..el.
No, a stačí například, když si o to lidé řeknou, anebo když pro to budou jiné vhodné podmínky, nastolit tvrdé, úplně opačné přístupy. Konečně, zákony se k tomu připravují - člověk se může dostat do basy "za podporu terorismu", ani neví jak.
Pochopte, oni drtí drobný kapitalismus, tu bájnou "volnou soutěž", ale ne podstatu vykořisťování. Naopak, oni směřují k monopolům, ne k socialismu. Oni nepotřebují konkurenci - k čemu by jim byla? Až úplně zlikvidují naše zemědělství, můžou dát cenu brambor na 90 Kč/kg.
Z jiného soudku.
Pamatuji, jak svého času všichni nadávali na to, že na dlužníky není žádný metr. Svobodné matky se holedbaly, že je přece nikdo nevyhodí na mráz. A jaký je výsledek? Soukromá exekutorská mafie, jaká asi není nikde jinde v EU.

Průměrný počet slepic: 4.9 (14 hlasů)

nehádejte se, máte pravdu všichni. My všichni žijeme v skutečně v socialistickém systému, zatímco pánové Zuckerberg, Gates, bankéři a další žijí v kapitalismu, neboť oni jsou majiteli toho socialismu, ve kterém nutí žít nás.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

cit : "Socialismus (z latinského socialis, „družný, společenský“) je myšlenka a hnutí, které se snaží liberálně kapitalistický soukromovlastnický hospodářský a společenský řád nahradit systémem založeným na společném vlastnictví."
To mi na eurochujery (neplést s eurohujery) docela pasuje.

Průměrný počet slepic: 3.3 (14 hlasů)

In reply to by Zapadlo (neověřeno)

Trvalý odkaz

to je matení pojmů a dojmů.
Pár přihlouplých článků o sdílení kol či aut (z úplně jiného, podnikatelského, zájmu) a už se najdou bláboly podobné vašim. Moc čtete :-) .

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Kažítě ví, že mléko se kupuje v supermarketu a platí se přiložením jakési plastové destičky, ze které nic po zaplacení fyzicky neubyde.

Průměrný počet slepic: 4.9 (21 hlas)

Každé dítě samozřejmě ví, že vepřové roste v regálu supermarketu, věci se vyrábí v Číně a peníze na život se tvoří stiskem tlačítka v ECB, odkud se přenesou na plastové kartičky. Nebo se dostanou za natočení nějakého příspěvku na You Tube, když jej vidí hodně lidí. A jediná zaměstnání jsou být influencerem, followerem, hercem, politikem, pracovníkem neziskovky nebo demonstrantem. A Erasmus je taková cestovka placená z EU.

Průměrný počet slepic: 4.9 (24 hlasů)

Příliš kruté k Erasmu, repaktive k jeho původním myšlenkám.
Začínal v době pozdněbolševické (1987) a když jsme jej začali v devadesátkách využívat, získalo spousta našich lidí celkem slušný náhled do západního životního stylu. O jazyku a vědomostech nemluvě.
To že dnes už jsou to svým způsobem indoktrinační pobyty nic nemění na faktu že se tam naši lidé stále učí.
Kamarádka takhle pobývala v Baskicku - v Pamploně. To co by u nás studovala česky tam musela dát ve španělštině, takže nic pro blbešky. Podotýkám že se učila na lékárnici, žádná gender-studia.

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

je ve skutečnosti nová forma komunismu. Nikomu nic nepatří, všichni mají všechno dohromady. Nikdo k ničemu nemá vztah. Nikdo si nic nemusel vydřít, všechno se zacáluje z eráru, z dotací. Válející se koloběžky po celém ve městě je toho nejlepším příkladem.

Průměrný počet slepic: 4.2 (39 hlasů)

In reply to by MANDALADAN (neověřeno)

Trvalý odkaz

Sdileni je hodne propagovano v mnoha oblastech, kolem me treba hodne tlacili sdileni kancelari, ja jsem k tomu z nejakeho duvodu byl od zacatku hrozne skepticky, na rozdil od sveho okoli. Nevedel jsem proc, obycejne nijak sobecky nejsem. Napriklad nadprodukci ze sve plantaze rodavam zadarmo.
Ted jste na duvod meho skepticismu ale kapnul: pamatuju si, jak to dopadlo, kdyz vsechno bylo vsech a nikomu nic nepatrilo. Vsichni meli vsechno a kdo nekradl, tak okradal svoji rodinu.

Průměrný počet slepic: 4 (21 hlas)

In reply to by Sakura (neověřeno)

Trvalý odkaz

Sakuro,
položte si otázku, zda byste se dokázal dělit i s těmi, kdo se válejí a pak si jen přijdou pro polovinu Vašeho úsilí. A z toho důvodu všechny socialistické myšlenky narazí na nedostatek snahy, protože se vždy najde skupina lidí, která umí v systému parazitovat.

Průměrný počet slepic: 4.4 (27 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jen v "našem" stávajícím to jde snadněji, je to dokonce dáno ideologií režimu (všehoschopní vpřed), je to vzor těm kdo to ještě neumí, je to okatější a příkřejší, tedy ty vzniklé rozdíly. Rozevírání nůžek, kde skončí? Na barikádách?

Průměrný počet slepic: 4.4 (19 hlasů)

taky nadprodukci rozdávala,ale mladí to teď nechtějí,mají pocit,že by se zavázali,že bych po nich něco chtěla,tak jsem s tím skončila.

Průměrný počet slepic: 5 (14 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nadprodukci je třeba před rozdáním otrávit.

Průměrný počet slepic: 3.2 (11 hlasů)

In reply to by MANDALADAN (neověřeno)

Trvalý odkaz

je jen extrémní forma půjčovny, s potlačenou formou půjčovatele. Kolik vydrží třeba takové sdílené auto by mne zajímalo, když nebude mít pána. Anebo se o to někdo bude muset trochu starat, i organizovat rozpisy půjčování (což jde sice strojově, ale "někdo" to musí do toho stroje aspoň v úvodu zadat) a řešit odeslání do servisu, a tím se tak trochu stává "majitelem" půjčovny, jen v jiné formě.

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)

In reply to by Johan Pohan (neověřeno)

Trvalý odkaz

mamlasum se namluvi ze je to sdileni jako mezi lidma

ve skutecnosti je to byznys, kde jede regulerni preplacena sluzba na sdileni aut se servisem

cil je nic nevlastnit, ale za vse porad platit poplatky i kdyz to nevyuzivate, licence, hudba, auto

Průměrný počet slepic: 4.7 (15 hlasů)

In reply to by MANDALADAN (neověřeno)

Trvalý odkaz

to je stará forma užívaná za raného kapitalismu na vesnici (sdílené zem. stroje, zem. družstva).
Není pravda že za socialismu nikomu nic nepatřilo, jen to patřilo všem. Výsledky pro všechny, ne pro jedince, vlastníka VP. Co zásadního vzniklo za posledních 30 let v infrastruktuře, průmyslu, strojírenství, zemědělství, školství...a slouží lidem této země? Starali se tehdy někteří dobře, nebo taky nestarali, jako teď, podle naturelu každého jednotlivce. Jenomže ty kdo se nechtěli starat aspoň k tomu postrkovali, teď je nechají žít venku a krást. V lepším případě podvádět, čerpat, sosat, "řídit", úředničit...

Průměrný počet slepic: 4.5 (25 hlasů)

ale vznikaly jinak než dnešní "sdílení" - zemědělci či družstva se na to tehdy nějakým způsobem složili, a pak je mohli složivší se si bezplatně půjčovat, příp. občas i nesloživší se za nějakou úplatu.
Dneska to "někdo" zajistí (zakoupí, půjčí si na to, načerpá z fondů, atd. ...), a "sdílet" to může za úplatu každý, kdo jde zrovna kolem, a je ochoten za to "sdílení" zaplatit. Takže je to jen extrémní forma půjčovny, se specifickými pravidly.

Průměrný počet slepic: 4.4 (11 hlasů)

...

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by MANDALADAN (neověřeno)

Trvalý odkaz

To je jen jedna z forem nelegálního podnikání; nic víc.
Normálně byste si koupil živnosťák, otevřel půjčovnu, najal zaměstnance a nesl veškeré náklady a rizika.
Takhle si za pár litrů necháte udělat "appku", na "fund me" (nebo podobném žebracím webu) vysomrujete prachy na pořízení prvních pár koloběžek (kol, aut) a pak už jen kasírujete. Žádné odvody, socko, zdravko, platy zaměstnancům.

SDÍLENÍ je, že třeba vozíte sousedy svým autem do práce a oni Vás třeba o víkendech na nákupy, nebo Vám posekají zahradu.
Nebo si společně pořídíte sekačku a dělíte se o náklady na její provoz a údržbu.
Neděláte to pro obživu a tím méně pak pro zisk.

Průměrný počet slepic: 4.3 (16 hlasů)

In reply to by MANDALADAN (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tobě tady taky nic nepatří, za pár desítek let si to stoprocentně ověříš.
Mám dojem, že tobě specialně nepatří už aní to myšlení, ani k němu nemáš moc hezký vztah.

Průměrný počet slepic: 3.8 (11 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Mám bohužel tyto novodobé, tzv. "digitální děti" kolem sebe také a troufám si říct, že znám jejich názory.
Elektrokolobku? Jasně, ale nějakou unifikovanou očesanou srajdu? Co může být zpola vybitá a oni s tím nikam nedojedou, protože sdílené kolobky sami uživatelé nabíjet nesmějí? To ani omylem! Takže elektrokolobky, kola i všelijaká jiná vozítka, mají všeci zásadně vlastní, podle svých představ vytuněné - samozřejmě, jak jinak, zaplacené tatínky. Ale sdílet je s jinými? Co když mi to rozbije? Ani omylem!
Stejné je to úplně se vším, co tahle digitální generace používá, laptopy a tablety počínaje, až po skútry a předražená autíčka, řiditelná tuším už od 14 a bez řidičáku.
Pro ně je zatím úplně nemyslitelné, sdílet ji s někým jiným a ani si to nedovedou představit - mluvili jsme s mlaďochy i na toto téma, protože mě to velmi zajímalo, jak se staví k tomu, co v některých velkých městech už zkoušeli (a moc to nedopadlo).
To sdílení TEORETICKY může nějak fungovat ve velkých městech, ale myslím si, že omezeně a firma dojede na náročnost údržby, protože tady je skoro tradicí, že cizímu majetku se chováte vždycky mnohem hůř, než ke vlastnímu.
Obrovské náklady na údržbu - výměny poškozených dílů, nabíjení a výměny akumulátorů, motorů, elektroniky, pak také svoz různě odložených až odhozených vozítek po ulicích, kam lidi napadne - to budou příčiny toho, co těmto firmám, byť štědře dotovaným městy, poláme vazy. Protože i přes dotace to přestane vydělávat, nebo jen minimálně. A nikdo z mladých nechce pracovat v jakkoli cool firmě, která ale platí třeba jen 10-12t a přitom se u toho naběháte a najezdíte jako čokl třeba 10h denně, často i po večerech.
Bylo mi mladými řečeno, že skoro nikdo nechce jezdit na něčem, nebo v něčem, co je v bůhvíjakém stavu, naprosto anonymní, opatlané, zablácené, ochrchlané a oflusané, nebo je elektroautíčko vevnitř zaprasené někým jiným a hlavně kdovíčím. Oni ti mladí, kterým vzbouřený hormony a semeno valí i ušima, tak si prej dokáží zašukat i na sklopených předních sedákách toho Aixamu, nebo Malaguti, což je dvoumístné vozítko, podobné tomu čínskému kompresoru na kolečkách Aixam. Jestli jste to někdy viděli, tak sama ta akce musí být teda artistický výkon :D Ostatně ani na zadním sedáku Š120LS to nebylo bůhvíco - a to je tahle stodváca relativně normálně velké auto :D Ale hormony, blikající červená kontrolka přeplněného pytlíku a prostý chtíč na zásun, dokáží zázraky :D

Bydlení dtto. Starší ze synovců je už přes rok na intru a na nějaká "sdílení" bydlení, nebo i věcí s ním spojených, má svůj zásadní, negativní názor. Jednoduše a prostě proto, že naprosto každý, se chová k čemukoliv půjčenému - sdílenému, jako prase. Protože to není jeho, nemusel si to komplet zacálovat, případně ty peníze na koupi si vydřít na různých brigádách, třeba v pěkně smradlavém MacDonaldu, KFC, umývárkách nádobí a přípravnách v restauracích. Je to dřina, sám jsem si jednu restauraci (a celkem na úrovni) vyzkoušel na jedné brigádě na střední.
Za měsíc to hodilo pět litrů, což jistě není málo, ale to se tak jeví pouze zvenčí, dokud na to sami nehrábnete.
V noci se Vám potom zdá o samých talířích, knedlíkách všude okolo a slyšíte řvaní kuchařů, jak nestíháte, že nemají nádobí a číšníci příbory..
Z takové desetihodinové směny v McD smrdíte, dokonce i po šesti sprchách a kompletním převlečení ještě tři dny - spáleným olejem a hranclama. Prostě to furt cítíte, načuchnou Vám tím kožní póry, sliznice, kůže pod vlasy a nejvíc vlasy samotné, přestože jste je mezitím, za ty 3 dny tak 4x trojitě umyl a ještě přidal nějaký voňavý "balzámek". Jeho okolí to možná necítí, ale on tu směnu v Mekáči cítí furt.
A je to stejně, jako jsem já sám, nejmíň dva-tři dny, cítil ruce a nohy.
To vždycky v neděli a ještě i pondělí, když jsme na základce, po sobotních dopolednech, s kamarády tahali 150-200kg těžké dvoukoláky s vysokýma sajtnama, špagátama a gumicukama, až do 2m výšky naložené kartony ze sámošek. Tehdy o tuhle konkrétní práci moc vrstevníků nestálo, protože se styděli - "sbírat a vozit sběr do sběru. Nám to nevadilo, byli jsme vychováváni k jakékoli práci doma a např. dovážka pěkně uleželého králičího hnoje na hnojení zahrádky k tomu patřilo taky. Byli jsme zvyklí a tak jsme se dohodli s vedoucími sámošek, kteří byli z toho množství furt na nervy, než jim to odvezl nějaký náklaďák od Pramene.
Docela bouřlivě vedoucí uvítali, když jsme se začátkem osmičky nabídli, že kartony, krabice a obaly, co jich bylo úplně nejvíc, budeme každou sobotu odvážet, vezmeme i odpadový, všelijak znečištěný papír (za ten bylo 50hal.), komplet jim to tam vyčistíme a uklidíme po sobě.
Byly to sedmdesátky. Nikomu se nic nechtělo, lidi byli docela líní, odpíchli si v práci svých 8,5. To jim na nějaké základní živobytí docela stačilo. Zbytek volného času věnovali koníčkům, chlastu, či chrápání u televizí - namísto sehnání dalšího přivýdělku, který byl i v těch 70.letech legálně možný, nezdaněný a často nemalý, měsíčně to mohlo hodit i další výplatu. Ne, ta doba byla podle mých rodičů tak mizerná, že nikdo už socialismus budovat nechtěl - a když, tak z donucení, jako byly brigády na svépomocných stavbách řadovek.
My jsme pak mohli, za sběrem vydělané peníze, sehnat od známých tiráků trochu bonů, jít si do Tuzexu koupit své první džíny, nebo něco jiného, co se nám líbilo a chtěli jsme to mít. Někdo, komu zbylo pár bonů, koupil nějakou hloupost, třeba malý intimsprej své oblíbené spolužačce. Už tehdy to bylo - kdo už na základce, nejpozděj v osmičce neměl fakt pravé džíny, ať už Superky, Hisky, Wranglerky či supertřídu Levisky, tak byl "sociálně" mírně o něco níž. Akorát se to neprojevovalo tolik co dneska, pošklebky, či až tak brutus, rozřezáním "rákosnického šuntu", jako to podle svědectví mladých, dělají dnešní děcka - samozřejmě ne všecky.
My už tehda věděli, že naši rodiče, z tzv. obyčejných rodin, vydělávají všichni ± stejně. Věděli jsme, že osm stovek za jedny Levisky, co navíc podle rodičů, přítomných při proceduře praní ještě nechutně pouštěly, byl obrovský výdaj, na který moc rodin nemělo. Výjimkou byli jen doktorští, ředitelští a řezničtí synci, co měli všechno dřív a lepší, než ostatní. Už tehdy.
Dnes už je to vylepšený až do absurdna, kdy tahle děcka, těch superbohatých rodičů, doslova šikanují děti ze sociálně slabších rodin, vydělávajících méně, než desetinu superboháčů, děti boháčů šikanují děti samoživitelek, nebo prostě děti ze sociálně slabších rodin jen proto, že jsou sociálně slabší, přestože děti chodí čisté, slušně oblečené, i když ne podle poslední módy a jako mobil na spojení s rodiči mají starou tlačítkovou Nokii po některém z rodičů.
Vyprávěla mi o tom ségra-učitelka, jak otřesné vztahy mezi sebou dnešní děti mají, končící často šikanou a násilím - třeba jen kvůli oblečení, batohu či telefonu..

Sám, se dvěma dnes už celoživotními kámoši, jsme si na svoje úplně první Levisky vydělali za dvě, či tři taková sobotní dopoledne, ale fakticky neskutečné dřiny.
Vůbec ti mladí netuší, co je pro průměrného sedmáka-osmáka za záhul, tahat sice skoro po rovině i s přefouklými pneu, ale například dvoumetrákový dvoukolák. A vléct ho od vzdálenější sámošky třeba kilometr.
Za čistý, nezamaštěný karton, dával tehdejší podnik Sběrné suroviny, přesně kačku za kilo. Za jedno takové sobotní dopoledne, jsme s dvěma kamarády stihli otočit dvě střední sámošky, někdy i pár dvorků menších obchodů, třikrát i čtyřikrát. To když moc nepršelo, nemuseli jsme se zdržovat plachtováním a pokud jsme začali v šest ráno. Totiž - prodavačky přicházely před šestou ráno, na to sobotní dopoledne do práce a musely nám odemknout zaplotovaný spodní prostor vykládací rampy sámošek, kam prodavačky celý předchozí pracovní týden ládovaly kartony i všecky papírové obaly. Až o něco později, co jsme se jako trojka osvědčili jako plně "důvěryhodní", tak jsme klíčky od spodku rampy dostali svoje vlastní a chodili jsme už v pět, sběrna otevírala v šest, což bylo na první fůru tak akorát.
Chodili jsme tam už v pátek odpoledne po škole, tak trochu záviděli ostatním spolužákům blbnutí s holkama, popíjení piva v odstavených vagónech na nádraží, lítání na pinckách, tehda ještě samozřejmě bez papírů. Čtyři esenbáci na MO věděli, že nejezdíme dělat bordel na hlavních silnicích, jako kluci s papírama a na velkých motorkách, ale že nám stačí jen boční uličky a jezedácké cesty-polňačky, tak nás asi z pohodlnosti nechávali být, občas zahrozili rukou, když náhodou jeli kolem. To by se dneska už stát nemohlo...
Neměli nás vlastně ani čím honit - měli jednoho starého Moskviče 408 a dvě staré, vytřískané kývačky J350, ve kterých slyšitelně mlátily pístní čepy na 100m daleko - tohle "vybavení měli na celé 5000 městečko.
Pod rampy jsme chodili v ten pátek už dopředu "napakovat", urovnat, nařezat i seskládat kartony do šikovných balíků, svázaných drátem, které jsme pak příští den ráno, už jen šikovně seskládali na dvoukolák. Čím šikovnější jsme byli, tím víc se toho vešlo a tím větší byl výdělek...
V sobotu to bylo proto, že místní Sběrné suroviny, byly bohužel otevřené jenom ve středu odpoledne (to bylo nešikovné) a v sobotu dopoledne.
Tímto způsobem, měsíc od měsíce zdokonalovaným, jsem už v začátkem prvního pololetí deváté třídy, měl víceméně vyděláno na vysněný, šedočerný Revox A77.
Prodejně-propagační leták téhle, pro běžné lidi "vizuálně nicmoc" poloprofi mašiny, spolu s letákem nějakého Akai GX, jsem si přitáhl z Tuzexu, současně s prvními džínami Levi Strauss a dvěma 15cm mgf pásky Basf, už celý rok předtím.
Ukazoval jsem letáky tátovi, vysvětloval mu, co všecko tyhle stroje oproti jiným obyčejným magneťákům umí (doma byl rodinný, licenční polský, ale ne špatný mono Grundig ZK140), jaký to má kvalty, parametry a že to má od švýcarského výrobce záruku buď dvacet let, anebo 100.000h provozu..tak táta tenkrát pochválil výběr toho A77 před načančaným Japoncem a řekl :
"Ty Leošu, jestli ten drahý magneťák chceš, tak si na něho ty šílené peníze vydělej a klidně si ho kup. Já aj mamka ti to přejem, když tě to tak baví. Ale na tyto věci s mamkou prostě peníze nemáme. Sestru máš už rok na vysoké a to stálo a stojí taky dost peněz. A my oba dva nejsme žádní fukcionáři, ale dělníci a dřeme občas na dvě směny, abysme dodělali na baráku, co je ještě potřeba.
Možeme ti přispět jenom neco málo, když ti bude trocha peněz chybět. Pomožu ti sehnat od známého pohromadě tolikých bonů, ale s ničím víc ti s mamkou nemožeme pomoct. Dokaď budeš mít sestru na výšce a budeme ještě něco dělat na baráku, tak to prostě nepůjde".
Takže úplně celý školní rok osmé třídy, jaro-léto-podzim-zima bylo fuk, včetně půlky prázdnin před devítkou, jsme s kamarády dřeli doslova jako magoři. Já sám během týdne jsem si přivydělával i jinak, opravoval jsem tátovým i mamčiným známým různé přístroje a každý rád něco klukovi přihodil, kór když to fungovalo líp, než předtím.
Tehdy jsme všeci (až na doktorské a řeznické synky) na všelijakých brigádách dřeli na podobné, splněné sny, pohříchu všecky tehdy pro občany ČSSR drahé jak sviňa.
Hodně děcek-vrstevníků, ale i starších, žádné takové sny nemělo. Buď se nějak spokojili s tím, co bylo, možná byli aj trochu líní, tak se nám občas aspoň posmívali, když nás potkali s kárkama, "No dívejte se pánové dobře! Lovíme my a sběrači tahají odpad"..
A z těchto děcek, našich tehdejších vrstevníků, následně a působením dalších vlivů vyrostli rodičové, kteří pak tímto "specifickým způsobem" vychovávali k témuž jednání i chování zase své děti, které tohle "dědictví" své výchovy praktikují dodnes a mnohem brutálněji, ostřeji, kdy to občas hraničí i s tou šikanou. K tomu všemu jim dneska vydatně pomáhá internet s jeho sociálními sítěmi, kdy je možné během několika desítek sekund a za pomoci pár momentek udělat z jiného člověka ubohou socku, jehož rodiče nakupují u vietcongu.
Nedobrá situace, naprosto vážně a myslím, že s rozevíráním sociálně/finančních nůžek bude ještě eskalovat, z čehož mám strach už kvůli svým vnukům a vnučkám.
Nechci jim podstrkovat nic zásadního a tak podrývat autoritu mých dětí - rodičů. Třebaže mám často nutkání, koupit jim jen tak, ale např. o třídu lepší věc, než jim koupili rodiče. A zač jistě ve škole schytávají od rozežraných děcek sodu a posměch. pokoušet se domluvit dopředu s rodiči se nesetkalo s úspěchem, tak jsem to odložil na později, až půjde o důležitější věci.
Vrátím se k těm brigádám:
První kámoš dřel na jakéhosi exota, čtyřkvalt/6k Simsona, co se prodával jen v NDR a kterého mu jeho táta nějak mohl přivézt.
Tady se tehdy žádné ze Simsonů neprodávaly, to až v půli osmdesátek dováželi známé, předražené S51 Enduro a "obyčejný" model S51 Elektronik. 4 koně, 4 kvalty, ale naprosto neporovnatelné s Pionýry 20,21, či Mustangem 23 v žádném ohledu.
Pincky byly místní zdechliny, se 30 roků starou technikou - oproti nim neskutečně pružné, kultivovaně běžící, čtyřkvaltové Simsony. Kór s odborně upravovaným zapalovaním i sáním (vyřazený omezovač otáček a vyměněn záměrně zúžený, sací mezikus mezi karburátorem a válcem). Prostě lítaly jako střely, běžně 70-80km/h, ty korektně upravené šly po rovině a jen s řidičem vytočit i na stovku.
Druhý kámoš dřel tuším na Mustanga, či cosi podobného - a já dřel vším možným, abych tím sběrem i jinou prací, vydělal těch tehdy šílených 28.800,-Kčs - na asi 6.500 bonů, co stál ten Revox.
Myslím, že v té době stálo hodně podobný peníze "auto" Trabant, ale nejsem si úplně jistý. A já to po té celoroční dřině, hodlal vrazit do cívkového magneťáku, co nicmoc nevypadal a vlastně ani neměl vlastní, interní výkonový zesilovače - měl jen vysoce kvalitní příposlech na sluchátka při záznamu.
Ten zesilovač jsem si mezitím, po večerech, po učení do školy udělal sám, vylepšenou variantu tehdejší módy, Transiwattu 40 Junior, s výkonem 2x50W. Poměrně jednoduchý i s úpravami, ale spolehlivě splňující požadavky HiFi, za což je třeba in memoriam děkovat Jiřímu Jandovi z HiFi Servisu ze Smeček, který mnoha svými optimistickými články "dostal HiFi mezi lidi" a mohl si ho postavit úplně každý, lacino a z materiálu, běžně sehnatelného. Velké, 85 litrů třípásmové bedny už byly doma hotové, už ze sedmé třídy.
S těmi tehdy "pomáhal" táta - nooo, pomáhal...Bedny jsem sice vymyslel (zdvojené osazení jedněch dobrých továrních), ale byl jsem tehdy teprve v sedmičce. Táta koupil všecky reproduktory, sám vyrobil skvělé skelety z 1" epoxidem a na perodrážku spojovaného, vyschlého modřínového masivu. Udělal i povrchovku, krásnější než na továrních. Já jenom splácal výhybky a z 3mm hliníkového plechu pečlivě vypiloval okrasná mezikruží na zakrytí uší a šroubů reproduktorů. Bedny i ten zesilovač, dodnes funkční ještě mám, Revoxe už ne.
Bony byly už slíbený v tomto množství za 4,40 od tátova kamaráda, jenž měl bráchu na velvyslanectví či kde a mohl se k neomezenému přísunu bonů nějak dostat. Jeden ze snů, co jsem si fest odedřel, byl splněn..

Chtěl jsem tímhle elaborátem nastínit (nenutím nikoho to číst, klidně scrollujte, ale jestli jste dočetli až sem, tak poprosím o slovní hodnocení) co si dnešní mladí myslí o tom idiotském sdílení.

A taky nastínit situaci, kdy za našeho mládí, někdo z nás chtěl něco hodně nadstandardního. V naprosté většině si na to musel vydělat, vážil si té věci pak neskutečně a půjčil by ji nad jen nejlepšímu kamarádovi, který by se k takové věci choval opatrně a s úctou - už proto, že to byl nějaký Japonec, Němec, Švýcar či Američan.

Tohle všechno dnes odpadá, protože dnešní mladí vše dostanou, rodiče jim naprosto všecko koupí (jaké mají výdělky???) a oni si toho pak vůbec neváží, ať jde o cokoliv. To je špatně.
Ty slečny, co chodí jezdit na koníkách a pak brigádničí ve stájích i jinde, to nebudou mít oproti frikulínům jednoduché. Frikulíni se jim budou vysmívat, ale jen do té doby, dokud zdeformovaně uvažující rodiče frikulínů nepřijdou o práci.
To pak budou šoky - a ve výhodě budou ty dívčiny, co umějí máknout a nevadí jim čtverky vidle s hnojem.
Frikulíni budou v řiti, protože influencerem, youtuberem, či jinou reklamní figurkou, holt nemůžou být všichni.
Čím by se tihle lidi živili, kdyby žili v době před-internetové, anebo po jeho kolapsu?
Kdo bude tvořit ty skutečné hodnoty, když frikulíni žádné, sebemenší hodnoty netvoří ??? Vymyslel by takový frikulín, jak dostat vodu ze studně bez elektriky, když se nemůže podívat na internety?
Vymysleli by frikulíni například to, jak s min. ztrátami rozvést tu trochu elektriky, co vytvoří MVE na potoku dědiny? Dovedli by vymyslet, aby každý připojený měl limit, který by prostě nešlo překročit, aby zbylo pár desítek wattů na svícení pro všecky?
Ten můj názor je teď nepopulární, ale tihle lidé, mají-li vůbec nějaké použitelné vzdělání (na které 4-5 let nesrali), jsou naprosto k ničemu.
A souhlasím, mohou za to jejich rodiče, sami už zdegenerovaní konzumem, vychcaní jako díry do sněhu s tím, že jejich ratolest se s gymplem a sociálními studii ve státní správě uživí vždycky. Oops, státní správa zkolabovala a je naprosto paralyzovaná - co budem dělat ???
A co myslíte - koho se ti, kterých se paralýza státní správy bude týkat nejvíc, přijdou zeptat, co teda dělat?
Zdegenerovaných sociálních inženýrů, co na to mají papíry - anebo lidí, kteří mají velký všeobecný rozhled a něco umějí?
Protože jestli někdo stát vyvede z toho nastalého chaosu, tak to budou lidi ± Targusova ročníku, naturelu i schopností.
Omlouvám se za tu délku, nemusíte to číst, stačí to odscrolovat, jako to sám dělám u blábolů Josepha Hydro Chlora.

Průměrný počet slepic: 4.9 (25 hlasů)

Leoši,
se sdílením se to má jako se zeleným údělem. Lidé dole vědí, o jakou ptákovinu jde, ale prosazuje se to politicky shora. Stejné je to i se sdílením bydlení. Třeba v Itálii v době velkého přílivu migrantů tak majitelé penzionů a hotýlků sdíleli pokoje s imigranty vylovenými u libyjských břehů. Nikdo se jich neptal, a když bránili vlastním tělem, odstrčila je policie.
Sny o vlastním autě vezmou za své v okamžiku, kdy stojí 1,5 milionu a půlku z ceny tvoří baterky, které vydrží asi 5-6 let provozu. Vlastní auto, bydlení, cokoliv mít mohou, ale musí na to vydělat. Když si vydělají prachy, mohou mít i vlastní ostrov. Proto se tak všichni ženou za penězi, symbolem úspěchu. A pro některé ženy znakem kvalitních genů.

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

"...Dobrý rodič prostě v patnácti dítě pěkně hodí do vody a řekne mu: "plav". ..."

To je brzo. Možná kdysi (taky jsem vypadl z domu cca v 17, ALE !!), v tkzv. policejním státě totiž byl sice policejní opruz, ale nebyla tam taková zločinnost ....
Já takovému jednomu snažil se pomoci, takovému, kterého vyhodili rodiče (matka s šamstrem - toho později zavraždili) na ulici, prakticky v dětství. Různě, naposledy jsem mu dal peníze na cestu a aklimatizaci na Novém Zelandu. Už je to dost dávno, od té doby jsme neměl žádný kontakt.
Nedávno jsme se dozvěděl, že se pokusil o sebevraždu. Už ale nemám sílu na to mu pomáhat, ať mě Hospodin vyvaleného národa ztrestá...
Děti potřebují rodiče aspoň do 19, ne každý si poradí sám. U holek to možná je ještě horší, nedávno se připomenula jedna, už je to taky dávno. Taky ji vyrazili z domu " rodiče" , alkoholici. Dělala prostitutku, ale teď už je na to zřejmě hodně stará...snad si nahrabala, ale nevypadala na to.

Maloměšťácké poloburžuazní problémy typu " nemám na svého koně, abych se mohl(a) na něm projíždět - a tak si musím vydělat na půjčeného" mě rozesmívají. I ty kecy kolem.

Průměrný počet slepic: 3.6 (32 hlasů)