Srdečně jsem se zasmál nad článkem Seznam zpráv, kde rozebírali, kdo vlastně řídí iniciativu My zemědělci. Oni ti šmejdi udělali zemědělskou demonstraci s osmi sty traktory, vysypali před Strakovku fůru hnoje, mají webové stránky, docela sledovaný fejsbůk, teď vypustili virální video o tom, za co bojují a proč bojují. Opatřili ho anglickými i polskými titulky, takže se teď šíří dokonce i za hranicemi… a považte, intervjuci se sice snažili, jak jen to šlo, ale nenašli nikoho, kdo by tomu velel.
A tak si alespoň vzpomněli na Jandejska a na mě. Milá mééédia, děkujeme za reklamu.
V jejich liberálně mediálním světě totiž všechno někdo řídí. Jejich habitat se skládá z moci, zájmů a peněz. V jejich světě je na konci řetězce vždycky nějaký Kellner nebo Bakala, který „si všechny koupí.“ V jejich světě každý za někoho kope, každý je někomu zavázaný, každý od někoho bere úplatky a na jiné sbírá kompro. V jejich světě za vším stojí nějaký putinův agent a penězovod přímo ke Gazpromu, který to všechno platí.
Majnstrýmoví novináři to vědí nejlépe. Tohle všechno na ně totiž dokonale sedí.
Pracují pro někoho bohatého, živí se špiněním toho, co se jejich šéfovi nelíbí a hýkáním blahem nad tím, co se šéfovi líbí. Říkají věci, které musejí říkat, aby nepřišli o práci, až jim nakonec začnou sami věřit a realitu popírají nadávkami, protože argumenty jim došly už před několika roky. Nahlašují závadný obsah na sítích, protože zpravidla obsahuje lepší myšlenky, než jakých jsou sami schopni.
A samozřejmě jsou pevně vestavěni do soukolí vertikály moci. Na někoho mohou mňoukat, viď Marku Wollnere? … a k někomu se musejí lísat, Viď Ondřeji Vetchý? Někoho mohou šikanovat, viď Noro Fridrichová? No a někomu musejí lízat čižmy… viď Anno (mercedes) Benz? Všichni mají hypotéky, stárnou jim vaječníky (jak jsme se dozvěděli na Českých lvech), všichni potřebují peníze a všichni vědí, že je dostanou jen tehdy, když budou mít ten jediný správný názor, protože jinak by se museli živit skutečnou prací.
Teď jsou hotoví z toho, že existuje i něco jiného, co jejich principy popírá.
Samozřejmě, první stopovali cestu peněz a cestu úředních lejster. Ale ouha, nic nenašli. Žádné obálky, žádní kapříci, žádné IČO, žádná podezřelá firma, kterou má kšefty v Moskvě. Žádné pracovní smlouvy s nějakým oligarchou, žádné Porsche ani krokodýlí boty. Nic použitelného. Jen lidi, kteří už dva roky upozorňují, že je tato vláda průser všech průserů a jejich dezinformace se nejen nekontrolovaně šíří, ale ještě se stávají nekontrolovatelně pravdou.
Média překvapuje, že svět může fungovat jinak. Prostě na bázi rovnocenné spolupráce, kdy každý dělá, co umí. Kdy mají lidé společný cíl, ale nemají společného fírera, protože ho prostě nepotřebují. Ano, My zemědělci je společenství jednotlivců, kteří se v nějakém okamžiku dějin už nemohli dívat na to, jak to tady jde zu grunde a začali s tím něco dělat. Každý podle svého rozumu, každý podle své zkušenosti i svého oboru.
Dlouho to byla jen iniciativa jednotlivců, mnohdy naivní, neznalá toho, „jak to tam v Praze chodí.“ Dlouho to bylo režimním intervjukům k smíchu, dlouho se v přesile vrhali na takřka bezmocné oponenty a řádně je osračkovali, onálepkovali a dehonestovali. Jenže… někteří to nevzdali. Možná udělali krok zpět, možná potřebovali čas, aby se otřepali, ale pak se zabejčili a řádně poučeni, pokračovali.
A pak se začali potkávat, seznamovat, udělali si o sobě navzájem obrázek, pocítili k sobě sympatie i antipatie a protože je vláda stále více žene do houfu, začali se organizovat i bez Velkého šéfa, bez velkých peněz i bez velkého lobbyingu. Musíte být totiž řádně vymaštění, abyste neviděli, do jakého průšvihu se ten náš slavný Západ dostal.
A najednou se tady děje něco, na co nejsou mocní připraveni. Najednou není nikdo, koho by se dalo označkovat a profesně zničit. Najednou není žádné číslo účtu, které by se dalo zrušit, žádné IČO, které by se mohlo smazat, žádné peníze, které by bylo možné zabavit. Není nikdo, komu by se dala přišít kolektivní odpovědnost. Nikdo, kdo má exekuce, dluhy nebo podmínku.
Není žádná hlava, která by se dala useknout, aby se to celé zhroutilo.
A to je štve. Strašně jim to leží v žaludku. Připomíná to totiž demokracii. Ne tu liberální, kde vládnou korporace a úředníci. Ne tu Rakušanovu, kde se pravda brání cenzurou. Ne tu Fialovu, která zradila všechny předvolební sliby. Připomíná to demokracii bez přívlastků, kdy každý pomáhá jak umí a koná na svou vlastní odpovědnost. Lidé se totiž mohou spojit i z jiných důvodů, než kvůli mamonu a nemusejí mít v čele Napoleona a za oponou Bakalu. Mohou přemýšlet vlastní hlavou i bez grýndýlových pouček. A dokonce mohou mít tak silný hlas, že je slyší celá republika.
Kdo jde za pravdou, ten k tomu nepotřebuje šéfa!
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky.
- Log in to post comments
Komentáře
chudák Lipánek
pojede na dovolenou na Krym akorát v kleci
Myslím Bobe že
mu chystají místečko v nějakém útulném gulagu na Sibiři.
aspoň by
se naučil makat
Vážení,
je úžasné, že zemědělci jsou schopni protestovat a připravili za pár dnů další akci bez vedení, spontánně. Je skvělé, že média ani nikdo jiný nenachází nikoho, kdo by velel. Ale pozor! Když „nepřítele“ nenajdou, obvykle si nějakého vymyslí. Nevím, zda se to stane, ale pokud ano, většina naštvaných lidí to včas prokoukne. Ostatní, co koukají na ČT a neznají alternativu, budou po nějakou dobu věřit. Ale to všechno může být druhořadé v případě, že zemědělce i ostatní podpoří dostatečně silný dav a leader. Jak jinak chce být dav protestujících úspěšný? Hnůj je hnůj, ale hnůj není leader. Chce to hledat a chce to hledat rychle. Přihořívá. Nejbližší příležitost pro všechny může pravděpodobně přijít 23. 3. 2024 na Václaváku (možná). Bez traktorů, bez hnoje, bez omezování dopravy, bez rukojmí. Přesvědčivý je počet účastníků. Pokud jich bude plný Václavák až dolů, to může mít váhu.
Stále chybí politická strana, schopná vytvořit dostatečně velkou společenskou skupinu shodující se s názorem nespokojených. Pracovití zemědělci chtějí odstranit zelený úděl, který je poškozuje, nedůvěřují vládě a dávají to čím dál více na vědomí. Nevím, kdo se do Prahy chystá? Někteří si jistě udělají čas. Někteří tam promluví. Důležití budou ti co sedí v parlamentu, pokud přijdou.
Host - 23. 3.
NEHRAJME SI SE SIRKAMI, KDYŽ SEDÍME NA SUDĚ PLNÉM STRĚLNÉHO PRACHU!
Jistě všichni cítíte, že v posledních dnech a týdnech dochází k výraznému nárůstu napětí mezi členskými státy NATO a Ruskou federací. Vše odpálil Emmanuel Macron, jenž svolal Pařížskou schůzku, aby si otestoval, které členské státy poblíž ruských hranic jsou natolik slepě servilní, že jsou ochotny riskovat otevřený konflikt s Ruskem vysláním svých vojáků do oblasti válečného konfliktu. Poté, co zjistil, že Holandsko, Litva a Estonsko jsou ochotny se na tuto sebedestruktivní misi okamžitě vydat, přičemž tuto možnost nevyloučili ani Fiala s Tuskem, rozjel se do Prahy aktivovat generála Pavla, jenž nám všem sdělil, že si tuto variantu máme ponechat otevřenou.
Od tohoto okamžiku se staly dvě zásadní věci.
1) Na sociálních sítích se objevila nahrávka rozhovoru vysokých důstojníků německého Bundeswehru, kterak diskutují útok na území Ruska raketami Taurus, jejichž dolet dosahuje až 500 km. Obsahem jejich konverzace je plán na odpálení raket tohoto typu z Ukrajiny, avšak s tím, že tento útok by byl přímo řízen německým vojenským velením z Berlína. Německo potvrdilo pravost této nahrávky, avšak zároveň ústy ministra obrany Borise Pistoriuse sdělilo, že „ač němečtí úředníci diskutovali možnost použití raket Taurus na Ukrajině, tak to rozhodně neznamená, že by jejich nasazení dostalo zelenou.“ Samozřejmě německá oficiální místa neopomněla uvést, že se jedná o „ruskou hybridní dezinformační kampaň s cílem rozvrátit jednotu Evropy.“
Může mi prosím někdo vysvětlit, jak lze dezinformovat tím, že někdo zveřejní evidentně pravou nahrávku nějakého rozhovoru? To už je fakt špatné i jako vtip.
Pověstnou třešničku na dort celému tomuto incidentu nasadil německý kancléř Olaf Scholz, když oznámil světu, že „to, čeho dosahují Britové a Francouzi, pokud jde o kontrolu cílů a doprovodnou kontrolu cílů, není v Německu možné.“ Tedy v podstatě propálil to, že Angličané (rakety Storm Shadow) a Francouzi již tímto způsobem na Ukrajině operují.
2) Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski pak následně k udivení všech veřejně sdělil, že vojenské jednotky některých členských států NATO na Ukrajině už dávno operují a poděkoval zemím, které toto riziko podstupují.
Z této rekapitulace mi vycházejí pouze dvě možnosti – buď jsou němečtí a polští politici nesvéprávné osoby, které si neuvědomují, jak dalekosáhlé dopady mohou jejich slova způsobit (což nemohu vyloučit), nebo (a to považuji za výrazně pravděpodobnější) se jedná o zcela řízenou strategii, jak vyprovokovat Rusko k nějakému odvetnému kroku, jež by se následně posloužil jako záminka pro plné zapojení členských států NATO do války na Ukrajině.
Základním předpokladem pro vznik jakékoliv války v historii nebyla žádná konkrétní událost (zastřelení Franze Ferdinanda, Gliwice, Tonkinský záliv, 9/11 atd.), nýbrž touha velmocí a finančních skupin, jež je ovládají, přeuspořádat aktuální geopolitické rozdělení světa či určité oblasti a získat ještě více moci a peněz. Tento stav nastává povětšinou s určitým časovým odstupem od války minulé, neboť propagandou zmanipulovaní občané již nemají osobní ani zprostředkovanou (přes své rodiče) zkušenost s hrůzami a utrpením, jež každá válka přináší, a tak nadšeně hýkají při zaslechnutí jakékoliv “hrdinské” rétoriky o tom, jak je třeba pozvednout zbraň ve jménu nějakých vyšších hodnot povětšinou od lidí, kteří v životě žádnou v ruce nedrželi a kteří by při prvním výbuchu šrapnelu za jejich zády vzali nohy na ramena a pelášili zbaběle pryč.
Bohužel jsem přesvědčen, že se právě v takové historické situaci nacházíme. Zejména mladé generaci (čest výjimkám) létají hromy a blesky z prstů na jejich klávesnicích, tabletech a displejích mobilních telefonů, přičemž nadšeně aplaudují infantilně prostoduchým proválečným výkřikům Jany Černochové, Dany Drábové, Víta Rakušana a podobných orálních herojů.
Mediální mašinerie chrlí válečnou propagandu ostošest a finanční kruhy, které si platí jak tato média, tak i ony zaprodané politiky si mnou ruce, jak jim jejich plán dokonale vychází.
Hrozba vzniku konfliktu s naprosto nedozírnými následky je bohužel blíže než si myslíme. Protože mocní tohoto světa si takový konflikt evidentně přejí.
K tomu, aby svoji strategii dotáhli do destruktivního konce, stačí jediné - aby mlčící většina zůstala mlčet. A jako obvykle se probudila, až bude příliš pozdě.
Proto apeluji na každého z vás - povstaňte, dokud je čas, pozvedněte svůj hlas a dejte jasně najevo, že válku za žádnou cenu nechcete. Že jste připraveni vybojovat si mír.
To je totiž, dámy a pánové, ta největší odvaha. Osobní odhodlanost každého z nás vystoupit ze své komfortní zóny a nahlas říct “ne, tentokrát nás do války nevtáhnete!”
23.3.2024 k tomu budeme mít všichni příležitost. Postavit se v srdci naší vlasti za sebe, za svou rodinu a za mír.
Já tam určitě budu. Přes všechny pomluvy, výhrůžky a umisťování na ukrajinské seznamy smrti. Nemají, jak mě zastrašit.
A co vy? Přijdete taky? (FB J. Rajchla)
Májo souhlasím,
hra se sirkou na sudu střelného prachu představuje nebezpečí. Škrtnete a stanou se se věci, co nejdou zastavit.
Jsem rodilý pražák. Opravdu plný Václavák jsem v životě zažil pouze jedenkrát. Stalo se to to v noci 28. 3. 1969. Václavák i okolní ulice naplnil vítězný Holíkův gól. Nikdo nic neorganizoval, byl večer, potom noc, byla to chvíle, kdy všichni pražáci najednou zvedli zadek od televize a šli tam. Byl to spontánní, jedinečné, přišla celá Praha. Všichni v tu chvíli se rozhodli stejně. Tehdy neexistovaly sociální sítě, ani mobily. Přesto se to stalo. Holík se trefil, dal ten správný gól.
Rok 1969 byl bouřlivý. Lidé byli nespokojení. Věci se tehdy také děly živleně. Chyběl tehdy také Leader s velkým L! V polovině srpna nové vedení KSČ už otevřeně demonstrovalo svou moc: přesunulo k Praze ozbrojené síly, do pohotovosti uvedlo bezpečnostní aparát a zorganizovalo demonstrativní polní cvičení Lidových milicí. Armáda vyčlenila na dvacet tisíc vojáků, 310 tanků a přes 200 obrněných vozidel. Připraveny byly i speciální oddíly Pohraniční a Vnitřní stráže, Bezpečnosti a Lidových milicí. ( O vlezdoprdelisty nebyla ani tehdy nouze.) Dál to jistě všichni znáte…
Ani plný Václavák nefunguje, pokud chybí Leader.
Tehdy, tak i dnes se daří včas umlčet každého kdo má předpoklady být Leader. Funguje to spolehlivě. Nad pravdou vítězí lež. My pražáci jsme se od té doby v takovém počtu na Václaváku již neshromáždili.
Pan Applebaum táhne do války
Polský ministr obrany Sikorsky a prominentní neokonzervativní hlas amerického měsíčníku "Atlantic Monthly" tvoří mocenskou dvojici
David P. Goldman, 12. března 2024, Asiatimes
Polský ministr zahraničí Radoslaw "Radek" Sikorsky minulý týden vyvolal pozdvižení, když na Twitteru napsal: "Přítomnost sil NATO na Ukrajině není nemyslitelná. Oceňuji iniciativu prezidenta Emmanuela Macrona, protože jde o to, aby se Putin bál, ne abychom se my báli Putina."
Sikorski také přezdívaný "pan Applebaum", manžel spisovatelky Anne Applebaumové a neokonzervativní publicistky z časopisu Atlantic.
Sikorski dodal, že "vojáci NATO už na Ukrajině jsou", ale nechtěl prozradit, které země je vyslaly - "na rozdíl od některých politiků". To bylo rýpnutí do německého kancléře Olafa Scholze, který odmítá nasazení vojáků NATO na Ukrajině jako možnou rozbušku pro širší evropskou válku s Ruskem.
Vysocí důstojníci německého letectva počátkem tohoto měsíce diskutovali o vyslání německých raketových techniků na Ukrajinu, aby obsluhovali řízenou střelu dlouhého doletu Taurus - zbraň, kterou kancléř Scholz důrazně odmítl dodat Ukrajině, ať už přímo, nebo prostřednictvím prodeje třetí straně. Záznam této diskuse zveřejnila ruská média a ověřilo jej německé ministerstvo obrany.
Mezitím polský ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz vyloučil nasazení polských vojáků na Ukrajině. Polsko popřelo jakékoli spojení s polským dobrovolnickým sborem, který tvoří polští žoldnéři bojující za Ukrajinu proti Rusku.
Sikorsky vyniká mezi evropskými jestřáby ideologickým ostřím, které odpovídá situace v Polsku.
Applebaumová vydala v roce 2020 knihu "Soumrak demokracie: Svádějící vábení autoritářství". Je to spíše esej, které píše do Atlanticu, jenom nafouknutá do knihy díky velkým písmenům a širokým okrajům. Applebaumová zde odsoudila jako "autoritářské osobnosti" každého politika, který zpochybňuje nevyhnutelný vývoj demokracie a vzalo to šmahem "starou maďarskou pravici, španělskou pravici, francouzskou pravici, italskou pravici a s určitými rozdíly také britskou a americkou pravici". Její představa, že každý kdo se ji nelíbí je Hitler, v sobě spojuje utopismus konce dějin s populistickou psychologii.
V jejím slovníku je "neliberál" (tedy každý, kdo není liberál) totéž co "autoritář". Je běžné používat termín "autoritář" pro označení Hitlera nebo Stalina. Applebaumová jej používá pro označení politických oponentů svého manžela nebo konzervativních vůdců, jako je maďarský Viktor Orbán, který byl v roce 2022 znovu zvolen dvoutřetinovou většinou hlasů.
Zde je jeden z nejperverznějších výlevů Applebaumové:
Neexistuje žádný přirozený liberální světový řád a neexistují žádná pravidla, pokud by je nikdo vymáhal.
Pokud se demokracie nebudou bránit společně, síly autokracie je zničí. Záměrně používám slovo síly v množném čísle.
Mnozí američtí politici by se pochopitelně raději soustředili na dlouhodobé soupeření s Čínou. Ale dokud Rusku vládne Putin, pak je Rusko ve válce i s námi. Stejně jako Bělorusko, Severní Korea, Venezuela, Írán, Nikaragua, Maďarsko a potenciálně mnoho dalších zemí.
My s nimi nemusíme chtít soupeřit, a dokonce nám na nich ani příliš nezáleží. Ale jim záleží na nás. Chápou, že jazyk demokracie, boje proti korupci a spravedlnosti je pro jejich formu autokratické moci nebezpečný - a vědí, že tento jazyk pochází z demokratického světa, z našeho světa.
Taková je logika neokonzervativního mocenského páru, který propojuje známý americký atlantický měsíčník a polské ministerstvo zahraničí: Všichni, kdo se nám nelíbí, jsou s námi "ve válce", i kdyby to mělo znamenat rozšíření rusko-ukrajinského konfliktu na evropskou válku.
Co to ta baba pindá...?
"My s nimi nemusíme chtít soupeřit, a dokonce nám na nich ani příliš nezáleží. Ale jim záleží na nás."
Kdo tady s kým soupeří a komu na kom/čem záleží/nezáleží vidíme, pokud nejsme slepí a nemáme nic s ušima. Je to přesně naopak, paní "Goebbelsová"...
Oni dva se hledali až se našli
Myslím, že to byl právě Sikorski, v té době poslanec Europarlamentu, kdo napsal tweet "Thank you America". Shodou okolnosti právě ve chvíli, kdy byl odpálen Nord Stream a dokonce nějak podezřele rychle, jak kdyby se to dozvěděl pomoci telepatie.
Dle chásky zasazující se za…
Dle chásky zasazující se za cizí zájmy, maskující se názvem "Vláda ČR" je v pořádku šetřit na vlastních důchodcích a vyplácet stále víc církvím.
Pro církve je inflace požehnáním, získají 7 miliard navíc. Vláda zasáhnout nehodlá
Komu slouží? Kristu nebo Mamonu?
Úloha osobnosti v dějinách…
No, nevím, zda platí “Kdo jde za pravdou, ten k tomu nepotřebuje šéfa!” Historie nás učí opaku. Každá vzpoura proti režimu si svého vůdce vytvořila. Žižka, Napoleon, Kubata, Kozina,… Myslím, že to jinak nejde. Bez vůdce je každý boj prohraný. Jen, aby se dostavil včas a byl dostatečně odhodlaný a rozhodný!
Úloha národa v dějinách...
Zdá se, že Vidlák konečně pochopil - na jednom domácím příkladu - jak to funguje ve Švýcarsku:
Suverén - silný národ - nepotřebuje mít v čele státu jednoho vůdce, ale kolektivní, všeobecně oblíbenou 7-člennou radu, složenou ze zástupců 4 nejsilnějších stran.
Reprezentační prezident současně organizuje činnost vlády, a to po dobu vždy jen jednoho roku!
Pomáhá mu přitom nestranický spolkový kancléř, který není členem vlády a je volený jednou za 4 roky parlamentem.
Dík za knížecí rady
Příklad složení v současnosti:
4 nejsilnější strany - ANO, ODS, Piráti, SPD
7 členná rada - Babiš, Havlíček, Schillerová, Fiala, Stanjura, Bartoš, Okamura (podle procent preferencí)
Prezident - PePa 107
Spolkový kancléř - inventář Marek Benda (108-čka si poradí - alternativa je mobilní Markéta)
Tak to mne po.. podrž! Ne vše co funguje jinde může fungovat tady v ČR.
Díky Jardo, ve Švýcarsku se ctí nepsaná pravidla
Jedním z nich je, že členem vlády nesmí být předseda strany a spolkový kancléř musí být bezpartajní. Každého člena vlády musí nejprve nominovat a na veřejnosti představit jeho strana a poté schválit na společném zasedání obě komory parlamentu. Kandidát musí být osvědčený v parlamentu a kantonální exekutivě.
Druhým je zásada týmového jednání vlády, přičemž odhlasované rozhodnutí musí akceptovat a podporovat i příslušný ministr, jehož strana prosazovala opak.
Prezidentem je člen vlády, a to pouze na dobu jednoho roku, přičemž v předchozím roce se zaučoval v roli zástupce prezidenta.
ani jsi mu to nemusel poradit
🤕
Vidláku, jednou ale budete muset
nějaký vedení mít. Dřív nebo později. Nedá se do nekonečna spolejhat na to, že se všichni shodnete. Ted ano, protože jste všichni ve stejných sračkách. Ale co až se vás budou snažit rozdělit. Jednej skupině dají trochu víc, aby rozmělnili jednotu, pak zase jinej přidaj. A pak z vašeho odporu nezbyde nic. Divide et impera.
Proto je třeba si zvolit vedení. Ale kurva opatrně, aby vám tam nenasadili stávkokaze. A to vedení bude muset hlavně udržet jednotu.
Kdo to řídí? Jak to řídí?
Možná vylekám některé sledující slovem, které zpravidla spolu s "kurvou" používám sice běžně, ale výhradně v soukromí, ne ve veřejné komunikaci. Nejde mi o zemědělské protesty, jde mi tentokrát jen o přední politiky na "protivné straně" naší politické parlamentní i mimo parlamentní scény a jejich příznivce.
Vyjadřuji se tedy zdánlivě mimo Vidlákův úvodní článek. Ono to je však s těmi zemědělci minimálně srovnatelné. Jinak by v neskutečně krátké době neproběhly se zdánlivě rozdílnými zástupci zemědělců, hned 3x, z toho naposledy s využitím hezké hromádky hnoje před zahnojeným úřadem. Kde to skutečně smrdí, už dnes ví víc lidí, než před první zemědělskou demonstrací.
Zkurveně, svinsky jedna velká polovina politické scény a jejích příznivců, ale i mnozí z nás svou nesmiřitelnou komunikací a uvažováním dokonce mezi sebou.
To co se našim protivníkům podařilo, je myšlenkový rozvrat společnosti kouzelnickými hůlkami používanými v hledání ideální demokratické reprezentace v průběhu celých 34 let. Kolik je to jen generací občanů, kteří nově vstupovali do kouzla volebního práva, kteří byli postupně ovlivňováni "novými možnostmi", aby, když už není kam sáhnout a slovo - řemeslo politik se stalo neobyčejně sprostým (a zároveň neskutečně výnosným a ve vyšších polohách celoživotním zajištěním, bez ohledu na možný výpadek z veřejné politiky. I v nejhorším případě soudního verdiktu a následné "báně", bývají ti lidé slušně hmotně zajištění), a mantře "západní demokracie bez omezení" mnozí věří do sebezničení!
Proč my někteří ve vzájemné komunikaci i zde v kydech, ale také v širší mimo parlamentní scéně na sebe někteří nepříčetně štěkáme? Proč ta alternativa zůstává roztříštěná?
Všimněte si. Kdo je pamětník, i když si nabíhá nejrůznějšími osobními zkušenostmi, nebo aktuálně většinovou "argumentací", že "komunisté" tu byli 41 let (nesmysl, ale argumentuje se) a jsou nepřijatelní ať se děje co se děje "na věčné časy a nikdy jinak".
Ale tím to neskončilo, každé volby se řeší politici, nikoliv perspektiva odpovídající společnosti s výhledem aspoň na těch nepřijatelných 41 let.
Příznivci Klauze - obhajoba privatizace, kritici Klauze kritika privatizace, kritici-spolupracovníci, kteří se chtěli prosadit přes autoritu Klauze; atd... doplňte si přízeň nebo nepřízeň po svém a to i v dalších naznačených příkladech. .
Příznivci Zemana - zdánlivý protivník Klauze bez ohledu, že se na změnách podílel, kritici Zemana obhájci jakékoliv pravicovější, než Zemanovy politiky, přijetí v době Zemana do NATO, kritici Zemana v jeho vlastní straně.
Příznivci Paroubka - úspěch ČSSD po předchozích problémech, kritici autority Paroubka ve vlastní straně, kritici zprava
Když půjdu na Havla, Topolánka, Luxe, a celou škálu těch lidí, včetně komunistů dlouhodobě v parlamentu, najdeme VĚRNÉ voliče každé z těch reprezentací, které se praly a perou o místo na slunci.
V současných podmínkách se rozdělili na dvě nesmiřitelné skupiny, při čemž ta jedna polovina VOLENÝCH hraje o přežití naprosto zoufale a proti části svých příznivců (voličů), z nichž část nedohlédne konců a jsou věrní do sebezničení. Část voličů dohlédne, ale ví, že si "své" musí obhájit za každou cenu. Nenávist obou skupin těchto voličů se jeví až nepříčetně.
Druhá skupina - relativně opoziční scéna je na tom hůř. Vymezuje se proti první polovině, ale ve své věrnosti také proti "mnoha společenským směrům zakotveným v paměti jako "vrozené nepřátelství". Mnohým se zdá, že STAČILO! nasává nenáviděná KSČM, a je to pro ně zatím nepřijatelné. Já tvrdím, že se jedná o společenství, které může vidět realitu v budování "nového" společenství, ale stále ještě pouze "MŮŽE".
Záleží na nich, jak uspějí ve volbách, jak budou schopni oslovit nerozhodnuté, či dokonce zatím jasně se vymezující proti KSČM v tom spojenectví, následně jaký nabídnou SPOLEČNÝ program bez ohledu na hrozných 41 let, ovšem s jejich využitím v oblastech, kde společensky ten vývoj příznivý byl. To teprve může oslovit širší "množinu občanů" v posledních 34 letech ovlivňovaných, že to jinak, než "nově fialově nepůjde". Už to nemusí být STAČILO. Proč ne, ale včetně současného STAČILO musí hledat a urychleně najít společné řešení.
A tak bychom mohli pokračovat
od jednoho státu KoZa k druhému a najdeme tam jako přes kopírák stejný politický systém. Na celém světě je už asi jen pět socialistických států a ve všech vládne politická stabilita v řádu desítek let a trvalý, i když nevýrazný, ekonomický růst. Uvědomíme-li si těžkosti a překážky, se kterými se musí tyto státy, národy a jejich vlády potýkat, že proti nim stojí se svojí ekonomickou, vojenskou a propagandistickou silou zbytek světa včetně vlastní páté kolony, že nemůžou svobodně obchodovat, je obdivuhodné, že se ještě drží. Nevím jak se v těch zemích žije, možná tak jak nám naše média říkají, možná že hůř, ale možná že lépe.
V těchto zemích je u moci jedna strana, v čele se sice pomalu, ale přesto, střídají "vůdcové" vzešlí stále ze stejné strany. Mají tam svůj pluralitní politický systém asi ne nepodobný kdysi naší Národní frontě, místo buržoazní demokracie a liberalismu mají diktaturu proletariátu a marxismus, mají tam i volby, převažuje společenské vlastnictví výrobních prostředků, tedy socialistický výrobní způsob.
Žil jsem 40. let v podobném systému, ve městě s textilním a strojírenským průmyslem, nádražím, MHD, nemocnicí, poliklinikou, divadlem, kinem, panelákovými sídlišti i starými čtvrtěmi, desítkami hospod, restaurací, barů, kaváren a hotelů, školami, školkami, jeslemi, průmyslovkou, gymnáziem, odbornými učilišti, obchody všeho druhu, fotbalovým, atletickým, zimním i plaveckým stadionem, tenisovými kurty, tělocvičnami... bylo tam vše, co jsme k životu potřebovali. Zvládli jsme to i bez heren, kasín, bordelů a bezdomovců. Ani náhodou to nebyla doba temna, bídy a nesvobody. Pro mě a pokud vím i několik desítek osobních přátel a známých určitě ne. Jestli tak žije většina občanů Čínské lidové republiky, Vietnamské socialistické republiky, Korejské lidově demokratické republiky, Kubánské republiky a Běloruské republiky (asi jsem na některou další zemi zapomněl), pak jim blahopřeji!
Oline, nechci se tvářit nostalgicky, ale
zejména ten poslední odstavec si možná neuvědomuje neskutečné množství lidí snad ze všech měst a městeček, kde fungovaly místní fabriky, jedna, nebo víc, jako jistoty zaměstnání bydlení a kulturního života ve městě a nejbližším okolí.
Pamětníci a skutečně objektivní lidé s rozumem v tom, co nosí na krku, si připomenou v čem všem byl významný místní průmysl, ať už byl doprovodný potravinářský, textilní, rukavičkářský, strojírenský. Já mohu připomenout například Rukavičkářské závody Dobříš, město nedaleko od Příbrami, kde po výjimečném závodě, v Evropě bezkonkurenčním, který měl vlastní vývoj umělých kůží a vyvážel zboží do všech koutů světa a buď sám, nebo s dalšími místními podniky vybudoval městskou infrastrukturu, ze které město žije do současnosti. Stejně by pamětníci mohli připomenout například Liberec, Turnov, Trutnov, Náchod, Ústí nad Orlicí, Českou Třebovou...snad nemusím pokračovat.
Když se vrátím ke svému předchozímu článku, na který Olin navazuje, pokud jsem připomněl STAČILO! a v tom postavení KSČM, rád bych viděl, když by ve svých programech současné strany nejen ve STAČILO, nebo další, které by programově chtěly, nebo mohly hledat propojení, a právě zkušenost oblastí, tak jak jsem to připomněl, v souvislosti s konkrétním městem/městy a Olin se svým, by mohly hledat některý z programových přístupů.
Pane Vladimíre Hejnici,
minimálně od 18. století platilo, že na "fabrikách" (a strategických přístavech a křižovatkách obchodních cest) vše stálo a padalo. V takovém řekněme 15tisícovém městě pracovalo třeba i 8 tisíc lidí z města a okolí v jedné, dvou i více fabrikách. Tito lidé měli práci a mzdu, tvořili významnou kupní sílu. Tu logicky využili další občané - živnostníci a podnikatelé. Proto se v takových městech a městečkách stavělo, byl tam kulturní život, prosperovali pekaři, řezníci, krejčí, obchodníci, řemeslníci, hospodští aj. Jak prosperovaly fabriky, tak prosperovali všichni. Ne 100% všichni, asi ne spravedlivě, ale v podstatě spokojeně žili. Teď tady nebudu rozebírat problémy s nezaměstnaností, vykořisťováním, nesvobodou a bezprávím v té které zemi a době. Ale přímo úměrná materiální a sociální rovnice takto přirozeně a zdravě fungovala.
Vrcholem pak byla, konkrétně v Československu, doba socialismu. To je bez debat! Proto také KSČ industrializovala Slovensko a po této stránce zaostalé regiony státu. I ty státní statky a JZD na venkově měly progresivní vliv na prosperitu vesnic. Jen si vzpomeňme na úlohu fabrik a ROH (ale i těch JZD) - závodní kluby (kulturní domy) kde měli zaměstnanci prakticky zadarmo k dispozici všelijaké zájmové kroužky, kluby a organizace. Závodní jídelny a zdravotní střediska. Podniková rekreační zařízení a dětské letní tábory. Bezúročné podnikové půjčky. Stabilizační podnikové byty. Závodní jesle a školky. Podnikové prodejny. Rekreační lázeňské a rehabilitační pobyty. Podniková odborná učiliště a školy. Školní nevratná stipendia. Podpora MNV ve výstavbě a zvelebování města. Podpora místního a lokálního sportu, tělovýchovy, rekreace, kultury a umění. Na to vše už mnozí zapomněli, nebo si nechtějí přiznat. Takže plácají blbosti o malých platech, ale nezapočítávají do toho servis socialistického státu, kdy jídlo, bydlení, dopravu, zdravotnictví a školství měli když ne úplně zdarma, tak doslova za hubičku! Že něco momentálně nebylo? Že se na ledacos stály fronty? Že se lidem také něco nelíbilo? Nebudu mluvit za jiné, ale moje životní a existenční priority byly naplněny k úplné spokojenosti. Jak se říká "Nic nebylo, ale každý to měl".
PS: Dobříš, Nový Knín, Slapy a jiná starobylá městečka a vesnice jsou rodným krajem mé manželky a znám ho docela důvěrně. Krásné místo k žití!
Oline, nechtěl jsem tu otázku regionů rozebírat
podrobně, ale dobře jste udělal. Tak se připojím. Přidám trošku mírně související historie.
Dnešní neznalí netuší. ZNALÍ naopak příliš dobře tuší, proč jsou regionální podniky důležité, co s sebou nesou pro přirozený život lidí a využívání možností, které jim relativně malé území ČR a bývalého Československa přinášelo. Přímo to souvisí i s nyní probíraným zemědělstvím. Lidé nemuseli dojíždět složitě a daleko za prací, všechno, co potřebovali k životu se jim přibližovalo nejrůznějšími způsoby. Piráti dnes vymýšlejí složité kombinace pro dopravu a život v místech, kde "SE" žilo naprosto přirozeně po staletí. Na cestu do práce, za kulturou a vzděláním aspoň v základu stačily dobré boty, nebo jízdní kolo.
Oba jsme připomněli Dobříš. Jistě Oline víte, proč byly Rukavičkářské závody postaveny na Dobříši až v padesátých letech. Rukavice do té doby stříhaly a šily ženy v místech, která jste popsal.
Faktoři zaměstnávali ženy ze širokého okolí. Poskytovali hodně práce za bídný výdělek. Nový Knín, Kozí Hory, Stará Huť, na druhou stranu k Příbrami, nebo k Sedlčanům, to byla místa, kde ženy v chalupách hodně těžce obhajovaly holý život. Dobříšská fabrika zcela změnila způsob života a vzdělanost v chalupách, které se najednou diametrálně měnily. Šití rukavic se stalo řemeslem, závod si vybudoval učňovskou školu, postavil vlastní vývojovou základnu jak pro tvorbu rozličných tvarů a způsobů použití rukavic, tak pro vývoj umělé usně na vyšší úrovni, než západní konkurence. Fabrika za dobu své existence dost výrazně změnila i život ve městě. Ženy z chalup dávno před tím, v době kdy se teprve začínalo organizovat dělnictvo, vstoupily do stávky s požadavky zvýšit cenu práce v řádu halířů...
Dnes si mnozí jejich potomci neuvědomují. co tehdejší demonstrace domácky zaměstnaných žen předznamenalo. Současné demonstrace se už organizují za zcela jinými , širšími požadavky, ale podstata zůstává stejná-za důstojný život lidí, kteří jsou DNES UŽ SVÝMI VOLENÝMI ZÁSTUPCI tlačeni do kouta. Tehdy mocní o právech obyčejných lidí neměli vůbec důvod přemýšlet. Dnešní demonstrující by se však i od těch žen na Dobříši mohli učit.
Dál se šijí rukavice opět v domácnostech a v malých dílnách, rukavice vysoké kvality se obtížně prodávají po trzích a zřejmě "nějak" po internetu. Zaměstnanci relativně mladého podniku přijali v devadesátkách privatizaci a následnou likvidaci velkého zaměstnavatele bez většího odporu. Díky nadšencům v Dobříši vzniklo vedle drobnějších výrob velmi zajímavé muzeum výroby rukavic v domě se zajímavou minulostí.
Pro zájemce, Dobříš je docela zajímavé městečko "na dlani".
Je zajímavé zámkem, lesy a také blízkostí dalšího významného místa díky Karlu Čapkovi, ve Staré Huti, kde je pod rybníkem Strž umístěno muzeum Karla Čapka. Dům manželům Karlovi
Čapkovi a Olze Scheinpflugové věnoval ve dvacátých letech majitel panství Palivec jako svatební dar. To je jistě významný poznatek, ale tomu domu a místu předchází také bohatá historie zpracování železné rudy v někdejší huti a ještě navíc existence hamrů na místním potoce a říčce Kocábě. To už se připomíná méně, ale i v tak malé obci probíhala historie, kterou dnešní lidé téměř všech generací přehlížejí jen proto, že byla předobrazem vzniku nových poměrů po obou velkých zničujících válkách.
Je to opět jedna Hejnicova odbočka, ale pro někoho to může být zcela jasná připomínka, že současné garnitury tlačí lidi do situací, které v podobných místech byly dávno překonány. Třeba někoho odvede od běžné diskuse a nabídne něco jiného.
Tímto vám některým nabízím námět pro návštěvu hezoučkých míst, kde se dá chodit do nekonečna pěšky, nebo jezdit na kole, procházet lesy v celém okolí, byť v posledních letech téměř bez hub. Ty v tom okolí bývaly vyhlášené stejně jako sběr borůvek, malin a ostružin, koupání v mnoha místních rybnících... zkrátka pro některé z nás místo v srdíčku, i když už tam nebydlíme.
Trošku nostalgická připomínka, opět nasměrovaná k potřebě úvah rozumných lidí na propojování alternativních uskupení, nastoupené společenstvím STAČILO!
Pro hodně lidí (i pamětníků)
se 12. let budování socialismu a 38. let jeho rozvoje a upevňování (nesprávně a zcela úmyslně je ta doba nazývána "komunismem") smrskla na nezákonnosti 50. let, 21. srpen 1968, normalizaci 70. let a nepochopený projev Jakeše. Vrcholem jejich antikomunismu jsou zveličené kecy o frontách na banány, asi rok nedostatku toaletního papíru a pár podobných "životně důležitých" problémů (třeba zavřené hranice), které mají být důkazem neschopnosti vlády jedné strany (o nové Ústavě bez vedoucí úlohy strany a uvolnění živnostenského podnikání bylo rozhodnuto už bylo koncem 80. let) v systému společenského vlastnictví výrobních prostředků.
Není se co divit. Propaganda jede na tři směny. Zatímco 95% lidí nikdy neznalo žádného estébáka a v podstatě o něm ani neslyšeli, vyprávění disidentů, herců, zpěváků a celého showbusinessu se "bojem" s StB jen hemží a každý film se o nich alespoň zmíní. Ze všech mediálních kanálů nám říkají, že socialismus byla doba temna, nic nebylo, korupce kvetla, za každým rohem a na chodbách činžáků číhali agenti StB, kdo mohl tak emigroval, každý socialismus sabotoval a vůbec nikdo neměl komunisty rád. Co nám také tito zastydlí bojovníci s modrými knížkami tvrdí? Že co člen strany, to blb, hlupák, nevzdělanec, kulturní barbar a v jádru zlý sadista, který nic neumí a žije jen díky stranické knížce. Proti nim stála většina vzdělaných, hodných, pracovitých a čestných lidí, co trpěli a byli šikanováni, pronásledováni a vězněni.
Vyprávění o těch 40letech je tak neuvěřitelné, že je každý okamžitě označen za senilního nostalgika a nepochybně ruského agenta a komouše. Kdo tu dobu aktivně jako dospělý pracující občan neprožil, logicky takovému vyprávění nevěří. Nechápe, že ta doba neznamenala jen zlo, ale většinou i dobro.
Věřím a chápu, že je i dnes hodně lidí, kteří jsou spokojeni se životní úrovní, s prací politiků a stavem České republiky. Líbí se jim práce premiéra, prezidenta a členů vládnoucí 5K. Jsou šťastní ze supermarketů, stovek televizních stanic, z možnosti cestovat po celém světě. Radují se z kasín, heren, nočních klubů, našeho členství v EU a NATO. Věřím, že když někdo nepoznal nic jiného a jako bonus třeba restituoval značný majetek, nebo využil "divokých devadesátek" a se štěstím zbohatl, že je spokojený. Podobně je zcela nemožné, aby lidé žijící na tehdejším Západě (Francie, VB, Itálie atd.) pochopili náš život v socialismu. Pro ně je to jako vyprávění o životě na jiné planetě.
No řekněte, umíte si dnes představit, že ráno v půl páté složili na chodník u obchodu přepravky s mlékem a pečivem a nic se neztratilo, nic se nezničilo? A když si tam někdo něco vzal, hodil do přepravky peníze? Umíte si představit, že já jsem chodil od první do deváté třídy pěšky dva kilometry přes celé město? Že nejstrašnějším trestem bylo domácí vězení? Dokázali by si dnešní mladí představit, že by pověsili venku na sídlišti na šňůry vyprané prádlo a nic by se neztratilo? Tak u nás to tak bylo. Kočárek zůstal zapomenutý venku před vchodem do rána a nikdo ho neukradl ani nevykradl. To byla realita zlaté normalizace.
Oline, taky si nemůžu stěžovat, ale chybělo tomu to základní
Vystudoval jsem prakticky zadarmo dvě fakulty na nejlepší univerzitě v zemi. Zuby jsem si čistit nemusel, protože zdavotnictví bylo zadarmo, až teď se to začíná negativně projevovat :-)
Ale mnozí moji spolužáci vstupovali do strany nikoliv z chvályhodného přesvědčení, ale jen a pouze z vyčůranosti: aby si zajistili teplejší místečko a lepší příjem. Těsně před závěrem byl velmi oblíbený tento, bohužel pravdivý, vtip: "Víte, jak to to mají ženy nejraději? No přece ze Strany - tam jsou největší čuráci!"
Systém byl sociálně spravedlivý, ale bohužel demotivující. Prostý občan neměl pocit, že je ve své zemi Suverénem, že může něco přímo ovlivnit. Lenin strávil ve Švýcarsku dlouhou dobu, poučil se z vyspělého federalismu - viz Deklarace práv národů Ruska, ale zůstal mu z carské tradice Demokratický centralismus. Na tom to pohořelo ...
Nic není staršího, než včerejší noviny,
ale snad se sem ještě vy a někdo vrátí. Ano, bylo to jak píšete. Bohužel. Teprve dnes se víc než jindy ukazuje jak jsme každý jiný, jak je společnost stratifikována. Nechci tu s vámi hrát primitivní názorový ping pong, ale není to dnes s těmi stranickými legitimacemi stejné? Koneckonců se podívejme do první "demokratické a svobodné" Masarykovy republiky. Tam si nejen ve státní službě, ale i ve většině živností člověk bez té "správné" legitimace ani neškrtnul! Vždy si straníci přihrávali kšefty a fleky. Takže já bych tento nepěkný občanský rys neházel jen na KSČ.
PS: jste si jistý, že dnes je občan motivován a cítí se ve své zemi jako suverén? Já to vidím právě naopak. V listopadu 1989 zvítězil lidský egoismus!
Hezky se to vzpomíná
Který seznam toho, co se nesmělo by byl delší ?
Já a mnoho pamětníků, kteří před Havlijádou už pracovali, si tehdy připadalo svobodnějších.
Proč tolik nářků a stížností na stát a systém je stejných jako za těch komunistů? Nejsou byty, nejsou školky, nejsou zubaři, nejsou doktoři praktici, nejsou řemeslníci....
Tak si cestujte po světě, protože to už můžete a kupujte banány, protože jsou levnější než brambory!
Vidláku, děláte to dobře
a za mě máte 1.
- jsou jasně definované cíle, které chcete dosáhnout
- jste muži (ženy :-) činu
- máte v čele schopné a inteligentní lidi
co bych viděl rád:
- více spolupráce se zahraničím
- desku hanby pro darebáky, kteří co slíbili to nesplnili. Včetně všech poslanců všech stran.
...
Držím pěsti a těším se na Vidlákova setkání (hody) na Moravě.
Super
Vidlák je samozřejmě skvělý
jen
"- více spolupráce se zahraničím"
se mi jeví nebezpečné viz. Aspen institut
a deska hanby je trochu neobjektivní. Někdy dokonce nesplněný slib může být správně, např. Babišem slibovaná a nesplněná korespondenční volba. Spíš bych viděl nějakou desku skutků - o tom, jestli je to dobře nebo špatně např. pohled na EET je dvojí, někomu se zdá dobré, jiný v tom vidí jen další buzeraci a škodu.
koho se EET dotklo, ten v tom viděl zbytečnou a drahou buzeraci
závistivci juchali, že se omezila šedá ekonomika. No, zvýšeným výběrem daní se nezaplatila ani úřednická obsluha EET s příslušenstvím. Já jsem platil stejně před EET, při EET i po EET.
Zahraničí je míněno
zemědělci v Německu, Belgii, ale i Polsku a Slovensku.
Deska hanby může být i deskou skutků, ale ty nerealizované sliby bych jim tam napsal...
Tak dodám první podklady, pokusím se chronologicky:
Slib Skutečnost
Důchodová reforma zaveden "druhý pilíř"
Důchodová reforma zrušen "druhý pilíř"
nalezení 800 mld v rozpočtu nic
Hala pro Sáblíkovou nic
Nové mateřské školky nic
Nové dálnice ještě naopak - zrušení tendrů předchozí vlády
EET nedokončeno, výnos žádný, jen náklady a ukončení cca 3000 podnikatelů (většinou venkovské hospody)
méně státních zaměstnanců více (to platí úplně na všechny vlády)
snížení daní zvýšení
podpora podnikání likvidace
úsporný balíček šetří se jen na důchodcích, na státních výdajích ne (nákupy jsou navíc předražené), lidem se vše řízeně zdražuje (energie, daně)
Důchodová reforma zatím protiprávní snížení valorizace zpětně, spekulování, jak na důchodcům dát co nejmíň, ale jak některým dát nesystémově víc
ty krokodýlý
polobotky, to bylo zbytečné, že Vidláku? Každý nechť si nocí co chce a pokud na ně Rajchl má, tak v čem je problém? Takto to vyznělo jako kyselé krozny.
na socky
to nepůsobí dobře, asi jako Středulovy hodinky.
PROČ JE RUSKO NEPŘÍTEL KoZa?
Co se dočteme o Ruské federaci na Wikipedii, která rozhodně Rusku nenadržuje:
1) tržní ekonomika, lidé můžou soukromě podnikat
2) federativní a sekulární stát s mnoha církvemi a svobodou vyznání
3) 8 federálních okruhů, 22 republik, 46 oblastí, 9 krajů a 4 autonomní okruhy
4) každá z 22 republik má svoji ústavu, prezidenta a zákonodárný parlament
5) poloprezidentský systém
6) zastupitelská demokracie, dvoukomorový parlament
7) pluralitní systém, aktuálně v Parlamentu 4 politické strany
8) množství opozičních stran a hnutí
9) občané mohou volit, můžou se sdružovat, protestovat, cestovat do ciziny
10) člen RB OSN a několika významných celosvětových organizací
Budeme-li zkoumat ekonomické, politické, sociální, kulturní, národnostní, náboženské a občanské svobody a práva v Rusku a ve státech KoZa, nenajdeme v Rusku žádná taková, která by nás ospravedlňovala nazývat ho totalitním státem a nenajdeme důkaz (kromě spekulací, smyšlenek a nepodložených tvrzení) o jeho nepřátelství vůči jiným státům. Proč je tedy Rusko naším nepřítelem č.1? Protože má to, čeho se KoZa už začíná nedostávat: obrovské množství nerostných surovin, úrodnou půdu, pitnou vodu, zdravou přírodu, hory, nížiny, řeky, jezera, moře a oceány. Kdybychom ho hermeticky uzavřeli, budou tam občané žít spokojeně a v dostatku ještě nejméně tisíc let. Udělejte to samé s USA, Německem, VB, Francií a jinými státy Západu a lidé v nich nepřežijí rok 2100!
Jedno plus
Jedno plus z toho bych na Rusku obzvlášť zdůraznila - může tam vystupovat kterýkoliv umělec světa, na rozdíl od nás (kulturní práva, kterými naše totalita už přes dva roky nedisponuje, tudíž tady není demokracie, kterou se tak ráda ohání).
Není to sice podstatné,
ale o mnohém to vypovídá - podívejme se do metra například v Moskvě a New Yorku! Nebo to podstatné - spočítejme si počet vojenských základen a počet vojáků mimo území vlastního státu Spojených států Amerických a Ruské federace! Má Rusko také svoje Guantanámo třeba v Kanadě, základnu Ramstein v Mexiku nebo Camp Bondsteel v Portoriku?
,,,
během půl roku jsem mohl porovnat metro v Paříži a Petrohradu. Bordel, svrab a neštovice, feťáci, proti podzemním naleštěným palácům.
Já se z toho snad picnu!
Mainstream je u vytržení z toho, že Rusko je připraveno na válku. Naznačuje tím, že USA na ni není připraveno? Že chodí po světě s mírovou ratolestí v hubě a holubicí míru v rukou? Ony ty US jsou snad jeden obrovský spolek Hippies? Bože, úroveň mainstreamové žurnalistiky je fakt zoufalá!
„Z vojensko-technického hlediska jsme samozřejmě připraveni,“ uvedl podle agentury Reuters Putin v reakci na otázku, zda je země skutečně připravena na jadernou válkou.
Jsou tam v Amíkově od mládí…
Jsou tam v Amíkově od mládí zhulený, a tohle jsou následky.
Na vlastizrádné škůdce,
platí vždy jen silný, vlastenecký vůdce. Bez silného vůdce, nezastavíš škůdce. V bordelu a anarchií paraziti dobře žijí. Chceš-li vítěznou bitvu svést, nech se schopným vůdcem vést!
jen malá aktuální nástěnka
Méně vepřů,
více Romů a neziskovkám "malou domů."
slovy klasika historie
No holes, no holocaust.
Pravidlo č.1.
Nehledej Romy v hrobech, najdeš je na sociálce.