Krátký ukrajinský úvodník:
Ukrajincům se podařil husarský kousek. Pomocí dronů vylétávajících z kamionů se jim podařilo zničit celou řadu ruských strategických bombardérů. Ruská jaderná doktrína v takovém případě připouští atomovou odpověď. Nemluvě o tom, že taková operace musela být zajištěna západními satelity a datalinky.
V Istanbulu se toho za takových okolností moc nevyjedná a Rusko musí odpovědět, protože jestli Putina něco ohrožuje, je to slabost v očích Rusů. Telefonní linky mezi Ruskem a USA jsou žhavé jak nikdy a pokud to skončí jen orešnikovým útokem na kyjevské bunkry, budu to považovat za mimořádné a nezasloužené štěstí. Ale osobně bych se nedivil ani jadernému testu nad Novou zemí.
Pokud byla tímto útokem porušena strategická rovnováha, máme se na co těšit. Jak to bylo v tom vtipu? „Dlouhohrající desky už bych si nekupoval.“
A teď už dnešní bitcoinový text:
Dneska se ještě vrátíme k bitcoinovému daru ministerstvu spravedlnosti, který zlomil vaz ministru Blažkovi. Celá věc je totiž tak uhozená, že bych mohl strávit několik článků jen spekulacemi nad tím, jaká zpravodajská operace se nám tu odehrála před očima. Nedohledatelné bitcoiny, desítky miliard, které tu jen tak poletují vzduchem, majitel tržiště, který vypadá, že neumí napočítat do pěti a který přežil v ošuntělém domečku, ačkoliv se hraje o částky s devíti, ba dokonce desíti nulami, o které připravil drogové kartely…
Je mi jasné, že nemá smysl zkoušet posílat dotazy našim čučkařům… ti nám fakt neřeknou, co se tady odehrálo. Ale vypadá to, že čeští hejlové a Vaškové si zase jednou šli zlámat za někoho nohy nebo z vlastní iniciativy dodělávali akci, kterou naplánoval a rozjel někdo, koho už Trump ze CIA vyhodil… Ne, tohle rozebírat nebudu, to přenechám Aeronetu, ale vlastně bych se ani nedivil, kdyby nějaký novodobý Lojza Lorenc spustil předávání moci a nebylo to zase až tak těžké, protože peníze jsou ta nejlepší návnada. Kam se hrabe mrtvý student Šmíd.
Já se chci zeptat na něco jiného… Tady se mluví o deseti nebo dvanácti miliardách, které vznikly z relativně malé částky několika milionů, protože bitcoin získal na hodnotě. Prostě tady někdo provozoval darknetové tržiště, prodávalo se tam všechno možné od drog po kvéry a vygenerovalo to díky kurzovým změnám docela slušný zisk.
Zdanil se ten zisk? Předcházelo tomu daru nějaké daňové přiznání? Já Jiřikovský, jsem tady vydělal hentěch deset miliard a tímto se přiznávám k daním? A pak jsem nabídnul tadyhle Blažkovi dar ze zdaněných peněz, protože jsme kámoši? Tohle je přece základní otázka ohledně legality nebo nelegality těchto peněz. Když budu někde provozovat blbý stánek s limonádou a neodevzdám pak daňové přiznání, tak po mě okamžitě půjdou a peníze jsem vydělal trestnou činností, protože jsem je podle zákonů nezdanil… Tady někdo provozoval v podstatě „hodně úspěšnou firmu,“ sice ho to dostalo do lochu, ale dosáhl velmi pěkného zisku.
Předcházelo daru daňové přiznání?
Mimochodem… daňové přiznání řeší finančák a ministerstvo financí. Věděl Stanjura o celé této transakci? Pokud o tom měli někde v kanceláři poradu, zajímal se, jestli se miliardový dar dává ze zdaněných (a tudíž mnohem legálnějších) peněz? Nebo tohle vůbec neřešili, protože měli velký CK čučkařský úkol? I kdybych stokrát věřil, že je všechno podle zákona a čisté, že to čistší nemůže být (modrý straky, ehm, ehm), neodehrál se nám tady náhodou před očima daňový únik, proti kterému je ten dar vlastně pakatel? Zdanilo se to?
Dál by mě hrozně zajímalo, proč zrovna ministerstvo spravedlnosti? Proč ne ministerstvo financí? Proč ne Finanční úřad nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových? Proč zrovna Blažek a ne Stanjura? Jak se to vůbec dělá, když chcete státu nabídnout tak velkorysý dar? Dojdete na recepci a řeknete: „Já jsem prosím bývalý vězeň a chci mluvit s panem ministrem, protože mu chci nabídnout dar miliardu korun? Jak chodí podnikatel z ošuntělého domu v Břeclavi za ministrem a on mu popřává sluchu?
No, úplně jednoduše… někdo to zprostředkoval. Někdo dotáhl do konce dávnou operaci podobně zapletenou, jako když CIA dodávala zbraně Íránu… Advokát, který podával tuto žádost, je typický Čech – Kárim Titz. Hned mám k Blažkovi a celé čisté transakci mnohem větší důvěru.
A do třetice by mě zajímalo, jestli je pravda, že Bradáčová už o tom věděla od začátku dubna, tedy od prvního dne ve funkci? Matně si pamatuju, že nedlouho předtím skončil ve funkci náš nechvalně proslulý novodobý Urválek, Igor Mříž, který se z nějaké justiční zvůle jen tak neposral. Nesouviselo to náhodou s tímto případem? Šestého ledna odevzdal svou rezignaci přímo do rukou Pavla Blažka a jedenatřicátého března byl z kola venku. Právě v této době se celá ta šaškárna odehrála, ne?
Proč to začala řešit Národní centrála organizovaného zločinu až teď, když to vypustil ven Deník N, tedy všech liberálních deníků futrál, když to Bradáčová ví už dva měsíce? Také v Deníku N dostali úkol? V posledních dnech totiž ke mě byli hrozně milí, až mě to (příjemně) překvapilo.
Neodešel Stříž nakonec přesně kvůli tomuhle? Odmítl na tom mít podíl, protože to zavánělo nejen pádem vlády, ale i změnou režimu? Důvod musel mít sakra dobrý, když už to nedotáhl do konce vládního období. Byl první krysa, která opustila Fialův Titanic. Neudeřil jsem náhodou hřebíček na hlavičku?
A na závěr tři malé bonusová otázečky… Zaprvé, fakt ještě chcete Babiše soudit za Čapí hnízdo? A zadruhé… kde je Milion chlívek, když ho potřebujeme? Už se svolává nějaká demoška, kde bude hrát Tomáš Klus, Minář bude trhat ústavu a Petr Ludwig plamenně hovořit proti nenávisti?
A zatřetí… milí herci, influenceři a hodnotově ukotvení spoluobčané, jak se vám stojí na té správné straně? Pořád dobrý?
Jen se ptám…
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
Kdo potřebuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
A protože prezident vyhlásil volby a je třeba vyhovět byrokratické buzeraci, tož doplňuji: Zadavatel, zpracovatel – Hnutí Stačilo!
- Log in to post comments
Komentáře
Památná píseň!
On a pan Kňažko, vzpomínám na jejich ostudné komentáře před rozpadem.
Nawrocki
Medailonek noveho polskeho presidenta iz.ru/snosil-sovetskie-pamiatniki-uchastvoval-v-drakakh-5-faktov-o-karole-navrotckom pozn. nevim, zda se Vam podari ten odkaz otevrit. Moje zkusenost poslednich dnu je, ze Izvestia jsou na ceskem internetu leckde (nebo mozna i vetsinou) blokovana: Demoloval sovětské památky, účastnil se bojů. 5 faktů o Karolu Nawrockém. Novým polským prezidentem byl zvolen Karol Nawrocki, podporovaný pravicově populistickou stranou Právo a spravedlnost. Před vítězstvím ve volbách stál v čele státního orgánu odpovědného za dekomunizaci Polska a podílel se na demolici pomníků Rudé armády. V mládí Nawrocki boxoval, účastnil se potyček s fanoušky a jednou předstíral, že je autorem knihy o zločineckém gangu. Čím je ještě pozoruhodný životopis Navrockého - v materiálu „Izvestija“:
...
Fakt 2: vystupoval proti Ukrajině - Během volební kampaně Nawrocki opakovaně naznačil, že by přehodnotil současné vztahy Polska s Ukrajinou. Při různých příležitostech vyjádřil několik stížností na Kyjev. Jednou z nich byla připomínka Volyňského masakru, série pogromů v letech 1943-1945, při nichž ukrajinští nacionalisté zmasakrovali polské obyvatelstvo na západní Ukrajině. Navrocký požadoval, aby Ukrajina povolila exhumace na místě masových hrobů, a označil to za podmínku rozvoje dvoustranných vztahů. Pod jeho vedením INP pravidelně zasílal ukrajinské straně žádosti o exhumaci, které však byly vždy zamítnuty. - Navrocký také zmínil, že dokud Ukrajina neuzná odpovědnost za volyňský masakr, nedovolí Kyjevu vstoupit do Evropské unie a NATO. Krátce před druhým kolem prezidentských voleb Navrocký svůj postoj potvrdil, když se setkal s třetím pravicovým politikem Slawomirem Mentzenem a na jeho žádost podepsal prohlášení, v němž se zavázal, že nedá souhlas ke vstupu Ukrajiny do NATO ani k vyslání polských jednotek na její území. - Samostatně se Navrocký negativně vyjádřil o ukrajinském prezidentovi Volodymyru Zelenském. Politik obvinil hlavu sousedního státu z „neslušného chování vůči Polsku“. Navrocký uvedl, že Zelenskyj podceňuje pomoc poskytovanou polskými orgány a chová se nedůstojně vůči spojencům
...
Fakt 4: Boxoval a účastnil se zápasů - V mládí se Nawrocki aktivně věnoval boxu pod vedením svého strýce. Budoucí polský prezident vyhrával mládežnické soutěže a nazýval se svým idolem Muhammadem Alim. Nedokázal však skloubit sport se studiem a nakonec se soustředil na to druhé. Lásku k boxu si však Navrocký uchoval a během své volební kampaně zveřejňoval videa, na nichž předváděl své bojové dovednosti. Zároveň již v roce 2010 založil v Gdaňsku vlastní oddíl bojových umění. - Nawrocki se věnoval i nesportovní verzi boxu - přiznal, že se v roce 2009 zúčastnil hromadné rvačky mezi fotbalovými fanoušky Lechie Gdaňsk a Lechu Poznaň. Sám takové pěstní souboje označil za skutečný sport a označil je za ušlechtilou činnost. Zároveň se novináři dozvěděli, že se této rvačky zúčastnily desítky lidí, kteří byli později odsouzeni za různé trestné činy. To byl důvod k dalšímu obvinění Navrockého z vazeb na kriminální svět, které se během volební kampaně často objevovalo v polských médiích...
Charkov pred 83 lety
Nejvetsi ztraty Rude armady za celou dobu trvani ww2 byly prave zde https://qr.ae/pAcWau : 28. května 1942 marsal Timošenko nařídil zastavit všechny ofenzívy v oblasti Charkova na Ukrajině, čímž fakticky přiznal druhou bitvu o Charkov a vítězství Německu. Druhá bitva u Charkova byla jednou z nejnákladnějších bitev sovětských vojsk během války, v níž padlo téměř 300 000 osob. Sovětská armádní skupina, odříznutá uvnitř Barvenkovské kapsy, byla ze všech stran vyhlazena německou palebnou silou. Počátkem roku 1942, po německé porážce u Moskvy, naléhalo sovětské vrchní velení na maršála Semjona Timošenka, velitele Jihozápadního frontu, aby znovu dobyl Charkov, který 24. října 1941 padl do rukou německé 6. armády. Na začátku války byl Charkov s 833 000 obyvateli čtvrtým největším městem Sovětského svazu. Byl také průmyslovým centrem Ukrajiny a důležitým železničním dopravním uzlem. Dne 1. ledna 1942 zahájil Timošenko se čtyřmi armádami ofenzívu s cílem provést dvojí obklíčení Charkova ze severu a jihu. Během několika týdnů krutých bojů se tak podařilo udělat velkou díru do fronty skupiny armád Jih. Po následující dva měsíce byla skupina armád Jih nucena svádět zoufalý boj o zadržení sovětského průlomu. Po posílení Timošenkova ofenziva dále postupovala a vytvořila Barvenkovský salient.V polovině února však bylo jasné, že Timošenkovy síly jsou téměř vyčerpány a skupina armád Jih byla nakonec schopna vytvořit velmi slabou obranu kolem Barvenkova salentu. Po závěrečném neúspěšném sovětském náporu pokračovaly méně intenzivní boje v okolí salientu po celý březen a duben 1942, než si jarní tání vynutilo na obou stranách operační přestávku. Jakmile se počasí umoudřilo, Rudá armáda i wehrmacht hodlaly zahájit velkou ofenzívu, která by rozhodla o otázce u Charkova. Sovětské ofenzivní plánování na květen 1942 bylo založeno na tom, že tři armády Jihozápadního frontu provedou dvojitý klešťový útok z Barvenkovského výběžku a z předmostí Starý Saltov a prorazí si cestu německou obranou směrem k Charkovu. Timošenko optimisticky doufal, že se mu podaří dokončit obklíčení Charkova a německé šesté armády do 15 dnů od zahájení ofenzívy. Stalinova netrpělivost k akci však vedla k dalšímu narychlo naplánovanému útoku s nedostatečně vycvičenými a zásobovanými silami a plánu chyběla jednotnost velení. Jedním z operačních předpokladů v německém plánování na květen 1942 bylo zničení Timošenkovy armády v Barvenkově salientu. Tato operace byla známá jako operace Fridericus a zahrnovala klasický klešťový útok proti základně. Po závěrečném neúspěšném sovětském útoku pokračovaly v březnu a dubnu 1942 méně intenzivní boje v okolí fronty, než byla zahájena operace Fridericus Barvenkovy fronty za použití útočných skupin 6. armády a skupiny armád von Kleist. Napjatá logistická situace skupiny armád Jih však ztěžovala plánování rozsáhlé ofenzivy. Operace Fridericus by se také musela dělit o zdroje s operací Trappenjagd na Kerčském poloostrově na Krymu. Přesto velitel skupiny armád Jih polní maršál Fedor von Bock nespěchal: zaútočil by, až by měl nejlepší vyhlídky na vítězství. Sovětská ofenziva, jedna z největších sovětských dílčích ofenziv dosavadní války, byla zahájena 12. května 1942 dvojitým klešťovým pohybem z Volčanské a Barvenkovské výšiny Sověti dosáhli úspěšného průlomu a do konce prvního dne postoupili o 10 km. Sovětská 28. armáda se 13. března zmocnila Peremogy a obklíčila skupinu Grüner v Ternovaji, ale o dva dny později byla rozbita protiútokem německé 3. tankové divize. Sovětská 21. armáda obklíčila Murom a těžké boje probíhaly také v okolí Efremovky. Do 14. května však IV. letecký sbor Luftwaffe získal vzdušnou převahu nad charkovským sektorem a letecká podpora byla povolána z Krymu. Sovětská ofenzíva se začala zastavovat pod náporem útoků blízké letecké podpory, zatímco zásobovací mise Luftwaffe pomáhaly těžce zkoušeným německým jednotkám udržet se na uzdě. Německá protiofenzíva, operace Fridericus, byla zahájena 17. května v 5:00 ráno. Po dobře naplánované dělostřelecké přípravě následovaly zničující nálety Luftwaffe a poté pozemní útok III. armádního sboru, který udělal díru do fronty sovětské 9. armády. V úvodní den se 3. tanková divize probojovala k Ternovaji, aby vystřídala skupinu Grüner, a následujícího dne von Kleistovy tanky dosáhly jižní části Izyumu. Dne 19. května byla sovětská 21. armáda u Muromu donucena ustoupit před Kampfgruppe Gollwitzer. Když byli Sověti zatlačeni zpět, Luftwaffe se zaměřila na mosty přes řeku Donec, aby ztížila ústup sovětských sil. Sovětská ofenzíva se začala zastavovat pod náporem útoků blízké letecké podpory, zatímco zásobovací mise Luftwaffe pomáhaly těžce zkoušeným německým jednotkám udržet se na uzdě. Dne 19. května Timošenko přeskupil své síly do skupiny armád Kostěnko v prostoru Barvenkova salentu. Následujícího dne zastavil severní ofenzívu šesté armády, protože si uvědomil, že jeho síly uvnitř Barvenkovského salentu jsou ve velkém nebezpečí, protože německá šestá armáda se přeorientovala na porážku kapsy. Do 22. května se von Kleistovy Panzery spojily s LI armádním sborem a odřízly skupinu armád Kostenko. V následujících dnech zaútočily 3. a 23. tanková divize na severní stranu sovětské Barvenkovy kapsy a 24. května se k nim připojily německý VIII. armádní sbor a rumunský VI. sbor. Zbytky skupiny armád Kostenko, zoufale se snažící probojovat ven, byly nyní drceny německým dělostřelectvem a leteckými útoky. Do 28. května organizovaný odpor uvnitř kapsy skončil, což přimělo Timošenkovou, aby nařídila všem ostatním silám jihozápadního a jižního frontu přejít do obrany. Operace Fridericus byla naprosto úspěšná.
Timošenkův Jihozápadní front utrpěl u Charkova katastrofální porážku Celkem bylo zničeno 16 střeleckých divizí, šest jezdeckých divizí a čtyři tankové brigády. Další desítky divizí byly těžce pochroumány a musely být staženy z fronty k obnově. Ze 765 000 sovětských vojáků nasazených do květnové operace v roce 1942 padlo za oběť celkem 277 190 vojáků, což představuje 36% ztráty. Němci tvrdí, že zajali 239 000 zajatců. Snad nejvíce šokující na charkovském debaklu byla ztráta důležitých velitelských kádrů. Na rozdíl od jiných obklíčených sovětských armád v letech 1941-42 byl kolaps Barvenkovské kapsy tak rychlý, že prakticky žádní vyšší velitelé neunikli. Personální ztráty Osy během charkovské kampaně činily téměř 30 000 osob, z toho nejméně 5 853 mrtvých a 2 912 nezvěstných. Šestá armáda Friedricha Pauluse utrpěla 45 % celkových ztrát
Je za pár vteřin dvanáct
Je nejvyšší čas, aby se Západ smířil s Putinovými podmínkami míru. Hlavní podmínkou Putina je, aby NATO ustoupilo od ruských hranic do pozice, která existovala na konci 90. let. Jinými slovy, musí být napraveno selhání Clintonovy vlády, která nedodržela slib Washingtonu, že výměnou za souhlas Sovětského svazu se sjednocením Německa se NATO neposune ani o centimetr na východ.
NATO se musí stáhnout od ruských hranic. Polsko, Finsko a Rumunsko už v NATO nebudou. !!!