Ruka v rukávu...

Je potreba dat stavajici vladni koalici co nejvetsi volebni vyprask a v tom Malacova a Zaoralek mohou rozhodne pomoci. At uz v minulosti v leccems ujeli (a kdo z Vas  se nikdy nemylil? treba  i v souvislosti s tim covidem?)  uz jejich jmena evokujici  SocDem z doby, kdy to byla jeste volitelna strana...  prinesou hnuti Stacilo nezanedbatelne mnozstvi novych  volicu  - a to mi  tez prijde momentalne nejdulezitejsi 

Itálie vznáší námitku proti změnám zdravotních předpisů WHO

„Nepřijatelná omezení národní suverenity“ – Italská vláda minulý pátek vyjádřila svůj nesouhlas s novými změnami zdravotních předpisů WHO.

Kdo chce vědět víc, tak zde, přeložitelné gúglem
https://apollo-news.net/italien-reicht-widerspruch-gegen-nderung-der-who-gesundheitsvorschriften-ein/
 

Haličská golgota.

 „První koncentrační tábory v Evropě, Thalerhof a Terezin, se objevily v září 1914.

Jejich vězni byli obyvatelé oblasti, která se dnes nazývá Západní Ukrajina.
V té době však žádná Ukrajina ani Ukrajinci neexistovali. Místní obyvatelé nazývali své země Haličská a Podkarpatská Rus a Bukovina a sami sebe nazývali Rusíny a často prostě Rusy.
A to nejúžasnější: značná část z nich milovala „Moskovce“ a snažila se s nimi znovu sjednotit a vytvořit  ruský svět „od Karpat po Sachalin“ (za to byli nazýváni ruso- nebo moskofily). Za tuto lásku byli vystaveni genocidě.
Byli občany Rakouska-Uherska a s počátkem první světové války byli všichni místní rusofilové označeni za zrádce. Zatýkání byla masivní, věznic nebylo dost, pevnostní koncentrační tábor Terezín v Čechách  byl v mžiku přeplněný. A úřady pro Rusíny vytvořily koncentrační tábor Thalerhof - otevřené pole poblíž města Grazu, ohrazené ostnatým drátem.
„Před zimou roku 1915 nebyly v Thalerhofu žádné baráky,“ napsal slavný vězeň koncentračního tábora, historik a spisovatel Vasilij Vavrik. „Lidé leželi na zemi pod širým nebem v dešti a mrazu. Šťastní byli ti, kdo měli nad sebou prostěradlo a pod sebou chomáč slámy.“ Pak postavili baráky, každé pro 300 lidí. Kvůli hladu, zimě, přeplněnosti a špíně začaly epidemie, na které zemřelo několik tisíc lidí. Léčba prakticky neexistovala. Mrtví byli pohřbíváni na poli „pod borovicemi“. Když zde v roce 1936 bylo postaveno letiště Graz-Thalerhof, byly ostatky 1767 lidí exhumovány a znovu pohřbeny do společného hrobu. Mrtvých ale bylo samozřejmě více. Tábor byl uzavřen v květnu 1917, celkem jím prošlo 20 000 až 30 000 vězňů, ačkoli se o nich nevedly žádné přesné záznamy. Jen za první rok a půl zemřelo více než 3000 lidí. Vězni byli krutě a důmyslně mučeni. „Za sebemenší chybu je ubodávali k smrti. Každé ráno leželo pod baráky několik krvavých mrtvol,“ vzpomínal vězeň tábora Alexandr Makovskij. Obzvláště oblíbeným mučením bylo oběšení. „Aby vězeňské úřady zastrašily lidi a dokázaly svou sílu, narazily po celém náměstí Thalerhof kůly, na kterých již tak strašlivě zbití mučedníci často viseli v nesnesitelných mukách,“ uvedl V. Vavrik. „Důvody pro oběšení lidí na kůlu byly ty nejbezvýznamnější, například kouření v barácích v noci.“ Není náhodou, že genocida Rusínů se nazývá haličská Golgota. Celkem bylo před první světovou válkou a během ní zabito asi 60 000 Rusínů. Rolníci a kněží byli často zastřeleni a oběšeni bez soudu a vyšetřování.
Klíčovou roli v této genocidě sehráli Rusíni, kteří byli proukrajinsky orientovaní. Toto o tom napsal vězeň z Thalerhofu M. Marko: „Je děsivé a bolestné vzpomínat na to těžké období v ještě nedávné historii našeho lidu, kdy bratr, pocházející ze stejných každodenních a etnografických podmínek, se bez zachvění duše postavil nejen na stranu fyzických mučitelů části svého lidu, ale ještě více - toto mučení požadoval, trval na něm.“
„Hned na začátku války,“ vzpomínal ruský haličský Ilja Terech, „rakouské úřady zatkly téměř celou ruskou inteligencii Haliče a tisíce pokročilých rolníků podle seznamů předem připravených a administrativním a vojenským úřadům zrazených ukrainofily, venkovskými učiteli a kněžími.“
Jak se Němcům podařilo poštvat Rusíny proti Rusínům? V roce 1890 se Rakousko-Uhersko rozhodlo proměnit Rusíny v Ukrajince, aby je odtrhlo od Ruska. S touto myšlenkou přišli Poláci – aktivně se podíleli na ukrajinizaci Maloruska a vrazili klín mezi něj a Rusko.
Moderně řečeno, provedli lustraci - proruské učitele a kněze nahradili ukrajinofily. Vyhlásili válku všemu ruskému. Kariéru si mohli udělat jen ti, kdo přísahali věrnost ukrajinismu.
A na začátku první světové války byli Rusíni rozděleným národem. Jak obrazně řekli moskevští filové, „učitelé a kněží si dělali svou práci“: během 24 let nového vzdělávacího systému se někteří mladí lidé stali ukrajinofily.“

Stejně jako o sto let později.
Překlad z  https://mikle1.livejournal.com/10527143.html

P.s.: O půl století dříve vyplácely rakouské úřady Haličanům "Kopfgeld" za každou polskou hlavu...Doslova, uřízlou.
 

... poslechněte si Šmardovy breky dnes ráno na ČRo-plus, stojí to za to.... obzvlášť pasáž o tom, že si ani nemůže vzpomenout, jak se ten nevýznamný looser vidlák jmenuje ;))

Zdroj: neviditelnypes /alebco - co pise konkurencia/

Šéf hnutí Stačilo v němž dominuje KSČM se sice ohání zájmy pracujících, ve skutečnosti mu však zřejmě jde pouze o peníze, které se snaží získat za každou cenu. Vidlák se také kdysi neúspěšně pokoušel prodávat jurty.

Daniel Sterzik alias Vidlák nemá dobrou pověst ani mezi evangelíky v Miroslavi, kam se do tohoto města na Znojemsku přiženil ze Sokolova. V okruhu zdejšího sboru Českobratrské církve evangelické, jehož byl členem, se jeho současná činnost hodnotí jako šok. „Je to pro mne zklamání až zděšení, nedokáží pochopit to, co v současnosti dělá,“ prozradil mi dobře informovaný zdroj, který si nepřál být jmenován. Podle něj se tím jeho rodina, hlavně tchán a tchyně trápí, jenomže je to manžel jejich dcery, se kterou má pět dětí. Komentovat měl také dění v Miroslavi, o kterém nic nevěděl, a vyloženě přitom prý lhal. „U miroslavských evangelíků má nulovou podporu, a řekl bych, že i většina místních ho nemusí. Už také není členem zdejšího sboru a ani církve,“ míní dále zdroj.

To že si Vidlák s pravdou moc hlavu neláme, dokazují i jim šířené dezinformace o tom, že prý pracovníci ČEZu budou na jižní Moravě hromadně odpojovat lidem elektřinu. Stejně tak evidentně nezná fakta a hlásá nesmysly o Ukrajině, kde stojí na straně ruských agresorů vraždících ženy a děti a nedělá mu problém vyhrožovat lidem, kteří pomáhají Ukrajincům.

Vidlák se rád zaštiťuje pracujícími a tvrdí, že hájí jejich zájmy. Ve skutečnosti to však vypadá, že mu se mu zřejmě nedaří a potřebuje se nějak zajistit. Na webu seznamzpravy.cz uvedl, že jako soukromý zemědělec hospodaří na tisíci metrech čtverečních, což činí 0,1 hektaru a na uživení to zřejmě moc není. Proto asi hledá nějaký jiný dobře placený džob a takové poslanecké křeslo by jistě nebylo k zahození. Při jednáních o vstup SOCDEM na kandidátku Stačilo, hlásal, že Maláčová, Zaorálek a další, pokud chtějí být na volitelných místech, musí za ně zaplatit.

Stačilo! se pohybuje kolem pěti procent volebních preferencí a reálně tak hrozí, že se nedostane do Poslanecké sněmovny. Nehledě k tomu, že toto hnutí je podvodem na voličích, protože ve skutečnosti se jedná o koalici, která by ke zvolení potřebovala minimálně 11% hlasů. Jenomže to by byl konec Stačilo.

To, že Vidlák se evidentně bojí nezvolení, dokazuje i fakt, že ke spolupráci účelově oslovil hnutí Přísaha, která je programově úplně někde jinde. Jeho předseda Robert Šlachta se v této situaci zachoval velmi rozumně, za což ho oceňuji, když tuto spolupráci vyloučil s tím, že v zahraniční politice jsou programy Přísahy a Stačilo zcela odlišné, jelikož Přísaha je pro setrvání ČR v Severoatlantické alianci a Evropské unii.

Vidlákovo zoufalství potvrzuje i fakt, že žebrá o peníze na volební kampaň pro Stačilo, kde může, ovšem moc se mu to nedaří. .

Před lety se Daniel Sterzik snažil v televizním pořadu Den D přesvědčit podnikatelskou porotu, aby mu přispěla na jeho nápad vyrábět moderní jurty, prý snadno přemístitelné a efektivní bydlení. Porotci včetně Tomia Okamury se mu vysmáli, žádné peníze od nich nedostal a odešel s ostudou. Bývalá ministryně informací Dana Bérová k tomu ironicky podotkla, „že bychom se vrátili ke kočovnému způsobu života.“ Je docela úsměvná představa, že by se takový člověk dostal do parlamentu, i když komických figurek je už tam i nyní dost.

Na druhé straně on zase tak neškodný není, když neváhá zastrašovat lidi s jinými názory kriminálem. Naštěstí o vině či nevině nerozhodují v demokratických zemích vidláci a samozvané uliční výbory, nýbrž nezávislé soudy.

  Píseň z (post)sovětské éry.  Starší žena v ukrajinském městě požádala pouličního hudebníka, aby jí na památku jejího  syna, ktery zahynul na fronte  zazpíval píseň sovětské skupiny „Něžný máj“.  Příslušné video zveřejnily ukrajinské telegramové kanály.  "Zemřel mi syn. Zazpívejte píseň ‚Dětství‘," obrátila se občanka na mladíka s kytarou v nákupních řadách.  „Je to ruská píseň, to nemůžete,“ namítl někdo poblíž.  Ale hudebník přesto zahrál „Dětství“ od Jurije Šatunova. A podané peníze si nevzal

Dobry  rozhovor, presneji receno velmi dobre odpovedi na ne zrovna pratelske dotazy redaktorky   novinky.cz/clanek/volby-do-poslanecke-snemovny-malacova-referendu-o-vystoupeni-z-eu-a-nato-se-nebranim. Mam v Praze koho volit!    (Osobni poznamka I.L:   Ac se celozivotne povazuji  za venkovana, presneji tedy  za malomestaka  - obcana malomesta o mene, nez  5 000 obyvatelich -  tak pracovne a nasledne i  kolonkou trvale bydliste jsem byl v  dospelosti  vetsinou  volicem z Prahy.)   Vadi mi tam u Jany Malacove snad uz jen  ty obcasne zminky o klimaticke zmene,  i kdyz treba  tohle jeji explicitni vyjadreni  je tez  zcela OK:   Špatně nastavený Green Deal zase zvyšuje odpor lidí proti ochraně přírody

Kdokoli shodí příště bombu, je gay

Clanek na zasadni tema - o  dnesnim Nemecku  parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jiri-Weigl-Pandorina-skrinka-se-otevira  Zkraceny uryvek:

Oslavovaný závazek evropských členů NATO dávat na zbrojení 5% svého HDP bude mít velmi zásadní důsledky. Nejde o to, že na to velká část z nich nemá, nebo že tyto prostředky nebude mít za co utratit. 5% HDP na zbrojení znamená, že v našem sousedství vyroste z Německa obří vojenská mocnost, a to promění Německo, Evropu i postavení naší země...  Militarizace Německa bude znamenat zásadní změnu německé politiky tak, jak se projevovala po druhé světové válce. První příznaky této změny můžeme pozorovat již nyní v chování a postojích nového německého kancléře Friedricha Merze. Německo se z pacifistické, tragickou historií poučené a mezinárodně-politicky zdrženlivé země vrací někam, kde ho málokdo v Evropě chtěl znovu mít – do pozice ambiciózní, sebestředné, asertivní velmoci, příliš velké a silné pro udržování rovnováhy na kontinentě, velmoci zahleděné do sebe, která nemá mnoho pochopení pro zájmy a potřeby svých partnerů.   Militarizace vyvolaná závazkem na obří zbrojení vrátí Německo zpět k tradicím, které by především jeho slabší východní sousedy měly velmi zneklidňovat, ne-li děsit. Jaké to budou vojenské tradice, k nimž se znovuzrozená německá vojenská moc bude vztahovat? Bude to Drang nach Osten Řádu německých rytířů, šířících v Pobaltí „západní hodnoty“ ohněm a mečem? Bude to agresivní pruská vojenská tradice Fridricha Velikého a brilantní vojenské umění zlopověstného pruského generálního štábu vítězícího  v mnoha válkách mimo jiné i na našem území? Co militarizace Německa udělá s pohledem této země na vlastní dějiny a vztahy se sousedy, zatížené stále velkými historickými břemeny? Nevíme, ignorujeme to a tváříme se, že nás to nezajímá a snad ani nemá zajímat.

Přitom pro nás a naši zemi jsou to otázky daleko zásadnější, než kdo zvítězí ve válce na dalekém Donbase a kdo si ponechá Krym. Dnešní Německo totiž není stabilní a prosperující země. Je to země znejistělá a otřesená chybnou migrační a klimatickou politikou, které její elity v posledních letech provádějí a které bezohledně vnucují i ostatní Evropě. Ukazují při tom, že nejsou schopny reflexe a změny politiky, a to přináší rostoucí společenské napětí, rozdělení společnosti a nárůst extrémismu. Vážné úvahy ze strany dnešní německé vládní koalice o zákazu druhé největší politické strany opoziční AFD ukazují, že německá demokracie je v těžké krizi. To vše v situaci, kdy Německo vzhledem k demografickému a migračnímu vývoji čeká v následujících desetiletích výrazná etnická a kulturní proměna s těžko předvídatelnými výsledky. Co tedy tento sám sebou stále více nejistý, ale po zuby vyzbrojený obr udělá se svou znovu nabytou silou, je velmi nejasné.  K tomuto vývoji dochází na pozadí zcela evidentního vzdalování se USA Evropě a v situaci, kdy je Rusko v důsledku své agrese vůči Ukrajině společným úsilím NATO a EU ekonomicky a politicky fakticky jakoby vyhnáno mimo náš kontinent. Nastává tak situace, která byla cílem Německa v první a do jisté míry i ve druhé světové válce – periferní velmoci – USA a Rusko - jsou mimo a na kontinentě dominuje Německo. Ve dvacátém století se musel spojit prakticky celý svět, aby realizaci tohoto cíle zabránil za cenu dvou světových válek. Dnes tuto situaci pomáháme sami vytvořit s odzbrojující naivitou a lehkomyslností.

Především česká politika by měla zpozornět. Prvořadou světovou vojenskou mocností se znovu stane země, s níž jsme historicky měli velmi komplikované vztahy a která ve dvacátém století byla rozhodným odpůrcem naší státnosti a suverenity, země, která nás brutálně okupovala a s níž ve vzájemných vztazích existuje významná zátěž, která může za určité politické konstelace znovu vyústit v nároky a požadavky vůči nám, a současně země, na níž jsme hospodářsky silně závislí a která je naším největším hospodářským partnerem. Je zjevné, že v současné vojensko-politické konstelaci v Evropě s jednoznačnou německou dominancí nám hrozí postavení protektorátu se všemi riziky, které to znamená...   Česká politika si však žádné otázky neklade. V případě problémů s naším velkým západním sousedem přitom nemáme žádné spojence, není se kam obrátit. USA nezajímáme, Rusko chceme mít navždy nepřítelem, se sousedy nespolupracujeme. Dnešní vláda je smířena s protektorátním postavením, zuřivě bojuje cizí války a věří, že to jako vždycky bez našeho velkého přičinění nějak dobře dopadne. Do třetice to ale vyjít nemusí. V našem zájmu je proto co nejrychlejší skončení války na Ukrajině a návrat k uvolňování napětí a mírové Evropě. S militarizací a novou studenou válkou, kterým tak nadšeně pomáháme na svět,  tragicky prohrajeme