O měsíc kratší léto...

Vposledních dvou letech jsem moc zemědělských článků nenapsal, ale několikrát jsem upozorňoval na svá pozorování přírody, počasí a podnebí. Psal jsem, že vrchol sucha a tepla byl mezi roky 2012 a 2017, to byla jen zima a léto. Jaro a podzim úplně vymizely, ze zimních bund se během jednoho týdne přešlo na trička, roční úhrny srážek byly kolem 450mm (250mm je hranice pouště) a o úrodě rozhodla jedna bouřka na konci května, která buďto přišla a nebo nepřišla. Nejsuššími měsíci byl březen a duben, aprílové počasí se nekonalo a protože v té době umělo být už třicet stupňů, úroda podle toho vypadala.

Pokud tehdy člověk na podzim nezalil stromy, tak i vzrostlé meruňky uměly zimu nepřežít a uschnout. Pamatuju si, jak v roce 2015 naše třešeň plodila jak divá. Nikdy jsme neměli takovou úrodu. A jakmile jsme ji očesali, svěsila listí a bylo hotovo. Ještě se naposled rozmnožit…

Byla to právě ta doba, kdy se rozhodovalo o všech těch budoucích grýndýlech a emisních povolenkách, z jejichž výnosu budeme bojovat s klimatickou změnou, půjdeme světu příkladem, zavedeme bezemisní ekonomiku a následovat budou samá pozitiva a sociální jistoty.

Já jsem v té době bojoval s klimatem poněkud přízemněji. Na dvoře jsem zakopal dostatečně velkou nádrž na vodu, svedl jsem do ní veškeré okapy ze střech, druhou nádrž jsem přidal na horní část zahrady, obě nádrže jsem propojil vodovodní trubkou, přidal jsem nějaká čerpadla, prosakovací hadice, zkrátka, postaral jsem se o to, abych byl schopen svých tři sta čtverečních metrů po šest týdnů sucha úsporně zalévat. Období sucha u nás nikdy netrvalo déle, což platí až podnes. Obešel jsem se bez výnosů z emisních povolenek a naopak jsem plně využil výhod sluníčka a tepla. Nikdy předtím ani potom se u nás neudělalo tolik rajského protlaku a zavařených paprik. Nikdy jsem také neměl tolik brambor pro nás i pro prasátka.

Sotva jsem měl celou závlahu kompletně dodělanou a velmi komfortní na obsluhu, přestal jsem ji potřebovat. Úhrn srážek se zvedl o sto milimetrů za rok, po zimě opět přišlo jaro, v dubnu se začalo střídat teplo se zimou, deštěm a sluníčkem třikrát během jednoho dne, po létě následoval příjemný teplý podzim, ale zima zmírnila. Ve zmiňovaných horkých letech byl v zimě ještě nějaký sníh či led, teď, v posledních letech v zimě jen prší.

Od roku 2020 sleduju neustálé zkracování léta. Každý rok přijde hic o něco později a o něco dříve přijde podzim. Letos je to zase o čtrnáct dní dřív. Topit jsem začal ještě před volbami, když zahradu šlehl první ranní mrazík a podle předpovědi nás už žádné teplo nečeká. Letos zároveň máme poměrně suchý rok. Srážky byly za očekáváními, ale na úrodu to velký vliv nemělo, protože byla prostě zima a sluníčko nevytahovalo vláhu z půdy.

Tropické noci jsme měli asi dvě, skutečné vedro trvalo dvakrát po necelém týdnu, počítám že letošní sezóna na našem miroslavském koupališti dopadla docela bídně. Žně letos propršely, ale od té doby zase bylo sucho, které zase moc nevadilo, protože byla celkem zima. Vína se letos urodilo hodně, ale cukernatost mělo jen taktak. Letos poprvé jsem pro zalévání ani nespotřeboval „loňskou vodu“ z nádrže.

Vždycky, když v srpnu sklidím brambory, dávám meziplodinu. Hořčici, hrášek, řepku… Letos jsem dal řepku, abych si to usnadnil. Dobře se po ní oře, dělá kyprou půdu. V jiných letech má mulčovač co dělat, aby jí před orbou podrtil, letos měla tak málo podzimního slunce a tepla, že bylo mulčování v podstatě zbytečné. Normálně řepka skvěle udusí ostatní plevel, ale letos nevzešla ani ta lebeda.

Normálně ořu až někdy v druhé půlce listopadu, abych zaoral i všechno spadlé listí ze stromů, ale letos to asi také bude o dva týdny dříve. Náš cukrový javor už je skoro holý, kočky jsou chundelaté jako málokdy a náš krkavec se cpe k prasknutí. Náš jezevčík, Bubo, zabral chlív pro sebe, noruje si ve slámě tunely a odmítá chodit ven. Na pranostiky už ale nespoléhám, viděl jsem vícekrát přípravu přírody na tuhou zimu, která nakonec byla na blátě.

Léto bylo letos tak chladné, že se mi na víně letos připásaly takřka výhradně hladové včely. Na vosy letos přišla taková bída, že se ani neměly jak namnožit. Za celé léto jsem neviděl jediného sršně a to jich tu běžně míváme hodně. Do hnízd nepřiletěla jediná vlaštovka a když o tom přemýšlím, ani jsem letos neviděl, jak se chystají k odletu. Nepotkali jsme letos ani jednu kudlanku, ani jednu velkou kobylku a ani jednoho roháče.

Já vím, že ti nejchytřejší lidé s těmi nejchytřejšími přístroji budou zase tvrdit, jak jsme měli nejteplejší rok v historii, budou podepisovat petice, že na ministerstvo životního prostředí nesmí Petr Macinka a budou ještě více přitvrzovat grýndýl, ale já prostě pozoruju něco jiného. Já vidím méně slunečných dní, méně teplých nocí, delší jaro i podzim a vlastně o měsíc kratší léto. Jen zimy jsou teplejší než byly. Vidím méně rajčat, méně brambor, menší cukernatost vína, vidím listí, které se dříve zabarvuje a dříve padá a vidím mizerné ozimy, které neměly z čeho vzejít.

A ještě jedna věc… ze zahrady mi zmizeli krtci. Víte, co to znamená? Že už jsem dlouho nezaoral pořádný hnůj. Tím pádem mám v půdě méně žížal, tím pádem se tam ta černá hrabavá potvůrka neuživí. Podle toho vždycky ihned poznáte dobře obdělanou půdu, i když ji pozorujete v plné rychlosti z dálnice. Jak jsou na poli krtince, jsou tam i žížaly a tím pádem je tam hnůj.

____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600