To nejcennější jsem dostal po volbách...

Přátelé, každý, kdo chce sloužit vlasti a národu, by si měl projít prohranými volbami. Takovými, jakými jsme si prošli ve Stačilo! Prohrou, která byla do posledních chvíle nadějná, která podle všech průzkumů měla být výhrou. Prohrou po bubnové palbě od majnstrýmu, církví, neziskovek i pouličních bojůvek. Prohrou, protože vás považovali za nejnebezpečnějšího soupeře, kterému připisovali jakoukoliv nezákonnou pohnutku, ale policie žádnou nenašla. Prohrou, kdy nakonec stojíte sami a už víte, že se nevrátíte se štítem, ale na štítě.

Až tehdy jsem totiž zjistil, kdo za co stojí. Až tehdy se opravdu ukázalo, kdo měl jaké motivace. Až tehdy se vyjevily všechny zákruty lidských povah, od těch nejprimitivnějších až po ty nejušlechtilejší. Tehdy jsem teprve definitivně zjistil, kým jsem obklopen a kdo je opravdu přítelem v nouzi. Najednou, takřka z minuty na minutu se jasně ukázalo, čí úsměv byl upřímný a kdo čekal v koutě, aby si v pravou chvíli mohl kopnout.

Ale kupodivu jsem zjistil, že svět je lepší, než jsem očekával. Mnohem víc lidí mi přišlo podat ruku, než se na mě utrhlo. Mnohem víc mailů mi vyjádřilo podporu, než se radovalo z naší prohry. Mnohem víc lidí se přišlo zeptat, jestli mohou nějak pomoci, než kteří se přišli vysmívat. Zjistil jsem, že mi zůstali nějací sousedé… a přesně ti, které jsem nezval na svoje zabíjačky. Kteří neseděli u mě na kafi a kteří ode mě nikdy nic nepotřebovali. Ti se ke mě najednou hlásili s tím, že mě volili a kdybych něco potřeboval, však vím, kde bydlí. Ti, kteří u mě naopak byli pečení vaření, ti se ve svých whatsappových skupinách posmívají dodnes. Mnohdy ani nevědí, že jsem pořád ještě součástí těch skupin…

Zjistil jsem, že moji čtenáři jsou jako moje rodina. Zjistil jsem, že jsme pevná komunita, o kterou je možné se opřít a díky tomu i ledacos ustát. Ukázalo se, že i internetová přátelství mají svou sílu a protivenství zvenku prostě nedokáží zničit vzájemnost, byť vznikla „jen“ tím, že se čteme a diskutujeme. Zjistil jsem, že tato komunita drží pohromadě nejen před volbami v očekávání vítězství, ale i po volebním zklamání.

Teprve po volbách jsem docenil svou ženu a děti. Měl jsem se kam vrátit, nikdo mi nevyčítal dva roky faktické nepřítomnosti, nikdo mi nevyčítal, že jsem pracoval dnem i nocí a nakonec z toho nic nebylo. Dostalo se mi hřejivého objetí a hrnku horkého čaje. Táto, jsme rádi, že jsi doma… Ani nevíte, jak moc jsem si teď ty tři měsíce užíval domova, který od první minuty začal léčit všechny křivdy, zranění, zrady i úklady, které si pravda a láska nedokázala odpustit.

I oni se ošlehali… To víte, na malém městě se i děti dozvědí všechno. Jak se na nás vyptávali intervjuci, jak nám prohrabávali popelnice… zíral jsem, kolik lidí se tady veřejně chlubilo tím, že naši rodinu řádně poplivali před novinářským šmokem a dělalo jim to dobře. Myslel jsem, že děti spí, když nám Ogansejanové svítili do oken reflektory, ale nespaly… ani náhodou. Všechno to v nich zůstalo. Nikdy se u nás nezamykalo, ale teď se všichni naučili za sebou otočit klíčem ve vratech. Užili si, jak se u nás dělá henta „objektivní“ novinařina. Na prstech jedné ruky bych spočítal ty, kteří chtěli pochopit. Všichni ostatní měli za úkol něco najít…

Dnes, ve sváteční den chci suše konstatovat, že ani všechny úklady světa mi nevzaly mé nejbližší a ani ty největší vylhané titulky mě nepřipravily o přátele. Přišel jsem jen o ty, kteří nikdy žádnými přáteli nebyli. Byl jsem příjemně překvapen, z jakých stran se mi dostalo vřelosti a podpory. Svět se ukázal být lepším, než jsem od něj čekal.

A tak mi dovolte, abych nám všem popřál, abychom byli v příštím roce příjemně překvapováni. Abychom neustále zjišťovali, kde všude zůstala poctivá lidskost a lidská poctivost. Přeji nám všem, aby skončila ta šílená válka na Ukrajině. Aby přestali umírat lidé a ať se pak klidně sto let dohadují o území i jeho právní status. Přeji nám všem, aby nezačala válka ve Venezuele, aby byl na Blízkém východě dotažen do konce mírový plán a aby elity zjistily, že je lepší budovat důvěru odzbrojováním než než militarizací. Přeji nám všem, aby všechny lži vyšly najevo a pravda nás osvobodila.

Přeji nám všem, aby se začaly zasypávat příkopy, byť je mi jasné, že na to musejí být dva… ale klidně se hlásím, že já budu první. Přeji nám všem, abychom se v příštích letech hádali, argumentovali, nesouhlasili spolu, ale bez té zloby a přesvědčení, že jedinou cestou je naložit ty druhé do dobytčáku a odvézt na Sibiř.

Přeji nám všem, abychom se o sebe navzájem uměli opřít ještě víc. Aby bylo stále méně věcí, které nás rozeštvávají, aby nám nechyběla velkorysost, ale také, aby nám nechyběla pevnost postojů. Přeji nám, abychom uměli stát za tím, co považujeme za správné, ale bez militantnosti a nesmiřitelnosti.

To nejcennější jsem dostal po volbách. Zjistil jsem, jak moc pevné je to, co spolu budujeme.

Přeji všem krásné Vánoce v kruhu svých nejbližších.