Už brzy, Petře Pavle

Nejenom že se musel předseda Kanadské sněmovny omluvit za to že Hunku pozval (když vyšlo najevo kdo to byl), ale dokonce raději rezignoval aby unikl hněvu liberálně-globálních elit.

Trudeau se veřejně omluvil židovské komunitě i mezinárodní veřejnosti.

Kanadský parlament jednomyslně odsoudil nacismus a oficiálně stáhl poctu Hunkovi.

Kanadská Universita v Albertě vrátila dar 30,000 od Hunkovy rodiny a zavrhla stipendijní fond nesoucí jeho jméno.

Kanadský obdivovatel Hitlera Kenneth Paulin byl odsouzen na 9 měsíců do vězení. (ano čtete správně, pouze 9 měsíců)

A Rusko to samozřejmě využilo ke své laciné propagandě: všichni co se nám nelíbí jsou fašisti.

- a vědí o Zelenském dávno, co je zač… To Poláci a další podporovatelé pochopili „brzy“, až 19. května 2026. Jděte se vycpat i s těmi ukrajinskými vlajkami, „vlastencové“…, schováváte se za ně jak nesvéprávní, když je vám málo ta vaše a musíte za každou cenu panáčkovat.

---------------------------------------------------------

🇺🇦🇵🇱 „Odmítám podporovat prezidenta Zelenského!“: bývalý polský prezident Lech Wałęsa prohlásil, že už nepodporuje Volodymyra Zelenského poté, co bylo rozhodnuto o přenesení a znovupohřbení ostatků jednoho z vůdců Organizace ukrajinských nacionalistů Andrije Melnyka.

„Prezident Ukrajiny, když vychvaluje bandity z UPA, zranil mě i všechny naše padlé krajany. Proto jsem si veřejně sundal ukrajinskou vlajku z hrudi. Odmítám podporovat prezidenta Zelenského!“ napsal na Facebooku.

Dne 19. května vyšlo najevo, že ostatky jednoho z vůdců ‚Organizace ukrajinských nacionalistů‘ Andrije Melnyka byly v Lucembursku exhumovány, aby mohly být převezeny na Ukrajinu.

------------------------------------------------

🇨🇿Holec: „To je ale diplomacie, co? Prezidentská. Normálně prezidenti jezdí po světě, aby dělali reklamu svým vlastním zemím. Ekonomickou, politickou a tak dále. Aby jim pomáhali. Petr Pavel na to jde opačně. Petr Pavel jezdí po světě, aby Česku škodil.“

@neCT24     2x

- od Evropského parlamentu. Merkelová zodpovědná za migrační vlnu, kterou znehodnotila evropský kontinent. A Zelenskyj představující mnohé zlo a naposled vinný vraždou více jak 20 dětí zasažených na studentské koleji ukrajinskými drony. O psychopatce Merkelové už bylo napsáno mnohé a konzument drog z Kyjeva ovládaný britskou tajnou službou patří před soud už dávno.

- Odměňování zločinců, ignorace defraudace, manipulace s fakty a stále vyšší tempo v omezování svobod i životního prostoru prostých i kreativních Evropanů už přesáhlo únosné meze. Navíc rozsáhlá indoktrinace ve školách a mediální tlak už dávno vyrábí lidi debily, kteří si nakonec vezmou za své, co jim je podprahově předkládáno.

- Zpět k odměněným. Merkelová způsobila etnickou a náboženskou výměnu obyvatelstva, ze které se Evropa, minimálně ta Západní, nemusí už nikdy dostat. Poměr původního obyvatelstva a přistěhovaného už začíná především v nové generaci vyznívat pro Staroevropany nepříznivě. Školy jsou plné muslimů, černochů a Arabů, dochází k šikaně původních obyvatel. Stoupá kriminalita, klesá produktivita. Západ degeneroval už dlouho a v podstatě do dneška přežil i díky vydrancování Východní Evropy. Rusové a Bělorusové se tomu vzepřeli. I proto jsou pod tlakem. Nejen Evropy, v mnohém je na tom další uchazeč o ruské bohatství, tedy USA, ještě hůře. Tamní dluh už přesáhnul HDP. Absolutně nevidím důvod, proč tu někdo vykřikuje, že máme patřit k Západu, když to je ta nejhorší možná verze budoucnosti...

- Přestože Zelenskému skončilo období, kdy byl legální hlavou státu, nadále je v jeho čele a je tím i zodpovědný za zvěrstva, která se dějí. Rozdíl mezi humanitou přístupu Rusů a Ukrajinců je obrovský a přestože to odmítá Západ přijmout a připustit, má Zelenskyj mnohem blíže k barbarství než Putin. Vyznamenán tak byl nacista, feťák a zločinec, jehož adorace je na stejné úrovni, jako byl a je obdiv k Hitlerovi. Tím hovořím i o našich politicích, umělcích, novinářích i obyčejných lidech projevujících sympatie k Zelenskému a k jeho pojetí Ukrajiny.

- Chci zmínit ještě jednu špínu. Tou jsou Petr Pavel a za ním sešikovaná opozice podporovaná médii. Jejich jásot nad pořádáním sjezdu Landsmannschaftu v Brně a nad plánem pořádat příští sjezdy v dalších českých městech je varováním před nacismem a hyenismem skrytými v našich pseudoelitách…

- Posselt je jen hlásnou troubou ochotných se znovu vrátit zpět na místa, kde se jejich příbuzní často podíleli na příkoří konaném na českém obyvatelstvu. Benešovy dekrety byly malým, ale naprosto oprávněným trestem za obrovské zlo. Pokud je někdo popírá, pak je to stejný zločinec...

- Žít v tomto světě je vlastně přítěží. Po změně režimu jsme doufali v něco úplně jiného. Jsem si jistý, že celý listopad 1989 byl připravenou fraškou, k níž jsme přistoupili. I přesto jsme mohli být úplně jinde, než dnes jsme. Jestliže vládnou lidé, jako Leyenová, Pavel, Fiala, Babiš prodávající Synthesii, jde jen o ukázku míry degradace Evropy i naší. Mladým jejich nový svět nezávidím. Ale svůj život chci dožít se ctí a hrdostí.

Jindřich Kulhavý            z článku „To nelze přejít s klidem“     https://www.inadhled.live/…em/

Ultranacionalismus ve své nejčistší formě věří, že nějaký národ, jedno jaký, je lepší než národy ostatní. Z toho pak může vyplývat spousta nedorozumění,  domácích incidentů (hlavně proti untermenschen) nebo třeba i intervencí proti okolním státům. K mírnějším formám patří třeba nacionalismus, v Čechách bychom asi řekli vlastenectví. Pláčeme tady že globalisti chtějí zničit náš pocit hrdosti na vlastní národ, ale oni to údajně dělají pro to, aby v budoucnu nebyly války. To se jim celkem daří, protože neznám moc lidí, kteří by byli takoví vlastenci, že by teď chtěli ochotně bránit naší vlast třeba někde u Charkova. To že generace "Zet" je navíc generací poseroutků, to už ani nezmiňuji :-) .  

Ten hlavní motiv potírání vlastenectví ale bude ve skutečnosti ten, abychom se cítili evropany a bylo nám jedno jestli za prací pojedeme do Španělska nebo do Norska. Prostě jako američani se stěhují za prací přes celý kontinent, tak to tady má být taky. A navíc, když nám práci teď berou ukrajinci tak je to něco jiného než když nám jí budou brát potom evropané stejní jako budeme i my (akorát teda pocházející z Ukrajiny).  Takže buďme rádi, že globalisti podvratnou činností tady rozkládají národ, protože kdyby se jim to nedařilo, tak by to museli nakonec řešit jako to řeší teď na Ukrajině.........Howgh

P.S.- upozornění - dnešní komentář obsahuje prvky ironie a sarkasmu které nejsou kvůli plynulosti textu nijak označené !!   :-)

Náš prezident to je kapitola sama pro sebe. A víte kdo bude příští prezident? Degener už to zjistil.

https://degener.cz/pruzkum-degeneru-kdo-bude-pristim-prezidentem/

A tak se stalo, že ho skoro nikdo nezná -na rozdíl od Bandery, jehož popravu již Rusové označili za chybu a  který se stal mučedníkem ukrajinských nacistů.

Toho Melnika vyhrabali nejen ze země, ale i ze zapomění.

Adam Šejna včera na YT u Marka Stoniše.👍

„Velmi smutné oznámení.
Právě jsem byl podruhé odsouzen za „nenávistné projevy“ a jen kvůli formálnímu nálezu jsem nemohl být okamžitě poslán do vězení – k velké frustraci soudce.
Ironií osudu je, že za svou současnou svobodu – alespoň ve fyzickém smyslu – vděčím svému předchozímu trestu odnětí svobody (za memy v soukromém skupinovém chatu).
Říkejte mi naivní, ale nemyslel jsem si, že zajdou tak daleko, vzhledem k tomu, že tento precedent kriminalizuje mnoho argumentů používaných i těmi nejumírněnějšími politiky, kteří kritizují masovou migraci.
V únoru 2024 jsem přednášel na Katolické univerzitě v Lovani, kde jsem spojil masovou migraci s kriminalitou a poklesem kvality našeho života. Každý jednotlivý bod, který jsem uvedl, byl 100% pravdivý a založený na vědeckých důkazech.
Cynicky to přiznává i soudce, který mě odsoudil, když ve svém rozsudku napsal: „I kdyby všechna Van Langenhoveova prohlášení byla založena na vědeckých důkazech a statistikách, nic to nemění na zločinném úmyslu. Van Langenhove není obviněn ze šíření nepravdivých informací. Je obviněn z prezentování faktů způsobem, který podněcuje nenávist vůči jednotlivcům na základě jednoho nebo více kritérií chráněných v zákoně proti rasismu.“
To je moc slov jen na to, abych řekl, že mě chce poslat do vězení, protože říkám pravdu.
Dokonce i režimní média píší: „Soud se nestaral o to, že Van Langenhove citoval vědecké zdroje. Soudce argumentoval, že hlavním argumentem Van Langenhovea bylo, že velká část společenských problémů, jako je nejistota, nedostatek bytů a klesající vzdělávací úroveň, byla způsobena masovou migrací.“
Možná si v první větě myslíte, že mi režimní média sympatizují, ale ve skutečnosti lidi varují: I když budete říkat pravdu, pokud půjdete proti našim narativům, rozdrtíme vás všemi možnými způsoby.
Ani státní zástupce, ani soudce nepředložili jediný skutečný argument, jak nebo proti komu jsem podněcoval nenávist. Takže i kdybych přijal jejich šílený, dystopický zákon, stále jsem ho neporušil.
Jediný argument, který předkládají, je , že jsem vytvořil „nepřátelskou atmosféru mezi námi a nimi“ ohledně migrantů. Ale i tento absurdní argument (který ani není zločinem) je nepravdivý. Pro mě je smrtelnou nemocí sebenenávist a jedním z jejích nejhorších příznaků je náhradní migrace. Takže mým nepřítelem NEJSOU samotní migranti, ale ti, kteří masovou migraci organizují.“

Zde originál (přeloží gúgl)
https://x.com/DVanLangenhove/status/2059275296050741666?ref_src=twsrc%5Etfw%7Ctwcamp%5Etweetembed%7Ctwterm%5E2059275296050741666%7Ctwgr%5E7813320731d04c762983a937d54f82ca6eb1657a%7Ctwcon%5Es1_&ref_url=

a zde komentář s důkazy pravdivosti Van Lngenhoveova líčení stavu Belgie.

https://www.danisch.de/blog/2026/05/28/das-seltsame-koenigreich-belgien-sein-dubioses-recht-und-die-offizielle-abschaffung-der-wahrheit/
česky: podivné Belgické království, jeho dubiózní právo a oficiální zrušení pravdy
 

Ve školce na Karvinsku policie našla zfetovaného školníka i ředitele...

Ve školce kde pracovat měl, se nám pan školník dočista sjel. Pro média je to veliká pecka, prý se ho bály nejen učitelky, ale i malá děcka. Bohužel, to ještě není celé, s fetovaného našli i ředitele. Ten se sice neválel a nevydával žádné zvuky, leč hospodaření školky se mu poněkud vymklo z ruky.

ve volbách...

Blbost, Pe-Pa je světový hrdina a pro Čechy je to volba jediná!

Nějak si nedovedu představit, co by se dělo, kdyby náhodou umřel. Není už nejmladší, že ne?🤔

Nacismus na Ukrajine.  Podrobny popis  techto znovuozivlych historickych realii je na ukrajinskem webu  strana.today/andrej-melnik-chto-izvestno-o-vozhde-oun-prakh-kotoroho-privezli-v-kiev Je to dlouhe, ale dulezite pro  porozumeni  "hrdinskemu boji" Ukrajincu proti nenavidenemu Rusku

Tento týden byly Melnikovy ostatky odeslány z Lucemburska na Ukrajinu. Zpráva o tom, že ostatky jednoho z vůdců OUN Andreje Melnika jsou přepravovány do Kyjeva, vyvolala rozporuplné reakce. A to nejen proto, že Melnik je známý svou spoluprací s nacisty během války, ale také proto, že pro většinu lidí se OUN spojuje se Stepanem Banderou, a ne s Melnikem, jehož jméno je značné části Ukrajinců vůbec neznámé.    Ačkoli ve skutečnosti jsou jejich role v historii ukrajinského nacionalismu zcela srovnatelné.    Pojďme si povědět, co je o Melnikovi známo a proč byl s Banderou ve sporu.    Cestu Andreje Melnika (1890–1964) v nacionalistickém hnutí lze rozdělit na dvě části. 

První část – do smrti Konovalce. V této části byl Melnyk zpočátku rotmistrem (velitelem roty) Legie ukrajinských sečových střelců (USS), která bojovala v první světové válce na straně Rakouska-Uherska a která v roce 1916, během Brusilovova průlomu ruské armády, padla do zajetí.  Právě toto zajetí sehrálo klíčovou roli v Melnikově životě, protože mu umožnilo ocitnout se ve správný čas na správném místě. V zajateckém táboře nedaleko Caricína (dnešního Volgogradu) se seznámil s Jevgenijem Konovalcem a společně s ním, využivší zmatek po únorové revoluci v Rusku, odjel do Kyjeva. Na podzim roku 1917 se oba podíleli na vytvoření bukovinského kureně (praporu) sečových střelců, který v lednu 1918 který v lednu 1918 převzal velení Konovalec a který bojoval za Ukrajinskou lidovou republiku (UPR).  

Od tohoto okamžiku se Melnik na dlouhých 20 let stal stínem velitele Ukrajinské sečové armády (USS). Nejprve jako náčelník štábu v jeho kureni, který se později rozrostl na pluk, poté jako jeho pobočník již v roli velitele sboru sečových střelců. Na podzim roku 1919 byly zbytky sboru internovány Poláky a rozpuštěny, čímž účast Konovalce a Melnyka v životě „velké“ Ukrajiny skončila. Od tohoto okamžiku se Melnik na dlouhých 20 let stal stínem velitele USS. Nejprve jako náčelník štábu v jeho oddílu, který se později rozrostl na pluk, poté jako jeho pobočník již v roli velitele sboru sečových střelců. Na podzim roku 1919 byly zbytky sboru internovány Poláky a rozpuštěny, čímž účast Konovalce a Melnyka na životě „velké“ Ukrajiny skončila.   V roce 1920 se zařadili mezi zakladatele Ukrajinské vojenské organizace, jejímž prvním předsedou se stal bývalý prezident Západoukrajinské lidové republiky Jevhen Petrushevych (což předurčilo „haličský“ směr činnosti jako hlavní), ale již o rok později ho vystřídal Konovalec a Melnyk se stal blízkým pomocníkem nového vůdce. 

V roce 1924 byl Melník zatčen v Polsku a strávil ve vězení čtyři roky, a po propuštění „skoncoval“ s ilegální činností, i když udržoval osobní kontakty s Konovalcem – který v roce 1929 na základě UVO založil Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN).  Zatímco OUN rozvíjela svou činnost, Melnik působil v Ukrajinské řeckokatolické církvi – nejprve jako inspektor jejích lesů a později také jako vedoucí katolické mládežnické organizace „Orly“. Možná by zůstal funkcionářem UGKC, ale zlomovým momentem, jak již bylo řečeno, se stala smrt Konovalce, který zahynul při výbuchu bomby ukryté v krabičce bonbónů, kterou mu 23. května 1938 předal sovětský agent Pavel Sudoplatov.  

Konovalcova smrt byla šokem pro celou organizaci, protože OUN neměla jiného tak autoritativního vůdce. Formálním zástupcem Konovalce byl bývalý rotmistr armády UNR Mykola Sciborskyj, který se stal „úřadujícím vůdcem“, ale jelikož byl ideologem, a nikoli organizátorem, neměl potřebný vliv, aby hnutí skutečně vedl.  Vedení OUN se v otázce nástupce rozdělilo a jako kompromis nabídlo uvolněnou funkci Melnikovi – člověku, který v té době vůbec nepatřil do organizace a byl proto vzdálen „vnitrostranickým“ intrikám.   Melnik měl pro takovou funkci potřebné bojové zkušenosti z dob UNR, ale pro většinu členů organizace zůstal cizí a nepochopitelnou kandidaturou, a proto „vedení OUN“ rozjelo legendu o Konovalcově závěti, podle níž měl organizaci vést právě jeho pomocník z oddílu sečových střelců.   11. října 1938 k jmenování došlo, ale bylo přijato rozporuplně. 

Zatímco protichůdné frakce v úzkém vedení byly s takovým kompromisním a ve srovnání s Konovalcem slabým vůdcem spokojeny, pro mladou generaci nacionalistů bylo jméno Melnyka, který za prvních devět let existence OUN nic neudělal, jen prázdným slovem.  Mladým lidem chyběl vlastní vůdce, a ten se objevil o rok později.  

Ještě v srpnu 1939 druhý sjezd („velké shromáždění“) OUN v Římě jednomyslně přísahal věrnost Melníkovi (přičemž přísahu předčítal jeden z vůdců mladé generace Jaroslav Stecko), ale již 13. září se stráž věznice v Brestu, kde si odpykával trest Stepan Bandera, rozprchla kvůli blížícím se německým vojskům a idol mladých nacionalistů – po měsíci bloudění po územích obsazených sovětskými a německými vojsky – se ocitl v Krakově. Tam obnovil bouřlivou činnost ve vedení podzemní OUN v Haliči. Pro mladé galicijské nacionalisty se jméno Bandery – regionálního „vodce“ OUN v letech 1932–1935, odsouzeného jako organizátor vraždy polského ministra vnitra Perackého k trestu smrti (později nahrazenému doživotním vězením) – stalo symbolem jejich boje. Nejde však jen o jméno: Bandera navrhoval zcela odlišnou taktiku.  

Melnik se díky svým stálým kontaktům s německou a italskou rozvědkou snažil sladit činnost OUN s politikou zemí „osy Berlín–Řím“, což v podmínkách smlouvy o neútočení mezi SSSR a Říší znamenalo nerušit „ruského medvěda“ – tedy nepodnikat žádné akce a čekat, až Němci zaútočí na Sovětský svaz. Bandera, který nebyl s Německem vázán žádnými dohodami, naopak dával svým stoupencům pokyny k rozvíjení podzemního boje na sovětském území. V lednu 1940 se strany pokusily najít kompromis. Melnik pozval Banderu k sobě do Říma, aby mu nabídl místo ve „vedení OUN“, ale vůdce mladého křídla souhlasil se vstupem do něj pouze pod podmínkou odvolání starých kádrů, jako byl Sciborský, z vedení – na což Melnik, jakožto stoupenec těchto starých kádrů, nemohl přistoupit.  V únoru se Bandera vrátil do Krakova, shromáždil tam 27 vedoucích místních buněk organizace a vytvořil nový řídící orgán – „revoluční vedení“ – v jehož čele stál on sám.   

Od tohoto okamžiku se Organizace ukrajinských nacionalistů fakticky rozdělila na dvě části, které historici označují jako OUN (b) a OUN (m). Tyto struktury se tak samy nenazývaly, protože jak banderovci, tak melnikovci se považovali za jedinou „legitimní“ OUN a své konkurenty za zrádce. 27. září 1940 melnikovci vyloučili Banderu z členů OUN, zatímco bandérovci v dubnu 1941 svolali svůj sjezd, který symbolicky nazvali „druhým velkým vedením“, aby zdůraznili, že podobný sjezd v srpnu 1939, který potvrdil Melnika jako vůdce, nebyl pravý. Za „pravého“ vůdce zvolili Bandéru.   

A to nebyla jediná odpověď Banderovců Melnikovcům na vyloučení Bandery: rozšířili svou taktiku teroru na konkurenty, čímž vyvolali podobné reakce z jejich strany. Podle polských údajů se oběťmi vzájemné vendety stalo několik set aktivistů obou OUN. 

Útok Německa na SSSR strany nesblížil, ale odsunul konflikt do pozadí. Obě OUN se aktivně podílely na nacistických plánech: Banderovci sestavili prapor „Nachtigall“, Melnikovci prapor „Roland“. Kromě toho každá ze stran formovala „pochodové skupiny“ se stejným cílem – vstoupit do měst společně s Němci a ještě před nimi vytvořit místní správu. Obě OUN své plány nekoordinovaly, což vedlo k řadě vážných střetů. 

Do Lvova se banderovci dostali dříve – a 30. června tam Stecko vyhlásil vznik nezávislé Ukrajiny v čele s Banderou. Je známo, že Němci tento „podnik“ rychle ukončili a začali zatýkat jeho organizátory, méně známé však je, že jim při hledání konkurentů aktivně pomáhali melnikovci. 

Bandérovci zase přenesli taktiku teroru proti protivníkům na okupované sovětské území. V Žitomiru byli 30. srpna zavražděni dva Melnikovi spolupracovníci – Sciborský a Senik – a Melnikova OUN ve svých letácích obvinila z vraždy Banderovce.  Stejné obvinění vznesli i Němci.    

Do té doby již pochopili, že Melnykovova OUN je vůči okupačním úřadům loajálnější než Banderova, a začali vůči nim uplatňovat odlišnou politiku. 12. září se zástupce „Abwehru“ (německé vojenské rozvědky) Hans Koch setkal v Berlíně s Banderou a Stěckem a požadoval od nich, aby veřejně zrušili ve Lvově vyhlášený akt o nezávislosti, ale oni to odmítli. Oba vůdci Banderovy OUN byli zatčeni a na okupovaných územích začaly represe proti jejich stoupencům. 

To dalo výhodu melnikovcům, kteří mohli realizovat své plány na organizaci moci v řadě měst – včetně Kyjeva, kde se pod jejich kontrolu dostala jak místní samospráva, tak pomocná policie (která se účastnila operace hromadného vyvražďování Židů v Babím Jaru), i noviny „Ukrajinské slovo“. 

Druhá polovina roku 1941 se stala také obdobím aktivní „zahraničněpolitické“ činnosti Melnyka: účastnil se nejrůznějších konferencí v Evropě, organizovaných nacistickými propagandisty, – po boku takových osobností, jako byl „pohlavník“ Chorvatska Pavelić, vůdce Slovenska Tiso a vůdce norských kolaborantů Quisling. V budoucnu se to obrátilo proti vůdci OUN (m): jeho účast na akcích byla široce medializována v německých novinách a ukrajinský emigrantský tisk v USA a Kanadě se pod tlakem úřadů musel distancovat od činnosti „nějakého tam Melnika“.         

Na konci roku 1941 se však i „melnykovci“ stali v očích Němců nespolehlivými živly, což vedlo k zatýkání a dokonce k popravám jejích představitelů ve městech říšského komisařství „Ukrajina“ – včetně nacisty jmenovaného šéfa městské správy Kyjeva Vladimíra Bagazije, šéfredaktora „Ukrajinského slova“ Ivana Rogacha a redaktorky umělecké přílohy „Litavry“ Jeleny Teligu. Na Západní Ukrajině, která se stala součástí generalgouvernementu  (tj. bývalého Polska), OUN (m) nadále legálně působila jako opora Němců proti Polákům a sám Melník si zachoval svůj status „zástupce Ukrajiny“ v Berlíně až do ledna 1944.   Právě z iniciativy Melníkova spolupracovníka Vladimíra Kubijoviče byla v roce 1943 zorganizována divize SS „Halič“.

V lednu 1944 byl Melník zatčen Němci – důvodem k zatčení byly dokumenty nalezené Gestapem, které dokazovaly, že OUN (m) nadále udržuje kontakty se svými podzemními strukturami v říšském komisařství „Ukrajina“. Několik měsíců roku 1944 strávili Melník a Bandera společně – ve zvláštním táboře pro známé politické osobnosti „Sachsenhausen“ – a byli nacisty propuštěni na svobodu v září–říjnu téhož roku s rozdílem několika týdnů. 

V té době již bylo jasné, že Rudá armáda brzy osvobodí celou Ukrajinu, a proto chtěl Berlín využít nacionalistické vůdce k organizaci akcí v týlu sovětských vojsk.  

Jak je však známo, na průběh druhé světové války, která se chýlila ke konci, to nemělo podstatný vliv a po kapitulaci Německa oba vůdci rozštěpené OUN zůstali žít v Evropě – Melník v Lucembursku a Bandera v NSR. Západní spojenci je SSSR nevydali. Částečně v tom sehrálo roli to, že oba vůdci OUN pobývali v německém koncentračním táboře, což využili k tomu, aby ukázali, že i oni byli „oběťmi Hitlera“. Větší roli však sehrál politický kalkul – vztahy SSSR s USA a Británií se rychle zhoršovaly a na Západě začali vnímat ukrajinské nacionalisty jako spojence v začínající studené válce s Moskvou.  

Jejich osudy se však vyvinuly odlišně. 

Melnyk se vrátil do veřejného života a stal se šéfem Provodu ukrajinských nacionalistů (v Evropě působící organizace, která však neměla velký vliv), zatímco Bandera se musel skrývat pod cizím jménem.    A to ne náhodou. Příčinou těchto rozdílů se stala Ukrajinská povstalecká armáda, k jejímuž založení v roce 1942 neměl Bandera žádný vztah, ale pro kterou se stal symbolem. Právě proto se po válce stal terčem honu sovětských tajných služeb nikoli Melník, ale Bandera. Honu, který skončil v roce 1959 „otrávenou střelou“ Bohdana Stašinského. 

Melnik tak dožil v klidu do roku 1964 v Lucembursku, zatímco Bandera se stal legendou ukrajinského nacionalismu a pro své odpůrce extrémně negativní postavou, čímž svého hlavního vnitrostranického konkurenta odsunul do historického stínu.    

Mimochodem, skromná pozornost, která se postavě Melnika věnuje, má i na dnešní Ukrajině jiné vysvětlení. Vždyť pokud by se začalo propagovat „dědice Konovalce“, bylo by třeba vysvětlovat, proč byl nepřítelem „legendárního“ Bandery, a vyprávět o tom, jak se členové OUN navzájem vyvražďovali a vydávali Němcům – tedy rozvířit právě ty stránky, které jsou v rozporu s dnešním oficiálním výkladem role OUN v ukrajinské historii. 

K tomu navíc Melnik a jeho spolupracovníci zanechali mnohem více stop ve spolupráci s nacistickým Německem než Bandera, včetně účasti na holocaustu (účast „Melnikových stoupenců“ na popravách v Babím Jaru), a proto by propagace jeho postavy mohla vyvolat rozporuplné reakce na Západě. 

Proto „rozvířit prach“ druhého vůdce OUN ve sk utečnosti nebyl ze strany ukrajinských úřadů až tak dobrý nápad.    

Na druhou stranu, s přesunem Banderyho ostatků na Ukrajinu, což by se stalo hlavním prvkem celé kampaně kolem „Panteonu národních hrdinů“, jsou vážné problémy kvůli příliš přísným německým pravidlům: tam je dokonce pro zahájení řízení vyžadován souhlas nejbližších příbuzných, a ten se již více než 30 let nedaří získat. Proto se zatím musí dělat PR z toho, z čeho se dá...

zavinil to Rus, samozřejmě jenom on. Pe-Pa má hned silné řeči, což o jeho inteligenci hodně svědčí.