Pocházím z rodiny, která svůj původ odvozuje od Petra Chelčického. Moji předci byli zaťatí Čeští bratři, kteří přijali Husovy myšlenky, ale odmítli je šířit ohněm a mečem. Pro přesvědčení trpěli, místo aby se za něj bili. Po Bílé hoře sto let udrželi tajně svou evangelickou víru a když pak byli nuceni pro tuto víru opustit vlast, udrželi v Prusku dalších dvě stě let český jazyk. Po mamince jsem zdědil širokou duši ze stepí a hluboké sepětí s rodinou,která jediná vás podrží, když se kolem vás sype svět. Víra v mém životě hraje obrovskou roli a můj bratr to má stejně. Dostali jsme do vínku schopnost vidět důsledky dávno předtím, než se stanou a vědomí, že co si člověk neudělá sám, to nemá.
Po celý svůj život jsem se snažil být svědkem křesťanské víry. Dostal jsem ji od obou rodičů, po mamince sentimentální, po tátovi zaťatou. Víru, pro kterou Hus zemřel, ale která přežila Bílou horu i jezuitská gymnázia, která přežila vypálení Kyjeva Čingischánem, přežila německé i banderovské běsnění a přežila pády všech moderních utopií vedoucích do stejné řiti. Víru, která umožnila mým pradědům klučit prales a nezapomenout na zemi svých otců.
Patří k tomu i mé příjmení – poněmčelé, protože i to patří do rodinné historie, ale původně znějící „Škeřík“ tedy ten, kdo se šklebí, protože přesně takhle naše rodina přežila všechno. Dělali jsme si srandu ze všeho, i z vlastní bídy. Na habsburské, pruské, nacistické, sovětské i evropské hodnoty jsme se po staletí dívali s úšklebkem a mysleli jsme si své.
Po čtyřicet let svého života jsem se snažil tohle předat dál. Táta byl představeným sboru, já i brácha jsme vedli skupinky mládeže, pokoušeli jsme se misionařit, přivádět k těmto hodnotám i další lidi, prostě snažili jsme se našimi životy naplňovat to, co si můžete přečíst skoro na konci Bible, že máme přivádět k Bohu nové učedníky.
Nedařilo se nám to. Čtyřsetleté hodnoty a skoro nikdo je nechtěl. Hodnoty pevnější a osvědčenější, než vše, co nabízí moderní svět, ale smůla, prožili jsme spolu s českými církvemi jejich pád, kdy za třicet let přišly o osmdesát procent členů. Nikdo v této zemi po roce 89 nezažil horší katastrofu než církve a to jsme přišli o stamiliardy v privatizačních rozkrádačkách. Přišli jsme o tisíce fabrik, ztratili jsme průmyslové kompetence a stali jsme se montovnou, ale ani zdaleka to nebyl tak šílený pád, jaký zažily české křesťanské církve. Majetkové restituce tomu jen dodaly dynamiku. Poločas rozpadu církví je pouhých deset let. Při každém sčítání se k nim hlásí polovina lidí, co minule.
A pak jsme naši církev opustili a najednou byl problém pryč. Najednou nebyl problém, abychom byli slyšet a nebyl problém o našich hodnotách mluvit. Problém totiž nebyl ani ve víře, ani v Bohu, ale v církvi.
Proč? Inu, protože když český člověk vidí, jakým způsobem se církve k Bohu hlásí, tak s tím nechce mít nic společného. Nechce mít nic společného s institucí, která není protiváhou režimu, ale jeho součástí. K čemu je církev, která chrání režim proti lidem? K čemu další instituce, která chrání moc? Smysl církve byl vždycky ve zmírňování dopadů neuvážených rozhodnutí mocipánů na obyčejné lidi, ale jen u nás je církev vždycky spolehlivým nástrojem na upevňování režimu. Čím bezohlednější režim, tím lépe a radostněji mu církev slouží. Na jednoho Piťhu připadá sto Halíků.
Tak jak ubývali církvím farníci, stejně rychle se přijímaly všechny ty LGBTNSDAP hodnoty, vstřebávala se zelená ideologie, až už nakonec nezbylo nic z dávných zápasů o milosrdenství k těm nejmenším a nejnuznějším. Místo zápasu o pravdu se bojuje za koncesionářské poplatky, místo poskytování identity těm dole, se poskytují prebendy těm nahoře. Místo hlasu marginalizovaných zní hlas Urušuly Leyenové. Místo útěchy zní napomínání, káže se voda, ale pije se víno. Místo Boha, který je nad vší lidskou marností a který dává slunci svítit na dobré i zlé, přišel Bůh, který si vybral správnou stranu.
Je nejvyšší čas, aby i tohle pokrytectví skončilo. Má-li se lid přihlásit ke svým křesťanským kořenům, nemohou u toho asistovat Halíci a Přibylové. Náš národ nezachrání protinárodní instituce, které se spolu s Petrem Pavlem těší na federalizaci a okleštění i těch posledních žalostných zbytků našich svobod. Nepomůže nám instituce, která se bojí svobody slova a která vždycky spolehlivě stála na straně moci.
I od toho je Vidlákovna. Aby bylo možné se přihlásit ke kořenům. Aby měli zastání ti, kteří jsou vyháněni ze společnosti lepších lidí. Aby někdo šel za těmi, kteří už nechtějí mít s tímto světem nic společného. Aby alespoň někdo připomínal, z čeho jsme povstali a co stojí za to hájit. Aby někdo ošetřoval naše kořeny, protože bez nich nemohou vyrůst žádné plody.
Každý, kdo se hlásí ke svým předkům, kteří nám vydobyli svobodnou zemi, uhájili tisícileté hranice, a předali hodnoty, které jednou předáme svým následovníkům, k nám patří.
Každý, kdo se hlásí k tradiční rodině tvořené mužem, ženou a dětmi, která je základem národa i státu, je náš.
Každý, kdo se hlásí se k historii své země v celé její šíři, přiznává se ke svým slovanským i křesťanským kořenům, ideálům humanismu, české státnosti od Velké Moravy podnes, ale především pak k českému jazyku jakožto základnímu prvku naší pospolitosti, ten bude mít ve Vidlákovně svůj přístav.
Každý kdo přijímá kontinuitu svého národa se všemi vrcholy i pády, pravdami i omyly, aby to dobré zachoval a z toho zlého se poučil, je naším druhem v tomto boji za přežití.
Každý, kdo se přiznává ideálům spravedlnosti, rovnosti a bratrství a vyvaruje se napravovat staré křivdy vytvářením nových, bude mít u nás své místo.
Každý, kdo je připraven střežit a bránit svou zemi, pokud bude stejně měřit chudým i bohatým a bude pamatovat i na toho posledního, tomu nabízíme ruku i místo u stolu.
Každý, kdo chce hledat pravdu, držet se pravdy, bránit pravdu, ale nepotřebuje pravdu ani vlastnit ani přikazovat, toho mezi sebou přivítáme.
Prosím, všimněte si… v tomto vyznání není ani slovo o správné politické straně, či správné a jediné pravé ideologii. Je tam jen to, co máme všichni společné, ne proto, že bychom to třeba nechtěli jinak, ale takhle nám to předkové předali. Tak se postarejme, abychom alespoň měli co předat dál. Už nám zbývá jen jeden ideál – prosté přežití národa.
_________________________________________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud nás chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízíme možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku...
Vidláku
nevím jestli přijmete do Vidlákovny i mě, protože: cituji Vás
"Dostali jsme do vínku vědomí, že co si člověk neudělá sám, to nemá". Ano, to je mé celoživotní krédo, samozřejmě získané až v pozdějším věku. Takže na jedné straně vlastně věříte v sebe a na druhé v nějakého Boha ? Nepřijde mi to logické...
Já nejsem křtěný, tudíž nejsem křesťan a vůbec mi to nevadí. Od útlého mládí, kdy jsem se naučil ve škole číst, jsem začal číst a to hodně a to mi zůstalo dodnes. A když už lidé mají potřebu věřit v pohádky, tak mě se odmala více líbily příběhy o Bozích (řeckých Bozích mám na mysli), nikoliv o jednom Bohu, protože ty příběhy jsou krásné a poučné.
Navíc, jeden Bůh mi přijde málo na to velké utrpení světa a lidí, prostě to nemůže stíhat, takže mám raději více Bohů, mohou si práci rozdělit.
Mě vždycky bylo bližší pohanství nikoliv křesťanství. To nám bylo víceméně vnuceno (Cyril, Metoděj). Pohanství mi nikdo vnucovat nemůže, protože mi přijde přirozené:
- víra v mnoho bohů (např. slovanský Perun, severský Ódin) nebo v božskost přírody jako celku
- střídání ročních období, slunovraty a rovnodennosti namísto lineárního času
- úcta k přírodním živlům, krajině, zvířatům a duším či památce předků
- a to nejdůležitější: že nejde o jedno centralizované náboženství s jedinou svatou knihou či autoritou, nýbrž o široké spektrum tradic a směrů, to je pro mě rozhodující
Jestli je jeden Bůh, tak je to pro mě jasná známka oligarchy, který si jako jediný uzurpuje právo být všemohoucí a vševědoucí. Ale nikdo nemá právo se vyvyšovat nad druhé, ani žádný Bůh. Ale nikomu nebudu brát jeho víru. Já jsem prostě jen jiný.
Stejně všichni (vč.zvířat i rostlin) z tohoto světa odejdeme, takže je úplně jedno v co věříme. Podstatnější je, co děláme. Pro sebe, pro ostatní.
Já mám nejraději přírodu, je naprosto dokonalá a stále mě nepřestává fascinovat. Jsou to zdánlivě obyčejné věci: včelí úl, mraveniště a další a další a další....je to fascinující svět, my lidé nesaháme tomuto světu ani po kotníky (i když jsme vynalezli třeba mobily), zvířata se dorozumívají mnohem dokonaleji a umí tolik věcí, které mi lidé nikdy nebudeme umět. Zvířata je dělají přirozeně: ptáci létají, zvířata běhají obrovskou rychlostí, žijí v hlubinách...kdežto my lidé zvířata "jen" napodobujeme. Ale já tu potřebu napodobovat zvířata nemám, spíš mám potřebu je pozorovat a jsou to úžasné chvíle.
Aby nedošlo k mýlce, lidi mám rád...jen mi někdy svět lidí přijde velmi velmi brutální.
Všimněte si: kdo vymyslel peníze ? A všimněte si, co jsou schopni lidé jeden druhému kvůli penězům udělat !!!
Pokud existuje Bůh (já tedy nemám ani ponětí co to je a nikdy v životě jsem tuto "entitu" nepochopil, je to taková paní Colombová, všichni o ní mluví, ale nikdo ji neviděl), tak jaké to stvoření má svědomí, že se na ta lidská zvěrstva může dívat ?
Já na to nemám žaludek a to jsem jen obyčejný člověk...Bůh musí být velmi otrlý...samozřejmě, pokud by Bůh zasáhnul do našich životů, ztratili bychom svobodu rozhodování a tudíž i možnost nápravy (s tím souhlasím), ale v tom případě je Bůh (či jakkoliv tuto entitu nazveme) zbytečný a vlastně jej nepotřebujeme, protože jsme schopni se sami rozhodovat a korigovat naše činy a to je za mě dobře. A i to je důvod, proč věřím v sebe a ne v něco neidentifikovatelného...jasné ?
Asi Vám bude připadat mé povídání divné, naivní a já nevím jaké, ale jak jsem psal výše, jsem prostě jiný...
A tak se ptám Vidláku: pořád si myslíte, že i já patřím do Vidlákovny ?
Stejně všichni (vč.zvířat i rostlin)
z tohoto světa odejdeme, takže je úplně jedno v co věříme. ..............................
No, leckdo by s tebou nesouhlasil: https://apologie.cz/20261031_rm_co_budeme_delat_v_nebi/
Priroda, lide, planetka..
Lide a mozna take nekteri dalsi " vyssi savci " se reinkarnuji na tuto specifickou planetu zpet a to do formy podle svych skutku. Napriklad obludna potetovana divcina, zrejme v minulem zivote delala do politiky za globo-libtardniky. Oproti tomu velice pozitivne naladeny slepec romskeho puvodu (od narozeni) byl v minulem zivote lichvarem a je nyni ocisten - na nejlepsi ceste v pristim zivote prijit na svet v mnohem lehcim udelu.
PS nekteri prirodni narodove to vidi-videli sireji a zahrnuji do tohoto zivotniho kolobehu celou prirodu, tj. rostlinstvo a ruznorode zivociche, brouci apod.
Víra v mém životě hraje obrovskou roli ...
A jaká je ta konkrétní - smí-li se ptát? Hus byl totiž katolický kněz. Pokud připomenu: "ale jen u nás je církev vždycky spolehlivým nástrojem na upevňování režimu" tak bych podotkl, že prakticky ve všech zemích moje rodná katolická stála na straně mocných a vládnoucích. Jedině tam také mohla být mocná a vládnoucí.
Já se ještě vrátím k situaci v Polsku.
Jarosław Kaczyński – vůdce opozice. Předseda strany Právo a spravedlnost (PiS), která vládla v letech 2015–2023. Prosazuje národní suverenitu, společenský konzervatismus a výraznější sociální roli státu. Jeho strana je hlavním parlamentním protivníkem Tuska.
Karol Nawrocki – prezident republiky. Do úřadu nastoupil v srpnu 2025. Ve volbách kandidoval jako nezávislý, ale podporovala jej PiS a ve druhém kole získal 50,89 % hlasů proti kandidátovi vládního tábora Rafału Trzaskowskému. Politicky je blízký PiS, ale disponuje vlastním přímým mandátem od voličů.
Polský prezident je volen přímo občany na pět let. Není podřízen premiérovi a má vlastní ústavní pravomoci. Nejdůležitější je právo veta. Pokud polský Sejm schválí nový zákon tak vstoupí v platnost až po podpisu prezidenta. Když jej prezident vetuje, tak jej může Sejm přehlasovat, ale potřebuje k tomu 3/5 většinu. Sejm má 460 poslanců, k přehlasování prezidentského veta je zapotřebí 276 hlasů. Vládní tábor takovou většinu nemá, takže prezidentské veto je pro zákon konečná.
Takovému stavu, kdy premiér a prezident jsou z opozičních stran, se říká kohabitace (soužití). V Polsku to je přímo konfliktní kohabitace, která občas vede patové situaci. Karol Nawrocki vetoval již přibližně 14 % zákonů, které mu byly předloženy k podpisu, přesně 41 z 255 předložených zákonů. Velmi názorným příkladem byl spor o zákon o větrných elektrárnách ze srpna 2025. Byl to jeden z prvních střetů prezidenta Karola Nawrockého s vládou Donalda Tuska.
Určité obdoby této situace se nyní obává jiný Donald - Trump. Pokud v pozítřích (úterních) volbách do Kongresu získají většinu demokraté, bude muset při prosazování nových zákonů hledat kompromisy s opozicí. Demokraté by také mohli zahájit vyšetřování jeho administrativy. Američané pro tuto situaci používají termín "divided government" – rozdělená vláda. To jen na okraj.
Prezident Nawrocki si v současném sporu o ústavní soud vede velmi dobře. Svým rozhodným vystupováním si získává autoritu a uznání. Pokud se veřejnost v tomto konfliktu postaví na jeho stranu, lze očekávat, že se to projeví v předvolebních preferencích. Tusk a jeho Občanská koalice ztratí. Naopak PiS by měla získat, je otázka kdo by za ní kandidoval příští podzim na premiéra, protože Kaczynski se spíše stylizuje do role stranického vůdce, který určuje politický směr, zatímco každodenní řízení vlády by raději přenechal nějakému premiérovi.
To jsou věci, co se dějí..., a u nás se řeší poplatky
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
👉🇪🇺Evropská unie se změnila k nepoznání, je třeba ji zachraňovat před ní samotnou, prohlásil expremiér Slovinska.
Bývalý slovinský premiér Janez Janša obvinil vedení řady evropských zemí z odklonu od demokratických principů, na nichž byla Evropská unie původně postavena.
Jako příklady uvedl zrušení výsledků prezidentských voleb v Rumunsku, zásah policie vůči Ústavnímu soudu a veřejnoprávní televizi Polska a zatčení lídra opoziční strany ve Slovinsku krátce před volbami.
Janša rovněž zkritizoval předčasnou výměnu vedení slovinské veřejnoprávní televize, rozhodnutí Španělska udělit občanství téměř milionu nelegálních migrantů a energetickou politiku Německa, včetně odklonu od jaderných elektráren a výstavby plynovodu z Ruska.
Podle politika taková rozhodnutí svědčí o hluboké proměně Evropské unie a odporují očekáváním, s nimiž jeho země do uskupení vstupovala.
„Když jsme rozhodovali o vstupu do EU, nikdo si nedokázal představit, že něco takového bude možné bez jakýchkoli následků. Vznikla Evropská unie, kterou je třeba zachraňovat před ní samotnou,“ napsal Janša na X.
-------------------------------------
Libor Vondráček z pařížského letiště informuje o tom, že hlavní organizátor petice Safe Europe Act Martin Sellner byl zadržen a deportován zpět do Rakouska. Podle Vondráčka jde o občana EU, který byl vyhoštěn do jiného státu Unie, zatímco ti, kdo přicházejí nelegálně a narušují veřejný pořádek, zůstávají.
Zdůrazňuje, že ve Francii byla doslova zakázána soukromá konference v soukromém hotelu, a to v souladu s rozhodnutím ministra vnitra. Vondráček to staví do kontrastu s českou debatou o koncesionářských poplatcích, která podle něj se svobodou slova nesouvisí.
nečt24
zprávičky ne z čt24
📣🇨🇿 „Všichni jsme viděli video, kde pan Kubera říká, že ten poplatek je daň. Není normální, aby lidi, kteří nemají televizi, nedívají se na tu televizi, museli poplatky platit,“ říká premiér Babiš.
------------------------
📣 „Opozice by se neměla motat do těch protestů, neměla by tam chodit, neměla by vyzývat: jděte do ulic. Nic se tady neděje, co by hrozilo nějakým rozložením demokracie,“ říká moderátor Michal Půr.
------------------------
Elementární dotaz. A odpovědi?:
👀🇨🇿🫢 Co to je demokracie? „Jakože prostě lidi jdou proti něčemu, nebo jakože prostě protestujou.“ Odpovědi mladých, to si dejte. :-) video https://t.me/…049
*včelka Mája
Rakouskému aktivistovi Martinu Sellnerovi francouzské úřady 29. října 2026 zabránily ve vstupu do země. Nešlo tedy o soudní vyhoštění za spáchaný trestný čin, ale o správní zákaz vstupu na francouzské území. Proč byl vstup zakázán?
Jednalo se o obavy o veřejný pořádek. Sellner měl v Paříži představit svou knihu Remigration a vystoupit na konferenci věnované tomuto tématu. Francouzské úřady označují některé návrhy takzvané remigrace za xenofobní a diskriminační.
Jeho kniha Remigration vyšla v květnu na americkém Amazonu. Zde je překlad recenze:
Odvážný a pečlivě podložený plán řešení evropské imigrační krize a toho, jak si národy mohou v době demografických otřesů znovu osvojit svou identitu. Po celé Evropě uvrhly desetiletí nekontrolované imigrace z rozvojového světa kontinent do éry politických a kulturních otřesů. O příčinách a důsledcích této krize se vedou nekonečné debaty – jak ze strany levice, tak pravice –, ale málokdo se vážně zamyslel nad tím, jak by mohlo vypadat politicky realistické a morálně obhajitelné řešení. V knize Remigrace rakouský spisovatel a aktivista Martin Sellner podává jasný a nekompromisní popis toho, jak se Evropa dostala do této situace a co je třeba udělat, aby znovu nalezla rovnováhu. Sellner, který je daleko od karikatury extremistického pravicového demagoga, píše s umírněností a analytickou přesností. Tvrdí, že paralýza kontinentu pramení z „politiky viny“, která učinila národní sebezáchovu morálně podezřelou a demografickou obměnu nevyhnutelnou. Sellnerův návrh, ačkoli kontroverzní, je zároveň humánní a pečlivě odůvodněný: Dobrovolný návrat velkého počtu neasimilovaných migrantů do jejich zemí původu, spojený s obnovením občanské důvěry doma, otevírá cestu vpřed ke zdravé Evropě. Na základě stávajících evropských a mezinárodních modelů nastiňuje, jak by taková politika mohla být realizována mírově a pragmaticky. Kniha „Remigrace“ nabízí varování vycházející z evropských zkušeností a zrcadlo pro vlastní imigrační dilemata Ameriky.
O něčem to svědčí, když francouzské úřady považují výše popsanou knihu za tak nebezpečnou, že jejímu autorovi zakážou vstup do Francie.
*Inza
Evropa je dnes jedna velká cenzurní opičárna, tož se nemůže jeden divit, z koho všeho udělají vyvrhele a zakážou mu vstup do země, kam jinak smí proudit davy individuí, co nejsou pod žádnou kontrolou, pasovou, zdravotní ani kriminální. Není to padlé na hlavu...?
Jako zástupce katolické…
Jako zástupce katolické strany nemám radost z toho, jakou cestou se vydali zdejší protestanti. A je mi jasné, že s odstupem času nás na stejné místo dotáhnou Halíci či Váchové. U nás to jen všechno trvá o něco déle...
Jen tak
Přidat komentář