Křivé zrcadlo protestů

Autor
Štítky

Vážený Vidláku,

 zdravím a sděluji,že velice rád čtu Vaše články,stejně jako názory v diskuzích pod nimi.Mnozí z diskutujících vyslovují tak promyšlená a fundovaná stanoviska,že i já,ač již ne zcela mlád, si z nich beru poučení. No a to je vlastně důvod proč jsem se Vás osmělil kontaktovat. Na internetu jsem si přečetl článek s názvem Křivé zrcadlo protestů od autora tam uvedeného Davida Martinka (viz příloha). Uvedený článek mne natolik zaujal, že  o něm přemýšlím s tím, že i přes veškerou snahu si neumím udělat jednoznačný závěr. Rád bych proto Vaším prostřednictvím požadal všechny ty, kteří k tomu mají co říci, či hotový názor, aby mi pomohli si celou problematiku řádně  osvětlit. Děkuji předem za pochopení a případným, ctěným diskutujícím za názory, ať už jsou jakékoliv.

S přáním všeho dobrého.
Artur

Křivé zrcadlo protestů

DAVID MARTINEK · 6. BŘEZEN 2018

Na Slovensku to vypadá, že demokraticky zvolenou vládu shodí Kiska na základě kauzy zavražděného novináře a jeho přítelkyně. V Česku to zase vypadá, že demokraticky zvolenou vládu shodí ulice, odvetou za zvolení Ondráčka do komise GIBS. Souběžně, což je zajímavé. Základní otázka pro mě je: A co teda bude potenciálně pak? Když protesty uspějí? Mluvme o Česku. Reinstaluje se zde ODS, KDU-ČSL, TOP09? Máme očekávat radostný návrat "demokratů" zpátky do institucí, navzdory tomu, že volby 2017 fatálně projeli? A kteří se nyní v zastoupení Kalouska, Fialy, Sobotky, Schwarzenberga a dalších radostně promenovali a skandovali spolu s demonstranty? Hm...

Je to otázka na samotné demonstrující. Mám to chápat tak, že vítězství demokracie nastane, když se tedy zbavíme Babiše, Zemana a Okamury? A budeme mít u moci opět ODS, TOP09, Bělobrádka a Farského? To mě skutečně baví, tahle představa.

Ve spirále času Dnes se mluví (skanduje) o tom, že nechceme návrat komunistů k moci. Ok. Při té příležitosti je ale možná vhodné připomenout kontext tehdejší doby. Je to velmi poučné. V roce 1948, stejně jako dnes, pochodovali studenti a zuřivě protestovali proti Gottwaldovi. Stejně jako dnes Babiš se tehdy Gottwald hrubě nelíbil zdejší inteligenci. Živnostníkům. Majitelům firem. Liberálům. Přestože byly strany pod Národní frontou, ve skutečnosti byly dva bloky, demokraté a komunisté. Které se navzájem nenáviděly až za hrob. Bylo po válce. Byla nouze. Jídlo bylo na lístky. Byla bída. Ve 47 se přidalo sucho. Komunisté rok předtím vyhráli volby a tlačili na obnovu země. Tehdejší "demokraté" také, ale zároveň měli heslo "Čím hůř, tím líp." Tohle heslo vyjadřovalo tichou dohodu, která měla za cíl Gottwaldovu vládu znemožnit. A ukázat ji jako neschopnou. Nakonec se ale ukázal opak. Dvouletka, tehdejší plán poválečné obnovy, se podařila.

Další věcí bylo, že lidé si velmi dobře pamatovali předválečný marasmus první republiky. Žebračenky, bídu, hospodářskou krizi. První republika nebyl jen okázalý lesk salónů, Čapkovy eseje, Barrandov, Mandlová, Baarová, Burian, vzepětí kultury a nepopiratelné úspěchy podnikatelských špiček. Lidí jako Baťa, Ringhoffer, Preiss, Waldes, Jelínek nebo Loevenstein. V zemi bylo přes milion nezaměstnaných. Hlad, nemoci, stávky, které končily střelbou do lidí. Exekuce, dětská úmrtnost, tyfus, tubera. Obrovské sociální problémy. Nemožnost dosáhnout na lékařské zabezpečení, nebo sociální jistoty. Věčně rozhádané politické partaje. A stejně jako dnes, obrovské korupční skandály. A obrovská sociální nerovnost. Po válce lidé tenhle předválečný maras už nechtěli.

Dnes označujeme 1948 za komunistický puč. Ale jaksi zapomínáme, že to, co vedlo k převzetí moci komunisty, nebylo jakési pomatení smyslů milionů lidí. Ale přímá reakce na poválečnou situaci. A také, na prvorepublikové poměry. Není to tak, že jednoho dne se Gottwald a Zápotocký probrali z opice a řekli si, hele soudruhu, co takhle udělat puč? Takhle to nebylo.

Komunisté po válce věděli, že demokrati jim na ruku nepůjdou. Situace charakterizovalo vzájemné napadání a ignorace. A jak se souboj mezi stranami vyostřoval, bylo jasné, že Gottwald, který byl vytrvale pod palbou pravého bloku, prostě buď převezme plnou kontrolu a moc a nebo padne. Ani Gottwald, ani pravý blok nestáli o spolupráci. O to, nějak se dohodnout. Šlo o to, Gottwalda odstavit. To bylo hlavní. Ale. Soudruzi, kteří prošli terorem ruské fronty, Duklou, předválečným vězněním a ostrakizací se oponenty příliš netrápili. Oni byli jinde. Tvrdí lidé, co zažili válku, věznění, bojové útoky; tihle neměli co ztratit. Považovali demokraty jen za šašky a žvanily. Takže v souboji kdo z koho vyhrál ten tvrdší. Následky jsme nesli po dalších 40 let.

Šlo to samozřejmě udělat jinak? Jako v sousedním Rakousku, které na tom bylo ještě hůř, než Československo? Šlo. I v Rakousku byla sovětská armáda, i tam byli rudí, nesmírné problémy, násilí, vraždy, černý trh, hlad. Rusové tam byli tuším do 54 roku. Ale Rakušáci se dokázali dohodnout. U nás ne. U nás šly vzájemné zápasy na ostří nože. A výsledek byl, jaký byl. U nás jsme se stali součástí východního bloku, protože Gottwald nenašel odezvu a podporu jinde, než u Rusů. Z Rakouska rudí odtáhli, u nás naopak začali organizovat po 48 ́ procesy. A utužovat poměry. Čas není lineární. Čas je vzestupná spirála. Stále tytéž děje, v pravidelných časových rozestupech a zákrutách spirály. To, co tehdy rozhodlo situaci nebyl Gottwald. Ale "saint anger". Svatý hněv. Miliony nasraných lidí, kteří mlčeli a pozorovali, jak se situace začíná blížit předválečnému marasmu. Jak "demokraté" řeší urputně své boje o korýtka. A žvaní o demokracii. Zatímco lidé řeší, jak přežít. Souběžně, jak rostl nátlak na Gottwalda a Beneše, doprovázený protesty, neustálým vzájemným házením klacků pod nohy, hádky, která vždycky končily u stárnoucího a čím dál rezignovanějšího Beneše, rostla nespokojenost. Lidi viděli, že se začalo i stavět. Obnovovat. Budovat. Byla to strategie komunistů, a ne demokratů. Ti pindali o demokracii a nadávali Gottwaldovi. Ale bída, šílená poválečná situace, násilí, zbraně, opilství, odsun, doprovázený neuvěřitelnými krutostmi, v lesích zběhové a vojáci, vysídlené Sudety, zabydlované lidmi, vykořeněnými válkou, velké dávky, které museli lidé odvést, odpracovat, oddřít.. ta si nutně vyzvedla daň. Lidé nakonec zvolili Gottwalda, protože jim mluvil z duše. Mluvil o doktorech zdarma, o školkách pro děti, o práci, o budování země a dělal to. To, co následovalo, samozřejmě víme. Namísto poklidné obnovy Slánský a teror ve vlastních řadách komunistů. Popravy politických odpůrců, Kalandra, Píka, Horáková. Strach. Násilí. Lágry. Tuhý režim a totalita. Sovětský vzor.

Mohlo to být jinak? Samozřejmě že ano. Ale politická kultura tehdy neznala normální vyjednávání. A kompromis. Jen vypjatý boj. Buď totalita. Nebo prvorepublikový maras a bída.

Usměju se tomu. Teď je to naštěstí tak, že rudá záře nad Kladnem nehrozí. Žádné světlé zítřky z ruských stepí nedorazí, pačto prostě komunismus zkrachoval. Nicméně, určitá analogie je zde a je zjevná. O čem by asi bylo fajn vědět, když už jsem jednou demonstrant Česko je na jednu stranu liberální kapitalistická země. Funguje. Ale na druhou stranu je zde milion lidí na hranici sociálních problémů. 830 tisíc lidí je v exekuci. 300 tisíc lidí bouchá za minimální mzdu někde v pracovních lágrech coby agenturní zaměstnanci. Cena práce na 1/3 oproti průměru EU, a tedy 1/4 za stejnou práci oproti srovnatelnému Dánsku (Eurostat). To je fakt, který se vztahuje na všechny. I na samotné demonstranty :-) Průměrný důchod je 11,807 korun. Minimální mzda je 12.200 Kč a pracuje za ni zhruba 150 tisíc lidí. Oproti 1498 EUR, (tj. 38.056 Kč) v Německu. Zadlužení domácností je na 1,5 bilionu korun. Státní dluh, který byl v roce 1989 114 mld. Kč, vystoupal na 1.624 mld. Kč v roce 2017. Česko se stalo terčem rozsáhlé hospodářské kriminality. Jen pro zajímavost, částka, které je možné považovat za účet za diletantismus nebo rovnou spoluúčast polistopadových politiků na kriminální činnosti, se pohybuje v rovině astronomických 5 bilionů korun. Ne Babiše, ale "našich" polistopadových demokratů. A Česko začíná zaostávat. Namísto moderní ekonomiky finálních producentů je zde ekonomika montoven a šance to změnit začíná být menší a menší. Jak čas neúprostně plyne ve prospěch moderních západních ekonomik, a nebo také tvrdě a silně podporovaných a modernizovaných ekonomik, byť v autoritářských poměrech Číny, Indie nebo Ruska, Česko začíná promrhávat čas. Tohle je účet polistopadových vlád. Nikoliv Babiše. Nebo Okamury. Nebo komunistů. Uvědomuje si to někdo?

Dál. Můžeme se tvářit, že špatné sociální postavení je jen problémem samotných lidí. Že kapitalismus, spolu s Tocqeuvillem, je přirozeně postaven na sociální nerovnosti. Že nabízí politickou rovnost, ale hospodářskou si lidé musí opatřit sami. Ale to dnes už neplatí. Politické reprezentace ve státech, jako je Dánsko, Německo, Švýcarsko udržuje sociální smír metodou velmi pečlivého vyvažování. Je tam také kapitalismus, ale tamní vlády velmi dobře vědí, že pokud má systém fungovat, nemůžete odsoudit miliony vlastních lidí k přežívání. Nemůžete po nich chtít, aby byli demokraty a podporovali systém, když dělají za 1/3 ceny práce a marní své životy v neustálém kolotoči o přežití, měsíc za měsícem, bez šance na změnu. Protože co lidé udělají? Změní to. Zvolí klidně nedemokratické strany, autoritáře, jedno koho, pokud nabídnou šanci na změnu.. A co je na tom vtipné? Samozřejmě, změna k lepšímu je skutečně možná. A není to až tak velký zázrak.

Nebudu čtenáře trápit úvahami o tom, že základem je skutečná politická konkurence. Myslím, že nemá smysl donekonečna vysvětlovat, že zdejší polistopadové politické partaje si tady z toho udělaly kartel. Jeho následkem je z Česka montovna. Že všechny ty tunely jdou na vrub politické nekonkurenci. Atd atd atd.. To nemá smysl.

Co má smysl, v tuhle chvíli, zeptat se teda skandujících. Myslíte, že se něco skutečně změní, když odstavíte od moci první reálnou politickou konkurenci po roce 89? Nebo skutečně věříte, že lidé jako Pospíšil, Farský, Udženija, Bělobrádek, Fiala, Kalousek, Sobotka a další se přes noc přetransformují na zachránce domácího průmyslu, že začnou řešit strukturální problémy země, pracovní místa, zvyšování platů? Když jejich dosavadní politika byla jen o výprodeji majetků, utahování opasků obyvatel za souběžné podpory globálních koncernů a nepovedené transformaci? Nebo, že se tihle lidé pokusí se zlepšit postavení dolních tříd, tak aby tito lidé žili a ne přežívali? Ocituju kolegu: "Češi jsou oběti křivých zrcadel. Křivá zrcadla vytvářejí realitu a lidé se bouří, aniž tuší do kterého zrcadla se dívají a které z nich vlastně poskytuje finální obraz. Napřed musíme zbořit všechna zrcadla a používat jedno, do kterého se můžeme dívat bez obav, že jej někdo ohýbá. Češi toto ještě nechápou."

Saint Anger Nás tyhle křivá zrcadla mohou dovést k mnohem větším problémům. Tahle nerovnost, neschopnost mít tady normální politický provoz se střídáním vlád, neschopnost nastavit si zde normální politickou konkurenci, bude narůstat. A ne se zmenšovat. Budeme dál marnit čas. Hádat se. Navzájem proti sobě demonstrovat. A zároveň bude postupně narůstat hněv. Hněv ze strany těch, kteří zatím do dění nepromluvili. Těch, kteří volili Zemana. Těch, kteří volili Babiše. A Okamuru. Pochopte. Tito lidé potřebují změnit podmínky pro svůj život. Jsou týmiž demokraty, mají tuhle zemi rádi možná více, než leckterý modernista, liberál a kosmopolita. Jde jim o totéž společenské uznání. O týž lepší život. Jen prostě nevěří, že lidé jako Kalousek, Fiala, Udženija nebo Bělobrádek jim v tom mohou pomoci. Takže volí Babiše a Zemana. Ale. Když nemůžete nic změnit, a to i přesto, že “vyhrajete volby”, i přesto, že vámi zvolení lidé dostanou mandát, aby změny mohli provést.. a pak je shodí intriky a nakonec nějaký ten převrat.. a všechno zůstane při starém,.. tak ten hněv pomalu naroste.

Až to bodu, kdy se hněv pomalu přetaví do bouře. Zatím protestují estéti a demokraté. Proti "komunismu". Tisíce lidí. V pořádku. Je třeba to brát jako vážně projevený názor. Většina ale mlčí, nebo to jen tak suše nebo vztekle komentuje na sociálních sítích. Ale tyhle mlčící většiny nebudou mlčet věčně. Ty se taky mohou celkem rychle zvednout a pak ty protesty nebudou o tisícovkách, ale o milionech.

A budou chtít úplně jiné věci, než je odchod nějakého Ondráčka z komise.

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 2 (1 hlas)

Komentáře

Trvalý odkaz

Venku kosa jak v ruském filmu a sněží, Rumuni už druhý den nemakají a já mám utrácet za drahý net, abych tu šířil komunistickou osvětu.
Tak tedy až na ten revoluční závěr článku Mr. Martínka mne momentálně nenapadá, čím a proč bych ho měl tupit, zesměšňovat, vyvracet, převracet, a samotného autora pak dehonestovat, případně jej označit za blázna, potenciálního teroristu, či jiné podobné stvoření.
Autor se nikde a nijak významně neodchýlil od toho, co se i dnes považuje za objektivní fakta, byť se v médiích vydávají za politicky nekorektní snůšky rudých plků o době minulé, případně se o nich pilně mlčí.
Ta fakta o nezaměstnanosti za 1. republiky se dají dohledat, rovněž je pravdou, že státní rozpočet za první republiky byl až na jeden jediný rok VŽDY v mínusu, zdravotní situace taky nebyla nic moc, zde je ovšem nutno zmínit neexistenci antibiotik ve formě, jakou známe dnes.
Finanční skandály byly rovněž, z eráru se kradlo vesele a úplně stejně, jako se krade dnes z ojrodotací. Změnila se pouze forma vyvádění finančních toků.
Skutečnost, že se partaje nebyly schopny domluvit, evidentně vyplývá z února 48, tam asi není taky co řešit. Stejně jako skutečnost, že staří prvorepublikoví pardi v parlamentu pochopili, která bije, až v momentě, kdy je komouši začali strkat do lapáků. Tak zoufale byli zahleděni do svých pletich a "jájinství", to jest obdivu sebe samého. Plus možná své kliky, která je za menší podíl na lizu držela na požadovaném fleku. A obdivu plus chápání druhých pardů, kteří chtěli taky k lizu z eráru. Což jim komanči úspěšně kazili, páč chtěli budovat.
Stran nasejřenosti monťáckého lidu a jeho výstoupení asi tolik. Aby moc nesejřil a nevystupoval, provádí se asi tak 20 let celkem úspěšně demontáž a degradace školské výuky. Nemá cenu rozebírat, všichni víme, která bije.
Jen maličké žduchnutí - porovnejte si vzdělanostní úroveň "montážníků" největší ekonomiky světa s tímtéž ve státech vyjmenovaných v článku. A nejlépe nejen současný stav, ale i pár desítek let směrem vzad. Nikoli ovšem podle počtu obdržených Nobelovek, to asi fakt ne.
Co chci naznačit. Dle mého konspiračního a politicky nekorektního teoretizování se rozvrat výuky provádí cíleně. A to minimálně částí lidí, kteří do toho kecaj, případně kecat nemaj.
Otázka: proč?
Nu protože banda blbců se drží líp na špagátě - proto.

Úhrnem - nevím, co bych měl zde pro tazatele Artíka napsat. Leda tak, ať se nikde moc nechlubí tím, co přečetl, případně tím, že o tom dokonce přemýšlí. To už vůbec ne. Jinak by se mohlo stát, že dostane v knajpě u páté rundy zelené od neznámého pachatele jednu do nosu.

Zatím bez slepic

Článek je velmi zajímavý, chtěl jsem do komentářů napsat něco z mého pohledu ale Vy jste mě předběhl. Myslím si, že jedna z nejdůležitějších a nejnebezpečnějších věcí je demontáž našeho dříve vysoce kvalitního školství. A jak psal Václav Klaus ml., válením se po koberci se matematiku děti skutečně nenaučí..
Chceš-li si podmanit nepřítele, podmaň si jeho děti..

Zatím bez slepic

"Chceš-li si podmanit nepřítele, podmaň si jeho děti.."

Co sa komunistom podarilo, ako vidno. A podla clanku Brezinu, i deti ich deti...

Zatím bez slepic

In reply to by JAHA (neověřeno)

Trvalý odkaz

Opravujem, podla clanku Martinka.

Zatím bez slepic

Také byl lihoví finanční skandál a pořádný,jen nebyl žádný mrtví..

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Jenom skromně a neodborně, protože nejsem historik, ale myslím, že Jaltou jsme byli určeni jako Stalinova sféra vlivu a i kdyby tehdejší volby dopadly jinak, nám by to nepomohlo. Zase jenom z běžné četby - že byli Rusové tehdy připraveni zasáhnout. U Rakouska to zas byla dohoda velmocí. Nejsem komunista ani nikdo z mé velmi široké rodiny, někdo byl i vězněn, ale nutno přiznat, že minulý režim velmi pomohl "obyčejným lidem", dříve nuzně chudým. Do bídy zase uvrhnul jiné - dříve bohatší, živnostníky, které zanechal bez prostředků/můj děd/. Teror byl jistě naordinován, ale radostně prováděn naší opravdovou "lůzou". Nyní je situace obrácená západním směrem. Komunisty volili lidé ze všech důvodů výše uvedených, po sametu mi připadá, že jsme se chovali jako divoši kdysi v historii, když odevzdávali svoje bohatství za pár korálků - my zase jsme odevzdali naší zemi za samoobsluhy plné podřadných pomerančů, banánů a škrobových obarvených jogurtů. Mnozí neznalí tomu dosud tleskají, mnozí odmítají uvěřit. Tím mám na mysli docela slušné lidi, ne tu sběř z NGO, většinu politiků a zaplacených aktivistů. Omlouvám se, že říkám jen své názory, jako naprostý neodborník.

Zatím bez slepic

In reply to by insegnante (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jj, ač nehistorik, tak co jsem četl o rakousku 1945-1955 se dá zhrnout, že prý se rudá armáda nechovala jako na osvobozeném územín a proto nárůstal vztek obyvatel. Nikde ani čárka, že to byl nepřítel a nepřáítelské územín narozdíl od ČSR či Polska...

Nikdo z historiků nechce napsat, že prostě politici jak Rakouska, ale i Jugoslávie neměli ynteligencu limitně se blížící orangutanům (tedy neuměli pouze vřeštět jako Farské aposl), ale uměli i jednat a táhnout za jeden provaz a tak nebyl kdo by kolaboroval ať se západem či východem a tak obě strany museli přijmout status que, že tam nebude pánem ani jedna strana, čemuž pomohlo hlavně, že to byli hraniční státy, tedy krásné nárazníkové pásmo co vyhovovalo oběma stranám.

Jinak řečeno, článek podle mě měl v jednom pravdu, že si to ti nahoře posrali v ČSR v roce 1948 sami, hádali se tak a nenáviděli tak, že by prodalil i svou maminku jenom aby měli moc ve svých rukách...

Zatím bez slepic

Píšete v podstatě pravdu. Rakousko spolu s Finskem bylo Jaltou určeno do sféry vlivu SSSR. Skutečnost byla taková, že ani v jedné ze jmenovaných zemí nevyhráli komunisti a tak je Stalin ač je to k nevíře nechal ať si rozhodují o svém sami s tím, že se musí stát neutrálními zeměmi. To nakonec Finsko tak i Rakousko skutečně dodrželi. Jugoslávie byla socialistická země ale Tito byla osobnost a nenechala sebou tak manipulovat jak by Stalin chtěl a tak si také dělala Jugoška dělala víceméně politiku tak jak sami jak chtěli. Takže bude nejspíše pravdou to, že naše špičky a v tomto případě mluvíme o tzv. demokratické opozici proti komunistům , svým kverulanstvím a házením klacků pod nohy zapřičinili to, že zde se rozběhlo něco, co nejspíše ani ten Gottwald nechtěl(nikomu nevidíme do duše).

Zatím bez slepic

In reply to by Hnidopich (neověřeno)

Trvalý odkaz

Celkově z hodnocením souhlasím, i když důvody proč analizujeme asi určitě jinak ;)

Jenom si dovolím opravit/nastřelit můj pohled, že komunisti sice vyhráli, ale byli na tom v podstaně jako když "vyhrál volby" Paroubek, rozdíl byl jenom v stituaci, kdy skončila válka a museli všichni do vlády společně... A tam selhali tzv. demokratické strany až se člověk diví jestli měli základy inteligence. Přitom stačilo najít v krizi kompromis místo snahy získat úplně vše...

Zatím bez slepic

že jsme národem lokajů, kteří mají pocit, že stále musí někomu lézt do zádele. To se projevuje všude - v politice, v zaměstnání...

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Autor zbytečné démonizuje první republiku. Ano, měla celou řadu problémů, zasáhla do ní hospodářská krize, ale v evropském kontextu to byl nadprůměr co se kvality života, hospodářství a pokroku týče. Dále autor zapomíná, že sem komunisti nespadli z nebe (jako Babiš), ale v té době za sebou měli už 20 let politické práce, agitace, rozvoje... Právě fakt, že jako jediní nebyli bráni v širokém evropském kontextu za viníky válečné mizérie, což samozřejmě velice dobře a zkušeně jejich agitátoři podávali, významně nahrál událostem poválečným. Ale to je na dlouhý rozbor.
A velice správně to píše insegnante výše - o tom, v čí sféře vlivu budeme a kdo odtud potáhne nebo nepotáhne, se rozhodlo v jiných patrech.

Zatím bez slepic

In reply to by hexvonkei (neověřeno)

Trvalý odkaz

První republika byla skutečně vzor všech vzorů - v porovnání s Francií se Staviského aférou, poválečným Německem, Polskem, Italským jihem ... etc - Prostě svrab a neštovice jen trochu snesitelnější.

Zatím bez slepic

Když už chceme něco srovnávat, tak srovnávejme srovnatelné. Tedy první republiku s PŘEDválečným Polskem, Itálií, Francií, Británií... Německo je trochu výjimka, tam se ty dějiny psaly v jiném kontextu.

Zatím bez slepic

No, já si myslím, že hledáme-li příčiny ochoty lidí slyšet na komančské sliby v roce 1948, je porovnávání se sousedy naprosto irelevantní.

Zatím bez slepic

To ano. Tady hledejme jádro zejména v letech 1938-45, kdy demokratické síly zradily (ty západní) a v očích lidí byly jedním z hlavních příčin válečných událostí. Pak stačí kdokoli, kdo přináší něco nového, kdo za to prolil krev na bojišti atd.
Před rokem 38 (po tom údajném "marasmu první republiky") by komunisti nic nevyhráli a ničeho nedosáhli. Po roce 45 tomu ale bylo zcela jinak.

Zatím bez slepic

Nevím, jak jste s obdobím první republiky reálně obeznámen vy, jistou roli v tom pohledu samozřejmě hraje i rodinná historie, ale zkuste si odpovědně odpovědět na otázku: jak se vůbec ti komunisté dostali za první republiky do parlamentu, pokud po nich nebyla poptávka. A jelikož po nich poptávka byla, proč se tomu tak stalo?

Každopádně nejjednodušší manipulace dějinami je v tom, příhodně si nastavit jejich počátek a tím zamlčet, či "omilostnit" doby předcházející. Když máte sklenici ze třetiny plnou a posléze přelijete - je problém přetečené sklenice v té dolité části nebo v té vodě, která v ní byla před tím? Pokud v letech 1925 získala s 13,2% druhý nejsilnější mandát a po vlastním štěpení (vítězství Gottwaldových radikálů) 1929 a 1935 oslovila KSČ v extrémně rozdrobené politické scéně 10% obyvatel a byla 4. nejsilnější, je to dobrý základ, i když jistě ne rozhodující, k bonusu, který dodal Mnichov a 2. sv. válka, včetně Národní fronty a zákazu Agrárníků

Jak by se vyvíjelo politické uspořádání bez Mnichova a války samozřejmě můžeme jen spekulovat..

Zatím bez slepic

Rodinná historie je pěkná, ale zpravidla je to jen zrnko z celku a celkového pohledu.
Tou "poptávkou" byl myšlen zisk 50+%. V roce 35 udělali komunisti 30 mandátů z 300, což není předzvěst nějaké zásadní společenské změny a režimu jako takového v jejich prospěch.

Zatím bez slepic

Poušť se skládá právě z těch jednotlivých zrnek. Ostatně i vy sám děláte stále jen polovičaté interpretace. Těch 30 mandátů byla v danou chvíli dostatečně významná síla, aby stála i za tajné jednání o podpoře Edvarda Beneše prezidentem. Ve třetí Malypetrově vládě muselo být 7 stran, aby dosáhla vůbec většinu. Za 20 let trvání 1. republiky bylo 19 vlád. To nesvědčí právě o politické stabilitě. Jestli se něčím komunisté diskvalifikovávali, bylo to především jejich lpění na internacionalistickém nadnárodním pojetí - lepidlo nacionalismu dosud fungovalo - zprvu jako součást státotvorného "mýtu", posléze jako obrana proti němectví. Což samozřejmě drobilo i to levicové spektrum (na venkově pak odsávané agrárníky a křesťanskými stranami). Snažím se vám jednoduše sdělit, že semínko zasazeno bylo a marginální silou rozhodně ti komunisté nebyli. Jak by se situace vyvíjela bez války je jenom spekulace. Stejně tak dohady, jak by se změnila či nezměnila rétorika a potenciál té které strany. Či jak dlouho by vydržely strany rozštěpené. Podstata mého sdělení je však skutečnost, že 1. republika nebyla ani náhodou tím, za co je dnes vydávána a při současných "nárocích" na vedení státu by tyto splňovala jen obtížně. Už jsem tu jednou komentoval transparent "Masaryk to vidí" během demonstracím proti "mlátičce".

Zatím bez slepic

Já přece netvrdím, že to bylo růžové, a také netvrdím, že komunisti neměli před válkou svou váhu. Pouze tvrdím, že před válkou neměli takovou sílu, aby dokázali získat absolutní většinu a změnit zcela pořádky ku obrazu svému. A nedokázali by to ani nějakou revolucí. Té opozice vůči nim by bylo mnohem víc. Je to spekulace, ale sám to vidíte, že neměli ani 100+ mandátů, natož 150+, což by odráželo nějakou většinovou vůli k radikálním změnám.

Zatím bez slepic

V tom případě se dostáváme k jistému konsensu, myslím. Mnichov (se všemi důsledky) a válka byly samozřejmě klíčové. Ale velmi významný byl právě i ten prvorepublikový stav, bez kterého by se ti komunisté na 40+ z 1946 (+ socedm Zdeňka Fierlingera) dost dobře dostat nemuseli a Stalin by změnu režimu holt pořešil jinak. Ony jsou ty "dějinné momenty" jako houba, kterou vidíte v lese. Jsou jenom okázalou plodnicí, ale sama podstata - mycelium - bývá nataženo hluboko do minulosti.

Zatím bez slepic

Z kontextu je snad jasné že poválečné je myšleno po první válce nééééé??????

Zatím bez slepic

To patřilo k tomuhle:

hexvonkei (neověřeno) dne St, 21. 03. 2018, 08:23

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Nenašel jsem v článku nic s čím bych chtěl polemizovat. Bohužel dnes je doba tak nějak povrchnější , dřív se republika na tom co nechce prakticky sjednotila(čl.4 v ústavě o moci jedné strany)dodnes si myslím, že většina nechtěla ani bořit sociální stát a jistoty. Dnes přesto, že hrozí fatalní rizika (obsazení cizí kulturou, vypuknutí horkého sporu s rusem) lidé vidí svět optikou peněz, pak dlouho nic a pak peněz znám hodně případů kdy peníze byly víc než rodina.Za peníze i tu demonstraci pěkně ve svém zájmu uspřádáte. Politici,novináři tedy ti kdo mají (aspoň by měli mít) přístup k informacím o vývoji a měli by nás varovat, připravit jsou spokojeni s tím , že se stali elitou (rozuměj dobře zabezpečen) a nechtějí podle mne ani připustit přibližování sociálních úrovní (vždyt to už tu bylo) a hlídají si jen svůj kopeček hlíny z čehož vyplývá , že jim hluboce rozdělená (názorově, finančně) společnost vyhovuje . Od rozdělené společnosti nehrozí konsensus proti elitám. A to , že časem vypukne selská bouře --buď to za pomoci silových složek ustojí nebo v té době odcestují za svými účty do daňových rájů.
Teď se diskutuje zákon o oddlužení - co je slyšet nejvíc lidi si můžou za dluhy sami, nezodpovědnost atd.Neslyšel jsem od politiků pokud jsme sanovali banky v nichž tehdy nová elita měla peníze (o které by asi přišla) tak ted za pomoci nějaké sektorové daně od bank to lidem vrátíme a třeba po 5letech exekuce zbytek odkoupí stát (tak jak se pohledávky tady prodávají za 5 - 10%) a lidi to státu odvedou na daních , duch. poj. atd.Pokud se s tímto problémem nic neudělá tak za chvíli každý druhý v produktivním věku bude v šedé ekonomice a to pak je k bouřím blíž.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Článek svědčí o jediném. Přituhuje.
Je zcela bez významu se přít zdali to v tom 48 bylo takové, či makově, krom jedné skutečnosti. Demokrati stále žvanili o demokracii a kradli, až se udemokratozovali a toto zjistili až je začali věšet. Tento okamžik je naprosto totožný s čtyřicetosmisčkou. Demokrati mají jakýsi deficit pochopit, je několik demoktacií a ta jejich je již jen a jen minulost.
Roste počet lidí jež jsou na současný stav nasraní, neb vidí svou chudobu a dovedou srovnat s těmi co demokratizují. Dnes naprosto legálně - dotacemi, případně neziskovkami.
Jakmile ona kapitalistická liberálně demokratická nenažranost a z ní pramenící nerovnost dosáhne jistý stupeň, bude se opět naprosto nedemokraticky věšet.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Komunisté po II.sv. válce byli na vzestupu. Zásluhu na tom měl jejich odboj proti fašizmu a jeho glorifikace. Komunisté se dostávali do vlád Francie, Itálie i Řecka, v Řecku to skončilo vojenským zásahem Britů. A komunistický odboj byl velmi dobře oraganizovaný, protože oni už byli naučení práci v ilegalitě. Jiní odbojáři museli k sobě hledat cesty. Naopak v Polsku byl silný odboj nekomunistický, který byl postavený spíš jako armádní struktura. Poláků uteklo do zahraničí zdaleka nejvíc a tak mohli v daleko větší míře nasadit zahraniční vojenské jednotky do boje proti fašizmu včetně námořnictva. V Polsku měl taky Stalin největší problémy nastolit jemu oddanou vládu.
Pro revoluční změny jsou nutné 2 podmínky:
1. vnější - příznivá vnější politická situace, stručně řečeno máte na své straně záštitu, která zastraší vaše zahraniční oponenty. V tomto případě to byl Sovětský svaz a jeho armáda. V sousčasné době je to USA a armády NATO.
2. vnitřní - zbídačování mas dosáhne takové úrovně, že se radikalizuje (Lenin).
- bezpečnostní složky jsou na vaší straně.
Tyto vnitřní podmínky byly typické při VŘSR v Rusku. To zbídačování mas u nás neplatilo, ale dělnická třída u nás se nechtěla vracet k předmnichovským pořádkům, bezpečnostní složky postupně ovládli komunisté a nestranický gen. Svoboda byl zárukou, že nebude použita armáda, při řešení vnitřního problému.
Tzv. demokratické strany, tedy ty nekomunistické, v zásadě mají, podle mého názoru, pouze jeden cíl, že každá z nich chce být u kormidla a v pozici jedničky. On i ten londýnský zahraniční odboj byl tvrdým bojem o koryta. A známá je i averze některých našich zahraničních letců, vůči představitelům odboje v Londýně. V současnosti se strany chovají úplně stejně a při svém pádu dolů, používají strašení o návratu komunistů, xenofobů k moci. Na stádo to zabere, ale mají vůbec pravdu? Vnější podmínky mají zcela na své straně, v Bruselu jsou úplně stejné garnitury jako u nás v "demokratických" stranách. Vzpomeňte se na vítězství Haidera v Rakouzsku, jaký nastal kolotoč. Polsko, tj. černá ovce EU, kterou se snaží donutit k poslušnosti a při jménu Orbán, chytají někteří tanec sv. Víta. Ruku na srdce, půjde národ, který žije v dostatku, na barikády, aby komunisté mohli zvítězit? Proto na vzestupu je Okamura, který nadnáší jinou hrozbu a to jsou uprchlíci. A uprchlickou otázku tyto "demokratické" strany nemůžou použít, protože by přišli o své naivní voliče, kteří si myslí, ža pravda a láska zvítězí. Tak jim nezbývá nic jiného než demonstrovat za demokracii, proti komunistovi Ondráčkovi, za pravdu a lásku v ČT, proti Zemanovi, prakticky proti každému, kdo je překážkou jejich návratu ke koryrům. Jinou možnost nemají, protože jsou mimo místa, kde by mohli o něčem rozhodovat. A aby lidé přestali volit Babiše, Okamuru, tak se tito musí první znemožnit sami svou politikou a nebo musí být znemožněni. I kdyby, byla vláda 100% složená z KSČM, tak v současné době nemůže otočit politiku tohoto státu o 180°, protože to Brusel nedovolí a Brusel budě dělat všechno proto, aby tuto vládu shodil.

Zatím bez slepic

Tak tomu se říká paměť.
Anebo je to obšlehnuté z učebnice marxáku z 1. ročníku nějaké soc. vejšky.
Ale není tam nic, co by nebyla pravda.
Možná bych místo odrážky u bezpečnostních složek dal "za třetí" A chybějí tam Lidové milice. U těch složek, jako zmínka. Jako podmínka možná, nikoli však nutná.

Zatím bez slepic

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

V pohodě si vzpomínám na to co bylo před 40 lety, bohužel někdy si nemůžu vzpomenout, co jsem měl včera na oběd. S Lidovými milicemi máte pravdu, ale to bylo takové české specifikum. Při přednáškách se nikdy Lidové milice ani moc neuváděly, spíše se rok 1948 dával za vzor jako převzetí moci dělnickou třídou ústavní cestou.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

s nicky insegnante a hexvonkai ohledně jejich názoru na Rakousko.
Rovněž nejsem historik, leč mám jakési povědomí, že minimálně v případě Finska, coby poraženého státu, bylo Stalinem jasně řečeno, že pokud chtějí obyvatelé tohoto území žít bez průkazů totožnosti s nápisem CCCP, musejí vytvořit lidovou republiku s přísnou politickou i vojenskou neutralitou a hospodářskou vstřícností vůči východnímu sousedovi. Což se jim povedlo a tím si vykoupili klídek a pohodu. Viz Zemanem zmiňovaná nabídka řešení ukrajinského problému tzv. finlandizací.
Podle toho, co si matně pamatuju z nějakých knížek a článků, šel vývoj RAkouska velmi podobnou cestou. Jinak Rakousko patří geograficky dodnes do střední Evropy a ta, jak známo, měla být ve sféře vlivu SSSR.
Proč šel v ČSR vývoj jinudy?
Odpověď je zcela jednoduchá - Mnichovská tzv. "dohoda". Po česku diktát. Tenkrát ještě vlastenectví nebylo sprosté slovo a "dolních deset mio" dokázalo pochopit, že proudy prchajících dvounožců hovořících stejným nebo velmi podobným jazykem asi nejsou tak úplně v pořádku, jak by kulturní fronta zřejmě tvrdila dnes...

Zatím bez slepic

Rakousko mělo 4 okupační zóny, takže nanejvýš se mohlo rozdělit po vzoru Německa. Rozhodně nikde nebylo předestřeno, že by mělo zahučet do sovětské sféry celé.

Zatím bez slepic

Nemáš podle mě pravdu, odpověĎ máš v Teheránské konferenci:

Sovětská diplomacie získala v Teheránu také souhlas s novou západní hranicí z let 1939-1941 a mohla nyní přikročit k formulování a prosazování dalších požadavků: aby namísto sanitního kordonu nepřátelských států vznikly na hranicích SSSR jemu přátelské režimy.

Od této chvíle se vedl ostrý boj o osud Polska, jež Sovětský svaz považoval - z hlediska své bezpečnosti - za nejdůležitější zemi.

Rakousko tedy zachránila existence Madarska, které se stalo "hranicní" spřátelený stát a tedy na rakousko už pak nezáleželo a stačil pouze neutrální status. Dinsko si toto vydobilo, ochotou bojovat a tedy kompromis byl jeho neutralita = jiné výchozí podmínky.

Zatím bez slepic

Já mluvím o tomhle: https://cs.wikipedia.org/wiki/Okupační_zóny_Rakouska
Že byla v Rakousku trochu jiná situace, to nepopírám, ale rozhodně popírám, že by se někdy počítalo s tím, že by zahučelo do sovětské sféry vlivu celé. To by pochopitelně nepřipustily další mocnosti se svými zájmy.

Zatím bez slepic

Sorry jako, jak se dnes moderně říká, ale právě že A mohlo být rozerváno na min. 2 kusy a vývoj mohl kopírovat situaci na území Říše. To jest vznik DDR se všemi neblahými důsledky pro obyčejné lidi.
A bylo to jen a jen umění tehdejších rakouských politiků, kteří dokázali přesvědčit okupační mocnosti včetně SSSR, že mohou považovat stažení svých kontingentů za výhodné a bezpečné (SSSR)

Zatím bez slepic

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ale vždyť já sám výše psal: "Rakousko mělo 4 okupační zóny, takže nanejvýš se mohlo rozdělit po vzoru Německa. Rozhodně nikde nebylo předestřeno, že by mělo zahučet do sovětské sféry celé."

Zatím bez slepic

Ale rozdíl je v tom, že ty tvrdíš, že o Rakousku se rozhodlo protože bylo v roce "1945" rozděleno na 4 zóny, já říkám, že osud byl nastaven v Teheránu, vývojem na frontě a posléze upřesněn v Jaltě. I ty 4 zóny dovolil Stalin udělat až potom, protože byla nějaká dohoda ne naopak, že vznikli zóny a pak teprve Stalin něco povolil či udělal.
Jinými slovy, rozdělení Rakouska na 4 zóny ukazovalo, že už byla nějaká dohoda o osudu Rakouska, neplatí tedy opak, že rozdělení na 4 zóny určilo osud Rakouska.

Zatím bez slepic

Tam pravděpodobně fungoval poněkud zvláštní stav. Jednak Finsko bylo dlouhou dobu součástí carského Ruska. Finská armáda, ač bojovala po boku Německa, nepřekročila hranice Sovětského svazu, platné přes rusko-finským konfliktem, jejich armáda došla na své bývalé hranice a tím osvobodila finské území. Finové už během války navrhovali příměří, Stalin to odmítal, chtěl jeho kapitulaci. Po těžkých ztrátách v roce 1944, když se pokoušela Rudá armáda prolomit obranné linie Finska, Stalin navrhl nové podmínky pro příměří, které Finsko přijalo, ztratilo sice jeden přístav, ale ten jim Rusko později vrátilo. Lecos se říká, že při blokádě Leningradu, když bylo nejhůř, tak zásobování probíhalo i přes finské linie??

Zatím bez slepic

Bráno touto optikou byl stav trochu zvláštní v každé zemi, na kterou ukážeme prstem.
:-)
Tak to prostě je. Každá země je jiná a v každé jsou jiné podmínky.
Stran tzv. pokračovací války jen podle údajů na wikině byly ztráty ve standardní výši, tj. cca 30% nasazené síly v celé operaci, což není v měřítku WWII žádná kalamita.
Beru na vědomí, že wikina lže, až se jí od huby práší. Pokud bychom měli diskutovat zasvěceněji, musel bych oslovit pana Jackelin de Maily. Ten je študovanej a navíc zůstal normální.

Zatím bez slepic

Což znamená, že jako bývalá carská gubernie bylo mnohem víc na ráně. Přesto si dokázalo uchovat jakousi nezávislost, i když bez boje to nešlo.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Nemám nic proti vašim názorům, ale pokud se tady snažíte zavést cejchování a napadání osob za názor, zkuste jej podložit fakty, a pokud možno průkaznými, ne bajkami a smyšlenkami.

Zatím bez slepic

Targusi,
zřejmě za ta dlouhá léta dosud netušíte, kdo je JAHA. Snažíte se mu vzít jediný smysl existence.
Zkuste nejprve přesvědčit chřestýše, aby jedl výhradně špenát a ředkvičky, máte větší šanci!

Zatím bez slepic

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

Souhlas, dokud to nepřekročí nějakou pomyslnou hranici slušnosti, tak nechat být a to je to nejlepší řešení.

Zatím bez slepic

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ale zcela naivně se domnívám, že se občas stane zázrak a lidi se mohou změnit i k lepšímu.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Už někdo napsal,užili jsme si míru pohody hodně dlouho,tak je potřeba zavést Americkou demokracii.
Tam kde ji zavedli,tak se válčí doposud,ještě že ten Vietnam skončil Americkým fiaskem a museli z Vietnamu vypadnout.
Kde jsou tak se válčí,Afghánistán 18 let,Irák něco méně.Libye,Sýrie,Ukrajina,takže to přijde i do Evropy.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

je těch, co páchají veřejnou intelektuální sebevraždu po vzoru Jiřiny Šiklové (budu se raději mýlit s Bushem, než mít pravdu s Putinem.

https://zpravy.idnes.cz/skripal-rusko-velka-britanie-diplomati-minister…

Celkem sympatický a ne zcela očekávaný je postoj ANO ve sněmovně. Stropnický na MZV to však vyvažuje.

Zatím bez slepic

In reply to by Admirál (neověřeno)

Trvalý odkaz

Admirále, nesouhlasím!
Šiklová a jí podobní nepáchají intelektuální sebevraždu.
Programově a hrdě oznamují, že vstoupili do řad intelektuálních zombií, intelektuálních nemrtvých.
Jistě by pro ně bylo (ne)smrtelnou urážkou, kdyby jim někdo z řad jejich spolubojovníků či loutkovodičů řekl, že je podezírá, že snad už sami věří tomu, co říkají.
Oni jsou vůdci a manipulátory davu, kterým pohrdají, nikoli jeho součástí!

Zatím bez slepic

"Oni jsou vůdci a manipulátory davu, kterým pohrdají, nikoli jeho součástí!"

V tom případku jim vzkazuji, že já, dav, hluboce pohrdám jimi.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Skřípal se neotrávil ruským plynem, ale ruským vejcem.
Teď leží v nemocnici blízko u záchodů a bere endiaron.

Vyšetřuje to OHS. Poslali kontrolu do Uzbekistánu do firmy Novij Čok.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Podle naší legislativy přece žádné politické strany, které by programově směřovaly k potlačení demokracie ani nemohou existovat, kdyby se o to nějaká pokusila, byla by hned zrušena. Tedy je naprostá nehoráznost vyhlašovat to jako důvod nespolupráce s nimi. Ty strany mimo tradiční partu ODS (a její odnož TOP09)-ČSSD-KDU byly zvoleny právě proto, že lidé požadují řešení problémů, které ty tradiční strany neřešily. To není žádná natruc volba, jak nesprávně píše Vidlák a jak se toho hned chytil Vlk. To je čistě volba toho, kdo hodlá řešit můj problém a i když ještě přesně neví jak, začíná alespoň tím, že ten problém pojmenuje. Ti tradiční se totiž tváří, že ten problém neexistuje a že je neslušné o něčem takovém vůbec i jenom mluvit, aby náhodou nenaštvali svoje loutkovodiče v pozadí. A tím, že problém neřeší, tak ten stále narůstá a narůstá. I když by se teď nakonec prosadila ta nejradikálnější možnost, tedy faktická koalice ANO-SPD-KSČM, nic tak hrozného by se nestalo, protože na to není odpovídající zahraničně-politická situace, není dva roky po válce a nemáme zde žádná okupační vojska, nehledě na to, že většina politiků si v současné kapitalisticko-podnikatelské mafiánské ekonomice přihřívá i svojí osobní polívčičku a nechce o ni přijít.

Zatím bez slepic